Moje články

„Kryštofe, dneska s sebou vezmi i holky, musím prát,“ řekla babička.
„Báááááábííííííí…co budu dělat s mrňatama,“ protáhl Kryštof. Babičce se špatně vysvětluje, že zrovna dneska má vojevůdce v plánu slavnou odvetu za zcizenou vlajku.
„No co, co. Ať už jste venku,“ vystrčila je babička ze dveří.
„Nech je, budou se hodit. Přece nebudou bít mimina,“ rozumoval šéf, když mu Kryštof dvojčata zdrceně předvedl. „Umí aspoň házet? Nebo se plížit?“
„Nejsme mimina. A naval nanuka!“ ozval se hlásek.
„Jo, nanuka, jinak všecko povíme,“ přidal se druhý. Šéf chvíli nevěřícně zíral a pak mazal pro kasičku. Odveta byla odložena na neurčito.

„Hoši, tu ukradenou vlajku musíme dostat zpátky!“ rozhorlil se šéf party a máchal přitom nohama v potoce. Prostě letní prázdninová pohodička u babičky. „Taková ostuda pro naši partu!“
„Jo, ještě ji nějak…zohaví.“
„Zhanobí, Kryštofe,“ odfrknul si šéf znechuceně. „Musíme na to takticky. Jsou tři, my taky, to dáme. Kryštofe, ty půjdeš na Adama. Já si vezmu Kamila a na tebe, Fando, zbývá Filip.“
„Když Filip je tak strašně velkej…“
„A je to nutný šéfe?“
„Chlapi, hergot! Tak jsem tady vedoucí a snad vím, co dělám, ne?“
„Tak když to musí bejt, šéfe…“
„Panebože, Kryštofe! Ty kraťasy si okamžitě obleč zpátky!“

„Ta chalupa je asi největší kasička, co jsi kdy měla,“ mudrovala Svojanovská nad sklenkou (levného!) vína. „Dokonce má ve střeše díru po tom hřebenáči, co spadl do okapu, takže tak i vypadá. Jen peníze do ní ne a ne z toho nebe padat…musím to nějak monetizovat. Zapoj hlavu, holka. Dala by se třeba pronajímat pod heslem ‘nejošklivější chalupa v okrese,’ to je aspoň slogan. Nebo co tu ve vsi ještě nemají? Aha, veřejné toalety! Kadibudka s výhledem! A ještě ji obalím velikým igelitem s nápisem ‘Plocha pro vaši reklamu.’ To by v tom byl čert, aby se tu nestály fronty!“

Svojanovská někdy předloni: „Panebože! Slevy v Ikea! Úžasnej dvoumetrovej koberec! Co na tom, že nevím, jaký má ten velký pokoj na chalupě rozměry nebo co v něm bude, koberec musím mít! A je skoro zadarmo! Holky, nechcete jet po práci na švédské masové kuličky?“
Holky: „Jasně! Jen dneska nemáme auto. Ale to nevadí, stejně nic nechceme. Ve třech jeden koberec vezmeme.“

Střih.

Kamarádka 1: „To je ale vážně krásnej koberec, ten by se mi v ložnici vyjímal…“
Kamarádka 2: „Já už dlouho sháním něco do obýváku…“
Svojanovská: „Mají poslední tři!“
Sborem: „Hele, ten koberec se dá vzít i v jednom…“

„Ženský úděl jo? Tak tohle téma mě nedožene. Mě si nějakej jouda hned tak nezdomestikuje.“ S tím Svojanovská vstala, uvařila kafe, usmyslela si k obědu karbanátky, vymyla myčku, vyprala a pověsila prádlo, našla si chvilku na práci i na čtení, nakonec úspěšně zteraformovala Mars…a pak v ní hrklo.
„Už jsem docela ochočená, co?“ otočila se na drahou polovičku.
„Já taky. Nalil jsem ti pivo a bez říkání!“ ozvala se polovička dotčeně.
„Uf, ještěže tak. Musím zůstat v těsném kontaktu se svou chlapskou stránkou. Do prkýnka!“ hrklo v ní podruhé. „Drabble! Za patnáct minut! Tak tohle že je ten můj úděl?“

„No, takže mně pěkně hnuli žlučí. Slíbili, že přijedou v 11 a v 9 volali, že už tu jsou a nikdo tu nebyl. Takže si sbalili sosáky a odfrčeli. Nejdřív prej pojedou zase za čtrnáct dnů,“ vysvětlovala Svojanovská otráveně do telefonu.
„To je teda blbý. Tak snad to zvládneme i bez toho a nebude to moc smrdět. Jo, a co ty tvý kozy?“ zeptal se její kamarád.
„Jasně, vyfotím ti je, vydrž.“
„Lásko…o co přesně tady jde? Komu jdeš fotit co?!“ zeptal se nedůvěřivě její drahý.
„Zbyňovi jdu vyfotit kozy. Na řezání dřeva,“ dodala mile.
„Aha. A ty sosáky?“
„Hovnocuc.“

Od odjezdu paní Kateřiny uběhly dva týdny a z velkoměsta nepřicházely žádné zprávy. Rytíř se rozhodl zachránit dámu, o které mu jeho vychování tvrdilo, že musí být v nesnázích.
"Tobě ruplo v bedně. Ani omylem!" nedopřál mu kastelán sluchu. "Kdo tady teď bude strašit, co? Bílá paní fuč, rytíř fuč, svině fuč...za co tady lidi asi budou platit? Za vyhlídku z věže sotva!"
"Rozděl a panuj," pokrčil rytíř rameny. "Nechám ti tu ohnivou svini, můžeš na ní o půlnoci jezdit po nádvoří sám. Ale radši si podšij kalhoty nějakým nehořlavým materiálem," dodal laskavě. Jeho hlava na kolenou účastně pokývala.

"Otevřete, Policie!"
"Už utíkám," odseknul kastelán. "Blbý strašidla, blbí čórkaři, aby je čert vzal," ulevil si.
"Tolik práce a vděk nikde," vypísknul první skřítek.
"Asi tu chce hlídat sám," rýpnul si druhý.
"A uklízet," dodal poslední.
"Vždyť já vím, tak dík. A teď huš, škříťata, ztraťte se. A ty taky," obrátil se na lehce doutnající svini. Vpustil hlídku do hradu.
"Máme ve vazbě dva pomatence, kteří tvrdí, že sem přijeli včera krást a vyrušila je strašidla. Tvrdí mimojiné, že jejich auto podpálilo hořící prase."
Kastelán mlčky ukázal na neporušenou Felicii na parkovišti. Jen se při tom šklebil víc, než obvykle.

"Prosím jeden dospělý na věž. A co to tady tak smrdí, vy chováte prasata?" dodala návštěvnice jedním dechem.
"Jag förstår inte," zahuhlal troll. Ani za několik set let do tajů českého jazyka bohužel neproniknul.
"S-M-R-D-Í," nenechala se paní odbýt a zkusila to pomaleji a hlasitěji. Troll nechápavě pokrčil rameny.
Najednou se z útrob hradu vyřítila ohnivá svině s rytířem na hřbetě. Rytíř neuseděl smyk a parakotoulem seskočil. Přitom mu upadla hlava a s břinknutím se dokutálela k návštěvnici.
"Tak přece prasata," zaradovala se ta dobrá duše a podala rytíři jeho hlavu. "Ach, jaký rozkošný trik! Nezašel byste dnes na večeři?"

Žila byla na hradě Svojanově komunita strašidel. Bílá paní, nespočet skřítků, asi tři duchové, bezhlavý rytíř na ohnivém oři a také jeden zbloudilý troll, který se přistěhoval do Brna se Švédy, když ho obléhali, a nakonec omylem zakotvil na Svojanově. Všichni svorně strašili místní i pocestné, když si začátkem 21. století bílá paní uvědomila, že už ji její práce netěší. Místní a chalupáři si dávno zvykli a turisté ji přímo vyhledávali, aby měli cool selfíčko.
"I strašidlo se může psychicky zhroutit. Musím si najít nějakého terapeuta se specializací na syndrom vyhoření." A s tím se bílá paní vydala do Brna.

ŠOKUJÍCÍ ODHALENÍ!

Aprílové počasí odhalilo tajemství sexbomby z království Za sedmero horami a sedmero řekami. Při romantické procházce s princem z Nemanic překvapil princeznu Zlatovlásku náhlý poryv větru. Nejen, že idolu mnoha mužů několikrát nadzvedl sukni, ale nakonec jí odvál i příčesek. Podle svědků si Zlatovláska zakryla hlavu sukní a prchla.

Vyjádření paláce se nám získat nepodařilo, pouze chůva se svěřila, že vztah Zlatovlásky s princem z Nemanic je prý pouze přátelský. A pokud nebyl, po takovéto blamáži již zcela jistě bude.

Co na to princ z Nemanic? Vyjádří se zámek? Čtěte již v pondělí!

Čtenáře deníku Plesk informuje: SVO.

Píp. Pípíp.
"Prosím vás, slečno Svojanovská, potřeboval bych přeložit tenhle článek. Má jen bambilión stran a potřebuji ho až příští týden."
Svojanovská (civí zadumaně do kalendáře): "Jasně, není problém."

Ding.
"Dobrý den, slečno Svojanovská, potřebuju titulky do videa. Z odposlechu. Ale už v úterý."
Svojanovská (zavírá pevně oči a představuje si vytouženou novou kuchyň): "Oukej, to půjde."

Pípíp.
"Zdarec, Svojanovská, neuměla bys korekturu diplomky?"

Svojanovská: "Jasně. Dneska článek, zítra titulky, pozítří diplomku a v pondělí naplánuju, koupím i sestavím kuchyň včetně spotřebičů. A zvládnu napsat i každý drabble, není co řešit. Jen by to chtělo ještě aspoň jeden periferní bicáček."

Hlad jej hnal stále dopředu. Najednou zvedl čenich, protože nasál omamnou vůni. Seděli kolem ohně, schoulení k sobě. Oheň ho děsil, ale hlad byl silnější. Jeho přítomnost je zjevně znervóznila mnohem víc, než jeho děsil oheň. Pomalu se přišoural a lehl si v uctivé vzdálenosti od ohně. Pomaličku se po břiše plížil blíž a blíž, až byl už úplně u nich. Osmělil se a největšího ze samců šťouchl nosem. Muž vydal burácivý, ale ne nepřátelský zvuk, z ohně sundal zbytek masa a hodil mu jej.
Kdesi v dálce zavyla jeho družka. Zavyl v odpověď.
Řekni ostatním vlkům, že jsem doma.

"Jé, dobrý den, paní Smutná. Paní Smutná?"
"S někým jste si mě spletla, jsem Králová, doktorka Králová."
"Ale paní Smutná, to jsem přece já, maminka Evžena Lipského, potkaly jsme se tuhle po představení..."
"Vůbec nevím, o čem to mluvíte."
...
"Chudák Eliška, ta její máma to asi nemá v hlavě už úplně v pořádku."
"A přitom není nejstarší, viď? No je to hrůza."
...
"Mami?! Co tady...vždyť jsi mi slíbila, že přijdeš až na nějaké další představení, abych nebyla na premiéře tak nervózní!" Smích.
"Prosím tebe, tu paruku ti půjčila Máňa z fundusu? Já jen, že k ní patří i knír."