Moje články

  • Obrázek uživatele Queen24

    Moje oblíbené... drabbly, autoři, emoce...

    Úvodní poznámka: 

    Bez ladu a skladu, zkrátka to, co mi uvízlo v paměti (nebo v Oblíbených), ale úžasné byly stejně všechny, které jsem stihla během dubna přečíst! :)

    Drabble: 

    Začneme trochu vážněji, Mezi životem a prázdnem od úžasné Peggy Tail a jedno něžné a jemné Nejlepší přítel

    Myšlenka na léto od Envy má úžasnou, nostalgickou atmosféru. Ne že bych zrovna tohle zažila, ale nějak mi to asi připomíná dětství. A pak tady chci mít Pro mé milé v době krizové protože je krásně nadějeplné a taky částečně pro mě :)

    Ten kůň je nejlepší od skvělé LeVirgo kterou jsem do toho letos uvrtala a jsem na ní hrdá, jak se s tím popasovala :) a rovnou házím ještě jedno, u kterého se nemůžu přestat smát Úsměv vola a oči jako kůň

    Nasmála jsem se i u Nespokojený zákazník od Rorico

    Kopřivám navzdory od Carmen pohladilo po duši a vykouzlilo úsměv na tváři

    Zrovna tak Nevinné dětské čarování od Faoba i když při něm už lehce mrazí, protože drabble se nevinně jen tváří

    A u čeho mrazí zcela jistě, je horor Kamarádi od Karin Schecter

    A na závěr Poslední kobyla do stáje působící nevím proč tak nějak nostalgicky. Škoda, že jsem neobjevila dřív drabbly od Linkový stykač ale aspoň několik posledních kousků jsem přečetla a příští rok si je už určitě nenechám ujít :)

  • Obrázek uživatele Queen24

    Dáš si kafe?

    Úvodní poznámka: 

    ...protože jsem ten den byla zas konečně chvíli ŠŤASTNÁ.

    Psáno na téma Práce všeho druhu.

    Drabble: 

    Nakoukla jsem do otevřených dveří kavárny, které momentálně slouží jako výdejní okénko. ,,Čaaau!" Kolega se rozzářil. ,,Dáš si kafe?" ,,Jasně!" ,,A chceš si ho udělat sama?" Nejkrásnější věta dnešního dne. Vzápětí jsem za kávovarem.

    Sedím na stole, houpu nohama, usrkávám cappuccino a nemůžu být šťastnější. Kecáme, co je nového. ,,Hele já si odskočim, když tu jsi, jo?" Kolega zmizí v útrobách kavárny.

    ,,Dobrý den, já mám u vás objednaný dort. Na jméno Hrušková."
    ,,Dobrý den, prodáváte i zrnkový kafe? A namelete mi ho prosím?"
    ,,Poprosím vás jedno latte, děkuji!"
    ,,Zabalíte mi dva kousky toho cheescaku?"

    Jsem opět ve svém živlu.

  • Obrázek uživatele Queen24

    Pojďte domů!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Moje poslední drabblátko letos :( To uteklo nějak moc rychle, na to, že sedíme tentokrát více méně pořád jen doma ne? I když na druhou stranu, je to samozřejmě fajn, že si člověk ty dlouhé chvíle mohl takhle krátit :) Děkuju za to! A vám všem, co jste psali, četli a komentovali! :))

    Drabble: 

    Rázovaly jsme uličkou mezi ohradníky k pastvině. ,,Zaženeme je už domů, i když asi je na ně ještě brzo." ,,V kolik tak choděj?" ,,Tak za hodinku. To už tady čekaj u vrat." Přišly jsme k, na první pohled prázdné, louce. Lucka otevřela bránu, hlasitě zapískala a zatleskala. Ozvěna se nesla do údolí. ,,Pojďte domuuuuu!"

    Oblak prachu. Dusot kopyt. Stádo.

    Stojíme každá z jedné strany, koně běží mezi námi. Lucka si mumlá jména.
    ,,Kde je Ajša? Ty vole, že vona porodila?!"
    Náhle se za lesíkem vynořila valící se kulička. Zařehtala a popoběhla.
    ,,Tys mi dala! Tys chrněla viď? No, jen pojď!"

    Závěrečná poznámka: 

    Vždycky mě dostane nějakou hláškou xD Jsem sice zvyklá, že se každé jaro v Hřebčíně Viklan Kadov narodí 5-10 hříbat, ale upřímný zděšení v hlase a větu ,,ty vole že vona tam porodila??" prostě nečekáte xD Klisna měla termín až druhý den. Jen si asi dala šlofíka a zpozdila se tudíž za stádem no. Kam taky s tím břichem spěchat. :-)

  • Obrázek uživatele Queen24

    Espreso před Ludmilou

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Jen pro vysvětlení, moji spolukolegové baristé se občas vyskytují nejen u nás v cukrárně na Letné, ale pravidelně třeba i na farmářských trzích na Heřmaňáku (neptejte se kde to je, já tam paradoxně ještě nebyla xD). A občas se zcela výjimečně nachomýtneme i k jiným akcím :)
    Tak jako já loni v září.

    Drabble: 

    ,,Co děláš v sobotu?" Zeptal se šéf.
    ,,Záleží, proč se ptáš," zasmála jsem se.
    ,,Co bys řekla na trhy, náměstí Míru, kafíčko před svatou Ludmilou... Bude tam nějaká dobročinná akce. Pódium, živá hudba... Byla bys tam s Lůcou. Já vás tam se vším odvezu dodávkou, zapojím kávovar a tak."

    ----------

    Stan byl postaven, pult smontován, přepravky vynošeny z auta. Kávovar na místě, barel s vodou připojen, mlýnek zatím vypnutý. Nešel proud. Stánkaři pobíhali mezi sebou. ,,Už vám to jde? Nám taky ne." Organizátor s kabelem přes rameno taky pobíhal. ,,Už vám to jde?"

    ,,Dobrý den, capucino prosím."
    ,,Dobrý den. Nejde proud."

    Závěrečná poznámka: 

    Naštěstí to po chvíli zprovoznili (ha, já už vím, kde je na náměstí Míru hlavní přívod proudu) a my mohly s Lůcou začít seřizovat mlýnek a nastavovat kávovar. Někteří lidé byli opravdu nedočkaví a stále se k našemu stánku vraceli s dotazem, jestli už to teda jde. Nechápali, že kávovar se holt musí NASTAVIT, včetně několika nepovedených epres, než se vychytá gramáž atd. A tak jsme svolily a prodaly espreso staršímu pánovi, který se ptal už asi po desáté. Kopl ho do sebe na ex, postavil kelímek na pult a se slovy ,,Kyselý. Příšerně kyselý," odkráčel. Lůcy pohled v ten moment vraždil na dálku. ,,Já to vim, že je to kyselý. Ale na toho chlapa to nemá!" xD

  • Obrázek uživatele Queen24

    Vem si, co ti patří!

    Úvodní poznámka: 

    Brát ohledy na ostatní je sice fajn, ale občas máme tendenci brát ohledy i na ty, kteří si to rozhodně nezaslouží. Ustoupit, dávat jim za pravdu. No a občas nastane chvíle, kdy by měl člověk prostě myslet sám na sebe.

    Drabble: 

    Kamarádka prskala rozčílením. ,,Jak si může něco takovýho dovolit?!" Neříkala jsem nic. Šprtání na zkoušku, už několik měsíců a pořád neúspěšně, člověka přece jen trochu vyčerpá. A dnes padla poslední kapka. Poslední pokus. ,,Hele ser na to. Tak prostě nebudu mít titul no..." ,,Nevzdávej to! Vždyť tě vyhodila jasně neprávem!" ,,Já vím. Ale co mám dělat? Rozčilovat se, jít ji seřvat?" ,,Jsi moc hodná. Na takovou svini nesmíš vůbec brát ohledy!" ,,Ale tak, třeba to opravdu neumím..." Švihla po mně pohledem. ,,To nemyslíš vážně že?" Naklonila se ke mně. ,,Buď taky jednou sobec. Jdi a vem si, co ti patří!"

    Závěrečná poznámka: 

    Moje loňské jaro. Ano, nakonec jsem sebrala odvahu a byla jsem sobec. Svolala jsem komisi, prošla přezkoušením a odešla hrdě s dvojkou v indexu. O deset dní později jsem úspěšně složila státnice, dnes jsem Bc. a pokračuju v magisterském studiu. Ale nebýt rodiny a mých přátel, kteří mě podpořili ve chvílich, kdy jsem pochybovala sama o sobě, kdo ví, kde bych dnes byla... za to jim DĚKUJU.
    A pamatujte si, že svět patří těm, co se neposerou... :)

  • Obrázek uživatele Queen24

    Bojovka

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Léto. Jižní Čechy. Jezdecký tábor u koní.
    Devět hodin večer, děti se pomalu chystají na večerku a do stanů.

    O pár hodin později je čeká nečekaný budíček...

    Drabble: 

    ,,...Bezhlavý rytíř se od té doby zjevuje vždy s půlnocí a na svém koni se prohání po okolních lesích..." Položila fixu. ,,Co myslíš?" ,,Jo, podle mě to na úvod stačí." ,,Oukej," kývla a cvakla zapalovačem. Okraje papíru zčernaly a rázem tak vznikl ohořelý pergamen. Já vkládala svíčky do zavařovacích sklenic a skládala je do košíku. ,,Doufám, že nám ta trasa nebude zhasínat jako loni." ,,A tos ještě neslyšela ty hororový zvuky, co jsem stáhla! Se ty děcka poserou." ,,No, těm pubertálním by to prospělo!"

    Tma. Ticho. Sedím nehnutě v křoví. Čekám.
    Silueta. Nejisté, tápavé kroky.
    ,,Je tam někdo?" Ustrašený hlásek.

    Závěrečná poznámka: 

    Na ty malý jsem samozřejmě hodný strašidlo. Poznám, i v naprostý tmě, když se někdo opravdu Hodně bojí. V ten moment se proměním v hodnou lesní vílu a se slovy ,,Neboj, už jsi skoro u cíle, už tam čeká jenom Anetka/Natálka/Adélka" a s hlasitým dodatkem ,,Oni tě strašit nebudou, že?!" dítko povzbudím. Ty starší, náctiletý, který nám během tábora lehce pijou krev (naštěstí takových moc nebývá, ale najdou se) si vychutnáváme. Obzvlášť od doby, kdy se bojovek účastní kamarádky přítel, který je schopen se namaskovat a ,,oběsit" na stromě nad rybníkem... :D
    A nejlepší je, pak druhý den ráno u snídaně poslouchat ty hrdinský řeči, jak ,,se vlastně nikdo nebál." Ale my, co jsme seděli v tom křoví, víme svý... :)

  • Obrázek uživatele Queen24

    Malé krůčky, velký pokrok

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 19 - Rekonstrukce.

    Snad se počítá, že i tělo lze zrekonstruovat/ opravit...

    Drabble: 

    Kolečka invalidního vozíku skřípěla. Ten zvuk se nesl prázdnou nemocniční chodbou.
    Nevadil jí. Vlastně už si na něj zvykla.
    Už skoro týden jezdila na rehabilitace sama. Bylo to sice jen jedno patro výtahem, ale ještě před měsícem by to nezvládla. Učila se tady radovat z každého pokroku.

    ,,Mám z vás radost," usmál se fyzioterapeut, když se usadila zpět na vozík, vyčerpaná z těch pár kroků. ,,Vaše tělo sice prošlo takovou rozsáhlou rekonstrukcí, ale krásně se regeneruje. Nebojte. Umíme tady zázraky."
    ,,Škoda, že neumíte taky vymazat paměť," pousmála se.

    Stále to měla před očima. Motorka, vyděšený kůň, úprk, pád na silnici...

    Závěrečná poznámka: 

    Buďte ohleduplní. Kůň není kolo, ale živý a poměrně lekavý tvor.

  • Obrázek uživatele Queen24

    V záři světel

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nevím jak mě to napadlo, ale napadlo no.

    Drabble: 

    Světla ozářila podium. Byla na to dávno zvyklá. Šum. Vteřina ticha. Jakmile slyšela hudbu, její tělo začalo zcela automaticky tančit. Nepřemýšlela o tom. Nepřemýšlela o těch mlsných pohledech, které se na ni upíraly. O prasatech slintajících pod podiem. Tančila tak, jako skoro každý večer. Kousky oblečení lítaly vzduchem. Prasata pod podiem napřahují pazoury, snažíc se ukořistit na památku jeden z nich. Po chvíli již není co chytat. Prasata řvou nadšením. Tančí dál, automatické pohyby. Nevnímá. Myšlenkami je dnes úplně jinde.

    Bylo jí tenkrát 19 a milovala ho. Byl to první a poslední chlap, ke kterému se odvážila něco doopravdy cítit...

    Závěrečná poznámka: 

    ...a teď už jen srdce z kamene, city žádné; sebeobrana.
    A prasata.

  • Obrázek uživatele Queen24

    Dáš si kafe?

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Aneb když jdete ,,jenom na kafe", ovšem do práce... :D

    Drabble: 

    Nakoukla jsem do otevřených dveří kavárny, které momentálně slouží jako výdejní okénko. ,,Čaaau!" Kolega se rozzářil. ,,Dáš si kafe?" ,,Jasně!" ,,A chceš si ho udělat sama?" Nejkrásnější věta dnešního dne. Vzápětí jsem za kávovarem.

    Sedím na stole, houpu nohama, usrkávám cappuccino a nemůžu být šťastnější. Kecáme, co je nového. ,,Hele já si odskočim, když tu jsi, jo?" Kolega zmizí v útrobách kavárny.

    ,,Dobrý den, já mám u vás objednaný dort. Na jméno Hrušková."
    ,,Dobrý den, prodáváte i zrnkový kafe? A namelete mi ho prosím?"
    ,,Poprosím vás jedno latte, děkuji!"
    ,,Zabalíte mi dva kousky toho cheescaku?"

    Jsem opět ve svém živlu.

    Závěrečná poznámka: 

    Po nevinné otázce, jestli si chci udělat kafe sama, jsem se v podstatě nastěhovala za bar a následující dvě hodiny se mě kolega nezbavil xD Když se ve dveřích objevili zákazníci, zcela automaticky jsem se s nimi začala bavit a zatímco jim kolega dělal kafe, pomohla jsem jim s výběrem dortů, následně je nakrájela, zabalila... Už mi to holt děsně chybíííí.
    (v době karantény teď pracuje pouze šéf, který bydlí nad kavárnou a kolega, který jediný má plný úvazek a navíc bydlí pár minut pěšky.) Ale od května, až otevřeme zahrádku, už se zase těším na moji ,,práci všeho druhu"! :)))

  • Obrázek uživatele Queen24

    Území nikoho (?)

    Drabble: 

    ,,Jsi si jistá, že tam nikdo není?"
    ,,Jasně. Neboj. Šla jsem tudy včera a nic."

    Dvě kočky se protáhly pod vraty a plížily se ztemnělou zahradou. Jedna podél chalupy, druhá mezi kmeny holých jabloní. Našlapovaly tiše, vrstva sněhu pod jejich tlapkami ani nekřupala.

    ,,Tyjo. Fakt tu nikdo není. A přitom tu býval takovej malej vzteklej pes... Pamatuješ?"
    ,,Pamatuju. Kdo ví, kde je mu konec. Třeba už je dávno zakopanej pod sněhem."

    ---------------

    Ve vzduchu voní jaro. Ptáci v korunách jabloní hlasitě zpívají. Náhle vzduch prořízne ostrý štěkot a dusot několika párů nohou.

    ,,Tak ten zakopanej pes asi vstal z mrtvejch, vole!"

    Závěrečná poznámka: 

    Ze života Čikity, naší odvážné bojovné krvelačné fenky... yorkšíra. Ano, může to znít trochu srandovně, ale je to tak. Přes zimu, kdy je naše chalupa neobydlená, si tam zvyknou chodit toulavý kočky. A pak na jaře, když strčí nos pod vrata a vyletí po nich naše malá chlupatá bestie, se nestačí divit :DDD A Čikita v takových chvílích vypadá opravdu hrozivě. I když je občas i o něco menší než ta kočka.

  • Obrázek uživatele Queen24

    Promořený Pražák

    Úvodní poznámka: 

    Když si dovolíte vylézt z nory a chvíli dýchat...

    Drabble: 

    Měsíc seděla doma. Jako králík v kleci. Věděla, že nemůže být nemocná, i kdyby chtěla, protože nikam nechodí. Dokonce ani na ten blbej nákup. Jen se psem okolo baráku. Jednoho dne přišel táta s návrhem. ,,V sobotu bych asi jel na otočku na chalupu. Posekat trávník, pustit už vodu, vyčistit kamna... Chceš jet taky?" Souhlasila okamžitě. Venkov! Příroda! Svoboda!

    Večer na instagram přidala pár fotek. Dlouho se necítila tak uvolněná. Bez stresu.

    Na fotky ji zareagovala kamarádka. Znala ji od vidění, fajn ženská...

    ,,Děláš si srandu??? Je karanténa, zákaz cestovat! Tohle je na udání! Promořený Pražák nás tu bude ohrožovat?!?"

    Závěrečná poznámka: 

    Aha? Tak už asi ne kamarádka.
    ,,Zablokovat uživatele. Uživatel neuvidí vaše příspěvky a nebude vám již moci posílat zprávy." Klik.

    Nečekala jsem, že by mě někdo až takhle seřval, jak malýho haranta... :D aneb koronavirus některé donutil odložit masky. Dobrý vědět, co je pod nima.
    Btw ta ženská bydlí ve vesnici o 20 km dál a dle jejích slov jsem ,,byla v jejím regionu a to stačí". Zřejmě věří, že virus lítá vzduchem na kilometry daleko... Fakt jako nevim co by tihle lidé dělali, kdyby museli žít v Praze. Asi by se tu z toho pos*ali... :D

  • Obrázek uživatele Queen24

    Má ho ráda, nemá ho ráda

    Fandom: 
    Drabble: 

    ,,Doufám, že už to konečně klapne."
    ,,Neboj. Tentokrát už určitě."
    ,,No, nevím. To je už třetí, kterýho jí dohazujem, za posledních pár let. A taky už má svůj věk... Neměla by být tak vybíravá, dáma."
    ,,S tímhle už to určitě vyjde."
    ,,Zajdeme se podívat, jak to vypadá?"
    ,,Můžem. Ale neměli bychom je moc často rušit."
    ,,Já vím. Jen nakoukneme přes sklo."

    Ošetřovatelé se vypravili k výběhu goril nížinných.
    Samice Kira seděla na zemi opřená o strom a přísným pohledem si měřila samce, který postával opodál. Pak se posadil do trávy kousek od ní. Vypadalo to, že si ,,voněli". Tak doufejme.

    Závěrečná poznámka: 

    Bez ohledu na živočišný druh, někdy není vůbec jednoduché, najít vyhovující partnery. A když už geneticky i věkově vyhovuje ošetřovatelům, může se stát, že poté, co samec/samice přijede za svým protějškem z jiné Zoo klidně i v rámci Evropy, tak si prostě ,,nevoní". Samice může samce odhánět, být agresivní. To samé samozřejmě i v případě samců.

    Jinak kdyby se někdo ptal, ne, konkrétně s gorilami žádné bližší zkušenosti a zážitky nemám. Zatím... :D

  • Obrázek uživatele Queen24

    Mně se nechce

    Úvodní poznámka: 

    Omlouvám se, jestli je to BJB.

    Drabble: 

    Je jí zima. Ráno se pohádala se sestrou. Pak se pohádaly její kamarádky. Pak se s ní začala hádat spolužačka a ona se trpělivě snažila, se s ní nehádat. Na monitoru počítače celý den svítí rozpracovaný projekt. Spolužačka je vytrvalá, má plno nápadů. ,,Jako ale nerada bych to dělala celý sama," upozorní ji závěrem. Je unavená a je jí to úplně u prdele. Ujistí ji, že to samozřejmě ne, že se na tom bude podílet, když to je skupinová práce.

    Před půlnocí ve sluchátkách Eminema a z projektu ani čárku navíc.

    ,,Ta mě asi zabije," pomyslí si.
    A zvýší hlasitost.

    Závěrečná poznámka: 

    Někdy se vám prostě nechce nic a i když je vám jasný, že to bude váš konec, tak vás to nějak... nebere. Možná je to otupělost z karantény, nevím. Ale ten Eminem pomáhá. Aspoň trošku.

  • Obrázek uživatele Queen24

    Všude kam se podíváš

    Úvodní poznámka: 

    Původně jsem chtěla psát o zebrách nebo antilopách a jejich jedinečném pruhování, které je pro každého jedince unikátní... Ale pak mě napadl rým Roušky s proužky, dostala jsem chuť na poezii a zvrtlo se to :D

    Drabble: 

    Nosíme roušky,
    někdo bílé, někdo s proužky.
    Roušky nosíme,
    trošku se dusíme,
    na ústech roušky,
    pod očima kroužky.

    Unavení, bez energie,
    jak se v karanténě žije?
    Mnoho lidí roušky šije.
    Někdo bílé, někdo s proužky,
    všichni mají krásné roušky.

    A za chvíli bez dechu
    hltáme kyslík plnými doušky,
    když na chvíli ve spěchu
    troufneme si sundat roušky.

    I když jsou krásné, s barevnými proužky.

    Nemáme vzduchu dost,
    šijeme pro radost.
    Šijeme z nudy, roušky s proužky
    a hltáme plnými doušky
    v těch vzácných chvílích
    bez roušky.

    Látkové proužky, pruhované roušky,
    jsou všude a pod očima kroužky

    Nedýcháme.
    Vidíme jen proužky.

    Závěrečná poznámka: 

    Taky se v roušce dusíte? :) Já mám astma, takže se dusím občas i bez ní. A mžitky před očima, když nemám dostatek kyslíku, taky znám, už od dětství. Jen mi přijde, že jsem za poslední roky odvykla (už několik let mě astma netrápí). Jako dítě jsem uměla mnohem lépe pracovat s tím, když jsem se nemohla nadechnout. Dnes jsem lehce hysteriká a netrpělivá xD

  • Obrázek uživatele Queen24

    My se nedáme!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 16- My se nedáme.

    Drabble: 

    Zvoní telefon. Volá šéf. ,,Kolik tam máme teď lidí?" Vylezu zpoza baru a jdu se podívat nenápadně do zadní místnosti. ,,Asi dvanáct... Obsazeno pět stolků. Řekli už něco v tý televizi?" ,,Zatím ne. Přemýšlím, že dnes zavřeme dřív. V kolik je poslední rezervace?" ,,V 18 hodin, tři lidi." ,,Uvidím, jak dopadne ta tiskovka. Za chvíli přijdu dolů a dohodneme se, jak to uděláme o víkendu."

    ,,Zítřejší směnu si radši vezmu osobně. Bary a restaurace mají zavřít v osm večer, jako kavárna do toho spadáme taky."

    ,,Musíme zavřít úplně. Do odvolání."

    Dorty na objednávku, káva sebou, hlásá cedule před výdejním okénkem.

    Závěrečná poznámka: 

    Nevzdáváme se. Snažíme se přizpůsobovat stále se měnící situaci. Teď má Cukrárna Alchymista na Letné výdejní okénko (rozuměj dveře dokořán), šéfová peče každý den několik druhů dortů a šéf začal dělat dokonce tak trochu i rozvoz svým autem po Praze.
    Ale ze začátku to byl hukot. Byla jsem zrovna v práci, když začala vláda vydávat první omezení ohledně gastra. Situace se měnila doslova z hodiny na hodinu a netušili jsme, co bude zítra.

  • Obrázek uživatele Queen24

    Na vlastní nebezpečí

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Bože tohle jsem stihla za minutu dvanáct, doslova :D
    Snad to není takové Bjb, je to zcela ze života, z dnešního dne.

    Drabble: 

    ,,Půjčíš mi prosím helmu? Jsem svojí zapomněla..."
    ,,Jasně," kývnul Martin, zatímco jsem dotahovala sedlo. Diego se tvářil znuděně a nevypadal, že by se mu chtělo cokoliv dělat. Bylo mi naprosto jasné, že tohle zvíře můžu odjezdit i bez helmy, třeba v plavkách a se zavázanýma očima. Ale tak, jistota je jistota...

    Helma mi samozřejmě byla velká. Po několika minutách upravování řemínků jsem se smířila s tím, že lepší už to nebude, a nasedla jsem. Helma se mi hned svezla do očí. Když jsem o chvíli později začala klusat, skakala mi na hlavě sem tam.

    Na cval jsem ji už sundala.

    Závěrečná poznámka: 

    Samozřejmě, že i z toho nejhodnějšího koně můžete spadnout, ano, uvědomuju si to.
    Kdybych spadla hlavou na kámen nebo plot ohrady... Ale na druhou stranu, Diega znám už 5. rok a věřím mu. V tomto případě to byla spíš sázka na jistotu, než sázka na smrt ;-)
    Na koně cizího, mladého, problémového... bych bez helmy nikdy nesedla! A ani se špatně padnoucí helmou, protože v případě, že poletíte salto vzduchem, je vám taková ochrana hlavy k ničemu...

  • Obrázek uživatele Queen24

    Za zdí

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Kdyby si někdo chtěl vytvořit tu pravou atmosféru pro čtení :)

    https://youtu.be/lYEi_WdCTDI

    Drabble: 

    Celá chata byla jen jejich. Naštěstí stála trochu stranou, až na konci chatové osady, takže nehrozilo, že se rodiče Moniky dozví od sousedů, co se tu dělo, až se vrátí z francouzské riviéry.

    Známá melodie ,,Žijeme len raz, právě tu a právě teraz" otřásala okenními tabulkami. Pivo i panáky tekly proudem. Osm teenagerů, někteří s cigaretou, se zmítalo v rytmu muziky.

    S blížícím se svítáním jejich řady prořídly. Konkrétně dvě dvojice se vytratily do pokojů v podkroví.

    ,,Slyšíš to?" Zašeptala Monika Honzovi, který ji líbal na krk. ,,Vedle je Simča s Radkem?"

    ~~~~~~~~~~~~~~

    ,,Radku, slyšíš to? To je Monča s Honzou...?"

    Závěrečná poznámka: 

    Chlapci se sice soustředili jen na splynutí duší (věřme tomu, určitě jim šlo o ty duše že), ale málo platné, dívky jsou obezřetné a mají uši všude. I za zdí.
    A dřevěné chaty mívají stěny poměrně tenké.

  • Obrázek uživatele Queen24

    A co když je to Love

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    City jsou někdy pěkně na prd.
    Můžete kohokoliv přesvědčovat, že žádný nemáte, ale akorát lžete sami sobě.

    Drabble: 

    Nikdo nepíše zprávy tak rychle jako já, když jsem naštvaná. Zuřivě ťukám do mobilu. Zobrazeno pod mými zprávami napovídá, že kamarádka čte a trpělivě poslouchá.
    ,,Takže on tam fakt odjel s ní. S tou čúzou zrzavou."
    ,,Tak jestli je to doktorandka a pracuje s ním na tom výzkumu..."
    ,,Pff ať si tam spolu pracují na čem chtěj. Mně je to fuk."
    ,,Ale není. Pěkně žárlíš."
    ,,Nežárlím. Je mi ukradenej."
    ,,Neřekla bych. Jakmile jsou v tom city, člověka tohle děsně žere."
    ,,Ale v tomhle nejsou city. Je to jenom o tom jednom."
    ,,Jo, jsi si tím tak jistá?"

    Nejsem. Žárlím. Strašně.

  • Obrázek uživatele Queen24

    Každodenní trable

    Úvodní poznámka: 

    V karanténě se mi střídá fáze sarkasmu, humoru, deprese, a tak. Teď jsem ve fázi depresivního sarkasmu, tak pardon :) ale snažila jsem se to vzít odlehčeně. A je to opravdu Ze života.

    Drabble: 

    Náš pes sedí na chodbě a vyčkávavě na mě hledí. Pohledem naznačujícím, že jestli se rychle nezvednu, stane se velky neštěstí. Vstanu z gauče a oblíknu si mikinu. ,,No joo, neboj, jdeme," ujišťuju psa, zatímco se obouvám. Už sahám na kliku, když se zarazím. ,,Sakra... Mami?! Podáš mi prosím roušku, mam ji v pokoji na stole!"
    Po chvíli z pokoje: ,,Ale na stole ji nemáš!" ,,Aha, tak je asi v kabelce... Tak mi podej tu bílou!" ,,Ta je teď přece v pračce."
    ,,Tak mi podej třeba fusekli, já si ji natáhnu na ksicht, ale dělej, nebo se ten pes posere!"

    Závěrečná poznámka: 

    Paradoxy dnes a denně. A pak stejně vyjdete ven, omotaní šátkem jako mumie, a široko daleko nikdo není. Ale, co kdyby, že jo. Ne, nebojím se že mě nějaký jiný pejskař nakazí koronavirem. Spíš, že narazím na hysterika, který mě seřve, že ohrožuju svět.
    Zatímco můj pes má chudák průjem. Každej máme něco no.

  • Obrázek uživatele Queen24

    Ale já opravdu jím!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Toto není provokace xD jen stížnost na život člověka, kterému se pořád někdo snaží přišít anorexii a podobně xD

    Drabble: 

    Lidé, kteří mě neznají: Vy asi pracujete v nějakém obchodě se zdravou výživou, že? Jak to děláte, že jste takhle štíhlá? Určitě držíte nějaké diety. Jíte vůbec maso, dáte si občas i něco nezdravého? Nebo chroupete jen mrkve?

    Doktoři: Takhle hubená jste byla vždycky? Neměla jste nebo nemáte náhodou nějakou poruchu příjmu potravy? Takže se stravujete normálně, pravidelně? Nepřeháníte to s nějakými dietami?

    Můj každodenní život: Bábovka, koláče, kafe, ovoce, čokoláda, džus, kuře, kari, rýže, řízky, hranolky, knedlíky, pizza, zelenina, čokoláda, palačinky, kafe, dortík, ovoce, pečivo, šunka, sýry, víno...

    Pracovala jsem ve fast foodu, v KFC. Teď pracuju v cukrárně.

    Závěrečná poznámka: 

    A víte co? Dneska jsme si domů objednali kurýra s taškou plnou jídla z Mekáče :P
    Zdravá strava? Haha.

    Jednou se mě opravdu jeden pán zeptal, jestli pracuju ve Zdravý výživě. Nevěřil, že jsem dělala ve fast foodu a teď se prozměnu cpu dorty v cukrárně xD

  • Obrázek uživatele Queen24

    Na protest

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 11- Na Adama.

    Drabble: 

    ,,Takže na tom trváš?"
    ,,Samozřejmě. A opakuji, nic ti do toho není. Tohle jsou moje pravomoce."
    ,,Jak myslíš. Já to takhle nenechám."

    Nebral její slova vážně. Nikdy ji nebral vážně...

    Ve městě je rušno, v podhradí jsou trhy. Mezi poddanými se šušká o novém nařízení krále. Všem přijdou nově zavedené daně příliš vysoké, ale nikdo se neodváží cokoliv říct. Vždyť ani nemohou. Až na jednu jedinou osobu. Jeho ženu.

    Náhle dav zašumí. Na nádvoří se ozve klapot kopyt. Lidé nevěří. Ano, je to opravdu ona. Ale bez šatů ji málem nepoznali. Vše, co ji halí, jsou akorát její dlouhé vlasy...

    Závěrečná poznámka: 

    Pověst o Lady Godivě praví, že na protest proti vysokým daním, které její muž nařídil lidu, projela královstvím nahá na koni, zahalená pouze do svých vlasů.
    Jen si teď už nepamatuji, jestli pak král ty daně opravdu snížil... :D

    Nicméně myslím, že asi klidně můžeme říkat nejen Na Adama, ale i Na Lady Godivu :D

  • Obrázek uživatele Queen24

    Jak se žije na farmě

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    O víkendu jsem byla za kamarádkou Luckou.
    Lucka chová Shetlandské poníky, jezdí s nimi na výstavy, každoročně se jí rodí několik hříbat.
    Mimo asi 30 koní má ovečky, psy, slepice, koťata...
    Jeden by řekl, samý malý, roztomilý, neškodný, že?

    Drabble: 

    Klisna se nerušeně pase, zatímco za ní vykoukne maličká huňatá kulička. Tři dny staré hříbátko. Vydává se k nám. Nožičky se mu ještě trochu pletou. Po chvíli drbání a mazlení se najednou natočí zadkem a rozverně vykopne. Zásah. Tím malým ostrým kopýtkem. Do mojí holeně.

    Izzard je plemenný hřebec. Měří devadesát centimetrů, nesahá mi ani do pasu. Ale když uviděl rybníček na návsi, rozklusal se a já za ním vlála, dlaň spálenou vodítkem.

    ,,To jehně musím nastříkat proti klíšťatům. Podrž to," vrazí mi Lucka do náruče několikadenní ovečku. ,,Juziiis," zašišlám na ni. Zabečí, mrskne sebou a kopne mě do brady.

    Závěrečná poznámka: 

    Strávila jsem u Lucky celé odpoledne, pomohla jsem jí kolem koní (neplánovaně i s chytáním a odčervením tří jehňat) a odcházela (odjížděla na kole zpět na chalupu) špinavá, kopnutá, kousnutá, poslintaná, s puchýřem na ruce, od bahna, od chlupů, s namoženými zády, bolavými končetinami...
    A možná se budete divit, ale naprosto šťastná a spokojená.

  • Obrázek uživatele Queen24

    Lasciatemi cantare (Nechte mě zpívat)!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Na současnou situaci ohledně koronaviru jsem sice drabble psát nechtěla, ale tohle mi nahrálo.

    Drabble: 

    Dlažební kostky v liduprázdné ulici se lesknou v záři zapadajícího slunce. Jindy by tu bylo rušno. Venkovní zahrádky restaurací a pizzerií by se začínaly plnit hosty, starý ital v malé kavárně na rohu by s úsměvem sázel jedno espreso za druhým, všude hlahol, šum.

    Dnes je tu však ticho. Zvláštní, děsivé. Trvá už několik dní. Jen prádlo pověšené na šňůrách natažených vysoko mezi domy se pohupuje v mírném vánku.

    Náhle z jednoho balkonu zazní zvuk trubky. Známá melodie.
    Z protějšího balkonu někdo zanotuje pár slov.
    Z balkonu pod ním se přidá ženský hlas. Vzápětí harmonika.

    Všichni zpívají.
    Ulice opět ožila.

    Závěrečná poznámka: 

    Inspirováno mnoha záběry, které obletěly svět. V dobách karantény a zákazu vycházení Italové vychází na své balkony a mnohdy doslova celé ulice tančí, zpívají a hrají na hudební nástroje. Každý na svém balkoně, ale přesto všichni spolu.
    Věřím, že hned se pro lidi ten pobyt v domácí cele stává snesitelnějším.

    Odkaz na jedno z mnoha videí zde:
    https://youtu.be/koSb0HOox5A

  • Obrázek uživatele Queen24

    Nikdy nejezdi sám

    Úvodní poznámka: 

    Víte, co je možná ještě horší než spadnout? Vidět někoho spadnout...

    Drabble: 

    Zastavili jsme na louce, koně sklonili hlavy k trávě. Vytáhla jsem mobil. ,,Udělám fotku." ,,Jasný," souhlasila Lenka. ,,Nikam nespěcháme." Lence je přes 60, ale vzhledem k jejímu drobnému vzrůstu a sportovní postavě by jí to málo kdo hádal. Na displeji jsem měla zmeškaný hovor od trenérky. ,,No, co je? Jsme s Lenkou venku.. Nevím, asi tak za dvacet minut..." Náhle koně zvedli hlavy, zastříhali ušima a prudce vyrazili. Jednou rukou jsem přitáhla otěže, do mobilu jsem křikla Zavolám za chvíli. Můj kůň se naštěstí vzápětí zastavil.

    A tak jsem viděla Lenku, jak letí vzduchem.
    Dopadá do trávy.
    A nehýbe se.

    Závěrečná poznámka: 

    Abych vás nenapínala, Lenka si vyrazila dech a zlomila 4 žebra (to jsme v tu chvíli nevěděly). Já musela sesednout, abych mohla k ní, ale můj kůň se bál jít blíž, tak mi ujely nervy a pustila jsem ho.
    Koně stáli opodál a pásli se. Když už Lenka seděla a mluvila, šla jsem pro koně. A ti se v ten moment rozeběhli k lesu.
    V prvním návalu vzteku a paniky jsem vyrazila za nimi, špatně jsem šlápla, podlomila se mi noha a udělala jsem si výron kotníku.
    Koně naštěstí o kus dál v lese čekali. Trenérka nám přijela autem naproti na nejbližší louku, odvezla Lenku do nemocnice, já dovedla koně domů. Že kulham a nemůžu došlápnout, jsem si uvědomila asi až po hodině. Tolik k našim veselým vyjížďkám :-D

  • Obrázek uživatele Queen24

    Všechny dostupné zbraně

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nenáviděla ji od prvního okamžiku. Vlastně ani nevěděla proč. Možná kvůli těm přehnaně krátkým sukním. Možná kvůli těm elastickým tričkům, pod kterými nenosila podprsenku. Možná kvůli těm nenápadným úsměvům, kterém PO NĚM házela. No a ON? Z ní byl samozřejmě hotovej.

    Vlastně si ani nevzpomínala, kdy se jí začal tak líbit. Znali se od školky... Jenže teď se sem přistěhovala ona. Aby toho nebylo málo, jejich rodiče se spřátelili.

    -------

    ,,Je slušnost, abychom je dnes pozvali zas k nám," mávla maminka lžící a dala ji ochutnat pomazánku. ,,Ještě tam přidej kopr, mami."
    To, že na něj má alergii, věděla úplnou náhodou...

  • Obrázek uživatele Queen24

    Kdo má pravdu

    Drabble: 

    ,,Logickou úvahou, tohle nemůže fungovat."
    ,,Ale mlč! K čertu s logikou, s rozumem!"
    ,,Jen se vztekej. Stejně víš, že mam pravdu. Někde hluboko uvnitř to cítíš."
    ,,Necítím. Jsem zamilované. Omámené. A bolavé..."
    ,,Vidíš? Právě proto by to mělo skončit."
    ,,Au. Už jen s té představy mě bolí..."
    ,,Co? U srdce? To asi těžko, když jsi Srdce. Nemůžeš bolet sebe samo. Logickou úvahou..."
    ,,Dej pokoj! Tak mi tedy poraď, co mám dělat?"
    ,,Vážně chceš moji radu? I když mě pořád okřikuješ, ať mlčím?"
    ,,A divíš se? Už jsi viděl, aby Srdce poslouchalo Mozek?"

    ,,Dám ti tedy radu. Rozejdi se s ním."

    Závěrečná poznámka: 

    Tentokrát měl mozek pravdu. Bylo to opravdu nejlepší řešení. Ale srdce, srdce mě bolí dodnes.

  • Obrázek uživatele Queen24

    Kafe pro koaly

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Já si nemůžu pomoct, ale zase vás vezmu do kavárny... :D jednak to téma tomu nahrává a jednak se mi po ní teď, v době karantény, prostě stýská :/

    Drabble: 

    ,,Něco nového?" Ptám se, zatímco si zavazuju zástěru kolem pasu. Kolega přemýšlí. ,,Vlastně jo, ode dneška už máme koaly!"

    ,,Dobrý den, prodáváte i zrnkovou kávu?"
    ,,Ano, máme balíčky 250 gramů. Buď s nálepkou labutě, za 279 nebo s nálepkou koaly za 350, z čehož 120 korun půjde na záchranu koal v Austrálii."
    ,,Aha,rozumím. Bude mi stačit jeden s tou labutí."

    Situace se opakovala několikrát. Byla jsem zklamaná. Ke konci směny už mi kolega musel namíchat gin tonic.

    ,,Prodáváte zrnkovou kávu?"
    S úsměvem zopakuji naučnou frázi, očekávám reakci.
    ,,Chápu. Vezmu si tři balení s koalou."

    Malém mi zaskočil gin tonic.

    Závěrečná poznámka: 

    Teď všichni šílí z koronaviru ale... pamatujete ještě, jak hořela Austrálie?
    I Cukrárna Alchymista se zapojila a zmíněná část z prodeje byla odesílána na účet pražské zoologické zahrady. Odtud následně do Austrálie, konkrétně centru zachraňujícího koaly, které kvůli požárům přišly o domov nebo utrpěly popáleniny.

    Ze zákazníků, kteří si bez mrknutí oka dobrovolně koupili dražší kafe, jsem měla pokaždé ohromnou radost.

    P.S. Doufám, že se gintonic počítá jako jedno slovo... :D mimochodem se jednalo o menší sázku s LeVirgo, zakomponovat tenhle nápoj do dnešního drabble ;)

  • Obrázek uživatele Queen24

    Jsem jenom holka

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Asi by se na tohle téma dalo napsat plno věcí, ale mně to dnes moc nemyslí, a tak jsem se (opět) inspirovala mojí prací v kavárně. Všechno níže uvedené se skutečně stalo.

    Drabble: 

    Kolegyně za barem se marně pokouší otevřít novou sklenici okurek. Je snad ještě drobnější než já... ,,Ukaž, já to zkusím. Dodělej zatím to kafe." Taky marně. Vyměníme si zoufalý pohled. Popadnu sklenici a vyrazím ke stolku, kde sedí pán, jenž si objednal tousty s paštikou a okurkami... ,,Omlouvám se, že ruším. Ale vy jste tu momentálně asi jedinej chlap..." Naštěstí byl pobaven a okurky zdárně otevřel.

    ---------

    ,,Tu sobotní směnu za tebe, Ondro, klidně vezmu. Jestli chceš jít do toho divadla."
    ,,Děkuju, jsi hodná. Ale je to zavíračka a na Spartě bude fotbal.. Nebylo by oukej, abyste zavíraly samy dvě holky."

    Závěrečná poznámka: 

    Je sice děsně fajn vzít si sukni, zástěrku, roztomile se usmívat na hosty, kasírovat a sbírat vysoký dýška... Ale mít za zády toho velkýho, silnýho chlapa neni vůbec na škodu, co si budem. Jak v práci, tak v reálnym životě :-)

  • Obrázek uživatele Queen24

    Dvojnásobná dávka štěstí

    Úvodní poznámka: 

    Dávejte na sebe pozor, lidi ;-)

    Drabble: 

    ,,Tak jak bylo v práci?" Zeptal se, zatímco vyjel na hlavní silnici a zamířil z města. Nadechla se. Neřekla mu, že se dnes chystá na kontrolu k doktorovi... Ale po chvíli se rozhodla na nic nečekat a sáhla do kabelky. ,,Něco ti ukážu." ,,Miláčku, já teď musím koukat na silnici..." ,,Ale no tak, jen se rychle mrkni. Je to jen černobílá fotka..." ,,Ukážeš mi to až u našich, ano?" ,,Já chci, abys to věděl jako první." Neodolal a stočil zrak.

    Ten vysoký smrk tam stojí v zatáčce od nepaměti...

    (93 slov. Co teď?)

    Na poslední chvíli se mu úspěšně vyhnuli.

    Závěrečná poznámka: 

    Neee dneska jsem prostě opravdu nechtěla nikoho zabít ;-) a už vůbec ne tři lidi... :-)

  • Obrázek uživatele Queen24

    Ona to zvládne

    Úvodní poznámka: 

    Snad se z toho dá pochopit, vo co de :) mně se prostě chtělo vykreslit to prostředí... Město, zemi, rok, zápletku nechť už si každý dosadí dle libosti ;)

    Drabble: 

    Dveře kanclu se rozletěly dokořán. Starší muž sedící za počítačem vzhlédl a tázavě pozvedl obočí. ,,Jak jsi ji tam mohl poslat? Jsi normální?" Mladík, jenž právě vpadl dovnitř, se stěží ovládal.

    ,,Proboha, uklidni se. Mohl bych se zeptat, o čem mluvíš, ale vzhledem k tomu, že celá redakce ví o tvojí náklonnosti k Juliet-" ,,No promiň? Je snad jasný, že mam o ni strach!" ,,Sakra, to já přece taky!" Šéfredaktor bouchl dlaní do stolu. ,,Ale Juliet má na tohle nos, a skvělej nos!" ,,Zahráváme si ale s mafií, Johne.." ,,Neboj. Zvládne to."

    Náhle začal vyzvánět Johnův mobil. Na displeji Juliet.

    Závěrečná poznámka: 

    Dobrý novinářský čich má své výhody i nevýhody :)

  • Obrázek uživatele Queen24

    Dneska v noci

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Trochu neplánovaně, není to sice můj obvyklý fandom, ale tak nějak jsem tu scénu prostě najednou měla před očima :)

    Drabble: 

    Poslední paprsky ozařovaly rozlehlé školní pozemky, když trojice vyšla z hájenky a zamířila k hradu. ,,Myslíte, že to klapne?" Zapochyboval Ron. ,,Samozřejmě, že ano," pohodila Hermiona hlavou. ,,Pokud se bude každý držet svého úkolu." ,,No, spíš aby nás Umbridgová nevyhmátla dřív než-" ,,Hagrid má pravdu," přerušil ho Harry. ,,Budu to muset udělat rychle."

    Chodba byla potemnělá a tichá. Bylo těsně před půlnocí. ,,Tady se rozdělíme," zašeptal Harry. ,,Hlavně zkuste udržet paniku co nejdýl. Potřebuju získat čas."

    O pár minut později se hradem rozlehly ohlušující rány a chodby zahalil hustý dým...

    Šokovaná Dolores Umbridgová rozrazila dveře svého kabinetu a vystřelila ven.

  • Obrázek uživatele Queen24

    Můžeš mi to vysvětlit?

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Ahooooj! :) na úvod bych ráda popřála nám všem, abychom karanténu pokud možno přečkali ve zdraví (i tom psychickém) a brzy jsme zase mohli třeba na kafíčko (vy popíjet, já na plac a za bar, samozřejmě) ;-))

    Drabble: 

    ,,Můžeš mi to nějak vysvětlit?"
    ,,Miláčku, neblbni..."
    ,,Neříkej mi miláčku! Čuně!"
    ,,To trochu přeháníš?"
    ,,Tak ty se tu válíš na NAŠÍ zahradě v NAŠEM altánu s nějakou..."
    ,,Prosím tě, opakuju, s nikým jsem se neválel!"
    ,,Jasně, takže TOHLE se tam vzalo úplně samo od sebe. Asi to přiletělo po větru, ne??"
    Švihla mu červenými tangy před obličejem.
    ,,No, ale vždyť včera opravdu foukal silný vítr...!" Snaží se spasit.
    ,,No ještě si z toho dělej srandu!"

    Zvonek.

    ,,Dobrý den, já.. Jeee! Ty jsou moje! Včera mi je musel vzít na zahradě vítr. Došly mi kolíčky, jenže pak přišla ta šílená vichřice..."

    Závěrečná poznámka: 

    Nikdy nevíte, kdy přijde vichřice. Buď věšte prádlo jen v závislosti na předpovědi počasí, nebo si kupte dostatek kolíčků. Přece nechcete mít na svědomí rozvod sousedů, že :)

  • Obrázek uživatele Queen24

    Nad střešním oknem

    Úvodní poznámka: 

    ...protože srdeční záležitosti
    a střípky životů
    Osudy a cesty

    a tak

    Drabble: 

    Nad střešním oknem
    slunce zapadá
    Vína si loknem,
    to bude paráda

    Otevíráš láhev první,
    na gauči tiše sedim
    Srdce velí Ani se nehni!
    Chci to? Sama nevim...

    Jako sklepmistr zkušený
    hodnotíš, že chutná trpce,
    přitom nemáš ani tušení,
    jak rychle mi buší srdce

    Nad střešním oknem
    svítí hvězdy
    Lahev je prázdná
    a je to nezvyk

    mít tvojí ruku kolem ramen
    mezi tvými prsty mých vlasů pramen

    Otevíráš lahev druhou,
    hvězdy se dívat mohou
    na to, jak za chvíli
    jsi jenom v košili

    a já
    v břiše mám motýly

    Nad střešním oknem
    pomalu svítá

    ...na stole zbylo trochu v láhvi vína

    Závěrečná poznámka: 

    Psáno na téma Sklepmistr

  • Obrázek uživatele Queen24

    Kavárenští povaleči

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma Snílek.

    Nepřestávejte nikdy snít, má to smysl. Vážně :)

    Drabble: 

    Rádi si sedají
    pod stromy do zahrady
    Žádnej plán nemají
    žijou teď a tady

    Na dvě rychlý kapučína
    a na kus řeči
    Či na sklenku vína

    Kavárenští povaleči

    a co by všechno chtěli
    kdyby na to měli
    Velkej dům, možná bazén
    Jeden by řek Nebuď blázen

    Ale oni si dál sní
    s kapučínem v dlaních
    stejně dobře ví,
    že si nikdy nesplní
    pošetilá přání

    a z těch co zbyli k mání
    Nestojí to za zklamání

    Tak zatímco se stmívá,
    kachny z jezírka šly spát,
    většina z nich mívá
    dojem, že není o co hrát

    Hledají raději
    povinně

    Naději

    ve víně

    Závěrečná poznámka: 

    Tímto se s vámi všemi loučím, bylo to krásné :) Mrzí mě, že jsem (letos poprvé) několik témat z časových důvodů vynechala (o čtení a komentování ostatních ani nemluvě, stydím se), ale i tak jsem si drabblení užila :) MOC děkuji všem za krásné komentáře a podporu nejen se školou! :) Mám vás ráda.

  • Obrázek uživatele Queen24

    Setiny sekundy

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma číslo 23- Spoutáni časem

    Drabble: 

    Shozená břevna překážky jsou zpět na místě. Z repráků se rozléhá známá melodie We will rock you skupiny Queen. Jezdec s koněm krouží klusem arénou, kůň švihá ocasem, odfrkuje.

    ,,Dámy a pánové, máme tu poslední finálovou dvojici rozeskakování! Ještě jednou skoky, 3, 7A, 7B, ostré točení vlevo, oxer, distance na 5 cvalových, 4, 5 a obrat na devítku. Pojďme na to!"

    Hudba postupně zeslábla. Startovní zvonec. Ticho. Cválají. Rytmický dusot kopyt.
    Tribuny nedutají. Odraz. Zatajený dech. Písek odletuje od kopyt.

    Nesmí shodit. A přijít do cíle včas. Vedoucí čas je 39,42.

    Napětí. Poslední skok...

    Tribuny propukají v nadšený jásot.

    Závěrečná poznámka: 

    Atmosféra na parkurových závodech je vždy úžasná, napínavá, nezaměnitelná, skvělá. Tím spíš, když sledujete z bezprostřední blízkosti třeba boj o titul Mistra České republiky. Výkony jezdců a koní jsou dechberoucí.

    Pokud se v základním kole sejde více dvojic ,,s nulou" (bez trestných bodů za shození překážky) a soutěž je dle propozic vypsaná (aspoň myslím) jako ,,dvoukolová s rozeskakováním", následuje rozeskakování. V něm se ,,čisté dvojice" utkají znovu, trať parkuru je kratší, skáčou se jen některé předem vybrané skoky. Kromě trestných bodů už jde hodně o čas. Mnohdy rozhodují setiny sekund. Rozeskakování se proto často jezdí mnohem riskantněji, jezdci volí kratší nájezdy na skoky, prudší obraty a podobně. O to víc je to celé napínavé. Buď a nebo :)

  • Obrázek uživatele Queen24

    Jiskry

    Úvodní poznámka: 

    True stories

    Drabble: 

    ,,Mohli bychom ve středu na kafe :)"
    ,,Moc ráda :) Tak si ještě dáme vědět?"

    ,,Čau, platí to dneska? V kolik bys mohl?"

    Neodepsal. Už nikdy.

    _____________

    ,,Je nádhernej," vydechla jsem při pohledu na vysokého plnokrevníka s jiskrami v očích. O chvíli později jsem se zoufale snažila udržet na jeho hřbetě, zatímco se řítil tryskem vpřed...

    Trenérka ho stejně časem prodala. Byl nezvladatelný.

    _____________

    ,,Víš, je mi s tebou moc fajn... Ale vážný vztah teď aspoň rok nechci..."
    ,,Jasně, chápu." Předstírám lhostejnost.

    O měsíc později jsem ho zahlédla. Vášnivě se líbal s jinou.

    _____________

    A tak se snažím zapomenout na všechny ty jiskry v očích...

    Závěrečná poznámka: 

    Moje prokletí asi.
    Čím větší idiot... A je jedno, jestli kůň nebo chlap.

    https://youtu.be/hA5HWeg_Il0

  • Obrázek uživatele Queen24

    Skoro jako vlastní

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Ahoj všem, jsem zpět. Aspoň pro dnešek. Raději ani nepočítám, kolik jsem vynechala témat (a krásných!!), ale bakalářka je holt bakalářka. Teď už díky bohu úspěšně odevzdaná :)

    A těch posledních pár témat si chci užít :)

    Drabble: 

    ,,Víte, co je novýho?" Nebylo nic neobvyklého, že se táta vracel z hospůdky na návsi, kam chodíval se sousedem ,,na jedno", s touto větou. ,,Sousedi mají štěně! Máte se na něj přijít podívat," kývnul na mě a na ségru.

    Floty rostla jako z vody. Prvních pár let skákala na lidi. Vždycky se hrozně radovala z lidí. Později zmoudřela a skákat se odnaučila. Ale kdykoliv jsme se objevili u nich na zahradě, tetelila se blahem, otírala se o nás, vyžadovala drbání.

    Teď už se sotva zvedne. Ale ocasem mlátí o zem se stejným nadšením. Pokud si nás všimne. Je totiž hluchá.

    Závěrečná poznámka: 

    Věnováno Flotynce. Je to kříženec labradora a je jí krásných, neuvěřitelných 16 let.
    Pohybuje se už trošku nemotorně, podle sousedů prý ,,občas zlobí s jídlem", no a neslyší. Ale pořád má stejně velkou radost, kdykoliv nás vidí.

    A i když máme doma svýho psa (6tiletý jorkšír), Floty máme rádi skoro jako vlastní.

  • Obrázek uživatele Queen24

    Ještě že tě mám

    Drabble: 

    ,,Tak kde sakra je?"
    ,,Deset minut, to se ještě dá omluvit..."
    ,,To jo. Ale stejně. Co když.."
    ,,Co?"
    ,,Ale nic."
    ,,Bojíš se, že nepřijde, co?"
    ,,Hele! To neni pravda. On přijde."
    ,,Když myslíš..."
    ,,Myslíš, že ne? To by přece neudělal..."
    ,,A proč by ne? Zas tak dobře ho neznáš."

    Musela připustit, že má pravdu. Znala ho teprve pár dní.

    ,,Ale přijde. Vždyť minule..."
    ,,Co?"
    ,,Bylo to krásný. Byl fajn. Říkal, že teď spolu budeme často. Pořád."
    ,,Nejsi na tyhle sladký řečičky už trochu velká?"
    ,,Nech mě bejt!"
    ,,Já jen, abys zas nenaletěla. Znáš se."

    Nepřišel.
    Její vnitřní Já mělo pravdu.

    Závěrečná poznámka: 

    Jediný, s kým jsme doopravdy pořád, jsme my sami.
    Poslouchejme se občas.

    EDIT: Teď mi došlo, že na to může volně navazovat toto: http://sosaci.net/node/35582 (óda na morální kocovinu...)

  • Obrázek uživatele Queen24

    Během jedný vteřiny

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Období po maturitě 2015 až po letošní duben 2019.
    Náš život se může změnit každým okamžikem o 180 stupňů a nabrat naprosto jiný a nečekaný směr. Proto já osobně už jsem se docela naučila nic moc neplánovat a nesnít si vzdušný zámky... Protože se s oblibou hroutí jako domečky z karet, většinou když to nejmíň čekáte :)

    Drabble: 

    Žurnalistika. Přijímačky. Výsledky. Napětí. Budoucnost? Infarkt. Co teď?! Bezradnost.
    Rozčarování. Nejistota. Strach.
    Pud sebezáchovy. Internet. Vyhledávač... Tropy? Tropy. Pokus. Předsudky. Na pár měsíců. Nedůvěra. Nezájem.
    Kamarádi. Zvířata. Exotika. Praxe. Zoo. Skleník. Rozvojové projekty. Zápal. Překážky. Nadšení. Jistota. Nový život. Domov. Zábava. Lásky. Zrady. Zklamání. Nový pokusy. Nový vzdušný zámky.
    Univerzitní noviny. Redakce. Psaní. Články. Rozhovory.
    Roky. Bakalářka. Příprava. Státnice. Finále...
    Přihláška. Navazující studium. Odesláno. Těší se.
    Zkouška. Jedna z posledních. Nespravedlnost! Poslední pokus. Zase bezpráví! Konec.
    Šok. Vyčerpaní. Dno. To nejtvrdší.
    Konec?! Ne! Motivace. Podpora. Přátelé. Rodina. Stížnost. Žádost. Děkan. Komise. Čekání.

    Boj.
    Až do konce.
    Boj o život. Doslova.

    Závěrečná poznámka: 

    Ano, bohužel je ,,ze života" i ta zapšklá baba, co nehraje fér play a vyhazuje lidi těsně před státnicemi :D Ale já se jen tak nedám...

  • Obrázek uživatele Queen24

    Vstříc svému osudu

    Fandom: 
    Drabble: 

    Prašná cesta se třpytila v paprscích zapadajícího slunce. Písek tiše křupal pod kopyty. Kráčel líně a unaveně, ale šel poslušně kupředu, prošedivělou srst ozářenou sluncem. Jeho jezdec měl klobouk stažený hluboko do čela, únavou se sotva držel v sedle.

    Zastavil před domem s verandou, ze kterého se linul bujarý smích a hlahol. Rozvážně sesedl, velikou rozpraskanou dlaní jemně pohladil koně po krku a vešel dovnitř.

    Hlahol rázem utichl. Oči všech se upřely na něj. Žena za barem nevěřícně vydechla.
    ,,Neměl jsi se vracet! Víš přece, že..."
    ,,Nebojím se jich," zavrčel. ,,Jen ať přijdou. Vzkažte jim, že jsem zpátky."

    Nebál se.

    Závěrečná poznámka: 

    Útěk není řešení...

Stránky

-A A +A