Moje články

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Chtíč

    Úvodní poznámka: 

    Přemýšlela jsem nad originálnějším názvem a pak jsem si řekla ne, tenhle je dobrý. A bylo to dobré.

    Drabble: 

    Po vyjádření nejupřímnější soustrasti rád vyhověl přání milostslečny o procházku. Venku bylo stále hezky, hrozící podzim si cestu ušlapával pomalu.
    Nejpříjemnější pohled ale nepochybně skýtala Karoline. Její přítomnost mu byla potěšením i nesnesitelným utrpením. Možná to bylo rozmluvami o smrti, možná pro něj již příliš dlouhou abstinencí, možná tím nenávistným Konstantinovým pohledem v hale Sternbachova domu. Byl neodolatelný, když se zlobil. Ale nemělo to být.
    Dívka po jeho boku stále něco povídala, když ji (na příhodném místě beze svědků) vzal za předloktí a otočil tváří k sobě.
    „Teď vás políbím.“
    Než by stihla vyslovit námitku, sklidil skutkem, co slovem zasel.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Elegie ve žlutém

    Úvodní poznámka: 

    Opět udávám oba fandomy, jelikož pokračujeme v pohřbívání postavy takřka neviděné a patřící do mého staršího příběhu více než do toho současného. Módním expertem v něm nebyl nikdo jiný než Otto Werner, vztáhnuto k Vídeňské krvi dědeček Liny a Williho.

    Drabble: 

    „Vždycky jsem myslel, že mě přežije.“
    Majitel oděvního podniku Werner procházel mezi látkami. Každou promnul mezi prsty, prohlédl, pak znovu uhladil do dokonalosti. U drobného květinového vzoru na světle žlutém podkladu se zastavil nejdéle.
    „Zajímalo by mě, v čem ji pohřbili. Jestli tam někdy nosila šaty ode mě. Žluté byly její oblíbené.“ Uhladil látku a posunul se k další. „Ale to už je opravdu hodně dávno.“
    Madam Dvorak nejistě přešlapovala na druhé straně stolu. Zavolali jí od Sternbachů a před chvílí sdělila zprávu o smrti svému zaměstnavateli. Nebyla si jistá, co dělat dál. Pan Werner si ale naštěstí vystačil sám.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Bývalý a budoucí

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje přímo na Srážku s obdivovatelkou.

    Drabble: 

    Než stihl Konstantin odpovědět na dotaz o Antoinově umění práce s jehlou, rozezněl se domovní zvonek a Lina Sternbachová ztratila zájem o konverzaci. Přiskočila ke dveřím a otevřela.
    „Monsieur, vy jste dorazil!“
    „Mademoiselle, nemohl bych nevyjádřit soustrast. Vím, jak se vaše maman a vy musíte cítit. Vypadáte ovšem výborně i ve smutku.“
    Konstantinovi se z tváře vytratila veškerá barva. Vztek, který se ho zmocnil, téměř nedokázal krotit. Nebyly to ani tři týdny a on už měl náhradu!
    Když si ho všiml Antoine, kysele se usmál. Jediný záblesk skutečného citu. „Monsieur,“ kývl mu na pozdrav, ale do očí se mu nepodíval.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Srážka s obdivovatelkou

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 14: Největší fanynka.

    Kosťa byl (mimo záběr) poslán ke Sternbachovým na pochůzku (připomínka, že madam Dvorak, Kosťova šéfka, je sestra bývalého soudce Sternbacha), která nedopadne úplně tak, jak si představoval...

    Drabble: 

    Sotva vkročil do domu, zpoza rohu vyšla slečna Sternbachová a zklamaně ho pozdravila.
    „Dobré odpoledne, slečno,“ odpověděl a neubránil se výrazu podrážděného údivu.
    Zjevně si uvědomila svou nevychovanost, protože přispěchala s omluvou následovanou vysvětlením. „Zemřela maminčina matka.“
    A tomu se tak culíš? Vídeňáci jsou blázni! „Upřímnou soustrast. Zajdu za paní Sternbachovou a také jí pokondoluji.“
    „To ne!“ vyhrkla. „Tedy, je to od vás hezké, ale právě za ní jde pan Roche.“
    Konstantin náhle pocítil nepřekonatelnou touhu vyskočit oknem zpátky na ulici.
    „Není skvělý? Už poslal kondolenční lístek, vlastnoručně psaný, a teď jde ještě osobně! A věděl jste, že umí vyšívat?“

    Závěrečná poznámka: 

    Lina není bezcitná bestie, jenom svou babičku nikdy neviděla, takže její smrt pro ni není velká citová událost. To se s příchodem frajera vůbec nedá srovnat...

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Na koberečku

    Drabble: 

    „Mladíku, podívejte se tady na ten součet,“ zabodla madam Dvorak prst do inkriminovaného dokumentu. Konstantin se díval, čísla se mu ale před očima sypala jako cukr z cukřenky. „Není to čistou náhodou poněkud málo?“
    „Já...“
    „No je,“ odpověděla si sama a přísně se na něj zadívala přes cvikr přišpendlený na nose. „Máte tu špatně desetinnou čárku. To bychom dopadli, kdybych vám ve zkušební době nekontrolovala práci. Co mi na to řeknete?“
    Že pořád myslím jen na svého teoretického milence? proběhla mu hlavou špatná odpověď.
    „Vidím na vás, že vás něco trápí,“ zjemnila tón a zatvářila se starostlivě. „Vezměte si rozinku.“

    Závěrečná poznámka: 

    Vím, že řada z vás považuje rozinky za něco odporného, ale bohužel jsem autor já, takže moje postavy mají rozinky rády :p.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Coffea braziliana

    Úvodní poznámka: 

    Tentokrát si dovolím označit oba fandomy, protože ten první, původní, je v tomto drabble prostě důležitý.

    Drabble: 

    Květy kávovníku jsou jedním z mnoha divů přírody, které vydrží jen na chviličku, mrknete a přijdete o to. Jeden dva dny bílé krásy s vůní jasmínu a citrusů. Pak pád ze stromu a konec. Po půl roce místo uvadlých květů obsadí kávové třešně a v nich zrna, zlatý grál.

    Aneta se vypravila na poštu pro obvyklý balíček proclené brazilské kávy od matky, kterou přes třicet let neviděla. Ven vyšla bez balíčku, zato s dopisem psaném v cizím rukopisu.
    Wilhelm jí vyšel naproti, když si všiml, jak se ve dveřích tváří. Ukryla se do jeho objetí. Žádná další káva už nedorazí.

    Závěrečná poznámka: 

    Název vychází z latinského označení nejběžnějšího kávovníku, coffea arabica.

    Kdyby vás zajímalo, jestli jsou k něčemu kávové třešně, tak se dají zalít horkou vodou jako čaj. Chutná to pak dost jako ibišek a seženete to pod názvem cascara.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Willi Sternbach: záznam z výzkumné mise

    Úvodní poznámka: 

    Letos nějak nejsem schopná psát normálně chronologicky a každou chvíli někam přeskakuju. Tak se asi bude třeba smířit s tím, že se to všechno děje zhruba ve stejnou dobu :D. Toto drabble například navazuje na Osmé přikázání.

    Drabble: 

    27. srpna

    Dnes jsem v knihovně četl o Rusko-japonské válce, hlavně v novinách. Je to zvláštní – některé věci, co mi řekl ten Rus z tetiny kanceláře (nějaký bratranec, budu se muset zeptat našich), nejsou pravdivé. Proč by si vymýšlel? Mohl klidně říct rovnou, že tam nebyl. A byl vůbec celý divný, zkusím se asi vyptat na víc než jeho jméno. Třeba je to zběh. Nebo špión! To by bylo zajímavé...

    V té knihovně mě hrozně rozbolely oči, jako letos na Maltě. Asi to bude prachem z papíru nebo horkem – u moře se daleko snáz snese. Snad se z toho vyspím.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Přístup odepřen

    Úvodní poznámka: 

    Lehce květnatým řečnickým cvičením navazuji na scénu flirtu mezi Antoinem a Linou. I vstupuje Nora, letos ještě neviděná, a posílá protagonisty na hranici (tedy v originále „to horny jail“).

    Drabble: 

    Vynořila se ze zadních dveří vedoucích na dvůr, kde se věnovala samé jemné práci – vyklepávala ťuklou karoserii, štelovala zrcátka, doplňovala olej. Nepřála si nic jiného než zasednout do křesla s konvicí čaje zvíci sudu.
    V rohovém odpočívadle spatřila podezřelé osoby, zhodnotila situaci, spatřivši techniky a zaslechnuvši termíny, jež nezřídka rovněž používala, zaujala stanovisko. Znala názor rodu a (byť rebelantka) tušila potenciál nebezpečí.
    „Co tu probíráte?“ vklínila se na sofa mezi zapáleného lýtkonoše a dceru manžela svého muže, aktuálně hořících lící.
    „Madam...“
    Zarazila ho v tokání i v letu.
    „Mladý muži, mohl byste si o kousek odsednout? Narušujete krapánek naše hranice.“

    Závěrečná poznámka: 

    Toho mladého muže si Nora může dovolit – i když tady to záměrně dělá, aby co nejvíce vytyčila ty hranice, na které je útočeno, a aby byla fakt hodně protivná :D – protože by mohla být jeho matka (je jí 48 let).

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Nebát se a nekvést

    Úvodní poznámka: 

    Flashback? Říkal někdo flashback?

    Drabble: 

    Nesnášel volánky a mašličky. Vzpouzel se copánkům a budil pohoršení, kamkoli přiběhl v kalhotách a v čepici.
    „Však přijde na to, že je holka, a rozkvete, uvidíte!“ říkala babička a rodina přikyvovala.
    Nakonec na něj dostali šaty. Tajně stejně nosil nohavice a snil o krátkém sestřihu.
    „Svatba pomůže určitě!“ prohlašovala teta. „Každá rozkvete jako růžička!“
    Zachránil ho nejlepší kamarád. Dima věděl, že je to svatba na oko, a nevadilo mu to. Konstantin (i když tehdy si tak neříkal) byl v bezpečí. Dokud Dimovi nenamluvili, že není dost chlap, když mu „žena“ nedá děti. V tu chvíli věděl, že musí odejít.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Úsměv!

    Úvodní poznámka: 

    A opět trochu výplně.

    Drabble: 

    „Právě včas, Wilhelm čeká v zahradě.“
    Bývalý soudce si v posledních letech oblíbil umění fotografie, vyhradil v domě místnost na temnou komoru a pilně studoval všechny nové módní a technické trendy oboru. Své příbuzenstvo začal do více či méně přirozených pozic aranžovat záhy po pořízení aparátu a s tímto terorem nehodlal zjevně do smrti přestat.
    „Judito, vítej!“ zavolal na ni s úsměvem z druhého konce zahrady. „Postav se mi prosím támhle ke stolku.“
    Judita byla jediná členka široké rodiny s nadšením pro zaznamenávání vlastních podobenek. Neomylně vykročila k cíli.
    „Drahá, to je moc daleko!“ Přistoupila. „Moc blízko.“ Ustoupila. „Dokonalé. Úsměv!“

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Á la Serbie

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 6: Červík na dubu.

    Drabble: 

    Na dubovém stole ve společné lékařské studovně stála sklenice s preparátem. Appendix vermiformis, červovitý přívěsek slepého střeva. Antoine nahlížel střídavě na něj, střídavě na nákres téhož v učebnici anatomie. Opakování matka moudrosti.
    „To je vaše svačina, Rochi?“ ozvalo se za ním posměšně. Sekundář chirurgie Stefanović.
    Antoine hlubokým nádechem dusil vztek, který hrozil každým okamžikem vybublat na povrch.
    „Jíte v Africe syrové apendixy? Nebo si je aspoň solíte?“ přisadil si, když se nedočkal žádné odezvy.
    Antoine zavřel učebnici, zvedl preparát a odnesl ho zpět do vitríny. Pak teprve pohlédl Srbovi do tváře. „Solíme a pečeme. Syrovému říkáme přívěsek po srbském způsobu.“

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Adam

    Úvodní poznámka: 

    Toto drabble jsem plánovala později v měsíci, ale téma bylo prostě dokonalé.

    Drabble: 

    Pod okny se rozžínaly lampy, na Vídeň pomalu padala noc.
    Konstantin se ujistil, že je skutečně zamčeno, vyměnil svit lustru za lampu na nočním stolku a zatáhl závěsy. Rozepnul si vestu a opatrně ji pověsil přes židli. Košili úhledně poskládal, i když ji určil jako hodnou prádelny. Nakonec kalhoty a ponožky. Vše má své místo.
    Letmo zavadil o svůj odraz v zrcadle nad prádelníkem. Mladý muž jako každý jiný, skoro. Zaváhal nad plátnem těsně obvázaným kolem hrudníku, pak se ke svému odrazu otočil zády a odmotal ho.
    V koupelně se do vody ponořil až po bradu. Adam v rouše Evině.

    Závěrečná poznámka: 

    Pokud někdo pochybuje, co v drabble popisuju, nechť se neváhá zeptat v komentářích.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Etudy sutury

    Drabble: 

    Seděla v proutěném křesle, úplně sama, zabraná do některé ženské titěrné práce s jehlou a nití. Vycítil, že nastala správná chvíle. Bez rizika se žít nedá.
    „Dobré odpoledne, mademoiselle.“
    „Jau!“ vyjekla místo pozdravu Lina a strčila si prst do pusy. Pohlédla na něj vyčítavě.
    Podal jí kapesník.
    „Děkuji. Chodíte jako duch.“
    „Moc se omlouvám, neměl jsem v úmyslu vás ranit.“ Nahnal do tváře odstín upřímnosti a posadil se na otoman vedle ní. „Mohu?“
    Bez rozmýšlení natáhla ruku v kapesníku.
    Usmál se a zakroutil hlavou. „To šití. Mám v něm jistou praxi.“
    Zrudla, pak mu poslušně podala rozdělanou mravenčí práci.
    „Merci.“

    Závěrečná poznámka: 

    Nevešla se mi obě jména, ale asi je jasné, že jde o Karoline a Antoina Roche, téměř hotového lékaře.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Osmé přikázání

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje bezprostředně na drabble Vetřelec.

    Drabble: 

    Svou chybu si uvědomil, když na něj synovec zaměstnavatelky začal chrlit otázku za otázkou. Ptal se na výcvik, na zbraně, uniformy, na Japonskou válku, které se přece musel účastnit!
    Některé otázky vyřešil jiskrnou divadelní improvizací, jiným se vyhnul takřka baletně, u těch nejtěžších předstíral, že nerozumí. S každou další vteřinou ho ale víc a víc svíral pocit, že se dopustil strašlivého hříchu. Proč si raději nevymyslel nějaký dobrý důvod, proč na vojně nebyl?! Gospodi...
    Willi Sternbach opustil kancelář. Konstantin morálně poražen usedl ztěžka na židli a zpytoval svědomí. Když odpoledne odcházel ze zaměstnání, odnesl si (omylem) s sebou podnikovou tužku.

    Závěrečná poznámka: 

    Přísloví: Kdo lže, ten krade (a do pekla se hrabe).

    Japonská válka je celým jménem Rusko-japonská (1904–1905).

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Vetřelec

    Úvodní poznámka: 

    Po odbočce a odmlce se vracíme k hlavní dějové lince. Čeká nás jedno setkání.

    Drabble: 

    Nebylo ani poledne a Konstantinova pracovní morálka již vyvěsila bílý prapor. S perem v inkoustu si přehrával poslední večer, slovo od slova, pohyb po pohybu. Právě když se schylovalo k poslednímu... „Promiňte...“
    „Что ты здесь...?“ popuzen vypálil svou mateřštinou a při doprovodném gestu málem zhatil několik hodin práce. Lahvičku s inkoustem zadržel na poslední chvíli.
    „Přišel jsem za tetičkou.“
    „V dílně,“ odvětil doufaje ve zmizení všech a všeho.
    „Promiňte,“ nemizel zdvořilostní typ.
    „Dílna je vpravo.“ Vetřelec se nepohnul.
    „Vy jste Rus? To jste už musel sloužit v armádě...“
    Musel? Málokde by se chtěl probouzet méně než v zavšivených kasárnách. „Samozřejmě.“

    Závěrečná poznámka: 

    Poznámka pro kontrolorující(ho): počitadlo nepočítá tři ruská slova v azbuce.

    Poznámka pro čtenáře: slova v azbuce znamenají „Co ty tady...?“

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Illa mi par esse deae videtur

    Úvodní poznámka: 

    Odbočka od čehokoli, protože nic jiného než blbost se mi nepovedlo vymyslet. Snad mi to prominete :D.

    Drabble: 

    Vstoupivši do bytu Nora s pochybami přistoupila k poloprůhledným dveřím do přijímacího pokoje, z nějž poloslyšela těžko rozeznatelné pokusy o rytmus prokládané krajně zuřivými diskuzemi mluvčího s vlastní osobou. Vešla.
    „Je to IL le mi PÁR es se... Ale ne, dvě s, to musí být dlouhé...“
    „Našel tady nějakou prehistorickou poezii,“ osvětlila Noře Judita, když odtrhla zděšený zrak od páně otce. „Slabikuje tu už půl hodiny.“
    „Už jsem skoro správně přečetl skoro všechny čtyři strofy!“ ohradil se, jako by byl obviněn z těžkého zločinu. „Nějak tomu ale nemůžu přijít na kloub. Nechceš to zkusit? Jsou to přece jen strofy sapfické...“

    Závěrečná poznámka: 

    Pro vysvětlenou:
    Alexandr doma objevil básně římského klasika Catulla a pokouší se recitovat jednu z jeho básní. Psaná je v tzv. sapfické strofě, pojmenované jak jinak než podle Sapfó, která ji taky používala, a v básni se opakuje čtyřikrát (řekli bychom, že má čtyři sloky). Ve slabikovacím úryvku se Alexandr pokouší o první verš. Velkými písmeny značím přízvučnou (silnou) slabiku, nicméně v drabble je to záměrně blbě. Dobře by to (s mým podivným zápisem přízvuku a délek jako čárek) vypadalo takto:

    ILle MÍ par ESse (deÓ viDÉtur)

    Název je variace na totéž, ale vyměnila jsem mužské varianty za ženské. Překlad začátku básně asi takto (jedu z hlavy, ale můžete si to určitě najít, jde o Catulla 51):

    Onen muž mi připadá být rovný bohu,
    pokud se to smí říct, tak bohy převyšuje,
    protože ti sedí naproti,
    dívá se na tebe a slyší

    tvůj sladký smích.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Tu comprends?

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje přímo na drabble Evropané ze včerejška. Někdo by asi mohl říct, že obsahuje trable v ráji...

    Drabble: 

    „Proč jsi tady, když se mnou zase nechceš spát?“
    Konstantina by stejně tak mohl bodnout. Užívali si krásný večer, procházeli se po Vídni, líbali se ve stínu dubů, byli sami dva v bublině, chráněni před celým světem. A pak bublina praskla zevnitř.
    „Vždyť děláme ty další věci...“ slabě oponoval a klopil oči. Antoine byl napůl svlečený a stál nad ním jako bůh pomsty i Adonis v jednom těle.
    „Ty další věci? Ani to nedokážeš pojmenovat! Merde... Chci se tě dotýkat, tu comprends? Tohle nemá cenu. Běž domů.“
    „Prosím tě...“
    „Najdu si na to někoho jiného, když se ti tak hnusím.“

    Závěrečná poznámka: 

    Tu comprends? Rozumíš?
    Merde. Do prdele! Kurva! (obecná nadávka)

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Evropané

    Úvodní poznámka: 

    A po roce další setkání se známými postavami...

    Drabble: 

    Unavené paprsky odpoledního slunce prostupovaly účtárnu, když dovnitř po netrpělivém zaklepání vpadnul monsieur Antoine Roche a rozmáchlým gestem přehodil svůj svrchník přes opěradlo židle. I na jeho snědé tváři bylo patrno, že hoří vztekem.
    „Dobré odpoledne,“ přivítal ho s lehkým úsměvem Konstantin.
    „Jak pro koho. Dnes mi ten upatlaný srbský sekundář řekl, že za jeho mladých let lidé jako já do Evropy ani nepáchli!“ Pochoduje mezi stoly vzrušeně rozhazoval rukama. „Já se narodil v Paříži. Můj otec a jeho otec v Nantes! Můj prastrýc je bankéř!“
    Konstantin uložil dokumenty do zásuvky a vstal. „Co kdybychom šli k tobě?“
    Mon chéri!

    Závěrečná poznámka: 

    Za boha jsem nemohla vymyslet žádný dobrý název, až jsem se nakonec rozhodla pro tento, který je možná obecnější, ale zdá se mi, že sedí.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Pád umělkyně

    Úvodní poznámka: 

    V dnešním vydání si připomeneme dvě postavy z loňska...

    Drabble: 

    Po rodinném obědě nalezli dospělí azyl v pracovně. Mládež se uchýlila do altánu.
    Willi se ocitl uprostřed přímé palby, po levici sestru, po pravici Juditu.
    „Byl jsi v Africe? Plaval v moři? Viděl medúzy?“
    „Medúzy! Prosím tě,“ utnula Judita Karoline mávnutím ručky. Willi neměl šanci ani otevřít pusu. „Byl s vámi taky Ludvík?“
    „Judito! Je to náš bratranec!“
    „Je to váš bratranec.“ Protočila oči. „Nezapomeňte, že já jsem jen ubohá nalezenka! Stíhaná osudem!“ Zhroutila se na lavici v divadelním gestu. „Ach!“
    „Už aby tě dohnal,“ špitnul Willi.
    „Hulváte!“ zvolala umělkyně a vlivem neúspěšného pokusu o kopnutí se skutálela na podlahu.

    Závěrečná poznámka: 

    Někteří možná po minulém drabblu čekali výjezd na moře. A možná na to i dojde. Ale ještě ne ;).

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Volání moře

    Úvodní poznámka: 

    Zdravím vespolek :).

    Vracím se se svým historickým fandomem a představuji novou postavu, která nebyla přítomna minulým dějům, protože byla v tomto drabble... ;)

    Drabble: 

    Wilhelm mladší se do všeho vrhal po hlavě. Co se naučil běhat, nebyl k zastavení, a ošetřování rozbitých kolen nebralo konce. Když svým rodičům na prahu dospělosti řekl, že se dá k c. a k. armádě, doufali, že jeho nadšení je mocnější než jeho vytrvalost, a poslali ho na pár měsíců k rodině na jihu. V ideálním případě – soudili rodičové – objeví krásy rejdařiny. Každopádně přijde na jiné než vojenské myšlenky.

    I vydal se synek na cesty po všech mořích (Středozemního moře). Po návratu oznámil, že si dává říkat Willi a že kariéra v c. a. k. námořnictvu také nezní špatně...

    Závěrečná poznámka: 

    Objevila jsem krásnou věc: německá verze c. a k. je k. u. k.! To možná někdy využuju, nebudu předstírat, že ne!

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Vídeňská krev souborně

    Úvodní poznámka: 

    Letos jsem si dovolila rozjet nový původní fandom. Jako obvykle je to historická telenovela, trochu romantická, trochu nonsensová, trochu queer... Oproti mému předchozímu dlouho běžícímu projektu z Vídně konce 19. století (pokud neznáte a zajímá vás to, hledejte zde fandom Na krásném modrém Dunaji ;)) se nacházíme ve Vídni začátku století dvacátého, konkrétně v roce 1910...

    Drabble: 

    Mám pro vás souborné vydání v pdf: TADÁ
    Obsahuje všechna drabble včetně poznámek pod čarou plus vhodný obrazový doprovod (nadšená jsem například z nálezu fotky dvou slečen z dané doby, které nejsou mé hlavní hrdinky, ale mohly by být!). Na konci objevíte rodokmen hlavních postav, kdybyste se chtěli lépe zorientovat.

    Mám pro vás rodokmen všech hlavních postav samostatně: TADADÁ
    Letití čtenáři poznají pravděpodobně většinu postav, čtenáři noví mohou mít naději, že se s nimi někdy potkají (nebo si můžou přečíst Na krásném modrém Dunaji ;)).

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Ano

    Úvodní poznámka: 

    Velké finále, na které jste všichni čekali! Teda doufám :D.
    Děkuji moc všem čtenářům, ať už tiše podporujícím nebo komentujícím, jste skvělí. Co bych si bez vás počala? (Asi bych pořád psala, ale děsně zahořkle.) Jelikož mnoho bylo nakousnuto a málo vyřčeno, uvidíme se určitě zase za rok ♥.

    Drabble: 

    Zvuky přicházejících, pak pláče a smíchu v Konstantinovi probudily zvědavost. Vykoukl ze svého zapůjčeného kamrlíku... Na chodbě stál Antoine Roche.
    Mon ami, vy tu bydlíte také?“
    „Já... Ano,“ dostal ze sebe nakonec.
    „Takže jsem na vašem výsostném území.“
    „Platím tu nájem, takže...“
    „Pozvete mě dál?“
    Nebylo ani třeba číst mezi řádky. Konstantinovi okamžitě hlavou proběhla vzpomínka na to, kdy tu větu slyšel poprvé. Řekl ano. A řekne ho zase, i když rozum velí ne.
    Nechal ho projít, zavřel a zůstal stát opřený o dřevo. Oči promluvily hlasitěji než švihnutí bičem. Vrhli se k sobě a ústa spojili v drsném polibku.

    Závěrečná poznámka: 

    Logistická poznámka: Kosťa bydlí v bytě ve stejném domě jako Sternovi. Byt mu dohodili, protože je příbuzný. Antoine, jak víme z předchozího drabble, byl pozván na návštěvu, ale jaksi se nějak zatoulal (kdybych měla ještě jedno drabble, možná to nějak vysvětlím).

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Vídeňská krev

    Láska, vášeň, tajemní cizinci a pochybné metafory! To vše v mém novém původním příběhu nazvaného dle Straussova valčíku Vídeňská krev (beru veškeré upíří fanfikce).

    Náš příběh se začíná odvíjet v roce 1910 ve Vídni, velkolepém hlavním městě monarchie. Karoline Sternbachová a Judita Sternová jsou nejlepší kamarádky, osmnáctileté slečny, které mají pocit, že už by si zasloužily zažít vášnivou romantickou lásku. Co se ale stane, když jim do života vstoupí hned dva potenciální nápadníci – Antoine Roche, francouzský student medicíny se špatnou pověstí, a Konstantin Alexejevič Volkonskij, ruský operní pěvec s tajemnou minulostí? Čtěte a dozvíte se vše!

    Aneb historická romance s queer (pod)tóny.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Pokoncertní katarze

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 25: Cíťa

    Drabble: 

    Symfonie probíhala kolem ní, ale nedotkla se. Seděla s očima upřenýma na záda dirigenta a přehazovala myšlenky ze strany na stranu. Když vycházeli, obrátila se na otce, jako by pan Roche, jehož přítomnost byla ještě před hodinou tou největší událostí, ani neexistoval. „Můžeme dnes k Juditě?“
    Pochopí, přikývne. Antoine nechápe nic, ale nabídce portského neodolá. Směrem ke Sternovým zamíří všichni tři.
    Lina vyběhne po schodech, u dveří kamarádčiny ložnice zaváhá. Mezi dvěma údery srdce se otevřou zevnitř.
    „Promiň!“ vydechne a obejme ji.
    „Proč? Já jsem se chovala jako kráva.“ Úlevou nezadrží slzy.
    „Že jsem taková citlivka.“ Už řvou obě. Spolu.

    Závěrečná poznámka: 

    Proč je běžné jen tak chodit v noci na návštěvu ke Sternovým, dobře vědí čtenáři mého předchozího fandomu Na krásném modrém Dunaji. Pro ty ostatní to může být taková malá záhada ;).

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Řeka rodu ženského

    Úvodní poznámka: 

    Odbočka k testování nových nočních světel.
    Bonus říká „piš, co tě udělá šťastnou“ a já jsem ještě letos nenapsala ani jedny historické lesby.

    Drabble: 

    Měsíc nad řekou, ticho po pěšině, tma přikrývka krajiny. Z dálky se ozve pobrukování, v zatáčce zasvitnou žluté oči. Stvůra sjede z cesty, skryje se mezi keře u vody. Tma.
    „Pojď sem,“ zapřede kdosi. Nocí se nese úsměv lovkyně.
    Zašustí sukně, klapnou dvířka. Šuměním proudu se propletou tiché vzdechy a šeptaná slova, tlumený smích. Dva temné stíny se splétají v jednu bytost. Ulehne do trávy, v radostném očekávání na okamžik strne, pak ponoří se do zajíkavého rytmu.
    „Řekni, co chceš,“ přikáže jedna.
    „Tebe,“ vydechne druhá. „Prosím...“
    „Hodná,“ sykne a poprvé té noci...
    Řeka rodu ženského pokojně klokotá ozvěnou tajné vášně.

    Závěrečná poznámka: 

    Sex bez sexu, moje specialita :D.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Raději dámu

    Úvodní poznámka: 

    Kleio si hrozně přála tetičku Dvorak (pro nás Dvořák, ale ve Vídni se na háčky nehraje), takže ji tu máme. Odehrává se souběžně s dobrodružstvím v divadle. Jo a ta druhá osoba v drabblu je Alexandr Stern, Juditin otec ;).

    Drabble: 

    Tetička Dvorak napruženě hypnotizovala figurky na černo-bílé desce. Na podlaze v předsíni zatím smutně odpočívala skříňka obývaná psacím strojem, toho času se závadou.
    „Opravdu vyjela na projížďku v tuhle hodinu? Vždyť ji nikdo neuvidí.“ Táhla.
    „Testuje nová noční světla,“ odvětil osiřelý manžel a jediným pohybem odpravil věž své protihráčky.
    „Je to blázen! Alespoň že Juditka míří k životu, jaký má být.“ Táhla.
    „Jestli myslíte na sňatek, švagrová, tak vás zklamu. S panem bratrancem se rozhodli zůstat přáteli.“ Protitahem totální destrukce.
    „V tomhle domě se snad všem zatmívá rozum!“ Šachové figury dramaticky opustily hrací plochu.
    „Máte pravdu, zahrajeme si raději dámu.“

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Hluchý k hluchému...

    Úvodní poznámka: 

    Původně jsem chtěla tu metaforu pojmout úplně jinak, ale co už :D. Modlete se, abych za tři témata (a jedno nahrazovací) nějak zakončila ročník! Já se teda budu modlit určitě.

    Drabble: 

    Koupila tři lístky, protože jí bylo jasné, že ji samotnou večer do společnosti nepustí. Strategicky oslovila tatínka s žádostí o garde.
    „Čajkovskij? Taková moderna?“
    Lina protočila oči. „Tati!“
    „Nerozčiluj se, drahá. Vyleštím si boty.“

    Patnáct minut před začátkem ještě postávali ve foyeru Musikverein. Antoine a pan Sternbach vedli příjemnou konverzaci. To Linu dráždilo. Domnívala se, že otec pochopil – že v jejích jasných narážkách slyšel! – co se od něj očekává. Antoine si snad také myslel, že jde na koncert s přáteli! Měla křičet na ulici? „Chci se líbat s Antoinem Rochem!“?
    Kéž by tu tak byla Judita, ta by to pochopila...

    Závěrečná poznámka: 

    Karolinin otec (pro znalce Wilhelm) vtipkuje, interpretovat se to dá ale různě – buď je vtipem to, že Čajkovského skutečně považuje za modernu, protože například symfonie, na kterou se chystají, je jen něco málo přes 30 let stará, nebo už ho naopak považuje za klasiku a dělá si legraci z Liny, že na něj chce jít (asi jako bych já chtěla jít na Olympik...).

    Wiener Musikverein (neboli Vídeňský hudební spolek) vypadá takto.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Dokonale naplánované pozvání

    Úvodní poznámka: 

    No děcka, už aby byl konec, melu z posledního a to jsem včera nic nenapsala! :D

    Drabble: 

    Zastihla ho nad ránem, když opouštěl svůj pokojík nad dámským klubem, který dostal k užívání (bez stravy, ale s výhledem do dvora!).
    „Á, mademoiselle, bonjour,“ nasadil okamžitě tvář svůdného džentlmena. „Čemu mám děkovat za vaši présence?“
    Karolina překonala touhu vrhnout se mu kolem krku. Místo toho si co nejnonšalantněji upravila klobouček a usmála se. „Dobré ráno. Šla jsem kolem a napadlo mne, jestli byste se mnou dnes večer nešel do divadla.“
    „Velice rád,“ odvětil a ona málem zahynula návalem emocí.

    „To opravdu dnes nemáte nic volné? Prosím? Čtvrtou Čajkovského symfonii? Dobře, třikrát.“ Bylo načase se připravit na zážitek na úrovni.

    Závěrečná poznámka: 

    Kdo asi půjde s Karolinou a Antoinem do divadla?
    Čtvrtou Čajkovského symfonii si můžete poslechnout třeba zde.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Babské triky

    Úvodní poznámka: 

    Dnes lehce nedějově momentka s Karolinou, rozhořčeně pobývající ve svém pokoji.

    Drabble: 

    Lina si vždycky připadala lehce nevhodně, když si štěstí zajišťovala mysteriózními způsoby lidových moudrostí. Byla vychována v racionální domácnosti. Fantazii se meze nekladly, ale pověrčivost neměla u Sternbachů (ani Sternů) místo.
    Právě uvažovala o likvidaci kytice ve svém pokoji pro potřeby vědecké metody „má mě rád, nemá mě rád“, nakonec se vrhla k zrcadlu. Byla tam! Dokonale vypadnutá řasa, jako stvořená pro tuto chvíli. Opatrně ji přenesla na prst, otevřela okno a hluboce si přála.
    Vídeň se náhle rozhodla přestat produkovat vánek. Lina se zachmuřila.
    No co, stejně jsou to jenom babské triky!
    Řasa kamsi zahučela. Kytice se roztřásla strachy.

    Závěrečná poznámka: 

    Já znám přání s řasami metodou foukni do řasy, ale dočetla jsem se, že někdy se operuje i s živly přírody. Tož jsem si to půjčila pro dramaticky komediální efekt ;).

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Začátek něčeho překrásného

    Úvodní poznámka: 

    Původně to mělo být o něčem trošku jiném, protože řekněme, že některé postavy by o řetězech svobody taky mohly říkat svoje, ale nakonec to dopadlo takto. A je to dobře :).

    Drabble: 

    Po odborné léčbě zákuskem měla konečně jasno. Původně se chtěla s vhodným nápadníkem na protest vrhnout do nevhodného vztahu. Ach, ten skandál! Ty řeči! Ale už bylo jasné, že o ni nestojí. Přes prvotní romantické myšlenky si navíc i ona přiznala, že by si raději povídala o divadle.

    Vstoupila do jeho kanceláře, podruhé toho dne.
    „Nebojte se, přicházím v míru.“
    „Judito, já se omlouvám,“ vyhrkl Konstantin a vyšel jí naproti. „Nebylo to nic osobního... Já...“
    Přerušila ho nataženou pravicí. „Chtěla jsem vám nabídnout přátelství.“
    Rozzářil se. „To bych rád.“

    Nakonec se rozhodla, že potupné řetězy svobody odloží až někdy jindy.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Krátká úvaha o půstu

    Úvodní poznámka: 

    Máme za sebou náhled do jedné domácnosti, pojďme do té druhé :).

    Drabble: 

    Když Judita dorazila domů, připravena vylít komukoli své srdce postižené zradou (také tušila, že není bez viny, což ji rozčilovalo), našla svého adoptivního otce truchlícího nad osudem a svůj záměr odložila.
    „Jsem doma. Co se děje?“
    Vzhlédl k ní s pohledem plným bolesti. „Nedopnu svou oblíbenou košili. Vyhlašuji půst.“
    „Sám tomu nevěříš,“ ušklíbla se a napadlo ji, jestli tohoto ctihodného advokáta bude někdy schopná opustit ve prospěch sňatku.
    Vzdychl. „Máš pravdu. Jaký byl oběd?“
    „Nic zvláštního. Lina se mnou nemluví, pan Volkonskij o mě definitivně nemá zájem... Ale venku je hezky.“
    Pokýval hlavou na znamení porozumění. „Zajdeme si na zákusek.“

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    O užitečnosti pochybných vynálezů

    Drabble: 

    Siesta byla přerušena nepřeslechnutelnou intelektuální aktivitou.
    „Slyším, že myslíš, má drahá choti,“ pronesl choť rodu mužského.
    „Vůbec se mi nelíbí, co se tu děje od doby, co přijeli ti dva,“ připustila myšlenkové procesy ona a složila noviny. „Má ta holka dost rozumu?“
    Pan soudce se usmál, položil ženě ruce na ramena a líbl ji na zakaboněné čelo. „Mohla by si ho dát patentovat.“
    „Patent dnes dostane i houpací vana,“ utrousila, ačkoli o její užitečnosti neměla pochyby.
    „V tom případě jí musíme věřit.“
    „Varovali mě, ale netušila jsem, že na to dojde tak brzy,“ ohlédla se pohoršeně na manžela. „Ty senilníš!“

    Závěrečná poznámka: 

    Vanu jsem objevila zde. Je dobově věrná.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Rodičové

    Úvodní poznámka: 

    Karolina a její návrat z procházky.

    Drabble: 

    Za každou úspěšnou ženou stojí muž. Doufejme, že je jí tento muž znám, přejme mu také, aby byl rovněž úspěšným a nerozčiloval se, že má lepší ženu.
    Například za Anetou Sternbachovou, novinářkou a sufražetkou, stál (obrazně a v danou chvíli i opravdu) její choť, bývalý soudce a nadšený amatérský fotograf. Ona seděla na kanapi a četla noviny, on za ní kuriózními pohyby zjišťoval, zda se cítí dobře v loňském saku.
    Harmonický obraz narušil příchod milostslečny.
    „Nechci o tom mluvit!“ štěkla na komparz v pozadí svého utrpení a zavřela se v pokoji.
    „Chápeš to?“
    Pokrčení rameny, návrat ke klidu a míru.

    Závěrečná poznámka: 

    Jsem přesvědčená, že rodiče jako síly v pozadí projdou. I když tady působí spíš inherentně než aktivně ;) (zato je má slečna dcera ale úplně v pozadí...).

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Dualita moderního muže

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 11: Brepta

    A krásně na střídačku zpátky k pánům (a motýlům).

    Drabble: 

    Chvíle napětí povolila. Pomalu otočil hlavu, aby spatřil motýla... „Žádný tu není!“
    Antoine ustoupil, paže ve smířlivém gestu. „Vanessa atalanta tu nebyla, to je pravda, ale nějaký motýl ano. Znám jenom jednoho latinsky.“
    Konstantin se rozesmál. „Vy jste lhář!“
    „Rozhodně ne, jsem básník! A řezník se skalpelem v jedné podobě. Dokonalé ztělesnění duality moderního muže.“
    Konstantin sám sebe pokáral. Tenhle se ti líbí? Lhář a breptal? Kde jsi nechal úroveň? Uprostřed hovoru nebylo ale pro filozofii místo.
    „Těšilo mě, pane Rochi, již musím do zaměstnání.“
    Francouz demonstroval lítost. „Já bohužel do nemocnice. Naše cesty se rozcházejí!“
    „Na shledanou.“
    „Na brzkou!“

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Po lovu

    Úvodní poznámka: 

    Po žhavé scéně s pány se vracíme k dámám.

    Drabble: 

    „To nebylo špatné,“ zhodnotila Judita, když se jim objekty jejich hypotetických vášnivých romancí ztratily z dohledu.
    „Vždyť utekli!“ rozhorlila se Lina, která si oběd se svým budoucím nastávajícím představovala jinak. „Skoro se mnou nepromluvil! Nepustilas ho ke slovu.“
    „Nikdo ti nebránil otevřít pusu. Nemůžu za to, že jsi tak uťápnutá.“
    Stačila vteřina a rozhovor se obalil ostřím. Znaly se celý život, takže věděly, kam bodnout.
    „Aspoň nejsem koketa jako někdo!“
    „Vzdycháním a unylým kukučem ještě nikdo nikdy manžela neulovil.“
    Lina viděla rudě. Ještě slovo...
    „Jenom se ztrapňuješ.“
    Čepel dopadla na kámen.
    „Jdi k čertu!“
    Zlost s bolestí si podaly ruce.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Vulcain (papillon)

    Úvodní poznámka: 

    Jsem naprosto seriózní autorka queer romancí. It's getting hot in here, so take off all your clothes...

    Drabble: 

    „Merci,“ odvážil se říct, když se svižným krokem dostali o tři ulice dále. Do bezpečí!
    Antoine se na něj usmál. „Mluvíte francouzsky?“
    „Měl jsem francouzskou chůvu,“ odvětil už jazykem, který mu netrhal uši. „Víte ale, že merci umí každý druhý?“
    „To vy ale nejste.“
    Konstantin cítil, jak mu červenají tváře. Polkl. Na tohle nebyl zvyklý. Pozornost mužů mu byla vždy jaksi ulepená, špatná, hnusná.
    Antoine s pobavením sledoval rozpaky, které způsobil. Pan Volkonskij byl dokonale roztomilý. No to snad... „Nehýbejte se!“
    Strnul, jako když střelí. Monsieur Roche se přiblížil těsně k němu. Nedýchal.
    „Máte na rameni motýla. Vanessa atalanta. Vulkán.“

    Závěrečná poznámka: 

    Babočka admirál, latinsky Vanessa atalanta, francouzsky vulcain (zřejmě opravdu od římského boha Vulkána, nejspíše metaforou přes barvu motýlích křídel).

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Zmizení po francouzsku

    Úvodní poznámka: 

    Kosťa se stal mnou, je to oficiální! :D

    Drabble: 

    Po obědě procházka, léčebné účinky čerstvého vzduchu a rodícího se šmaku osobní automobilové dopravy a tak dále a tak podobně. Mládí na promenádě.
    Judita umně vedla útok na odemčení tragického životního osudu obou džentlmenů a Konstantin Alexejevič, sevřený úzkostí a obrněný rostoucí nechutí ke společnosti lidí, si přál, aby byla jeho existence zapomenuta. Cítil, že na to po téměř dvou hodinách má právo – už měl být dávno v kanceláři! (Netušil, nebožák, že je mu přáno z vyšších míst.)
    Mes dames, excusez-nous,“ zastavil tirádu impertinentních dotazů Antoine.
    Konstantin zbystřil.
    „Mám tady s... kolegou obchodní schůzku.“
    Vděčnost nabrala prakticky erotických výšin.

    Závěrečná poznámka: 

    Poznámka pro kontrolory: excusez-nous počítám na rozdíl od počítadla jako dvě slova, v metodice o tom nic není, ale dává mi to smysl

    Poznámka pro čtenáře: dává smysl, aby medik a účetní šli na obchodní schůzku? Ne. Ale koho to zajímá, hlavně že to funguje!

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Když tři jsou dav...

    Úvodní poznámka: 

    Byla jsem lehce na mrtvém bodě a pak mě napadlo, že nejlepším řešením bude narvat všechny protagonisty do jedné situace. Uvidíme, co to udělá!

    Drabble: 

    Den se chýlil k poledni a Konstantin, čerstvě jmenovaný pomocný účetní, byl v plné práci. První den musí udělat dobrý dojem!
    Ode dveří se ozvalo zaťukání. Vzhlédl od papírování a zamračil se.
    „Nevidíte mě rád?“ zapředl tmavý cizinec, jako by se tehdy na chodníku spřátelili.
    „Jak jste mě našel?“
    „Dedukcí,“ usmál se Antoine. „Budete ten tajemný bratranec, že? Mademoiselle Karolina se zmínila.“
    Chystal se odseknout, když v tom se ve dveřích zjevil dav. Dámy v akci.
    „Jé, vy jste tu také?“ vyhrkla Lina.
    „To je skvělé!“ zvolala Judita. „Jsme čtyři, to už je sebranka. Pojďte se sebrat, jdeme na oběd.“

    Závěrečná poznámka: 

    Je Antoine creepy nebo jenom Francouz? You decide!

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Více než malá paranoia

    Úvodní poznámka: 

    Holky řeší, s kým se dají dohromady, ale některé postavy to mají mnohem těžší...

    Drabble: 

    Když se konečně rozhodl, že odejde z Petrohradu, z Ruska a od celé rodiny, ulevilo se mu. Měl plán.

    Přesvědčit příbuzné ve Vídni, které nikdo nikdy neviděl a nikdy jim nepsal, aby mezi sebe přijali stejně neznámého člověka. Který ještě navíc, čistě byrokraticky, ani neexistuje.

    Shromáždit hotovost. Aspoň na cestu, když ne na živobytí. To trvalo skoro dva roky. Škudlil na všem a naprosto tajně. Některé noci nemohl spát, pořád myslel jen na to, že jeho tajnou zásobu najdou.

    Povedlo se. Mohl by se nadechnout, ale ještě to nešlo. Strach, že ho odhalí, byl pořád větší a větší. Paranoia nemizela.

    Závěrečná poznámka: 

    Téma radši vysvětlím – to, co má být zase malé, je ta paranoia v názvu a na konci drabblu, ale ještě se k tomu neschyluje... Pokud nebude uznáno, tak se s tím asi nějak vyrovnám, potím tady (vídeňskou) krev :D.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Novoty

    Úvodní poznámka: 

    Musím se přiznat, že mám první dubnovou krizi (tedy kromě té každodenní), ale snažím se vytrvat kvůli vám. Tak snad to aspoň za něco stojí ;).

    Drabble: 

    Pozdní rodinný dýchánek se vyvíjel standardně. Již překonali prvotní rozruch vyvolaný představením čajových sáčků, dosud žhavé novinky, jež se setkala s rozpačitými ohlasy – „Já na ty novoty nejsem, od mala svařuju listí a nikdy jsem si nestěžovala!“, přišel tedy čas na rozmluvy o perspektivních mladých mužích.
    „Ten chlapec se mi líbí,“ řekla tetička.
    „Ten ne,“ dodala vzápětí, když si všimla, že Karolina získala nádech naděje. „Ten tvůj, děvče. Má hlavu trochu v oblacích, ale vypadá solidně. A s tou němčinou taky něco uděláme.“
    Judita se nemohla rozhodnout, jestli si tetino požehnání dá líbit. Vždycky toužila po rebelství. Musí něco vymyslet...

    Závěrečná poznámka: 

    Čajové sáčky byly podle všeho vynalezeny v roce 1903 a zpopularizovány o pět let později. Původně byly zamýšleny vlastně jen na snazší přepravu a člověk si měl čajovou směs ze sáčku vysypat, ukázalo se ovšem, že zákazník má někdy pravdu a zalévat sáčky s obsahem uvnitř se stalo normou.

Stránky

-A A +A