Moje články

  • Obrázek uživatele Erys

    Pokus o návrat

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Obávám se, že tohle už napsal i někdo jiný; pokud tomu tak je, omlouvám se.
    Nestíhám číst, doufám, že o víkendu zas poskočím.

    Drabble: 

    Utrhne pampelišku, pak další a další.
    Valí se na ni spousta starostí a ona nemá jak utéct.
    Splétá utrhané pampelišky do věnečku.
    Jako děti pletly pampeliškové věnce často.
    Zvládla začátek, ten je vždycky nejtěžší.
    Pak s věnci ve vlasech běhaly po rozkvetlé stráni.
    Na pokračování má dávno správný gryf.
    Hrály na babu, metaly hvězdy v trávě.
    Kupa žlutavých pampelišek se vytrvale zmenšuje.
    Ze stvolů zbylých pampelišek dělaly píšťalky.
    Musí ještě nepokazit závěr, spojit oba konce.
    Ty chvíle byly nádherné a plné štěstí.

    Natěšená si nasadí věneček na hlavu a rozběhne se.
    Jenže pocit štěstí z dětství se nedostaví.
    Věneček zahodí.

  • Obrázek uživatele Demis

    Promlčení dluhu

    Úvodní poznámka: 

    (1942 AD)

    Drabble: 

    „Schnell, schnell!“ řval esesák na průvod zlatovlasých postav, které se v okovech postavily do řady proti vysoké zdi. Noční obloha byla zatažená a snášel se z ní mohutný liják.
    Popravčí četa stála pod stříškou, aby na ni nepršelo, a s puškami u brad mířila na podřízenou, osmičlennou rodinu.
    S úderem blesku se objevila na zídce silueta postavy v kabátě.
    „Halt!“ rozkázal esesák postavě a několik pušek se otočilo tím směrem, „nestrpím, aby někdo narušoval popravu té židovské špíny Löwenzahnů!“
    „Vůbec se nenechte rušit, Herr SS-Obersturmführer,“ vycenil neznámý špičáky v úsměvu. „Jen jim něco dlužím a těším se, že už nebudu.“

  • Obrázek uživatele Azereth

    Žár

    Úvodní poznámka: 

    Vím, v originále to bylo úplně jinak, ale... k tomuhle tématu... :)

    Drabble: 

    Slunce stálo vysoko na obloze.
    Zářilo. Žhnulo. Pálilo v místech duše, tam, kde už zbyl jen popel.
    Vlekli ji na popraviště. Tváří v tvář smrti byla stejně krásná. Nebo možná ještě krásnější.
    Ta bronzová kůže. Ty tmavé vlasy. A oči. Nožky tancující při obyčejné chůzi. Nikdo je nikdy neměl. A míti nebude.
    Oprátka se ladně komíhala ve vzduchu.
    Už ji utáhli. Už ji nasadili na úzký krček.
    Na té chvíli bylo něco zvráceného a zároveň fascinujícího.
    A pak se sluneční paprsky odrazily od cikánských penízků okolo sukně a ve vlasech. Zlatavé odlesky. Třpytivé krásky. Tisíce pampelišek.
    Které on nikdy neutrhne.

    Závěrečná poznámka: 

    Opět Frollo. Asi se toho nezbavím. :)

  • Obrázek uživatele estriel

    Na procházce

    Drabble: 

    Lány pampelišek, jedovatě zelená barva jarní trávy a chladnej větřík; v letních šatech tě zebe, ale nemohla ses dočkat. Honzík ti zírá na prsa, oblékla sis jen tenoučkou podprsenku.

    Dojdete na konec polí, až k lesu - čas tak akorát vrátit se do soumraku. Vykročíš zpátky.

    “Zuzano...” řekne Honzík dotčeně.

    “Pojď, už je pozdě,” odpovíš.

    Honzík tě popadne za paži a najednou se válíte v trávě. Ty skvrny ze šatů už nedostanu, mihne se ti hlavou. Honzík neposlouchá, když ho prosíš, ať toho nechá - rukou ti ucpe ústa, druhou serve kalhotky.

    Země studí, jak tak ležíš mezi popravenýma pampeliškama a pláčeš.

  • Obrázek uživatele Aveva

    Senoseč

    Fandom: 
    Drabble: 

    Na trávě leží rosa. Žnec si píská. V pravidelném rytmu podsekává stébla a stonky. Na konci louky vytáhne brousek, namočí ho do stružky pod lesem a kosu přebrousí.
    Když stoupající slunce vysuší všechnu rosu, sedne si žnec pod planou jabloň a spokojeně přehlíží pokosenou louku.
    K polednímu přijdou dvě smějící se děvečky a schnoucí trávu obrátí. Než padne večerní rosa, přijdou ji zkopenčit. Ráno až rosa vyschne, zase seno rozhodí. Do tří dnů z louky zmizí.
    Stébla, stonky, lístky a listy, které zbyly, jsou krátké, krčí se při zemi. Ale to důležité zůstává. Kořeny. A nic jim nebrání v růstu.

  • Obrázek uživatele Iswida

    Poprava pampelišek

    Fandom: 
    Drabble: 

    Bylo až neuvěřitelně krásné počasí a větší část Bradavic se potulovala po pozemcích. On se nepotuloval. Chodil sem pravidelně. Seděl zády opřený o strom a líně kolem sebe máchal hůlkou.
    Kouzla ho fascinovala. Nejbližší mu byla přesnost a komplikovanost lektvarů, ale neomezoval se na ně. Studoval teorii kouzel. Nepřestával se podivovat nad způsobem, jakým určité slovo a pohyb transformují strukturu okolního světa. Experimentoval.
    „Sectumsempra,“ sykl a hůlkou provedl krátký sekavý pohyb směrem k nejbližší pampelišce. Žlutá hlavička se skutálela do trávy. Fungovalo to perfektně. Pokusil se popravit několik dalších pampelišek neverbálně. Jednu za Blacka, jednu za Pottera, jednu za vlkodlaka.

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Invaze

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ten večer se na louce sešla smetánka. Bledé bledule, jasně žluté blatouchy, ještě žlutější pampelišky, dokonce poslední petrklíč toho roku. Bylo jaro, všichni byli v jednom květu, třpytili se v měsíčním svitu.

    Ten večer se v lese formovala odbojná skupina. Křídlatky, akáty a netýkavky. Ty se s nikým moc nebavily, ale přišly. A pak tu byl ON. Bolševník. Velkolepý ve své obří výšce, jasně zelený. A především výmluvný.

    „Již nebudeme trpět ve stínech lesa! Vyjdeme do světla!“ burácel tak, až se netýkavky choulily jedna k druhé. Ale kývaly.

    Dali se na pochod a zmasakrovali vše dobré, co na louce kvetlo.

    Závěrečná poznámka: 

    Masakr na nevinných je vlastně takový druh popravy, ne? O:)

  • Obrázek uživatele Danae

    Rukojmí

    Fandom: 
    Drabble: 

    Téměř neslyšné zasvištění zarazilo muminkovu maminku přímo uprostřed rozkvetlé louky. Vzápětí se jí k nohám snesl odseknutý květ pampelišky. Přidřepla si. Mezi stébly trávy spatřila malou Miu třímající v rukách štupovací jehlu.
    “Copak tu děláš?”
    “Už je jaro, a on se pořád nevrací!” vyprskla malá Mia. “Sedávala jsem mu za kloboukem a zpívala si s jeho harmonikou. Chci mu tam sedět zase!” píchla jehlou do vzduchu. “Má rád pampelišky,” dodala pomstychtivě. “A tak za každý den, kdy se nevrátí, přijde jedna o hlavu!”
    “Mazaný plán,” řekla maminka s vážnou tváří. Zjevně to nebyl jen muminek, komu se stýskalo po Šňupálkovi.

  • Obrázek uživatele Simbacca

    Mučení mícháním

    Úvodní poznámka: 

    (20 BBY)

    Drabble: 

    Simbacca se procházel po pralesní mýtině a trhal pumpelišky, což je něco jako pampeliška, takže není třeba do vesmíru Star Wars zavlékat invazivní koniny.
    Sbíral je proto, aby mohla Jessica vyzkoušet recept na pumpeládu z nové kuchařky. A pumpeládu on měl moc rád, ještě víc než sekanou, zmrzlinu, škvarky, nerfburgery, trenčianský párok s fazuľou, jumeládu, modrý bantí pudink nebo ty kameny z Tatooinu.
    Už měl kytek plný košík a prakticky cítil vůni dobroty, když mu došlo, kam je nese. A co s nimi ta ženská asi provede, když zvládá přesolit bublaninu.
    A tak je radši sežráním na místě humánně utratil.

  • Obrázek uživatele Polda a Polda

    Sena

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 
    Varování: Obsahuje drastické záběry.
  • Obrázek uživatele Sindual

    Umíráme pro cizí bitvu

    Fandom: 
    Drabble: 

    Den byl poklidný. Zářivě žluté pampelišky se kývaly sem a tam. S hlavami u sebe si šepotavě sdělovaly, že se potkají zase zítra, že prý má být ještě lepší počasí než dnes.
    A pak, sotva pár desítek minut před západem slunce, se to stalo. Rozkvetlým paloukem se přehnaly čtyři páry chlupatých nohou. Pampelišky zadržely dech a nevěřícně zíraly na masakr ve svých řadách. Než se ale stihly vzpamatovat, prohnaly se přes ně ještě čtyři černá koňská kopyta.
    Pampelišky zasténaly a s hrůzou svinuly své květy. Jim bylo jedno, kdo bude nebo nebude Temný pán, tak proč kvůli tomu měly umírat?

  • Obrázek uživatele Nightie

    Na zahradě pro republikány není místo

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nejvyšší soudce Břešťan se rozhlédl po shromážděných obyvatelích Zahradního království. Rostliny zvedaly poupata nad ramena, aby se mladí poučili a stromy se nakláněly co nejvíce, aby z toho taky něco měli. Dvě pampelišky stály spoutané u skalky a z každé strany měly šípkového vojáka.
    Břešťan si odkašlal a rozvinul list s rozsudkem.
    „Obyvatelé zahrady! Pohleďte na zrádce pampelišky a poslechněte si o jejich zločinu. Tito zlotřilci se snažili otrávit Růžového krále a královnu za pomoci Roundupu! Proto se odsuzují k trestu stětím! Nějaká poslední slova?“
    „Smrt tyranům! Ať žije republika!“ Vykřikla jedna pampeliška hrdě.
    Břešťan si povzdechl
    „Popravčí, vykonej rozsudek.“

  • Marná snaha

    Fandom: 
    Drabble: 

    Harry se zuřivě drbal na hlavě a pročítal knihu před sebou. Ron mu pokukoval přes rameno a div si nepřekousnul jazyk pekelným soustředěním. Učebna byla temná, takže skoro neviděli na vlastní ruce. Harry uchopil nůž a shrábnul s ním vše do kotlíku. Poté vyndal z váčku žluté kvítky a začal je krájet.

    "Řekl jsem, ty pampelišky jemně rozdrtit a ne popravit, Pottere!" procedil Snape.
    "A Weasley, aby se nepřidal, že ano. Ten pelyněk vylouhovat, ne drasticky utopit. Ještě někdy se nechám od Brumbála přesvědčit k vašemu doučování. Ani kdyby mi slíbil, že už mě nebude terorizovat těmi svými citrónovými bonbony."

  • Obrázek uživatele Aziz

    Úprava žlutě za okny

    Úvodní poznámka: 

    Varování: obsahuje násilí páchané na pampeliškách.

    Drabble: 

    Ben ani nevěděl, koho z mrzimorských to napadlo.
    Prostě se ten plán zrodil v něčí hlavě, dostal se dál… až to věděla většina žlutých.
    Ale byl to dobrý nápad – někoho totiž napadlo, že by mohli ostříhat pampeliškám kvítky, aby nezamořily všechny pozemky – a hlavně famfrpálové hřiště.
    Tak se teda dobrovolníci o víkendu sebrali, našli okna Mrzimorské společenky a začali nůžkami stříhat žluté květy pampelišek. Nejednou si Benedict pomyslel, že je to jako nějaká revoluce, když ‚sekají‘ ‚hlavy‘.
    „Co to tu děláte?“ Zeptal se jich profesor Bell, který o plánu nevěděl.
    „My tady popravujem – éééé stříháme pampelišky.“ Vyslovil zrzek myšlenku nahlas.

  • Obrázek uživatele Terda

    To tahle jednou na chalupě...

    Úvodní poznámka: 

    Bez nároku na bodík.
    Pro hidden_lemur, protože bez ní by inspirace nepřišla...

    Drabble: 

    To mi jednou vyprávěla maminka.
    Byli prý tehdy na chaloupce. Byl konec dubna a tak krásné počasí, že nikdo nemohl zůstat zavřený doma. Seděli prý na verandě. Nejspíš popíjeli kafe nebo domácí malinovku z loňské úrody. Možná si k tomu zakousli i kousek koláče nebo tetiny bábovky. Na zápraží seděla kočka. Třeba úplně stejná jako ta, co nám jednou ukradla buřta přímo z grilu. Trojbarevná. A v trávě kvetly pampelišky.

    Kreslím si tu žlutou jarní pohodu.
    „Mami, a co bylo dál?“ ptám se.
    „Najednou se všechny pampelišky zavřely,“ odpoví.
    „Ve dne?“
    Mamka vážně přikyvuje.
    „Ale proč?“
    „To tehdy vybouchl Černobyl.“

  • Obrázek uživatele Champbacca

    Expert a exekuce

    Úvodní poznámka: 

    (mezitím v kytičkové říši divů)

    Drabble: 

    Pro Srdcovou královnu to bylo další obyčejné ráno. Lehká snídaně následovaná lehkou popravou, co víc si může vyšinutý despota přát?
    „Za porušení výnosu o maximální přijatelné žlutosti,“ začal Srdcový filek předčítat pergamen až na zem, skupina pampelišek kolem špalku se rozklepala, ovšem královna se dnes zjevně nemohla dočkat kroketu.
    „Nezdržovat!“ přikázala, „srazte jim hlavy!“
    Kat byl připraven, ovšem jako první pročíslo vzduch cosi jiného: do zdi vedle popravčího se neškodně zabodl kovový netopýr. Následovalo dalších pět a klení z křoví, naznačující že Batman je tradičně ve formě.
    Takže Edvin pískl na Dorotku, ať vypustí Tota, a pampelišky zachránil osvědčenou ztečí.

    Závěrečná poznámka: 

    A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Duben, 1984

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Je-li autor v rejži, hrábne do vzpomínek.

    Varování: sprosté slovo. Ale naprostý kánon.:)

    Drabble: 

    „Kolik, babi? Sto?“
    „Nejmíň sto,“ kývne babka Chňapka. Řekne to strašné číslo jakoby nic, jako by stovka hlav svítících na trávníku byla jen písknutím do větru a klidně se nad nimi mohlo mávnout rukou. Opírá se o hůl a spokojeně přihlíží probíhající popravě. Dneska je hezky.
    Holka má odřená kolena (už zase) a v obličeji výraz vrcholného soustředění. Nechce se při počítání splést. Pak by se med nepovedl, určitě byste v něm teda nezlomili lžíci jako posledně.
    „Pampelice,“ zabručí babka. „Odkvetou, budou lítat přes plot a starej Horáček se posere.“
    To je fakt, myslí si Holka. Ale stejně jsou krásný.

    Závěrečná poznámka: 

    Byla skvělá. Měla vražedný smysl pro humor, milovala kanadský žertíky a mluvila jako dlaždič. Nejlepší prababička, jakou si spratek může přát. Zkrátka - díky, babi.

  • Obrázek uživatele Dede

    Vydloubnout pampelišku

    Drabble: 

    „Jé, Brandy, ti chlupáči jsou ale roztomilí! Co to je za tvory?“
    „To jsou cibušky. Lidi je nesnášejí, protože jak si hrabou nory, tak prý ničí louky. Ale je s nima sranda. Počkej, až si nás okouknou, budeme moct přijít blíž.“
    „Lidí se bojí a draka ne?“
    „Já je nežeru! To lidi se k nim chovají jako k pampeliškám. Vydloubnout a zlikvidovat!
    „Ale já cibušky viděla i kolem vesnic?“
    Brandy pobaveně zafuněla.
    „Víš dobře, že umím zastřít svoji podstatu iluzí. No a když pak někdo přijde vydloubnout pampelišku za kterou sedí naprdnutej drak... tak věř, že tam ta pampeliška zůstane!“

  • Obrázek uživatele Doktor

    Želvík je líný

    Drabble: 

    "Želvíku," šťouchl Košín čumáčkem do své sestry. "Máš psát drabble, ne se koukat z okna."
    "Myslíš? Podívej, ptáček!"
    "Želvíku, tohle je vážná věc. Včera jsi to slíbil. Dokonce ses na mě zlobil, že jsem si ho napsal jako první."
    "To bylo jen tak. Hele, veverka!"
    "Želvíku, nezlob. Takhle přijdeme o všechny fanoušky."
    "Ale ne. Napíšu ho zítra. Podívej, jak je ta travička zelená!"
    "A co to žluté, skoro odkvetlé? Všimnul jsem si toho už dřív..."
    "To jsou pampelišky, Košíne. Taky by sis jednu dal?"
    "To víš, že jo. Po těch by se tak hezky zvracelo! Takže ho napíšeš zítra?"
    "Zítra."

    Závěrečná poznámka: 

    A co vy, taky byste si dali pampelišku? Princeznu Pampelišku? Princeznu Koloběžku? A co Jan Tleskač?

  • Obrázek uživatele Quartermaster

    Náznaky

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Quarter "GrumpyCat" Master se vrací!

    Věnováno všem alergikům

    Drabble: 

    Jednoho dne se na mém stole objevila hromádka sněhu. Na lístku vedle stálo:
    To abys věděl, že tam venku začala zima.
    „Já přece chodím ven,“ zabručel jsem. „Občas se tomu nevyhnu.“ Hromádka rychle tála, a tak jsem jí utřel svetrem.
    O několik neurčitých časových jednotek později jsem našel na stole jmelí.
    Vánoce!
    Poslal jsem Eve vzkaz, že vybrat za symbol svátků parazitní rostlinu je zvláštní. Dlouho se pak neozvala.
    Nakonec mi na stůl položila několik pampelišek.
    Jaro je tu!
    Alergie taky! odepsal jsem.
    Druhý den jsem našel jen stvoly, hlavičky ležely vedle v koši nemilosrdně zmasakrované Evinými nůžkami na nehty.

  • Obrázek uživatele Reverend Barnaby

    O mý rodný hroudě

    Jmenuju se Barnaby a narodil jsem se v malým městečku v arizonský poušti, který od tý doby, co třikrát lehlo popelem, nese název Phoenix.

    Na úplným začátku tu stály čtyři domky a hospoda a místní tomu říkali New Cardiff, poněvadž většina z nich přitáhla z Walesu.

    Pak zdejší hospodu v návalu vzteku zapálil Dick Dancer. Od požáru chytly všechny čtyři domy a místo nich brzy vyrostlo domů pět.
    Objevil se i první místní nevěstinec U veselých pampelišek. (Další hampejzy na sebe nikdy nenechají dlouho čekat. Dneska už jich máme k dispozici šest.)

    Poté, co Dick město zapálil podruhý - to bylo, když ho nezvolili starostou - se postavilo domů sedm, hospod pět a kromě obnovení nevěstince U veselých pampelišek došlo i k založení radnice a zbudování věznice, kam se dal Dick Dancer na dva roky vychladit.

    Jeho žhářský touhy se však nikdy nepodařilo úplně zkrotit. Sotva opustil věznici, založil požár v domě starosty Montgomeryho a starostu použil jako pevnej podpalovač. Když ho druhej den ráno věšeli, řval na spoluobčany, že ničeho nelituje a že by měli shořet taky.

    Nicméně potřetí město vzplálo naprostým nedopatřením. To, když místní výrostek a začínající bandita Little Hammer namísto "Ty už to tady konečně zabal!" slyšel "Ty už to tady konečně zapal!" Naneštěstí při tom nočním požáru zahynul taky, poněvadž mu nedošlo, že zabarikádovat se v seníku není úplně nejlepší nápad.

    Naše městečko ale vždycky znovu povstalo z popela jako fénix a dnes se těší zájmu Sanfranciský investiční banky, má vlastní poštovní úřad, vlastní pivovar, nádraží a pohřební ústav.

    Je pravda, že místní samospráva pracuje rychleji a efektivněji od chvíle, kdy starostu Montgomeryho pohltily plameny a jeho funkci v plným rozsahu převzal šerif, ale jsou okamžiky, kdy si přeju, aby to tady řídil kdokoli jinej, jenom ne ten grázl Sam Stark.

    Jeho slabost pro hazard, střelecká vášeň, ďábelskej smysl pro obchodování, černej humor a horká hlava z tohohle místa dělají učiněný peklo.

    A dělat v tomhle městě reverenda je fakt o nervy.

  • Obrázek uživatele Laskonka

    15. duben

    Drabble: 

    Nevím kolikátá jsem na řadě, jestli už to má za sebou a nebo stejně jako já tady někde zírá na šedivý vzorek laminátu pod nohama. Není tu žádné okno, den či noc na mě bude čekat venku jako překvapení. Vedou nás z různých stran, aby jsme se už nepotkaly.

    Na mé poslední přání mi přinesli dnešní noviny. "Dvě odsouzené za vraždu Múzy v kauze Pampelišky čeká dnes výkon trestu". Po týdnech a měsících výslechů vysvobození. Žádné injekce, rozhodli se nás pro výstrahu zastřelit u zdi.

    Na náměstí pod koněm jako už tolikrát pietně položené květiny.
    15. duben Den popravy Pampelišek

  • Obrázek uživatele Dia

    Neutrhneš

    Úvodní poznámka: 

    Vztahuje se ještě k první sérii, kde se dá takový rozhovor napsat na cokoli :D.

    Drabble: 

    Raph se procházel parkem. Byl krásný den. Na louce rostly pampelišky. Sehnul se, aby jednu utrhl.
    ,,Raphe!" ozval se hlas zdálky.
    Už byl tady zase.
    ,,Netrhej tu pampelišku!"
    ,,Proč?"
    ,,Poslouchej, co se stane! Budou chodit další trhači pampelišek. A jeden z nich si pampelišku vylisuje. Ta ale bude skrývat virus, který se vyvine za tisíc let. Za tu dobu se z ostatních pampelišek vyvine nová rasa. Virus se rozšíří mezi lidmi a obviněny z toho budou pampelišky. Což povede k jejich hromadné popravě. Ostatní květiny se vzbouří a vyženou lidi do podzemí!"
    Zmizel.
    Raph si povzdechl a nechal pampelišku žít.

  • Obrázek uživatele Lyta

    Smrt krásných pampelišek

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nemohl jsem tomu uvěřit. To mi přece ti dva nemohli udělat. Nikdy jsem si o nich nemyslel moc dobrýho, přece jenom, znám je nějaký ten pátek a vím, že jsou zlomyslní. Ale tohle! Co se stalo s mým autem, jsem z nich nevypáčil.

    Odmítal jsem do toho vraku, té urážky designu i funkce, nastoupit dobrou hodinu. Ale čas se mi krátil a já to věděl. Nakonec, se záplavou nadávek řinoucích se z mých úst, jsem se s tím rozjel.

    A v nejbližší zatáčce to zničil o patník a zaparkoval doprostřed louky. Pitomej Moris Marina! Tohle si ty pampelišky opravdu nezasloužily.

  • Obrázek uživatele Kfira

    Úřednický šiml

    Fandom: 
    Drabble: 

    Radovan byl vynálezce. Aspoň si to o sobě rád myslel.
    Zrovna teď přišel s novým projektem, který hodlal prodat ministerstvu životního prostředí. Nebo Lesní správě.
    Každopádně někomu, kdo má problém se vzteklinou.
    "Říkám tomu Pump-a-liška," vysvětloval na prezentaci. "Spouštěcím mechanismem je infra čidlo. Když zdetekuje zvíře, vystřelí jehličku napuštěnou očkovací látkou. Ty jehličky jsou samozřejmě z biologicky odbouratelných a pro organismus zvířete naprosto neškodných materiálů. Nemusíme už spoléhat na to, že se zvíře rozhodne něco sežrat."
    Úředníci mezi sebou začali vášnivě diskutovat.
    Nakonec však zvítězila přízemní byrokracie:
    "A jak chcete zaručit, že by ten váš vynález neplival na náhodné kolemjdoucí?"

  • Obrázek uživatele Viviana Stellata

    Tichá pošta

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Nepamatuji se, že bych něco takového přikazoval." mračil se král.
    "Já také ne!" přispěchal vícekancléř. "Tlumočil jsem ten příkaz doslovně: dopravte zlaté plíšky!"
    Emisar se zarděl, očividně hledal, jak z toho ven. "Rozuměl jsem: dostavte malé chýšky," přiznal nakonec.
    "Co jsi slyšel ty?" obrátil se král na rychtáře vesnice, o niž se jednalo.
    "Prosím, Vaše Veličenstvo," zahučel muž, "že prý: popravte matné lišky."
    "To nedávalo smysl," ozval se bez vyzvání sedlák, který žebřiňák květů dovezl. "Tak jsem prostě nasejk pampelišky. Jako popravil, žejo."
    "A já jen chtěl, abyste připravili mleté kližky pro královskou kuchyni," vzdychl král. "Příště pošlu rovnou kuchaře."

    Závěrečná poznámka: 

    Nějak je to psaní pro mě čím dál tím těžší, asi mi vyschla nápadová studna. Taková znouzectnost dneska... :)

  • Obrázek uživatele Kaisa

    Znala jsem jednu dívku

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Znala jsem, neznala? Netuším, nepamatuji se na všechny, které na scestí láska svedla, možná to jest tím důvodem, proč se usilovně citům bráním. Ale jde to vždy? Jsou sladké lichotky, je nádherné poslouchat, že zase někoho zajímáte, ale neumíte si představit, jak panickou hrůzu mám z dotyku. Dotyky bolí a ubližují, lidé...

    Drabble: 

    Znala jsem jednu dívku, vlasy barvy slámy,
    nebyla to žádná víla, jen zárodek dámy,
    sedávala často na terase s šálkem čaje,
    bylo krásné sledovat, jak jaro v ní zraje.
    Pučela v ní krása, dobrá duše, zdraví,
    ale náhle do cesty šedý stín se staví,
    na tváři prohnaný úsměv lichotníka,
    už více si neřesti lidstva neodříká.
    A potkala jsem ji znovu, vlasy mastně černé,
    v puse cigaretu a šaty naprosto příšerné,
    nebylo více čaje, zdraví ani štěstí,
    začala se s životem prát, dával jí on pěstí.
    A dnes na hrob se jí chodím dívat,
    tichounce cosi smutného zpívat,
    O popravě pampelišek.

    Závěrečná poznámka: 

    Snad se to nějak... Hodí, snad to v tom básník najde, ale i jen obyčejný člověk. :)

  • Vzpoura II

    Fandom: 
    Drabble: 

    Soudruzi a soudružky! Válka pokračuje! Pohleďte jen na včerejší drastickou a naprosto bezdůvodnou popravu padesáti pampelišek, dvě stě osmnácti sedmikrásek a patnácti set stébel trávy! Obracím se také na vás, jimž lidé ve své zpupnosti říkají okrasné rostliny: Nebuďte přisluhovači nemilosrdné lidské rasy! Nenechte se obalamutit předstíranou péčí, nepodlehněte vábení rovných záhonků a pravidelné zálivky! Vaše záhonky vznikly na popravišti vašich soukmenovců, jsou zalité mízou nevinných obětí! A nenechte se ukolébat falešným pocitem bezpečí: až si lidi usmyslí, utrhnou vás a vaše mrtvá těla si vystaví ve svých příbytcích! Vzepřete se jim a přidejte se k nám! Vítězství je naše!

  • Obrázek uživatele Wendyses

    Nikdo to netvrdil

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Už jsem si vymyslela jakousi challenge na příští rok (a snad mi půjde líp než ta letošní, že), tak trénuji, trénuji a koukám, na co všechno se dá napsat něco z historie (konkrétně první/druhá světová válka).

    Drabble: 

    "Jsi moje pampeliška," říkával jí, když společně seděli na trávníku, na dece a odpočívali. Bylo to ještě před válkou a u nich to nebylo růžové, ale jim to nepřišlo. Nevnímali to. Byli mladí, dokázali spoustu věcí přehlédnout, a tak jen žili.
    Zlom přišel v čtyřicátém prvním roce. Dvacátého druhého června.
    Odešel do války a ona zůstala sama. Nechtěla tam být.
    Kdo kdy tvrdil, že pampeliška nesmí střílet?
    Kdo kdy tvrdil, že pampeliška nesmí chránit svou zem, Sovětský svaz?
    Kdo kdy tvrdil, že pampeliščino jediné místo je v zázemí toho všeho?
    Nikdo. Ale nikdo také netvrdil, že Němci nebudou pampelišky střílet...

  • Vzpoura

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Já vím, že téma už je uzavřeno, ale napadlo mě to až teď a navazují mi na to pampelišky :-)

    Drabble: 

    Soudruzi a soudružky! Nelze již mlčky a nečinně přihlížet nehoráznému bezpráví, které je pácháno na naší říši. Dnes a denně jsou masakrovány tisíce našich pobratimů, od těch nejmenších až po ty nejmajestátnější, zlou a primitivní říší živočichů, zvláště pak druhem Homo sapiens. Říkají si páni tvorstva a vrchol evoluce, ale jakým právem? Umí snad fotosyntetizovat? Říká jim něco autotrofie? Kdepak; bez nás by nepřežili. Miliony rostlin jsou zbavovány své důstojnosti jsouce nazývány zemědělskými produkty a následně barbarsky požírány. Další miliony masakrovány a jejich těla průmyslně zpracována!
    Apeluji na vás, soudruzi! Braňte se! Pamatujte, že bez nás nepřežijí! Vítězství je naše!

  • Obrázek uživatele Cathia

    Na louce

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Běta zmizela,“ vykřikla Petra zděšeně.
    „I Věra, přímo před mýma očima,“ vykoktala Jana.
    Skupinkou se začala šířit panika. Ubývalo jich každou vteřinou a nikdo nevěděl, kdo přijde na řadu teď.

    * * *

    Adélka utrhla pampelišku a namotala její tělíčko kolem dalších pampelišek, až měla po chvíli věnec uvitý. Nasadila si jej na hlavu jako zlatou korunu a běžela se ukázat mamince.
    „Mami, koukej, co jsem si vyrobila.“ Pyšně ukázala na hlavu.
    „Copak jsem ti neříkala, že se nesmíš ušpinit?“ vykřikla žena místo pochvaly. „Podívej se na sebe!“
    Adélka smutně strhla věneček, pohodila jej na zem a se slzami v očích ho rozšlapala.

  • Obrázek uživatele Suzanne

    Na procházce

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Kyti!“ vykřikne kamarádčina dcera Lea a vrhne se doprostřed trávníku, na němž kvete zářivě žlutý koberec pampelišek.

    Zoufale v kabelce lovím balíček papírových kapesníků a léky na alergii a přitom sleduji tu sladkou dvouletou holčičku v růžových šatičkách… jak řádí na trávníku jako hurikán Katrina.

    Lea si kecne doprostřed žlutého pole, blaženě trhá a mlátí pampelišky a spokojeně se směje, když vidí, jak se květiny pro útokem jejích sice malých, ale odhodlaných a vytrvalých pěstiček, lámou.

    Přestávám hledat kapesníky i léky na alergii. Lea očividně stihne potenciální žlutou hrozbu zdecimovat dřív, než ke mně nějaký ten zlotřilý pyl vůbec doletí.

    Závěrečná poznámka: 

    Za inspiraci děkuji kamarádčině dceři, která tento měsíc oslaví druhé narozeniny. A ano, kytičky ničí velmi ráda:)

  • Obrázek uživatele Lee

    S mocí...

    Drabble: 

    Byl to vlastně dost neobyčejný dárek pro dívenku, která teprve nedávno odrostla dětským šatičkám. Ale i ona byla neobyčejná.
    Chodívala pak často do zahrady a květiny kolem ní kameněly. Někdy sedávala celé hodiny u zkamenělých pampelišek a povídala jim o věčné kráse a nesmrtelnosti.
    Jednou ulámala všem květinám hlavičky a poskládala z nich obrázky na zahradní cestičku.
    Rok poté se skrz celou zahradu táhla kamenná třešňová alej. Cesta alejí byla pokryta kamennými květy pampelišek. Procházela se tam a byla šťastná.
    O osm let později zničila všechen život.

    Kdo ví, kdy se to stalo, že změnila v kámen své vlastní srdce.

    Závěrečná poznámka: 

    Když nad tím přemýšlím, je to spíš AU. Kopí by nejspíš na květiny nefungovalo a především Jadis Charn opustila bez něj. Neodolala jsem prostě představě ledové královny jako malé holky.

  • Obrázek uživatele Ness

    Svědectví

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ach, ta bolest! Se svými sourozenci za němých výkřiků bíle krvácíme. Ještě před chvílí ne delší než otevření květu jsme se těšili ze slunce na listech a vlahé půdy mezi kořínky a v následujícím okamžiku přišla zkáza a zmar. Kovová čepel nemilosrdně stíná naše květy a lístky úpí po drtivou tíhou nemilosrdného žence. Přeživší ještě celé soumraky poté budou trnout hrůzou a semenáčky těch šťastnějších nezraněných rozfoukají do světa zprávu o tomto hrozném násilí...
    ***
    Stařenka se s loupnutím v zádech narovnala a navzdory námaze se usmála. Letos se objevilo pampelišek opravdu hodně - a vnoučci mají z medu vždycky takovou radost!

    Závěrečná poznámka: 

    A/N: Ano, i rostlinky jistě cítí. Takže mějte srdce, jezte kameny! :-)

  • Obrázek uživatele Profesor

    Rotatio florum

    Úvodní poznámka: 

    Vraspírovská linie pokračuje. Předchozí drabble Malí a kousaví

    Název znamená Rotující květ. Alespoň mi to tvrdil internetový slovník.

    Varování: Trošičku sadistické. Ale jen maličko.

    Drabble: 

    Hlodavci s natupírovanými číry se blížili. Malé nutrie byly nahrazeny ještě menšími myšmi domácími s nabarvenou srstí. Marek cítil jejich odporný zápach. Opakovat Vraspírovo zaklínadlo se nepokoušel, neboť měl problém udržet žaludek alespoň v krku. Zavřel oči. I skrz clonu víček však viděl blikající číra.
    Červená, modrá, zelená. Červená, modrá, zelená. Žlutá. Marek otevřel oči. Hlodavci byli mrtví. Jejich těly prorůstaly žluté květy pampelišek. Oddechl si.
    Předčasně.
    Sotva udělali první krok mezi mrtvolkami, ve vzduchu se objevila gilotina. Pampeliškám spadly hlavinky. Květy začaly létat vzduchem podobny uvolněným brusným kotoučům. S děsivou průřezností.
    Vraspír vykřikl. Z přervané pažní tepny stříkala krev.

  • Obrázek uživatele Anita

    Těžko na cvičišti?

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Je to spíš než na original Harryho Pottera na fanfiction Elysejský klíč (vřele doporučuji). Přišlo mi ale zbytečné zakládat nový fandom, protože opravdu nevím, kolik z vás tu to četlo... Ve zkratce - Harry byl 'postižen' zlým kouzlem a každá magie okolo něj ho bolí, musí ovšem trénovat, to vše pod dohledem Severuse Snapea.

    Drabble: 

    „Bombarda! Incendio! Confringo!“

    „Špatně, soustřeď se!“ křičel na něj Snape, obočí stažené.

    „Nejde to!“ téměř vzlykl Harry a vzedmula se v něm vlna vzteku.

    „Snaž. Se.“ cedil Severus slova skrz zuby. Harry si upravil brýle a pozvedl hůlku.

    „Diffindo! Evanesco!“ vyčerpaně zařval.

    „Vzpamatuj se, Pottere!“ Snape mu i na tu dálku pohlédl do očí. Chladný podtón se mu vetřel do hlasu, ale při pohledu na tu známou tvář začal pomalu tát.

    „Jsem slabý,“ zachraptil Harry.

    „Nejsi. Ale když nedokážeš zničit obyčejnou pampelišku, jak se potom chceš utkat se mnou?“ pousmál se.

    Harry mu šíleně toužil ukázat, že to zvládne.

    „Reducto!“

  • Když poprava, tak s parádou

    Fandom: 
    Drabble: 

    Sakra, zase jaro. Jak já to období nesnáším! Všude samá kytka, samej pyl a zatracená alergie. A u sousedů samá pampeliška, lepší ven vůbec nechodit. Já bych všechny ty kytky zakázal! K ničemu nejsou a akorát smrdí.
    Vylezl soused a mává na mě. Bože, co zase chce!
    „Sousede, nedal byste si krapet pampeliškovýho vína? Loni se mi obzvlášť povedlo.“
    „Pampeli… a to je jako k pití?“ Zeptám se nedůvěřivě.
    „Ovšem, a je moc dobrý.“ Už chci odmítnout, když tu slyším…
    „Pojďte, popravíme tu flašku společně.“
    „Tak s popravou pampelišek vám kdykoli ochotně pomůžu.“ Obzvlášť, když to zavání fajne alkoholovou párty…

  • Obrázek uživatele erebri

    Hurá na ně!

    Úvodní poznámka: 

    Loki a Thor jako malé děti. (Doufám, že časem najdu nějaké téma na scénu s Lokim a Friggou)

    Drabble: 

    "Útóóóóók!" křičel Thor a dýkou máchal kolem sebe, víc nebezpečný sobě, než přerostlým pampeliškám, po kterých nepříliš úspěšně se snažil sekat. Vzduchem se vířil žlutý pyl z květin a lepil se všude na blonďatého chlapce.
    "Loki! Bratře! Tady jsi! Přidej se! Spolu přemůžeme pampeliškové vojáky!"
    "Thore! Matka nás chtěla vidět u oběda. Mám jí říct, že vraždíš v zahradě květiny místo toho aby jsi přišel? Vypadáš jako venkovan, s těma kytkama ve vlasech."
    "Bratře, prosím, je to jen hra, ostatní se tak hrají taktéž."
    Loki pokrčil rameny, pevněji sevřel knihu a otočil se zpět k hradu. Vždy byl ten vyspělejší.

  • Poprava pampelišek

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Obžalované, pampelišky byly dle zákoníku Říše rostlin o žlutých květech odsouzeny k rituálnímu setnutí květů a okamžitému uložení květů pod zem. Rozsudek byl shledán pravomocným. Obžalované se proti rozsudku nemohou odvolat."

    ...

    Na kulatém palouku u gilotiny bylo plno. Vlčí máky bojovaly s chrpami o místo a na drobné fialky již žádné volné nezbylo. Hrdě se tvářící lopuchy rozrážely cestu průvodu ubohých pampelišek se svěšenými žlutými hlavami mířícímu ke gilotině.

    ...

    Malá holčička se zaradovala, když objevila spoustu louku se spoustou pampelišek, a začala plést věneček. Přitom se jí do botky zapíchla malá gilotina. Nevěděla, jaký poprask tím v rostlinné říši způsobila.

  • Obrázek uživatele Lejdynka

    Smrt zjara

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Jsem morbidní. Abyste věděli. A určitě to tady už je, že jo, že jo? Edit: CHA, NENÍ!

    Drabble: 

    První umírá. Vidí přicházet radostnou smrt, v podobě té nejkrutější, usmívá se a září, černé vlasy divoce vlají ve větru, zcuchané a ničím nespoutané, rty rudé jako krev, bílé vražedné ruce s prsty zažloutlými prachem motýla, oči zelené jako holá tráva.
    Pokleká a máchne kosou. Áách!
    Druhá umírá. Zděšeně hledí na svou mrtvou družku, nehybnou, slepou, matnou, žluté vlasy vyrvané, vpletená do kola, zpřelámané údy - nechci! Já nechci! To bolí, nemučte mne!
    Třetí.
    Desátá.
    Třicátá.
    Padesátá.
    Padesát obětí. Padesát mučivých záblesků.
    V smrti je krása.
    Zelenooký kat odchází s písničkou na rtech a ve vlasech si nese věnec mrtvých sluncí.

Stránky

-A A +A