Moje články

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Bratr po krvi, sestra po mléce

    Vyrostl jsem jako jedináček.
    Naši chtěli dvě děti. Jenže máma při porodu málem umřela a další děti mít nemohla. Přišla o mléko a kojila mě její sestřenka.
    Proto jsem taky koukal jako spadlý z višně, když mě kámoš vytáhl na pivo, přivedl s sebou asi sedmnáctiletého kluka a prý, to je tvůj pokrevní brácha.
    "Dostal jsem tvoji kostní dřeň," řekl kluk.
    Nikdy mě nenapadlo takhle o tom přemýšlet. Zaplavila mě najednou hrdost, že jsem tomu klukovi daroval část sebe a on se uzdravil.
    Někde mám ještě další dva pokrevní sourozence.
    A jednu sestru po mléce. Už jsem jí dlouho nezavolal.

    Pozn.: Nejsem si jistá, jestli se na tohle nevztahuje lékařské tajemství, ale dejme tomu, že to byl čirou náhodou známý známého.

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Konzerva

    Pozn.: Navazuje na Byli jsme tu.

    V noci mrzlo. Na palubě se vytvořila tenká vrstva ledu. Katka udělala dva kroky a málem uklouzla.
    "Jdu dovnitř," oznámila. "Mám hlad."
    Otevřela lednici. Nic ji tam nelákalo. Ve skříňce našla konzervu. Fazole. Otočila ji a našla datum výroby.
    Martin uslyšel ránu a vběhl do kuchyně.
    "Pustila jsem ji," hlesla Katka.
    "Co se děje?!"
    "Datum výroby na té konzervě je 2028," zašeptala. "Když jsem odjížděla z Hlaváku, bylo desátého května 1997! To není možné."
    Třicet jedna let. Rodina, přítel, domov. Pryč.
    "Já chci zpátky!" zakvílela.
    Martin se zatvářil, jako kdyby se mu neuvěřitelně ulevilo, a beze slova odešel na palubu.

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Prázdné místo

    Pozn.: Souvisí s Ledová sprcha a Modlitba za malou sestru.

    Celých pět týdnů usedala Rebekka vedle prázdné židle. Každý večer doufala, že vejde Sigrid, sedne si a přidá se k modlitbě před večeří.
    Pak se odstěhovali.
    Rebekka dál doufala, že se Sigrid objeví živá a zdravá, a zároveň se toho bála, protože její sestra-dvojče je čarodějnice. To znamená, že Rebekka není povolána pro manželství, protože by mohla porodit další čarodějnici. Zasvětí svůj život službě Bohu, boji proti čarodějům. Svěřila se svému staršímu bratrovi Danielovi, který už sám několik let bojoval.
    Nesouhlasil. Snažil se jí to rozmluvit.
    Za týden se našlo Sigridino tělo.
    O několik měsíců později zůstala prázdná Danielova židle.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele neviathiel

    Úhel pohledu

    Pozn.: Navazuje na V pasti.

    "Nevím, jak se jmenuje," řekla dutě a podívala se do stolu. "Dělá myslím na centrále. Neznám ho."
    "Ne," odpověděl on. "Znáte ho velmi dobře."
    Ticho. Možná nemá smysl snažit se zapírat, protože tak jako tak se to dozví. Ale nechce se vzdát bez boje.
    "Nedám vám druhou šanci," dodal.
    "Já vím."
    On se natáhne přes stůl a vezme ji za zápěstí. Nestiskne.

    "Mohla jsi mě prozradit," řekl Petr v telefonu.
    "Ne, tebe ne," zašeptá.
    "Mohla. Jakmile jsi zavolala, že tě našel, vyklidili jsme centrálu. Nenašli by nás."
    "Kde jsi?"
    "Nesmíš to vědět." Odmlka. "Od teď musíme předpokládat, že tě sledují."

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Byli jsme tu

    Pozn.: Navazuje na Ukončete nástup, brána se otevírá.

    „Něco ti ukážu,“ řekl Martin, když Katka dopila čaj.
    Vedl ji po schodech dolů do podpalubí. Katka našlapuje na špičky, protože nevidí pod nohy. Všude kolem nich je tma, jen světelný kužel baterky ji pročesává a plaší obludy schovávající se v temnotách, a pak se najednou zastaví na stěně.
    „Tady,“ zašeptal.
    Podpisy. Desítky jmen, desítky rukou.
    „Co je to?“
    „Je jich devětapadesát,“ řekl Martin. „Včetně mě. Všichni skončili tady na lodi.“
    „Tak kde jsou teď? Nějak se odtud dostali.“
    „Ano. Ale kam se dostali?“
    Chvilku bylo ticho.
    „Měla by ses taky podepsat,“ řekl pak Martin.
    Podá křídu Katce.
    Té šedesáté.

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Změna

    Pozn.: Nápadů bylo několik, ale tenhle byl první a držel se úporně :-)

    Do každého manželství se časem vkrade nuda. Obzvlášť když už trvá velmi dlouho.
    Královna se netrpělivě ohlédla ke dveřím a dál se věnovala prohlížení tváře a těla ženy, kterou jí před lety její faraon přivedl z jednoho porobeného světa jako dárek. Byla hezká. Souměrná. Stále stejná. Chtělo to změnu.
    Konečně dorazil První muž, kterého si nechala zavolat už před deset minutami. Chvíli počkala, než mu udělila svolení vstoupit do jejích komnat.
    „Teal'cu, dávám ti tajný a důležitý úkol,“ řekla Amaunet. „Přivedeš mi ze zítřejší válečné výpravy lidskou ženu. Mladou a krásnou. Takovou, která bude hodna stát se mou novou hostitelkou.“

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele neviathiel

    Kapka po kapce

    Karel si někdy připadal jako stroj.
    Jeho život se točil v kruhu. Nezaspat. Přijít do práce. Často přesčas, někdy dlouhý. Návrat do prázdného bytu. Večerních deset kapek, ne protože by nemohl usnout, ale aby se zbavil těch snů.
    Přicházely za trest. Každá akce vyvolá patřičnou reakci. Mívaly tvář muže, kterého zabil. Mohl ho zneškodnit. Místo toho mu dal možnost kouzlo dokončit a zjistit, že je Karel umí otočit proti němu.
    Někdy se dva dny zapomněl najíst.
    Pak lektvar přestal účinkovat. Musel přidat jednu kapku.
    Jako stroj. Který funguje pořád stejně, ale potřebuje víc paliva.
    Jednoho dne přestane fungovat.
    Anebo vybouchne.

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Ukončete nástup, brána se otevírá

    Pozn.: Navazuje na Večerní expres a Večerní výšlap.

    Loď. Mezi stromy. Na polámaných stromech.
    Po jednom stromu šplhá žena. Pak se přehoupne přes zábradlí.
    Dveře do podpalubí se náhle otevřou. Z nich vyjde muž. Přijde až ke Katce a natáhne k ní paži. Jako kdyby se bál, že je jen přelud.

    „Jako kdyby se svět přede mnou divně rozpil. Chtěla jsem se podívat zblízka. A najednou jsem byla úplně někde jinde.“
    Sedí spolu v lodní kuchyni u horkého čaje.
    „Usnul jsem při čekání na metro. Pak jsem uslyšel „Ukončete nástup...“, lekl jsem se a rozběhl k vlaku. Svět se divně zatočil a já se ocitl tady.“ Odmlka. „Předevčírem.“

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Zářná budoucnost

    Pozn.: Navazuje na Sparklypoo Comic.

    Všeobecně není příliš známo, že autodestrukci koleje Jiskropšouk přežily tři studentky. Tyto úžasné bytosti ale musely odejít, neboť udržovat kolej pro tři studenty je poněkud ekonomicky nevýhodné.
    Dívky založily město Jiskřičkov. Mělo se stát odkazem tragicky zaniklé koleje. Provdaly se za výjimečné mladé muže a přivedly na svět překrásné dokonalé děti. Tyto děti ale nikde nemohly najít sobě rovné, a taky si bez výjimky všechny našly životní partnery v Jiskřičkově.
    Třetí generace byla schopností takřka božských a krásy tak nevídané, že se na ni ani nedalo pohledět.
    Pravnoučata zakladatelek měla jednu hlavu a jednu ruku navíc a založila rod Bíblbroxů.

  • Obrázek uživatele neviathiel

    V zóně taky rostou kytky

    Pozn.: Původní nápad mi někdo vyfoukl, nemám dneska moc času, nechci porušit své předsevzetí nevynechat jediné téma a BJB. V případě potřeby dodám historickou poznámku.

    V puklině mezi dlaždicemi kvetl poslední letošní petrklíč.
    Musel přijít blíž, tak blízko, jak se odvážil, a podívat se pořádně, protože nevěřil vlastním očím, nevěřil, že v téhle otrávené zemi může něco růst.
    Začalo pršet. Rychle zaběhl do auta. Když přijel zpátky na pokoj, důkladně se osprchoval.

    Na první výročí všude kvetly trsy petrklíčů. Na počest bojujícím a padlým. Na jeho ne.
    Upadl v nemilost, protože musel lhát a pak nechtěl mlčet.

    Na druhé výročí vůbec nevyšel z bytu. Vyskládal do obýváku všechny nevydané články, nahrál na magnetofonový pásek svou skutečnou a pravdivou závěrečnou zprávu a oběsil se nad schodištěm.

    Na památku Valerije A. Legasova.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele neviathiel

    Pokousaná

    Když ji přinesli, dlouho se neodvážila otevřít oči, aby jí denní světlo nevypálilo zrak. Pak někdo zavřel okenice.
    První, co spatřila, byl načervenalý lidský obrys protkaný teple rudými nitkami. Uvnitř hrudi lákavě tepající srdce.
    Zavřela oči. Obrátil se jí žaludek. A zároveň pocítila hlad.
    „Tahle do rána nevydrží,“ řekl kdosi.

    „Co vidíš?“
    Všechno bylo normální. Pokoj. Stěny. Světlo prosvítající skrze okenice. Mladý muž. Rozcuchané vlasy a kruhy pod očima. Zelenýma. Ne. Jedno je modré. Polekalo ji to.
    „Máš každé oko jiné?“
    „Ano,“ řekl a usmál se. „Vítej zpátky mezi živými.“
    Vstala z postele a otevřela okenice.
    Východ slunce byl překrásný.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele neviathiel

    Večerní výšlap

    A/N: Pokračování Večerního expresu (z jiného zadkového tématu:)

    Katka nevěděla, jak dlouho šla tímhle přízračným světem.
    Ocitla se tady naprosto nečekaně; v jednu chvíli šla podél náspu a v příští všechno zmizelo a zůstala jen mlha a nekonečný les.
    Zlomila si podpatek. Začínala jí být zima. Zvedla si límec na kabátě. Nepomohlo to.
    Znenadání se z mlhy vynořila loď. Spočívala mezi stromy, jako kdyby ji někdo vytáhl už přístavu a upustil doprostřed lesa.
    "Je tady někdo?" zavolala.
    Žádná odpověď.
    Nahoře na palubě zahlédla nějaký pohyb.
    Půjde nahoru. Bude opatrná. Možná to není člověk.
    Jak vyšplhat po několik metrů vysokém pravoboku?
    Jeden strom se dotýká zábradlí.
    Vyzula si lodičky.

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Chudáček já!

    A/N:Za inspiraci děkuji Terdě. Drabble o dalším chudákovi, kterého nikdo nepolituje.

    Někdy ty lidi fakt nechápu. Něco si spočítají na koleni, ani si to po sobě nezkontrolujou a vesele tomu věří.
    Letím si jednoho krásného odpoledne v hladině 410 a najednou zjistím, že mám prázdné břicho. Takový pech! Já, takhle mladý, se mám rozmáznout o zem?
    Nejdřív jsem letěl půl hodiny nasucho.
    Pak mě otočili na bok a ještě hlavou dolů jako nějaký kluzák!
    Nakonec jsem si na dávno nepoužívané runwayi rozbil nos o zábradlí stojící uprostřed ní a o gril, co tam nechali lidi, kteří s ječením zdrhli, jakmile mě uviděli.
    Nikdo mě nepolitoval a ještě jsem dostal blbou přezdívku.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele neviathiel

    Rudý a havraní

    Levercham měla ráda staré pořádky. Svět se teď mění, ženství přestává být posvátné a otcovství je teď více než mateřství; vždyť když jí král svěřil do rukou výchovu své nevěsty, mluvil o ní jako o Deirdre, dceři barda Felimida, a jméno její matky pominul.
    Levercham se rozhodla, že z dívky vychová stejně silnou ženu, jako je ona sama.
    "Jakého muže bys chtěla?" zeptala se jí jednoho večera.
    "Král je přece můj ženich," odvětila dívka.

    Jednou na dvůr přilétl havran, přilákán krví telete, které porazil Deirdřin pěstoun.
    "Takového muže chci," řekla Deirdre chůvě. "S havraními vlasy a tvářemi rudými jako krev."

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Modlitba za malou sestru

    Pozn.: Souvisí s drabbletem Ledová sprcha.

    Sláva na výsostech Bohu
    a na zemi pokoj lidem dobré vůle.

    Měl by se modlit. Za vyléčení své sestry Sigrid. Místo toho mu na mysl přicházela úplně jiná slova.
    Donedávna věřil, že dělá správnou věc. Že ochraňuje nic netušící lidstvo před zplozenci pekla.
    Pak zjistil, že jeho sestra je čarodějka. Dlouho to tajila. Nevěděla, co si počít. Uprostřed rodiny, která zasvětila svůj život boji proti čarodějům.
    Danielův svět se otřásl v základech.
    Tehdy pochopil, že on sám je zrůda, protože...

    Vzdáváme ti díky pro tvou velikou slávu.
    Pane a Bože, nebeský Králi,
    Bože, Otče všemohoucí.

    ... protože všichni jsme Jeho děti.

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Večerní expres

    Pozn.: Inspirace mým nedávným zážitkem. BJB jak vyšitý.

    Za okny byla mlha.
    Vlak stál už hodinu uprostřed lesa. Nikdo jim nepřišel říct proč.
    Po hodině čekání došla Katce trpělivost. Vzala kabát a vykoukla ven, kde už kouřilo několik dalších cestujících.
    "Co se děje?" zeptala se jich.
    Nikdo neodpověděl. Nikdo se neohlédl.
    Na náspu si div nezlomila nohu. Blbý terén pro lodičky.
    Šla dopředu. Po udusané hlíně.
    U lokomotivy nikdo. Rozhlédla se. Vagony se ztrácely v mlze. A před lokomotivou...
    Musela přistoupit blíž. Viděla nějak rozmazaně.
    A vlak, násep a les zmizely.

    O půl hodiny později se vlak zase rozjel.
    Katčino místo bylo prázdné. Její taška zůstala na sedadle.

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Úžasný talent

    Telepatie připadá mnoha lidem vzrušující. Kdo z nás si nikdy nepřál vědět, co si myslí druzí? Vědět předem zadání každého testu? Znát tajemství svých přátel i nepřátel? Poznat, komu se líbíte?
    Mohli byste si i povídat s ostatními lidmi na dálku. Bez placení účtu za telefon.
    A někdy, v krajním případě, najít cestu, jak měnit myšlenky druhých.
    Každá mince má svou obrácenou stranu.
    Přitáhnete k sobě nežádoucí pozornost. Dozvíte se věci, které jste se nikdy dozvědět neměli. Které jste vědět nechtěli. Začnete ubližovat lidem. Kamarádi se vám začnou vyhýbat. Nakonec vás budou nenávidět.
    Za tu moc, co nad nimi máte.

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Ledová sprcha

    „Vím, že jsem nějak přispěl ke tvé smrti,“ zašeptal Jesper. „Nevím jak.“

    ***

    Dvaadvacátého února mu bylo patnáct let a k narozeninám dostal dárek, který by nepřál ani nejhoršímu nepříteli.
    Kluk z druhého patra přišel domů bledý jako stěna. Byl si zahrát hokej na jezero a v ledové vodě u břehu našel zamrzlé tělo dívky. Tělo patřilo Jesperově přítelkyni Sigrid, po které se před pěti týdny slehla zem.

    ***

    „Našlo se řešení.“
    „Jak to myslíš?“
    „Je to někdo, který umí moje schopnosti zapečetit. Já ale nevím, jestli je mám poslechnout. Dovedeš si představit, že by ti někdo zlomil obě ruce, a že už bys nikdy nemohl lítat na kluzácích?“
    Zavrtěl hlavou. „Nedovedu.“

    ***

    „Je to složitější, Jespere. Ty nevíš, jak zlý je svět. Jsou tady lidé, kteří mají paranormální schopnosti. Čarodějové.“
    „Tak jako ty?“
    Přikývla.
    „Kdybych to neviděl, neuvěřím ti.“
    „To ale není všechno, řekla. Jsou nebezpeční těm ostatním. Používají proti nic své schopnosti. A my, co známe pravdu... tyhle lidi lovíme.“

    ***

    Mezi řečí vytáhla ze kredence skleněnou mísu a omylem ji upustila. Střepy se poskládaly zpátky do původního tvaru a neporušená mísa vylétla nahoru jí do rukou.
    Jesper jen nevěřil vlastním očím.
    Její rodiče na ni ale zírali s hrůzou a odporem.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele neviathiel

    Návštěva z Lublaně

    Karlova o dva roky mladší sestra za ním přijela začátkem března, když byl její manžel na konferenci v Jasné Goře. Vzala s sebou obě děti. Starší Mirjaně bylo devět a když Karla uviděla na nádraží, rozběhla se k němu a padla mu kolem krku. Její drobná ručka se dotkla hranic jeho mysli. Měl co dělat, aby nedal najevo leknutí.
    Večer, když už děti spaly, seděl s Darjou v kuchyni.
    „Probouzí se,“ řekla. „Ty to víš, že?“
    Přikývl.
    „Příliš brzy. Jako kdysi ty.“
    Mlčel.
    „Já tím nechci projít znovu.“
    „Je aspoň o jednu úroveň níž než já," řekl.
    Další mlčení.
    „Naštěstí.“

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Vlčata v rouše jehněčím

    Pozn.: Pozor, BJB a nadměrná roztomilost (nepříčetné šišlání jsem snad odstranila při korektuře). Když dva večery po sobě socializujete miminka, podepíše se to na vás.

    V klíně se mi hemží hebké chlupaté klubíčko mláďat. Zvědavě zvedají do vzduchu růžové čumáčky, korálková očka mají na šťopkách a maličkými ocásky se chytají všeho kolem včetně vlastních sourozenců. Jedna mi vyleze na rameno, strčí čenich do ucha a poté se mi po obličeji pokusí vyšplhat na hlavu, aby se nakonec schovala pod svetr a spokojeně tam usnula.

    O dva týdny později si tu zvědavou odvážlivkyni vezu domů.
    Za pár měsíců z ní vyroste další malý tyran, který bude noční rvačky se svými spolubydlícími v kleci provázet pronikavým ječením a krást mi sušenky z misky i tlačítka z klávesnice.

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Vesmír je málo nekonečný

    Pozn.: Fandom: žádný. Jedna myšlenka, která už mi dlouho straší v hlavě. Dílem za ni může jeden skvělý autor sci-fi a dílem jedna povídka, otištěná snad před 15 lety v Ikarii.

    Vesmír je děsivé místo, když se na něj podíváte z patřičného odstupu.
    Myriády galaxií, sluncí, planet. Čas od času přijde zázrak, zážeh života, záblesk vědomí. Civilizace vznikají, rostou a nakonec se mění v prach.
    Některé opustí svou planetární kolébku. Udělají pár prvních krůčků (skoků) po jiné planetě. Dojdou do cizí sluneční soustavy. Nakonec opustí vlastní galaxii.
    A po pár miliónech let doletí první odvážlivci až na samý konec vesmíru. Pohlédnou do něj a jejich oči ztratí ten žár, který je dohnal až sem, a jejich duše už nikdy nebudou stejné.
    Až se vrátí domů, nikdy nikomu neřeknou, co tehdy spatřili.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele neviathiel

    V mé hlavě

    Téma: DMD č. 6. pro 6. 4. 2012. Téma: Běsnění
    Fandom: Budeč (či spíš Vyšehrad)
    Pozn.: Obsahuje lehký spoiler k této povídce.
    Varování: BJB

    Kromě strojvůdce byli ve vlaku jen dva další chlapi. První jízda po nové trati. Tunel. S jeho stavbou byly samé problémy, proto se trať otevírá se zpožděním.
    Vzadu se ozval křik.
    Stiskl brzdu.
    Sotva stihl otevřít dveře, kdosi ho uhodil do tváře.

    Na policajty počkal dispečer, který nebyl dnes se službě a náhodou se nachomýtl k pátrací skupině.
    Pak přijeli lidi se zvláštního oddělení.
    Jeden z nich, štíhlý chlap s tmavýma očima, prošel vagón, prohlédl všechny tři mrtvoly a najednou se podíval někam do stropu a zatvářil se úplně stejně divně jako ti mrtví kolem.
    Až tehdy se dispečer vyděsil.

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Nárazníky to jistí

    Pozn: Krutá realita všedního dne na pražských silnicích nemíjí ani vyšehradské čaroděje, aneb Nevýznamná část jedné mé vlastní povídky.

    Půl šesté. Dopravní špička. Hnusné počasí. Nejlepší doba na příjezd do centra Prahy.
    „Tady nezaparkujeme ani omylem,“ zavrčel Vratislav.
    „Zastav na prvním volném místě, stejně hned pojedu dál,“ řekl Karel.
    Vratislav zašilhal po malé mezeře, do které by se nevešla ani motorka. Má výborné prostorové vidění. Dobře ví, že mezera je příliš malá. Dobře taky ví, že používat prostorová kouzla při parkování je zakázáno.
    Zvedl ruku z volantu a načrtl do vzduchu kouzlo pro rozšíření prostoru.
    „Já vím, že se to nesmí.“
    „Může. Jen nesmíš nechat auto bez dozoru.“
    „Cože?!“
    „Víš, co by se stalo, kdyby to kouzlo přestalo fungovat?“

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Dostaveníčko

    Tak trochu BJB...

    Zavolala krátce potom, co Karel dorazil domů. Těsně předtím, než si odešel do kuchyně uvařit čaj.
    „Už jsem oficiálně rozvedená.“
    „Já taky,“ odpověděl.
    Vyprskla smíchy. „Otevřela jsem si láhev skvělého likéru na oslavu," řekla. "Nechceš ji vypít se mnou?“
    „Chci. Hned teď?“
    „Hned teď. Přijeď.“
    O dvacet minut později zaklepal na dveře jejího bytu. Bylo odemčeno. Věšák a řada bot vykládaná u stěny. Odstěhovala se před třemi měsíci.
    Našel ji v kuchyni. Zrovna skládala na talířek čokoládové bonbony. Zezadu ji objal a políbil na krk.
    „Nemohl jsem se tě dočkat.“
    „Já tebe taky,“ zašeptala. „Ale podruhé už si tě nevezmu.“

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Kvarteto

    Pozn.: Drabble je inspirované jednou opravdu povedenou a mrazivou scénou z filmu Lidice.

    Sál byl narvaný k prasknutí a neobyčejně tichý. Houslista měl dojem, že jeho škobrtnutí smyčcem o dřevěné tělo houslí museli slyšet až v zadní řadě. Pomyslel na jejich primária Izáka, který už s nimi nikdy hrát nebude, protože byl minulý měsíc poslán do Terezína.
    Na jeho místě teď sedí tenhle ďábel.
    Během náročného partu neudělal jedinou chybu. Hrál dobře, to musel houslista uznat. Když koncert skončil, uklonil se jako profesionální hudebník, který dostal titul říšského protektora omylem.
    "Jsem rád, že jsem mohl nahradit vašeho primária," řekl.
    Houslista mu podal ruku.
    Reinhardu Heydrichovi zbývaly přesně tři měsíce a pět dní života.

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Překážka

    Pozn: Tag "Hraniční čára" je název delší dosud nedopsané a nezveřejněné práce (takový spin-off vyšehradských povídek, který není tak docela budečskou, ani vyšehradskou povídkou a vlastně to ani není povídka :-).

    Do poslední chvíle nevěřila, že skutečně vystřelí.
    Měl zabít Marinu. Olena byla jen návnada. Která se náhodou ocitla mezi zabijákem a obětí.
    Říkal jí přece, že se mu líbila už od první chvíle. Byl to on, kdo se ji neúnavně snažil sbalit. První pozvání na rande odmítla. Několikrát mu nezvedla telefon. Trochu se ho tehdy bála. Druhé pozvání přijala.
    Miloval ji někdy? Musel k ní něco cítit, proč by jinak tolikrát přijel do Prahy jen proto, aby se s ní mohl setkat?
    Ona sama teď najednou nevěděla, jestli vůbec někdy milovala jeho.
    „Proč?“ zašeptala.
    „Stála jsi mi v cestě,“ odpověděl.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele neviathiel

    V pasti

    Pozn: Nesoutěžní drabble.

    Než si Vrbenský přesedl k jejímu stolu, v klidu dobalil poslední cigaretu a uložil ji do kovově lesklé ploché krabičky. Je si až děsivě jistý. Že mu nikam neuteče. Že ji nikdo nepřijde zachránit.
    Možná protože si to přečetl v jejích myšlenkách.
    Jak zablokovat důležité části své paměti proti zdatnému telepatovi?
    Najednou se cítí strašlivě unavená. Poraď si sama, znamenala odpověď centrály, když jim před chvílí na toaletách po telefonu narychlo vysvětlovala situaci.
    Vrbenský si zapálí. Beze spěchu. Dobře ví, že ji má v hrsti. "Nechám to na vás," řekne. "Pokud budete lhát, poznám to. A zjistím si odpověď sám."

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Hrdinové nepřežijí

    Pozn.: Fandom utajen, protože drabble obsahuje spoilery.

    Nejsem hrdina.
    Hrdinové končí na šibenicích.
    Nešel jsem tam. Nedokázal bych se mu dívat do očí.
    Nejsem hrdina, protože jsem se nedokázal včas rozhodnout mezi milovanou ženou a milovaným uměním. Když jsem se rozhodl skončit, bylo pro Sarah už pozdě.
    Nejsem hrdina, a tak jsem se rozhodl, že nechám svému soupeři jeho děsivé tajemství.
    Nejsem hrdina, a proto jsem zůstal naživu.
    Zbývá mi udělat tečku. Půjdu a zastřelím vraha mého bratra. Jemu se dívat do očí budu. Pak půjdu žít život někoho jiného. Za sebe a za bratra. A postarám se o svou dceru. Na té jediné mi teď záleží.

    Fandom: Dokonalý trik

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele neviathiel

    Nedokonalý trik

    Strážník Michal Pazderka se nervózně zavrtěl. Bylo půl dvanácté večer, trčel tady už druhou hodinu přesčas a ještě ke všemu zrovna ve chvíli, kdy už se chystal domů, sem přitáhnou dva pány v kvádru, kteří se porvali přímo na jevišti.
    Jeden z nich byl podprůměrný čaroděj. Takové tady mívali málokdy. Ne že by byli tak vzácní, jen se málokdy dostali do křížku s Vyšehradem.
    „Kradl mi králíky, mizeli z králíkárny každý večer,“ hulákal ten druhý. „Ale já ho nachytal, zmetka jednoho!“
    „Jak?“
    „Dal jsem do králíkárny slepice a přišel na jeho šou – a ejhle, co vytáhl z klobouku místo králíka!“

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele neviathiel

    Na konci

    „Už je to definitivní. Rozvádíme se,“ řekla. „Jsme na tom vlastně oba stejně. Opustili jsme svou životní lásku.“ Ironický úšklebek.
    „Až na jeden podstatný rozdíl,“ odpověděl jsem jí. „Tys od ní odešla dobrovolně.“
    „To máš pravdu.“ Objednala si třetí sklenku. Já ještě ani nedopil tu první.
    „Moc piješ.“
    „Moc kecáš.“
    Nejvyšší čas dopít a jít, než se zase pohádáme.
    „Budeš si muset sehnat novou nabíječku. K tomu mobilu. Nenašla jsem ji.“
    „To neřeš.“
    „Co se ti tam stalo?“
    „Já nevím.“ V Afghánistánu jsem byl dobrý voják, dobrý kamarád a dobrý doktor.
    Tak proč si teď nedokážu poradit s normálním životem?

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele neviathiel

    Placebo efekt

    fandom: Budeč
    téma: Houstone, máme problém

    Spánek nepřicházel. Jako každý večer. Spánek k tomu měl důvod. Spoustu důvodů. Vzpomínky. Představy. Kolika lidí? Ale teď v půl dvanácté večer je na ně sám.
    Poslepu došel do kuchyně a otevřel šuplík. Řešení existovalo. Nahradit problém jiným. Měl by s tím přestat, než bude pozdě.
    Odšrouboval lahvičku, kapátkem odměřil do sklenice s vodou čtyři kapky a převrátil ji do sebe. Zaručený účinek do pěti minut.
    Nemohl najít šuplík. Mávl nad tím rukou. Trocha nepořádku v kuchyni nikoho nezabije.

    Ráno si zase musel uvařit kafe, aby se pořádně probudil.
    Nechápavě zazíral na linku. Stála na ní lahvička lektvaru proti migréně.

    Fandom: 
    Rok: 
    2010
  • Obrázek uživatele neviathiel

    Setkání o půlnoci

    fandom: crossover - Sherlock Holmes a Doctor Who

    „Velice rád vás poznávám. Obdivuji vás, a to jsem si ani nebyl jist, zda jste opravdu existoval.“
    „Přeslechl jsem vaše jméno – doktore?“
    „Jen Doctor. Já se takhle jmenuji.“
    „Ach tak. Těší mě. Prekérní situace, viďte?“ Sherlock Holmes vytáhl dýmku, začal si ji rozvážně nacpávat a pohlédl na louži, v níž postávala skupina nabušených ozbrojených individuí. „Zajisté jste si povšiml, že tady pánové stojí v petroleji.“
    „Mohu si půjčit vaše zápalky?“
    „Samozřejmě, poslužte si. Hádám, že se to té louže trefíte již na první pokus. Je jen sedm yardů daleko,“ podotkl Holmes.
    „Ale ale, to jsou způsoby. Pánové se ani nerozloučili…“

    Rok: 
    2010
  • Obrázek uživatele neviathiel

    Chybička se vloudí

    fandom: Sherlock Holmes - AU

    „Jste proslulý velkou silou, pane Holmesi, ale na mocnosti pekelné jste krátký!“ zavřeštěl pachatel zahnaný do kouta. „Vzdejte to, dokud je ještě čas! Vzývám tě, bráno inferna, otevři se! A vy, milý doktůrku, utečte, než vás pohltí plameny pekelné! Démone tří – ééé, dvou – žezel, vyjdi na povrch země!“
    Uprostřed koberečku s pentagramem se náhle s prásknutím a odérem síry objevila drobná rohatá postava.
    „Na něj!“
    Démonek vyvalil oči na pohrabáč v Holmesově ruce a uskočil za vyjeveného Watsona. „Pomoc, on mě bude bíííít! Já chci zpátky domů na pískoviště!“
    „Můžeš jít,“ řekl přes rameno Holmes, když nasazoval konsternovanému čaroději pouta.

    Rok: 
    2010
  • Obrázek uživatele neviathiel

    Příběh kocourův aneb 3. a nejstrašlivější horor z hangáru

    fandom: realita

    Jakže jsem se sem dostal? Stopem. Fakt.
    To vozidlo bylo nějak divný a mělo vzadu víc kol než vpředu. Vyškrábal jsem se dovnitř. Z vozíku s kuframa.
    Z toho rachotu jsem div nevohluchnul.
    Když byl konečně čistý vzduch, zjistil jsem, že nemůžu ven.
    Došel jsem do takové malé místnůstky se dvěma sedačkami. Bílými! Ohavnost. Znechuceně jsem je označkoval.
    Povalovaly se tam manuály a mapy. Trh škráb!
    Ráno na mě přišli! Honili mě dva dny.
    Nakonec jsem se doslechl, že poletí zpátky do Prahy i se mnou! Další hodina nesnesitelného kraválu.
    Tam mě chytili a odvezli sem do útulku.
    Chcete mě?

    pozn.: Jde o příhodu z ČSA, která se odehrála na lince Praha-Frankurt (a původně taky zpět) před několika lety.

    Fandom: 
    Rok: 
    2010
  • Obrázek uživatele neviathiel

    Dobrý nápad aneb Hangárové horory podruhé

    fandom: realita
    pozn.: Inspirováno historkou, která se měla odehrát na začátku 90. let na Heathrow.

    „Ty seš fakt chodící pohroma! Neříkal jsem ti, že na to nemáš sahat?!“
    „Já myslel…“
    „Tys myslel a pojišťovna se… doufám, že máš blbostní pojistku.“
    „… ehm… ty vrata přece nejsou vodotěsný, ne?“
    „Neměly by… aspoň že už je ta palivová nádrž prázdná…“
    „A ještě pořád tě baví sedět na tom stole? My aspoň můžeme zalézt do kabiny…“
    „Ano, díky za optání. Jackova blbostní pojistka mně nový boty nezaplatí.“
    „… toho je snad dvacet čísel… myslím, že…“
    „Prosím tě, radši už nemysli!“
    Hysterické uchechtnutí. „Nouzový vypouštění paliva za letu… na zemi to stejně nefunguje, že jo… kdyby aspoň Nick nechal votevřený vrata…“

    edit: Tým Bleskobrk

    Fandom: 
    Rok: 
    2010
  • Obrázek uživatele neviathiel

    Duch ve stroji

    fandom: realita
    (pozn.: Jde o skutečnou událost ze začátku 70. let.)

    „Vždyť ti říkám, že jsem ho znal osobně. Byl to Bob. Kývl mi na pozdrav a zmizel. A všichni ostatní ho taky viděli jen v N318tce.“
    „Kecáš. Proč by tam prosím tě strašil?“
    „Protože jsou v ní namontovaný použitelný díly z té N310tky, co havarovala v Everglades! A navíc to vypadá, že za to mohl Bob, protože nějak omylem odpojil autopilota. A teď nemá klid. Ale ode mě to nemáš, jo? Jinak letím na hodinu, víš, co říkalo vedení.“

    „Nevidím jiné řešení,“ povzdechl si o měsíc později jeden z manažerů Eastern Airlines na schůzi vedení. „Nechte ty zatracený díly vymontovat.“

    Fandom: 
    Rok: 
    2010
  • Obrázek uživatele neviathiel

    Rodinná čest

    „Je to velmi luxusní a umělecká tabatěrka – hádám, že takových bylo vyrobeno jen několik kusů a koupila ji dáma s vytříbeným vkusem.“
    Dáma se začervenala.
    „Bez jediného škrábance. Váš syn ji nedávno nechal vyleštit. Má pro něj velkou cenu. Hádám, že navštěvuje klub Egocentristů.“
    „Jak to poznáte, pane Holmesi?“ zeptala se lady Wintinghamová překvapeně.
    „Zde v rohu krabičky zůstal malý zbytek tabáku. Tento druh je velmi vzácný a v Londýně jej nelze koupit, pouze získat darem od jednoho z členů klubu.
    Nemusíte mít obavy, madame. Váš syn nepropadl hazardu, naopak, chodí do vytříbené společnosti a velmi mu na vás záleží.“

    Rok: 
    2010
  • Obrázek uživatele neviathiel

    Modrý poplach

    Nejprve se ozval prapodivný zvuk.
    Arnold Rimmer otevřel jedno oko a znechuceně popatřil na nohu visící z postele Davida Listera. Jeho chrápání si hlasitostí nezadalo s prapodivným zvukem z chodby a přestože měl na večeří karí, visela mu ze špičky boty špageta.
    Zvuk zesílil a chrápání náhle přestalo. Poté Rimmerovým nehmotným tělem prolétl tác s karí. „Co s-se děje?“
    Než Rimmer stihl důležitě odpovědět, že vyhlašuje modrý poplach a jde zajistit situaci, ozvala se rána. Následoval zoufalý bolestný nářek. „Můj rukáv!“
    Na chodbě stála modrá budka. A nějaký cizí chlap v elegantním obleku.
    „Nemáte náhodou žehličku?“ zeptal se ho Kocour.

    Rok: 
    2010
  • Obrázek uživatele neviathiel

    Časový posun

    Po podlaze se rozlila tmavá skvrna. Hrnek naštěstí nerozbil. Grativace je na Marsu třikrát menší. Po šesti týdnech ve stavu beztíže až až.
    V Ohiu je půlnoc a tady přibližně pět odpoledne. A tak Bert vytáhl sáček indického čaje, který si schovávali pro tuto příležitost.
    Ylla teď možná taky popíjí čaj.
    Anebo tam venku čeká, až vyjdou z rakety.
    Když se probouzel, sny pokračovaly dál. A ona vypadala pořád stejně. Zlatovlasá. Zlatooká. S hladkou tmavou kůží. Křehká. Nádherná. A když sen skončil, nedokázal na ni přestat myslet.

    Světlo.
    „Slyšíš to taky? Skoro bych si myslel, že tady taky žijí včely.“

    Rok: 
    2010
  • Obrázek uživatele neviathiel

    Horrorové okamžiky pod postelí

    Jsem krutý, zlý, masožravý tvor.
    Mám osm nohou. Dlouhých nohou. A osm krvelačných číhajících očí.
    Někteří mi říkají Arachnid. Třeba ta dvounohá, co bydlí v tomto domě. Má důvod se mě obávat. Jsem vyzbrojen. Kusadly. Jeden by řekl, lehce. Jsem také obrněn. Svou velikostí. Těžce.
    A teď přichází ony. Dvě štíhlé, elegantní, světlé černooké čtyřnohé s dlouhými ocasy, kterými za chůze ještě koketně vlní. Neviděly mě.
    Přicházejí. Ta cizí jde přímo ke mně.
    Boleeeest!
    „Jé, Katko, podívej, Rikka chytila pavouka!“
    „Co?“
    Boleeeest! Už i z druhé strany!
    „Jé, a Saja jí ho chce sebrat…“
    Jsem ponížený tvor. Mám šest nohou…

    Rok: 
    2010

Stránky

-A A +A