Takové běžné narozeniny lovce stínů

Název: Takové běžné narozeniny lovce stínů
Fandom: Lovci stínů (Shadowhunters, Cassandra Clare)
Postavy: Alec Lightwood, Magnus Bane, Raphael Litgtowood-Bane, Max Lightwood-Bane
Pairing: Magnus/Alec (Malec)
Přístupnost: pro všechny
Prohlášení: Všechny zmíněné postavy patří Cassandře Clare a já si je jenom půjčuju pro dobrou věc, z jejich použití mi neplyne vůbec žádný prospěch ani zisk. (Fakt, že je miluju, je v tomhle případě naprosto irelevantní.)
Anotace: Alec si přál na své narozeniny zažít obyčejný rodinný den. Ale lovci stínů zřejmě přitahují pohromy. Jak se vyrovnat s hordou démonů a do toho zůstat dobrý otcem pubertálního syna?

Takové běžné narozeniny lovce stínů

Aleca probudila vůně kávy, což byl jeho druhý nejoblíbenější způsob probuzení. Večer dorazil příšerně pozdě, tak pozdě, že obloha už začala blednout. Inspekční cesty po Evropě byly vždycky příjemné, ale to papírování byla učiněná noční můra. Odpadl vedle Magnuse do hlubokého spánku, aniž by si pamatoval, že zavírá oči.
Slunce ho polechtalo pod víčky, to už se dveře otevřely a do ložnice vtrhla milující horda.
Jako první skočil do postele Max, celý rozjuchaný, hopsal vedle něj a vykřikoval: "Všechno nejlepší, tati!"
Když se Alec pokusil vstát, zavalil ho v objetí a dal mu na tvář mlaskavou pusu.
"Máme dort a dárky a svíčky a konfety a otevřeš si můj, tati?"
Malý modrý čaroděj by byl k nezastavení, kdyby ho Magnus nechytil za rameno a s laskavostí, jakou to uměl jenom on sám, mu vysvětlil, že jsou tu ještě další, kteří přišli Alecovi popřát.
"Tati," špitl Rafe a jemně Aleca objal a potřásl mu rukou, "všechno nejlepší."
Magnus luskl prsty, modrý oblak magie na okamžik zavířil ve vzduchu a před Alecem se objevil stolek s vaflemi, čerstvou kávou a malý dort, tak akorát pro čtyři, ovšem s neuvěřitelným množstvím svíček.
"Alexandře," řekl Magnus přesně tak neodolatelně, jak to uměl jenom on posledních
dvanáct let, "něco si přej!"
Políbil ho velmi něžně na rty, luskl a svíčky všechny najednou začaly hořet.
"Dobře, ale hned potom kávu," zamumlal Alec, pořád trochu rozespalý.
K mohutnému fú se přidali nakonec všichni, protože magické svíčky byly odolnější, než Alec původně předpokládal.
"Říkal jsem, že nechci oslavu. Ani dárky. Neposloucháte," hartusil na oko Alec, když mu každý nesl krabici s mašlí. Vždycky si připadal nesvůj, když se měl stát středem pozornosti. S oslavami narozenin to bylo úplně nejhorší. Navíc byl vlastně jediný, kdo je v rodině doopravdy slavil, protože Magnus jednou prohlásil, že od stovky let výš už je dobré slavit každý den, a ani u jednoho s chlapců přesné datum narození nikdy nezjistili. Ale všichni tři byli evidentně šťastní, tak proč jim to kazit.
"Třicet let je ti jenom jednou v životě, Alexandře."
"Každý rok je mi jenom jednou v životě, Magnusi."
"To by ses divil. Už jsem ti vyprávěl, jak jsme s Ragnorem uvázli v časové smyčce a bylo nám znova sedmnáct?" Magnus přehnaně gestikuloval rukama s mnoha prsteny a rozesmál tím celou rodinu.
"Povíš mi to jindy, ano? Tak co tady máme?"
Alec rozbalil nejprve dárek od Maxe, který se, záhadně, objevil v jeho klíně. Vytáhl krásný kožený nátepník s vyraženými iniciálami AGLB - Alexandr Gideon Lightwood-Bane.
"Teta Izzy mi pomohla ho pro tebe vyrobit," prozradil Max a rozzářenýma očima ho sledoval. Alec ho pohladil po modrých vlasech a hned si jeho dárek vyzkoušel. Přesně na míru, usmál se a těšil se, až zase jednou protáhne svůj momentálně mírně zahálčivý luk.
"Děkuju ti, Maxi, je perfektní," poděkoval a ještě jednou ho objal.
Rafe mu předal drobnou krabičku, která po rozvázání ozdobné stuhy obsahovala rudě zbarvená pírka, každé z nich ručně pomalované runou přesnosti.
"Krásné. Opravdu. Budeš mi chtít pomáhat vyrábět šípy, Rafe?" usmál se Alec, ale Rafe jenom zavrtěl hlavou.
"Kdyby sis to rozmyslel, bude mi určitě pár dní trvat, než se k tomu dostanu," zkusil to Alec znovu, ale to už mu Magnus dal jednoznačným pohledem najevo, že nemá na Rafaela naléhat.
"A teď, dárek ode mne, můj drahý manželi," pronesl Magnus lehce a přičaroval Alecovi dárek přímo do dlaně.
Alec se neubránil sentimentálnímu úsměvu, když mu došlo, co drží.
"Co je to, bapak?" vykřikl Max.
Kouzlo zavířilo vzduchem a na velkém visacím zámku se zjevil nápis Aku Cinta Kamu, slova lásky v Magnusově rodném jazyce.
"Došlo mi, že je na čase ho vrátit na místo, ale tentokrát u toho budeme všichni čtyři," usmál se Magnus a Alec se vyhrabal zpod záplavy vaflí a s úsměvem, ze kterého Magnus i po tolika letech ztrácel dech, popadl manžela a objal ho, div mu nepopraskala žebra.
Magnus věděl, že Alec nerad přijímá hmotné dary, zato tuze rád sdílí radost s ostatními.
"Co byste řekli, kluci, na malý výlet do New Yorku?" zavolal nadšeně Alec.
Max se samou radostí zase rozhopsal, Rafe se trochu váhavě usmál a jenom přikývl.
"Tak, chlapci, pojďte, vybereme vám stylové oblečení, ve kterém se v tom rozpáleném betonovém pekle neuškvaříte," řekl Magnus a odvedl oba syny z ložnice.
Vrátil se zpět zrovna ve chvíli, kdy se Alec vracel ze sprchy, a věnoval mu ten nejobdivnější pohled, jaký může vlastní manžel mít.
"Co, na třicátníka pořád ujdu?" zvedl Alec provokativně obočí a byl ve velkém pokušení upustit osušku jen tak na zem.
"Jeden moudrý muž mi kdysi řekl, abych s ním neflirtoval, pokud nechci skončit na lopatkách. Řekněme," usmál se Magnus, "že se tou radou budu řídit. Alespoň prozatím.
Pojďme, kluci jsou připraveni."
Alec se, snad aby udělal Magnusovi radost, neoblékl ten den do žádného z odstínů šedé, vybral si lehkou světle modrou košili a bílé plátěné kalhoty. Magnus se neptal, ale bylo mu jasné, že i na rodinný výlet pašuje Alec alespoň čtyři zbraně. A při zkoumavějším pohledu pochopil, že Rafael dělá totéž.
"Jedeme na rodinný výlet!" zakvílel přehnaně, až se všichni rozesmáli. "Žádná kouzla, runy, andělská ostří, prosím. Tedy kromě tohohle kouzla," zamával rukou a vytvořil kolem Maxe iluzi, která z něj v očích smrtelníků činila obyčejného jedenáctiletého, extrémně roztomilého, chlapce, ne čaroděje s modrou kůží a drobnými růžky na čele.
Pak se v obývacím pokoji objevil portál přímo do centra New Yorku. Ulička s místem pro visací zámky lásky byla vlastně kousek od Central Parku, a když jej společně zacvakli, Magnus už je všechny zase táhl ke stánku, kde mají tu nejlepší zmrzlinu na světě.
Spokojeně jedli, potom se kluci připojili k místním a kopali si na rozlehlém trávníku míčem. Alec s Magnusem seděli jenom tak na zemi, pozorovali a Alec se cítil na malou chvíli dokonale šťastný. Přesně takové narozeniny si přál.
Pak mu po tváři přejel stín.
"Alexandře? Proč ta smutná tvář? Pokazil jsem snad něco?" staral se Magnus.
"Ne... jen..." Alec se zadíval na staršího syna, "jen mi dělá poslední dobou starosti. Nikdy nebyl hovorný, ale přijde mi, že se uzavírá a trápí, a já mu neumím pomoct."
"Je to třináctiletý kluk. Vzpomeň si na sebe, jaké to bylo, když ti bylo třináct," snažil se ho uklidnit Magnus. Položil svému manželovi konejšivě ruku na koleno.
"Právě. Když mi bylo třináct, cítil jsem takový vztek. Nenáviděl jsem všechny okolo, že nesmím být sám sebou a že i když budu sebelepší, vždycky mě můžou zavrhnout pro to, jaký doopravdy jsem. Nechci, aby se cítil stejně. Udělali jsme všechno, aby věděl, že nám může věřit, ale stejně se od nás odtahuje."
Magnus hvízdl.
"Nevím, jestli jsi mi v životě řekl něco delšího, než právě teď."
Alec se neubránil náznaku úsměvu.
"Aspoň vidíš, že to myslím vážně."
"Víš, někdy prostě musíme věřit, že jsme udělali všechno, co bylo v našich silách, a nechat to prostě na něm. Za pár týdnů nastoupí na Akademii. Uvidíme, co bude pak. Věř mi, když ti říkám, že jsi mu byl a budeš tím nejlepším otcem, jakého může mladý lovec stínů mít."
Alec ho ovšem v tu chvíli už neposlouchal. Jeho bystré oči hleděly kamsi nahoru a než mohl Magnus cokoliv říct, objevil se Alecovi v ruce luk a první šíp neomylně proklál žluté oko jedné z mnoha desítek harpyjí, které se v hejnech začaly snášet na Central Park.
Magnus se vzpamatoval, povolal mocný oblak magie a všichni lidé v širokém okruhu padli do bezpečného bezvědomí.
Rafaelovi se v každé ruce zalesklo ostří, Max uměl dobré štítové kouzlo. Magnus srážel ohnivými koulemi jednu harpyji za druhou, ty se pak omámené neubránily Rafovu kukri a Alecovým šípům. Všichni čtyři byli brzy pokrytí ichorem, Rafael měl pár krvácejících šrámů od dlouhých spárů prastarých potvor.
Boj už se zdál u konce, když tu se jedna ze zmítajících harpyjí prudce zvedla za Rafaelovými zády. Než se stihl otočit, prosvištěl mu těsně kolem ucha šíp s červenými pírky a harpyje se rozsypala na prach.
Rafael zůstal ztuhle stát. Pak se s Alecem zadívali jeden druhému do očí a naprosto neznatelně si navzájem pokynuli.
To už přiběhl Magnus a oba syny s úlevou objímal. Kupodivu si připadal víc otřesený než oni dva.
"Jedno odpoledne. Jedno. Chci opravdu tak moc?" volal Magnus, když kluky oprašoval.
"Pojďme domů, naši přátelé z Institutu si ten nepořádek snad uklidí sami."
Když všichni souhlasně kývla, lusknul prsty a probudil všechny, jenom mírně zmatené spáče.
"Mrzí mě, že ti narozeniny překazilo hejno velice dotěrných přerostlých vran," zamumlal Magnus, načrtnul do vzduchu cestovací kouzlo a přenesl je všechny zpět domů. K velkému překvapení ovšem zjistil, že jeho manžel se usmívá.
"Normální narozeniny," mrknul Alec. "Jinak bych to snad ani nechtěl."

Když odstranili všechny stopy boje, chtěl Magnus magií vyléčit Rafaelovy rány.
"To je dobrý," bránil se Rafe a zmizel na terase.
"Pojď, Maxi, necháme tátu, ať si promluví s bratrem," řekl Magnus a postrčil zadumaného Aleca vpřed.
Alec si v tu chvíli přál, aby ho čekal rozhovor o sexuální výchově, protože by byl určitě snazší, než tohle rozlouskávání synovských oříšků.
Odhrnul závěs, vyšel na terasu a beze slov se opřel o zábradlí vedle Rafaela. Ještě chvíli tam vedle něj stál mlčky, než do něj jemně ducnul ramenem.
"Dneska jsi bojoval dobře," pochválil syna.
"Mohlo být po mně," zamumlal Rafe.
"Nedopustil bych to," řekl Alec a otočil si Rafaela čelem k sobě.
"Rafe, nefilim nikdy nebojují sami, v tom spočívá jejich síla. Je to i tvoje síla, ale musíš si dovolit nezvládat všechno na světě sám, rozumíš?"
"Hm..." pronesl Rafe přesně tím tónem, který dovedou jenom třináctiletí kluci.
"Rafe," řekl Alec něžně a položil synovi ruku na rameno, "vím, že jsi měl ten nejtěžší start do života a není vůbec správné, aby kdokoliv musel zažívat to, co máš za sebou. Ale pověz mi, za ty roky, co jsi naším synem, přece víš, že já i bapak jsme tu vždycky pro tebe. A nejenom my. Tvoji strýcové, tety, babička, přátelé... všichni tě milujeme a nenecháme tě padnout, věříš mi?"
Rafael ještě chvíli civěl do prázdna, než zvedl k Alecovi tmavé, dojetím přetékající oči.
"Tati," začal, ale hlas se mu zlomil.
Alec ho přitáhl blíž a pevně ho objal.
"To bude dobré, Rafe," zašeptal a nepouštěl ho.
Ani nevěděli, jak dlouho ještě stáli s nádherným výhledem na Alicante za zády, když k nim přišli Magnus s Maxem a beze slov, což musel být pro Magnuse velice těžký úkol, se připojili k velkému medvědímu objetí.
"Připravili jsme s tátou večeři, kdybyste měli zájem," přerušil ticho Max.
"Po boji vyhládne, že?" zazubil se Alec.
"Strašně," hlesl Rafe, chytil brášku za ruku a společně odešli do jídelny.
Alec se chtěl vydat hned za nimi, ale Magnus ho zachytil.
Se stejnou něhou jako na začátku vztahu jej objal a vtiskl mu polibek na tvář.
"Vedl sis skvěle, Alexandře."
"Mohlo mě napadnout, že posloucháš," zamračil se naoko Alec. "Ale děkuji. Není snadné říkat vlastním dětem to, co jsem sám nikdy neslyšel, věříš mi?"
Magnus kývl a znovu manžela políbil.
"K dalším narozeninám dostaneš tričko s nápisem 'Nejlepší taťka'," zažertoval.
"Opovaž se!"
Alec se rozesmál tím odzbrojujícím smíchem čisté radosti. Magnus žasnul, jak je možné, že i ve třiceti letech má jeho manžel stejně nevinné kouzlo, které ho před těmi lety přimělo zamilovat se. Možná je to opravdu tou andělskou krví.
"Nicméně," změnil Alec náhle téma, "přimělo mě to přemýšlet a myslím, že navrhnu na Shromáždění i rektorce Penhallowové jedno nové, evidentně důležité opatření."
"Poslouchám."
"Když jsem byl dítě, měl jsem štěstí, že Izzy měla pochopení a vždycky mě byla ochotná vyslechnout. Ale i když jsem věděl, že by mě Izz pochopila, kdybych jí řekl, že jsem zamilovaný do Jace, stejně jsem se bál a nosil to zamčené v sobě. Tolik hněvu, kolik jsem denně zpracovával jenom proto, že nebylo s kým mluvit..." Alecovi se zrychlil dech.
"Má lásko, tohle se přece našich synů netýká, to víš," usmál se na něj Magnus.
"Našich ne. Ale co ostatní děti? Děti ze skotské vysočiny, rumunských samot nebo z portugalského a španělského fanaticky věřícího venkova? Komu budou věřit ty? Na Akademii se učí poznávat démony a vraždit je vším možným. Ale poslouchá je někdo?"
"Zajímavé. Co tedy navrhuješ?"
"Nevím přesně, jak bych to pojmenoval, ale když jsem byl teď na inspekci v Praze, v jejich institutu fungovala čarodějka, která si říkala "mentorka duševního zdraví". Prostě měla hezkou kancelář s polštářky a kdokoliv za ní mohl přijít a ona ho vyslechla. Ještě před týdnem jsem nechápal, k čemu je to dobré."
Alec se zaculil a Magnus kýval.
"Rodičovství je jedna nekončící výzva, že? Ale je to skvělý nápad. Na Akademii by se někdo takový hodil. A myslím, že dokonce dost dobře vím, koho bys měl rektorce navrhnout."
"Kde jste?" přetrhlo jejich promluvu Maxovo zavolání.
"Už jdeme, kluci," zakřičeli oba rodiče zároveň a přisedli ke stolu ke svým synům.
"Užil sis narozeniny, tati?" smál se Max.
"Nejlepší narozeniny mého života. Co by to bylo za narozeniny bez oblečení pokrytého ichorem a nové jizvy, ne?" mrknul na ně Alec a tentokrát se rozesmáli oba kluci. Alec se ještě jednou střetl s Rafaelovým pohledem a četl v něm viditelnou úlevu. Ale ten rozhovor o sexuální výchově asi přece jen přenechá raději Magnusovi.
"Dobrou chuť," uzavřel to celé Magnus, pustil hudbu a všichni se nadšeně pustili do hromady zoufale nezdravého jídla. Protože co by to bylo za narozeniny bez mastných prstů, ne?