Moje články

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Struktura!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tak nevím, možná to nesplňuje zadání a je to trochu bjb, ten závěr měsíce je nějaký náročný :D

    Drabble: 

    To se mám natáhnout támhle?
    Ano, tam, na ten chyt se ti vejdou celé dva prsty.

    Proč tu nemám nic na ruku?
    Musíš ji dát na ten stup vpravo.
    Vždyť na něm právě stojím!
    To se přece nevylučuje.

    Kam teď s nohama?
    Že by do struktury?
    To tu není žádný stup?
    Použij strukturu! Vážně to musím opakovat?

    A teď jako co?
    Pusť se rukama.
    Jsem šest metrů nad zemí!
    Ty toho naděláš...

    ***

    Někdy ten hlas nenávidím, někdy jsem mu vděčná. Bez něj bych ještě pořád stála na zemi. A místo toho - někdy pomalu, neohrabaně a s pády, ale přesto - lezu.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Dav davů mezi světy

    Úvodní poznámka: 

    Můj dnešní večer byl takový surrealistický, tak z toho hned vzniklo drabble.

    Drabble: 

    Klekáš a upisuješ se vlastní krví, šeptáš slova odnesená příliš hlasitou hudbou.
    „Corpus omne perseverare…“
    Slib, který s tebou bude už navždy.
    „Vítejte, sestro!“

    Dav dvou davů slitý v jeden, hlasitě skandované jméno, síla moudrosti stáří a zkušeností přetlačuje zbrklost kluka zaseknutého ve vývinu, Newton to řekl jasně, proti doktorovi nemá šanci žádný parazit.

    Dveře ze sálu ven jsou vrátka mezi světy, přelíváš se z jednoho do druhého, oblaka kouře, naklopená sklenička za skleničkou. Pan inženýr se sotva drží na nohou, ale ještě pořád všem vyká a tajemství nevyzradí, věrný až za hrob intoxikace. Taky slíbil. Nezradí. Je jako my.

    Závěrečná poznámka: 

    Odborníci na latinu a fyziku nejspíš tuší, že corpus omne perseverare není žádný slib, ale začátek prvního Newtonova zákona (těleso setrvává v klidu...), který je součástí naší (ne)oficiální studentské imatrikulace. Ten zbytek jsou náhodné obrazy z fakultního večera, samozřejmě doupravené v duchu fandomu (ale páka tam byla a opilý cvičící taky :D)

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Momentky zavěšené na bavlnkách citu

    Fandom: 
    Drabble: 

    Momenty, okamžiky, obrazy milovaných, střípky roků. Letošní bruslení, mamka, sestry, předháníme se, kdo jako první spadne. Vedle dávno zamlžený obraz, sjíždění Vltavy s tátou, necvakli jsme se! Noční telefonát s babičkou, zvedne mi to vždycky, i kdybych volala ve tři ráno. Pobíhání po louce, s kamarádkou si hrajeme na indiány. Tábor, druhý, třetí, bubnování na ešusy, rozhovor plný pláče pod hvězdami, hraní deskovek až do rána. Piknik v parku, tančírna pod širým nebem, bouřky strávené divokým zpěvem, přezpíváme hrom?
    Kýčovitý citát tvrdí, že domov je tam, kde je srdce. A v srdci mám na barevných bavlnkách momentky všech svých milovaných.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Vzpomínky rozpadají se pod rukama

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Zcela volně souvisí s Věnováno L.

    Drabble: 

    Tři roky. Tři roky jsme se vídaly skoro každý týden a tak málo si pamatuji! Pár tvých úsměvů, útržky dvou rozhovorů, rozmazané obrazy. Věděla jsem víc, znala tě lépe… V nostalgii procházím staré fotky, sbírám střípky, jeden dávno zapomenutý mail, o čem vlastně? Jak historik zkoumám archivní prameny, rozpadají se pod rukama. Kolik mi toho zůstane zítra? Myšlenky na tebe už ani nejsou vzpomínání, o kolik jiná musíš být v mých představách a ve skutečnosti! Někdy je mi z toho do pláče. Ale jindy… jindy jsem vděčná. Jsi múza, vzdálená inspirace. Múzy nebývají skutečné. Takže je to asi v pořádku.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Sebrali ti všechno

    Fandom: 
    Drabble: 

    Rozebírají tě na kousky. Bílé pláště, barevné pilulky, hrstka ospalých na prohlídce bez zájmu. Seberou ti všechno. Dají jen řád, dny skryté za mříží a kouřovým sklem.
    Postavy přechází, mluví a mluví, hlasy střídají hlasy. Rozkládají tě. Rozkrádají.
    Démoni neexistují, opakují trpělivě. Nevěříš jim, víš, že lžou. Sebrali ti je. Sebrali všechno. Chemie se neptá na dobro a zlo, s ďáblem odešel i anděl strážný, zůstala prázdnota. Sebrali ti tebe, každý kousek trápení, ale taky sílu s ním bojovat. Možnost prožít si život až na dřeň.
    Nenávidíš je. Mlčíš, čekáš. Doufáš, že jednou se třeba někdo zeptá…
    Jak ti je?

    Závěrečná poznámka: 

    Mám za sebou dneska tříhodinovou přednášku o psychiatrii, tak to nějak muselo ven. Na vině je také Skácelova báseň Andělé a návštěvy za kamarádkou na dětské psychiatrii.

    ANDĚLÉ (Jan Skácel)
    Jestli vám vydám všechny svoje čerty
    Odejdou s nimi moji andělé
    Zůstanu sám a bude mi to líto
    A ptát se budu kde je naděje
    A marně za mne z rozbořených zvonic
    Dřevěné zvony budou vyzvánět
    Zelené sněhy nedosněží
    Andělé bílí nevrátí se zpět

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Pravda je milovat

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Další Johnlock fluff, letos si nějak nemůžu pomoct :D

    Drabble: 

    Rosie něco vesele žvatlá, John přechází po kuchyni, vaří večeři.
    „Šelo?“
    „Ano, zlatíčko moje?“
    Sherlock se zarazí, špatně! Takovéhle věci říkat nesmí, pohybují se na tenkém ledě, tolik nevyřčených slov, nepřirozeného ticha. Rosie není jeho, zopakuje si v duchu. Není a nebude. Slyšel to John?
    Otočí se ke kuchyni, John stojí přímo za ním. Přišel blíž? Kdy? Nevšiml jsem si!
    „Sherlocku, to je v pořádku.“
    Klidný, usměvavý. Nezlobí se, uvědomí si detektiv překvapeně. Možná by měl.
    „Není to pravda, Johne.“
    „Proč by nebyla? Miluješ ji,“ pokrčí rameny.
    A najednou Sherlock nedokáže mlčet, musí to říct.
    „Miluju vás oba.“
    „Já vím.“

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Posvěcen

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Už tradičně trochu váhám nad fandomem :)

    Drabble: 

    Posvěcen každý okamžik, na každém nádechu a kroku záleží, hraješ a sázky jsou vysoké, nezapomeň, hraješ o vlastní život.
    Posvěcen každý okamžik, v každém drobečku chleba kousek toho posledního, každá sklenka vína chutná krví.
    Posvěcen každý okamžik, v křížku nad postelí tříska z minulosti, v krvavé ráně nádech stigmatu, ve džbánu vody kapka Jordánu.
    Posvěcen každý okamžik, v hlíně zbytky prachu země, po které kdysi kráčel Bůh, dnes skrytý v tvářích nejslabších a ztracených.
    Posvěcen každý okamžik, roky se prolínají, světlo, tma, světlo, tma, ale v každém plameni je jiskra naděje, neochvějná jistoty, že poslední slovo nepatří nám, ale Jemu.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Dvě ženy

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    O dědečcích jsem psala loni, letos došla řada na babičky.
    BJB, takhle v noci už to lepší nebude...

    Může se síla a nezlomnost dědit, přechází zocelení z jedné generace na druhou, z otce na dceru, z dcery dál? Je síla dar, nebo ji těžce vykupujeme litry slz?

    Drabble: 

    Dvě ženy. Otec jedné utekl z pochodu smrti, otec druhé bránil rodinu do posledního dechu. V den okupace zašel do cukrárny, nakoupil zákusky, donesl je dětem. Prý bude válka, tak ať se alespoň naposled pořádně nají.

    Dvě ženy. Jednu opustil manžel, zůstala sama na dvě děti, naučila se šetřit každou korunu. Druhá nastoupila na vysokou, otěhotněla, nikdy nedostudovala - na prvním místě novorozená dcera.

    Dvě ženy. Život je sráží na kolena, zas a znovu povstávají z prachu země.

    Dvě ženy. Matky. Babičky. Desítky let péče, stovky upečených koláčů a hodin strávených na pískovišti. Nevzdávají se. Bojují. A vždycky mají otevřené dveře.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Všechny obory světa

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Roky jsme byly zasnoubené, olympiádu dělala, dokonce i na té stáži byla… a pak mi jen tak uteče s jinou!“ rozpláče se Chemie zoufale. Záchranářství ji obejme.
    „Ono není o co stát,“ ozve se vedle nich rezignovaně, „to bylo pořád Fyzika tohle, Fyzika támhleto a teď mi stejně půlku času zahýbá s Medicínou.“
    „Ty to ještě nevíš?“ usměje se sladce Teologie. „Slíbila, že až dodělá bakaláře, budeme navždy spolu.“
    „Kecy. Jak ji jako chceš uživit?“ ušklíbne se Religionistika.
    „No ty máš co říkat…“
    „Neztrácejme naději, přátelé,“ ozve se Tlumočnictví. „Studovat přece může celý život. A taky tu máme polyamorii, že…“

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Tango

    Úvodní poznámka: 

    Dneska opět čistě pocitově, inspirací obrazy Willow Bader, především Nude Before the Dance Six a Say the Word, pro zájemce více zde.

    Drabble: 

    Šál lehce omotaný kolem těla nezakrývá vůbec nic, průsvitná látka, odstíny rudé, není co skrývat, není za co se stydět. Tóny tanga plní místnost, dnes večer se bude tančit.

    Med do čaje, čokoláda na jazyk, hedvábí kolem ramen, víno do krve - všichni se něčím opíjíme, snad abychom zapomněli, snad abychom pochopili svět mimo nás. Nebo možná jen proto, abychom se naučili tančit.

    Rudé boty, pásky přes nárty, světlo se odráží od nahých lýtek. Dva lidé, odvěký němý dialog, první byl boj, pak přišel tanec, teprve poté lidství. Toužím, toužíš, toužíme a hudebníci ladí struny.

    Plný sál. Malý pokojík.
    Tanec. Život.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Matematik věku mého

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Lehce BJB, začíná ten duben být nějaký dlouhý...

    Drabble: 

    Matematik věku školkového má k dispozici toliko vlastní ruce, případně jablíčka. Ve věku mladším školním rozšíří se repertoár o nohy (ano, existuje víc čísel než jen deset!) a naučí se, že jablka s hruškami nemícháme (pokud zrovna neděláme mošt). Pak přijde zlomový okamžik - objev kalkulátoru, a než se matematickou vědou poznamenaný student dopracuje k maturitě, naučí se počítat v Excelu, kontrolovat grafy v GeoGebře a všechno pro jistotu házet do Wolframu. Vyzbrojený nástroji vydá se čelit nástrahám vysokoškolským… a pak je během dvou minut odzbrojen, neboť takové výmysly přece tady nepoužíváme. Zbytek zápočtového testu stráví zoufalým sčítáním zlomků, protože vysoká.

    Závěrečná poznámka: 

    Tak nějak jsem tiše předpokládala, že alespoň na testu z elektřiny nám ty kalkulačky povolí. No, skončila jsem dost nepříjemně překvapená, na holičkách mě nechal nejprve učitel, pak i vlastní schopnosti :D

    Pro zájemce GeoGebra zde (klasická umí hlavně grafy, po přepnutí vpravo se dá i použít i na geometrii a další hrátky), WolframAlpha tady (odpovídací stroj, dokáže vypočítat všechno možné, funguje trochu jako vyhledávač, ale doporučuji se ho hlavně zeptat "What is the meaning of life?", odpověď je poměrně matematická :D)

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Zvuky domova

    Fandom: 
    Drabble: 

    Kdyby lednice v 221B uměla mluvit, nejspíš by si stěžovala na lidské oči schované na horní poličce (schované před Rosie - John o nich, ke své vlastní smůle, moc dobře ví). Plíseň krčící se na dně skříně by jistě debatovala o plánované expanzi z pomerančů na mandarinky a kulky ve zdi by se předháněly, jak hluboko se jim podařilo zavrtat. Ale všichni naštěstí mlčí a John si konečně, konečně může dopřát chvíli ticha. Rosie spí, Londýn je tichý a Sherlock…
    „Pojď spát, Johne,“ ozve se za ním, dvě dlouhé ruce ho obmotají, přivinou blíž.
    Sherlock je tady, naživu, s nimi. Doma.

    Závěrečná poznámka: 

    Hlasy z hlubin se skrývají v plísni a kulkách, snad je jedno z toho dostatečně hluboko (na dně či ve zdi).

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Víkendový speciál - zákulisní S.M.R.T.(ijedské) (divadelní) jednání

    Úvodní poznámka: 

    Původně jsem pokračování neplánovala, ale celý den na to téma nemůžu nic vymyslet, tak se vracím k tomu šílenému křížovkovému AU ze začátku dubna.

    Drabble: 

    VOLDEMORT: Všichni sem, vyšel víkendový speciál, musíme Brumbála porazit jednou provždy! (Otevírá obálku.) Je toho víc, takže se rozdělíme do týmů. Máme tu… jednu křížovku, známé osobnosti vědy. Severusi, sestav si tým.
    SEVERUS: Jistě.

    VOLDEMORT: Potom osmisměrka módních návrhářů… proboha, taková blbost. Luciusi?
    LUCIUS: S radostí.
    BELLATRIX: Smím také, pane?
    VOLDEMORT: S tím, co máš na sobě?
    BELLATRIX: Klidně se svleču.
    VOLDEMORT (zamyslí se): …možná později.
    LUCIUS: Soustřeď se! Toujour pur et sans barrés, sestřenko.

    VOLDEMORT: Killer sudoku si vezme Šedohřbet, zkus nevyplýtvat všechen rudý inkoust, ano? A nakonec…
    Červíček se zběsile hlásí.
    VOLDEMORT: No jistě, málem bych zapomněl. Bludiště.

    Závěrečná poznámka: 

    Toujour pur et sans barrés znamená navždy čistý a bez škrtanců.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Doznívající bledost

    Fandom: 
    Drabble: 

    Noc ji nechala poznamenanou, prázdnota v srdci, zatmění světa. Večerní cesta domů jako v mlze, ráno probuzení o nic lepší, paprsky slunce svádí svůj urputný boj, ale nezvládají, nemohou rozehřát tu ještě doznívající mrtvolnou bledost Bílé soboty. Celý den prožije ztracená, lidé kolem mluví, něco se děje, možná i důležitého, ale ona neslyší. Snaží se číst, včera chápala, dnes nerozumí jedinému slovu.
    A pak, zničehonic, záblesk světla. Příběh z úst muže, který mlhu zná, kdysi celé dny ztracený v hlubinách bezvědomí, dnes vedle ní, části těla mrtvé, přesto živější. Nevěří, nechápe. Druhá noční cesta domů, obloha černá, ale hluboko uvnitř…

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Věnováno L.

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 14 (Největší fanynka)

    Drabble: 

    Ten večer nás tam sedělo hodně, možná deset, všichni namačkaní kolem kamen. Deset, dvanáct, koho to zajímá? Vzpomínky mám nezřetelné, kolik je ještě realita a kolik jsem si toho za ty roky vysnila? Netuším. Když se snažím vzpomínat, vybaví se mi vždycky jenom ona - způsob, jak si neposedné vlasy zastrkávala za ucho, jak křečovitě svírala ukulele, jak se smála. Kdo by si pamatoval cokoliv jiného? Hlas jí podivně přeskakoval, prsty samouka na hmatníku, nikdy ne dokonalé. Koupila bych si lístky na každý tvůj koncert, v první řadě čekala na autogram, úsměv, jediný pohled. Dala bych cokoliv za další takovou noc.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Inteligentní domácnost

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Dneska trochu na lehčí notu.

    Drabble: 

    „Měla by ses víc otužovat, drahá.“
    „Venku je nula, studenější po mně nemůžeš chtít, už tohle je příšerné!“
    „Ale není to málo?“
    ...
    „Á, nesnáším tě!“
    „Já vím,“ odpoví karma.

    „Tak a dost, jsi na netu od rána, to by stačilo.“
    „Mám online poradu, teď se nemůžeš seknout.“
    „Ber to jako odvykačku. Navíc je vás připojených šest, jsem vyřízená.“
    „Já. Mám. Poradu!“

    „Jsem zmrzlá, nemůžeš zatopit?“
    „Ruským plynem?“ zakřičí topení. „Co blbneš, to je neetický! Si jdi zacvičit.“

    „Musíš se soustředit, netříštit pozornost.“
    „Zvládnu se soustředit na tři plotýnky, jsem ženská.“
    „Dneska prostě víc jak dvě fungovat nebudou. Se stim smiř.“

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Život znovuzrození, bolest milosti

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Když už máme ty Velikonoce...

    Drabble: 

    Voda stéká po okvětních lístcích, zlehka odnáší nánosy prachu, květiny všude kolem, netřeba hledat, stačí otevřít oči. Uvidíš život.

    Ledová řeka, studí, i když je pětatřicet. Smývá nánosy táborového dne, pot a bahno, přináší pocit znovuzrození.

    Dřez plný bublinek, mezi prsty houbička, drhneš jako o život. Zbytky včerejší večeře nejdou dolů, sáhneš po drátěnce. Občas není jiná cesta než bolest.

    Déšť, kapky zprudka bubnují do střechy, stojíš venku, tvář obracíš k nebi. Mokré oblečení se lepí na tělo, bosé nohy uprostřed louže, už není důvod se skrývat, padají proudy milosti.

    Umýváme nádobí, silnice i těla, ale kdo umyje duše, Pane?

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    K Tobě volám

    Fandom: 
    Drabble: 

    13. dubna
    Ráno, děkovná. Slunce na obzoru, laskavá slova, chci Tě chválit až do skonání věků. A klidně budu vstávat i v těch šest.

    Poledne, radostná. Místo přednášky jedu na kole po nábřeží, k obědu si koupím zmrzlinu. Kolem projde zamilovaný pár, děkuji i za ně, Pane.

    Odpoledne, prosebná. Jsem frustrovaná, nestíhám a už toho mám plné zuby. Chtěla bych křičet, proč jsi němý, ale tak nějak tuším, že to jen já přes vlastní zlobu neslyším.

    Večer, v slzách. Na poslední chvíli vyrazím na mši, brečím ještě než skončí čtení. Ukaž mi cestu, po níž mám jít, neboť k Tobě…

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Okamžik výstřelu

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nádech, výdech, pohled upřený do země, kapičky rosy se lesknou v trávě. Zvedne hlavu, zaostří, přenese váhu na špičky. Rameno dolů, dřevo v dlani hladí, prsty svírají tětivu.
    Napětí. Terč. Studený vzduch s příslibem jara. Opatrné sklouznutí prstů.
    Není teď a potom, není před výstřelem a po něm, není žádné balancování na hranici, soustředěná musí být pořád.
    První věc, kterou se učí: na šípu nezáleží. Ani na šípu, ani na terči, ani na rozptylu. Jenom na dechu, na těžišti, je to ten pocit: nepohnout se, nepovolit. Zavře oči, cítíš?
    Občas střílí poslepu.
    Na šípu nezáleží.
    Je jen tady a teď.

    Závěrečná poznámka: 

    Do minulého týdne jsme mrzli na střelnici ve staré nevytápěné budově, ode dneška mrzneme venku na sluníčku a ten pocit se nedá srovnávat :)

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Zmatená

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nejspíš bych potřebovala nějaký fandom ve stylu „Ze života (napůl mého)“, protože už zase balancuju mezi realitou, lehkým zveličováním a úplným vymýšlením si... :D

    Drabble: 

    Pravda, úkol.
    „Kdo ze třídy se ti líbí?“
    Proboha, fakt? Chtěli byste pravdu? Tak tady: netuším, co to znamená líbit se, nechápu, proč by se mi někdo měl líbit. Jasné?
    Mlčí, váhá.
    Řekne náhodné jméno.

    „Musíš přece mít nějaký typ!“
    Zrzaví, blonďáci, modroocí? Muži? Proč?
    Zamilovaná byla jednou, do ženy. Se vzhledem to nemělo společného nic.
    Pokrčí rameny, neodpoví.

    „Nikdy se ti nikdo… nelíbil?“
    Nikdy mě nikdo nepřitahoval, nikdy mě nezajímala těla, i líbání mi přijde nechutné. Tohle chceš slyšet? Nevím, kdo jsem, nevím, co chci.
    Jsem zmatená!
    „To nevadí.“
    Chytne ji za ruku, opatrně, pomalu.
    Je to… v pořádku.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    A nebe stejně není

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jsi jako tečka hledající větu
    Jiskra nezažehnutých svící
    Víc než samoty bojíš se květu
    Tak ze spánku vytrháváš spící

    A po nocích voláš Bohu do oken
    Že láska už ztratila svou cenu
    Rozkoš ve slevě bereš útokem
    A víru podpultově, neproclenu

    Jsi jako obraz bez malíře
    Svlečená čekáš na fotografa
    Jen slzy vína kapou do talíře
    Jsi nikdy nenapsaná strofa

    Jak stará růže, jejíž prioritou
    Nebyly květy, ale trní
    Víš, že v pekle tě neodmítnou
    A nebe stejně není

    Tak po nocích bez nejmenšího váhání
    Sázíš se o vlastní čas
    Vždyť stejně jsme všichni ztracení
    A peklo žije v nás

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Zvídavý

    Fandom: 
    Drabble: 

    Rána. Chvíle ticha. Dětský pláč.
    „Zlatíčko!“
    Syna našla v knihovně, zasypaného svazky, vedle převrácená židle.
    „Cos tu dělal?“
    „Nedosáhl jsem na knížku.“
    „Tvoje jsou přece tady dole.“
    „Chtěl jsem nějakou tvojí,“ vysvětlil chlapec, v ruce sevřel Matematickou analýzu.
    S úsměvem ho objala.

    „Musíme mu dát trochu prostor, je jen zvídavý,“ dohadovala se s manželem.
    „Málem to tu vyhodil do vzduchu!“
    „No vždyť to říkám - zvídavý.“

    „To nám ani nenabídneš čaj?“
    Kde při výchově udělala chybu?
    „V kuchyni. Neotvírej lednici.“
    „Proč… Sherlocku! Hlava?“

    „Nemyslíš, že to s tou zvídavostí došlo trochu daleko?“
    „No, tu Anatomii člověka jsem asi tehdy mohla vynechat.“

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Pod maskou

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 9 (V rouše Evině)

    Lehce navazuje na předchozí asistenční (Tváře, příběhy, těla)

    Drabble: 

    Někdy je to jen mechanická práce. Pomůžeš mi do sprchy? Jo, jasně, mám skočit pro zvedák? Jeden úkol za druhým, pečlivé následování pokynů, umýt se potřebujeme všichni.
    Ale někdy… někdy se najednou zastavím, zhluboka nadechnu, nejde vydržet, je to až k nesnesení intimní. Dlaň v rukavici klouže po odhalených zádech, nahá kůže, za okny noc. Myslíte, že lidské tělo není krásné? Ale jistěže je, vy hlupáčci, jen občas ne na první pohled, ani na druhý, člověk se musí dívat optikou věčnosti, aby pochopil. Ekzém na dlaních, zkroucená záda, to všechno je jen maska.
    A pod ní? My. Požehnaná zranitelnost lidství.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Tváře, příběhy, těla

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Od září mám tu smůlu čest si na živobytí přivydělávat jako osobní asistentka pro lidi s postižením. Ve zkratce - lezu jim domů a dělám prodloužené ruce a nohy. Historek a zážitků začíná být tolik, že už by na tom pomalu šlo taky postavit fandom :D

    Drabble: 

    Předvánoční shon, nekonečný stres. Doběhneš do práce, celý byt svítí, voní cukrovím, na programu dvě hodiny pečení. Nechápeš, jak bys někdy mohla dělat něco jiného.

    Podesáté zopakované slovo, podesáté nerozeznáno, pod vadou řeči jen sem tam zaslechneš kousky češtiny. Chceš se schovat a nikdy nevylézt.

    Jarní vzduch, trénink boccii*, soutěživá atmosféra plná úsměvů a povzbuzení, křivá podlaha tělocvičny. Nabije tě to na celý den.

    Třicet minut nasazování pleny a polohování, tady to tlačí a tady se o milimetr posunul lepík, teď se zas zkroutila podložka a odsud nedosáhnu na stolek. Máš chuť řvát.

    Lidé - tváře, příběhy, těla.
    V hloubi stejní.

    Závěrečná poznámka: 

    *boccia je para sport hraný sportovci na vozíku, trochu připomíná pétanque

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Buď pochválen

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jak ten příběh byl, pověz, jak? Nevzpomínám si. Dal jsi své šaty chudému u cesty, na oplátku jeho roztrhanou košili, ve vteřině se vzdal všeho? Nebo ses svlékl před otcem, na protest nechápavému srdci, děkuji za vše, ale teď už mám otce jen jednoho? Či ten chudý byl metafora, muž, který tě zplodil, chudý duchem, srdcem? Objal jsi ho, když jsi odcházel, zaváhal na chvilku, zoufale zatoužil… domů?
    Tvým domovem celý svět - bratr slunce, sestra luna, bratr vítr, sestra voda,... a přece člověk. Pochyboval jsi, když jsi zpíval?
    Nevím, tiše šeptám, snažím se dívat na svět Tvýma očima. Buď pochválen…

    Závěrečná poznámka: 

    Oslovovaným je svatý František, zmiňovanou písní jeho Píseň tvorstva (pod jinými názvy taky jako Chvála stvoření, Píseň bratra slunce aj.). Odborný výklad radši přenechám někomu povolanějšímu, každopádně různé zdroje uvádí různé verze toho, jak se vzdal svých šatů a veškerého majetku, začal putovat, pomáhat chudým, opravovat kostely a nakonec založil řeholní řád.

    Vybraným příslovím je "šaty dělají člověka".

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Zpod přivřených víček

    Fandom: 
    Drabble: 

    Noc, která se táhne až k ránu. Trochu se pije, hodně tančí, nikdy bys nečekala, že tohle bude tvůj život, nikdy jsi netoužila, ale teď... Piknik v Riegráčích, láhev vína, kolující joint, pak cesta k někomu domů, křesla nestačí, sedáš si za zem. Jsi střízlivá, nedala sis nic, ale sama máš problém tomu uvěřit. Jestli žiju, chci žít dál, jestli sním, nechci se probudit. Ne tady, ne teď.
    Schovaná v rohu, nikdo si tě nevšímá, najednou dotyk na rameni, nabídnutá sklenka. Pohled z očí do očí, nejsi neviditelná, víš?
    Zachumláš se do deky, zpod přivřených víček sleduješ, tichá, smířená, naživu.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Strategie, Rosie!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Letos nějak hrozně bojuju s krácením, vždycky se dostanu tak na 150 slov a pak zběsile škrtám, tak snad to není moc vidět :)

    Drabble: 

    „Červi na stole. Na našem novém stole, Sherlocku.“
    „Ten starý jsi vyhodil.“
    „Bývala na něm lidská těla! Koupil jsem nový, dubový, aby Rosie nemusela obědvat ostatky. A ty sem přitáhneš červy.“
    „Trvala na tom, že je chce.“
    „Ještě ani neumí mluvit.“
    „Zálibně se na ně dívala. Smysl sdělení byl jasný.“

    „Žílaly?“
    „Rosie se líbí.“
    „Šíša,“ zažvatlá batole.

    „Co tu dělá had?“
    „Pokus pro Rosie, nesahej na něj!“
    „Slíbil, že mi pomůže se školním projektem,“ potvrdí holčička.
    „Ten had, nebo Sherlock?“

    Když najde ve dřezu škorpiona, dojde mu trpělivost.
    „Pes! Pes je maximum toho, co snesu.“
    Sherlock mrkne na Rosie. Vidíš?

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Setkání básnířky a malíře, v pokoji na hraně dnů

    Fandom: 
    Drabble: 

    Neschopnost milovat
    Alfa i omega
    Lidského trápení

    Setkání nad lahví vína, nepolíbené rty na sklenici, otázky po ceně netvořivého ducha.

    Jedna duše, jedno tělo
    Ach, ta klamající metafora!
    Vždycky tu zůstane bariéra

    Ty

    Vlahý vzduch, otevřené okno pokoje, dokola šeptané: skrze rány povstávám.

    Večer dvě těla
    Ráno dvě těla
    Starší
    Použitější
    Zbavená kostýmů

    Něha bez lásky, důvěra bez poznání, intimita bez vášně.

    Připomeneš mi, prosím, proč?
    Už nebylo o čem psát
    Co malovat
    Nad ránem jsem tě požádala
    Ať mi zlomíš srdce

    Zvedne se z postele, nahá přistoupí k oknu, probodne pohledem jeho obraz ve skle.
    Povedlo se?
    Hádej.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Miligramy

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Člověk by řekl, že po dvaceti letech už si s nachlazením dokáže poradit raz dva. No, zřejmě ještě ne. Ať žijí příbalové informace!

    Drabble: 

    Suchý kašel, vlhký kašel. Mám obojí, co teď? Lékárnice netuší, místo toho mi vysvětlí, jak užívat Paralen. Díky. Nakonec jedny kapky vyberu, doma zjistím, že s antipyretiky se kombinovat nesmí. Geniální.
    Na bolest v krku dostanu kloktadlo, dávkování na špičku nože do hrnku vody. Tady se na miligramy nejede. Poctivě kloktám, snažím se bublat a nedusit se.
    Mezitím zobu předepsané železo, snídám vitamíny a zkoumám, jak si kapat kapky do nosu a nepolykat je u toho.
    Po týdnu vyfasuju antibiotika. Užívat při jídle (jsou léky jídlo?), nekombinovat s mlékem a železem (a to jako jak?). Pak přijdou probiotika.
    Oh yes!

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Nuda v 221B

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Kdysi byl Londýn živý, stahovali se tu prvotřídní zločinci, přes ulici bydlel zabiják a teď… nuda! Chápeš to, Johne? Proč už to není jako kdysi?“
    „Kdysi jsi jel na drogách a já byl ženatý za vražedkyni, vzpomínáš?“
    „No ale stejně…“
    Najednou se Sherlock zarazí, popadne kabát a vyřítí se ze dveří.
    „Musím ven!“

    Vrátí se o dvě hodiny později, Rosie v náručí.
    „Co tady- Měl jsem ji vyzvedávat až ve tři, stalo se něco?“
    „Unesl jsem ji,“ pokrčí rameny Sherlock.
    „Ze školky?“
    „Potřeboval jsem prověřit zabezpečení, Mycroftovi lidi jsou neschopní. Mimochodem, budou ti volat, asi tak…“
    Johnovi zazvoní telefon.
    „Teď.“

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    S.M.R.T.(ijedi) a (Fénixův) Ř.Á.D. - revival

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 2 (Křížový výslech)

    Poslední dva roky jsem měla v hlavě nápad na takové šílené AU, tak jsem usoudila, že nastal čas ho využít.
    Forma scénáře zvolena zcela náhodně, protože proto.

    Drabble: 

    REMUS: Albusi, zveřejnili novou, musíš okamžitě svolat Řád.
    ALBUS: Zrovna jsem ti psal, sraz v půl druhé v Tkalcovské.

    ALBUS: Hele, tady, jed na sedm. Nápady?
    SEVERUS: Arsenik, botulin, antimon, novičok, nikotin, alkohol, metanol ignorantsky psaný bez h… mám pokračovat?
    SIRIUS: Jakej normální člověk tohle ví?
    SEVERUS: Doktorát z chemie, pamatuješ?

    ALBUS: Siriusi, pistole na šest?
    SIRIUS: Byl jsem politickej vězěň, ne kriminálník!
    SEVERUS: Myslíš?

    ALBUS: Jak to šlo u Voldemorta?
    SEVERUS: Řešili jsme tu páteční tajenku, něco s vyvoleným…
    ALBUS: Křížový výslech?
    SEVERUS: Křížovkový.

    MINERVA: Výsledky ze včerejška!

    Silně Mimořádný Rébusový Tým ...dvanáct bodů
    Řešitelé A Deskovkáři .................čtrnáct bodů

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Jestli čteš...

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    Internetová blízkost
    Je vždycky jenom zdánlivá

    Souhlasíš? Souhlasíš, jako souhlasíš se vším? A souhlasíš, protože jsi jako já, nebo protože nedokážeš neklamat sám sebe?

    Kapky dopadají na facebookovou zeď
    Už i slzy
    Přešly do virtuálna

    Pláčeš? Řekni, pláčeš? Jestli jsi alespoň trochu jako já, tak ne. Jestli jsi já, tak to neumíš.
    Dělí nás čtrnáct let a sto dvacet kilometrů.

    Nezapomeň, prosím
    Tu únorovou noc
    Hrnek čaje
    A divadlo, které nás rozplakalo
    Protože bylo o nás

    Loučili jsme se na Hlaváku, objemout, neobejmout? Skočit do toho po hlavě, po prstech na klávesnici? Nebo utéct?

    Jestli jsi já
    Vždycky nakonec utečeš

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Nepřítel... jako v dobrém

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Zdravím zas po roce s jedním lehce vyčerpaným studentským :)

    Meziuniverzitní nevraživost nezná mezí... a fantazie některých přednášejících taky ne.

    Drabble: 

    „Představte si, že přijde nějaký nepřítel.“
    Jako právník? Vždycky jsou to právníci. Vaří dobré obědy, ale tím to končí. Při počítání trajektorií vrhů jsme vždycky mířili na právnickou.
    „Ale nepřítel… jako v dobrém.“
    Aha, takže ne právníci. A filda nejspíš taky ne.
    „Třeba matfyzák. Přijde matfyzák a…“
    Praští nás po hlavě, protože se složenými derivacemi zacházíme jako se zlomky?
    „Hodí po vás epsilon.“
    Eh, dobře, tak ta druhá možnost.
    „No a vám to co?“
    Vytvoří modřinu ve tvaru divnýho řeckýho písmena?
    „No vám to nevadí, protože máte svoje delta.“

    „A delta je přece to vaše supremum!“
    …co je to supremum?

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Existenční krize polední

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ráno.
    Večer.
    Hrnek čaje.
    Seznam úkolů.
    Vyhřátý spacák.
    Nesmyslná škola.

    Přátelé a noc plynule přecházející v den.
    Samota a zprávy, na které neznáš odpověď.
    Smysluplné projekty, psaní a vanilková zmrzlina.
    Zahlcení, výčitky, práce a už zase prázdná lednička.

    Březnový vzduch s vůní možností, který opíjí, i když jsi dokonale střízlivá.
    Zrádné tělo, docházející paralen a dávno očekávaný cyklus hlásící se urputnou křečí.

    Duben, výzva, zábava a velkolepé plány.
    Rozbitá propiska, blikající kurzor v prázdném Wordu.

    Nejezte židli???
    Ptaní se po smyslu.
    Chuť znovu se ponořit.
    A taky už nenapsat ani čárku.

    Ráno.
    Večer.

    A dost, psát se bude v poledne!

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Bratr Fénix

    Zraněný Snape se naslepo přemístí a skončí v mudlovské nemocnici. Bez hůlky, bez magie, bez budoucnosti.

    Varování: Zkratkovité mikro vyprávění, nerealistické, OOC Snape, nebetováno. Nejsem ani lékařka, ani odbornice na zdravotnický systém, a vážně netuším, jak fungují v anglikánské církvi řeholní řády.

    Přístupnost: Bez omezení

    Prohlášení: Tato povídka nebyla sepsána za účelem zisku. Jsou v ní využity postavy a události, které jsou duševním vlastnictvím J.K. Rowlingové.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Dvacáté páté kotě

    Povídka: 
    Úvodní poznámka: 

    Poslední část rebelské půlpadesátky

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Dvacáté čtvrté kotě

    Povídka: 
  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Dvacáté třetí kotě

    Povídka: 
    Úvodní poznámka: 

    Varování: sprostá slova

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Dvacáté druhé kotě

    Povídka: 
  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Dvacáté první kotě

    Povídka: 
    Úvodní poznámka: 

    Jak už jsem na začátku avizovala, mým hlavním cílem bylo překonat předloňských jedenáct kapitol a dotáhnout to alespoň na dvanáct, což se povedlo. Jak čas běží, je mi čím dál tím jasnější, že na padesát částí mi nevystačí ani nápady, ani chuť, ani energie, a tak oznamuji, že se Kočka v krabici pomalu blíží k závěru. Ráda bych ji uzavřela do začátku prázdnin, což vyjde na pěknou rebelskou půl-padesátku (a taky mě pak čeká měsíc bez internetu, takže bych stejně nebyla schopná psát pravidelně). Tolik k oznámení :)

Stránky

-A A +A