Voda stéká po okvětních lístcích, zlehka odnáší nánosy prachu, květiny všude kolem, netřeba hledat, stačí otevřít oči. Uvidíš život.
Ledová řeka, studí, i když je pětatřicet. Smývá nánosy táborového dne, pot a bahno, přináší pocit znovuzrození.
Dřez plný bublinek, mezi prsty houbička, drhneš jako o život. Zbytky včerejší večeře nejdou dolů, sáhneš po drátěnce. Občas není jiná cesta než bolest.
Déšť, kapky zprudka bubnují do střechy, stojíš venku, tvář obracíš k nebi. Mokré oblečení se lepí na tělo, bosé nohy uprostřed louže, už není důvod se skrývat, padají proudy milosti.
Umýváme nádobí, silnice i těla, ale kdo umyje duše, Pane?