Moje články

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Nebeský Jeruzalém

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Děkuji všem čtenářům, že se se mnou vydali na spletitý historický exkurz. Až budu zase učit, slibuju, že budu učit přesně takhle.
    Pac a pusu za rok!

    Varování: 

    zavání náboženstvím, hlavně tím křesťanským

    Drabble: 

    Každé vytahování lustru se svícemi bylo samo sobě obřadem. Nejprve se rozzářily skleněné čočky nebeské sféry, odrážely světlo přesně na první plán - bohatě zdobené a kameny vykládané stěny. Pak se světlo vzneslo, rozsvítilo zlacené obložení a svatý Václav se ocitl v překrásné aureole. Když lustr vznesl úplně nahoru, přišli ke slovu svatí. Mihotání dodalo všem sto třiceti na pohybu, vystupovali z rámů a shlíželi milosrdně na klečící, oděné do zlaceného světla.
    Pak se lustr stáhl dolů a zůstala jenom jedna lampa se třemi svícemi. Prostřední nesměla nikdy zhasnout, zářila na Rolandův lesní roh.
    Až zhasne ta, roh oznámí konec světa.

    Závěrečná poznámka: 

    Kaple svatého Kříže musela být v originálním podání naprosto nádherná. Dneska se osvětluje v jiném bodě, světlo se nehýbá a oltář s Pannou Marií, sv. Václavem a Kristem chybí. Část skleněných čoček na klenbě je z jiného skla, takže nemá takové optické vlastnosti jako originál.
    Ale atmosféru má kaple pořád neuvěřitelně silnou a člověku se tam nechce ani moc dýchat.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Konflikty odlišné výchovy

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Mezitím ve Francii...

    Drabble: 

    Jen si mne držte, pane, v tom vězení, kterému říkáte láskyplné manželství. Držte mne pod věčným dohledem, však nemyslete, vím o těch očích, které mě hlídají na každém kroku. Ale že za svůj věnec slávy, vděčíte mně a mým milencům, na to jste zapomněl, samo sebou.
    Držte mne svázanou ceremoniály, povinnostmi i státními cestami. Držte mě u huby jako svého koně. Řetěz mi dejte okolo krku a uvažte mě, když vám moje chování vadí.
    Jiná nebudu. Vychovala mne Paříž a její salóny, ne zatuchlý a zastaralý korsický venkov. A věděl jste to, když jste mě učinil svou ženou.
    Vaše Josefína

    Závěrečná poznámka: 

    Marie Josephe, Josefína, byla neskutečně zajímavá ženská. Společenská, vzdělaná, vášnivá a dnes bychom ji rozhodně nazvali feministkou. Napoleon ji miloval, ale naprosto nechápal, že fakt, že je obklopena tolika muži, neznamená, že ho s nimi podvádí. Ale čím víc na ni tlačil, tím víc nezávislá byla a nakonec si ty milence zase udělala.
    Manželství nakonec skončilo hlavně proto, že Napoleon chtěl mít syna, ale Josefína byla na děti prostě už stará, bylo jí přes čtyřicet.
    Skončila spokojená na svém zámečku s apanáží tři miliony franků ročně. Pěstovala si spokojeně růže. No neberte to.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Hra na ticho

    Fandom: 
    Varování: 

    Může pocuchat vaše slzné kanálky.

    Drabble: 

    Do života jsem vstoupil v místě, které znalo jen smrt. Takto s odstupem nechápu, jak dokázala moje matka porodit, aniž by vydala hlásku. První rok života jsem strávil v tašce, druhý rok v továrním sklepě. Byla to hra, když, chlapče, vydržíš potichoučku, táta přijde a dostaneš najíst.
    Ticho a tma se staly mým životem, znal jsem jen vzdálené dunění strojů a předení kočky, která mne hlídala.
    Jedinkrát spatřil jsem jinou tvář, než veselý obličej mého otce lemovaný světlem svíčky. Důstojník mě našel. Mlčel nekonečné vteřiny. Pak mne přikryl dekou a odešel. Den před tím se stal otcem a byl milosrdný.

    Závěrečná poznámka: 

    A je to pravda pravdoucí a s dobrým koncem. Odkaz na článek o nejmladším svědkovi proti dozorcům jsem ovšem ztratila. Dohledám.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Muž z Clonycavan

    Fandom: 
    Varování: 

    Obsahuje mrtvolu

    Drabble: 

    Neobvyklý nález čekal na světlo až do 20. století, protože teprve průmyslová orba dokázala prohrabat půdu tak hluboko, aby mumifikovaného muže nabrala na plužnici.
    Muž byl prokazatelně Kelt, pravděpodobně bohatý. Jeho mrtvola nese známky násilí, v hlavě má tři rány sekerou, před smrtí mu někdo odřízl bradavky a poté mu vyndal srdce. Na druhou stranu má na sobě dochované roucho a největší rarita jsou husté, složitě česané vlasy.
    Historikové nemohou se dohodnout, zda šlo o rituální vraždu, nebo o mstu a brutalní násilí.
    Vzhledem k tomu, že vlasy měl pomocí pryskyřice vyčesané do číra, možná ho zabili za falešný zpěv.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Wlasy

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Kočičky

    Fandom: 
    Drabble: 

    Kost z dánského žárového hrobu je poctivě rozřezaná na nejmenší sekvence DNA a belgičtí badatelé žasnou. Domestikovaná kočička, myšilovka a cestovatelka na drakarech byla přímou příbuznou micky z Kypru, jejíž stáří se datuje někam na devět tisíc před Kristem. Jak se ke skandinávským dobyvatelům dostaly? Těžko říct.
    S jistotou lze ale říct, že právě díky nájezdníkům rozšířily se kočky po Evropě. Vikinkové, kromě jiného, nebyli vůbec hloupí a všimli si, že kde jsou kočky, tam zásoby z dobyvačného plenění vydrží o dost déle.
    Kožená zbroj, měkká kožešina, lano i jídlo, to vše ochránilo požehnání od bohů a vtělení bohyně Freyi.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Jasná páka

    Fandom: 
    Varování: 

    sprostá slova

    Drabble: 

    Primitivní texty spojené s primitivní hudbou, odporné šaty, provokující chování, oplzlá gesta, odmítání všeho normálního, barvení vlasů na zeleno nebo na růžovo, tetování, skřeky na místo zpěvu, to vše přináší ve výsledku šokující a zcela odpudivý dojem. (1983, Tribuna)
    "Volové, tak jsme to dokázali, je o nás článek v Tribuně," zasmál se Michal Ambrož. "A je to v prdeli, protože nás asi zakážou."
    A měl pravdu.
    Jasná páka přestala existovat přesně na dvě minuty. Pak se oděla do lesku vznešeného jména a Na Chmelnici se nestačili divit, když Hudba Praha hrábla do strun a ukázala posluchačům, zač je toho punk.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Lištička

    Fandom: 
    Drabble: 

    Císarovně Anně Kristýně hořely tváře. Čeho se to jenom dočkala? Tak tohle je výsledek moderní výchovy? Prý nemá smysl dívky tlouct, ani rákoskou, ani holí. Vždyť ona na ně ani nekřičí. Kromě etikety učí je i dějepravu, k čemu jim to bude, princeznám? Jak se naučí poslouchat na slovo? Co z nich vyroste za manželky, když nebudou řádně zkrocené?
    Anna Kristýna vzteky práskla dveřmi a jala se křičet na Jeho Veličenstvo.
    "Stále nechápu, v čem vidíte problém, drahá choti? Princezny jsou vždy ozdobou našeho dvora."
    Císařovnu hněv nepřešel. Snad proto, že zaslechla, jak obě princezny říkají vychovatelce Karolíně Fuchsové "maminko".

    Závěrečná poznámka: 

    Karolína hraběnka Fuchsová, láskyplně nazývaná Lištička, byla guvernantkou Marie Terezie a Marie Anny. Obě princezny vychovávala moderně, bez bití, ale i její výchova došla omylu - stále věřila, že Marii Terezii se narodí bratr a není tedy důležité učit ji i politice.
    Nic to neměnilo na tom, že Marie Terezie ji milovala víc než svou matku a po svém nástupu na trůn z ní udělala nejvyšší hofmistryni. Dokonce nechala Lištičku uložit v kapucínské kryptě.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Lipany

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nečekali jste něco jiného, že ne?

    Drabble: 

    Mikuláš z Krchleb naposledy kontroluje vojsko i terén. Na úbočí kopce stojí vozová hradba, nepřítel má strategicky mnohem lepší pozici. Navíc za zády mají táborité sirotčí města, kam mohou se rychle stáhnout.
    Spěšný posel z Divíškova oddílu konečně dorazil a Krchlebec velí do útoku. Střely houfnic létají vzduchem, ale vozová hradba je nepřístupná. Útočící vojsko se náhle obrátí a chaoticky prchá zpět z kopce.
    Mikuláš se otáčí. Vyjde to?
    Chvíli je ticho, pak se vozy rozestoupí a vyvalí se sirotčí armáda.
    Vyjde!
    Krchlebský volá, vojsko se obrací podruhé a ze zálohy vynoří se další dva šiky.
    Do večera bylo hotovo.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Velký válečník

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Uhersko, někdy kolem roku 1620

    Varování: 

    násilí na ženách

    Drabble: 

    Jen vybírej, vznešený pane, vybírej z krasavic, které dovlekli sem coby tvoji trofej. Vybírej pečlivě, dobře si je prohlédni, ty temperamentní krasavice plné života, divokých očí, tmavých vlasů, za něž dobře se ti držeti budou, vybírej dlouho, ať mají strach, vybírej mezi mladými, jimž utneš život jen pro svoji chtivost. Vybírej, výběr ti to oplatí.
    ***
    Jen vybírej, vznešený pane, vybírej z návrhů, které ti pod nos položili coby tvůj triumf. Vybírej, s kým se spojíš a proti komu. Vybírej se svou zatemněnou myslí. Vybírej, než ti paralýza sežere celou tvoji osobnost.

    Vybral jsi špatně. Tenkrát i teď, pane z Valdštejna.

    Závěrečná poznámka: 

    Albrecht z Valdštejna je jedním z nejznámějších případů člověka proměněného progresivní paralýzou, již mu způsobila syfilida. Nakazil se kdesi v Uhrách během válečného tažení, kde se intenzivně znásilňovalo. O deset let později už ho paralýza žrala natolik, že nebyl schopný strategických úvah a dělal šílenější a šílenější věci. Kdyby ho v Chebu nezapíchli, asi by to brzo zapíchnul sám. Dobře mu tak.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Dobrá manželka

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Vítejte v 19. století, viktoriánské varieté vás uvítá laciným pivem a nekvalitní hudbou, zato humor, ten máme vynikající.

    Drabble: 

    Původně tady měl zaznít příběh o tom, jaké radovánky zažívá Její Veličenstvo vdova, ale vrátil se mi papír tak modrý*, že by se na něj rovnou dal nakreslit plánek podzemích chodeb do Wesminsteru.
    Musím tedy přijít s něčím jiným. Představte si, mám manželku - ne, to ještě není ten vtip, ale děkuji té dámě v zeleném, že se od srdce zasmála.
    Takže, moje manželka už takový měsíc intenzivně bleje kudy chodí, pěkně přibrala a raduju se, že je v jináči.
    Zlato, kdy se to narodí, ptám se.
    Asi nikdy, vona na to, měla bych ti konečně říct, že jsem vlastně chlap.

    Závěrečná poznámka: 

    *dobové stand-upy se posílaly cenzorskému úřadu, který nevhodná místa přemazal modrým inkoustem

    Celé drabble vychází z dobového humoru a faktu, že na konci 19. století začalo společností hojně rezonovat téma drag a trans.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Domov

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pojďte hádat, kdo, kdy a kde? :-)

    Drabble: 

    Když vidíme, v jakém pustém stavu nachází se místo, které mělo by se zovat naším domovem, myslíme, že milovanou Markétku k cestě jen tak nepřesvědčíme. Zde jen pusto a prázdno, málo na to, aby podnikla tak náročný výlet. Její fraucimor je náročný na stavby i nádheru všelikou. Líbilo by se jim hnízdo myší? Nebo támhle to bujaré křovisko? Doufali jsme, že ubytovat půjde Markétku v klášteře, který ujčina naše vede, ale kdeže, i ten je pustý a prázdný.
    Místo našeho srdce, kam jsme se těšili, nalezli jsme bez matky, bratrů i sester. Snad zaplní ho nový domov, náš a Markétčin.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Mos Teutonicus

    Fandom: 
    Varování: 

    Hanobení mrtvoly (?)

    Drabble: 

    Polní kuchař se tvářil zaraženě: "Jako opravdu? A celého?" Ale rytíři, pánové, velmožové, a dokonce i polní kaplani na tom trvali.
    "Inu, tak dobrá, ale potrvá to," pokrčil onen rameny a dal se do díla.
    Tělo mocného Rudovousa, zbaveno srdce, ponořil do hrnce a počal vařit. Trvalo dvanáct hodin, než se oddělilo maso od kostí, jež bylo potom třeba ještě úplně doběla oškrabat. Běloskvoucí kostra byla zasypána vonnými esencemi.
    "Dokonalé," hlesl biskup.
    Mocný císař tak odpočívá na třech místech. V Antiochii leží jeho maso, v Tarsu jeho srdce a v Jeruzalémě jeho kosti.
    Snad si to při Posledním soudu vyřeší.

    Závěrečná poznámka: 

    Mos Teutonicus (německý zvyk) byl poměrně častý způsob, jak v raném středověku převáželi ostatky mocných. Protože tělo muselo býti celistvé, aby při posledním soudu mohlo vstát z mrtvých, ale taky se v horkém počasí rychle kazilo, nakládalo se hlavně s kostrou. Tu bylo třeba nepohřbívat v pohanské půdě a vozila se spolu se srdcem domů.
    Na konci třináctého století papež Bonifác VIII. odsoudil tutu praktiku jako zavrženíhodnou, ale ještě do patnáctého století si z toho nikdo hlavu moc nedělal. Někdy v té době se ovšem našel lepší způsob - nakládání těla do alkoholu.
    Poslední slavná vařenina krále je Jindřich V., kterého jeho rytířové uvařili v parné letní Francii. Prý ve víně.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Vnitřní emigrace

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vidíš bílá a černá pole. Když si sundáš brýle, vypadají skoro jako klávesy klavíru. Stačí se zasnít a přehrávat si melodii, figury se rozběhnou po desce ve svém živoucím rytmu. Je to nádherné, všude kolem jenom klapání a cvakot hodin. Někteří hrají rychle a zběsile, skládáš z toho své jazzové partitury, jiní mlčí a s přimhouřenýma očima nepodobnýma kočičím dávají si na čas. Během obrany složil jsi synkopickou předehru a je ti jedno, že osmý soupeř dává ti šach mat. Ty vedeš jiný boj. Ten se světem. Se Stalinem. S cenzurou.
    Tady můžeš žít a skládat bez dozoru. A vyhráváš.

    Závěrečná poznámka: 

    Dmitrij Šostakovič byl ruský skladatel jak klasické, tak avantgardní hudby, známý hlavně díky Leningradské symfonii. Byl mimo jiné vášnivým šachistou, ani ne proto, že ho hra bavila, ale proto, že prostředí ruských šachových klubů bylo jedním z mála míst, kam nedocházela tajná policie a lidé se tam mohli svobodně projevovat. V šachovém klubu složil několik jazzových, zcela režimu nevyhovujících skladeb.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Poutník

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Kdysi by tu stálo Pro tebe

    Drabble: 

    Cestovatel a poutník v jedné osobě nadšeně vdechuje studený vzduch. Příslib soli, snad? Krok má pevný a rychlý, vysoké štíhlé tělo se nese stezkami, jimiž šlapaly nohy obchodních karavan už před tisícem let. Skoro cítí jejich přítomnost a souzní s nimi.
    Tváře mu kryje stín širokého klobouku, což jest dobře, neb často tu prší. Ještě pár dní a bude u moře.
    Sem tam nějaký pohraničník kontroluje jeho cestovní pas. Tento akt zcela přízemní a neladící s jeho poutí vždy doprovázejí problémy.
    Velká jizva táhnoucí se od levého oka přes čelo není v souladu s údajem v pasu.
    Poznávací znamení: žádné.

    Závěrečná poznámka: 

    O podobě Karla Hynka Máchy se toho namluvilo za století a kus víc než dost. Obraz s jeho tváří opravdu existoval, ale ve 30. letech se ztratil z výstavy, jež se na výročí Máchovy smrti konala.
    Když pomineme slovní popisy přátel, které si mnohdy protiřečí, zůstává jako jediné vodítko básníkův cestovní pas.
    Postava vysoká, oko modré, vlas tmavý, kudrnatý, vousy ano, zvláštní znamení žádné.
    Antropologický výzkum lebky ovšem potvrdil slova Michala Máchy, že malý Ignác dostal jako dítě do hlavy kostelním zvonem a měl od oka velkou jizvu, kterou maskoval vlasy. Divné je, že jeho kamarádi tvrdili, že jizvu měl na tváři, a proto nosil vousy. A pak věřte pamětníkům.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Radosti třetí pětiletky

    Fandom: 
    Varování: 

    Obsahuje socialismus

    Drabble: 

    Prohraje ten, kdo se válí,
    republika práce je.
    Tomu čest, kdo nezahálí,
    ten je její naděje.

    Vyhrňme si rukávy,
    když se kola zastaví.
    Hej rup! Holahej! A hej!
    Holahej! Do práce se dej!

    Čas už slouží
    mozku a dlaním,
    jenom se kolem rozhlédni,
    vydej se s námi do bitvy
    pracovní.

    Práce není otročina,
    která spadla na tebe,
    Dneska hochu, věc to jiná,
    dnes děláme na sebe.

    Nadešel čas, teď pracující,
    v jednotné frontě jdem.
    Nadešel čas. Je třeba říci:
    naše je tahle zem.

    Pětiletka druhá, třetí,
    až se zítra ohlédnem,
    budou tu šťastné naše děti.
    Plán třicet procent nad plánem.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Tajemství scriptoria

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Kdysi dávno, možná tak 45 před Kristem

    Drabble: 

    Sed ut perspiciatis unde omnis iste natus error sit voluptatem accusantium doloremque laudantium, totam rem aperiam, eaque ipsa quae ab illo inventore veritatis et quasi architecto beatae vitae dicta sunt explicabo. Nemo enim ipsam voluptatem quia voluptas sit aspernatur aut odit, sed quia consequuntur magni dolores eos qui ratione voluptatem sequi nesciunt. Neque porro quisquam est, qui dolorem ipsum quia dolor sit amet adipisci velit, sed quia non numquam eius modi tempora incidunt ut labore et dolore magnam aliquam quaerat voluptatem. Ut enim ad minima veniam, quis nostrum exercitationem ullam corporis suscipit laboriosam, nisi ut aliquid ex ea commodi consequatur?

    Závěrečná poznámka: 

    Odpusťte mi vtip, ale věřte nebo ne, lorem ipsum jako náhodný generátor slov, co ukazují, jak pěkně bude text vypadat na stránce, má kořeny u Cicerona a už ve středověku se využíval jako nonsensový text za úplně stejným účelem. Sem tam si k němu tiskař dodal i vlastní, většinou sprostý vtip.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Svátek svatého Fermina

    Fandom: 
    Drabble: 

    Mužská těla se lepí jedno na druhé. Může jich být klidně i dva tisíce. Čekají na odbití hodin. Oči se upínají k věži radnice. Tváře zdobí úsměvy. Většina je cítit vínem i takto brzo ráno.
    Hodiny osmkrát zazvoní. Bílá masa se pohne. Do ulic vyběhne šest statných býků. K aréně je to přesně osm set čtyřicet devět metrů, tedy trochu přes půl míle. Nikdo tu trasu nezvládne úplně celou. Jen býk.
    Barvy města kontrastují s bílou v ulicích.
    Čas od času se ozve: "¡Viva san Fermín!"
    Život tepe ulicemi jako krev.
    Po válce potřebuji cítit ten život tady a teď.

    Závěrečná poznámka: 

    Ernest Hemingway zůstal po válce v Evropě a než zakotvil v Paříži, cestoval po Španělsku. Jeho prvotina Fiesta věrně zobrazuje Pamplonskou fiestu tak, jak ji zažil on sám. V současné době je Pamplona jediné místo, kde se ještě pořádá, a na svátky svatého Fermina jezdí díky Hemingwayovi pořád stovky Američanů.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Ježci na víně

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Kdysi kdesi psala jsem tu recept na veverky se žlutou omáčkou. Tak dneska si upečeme ježka. Není to vtip.

    Varování: 

    Nečtěte, pokud se chystáte jíst nebo právě jíte.

    Drabble: 

    Nejlepší ježci jsou ti na podzim, kdy už jsou tuční a připravení na zazimování.
    Ježka je třeba nejprve zbavit bodlin, to provádíme žhavým železem přímo z ohně. Trvá to dlouho, ale nakonec se kožich i bodliny vypálí.
    Zbytek už zvládne každá hospodyňka. Ježky vykucháme, vložíme na dvanáct hodin do osolené vody.
    Do pekáče naskládáme kusy zázvoru, celeru a petržele, též cibulku nadrobno rozkrájenou. Ježky naskládáme na zeleninu a přelejeme vínem. Pekáček zakryjeme a vložíme do pece. Pečeme do změknutí, asi dvě hodiny.
    Na závěr přelejeme ježky přepuštěným máslem, dochutíme nastrouhanou citronovou kůrou a podáváme s čerstvě upečenou žemličkou.
    Dobrou chuť!

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Proč jsem historikem

    Fandom: 
    Drabble: 

    Byli to lidé z masa a kostí. Je jisté, že je někdy bolela hlava, trpěli rýmou a pochybovali. O sobě samých, svých myšlenkách, nápadech moc odvážných na dobu, ve které se narodili.
    Učebnice z nich udělaly jména a čísla. Seznam děl, nápadů a letopočtů. Pokud měli štěstí. Tisíce stejně skvělých upadly v zapomnění nebo jsou předmětem zanícených magorů a odborníků.
    Buď jak buď, jsou to velikáni, lidé, kteří nám prošlapali cesty, definovali náš směr a naše myšlení. Můžeme se tomu bránit, můžeme protestovat, ale jsme trpaslíci, kteří nesmějí zapomenout na obry, jež je nesou. Jinak budeme stát na hliněných nohou.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    O řekách

    Fandom: 
    Varování: 

    Můžete se cítit nemístně vzděláni.

    Drabble: 

    Zda byli naši předkové nápadití, nebo měli naopak trochu jiné starosti, aby všemu, co teče, vymýšleli originální názvy, můžeme dnes už jenom těžko soudit. Pravda je ovšem taková, že řeka, potok, jezero, zkrátka voda jako taková vždy dostávala jméno jako první, zatímco s kopci nebo osadami se naši prapředci neobtěžovali vůbec.
    Originalitu bychom pravda hledali trochu hůř.
    Většina řek nosí pouze dva typy jmen - podle toho, jak teče: Střela, Jizera, Otava, Vltava pro ty rychlé, Cidlina, Mrlina, Mže pro ty pomalé; nebo nosí jméno toho, komu patřily, jako to mají vody tiché, mírné a přes něž vedly brody, třeba Malše.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Kontribuce

    Fandom: 
    Varování: 

    Obsahuje pivo a Švédy

    Drabble: 

    Když české země drancovány byly švédskými vojsky, nevyhnulo se jedno tažení ani městu Hradci, tomu Jindřichovu. Léta páně 1645 se okupační armáda usadila za hradbami města a požadovala obrovské výpalné. Válkou vyčerpané město a chudí měšťané skládali sumu osm set zlatých bolestně dlouho. Pak ovšem polovinu z toho, sumu, za kterou dal se v té době koupit v Praze dům, zaplatil místní hostinský. Dokonce sám, složitě, se švédskými komandanty jednal.
    I vyhnulo se díky pivnici Švédské vojsko Hradci, Hradec rostl a po Praze stal se druhým nejbohatším městem českým.
    Ten hostinský, básník a varhaník Michna, ještě o tom složil píseň.

    Závěrečná poznámka: 

    Moje oblíbená historická osobnost, Adam Václav Michna z Otradovic, slavný barokní skladatel a varhaník, byl obyčejný majitel šenku, co zcela plánovitě oženil se s šikovnou šenkýřkou, aby měl v životě vystaráno.
    Jeho hospoda musela obrovsky vynášet. Nejenom, že dokázal vyplatit město od Švédů, ale byl schopen založit nadaci, ze které se každoročně platilo tisíc zlatých (!) stipendia pro tři nadané hudebníky (varhany, housle a harfa). Dalších tisíc zlatých pak věnoval místnímu mariánskému kostelu, aby si zajistil, že v něm bude se vší úctou a slávou pohřben. Tomu já říkám retenční slad.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Havěť městská

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Městské a městečkové znaky jsou samostatný život.

    Drabble: 

    Vezměmež to abecedně. Zvířat v erbech měst a městysů českých jest mnoho, většina v přirozené poloze s hlavou otočenou vpravo, čtyřnožci kráčející, ostatní stojící. Mezi havětí všelikou tedy můžeme nalézti bažanta (zlatý v modrém poli), berana (černá hlava, zlaté rohy v červeném poli), bobra (červený ve zlatém poli), daňka (ve skoku, stříbrný v zeleném poli), hlemýždě (stříbrný se zlatou ulitou v zeleném poli), ale též kočku, kohouta a kozla (povětšinou černá kozlí hlava ve zlatém poli), ledňáčka, lva i medvěda, někde i pes se vyskytuje, raků plno i ryb, dokonce i velbloud. Ale vrána, považte, vrána bílá není ani jedna.

    Závěrečná poznámka: 

    Uznávám, že je to vochcávka, ale dramatu mám po včerejšku pořád trochu moc.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Poslední oběti

    Fandom: 
    Varování: 

    Varování by prozradilo pointu, věřte tedy, že drabble obsahuje smrt a nespravedlivý trest. 18+

    Drabble: 

    Byli dva. Měli tak krásně obyčejná anglická jména - John a James. Měli i krásně obyčejná povolání - sluha a štolba. Jeden byl ženatý, jeden ne.
    Byl obyčejný den, 29. srpna 1835. Den, kdy se životy Johna a Jamese obrátily vzhůru nohama. A mohla za to jedna mizerně ucpaná klíčová dírka.
    V jediném okamžiku se objetí změnilo v zajetí. Proces byl rychlý a přísný. Obhajoba poukazovala na vzájemný souhlas a lékařské záznamy, které potvrdily, že nikdo nebyl zraněn. Ale zákon z roku 1553 mluvil jednoznačně.
    Oběšeni byli společně 5. září. Jeden začínající novinář načrtl jejich posmrtný obraz. Drželi se pevně za ruce.

    Závěrečná poznámka: 

    James Pratt a John Smith jsou poslední, kteří přišli o život v procesu proti sodomii. Ten novinář, který zachytil jejich podobu a popsal jejich příběh, byl, považte, jistý Charles Dickens. Ten proslul hlavně svým bojem proti dlužnímu vězení a sociální nerovnosti, ale zasadil se mimo jiné i o to, aby byl za sodomii zrušen trest smrti. Jeho boj nebyl marný ale na dekriminalizaci musela Británie čekat ještě víc než sto let.
    Považuji tedy lásku dvou mužů za neslučitelnou se životem.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Kam se hrabe Rod Draka

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Myslíte si, že Targaryeni to mají složitý? Tak se pojďme podívat do Španělska 15 a 16. stoleti.

    Varování: 

    Incest

    Drabble: 

    Nejdřív byla Isabela, co ji po smrti otce vyštval nevlastní bratr Enrique do Portugalska. Vrátit se mohla na kastilský dvůr, pokud by ho pojala za manžela. Z trucu vzala si Ferdinanda z Aragonie. Měli pět dětí, ovšem jediný syn zemřel. Nejstarší dcera Juana porodila syna Carlose dřív než Isabela svou nejmladší dceru Kateřinu, budoucí anglickou královnu.
    Pak Isabela umřela, Ferdinand oženil se s Germaine, vnučkou svého prastrýce, co byla mladší než Kateřina.
    Když sedmnáctiletý Carlos po smrti děda usedl na trůn, zahořel láskou ke své osmadvacetileté babičce a splodili spolu dceru.
    Taky máte z téhle lásky vrásky, nebo chcete graf?

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Namaluj mi svět

    Fandom: 
    Varování: 

    Zmínka o smrti dítěte

    Drabble: 

    Namaluj mi svět, celičký okršlek abych viděl.
    V tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání.
    Přesto toužím spatřit jej, vymaluj mi ho.

    Jan zastavil třas ruky a znovu přiložil brk k papíru. Co bylo jest, už není. Už novou ženu má a děti mu v kolébce životem bují. Přesto však v srdci bolest k nesnesení.
    Kde radosti hledat mám než v srdci?
    Pod jeho rukou vznikl svět co velké město plné života. Pak brk vzal znovu a přidal i smrt.

    Závěrečná poznámka: 

    Jan Amos Komenský začal psát svůj slavný Labyrint poté, co mu morová epidemie vzala ženu a dvě děti. Ilustrace města, která slavné dílo doprovází, je autorovým vlastním dílem.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Když se nudí rytíři

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Je temná noc, venku prší, pivo teče proudem a rytíři kulatého stolu už vyzkoušeli všechny formy souboje. Až na ten intelektuální. A kdo jiný než Merlin, věrný sluha prince Artuše, měl by vymyslet otázky?

    Drabble: 

    Otázka první, urození páni, zvuk jakého zvířete vydával sir Gwaine, když konala se výprava za Rybářem?

    Otázka druhá, co předstíral Artuš, když na něj sir Leon narazil na chodbě při honbě za duchem?

    Otázka třetí hledá, jaké řemeslo vykonával otec sira Lancelota?

    Otázka čtvrtá týká se našeho Percyho a toho, co chytil na slavné lovecké výpravě?

    Otázka pátá vám zamotá hlavy. Kolik šatů vlastní urozená panna Morgana?

    Otázka šestá, méně košilatá, ale jak jmenoval se ten bláhový chlapec, co mě chtěl nahradit a leštil Artušovu zbroj a pral mu košile?

    Otázka sedmá zní, s jakou obludou oženil se slavně král?

    Závěrečná poznámka: 

    Odpovědi:

    Bažant. Urostlej bažant.
    Tvrdil, že se učí skládat básně.
    Byl farmář.
    Rýmu.
    Napočítala jsem osmery: zelené, modré, fialové, později nosila červené, sexy červené, bílé, černé a černé
    George.
    "Tvoje macecha je troll."

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Zrcadlo prostých duší

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Jak tak koukám, tak já se z toho náboženství asi taky jenom tak nevyhrabu. Ale můžu já za to, že mám vždycky divnej nápad?

    Varování: 

    Inkvizice, náboženství a oheň

    Drabble: 

    Marguerite cítila, jak jí po zádech tečou kapky potu, ucukla pohledem, když odpovídala své tiché: "Ne."
    Před ní ležela kniha, kterou napsala v dobré víře a za kterou hrozily jí plameny.
    Potulná bekyně, učitelka víry a chudá studentka Písma. Nic víc, nic míň. Čím déle trvalo vyptávání, tím více se zaplétala do vlastních slov i myšlenek. Poznala pravdu a Pána? Ano a je na to hrdá. Její duše nepotřebuje ctnosti, je jejich součástí.
    Dva roky trvala ta hrozná muka plná otázek.
    Hereze bratří svobodného ducha cituje ji samotnou.
    Nenapravitelná kacířka shořela v plamenech.
    Její politováníhodná hereze rozhořela bratry a sestry.

    Závěrečná poznámka: 

    Zase ten medajlonek závěrem: Marguerite Porete byla středověká mystička, která původně chtěla reformovat bekyně a bekináž jako takovou. Chodila krajem, vzdělávala hlavně ženy a napsala knihu z titulu drabblete. Její text ovšem brousil hrany tehdejšího církevního učení tak silně, že spadla do procesu s templáři.
    Psala totiž o svobodné duši, která má sama prožívat víru a poznat Boha, což trochu nekoreluje s potřebou církve. Její myšlenky se až moc podobaly heretickému hnutí Bratrů a sester svobodného ducha (Lidé svobodného ducha došli falešného osvícení a myslí si, že poznali pravdu. Ve své samolibosti a sebeuspokojení se povýšili nad druhé.).
    Jak to tak bývá, její myšlenky žily déle než ona a Zrcadlo prostých duší je nejvýznamnější text pozdně středověké mystiky.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Nevím, zda jsem živ

    Varování: 

    Smrt

    Drabble: 

    Je čas setby. Jsa zasen radostí z konce války, měl jsem být předurčen k velkým činům. Znal jsem matčinu bezpečnou náruč a svět zdál se tak krásným.
    Čas zrání. I toužil jsem po Praze a velké slávě, snad prken, snad plátna. Poznal jsem nebezpečné myšlenky a svět zdál se náhle tak hořkým.
    A čas žní. Chtěl jsem ve verších bojovati za svobodu i sebe. Ale dali nám žlutou hvězdu a ústa nám ucpal celý svět. Svět mlčel před verši.
    Tak zařízen je svět. Válka smetla nás všechny.
    Kdo uzrál. Já ponejprve zralý...
    Byl utržen a ochutnán. Karino, opustil jsem svět.

    Závěrečná poznámka: 

    Lehce meditační drabble o básnikovi Jiřím Ortenovi, jemuž jsem věnovala nejeden kus. Jako student konzervatoře měl najednou zakázáno hrát, jako Žid zase psát. Ale i když múzy mlčely, Jiřího básně žíly dál, v tichosti jeho sešitů.
    Části kurzívou jsou úryvek básně z jeho deníku.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Svatojiřské sestry

    Fandom: 
    Varování: 

    jeptišky

    Drabble: 

    Klášter svatého Jiří byl spojen s knížecím dvorem na pražském hřbetu poutem nejpevnějším - poutem pokrevním. Sestry, dcery, tety... ty všechny uchylovaly se do bezpečí kamenných zdí, chráněny před porody a nevzdělaností.
    Kdo ale obýval skromné cely lemujících klášterní chodby? Tisíce a tisíce duší, z nichž jen málokterá má jméno.
    Anežka.
    Markéta.
    Kunhuta.
    Alžběta.
    Anna.
    Jaké byly jejich životy, dnes nikdo nemá možnost nahlédnouti, jen skrze listiny, seznamy úmrtí a krásné breviáře, co v klášteře zůstaly.
    Čísi ruka vložila do breviáře abatyše Kunhuty českou píseň*. Komu patřila odvážná ruka a čí ústa v době poněmčené česky hovořila, toužíme vědět a nevíme.

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Speciální punč

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Kdo neochutnal, měl by!

    Drabble: 

    Její Výsost měla trochu více odvahy, nebo zvědavosti a chuti. Navíc, stařence, která nápoj ve džbánku stloukala dřevěnou paličkou, se těžko říkalo "nein".
    "A říkáte punč?" otočila se ke starostovi Funchalu.
    "Poncha," opravil ji. "Pro urozenou paní jsem doporučil tuto s maracujou." Stařenka kývla, vhodila do džbánu další sladký plod a pořádně ho pomučila o stěny.
    Sklenice, ve které plavala dužina, přistála před císařovnou. Ta usrkla, oklepala se a přidala si.
    "Pro vás, pane, mám tu pravou, námořnickou, pro drsné mužské," usmál se starosta a Jeho Výsost Karel I. Habsbursko-lotrinský si mocně přihnul. Zašklebil se, ale konečně mu nebyla zima.

    Závěrečná poznámka: 

    Poncha - pití madeirských námořníků a rybářů obsahuje pět skvělých věcí
    1) madeirský rum, co má krásných 65 % alkoholu
    2) šťávu z cukrové třtiny
    3) citronovou kůru
    4) med
    5) šťávu z ovoce (nejčastěji z citrusů nebo z maracuji)

    Není doloženo, že by ji Karel pil, ale kdo byl někdy na Madeiře, prostě musel. A jestli mi budete tvrdit, že mučenka v tom rumu netrpěla, tak trpěla! :D

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Rézička

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    O velkých mužích jsou psány velké knihy. Kdo ale stál po jejich boku?

    Drabble: 

    Terezie Měchurová seděla v koutku a její štíhlé prsty hladily struny harfy. Františka nejvíc fascinovalo, že měla zavřené oči a byla zcela ponořena do hudby.
    Požádal jejího otce o svolení k sňatku ještě týž večer, ale ten mu to řádně vymlouval.
    "Vezmou si raději Antonii, Tonča taky hezky hraje. Rézinka je churavá, má slabé srdce i plíce."
    "O to větší důvod, abych si ji vzal," řekl František a Rézi se stala jeho nejmilejší květinou. Pečoval o ni, každý rok jezdili spolu k moři, a kde hrála její harfa, tam se otevírala lidská srdce.
    Všichni ji milovali. Nejvíc však František Palacký.

    Závěrečná poznámka: 

    Terezie Měchurová, později Palacká neměla moc dobré vyhlídky na sňatek kvůli zdraví. Ale František Palacký se do ní zamiloval na první pohled a dokázal si i přes svůj vytížený program vždycky najít čas, aby o svoji křehkou ženu pečoval. Jezdili spolu po lázních a i když jí lékaři nedávali víc než 20 let života, zvládla se dožít 53 let a porodit dvě děti.
    Kromě hudebního nadání vedla i literární a společenský salón.
    Pro mě osobně představují příklad moderního, partnerského manželství, které v 19. století ještě tak obvyklé nebylo.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Extáze svaté Terezie

    Fandom: 
    Varování: 

    Vzhledem k tématu: Náboženství

    Drabble: 

    První spojení s Bohem přišlo náhodou. Terezie nemohla ani po náročném dni usnout, když to přišlo. Náhle a bez varování, všude kolem zářivé, tekuté světlo, hučení v uších a pak jej uslyšela. Necítila strach, bylo to jako důvěrné přátelství, rozhovor s někým, koho vroucně milujete a kdo vroucně miluje vás. Probudila se za úsvitu, zpocená a vzrušená. Bylo jí 13 let.
    Od té doby cvičila svou mysl, trénovala ji a ohýbala, mučila ji vnitřní modlitbou, aby Spojení přišlo znovu. Její duševní cvičení mělo čtyři kroky.
    Pokání.
    Koncentrace.
    Ticho.
    Blažený klid.
    Pak její mysl opustila tělo a vzlétla do prostoru. Pokaždé.

    Závěrečná poznámka: 

    Svatá Terezie byla epileptička, která si uměla cíleně navodit záchvat. To, co považovala za božské světlo, byla pravděpodobně silná aura, která předchází záchvatu. U většiny epileptiků přichází záchvat na hraně bdění a spánku a to, co se vnějšímu pozorovateli zdá děsivé - křeče, záškuby, maniakální úsměv a vytřeštěné oči - prožívá dotyčný jako krásný, dokonalý svět, kdy jeho mozek je vesmír a tělo do něj vtéká. Mnoho lidí zažilo při silném záchvatu orgasmus.
    Pevně věším, že přesně tohle byla povaha Tereziiných spojení s Bohem. Ale nečiní ji to o nic méně svatou.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Boj o Rukopisy

    Drabble: 

    Modrý Abbé seděl v dýmu. Laciná lojová svíčka čadila a smrděla, on sám ještě dýmal si, snad aby se lépe soustředil. Jeho bystré modré oči mžouraly na rukopisy. Klít nechtěl, ale mumlal si něco, co nemohla být modlitba.
    Nešlo mu to do hlavy. Slavné nálezy starých rukopisů ho trýznily už i ve snech. Ten z desátého století je padělek, za to by i duši upsal, ale pokud ten, pak ten první, ten z Králova Dvora, též není dílem předků. Ale důkaz ne a ne najít.
    Pak náhle vykřikl po vzoru antických mudrců: "Heuréka!"
    [Zatroubily hlučné lesní rohy]
    "Za Vratislava? Nikdy!"

    Závěrečná poznámka: 

    Josef Dobrovský původně pravost tzv. Rukopisu Královédvorského nezpochybňoval, ale jelikož rukopis Zelenohorský byl dle jeho jazykové analýzy jednoznačný padělek, pochopil záhy, že obě díla spojená náhodou Josefem Hankou a Václavem Lindou, budou týž podvrh. Jazykovědná analýza byla v pořádku, nicméně už Dobrovský si všiml, že v textu o dobývání Olomouce chánem Kublajem troubí vojáci na lesní rohy. Lesní roh je nástroj až 17. století.
    Text je v závorkách, protože se jedná o přebásnění, nikoliv o překlad nebo transkripci.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Fialka na trůně

    Fandom: 
    Drabble: 

    Královna vdova byla stejně jako vždy tichá a ve svém zármutku působila křehce a zároveň skoro nadpozemsky nádherně. Neplakala. Zdálo se, že je ponořena do hlubokého rozjímání.
    "Není naděje, že by Její Veličenstvo mohlo být..." vrchní komoří se zapýřil. "Tradice velí čekat 120 dní po smrti chotě, aby se s jistotou vyloučilo, že... že je skutečně bez dědice."
    Královna vdova zavrtěla hlavou: "Čekání není potřeba."
    "Ale jistotu budeme mít..."
    "Jistotu máme už nyní."
    Komoří potlačil nutkání říci "Ach tak" a jen pokynul hlavou.
    Druhého dne se mladičká vdova vydala do kláštera. V tichosti kvetla deset let, než se provdala znovu.

    Závěrečná poznámka: 

    Královně Viole Těšínské bylo patnáct let, když ovdověla. Její manžel Václav III. byl posledním mužským Přemyslovcem a v našich dějinách nastává doba zvaná též jako válka královen - Elišky Richenzy, Anny Korutanské a Elišky Přemyslovny. Viola se nároků v této tahanici vzdala, odešla do kláštera a po deseti letech se znovu vdala za Petra z Rožmberka.
    Někteří šlechtici doufali, že by mladá vdova mohla být těhotná, ale podle určitých zdrojů nebylo manželství 14leté princezny a 15letého krále konzumováno.

    A to je konec, na shledanou za rok!

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Vířivé vody u Kozí říčky

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vážení posluchači, vítejte u přímého přenosu z veslařského závodu triér u Aigospotamoi, čeká nás tradiční helénské derby mezi Spartou v červeném a Athénami v modrém.
    Mužstva jsou nastoupena, ale ne, zdá se, že Moudré sovy mají potíže seřadit se na startovní čáře a, bohové, to je neuvěřitelné jejich vlajkovým lodím se zápletly hned dvě ze tří řad vesel a místo ven ze zátoky míří k pláži!
    Hladoví vlci poněkud nesportovně zapalují soupeřovu loď, ale získávají tím rozhodující náskok. Veslaři doslova vaří vodu!
    A je to tu, poslední loď Vlků vyplula ze zátoky a Sparta tak porazila Athény na plné čáře.

    Závěrečná poznámka: 

    "Námořní" bitva u Aigospotamoi byla klíčovým bodem obratu v peloponéské válce. Námořní v uvozovkách, protože athénské lodě byly toho času na suchu, Sparťani je podpálili a vyrazili ze zátoky na Athény. Z celé athénské flotily zbylo jen 9 lodí, což už se mi do drabble nevešlo.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Srozumitelný jazyk

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Himmelherrgot, to snad nemohou myslet vážně. Podívej. Podívej!" Václav rozhazoval rukama a šermoval přátelům před očima dopisem ze společnosti Seidel.
    "Prý pokud chci reklamovat, musím použít srozumitelný jazyk. Zatracení Němčouři v tom jejich Aussig!"
    "A co, tak já ti klidně dopis v němčině napíšu," prohlásil s klidem jeho jmenovec.
    "Nebo, pokud chceš, zaplatím ti nové," přidal se do hovoru Saša.
    "Vy nechápete ten princip? Tohle je přece o něčem jiném než o velocipedu."
    "Pak máme tedy ještě jinou možnost. Vyvíjím teď vlastní stroj, prototyp motokola, ale potřeboval bych spolupracovníky."
    "Jedině, pokud to bude stroj český."
    "Přátelé, můžete mu říkat Slavia?"

    Závěrečná poznámka: 

    U zrodu firmy Laurin a Klement stáli dva Václavové a jeden Saša, a to hrabě Alexandr z Kolowrat. Všichni tři se podíleli na vývoji prvního českého motocyklu hlavně proto, že už je nebavilo jednat s německými firmami.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Trofeje

    Fandom: 
    Drabble: 

    Pruský císař Vilém II. žasl. Každý kout zámku ho překvapil, tu svou precizností, tu krásnou dekorací, tu modernizací, o které mohl ve svém sídle jenom snít. Koupelna s tekoucí teplou vodou, splachovací toalety, více než polovina sálů s elektrickým osvětlením.
    "A nyní moje největší chlouba, prosím tudy," pronesl pyšný majitel Konopiště a uvedl ctěného hosta a jeho doprovod do loveckého pokoje.
    "To je... Chci říct, kolik jich tu je?" Císař se marně snažil spočítat trofeje parohaté zvěře, jež zdobily místnost doslova od podlahy po strop.
    "Je jich tu nad tři sta tisíc. Všechny jenom moje."
    "Jste úctyhodný lovec, Františku Ferdinande."

    Závěrečná poznámka: 

    František Ferdinand d'Este byl známý po celé Evropě svojí loveckou vášní. Na zámek Konopiště si nechal dovést jednak svoje myslivecké trofeje, jednak sérii plechových terčů, aby mohl trénovat i za špatného počasí.
    Konopiště se stalo v jeho rukou nejmodernějším sídlem tehdejší monarchie a císař Vilém byl tak okouzlen, že se na zámek opakovaně vracel a pobýval na něm na svých návštěvách častěji než ve Vídni.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Ad Fontés!

    Fandom: 
    Drabble: 

    Antika byla toho roku velmi populární, zemětřesení v Římě odhalilo bílý půvab římských soch a najednou všichni toužili vlastnit kamenné svědky velké minulosti.
    Jeden talentovaný mladík dostal toho času neobvyklou zakázku. Nězná tvář spícího Kupida s měkkým úsměvem zmizela pod nánosem kyselé hlíny, kterou ještě sochař pravidelně proléval horkou vodou. Po pár týdnech vyzvedl Kupida, který vypadal přesně tak, jako by pod zemí ležel celá staletí.
    Socha putovala z jedněch nenasytných překupnických rukou do druhých, až skončila v Římě. Kardinál Riario poznal padělek, ale místo trestu mladého sochaře zaměstnal. Pomohl mu vyrůst v největšího sochaře tehdejší i mnoha dalších dob.

    Závěrečná poznámka: 

    Humanisti v Itálii začali razit heslo zpět k pramenům, tedy k Antice, jejím památkám a literatuře. Michelangelo Buonarotti vyrobil tehdy nejslavnější padělek své doby, Spícího Kupida, ani ne tak s vidinou výdělku, jako prostě pro tu výzvu.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Udatný zachránce

    Drabble: 

    Bylo to Léta Páně 1150, kdy jsem s otcem svým cestoval z venkovského dvorce na pražský dvůr, když tu náhle převeliká bouře nás zastihla a koně se splašili. Hnali nás jako šílení a já, jsa ještě malým dítětem, na kozlíku jsem se neudržel a spadl. V tu chvíli se kolo od vozu našeho odlomilo, tíha jeho mi rozdrtila žebra.
    V tu ránu objevil se chlap jako hora, těžké kolo zvedl a na vůz vrátil, do vsi nás dovezl a mě ošetřil.
    Otec z vděčnosti za můj život knížecí titul mu udělil a na počest jeho skutku začal mu říkat Kolowrat.

    Závěrečná poznámka: 

    Kolowratové jsou jedním z nejstarších českých rodů, první v pramenech doložený je jakýsi Albrech z Kolowrat, rytíř Anny Svídnické. Podle pověstí existují však dvě verze - jedna od "Dalimila" sahá až k Lucké válce, druhá Balbínova zasadila zachránce královského syna střízlivěji do 12. století.
    Příběh je ale v obou stejný, zakladatel rodu byl silák, který těžké kolo od vozu sám zvedl a vrátil na místo, odtud jméno. V erbu rovněž je velké kolo dodnes k nalezení.

Stránky

-A A +A