Moje články

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Na krásném modrém Dunaji : souborně

    Úvodní poznámka: 

    Neznáte Na krásném modrém Dunaji? A máte rádi romantiku? Queer romantiku? Tradiční romantiku? 19. století? Podivné lyrické obraty v prozaickém textu? V tom případě by se vám tento fandom mohl třeba i líbit :). Jen asi radno začít na začátku...

    Drabble: 

    Dunaj píši už čtvrtým rokem, což je absolutní šílenost, kterou jsem rozhodně neočekávala, když jsem ho v roce 2016 začala psát. Letos poprvé jsem neměla předem vymyšlené, co se bude dít, což bylo paradoxně těžší. U souvislého příběhu se člověk vždycky nějak chytí, takhle jsem každý den tápala. Když jsem ale dávala dohromady všechny drabble, zjistila jsem, že se mi i tak dařilo držet nějaký narativ a nebyly to jen náhodné výkřiky. Musím říct, že jsem sama překvapená!

    Budiž soubor.

    NKMD 2019

    Závěrečná poznámka: 

    Ještě jednou děkuji všem čtoucím a komentujícím, bez vás by to prostě nešlo :).

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Vznešenost přírody

    Úvodní poznámka: 

    Vznešenost přírody je mi blízká zkrátka proto, že popisuje můj vztah k přírodě a obsahuje mou nejoblíbenější ženskou postavu (ano, jako autorka nemusím mít všechny ráda stejně :p), totiž hraběnku Karoline Karóly.

    Psáno na téma Nejzářivější hvězda.

    Drabble: 

    Posledního večera svého dekadentního výletu si vyšly na lov hvězd. Seděly na pochybných sedátkách, protože „země je vlhká, drahá, nebudeme se na ní válet jako kobyly“, a předstíraly dojetí nad vznešeností přírody.
    „Miluji komáry, vy ne?“
    „K sežrání.“
    Ticho. Bzučení v tichu.
    „Je zataženo.“
    „Vaše pozorovací schopnosti jsou fantastické. Není divu, že máte doktorský titul.“
    Nora vylétla ze sedátka a jala se rázovat po palouku.
    „Hvězdy,“ řekla hraběnka náhle.
    Nora zvedla hlavu a pohlédla do očí vesmíru. Usmála se.
    „Jestli mi hodláte říci, že ta nejzářivější hvězda jsem já...“
    „Chtěla jsem říct, že si postavím automobil.“
    Její drahá se rozesmála.

    Závěrečná poznámka: 

    Ač se mi letos psalo překvapivě těžce, protože jsem neměla úplně ucelený příběh v hlavě od začátku, s mnohými svými drabble jsou dost spokojená :). A to je nakonec to nejdůležitější.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Hrdina plesu

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji za 25. 4., téma Jeden na všechny
    Uvědomila jsem si, že se letos ještě vůbec netančilo. Tak jsem stvořila toto. Letošní DMD bylo vražedné, děkuji vám tedy ještě o to více za veškerou komentíkovou podporu <3.

    Drabble: 

    Páry kroužily v dokonalé souhře. Ples byl nadpozemský, snad až na profánní množství dezertů na podnosech a talířcích.
    Ctihodný soudce Wilhelm Sternbach se pokoušel o věneček, když jej ze zálohy překvapila drahá choť, v tu ránu opouštějíc rámě aspirujícího advokáta Sterna.
    „Prosím tě, pojď si se mnou zatančit,“ porušila trestuhodně etikety. Sál byl adekvátně perturbován. „Alexandr je dnes tance neschopen.“
    „Ale pozor, teď jsem na řadě já!“
    „Přes mou mrtvolu, miláčku.“
    Wilhelm se marně pokoušel uniknout se svým věnečkem ze spárů dámského doprovodu. Bylo-li mu souzeno zahynout při valčíku, zahyne alespoň hrdinně. Aneta a Alexandr ho doma jistě zase vzkřísí.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    V království Madam Dvorak

    Úvodní poznámka: 

    Dejte ženám práci, překvapivě to přispěje k jejich vnitřní pohodě...

    Drabble: 

    Obdržela stůl z poctivého dubového dřeva, inkoust, razítka, účetní knihu. Výhled na dvůr se stébly trávy. Dokonalý pracovní prostor. Zaměstnance, kteří se třásli před pohledem jejích zelených očí. Poprvé v životě byla ve svém živlu. Měla pré.
    „Madam Dvorak, pan ředitel,“ oznámil jí nesměle pomocný účetní.
    Otto Werner vešel s květinou. „Dobré poledne, Beatrix!“
    Nelíbilo se jí, že ji oslovuje křestním jménem. Také neměla vázu ani čas starat se o kytice. „Dobré poledne. Posaďte se, dejte si rozinku.“
    Poněkud zaskočen usedl dle pokynů, zcela zapomínaje, že je ve vlastním podniku. Tady teď panovala Madam Dvorak. A pro hosty měla rozinky.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Autorské prvopočátky

    Úvodní poznámka: 

    Skutečnou zápletkou tohoto ročníku je dát mým postavám koníčky a zájmy. Konečně jsem na to přišla. Jsem na sebe pyšná.

    Drabble: 

    „Napadlo mě,“ protáhl Alexandr a na každé slovo kladl zvláštní důraz.
    Podívala se tedy na něj. „Napadlo tě...?“
    „Chtěl bych napsat povídku. Včera jsem nahlédl na přednášku z astronomie...“
    Nora neměla čas na váhavé pauzy, právě si aktivně užívala pauzu kávovou. „Alexandře, prosím pokračuj, nebo za sebe neručím.“
    „Vesmírná civilizace na obrácené straně Měsíce. Tvorové, kteří se vůbec nepodobají člověku, s jazykem založeném na trojúhelnících... A zřejmě útočí. Tak daleko jsem se ještě nedostal.“
    Uznale pokývala hlavou a usrkla temnoty. „Jak se to bude jmenovat? Záhada vesmíru?“
    „Teď si nejsem jistý, ženo, jestli si ze mě utahuješ, nebo ne.“
    „Obojí.“

    Závěrečná poznámka: 

    Někdy si říkám, jestli Alexandra nepíšu jako moc velkého blbce... Ale když on si asi jen nahrazuje dobu, kdy mu bylo dvacet a tím blbcem být nemohl. Tak ho prosím omluvte a mějte ho rádi.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Kradené okamžiky

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 23 – Spoutáni časem

    fluff without plot

    Drabble: 

    Ležel mu po boku a hlavu měl na jeho hrudi. Slyšel tepot jeho srdce jako hudbu, s kterou mísil tu svou. Nechtěl, aby to někdy skončilo. Kéž by žili v okamžiku, mimo čas, mimo starosti, mimo zákon. Bylo by jim tak lehce, tak neskonale nepopsatelně...
    „Za chvíli budu muset jít,“ řekl Wilhelm jemně, jakoby ho nechtěl vyplašit.
    „Ještě nechoď,“ zašeptal Alexandr a zvedl k němu oči.
    Jeho drahý se usmál a vjel mu rukou do tmavých vlasů. „Poutá nás čas.“
    „To říkáš schválně.“
    „To lidé obvykle dělají.“
    Nadzvedl se na loktech a políbil ho. Ukradl si další okamžik. Hodiny ztichly.

    Závěrečná poznámka: 

    Jestli vám něco anatomicky nedává smysl, tak alespoň vidíte, proč nepíši texty, kde se lidé složitě dotýkají :p.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Drahé přítelkyně

    Úvodní poznámka: 

    Na něco navazuji. Ve zkratce prostě: Beatrix nemá ráda Noru, Nora nemá pro nedostatek interakcí názor, hraběnka sebou nenechá amatérsky manipulovat. Toť kontext mého rozsypaného příběhu...

    Drabble: 

    Podnikatel Werner odcházel překvapivě spokojen. Pravda, nikdy by si byl nepomyslel, že na tak zodpovědnou pozici přijme ženu, ale pomyslel na Anetu... A nakonec proč ne.
    Beatrix nakonec myšlence zaměstnanosti přijde na chuť, v okamžiku, kdy se za Wernerem zavřely dveře, ale odhodila veškeré dekorum. „Co to mělo znamenat?!“
    „Že si máte hledět svého, drahá přítelkyně,“ odsekla hraběnka, rovněž bez metaforických rukaviček. „Chystala jste se vetřít mezi mne a Eleonoru a to ani jedna z nás nemá zapotřebí.“
    „To je naprostý nesmysl! Proč bych...“
    „Kdybych byla muž, mohla bych si dovolit být okouzlujícím idiotem, Beatrix. Jako žena musím vědět všechno.“

    Závěrečná poznámka: 

    A ano, Otto Werner, podnikatel, je otcem Anety. Kdyby o tom náhodou byly nějaké pochybnosti ;).

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Křídla

    Úvodní poznámka: 

    Včera jsem sice na poslední chvíli rozjela nějakou pidi-zápletku, ale dnes doplňuji starší události, protože mi při přemýšlení nad tématem vytanulo něco, co jsem nechala Beatrix říct už kdysi dávno... Citace v poznámce závěrečné ;).

    Drabble: 

    Když byl Wilhelm Sternbach, budoucí soudce a pochybné centrum mnohých romantických vztahů, ještě malý, vodil a nosil si s sebou domů z procházek rozličnou divou zvěř – ptáče, co vypadlo z hnízda, hraboše s pochroumanou nohou, ztracené lišče. Jeho otec zvířata (krom koní) nenáviděl a Beatrix si dávala záležet, aby udržela bratříčkovy chráněnce v bezpečné vzdálenosti od Wilhelma staršího. Když ovdověla, nastěhoval si ji bratříček do bytu, proti její vůli a chabým protestům. Bylo v ní cosi zlomeného, co potřebovalo ochranu. Vzpamatovala se, roztáhla křídla, ale vyletět ven se jí nechtělo. Zahnízdila se v jeho životě jako nápomocný parazit, který soudí.

    Závěrečná poznámka: 

    „Už jako malý si domů tahal zraněná zvířátka.“
    „Alexandr není žádné zvířátko!“
    „Jak myslíte, drahá,“ usmála se Beatrix kysele.

    z drabble (velice originálně nazvaného) Zvířátko.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Neobvyklosti a nabídky

    Úvodní poznámka: 

    Hádejte, kdo psal drabble v nočním autobuse...
    Hraběnka útočí... laskavostí? Vzniká mi snad na konci DMD zápletka? Kdo ví!

    Drabble: 

    Nepozvala ji do kavárny, ale do svého hotelového apartmá, který ve Vídni trvale obývala. To bylo značně neobvyklé. Beatrix zaklepala a služebná ji pustila dovnitř. „Paní hraběnka s panem podnikatelem Wernerem jsou ve velkém salónu.“ Toto bylo ještě neobvyklejší.
    „Tak to je ona, příteli!“ Hraběcí milost jí s úsměvem pečlivě namalovaným vyšla vstříc. Pan podnikatel decentně její ruku přiložil k ústům. „Madam Dvorak, zkušená v oděvním průmyslu, ideální správkyně vašich dílen. A jen mezi šesti očima,“ usmála se poněkud jedovatě, „žena s neobyčejným pozorovacím talentem.“
    „A samozřejmě švagrová mé Anety,“ vstoupil do náhle napjatého okamžiku Otto Werner.
    Neobvyklost nebrala konce...

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Zprávy z bitevního pole

    Úvodní poznámka: 

    Flashback, zhruba rok 1875.

    Drabble: 

    Milá sestřičko (nikdy Ti tak nepřestanu říkat, smiř se s tím),

    chtěla bych Ti poděkovat za Tvůj poslední list a omluvit se, že jsem tak dlouho neodepsala. To víš, tři malé děti (a čtvrté na cestě) člověka zaměstnají (i když má služku nebo dvě), navíc jsem Tvůj dopis někam založila, je tu hrozný zmatek!
    Mrzí mě, že jste s Tomášem svatbu spáchali tajně, ale nezlobím se, naopak! Neumím si ani představit, jak teď musíš být šťastná. Nejraději bych za vámi hned vyrazila, ale nemůžu tu ty obludky nechat samotné. To by nedopadlo dobře.

    Brzy se mi zase ozvi.
    Líbá,
    Greta

    Závěrečná poznámka: 

    Kdyby tak Greta věděla! :D

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Snílkovy nové šaty

    Úvodní poznámka: 

    Existují jisté postavy, které z logiky věci musí existovat, ale ještě nikdy o sobě nedaly slyšet. Napadne vás, kdo je tenhle pán?

    Drabble: 

    Otto Werner měl podnikatelského ducha. Zdědil ho po svém otci, po svém dědovi, po své utajované prababičce potulné kramářce. Vždy měl před sebou jasný cíl a obvykle ho dosáhl. Jeho kariéra byla sérií úspěchů: vlastnil dům, ve kterém bydlel, úspěšný obchod na Mariahilfe Straße a slušně vydělávající podíl ve špeditérské firmě. Nic mu nebránilo v dalším růstu. Až na neodbytnou vizi své prchlé manželky producírující se po vídeňských ulicích v šatech, které navrhl, z látek, které dal vyrobit, v barvách, které dal namíchat.

    „Chtěl bych vám oznámit, že prodávám obchod, podíl ve firmě a polovinu akcií. Založím si oděvní podnik.“

    Obrázek: 
    Závěrečná poznámka: 

    Na obrázku Mariahilfe Straße zhruba v době, kde se nacházíme, dnes jedna z největších a nejznámějších nákupních ulic Vídně. (Snad adminky prominou zneužití funkce vkládání obrázku.)

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Nora

    Úvodní poznámka: 

    nahrazuji téma č. 14: Vítr ve vlasech

    Dřív jsem svým postavám psala faktické medailonky. Tak teď jeden pro naši nejnovější postavu :).

    Drabble: 

    Eleonora Therese Sternová, roz. Wurmová, se narodila 4. června 1862 v Linci do rodiny poslance a dcery majitele cukrovaru. Na univerzitě v Utrechtu získala doktorský titul, věnovala se aplikované fyzice a později mechanice. Po svatbě s advokátem Sternem si ve Vídni založila dílnu, v níž několik let pracovala na vývoji prototypu automobilu Antoinette 1. Ačkoli jeho konstrukce byla úspěšná a sama konstruktérka podnikla několik testovacích jízd, automobil se nikdy nedostal na trh a jméno Eleonora Sternová na dlouho dobu zmizel v propadlišti dějin. Její sebrané deníky vyšly nezcenzurované pod názvem „Vítr ve vlasech“ až 70 let let po její smrti.

    Závěrečná poznámka: 

    Labužníci objeví tři queer narážky.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Sami spolu v davu

    Úvodní poznámka: 

    Nora a Alexandr. V zásadě navazuje na předchozí.

    Drabble: 

    Čekala na něj nad rozpracovanými plány spalovacího motoru a haldami odborné literatury o příbuznostech – novinky se těžko proměňují v tisícistránkové publikace.
    „Vítej, muži!“ zvolala, aniž pustila kružítko z ruky. Když se místo odpovědi svalil do křesla, podrobila jej zkoumavému pohledu. „Co se stalo? Neříkej, že nic.“
    Vzdychl a promnul si zarudlé oči. „Někdy mám pocit, že jsem ve světě úplně sám. Teď když je Navrátil pryč...“
    Posadila se vedle něho na pohovku. „Ještě jsem tu já. A Wilhelm. Karoline. Máš kolem sebe víc zrůdností proti přírodě, než by bylo zdrávo.“
    Zasmál se. „Jsem rád, že jsem si vzal zrovna tebe.“

    Závěrečná poznámka: 

    Alternativní název zní LGBTQA United: duhy a srdíčka!

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    §129 ABG

    Úvodní poznámka: 

    Alexandr jakožto budoucí právník navštěvuje pochopitelně i soudy.

    Drabble: 

    Vrazil do něj, když vyběhl ze soudní síně. „Alexa–“ Rozvzlykal se.
    „Rychle, ať nás nikdo nevidí,“ řekl Wilhelm a zatáhl Alexandra do své kanceláře.
    „Dostali deset let!“
    „Kdo?“
    Alexandr pochodoval po místnosti, slzy mu tekly po tvářích. „Nic neudělali!“
    Pochopení. „Paragraf 129 trestního zákoníku?“
    Přikývl.
    „Znáš je?“
    „Co to s tím má co společného?“
    „Znáš je?“
    „Neznám.“
    Pak oba zmlkli. Ve vzduchu viselo příliš mnoho významů. Jen pár metrů od nich stáli dva muži odsouzení za hřích proti přirozenosti, za neodpustitelnou lásku.
    „Odsoudil jsi někdy někoho za...“
    Wilhelm přikývl. Pak objal svého muže. Nebylo dobře, ale mohlo být i hůře.

    Závěrečná poznámka: 

    Nový trestní zákon Allgemeines Bundesgesetz byl zaveden v roce 1852 a byl v českých zemích uplatňován s menšími obměnami až do roku 1950, v Rakousku až do roku 1975. Čtrnáctá kapitola o násilném smilstvu, znásilnění a jiném závažném smilstvu obsahovala §129 ABG, který hodnotil homosexuální a zoofilní chování jako smilstvo proti přirozenosti. Za tento delikt stanovoval trest vězení od jednoho do pěti let, za závažných okolností až deset let a v případě zranění až dvacet let.“ Celý článek o historii právních postojů k homosexualitě zde. A tímto paragrafem už jsem laskavou čtenářku seznámila kdysi dávno, ale vždycky jsem si říkala, že by bylo ošklivé ho ukázat i v praxi.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Chmurné úsměvy

    Úvodní poznámka: 

    Odpověď na jednu nastolenou otázku...

    Varování: zmínka o smrti dítěte

    Drabble: 

    Aneta se odešla vzdělávat na přednášku o předsókratovských filozofech a dítě svěřila ochotné švagrové. Lina byla nadšená, byť její názory dosud nebyly založeny na žádném konkrétním argumentu, a Beatrix neprotestovala.
    Sledovala ji neobratně klopýtající, lezoucí a slintající a neměla potřebu se pohoršovat nad nedostatečnou hygienou. Byly samy ve velkém bytě a rozhovory s batolaty jsou zdravé.
    „Na hřbitově mám dvě takové, jako jsi ty. Miláčky příliš brzy narozené, tiché...“
    Dítě něco zabrblalo v odpověď. Beatrix se na neteř usmála. „Ale to nikdo neví a ty mi, broučku, nerozumíš, takže to taky nikomu nepovíš.“
    V románech by ji určitě někdo slyšel.

    Závěrečná poznámka: 

    Viděli jste někdy matriku z 19. století nebo starší? Dětská úmrtnost byla příšerná.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Nedůstojné okamžiky

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje přímo na včerejší drabble a musím se přiznat, že je to trošičku, malilinko, mikroskopicky... bjb.

    Drabble: 

    „Automobil?“ zopakovala po ní a z nějakého důvodu se stále smála. Co víc, její smích nabýval na síle s každým dalším nádechem.
    Nořina nálada se stejným tempem propadala. „Co je na tom směšného?“ Představa, že by musela své zájmy a profesní cíle obhajovat právě před Karoline, ji kousla do srdce, do plic, do nejhlubší hlubiny...
    A pak se sedátko nesoucí veškeré hraběnčino sukňoví poroučelo k zemi.
    Nora zahájila svou dávku smíchu zachrochtnutím.
    „Únava materiálu!“ křikla aristokratka, dočista zelená, značně nedůstojná.
    Zvedaly se skoro hodinu a důkladně...

    Když se vrátily do Vídně, dostala Nora jako opožděný dar budoucí garáž budoucího automobilu.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Vznešenost přírody

    Úvodní poznámka: 

    Zpátky k hraběnce a Noře na výletě. Kdo potřebuje chronologické plynutí děje?

    Drabble: 

    Posledního večera svého dekadentního výletu si vyšly na lov hvězd. Seděly na pochybných sedátkách, protože „země je vlhká, drahá, nebudeme se na ní válet jako kobyly“, a předstíraly dojetí nad vznešeností přírody.
    „Miluji komáry, vy ne?“
    „K sežrání.“
    Ticho. Bzučení v tichu.
    „Je zataženo.“
    „Vaše pozorovací schopnosti jsou fantastické. Není divu, že máte doktorský titul.“
    Nora vylétla ze sedátka a jala se rázovat po palouku.
    „Hvězdy,“ řekla hraběnka náhle.
    Nora zvedla hlavu a pohlédla do očí vesmíru. Usmála se.
    „Jestli mi hodláte říci, že ta nejzářivější hvězda jsem já...“
    „Chtěla jsem říct, že si postavím automobil.“
    Její drahá se rozesmála.

    Závěrečná poznámka: 

    Pro fajnšmekry: Název je aluzí na knihu Vznešenost přírody českého obrozence Matěje Miloty Zdirada Poláka.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    V tiché kakofonii

    Úvodní poznámka: 

    Víte, já mám ráda všechny své postavy, ale někdy prostě nejsou všechny tak příjemné, jak by měly být...

    Drabble: 

    Chovala se příkladně, tak jak slíbila sestře, ale starého psa novým kouskům nenaučíš a spolknuté poznámky, postřehy a pečlivě zabalené urážky nezmizely. Alespoň ne zcela. I když měla v oblibě pana Sterna a její švagrová se dala označit za dobrou matku. Ďábel tkví v detailu.
    „Jsem ráda, že jste si na mě našla čas,.“ Seděly v kavárně a topily se v tiché kakofonii otáčení novinových stránek a oklepávání lžiček o šálky.
    „Na staré přátele mám čas vždy,“ usmála se hraběnka, zosobnění zdvořilosti.
    „Dnes člověk neví. Vždyť jste pořád spolu – vy a paní Sternová.“
    Zjevilo se ostří rozhovoru. Nic netrvá věčně.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Dlouhá letní romance

    Úvodní poznámka: 

    Rozhodla jsem se, že dám Beatrix trochu prostoru. Drabble přímo navazuje na U vody, jsme tedy stále v hluboké minulosti.

    Drabble: 

    Za jediné léto se může stát mnohé. I úplně všechno.

    Schovávali se v křoví a zírali. Pak Greta kýchla.
    „Běžte!“ sykla na sourozence Beatrix, načež se při útěku zamotala do větvoví a přistála na kolenou v blátě.
    Nad ní se zjevil stín a smál se. „Pomůžu ti na nohy.“
    „Komu tykáš?“ vyštěkla a nahoru se vydrápala sama.
    „Já jsem Tomáš.“
    „Be- Beatrix...“

    Brzy spolu vedli i květnatější hovory. Například o kupě dětí, zahradě, o tom, co by mohli všechno dělat, kdyby se vzali.
    „Krejčí?! A Čech? Nikdy. Ani přes mou mrtvolu, slyšíš!“
    Až přes otcovu mrtvolu. Trvalo to patnáct let.

    Závěrečná poznámka: 

    Jmenuje se Dvořák. Tomáš Dvořák.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Vlci

    Úvodní poznámka: 

    Včera jsme nahlédli do minulosti, dneska v tom budeme pokračovat. Pamatujete, jak to bylo s Anetinou matkou?

    Drabble: 

    Po procházce byla celá nesvá, u večeře nemluvila a hledala útěchu v polévce.
    „Copak je, broučku?“ vzala si ji na klín maminka.
    „Tatínek říkal, že v lese žijí vlci,“ zašeptala Anetka s očima jako talíře. „Co když přijdou k nám domů?“
    Klára ji pohladila po copaté hlavě. „Řekneš jim, že jsem doma. Na mě si žádný vlk nepřijde!“

    Tehdy ji ukonejšila, ale když odešla, vlci se v nočních můrách vkradli zpátky. Zamykala by se na tisíc západů, aby neslyšela drápy skřípající na okenních tabulích. Nikdy úplně neodešli, dokud se nenarodila Karoline. Svou malou holčičku by před vlky chránila bez zaváhání.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    U vody

    Úvodní poznámka: 

    Flashback všech flashbacků! Jsme v roce 1859 a potkáváme sourozence Sternbachovy na vycházce. Beatrix je 19, Wilhelmovi 14 a Gretě 9.

    Drabble: 

    Měly to být poslední prázdniny, kdy byli všichni spolu.
    „Mám žízeň,“ řekla Greta. „Jdeme k potoku.“
    Když se přiblížili na doslech, zarazili se.
    „Někdo tam je,“ sykla Beatrix a se zvědavostí vlastní všem objevitelům na výletě se kradla blíž křovím, sukni ke kolenům, paraple odhozené na cestě. Ostatní za ní. Pomalu se jim naskytl pohled na... Zalapali po dechu.
    „Zavři oči, Greto!“
    Wilhelm slyšel od spolužáků na gymnáziu, jak by se asi měl cítit při pohledu na nahou dívku. Nebylo to tak. Ulevilo se mu ale, když v periferii zachycený mužský biceps vzbudil stejnou – žádnou – reakci. Kluci prostě vždycky přehánějí...

    Závěrečná poznámka: 

    (Doufám, že nevadí, že jsem nepoužila zdrobnělinu bicepsu, bojím se, že by mi to rozbilo fandom :D.)

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Sezóna pelyňku

    Úvodní poznámka: 

    Minule jsem zmínila, že si Beatrix s Alexandrem nakonec sedli. Takže jsem je napsala, jak si sedli i fyzicky. Abych jenom nekecala do větru ;).

    Drabble: 

    Jednoho dne přišla nečekaně na návštěvu a upekla štrúdl. Pak udělala čaj a nehleděla na protesty. Neměla dnes co dělat. Zašla na hřbitov a zpátky domů se jí nechtělo. A pan Stern je milý mladý muž, ten neodmítne starou osobu. Tak mu to řekla. Vlastně mu to vůbec nevadilo.
    „Tak mne napadlo,“ začal rozvláčně. Upřela na něj zelené oči jako lampiony. „Neznám vaše celé jméno.“
    „Beatrix Marie Dvorak. Můj manžel byl Čech.“
    „Čím se živil?“ Slušní lidé baží po bezpečných konverzacích.
    „Byl krejčí,“ řekla. „Sezónně vařil pelyňkové likéry.“
    „Zajímavé.“
    „Ano.“
    Podnětné hovory živí duši. Ty pelyňkové zase smysl pro absurdno.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Za zvuků pletacích jehlic

    Drabble: 

    Od té doby, co Greta zakopala sestře a bratrovi válečné sekery a Beatrix se začala objevovat jen v pozici návštěvy, se vše zdálo býti růžové, nadýchané, obláčkovitě snadné. Beatrix držela slovo, nikoho neurážela a kupodivu nejlépe vycházela s mladým panem Sternem, sympatickou skvrnou na rodinném jméně. A malou Karoline zbožňovala.
    „Proč Beatrix nikdy neměla děti?“ zeptala se Aneta jen mimochodem jednou při pletení – vůbec jí to nešlo a jehlice často končily zabodnuté v ovoci.
    „O tom nemluvíme,“ řekl po chvíli Wilhelm. „Některá témata...“ Hledal vhodná slova.
    „Jsou zakázána. Chápu.“
    Neptala se, ale myšlenky se rodí samy a na zákazy nehledí.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Alma Mater Rudolphina Vindobonensis

    Úvodní poznámka: 

    Nejsem si tak úplně jistá, jestli se zkoušky na univerzitách v dané době konaly také v květnu/červnu, ale pro potřeby tohoto drabble budeme předstírat, že ano ;).

    Drabble: 

    „Už by měl být zpátky.“ Wilhelm.
    „Není to ani půl hodiny.“ Aneta.
    „To znamená, že asi něco ví. Asi.“ Nora.
    „Bá!“ Lina.

    Byl krásný letní den, sluníčko svítilo, ptáčci zpívali a tak dále a tak dále. Budoucí advokát Alexandr Stern neměl na nádhery přírody ani pomyšlení.
    Jediná zkouška ho dělila od konce semestru. Nesmí udělat sebemenší chybu, nezakoktat se, nepoplést ani jediný paragraf. S těžkým srdcem vzhlédl na majestátní novou budovu university. Chlouba města. Řady sloupů, všude mramor, spousta lustrů a kupolí.
    „To zvládnu,“ zašeptal si a vykročil vstříc svému osudu.

    Do trávy vedle diskutérů se svalil diskutovaný. „Mám to!“

    Závěrečná poznámka: 

    "Lina" říkají malé Karoline :).

    Doporučuji pokochat se nádherou hlavní budovy vídeňské univerzity. Postavili ji v roce 1884, takže je prakticky úplně nová, a vedle měla (možná ještě má) park, vhodný například pro čekání na zkouškující ;).

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Vznešená hádanka

    Úvodní poznámka: 

    Před pár dny Aneta cosi psala. Toto je volné pokračování :).

    Drabble: 

    Zaklepala a vešla bez vyzvání. Stávalo se to tradicí – nerespektovat autoritu dveří a nedbat integrity soudu. Při pohledu na její zářivý úsměv ovšem téměř ztratil chuť k napomenutím a usmál se také. „Co tě přivádí v době úředních hodin?“
    Dovznášela se až k němu a dala mu pravou jižanskou pusu. Jih je styl a životní pocit. „Podívej se sem.“ Zakryla jeho stůl stránkami Neue Freie Presse a ukázala mezi hejno maličkých zlámaných písmenek.
    „Vydali tvůj feuilleton! Gratuluji! Ale...“ Chvíle zamyšlení.
    „August Rätzel, můj drahý manželi,“ usmála se Aneta vědoucně, „je mé mužské alter ego. Novinářská identita!“
    „Tedy Auguste, líbáte obstojně.“

    Závěrečná poznámka: 

    August Rätzel: „Rätsel“ znamená hádanka, „augustus, a, um“ jakožto přídavné jméno znamená vznešený.
    Písmenka jsou zlámaná, protože jsou švabachem, typem písma nazývaným i fraktura (zde na příkladu novin použitých v drabblu) :).

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Přátelství ukončeno pro upřímnost

    Úvodní poznámka: 

    Už jste četli momentky všeobecně milovaného hetero páru a absurdně atraktivního lesbického páru. Takže doplníme triádu.

    aneb Zápletka? když může být fluff?

    Drabble: 

    Hleděl do zrcadla a tvářil se nešťastně. „Můžete za mnou někdo přijít?“ Obvykle se mu líbilo, co vidí. Nebo alespoň neměl výraznějších výhrad. Ale od té doby, co si uvědomil, že už mu brzy bude třicet...
    „Jsem tady.“ Lehký úsměv. Alexandr polkl. Profesionální soudce. Chyba.
    „Nezdá se ti, že jsem přibral?“
    Obočí vystřelilo vzhůru. Neviděná entita za dveřmi se uchechtla.
    „Aha, tak to vám oběma děkuji.“ Ještě jednou se podíval do tváře svého největšího nepřítele. Jak dobře si dřív rozuměli... „Vrhnu se do řeky.“
    „Nevlastníme tažné voly, aby tě dostali z vody.“
    Nadechl se k odseknutí. Slova zanikla v polibku.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    O slunečních bouřích

    Úvodní poznámka: 

    Víte, mně se možná nechce psát žádná zápletka.
    Have some lesbians.

    Drabble: 

    Vyrazily si ven z dějinné velikosti Vídně a v tichosti obsadily malebný letohrádek kteréhosi nepřítomného příbuzného. Služebnictvo bylo diskrétní a především bydlelo daleko od ložnice. Vzduch voněl po lesích a slunečních bouřích. Vstávaly pozdě, jedly na terasách, sdílely lože i myšlenky.
    Seděla na posteli a četla noviny.
    „Brýle na čtení jsou nesmírně atraktivní,“ řekla Nora vstoupivši do pokoje.
    Hraběcí milost chtěla cosi namítnout, pak se zarazila a věnovala okamžik důkladnému studiu. „Měla byste si vzít alespoň župan, musí vám být zima.“
    Ušklíbla se. Pak se jako kočka natáhla vedle ní. „Oběd je za půl hodiny.“
    „Jaká škoda, že přijdeme pozdě.“

    Závěrečná poznámka: 

    Případně, pokud chcete něco konkrétního letos číst (jelikož zatím očividně jedu volný styl), neváhejte se ozvat :).

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Chtíc, aby psala

    Úvodní poznámka: 

    Víte, někdy je ve fandomu potřeba i nějaká ta tradiční romantika.

    Drabble: 

    Wilhelm se probudil do ticha, v němž tušil nástup zvuku. Hodiny odtikávaly noc a dítě spalo. Rajský klid se rozlil jeho duší. Zavřel oči. Uvědomil si, že je v posteli sám a to nebylo správné. „Aneto?!“
    Seděla u psacího stolu, hlavu opřenou loktem. Tmavé vlasy jako opona rámovaly její spící tvář. Sedl si naproti a pozoroval ji.
    Po chvíli se mu to začalo jevit nepřístojným. I když by to mohl dělat hodiny. „Aneto.“
    Probrala se okamžitě. „Za chvíli přijdu. Po desáté určitě.“
    „Jsou dvě hodiny ráno,“ usmál se jejímu zmatení. „Psala jsi?“
    „Nejspíš chvíli. Zbytek stran jsem asi jen spala.“

    Závěrečná poznámka: 

    Je to začátek nějaké zápletky? Pokračování nějaké zápletky? Nebo je to jen moment, takový výkřik na začátek? Kdo ví!

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Zpátky

    Úvodní poznámka: 

    Odehrává se někdy během posledního loňského drabble, kdy je všechno drama zažehnáno a rodina je pohromadě...

    Drabble: 

    Bylo příjemně teplo, na nebi si tiše notovaly hvězdy a malá zahrada mezi domy se chvěla ozvěnou rozhovorů. Přes rok se neviděli, ale Greta si poručila harmonii a oba drželi slovo. Přesto...
    Zdvořile obešla všechny až na novou ženu pana Sterna. Nelíbila se jí, nevěděla, jak v ní číst a co znamená pro rodinu. Nelíbilo se jí, jak se prochází mezi všemi a usmívá se, jako by jí patřili.
    „Jsem rád, že jsi zpátky,“ vyrušil ji z úvah Wilhelm.
    Přikývla, oči nespouštějíc z Eleonory Sternové. Právě tokala s Karoline. Vzduch kolem nich netajil jedinou myšlenku.
    Beatrix cosi hryzlo do duše.

    Závěrečná poznámka: 

    Milí a drazí čtenáři (tedy snad ještě nějaké mám),
    dlouho jsem přemýšlela, jestli s Dunajem pokračovat, protože se mi zdálo, že už bylo vše řečeno, hlavní postavy jsou spárované, proběhly všechny věci v mé slavné upoutávce (Vídeň, valčík, láska, drama atd. atd.)... Ale nakonec asi ještě mám, co bych řekla. Jen to asi nebude úplně souvislé. Možná. Uvidím, co témata a čas dovolí. Díky, jestli mě čtete :).

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Tápání

    Úvodní poznámka: 

    Chtěla jsem sem dát něco, co nevyžaduje příliš kontextu. Takže jsem si přirozeně vybrala drabble s nejotravnějším formátováním :D.

    Drabble: 

    (šoupání židlí, tlumené hlasy davu v pozadí, sklenice a příbory v kontaktu)
    Navrátil: Nemůžu vyprávět všechno. Už tak je v tom justice zapletená příliš.
    Nora: To mě necháš tápat ve tmě?
    Navrátil: Ve tmě tmoucí. (smích)
    Nora: Nemůžu se přece vdát za člověka, o kterém nic nevím.
    Navrátil: Zeptej se jeho, ale soukromí si střeží pomalu jako monarcha.
    Nora: Ale já mám být jeho soukromí!
    Navrátil: (povzdech) Řeknu ti jen tolik, že spolu máte hodně společného v oblasti (váhavá pauza) romantických inklinací.
    Nora: Hm. (pauza) Pije absint?
    Navrátil: (smích) Nechce, ale pije.
    Nora: Tak to půjde.
    (ťuknutí skla o sklo)

    Závěrečná poznámka: 

    Pokud někdo touží po letošních sebraných spisech, nechť zanechá komentář, napíšu vám pak do nich odkaz ;).

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Z rozhovorů

    Úvodní poznámka: 

    Na rozloučenou remix kusů rozhovorů. Jsou tu všichni, ale v různých kombinacích. Někdy je poznáte, někdy vykládají cosi poetického. A to je ten konec DMD... Pac a pusu.

    Drabble: 

    „Všechno dobře dopadlo.“ „Nejsme v pohádce. A nic zatím neskončilo.“ „Jen století. Tisíciletí. Téměř.“

    „Povedla se vám.“ „Před rokem jste mluvila jinak.“ „Bratr je šťastný. Pan Stern udělal správnou věc. Nebudu vám šlapat po zásluhách.“

    „Jestli si lehnu a budu myslet na Rakousko?“ „Musím říci, madam, že vaše přítomnost je nebývalým přínosem rodině.“ „Lichotníku!“

    „Vážně tě nepřemluvím?“ „Já vím, se mnou odejde zákon. Ale teď máš už dvě manželky a jednoho muže, ti tě snad zachrání před sebezničením.“ „Mám tě rád. Tak aspoň napiš.“

    Hlasy se mísily s temnotou, temnota s úsměvy, úsměvy s vůní podzimního večera. Všechno dobře dopadlo.

    Závěrečná poznámka: 

    All was well.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    1895

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 13: První třída.
    Za účelem napsání tohoto drabble jsem se přesunula v čase.

    Drabble: 

    Psal se rok 1895 a svět se řítil do záhuby. K zápisu ke studiu na fakultu přicházely ženy. A dokonce… To snad ne!
    „Madam! Madam!“ rozběhl se za rázující osobou mladičký dobrovolník. „Tam nemůžete.“
    „Proč ne?“
    Okamžitě se začal červenat.
    „Ehm… Máte s sebou dítě,“ ukázal na holčičku po jejím boku.
    „Děkuji, že jste mě upozornil.“
    Litoval své smělosti.
    „Jaksi… vždyť jste…“
    „Co jsem?“
    Litoval své existence.
    „Gravidní,“ pípl, svým sebevědomím na úrovni podlahy.
    „Vážně? Málem bych si nevšimla. Doporučila bych vám, abyste se ženami začal mluvit, až se jich přestanete bát.“
    Aneta Sternbachová nastoupila do prvního smíšeného ročníku univerzity.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Rozprava o potetovaných mužích

    Drabble: 

    Seděly spolu v koutě kavárny, kde na sebe ve Vídni poprvé narazily. Venku pršelo, ovzduší bylo unavené a káva lahodná.
    „Co si slibujete od života v hříchu?“ zeptala se Nora, míchajíc v pravidelném rytmu tekutinu temnou jako hlubiny Hádu.
    „Máte o mně nízké mínění,“ odvětila Karoline. „Když myslíte, že jsem dosud žila jako světice.“
    „Nejsem první žena, kterou si zamýšlíte ponechat?“
    Pauza. „Jste,“ odvětila nakonec.
    „Mohla bych utéct s potetovaným námořníkem?“
    „Násilím vás zde nedržím.“
    „To je ovšem lákavá představa.“
    „Dnes večer tedy strávíme na řece,“ pohlédla na ni vražedně. „Pan manžel bude mít radost, slyšela jsem, že nenávidí lodě.“

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Přímořské příměří

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 24: Daně a smrt.

    Drabble: 

    Po křtinách malého Ludvíka Greta, čerstvá matka deseti dětí, hostila rodinu na terase s výhledem na Itálii. Ostřížím zrakem sledovala, jak se její sourozenci vyhýbají veškerým očním kontaktům.
    „Wilhelme! Beatrix!“ Shromáždí se. „Na světě jsou jen dvě jistoty – daně a smrt. Ráda bych si myslela, že my máme třetí – rodinu. Takže se laskavě usmiřte, nebo si pořídím jedenácté dítě.“
    Chmurný tón poslední věty naznačoval, že není čas na žerty. Poslechli. Beatrix výjimečně nepotřebovala výzvu k omluvě.
    „Nebudeš urážet mou ženu nebo Alexandra?“
    „Nebudu.“
    Sternbachovi byli tichý národ (až na Gretu, která se narodila pod arciživou hvězdou), jedno slovo tedy stačilo.

    Závěrečná poznámka: 

    Greta žije v Pule, jednom z nejvýznamnějších rakouských přístavů v dnešním Chorvatsku. Když se tedy jede na křtiny, je to k moři ;).

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Proti pravidlům

    Úvodní poznámka: 

    navazuje na Předehru

    Drabble: 

    „Možná nechci, aby se mezi námi cokoli stalo.“
    „Už jste jednou řekla ne. Jestli jste nezměnila názor, odejdu.“
    Její milost neodpověděla. Nora postoupila o krok blíž. Téměř na dotek.
    „Myslím ale, že ne tentokrát neuslyším.“
    Hraběnka se najednou usmála, jako by získala jistotu, kterou ztratila. To Noru poněkud vyvedlo z míry. Toto svádění měla dobře promyšlené, ale její protihráčka se rozhodla jít proti pravidlům. Samozřejmě.
    „Přiznávám, že jsem byla poněkud... zdrženlivá. To už mě ale přestalo bavit,“ řekla a nepopsatelně nebezpečně uzavřela prostor mezi nimi. Pak vzala její tvář do dlaní a ponořila se do nekřesťanského polibku.
    Kořist zdolala lovkyni.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Sodoma Gomora

    Úvodní poznámka: 

    Postavy zvlčily a já jsem příliš vyčerpaná na to, abych je dokázala zkrotit.

    Drabble: 

    Komorní rodinná buňka, soustředěná jako obvykle v salónu, vyčkává – doufá, že se nedočká.

    „Nora šla navštívit hraběnku!“ přiřítil se Alexandr.
    „Pošlu poslíčka Wilhelmovi k soudu,“ vyhrkla Aneta vrhajíc se do překotné aktivity. Strčila klimbající batole bratranci do náruče a vyběhla ven. Zcela prostovlasá.
    Vážený soudce se domů nerozběhl jako splašený kůň, což jeho partnery popudilo. V napětí z možných zajímavých vývojů byl tento prohřešek pominut. Čekali.
    „Obě se k nám měly připojit ve tři hodiny,“ zopakovala opět Aneta. Ručičky ukazovaly čtvrtou. Pohlédli na sebe.
    „To musí znamenat, že se připojují někde úplně jinde.“
    Wilhelm se jal dusit čajem.

    Sodoma Gomora.

    Závěrečná poznámka: 

    Nyní máte také jedinečnou šanci požádat si o nějakou postavu, situaci nebo scénu. Neříkám, že přání splním, ale budu o tom vážně přemýšlet!

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Předehra

    Úvodní poznámka: 

    ehm, trošku mi ujela ruka (vám to určitě nebude vadit :D)

    Drabble: 

    Seděla jako na trní a počítala každý dech. Na tohle byla už příliš stará. Příliš povzneseně odtažitá, příliš nepřístupná jistým možnostem. Tuhle tvář budovala tak dlouho!
    Málem vyskočila z kůže, když přestala být v pokoji sama. Jako dobrá hostitelka by měla obejít bariéru nábytku a přivítat přicházející osobně.
    „Nekoušu,“ řekne pokušitelka. Na jeden z mnoha stolků odloží rukavice, na druhý kytici karafiátů. Jsou si dvakrát blíže než před okamžikem.
    „O tom pochybuji,“ odvětí Karoline a vydá se na korzo ve směru od Eleonory Wurmové, nezdárné dcery poslance, převzdělané guvernantky, lovkyně šlechtičen.
    Má nádherné ruce. Kde všude by jen mohly být...

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Jednou nejedeme oklikou

    Drabble: 

    Významné pohledy a terénovité pohyby obočí. Opatrné fámy.
    Aneta raději pozvala Noru na čaj a diskuzi o Berthě Benzové. Nora měla její fotografii na nočním stolku.
    Po předehře o automobilismu nastala ona chvíle vyzývající k osobním rozhovorům.
    „Wilhelm… Všichni cosi naznačují o vás,“ – řeku tykání dosud nepřepluly – „a hraběnce Karóly.“
    „Jsem předmětem klepů. Netušila jsem, že jsem tak slavná,“ odvětila lehkým tónem podezřelého. Pak… „Sedíte?“
    Aneta si ověřila svou polohu.
    „Dochází k tomu, když se pozadí dotýká podložky, ale nejde o pozici ležmo.“
    „Sedím.“
    „Mezi námi se nestalo vůbec nic.“
    „Aha!“ Radost z ověřeného faktu. „Takže se teprve něco stane!“

    Závěrečná poznámka: 

    Bertha Benzová byla ženou vynálezce prvního automobilu. On byl ale příliš velký puntičkář na to, aby si troufl vyjet na testovací jízdu. A tak se toho chopila Bertha a stala se tak zcela prvním řidičem auta. Více třeba tady.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Lepidum novum libellum

    Úvodní poznámka: 

    aneb Wilhelm detektivem

    Drabble: 

    Překvapivě zaklepala, než vplula do jeho kanceláře.
    „Čtete v úřadě poezii?“ zapředla jako při všech jejich rozhovorech. „Není to nelegální?“
    „Půjčil jsem si od Alexandra výbor z Catulla. Některé básně jsou nelegální zcela jistě.“
    Odložil libellum a sepjal dlaně v jurisdikčním gestu. Pohoršeně se posadila.
    „Zdá se, že se mi vyhýbáte.“
    „Je mi líto, že máte ten dojem.“
    „Ani trochu netoužíte poznat paní Sternovou?“
    Nespokojeně se zavrtí a uhne pohledem.
    „Aha.“ Ruce se rozejdou. „Vy ji už znáte. A vyhýbáte se .“
    „Vraťme se raději k nemalebným slovům,“ kývne k římskému básníku mezi nimi.
    S otevřenými deskami se zavírá téma.

    Závěrečná poznámka: 

    Název pochází z prvního verše první Catullovy básně ‚Cui dono lepidum novum libellum‘ (Komu daruji krásnou novou knížečku). Pokud neznáte Catulla, vyzývám vás, abyste to napravili, protože se jedná asi o modernímu čtenáři nejpřístupnějšího antického básníka. A navíc je super ;). Jenom některé básně jsou v překladech poněkud zcenzurované, na což naráží Wilhelm, který čte v originále a tedy vidí všechno ;).

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Okolnosti odjezdu

    Úvodní poznámka: 

    poslední dílek flashbacku (tedy pokud mě tam téma opět nezavede)
    EDIT: z pohledu Nory (ačkoli pohled hraběnky asi taky funguje, nebyl zamýšlen ;))

    Drabble: 

    Nebyla zamilovaná. Ale ráda ji měla po svém boku.
    V kuchyni potkala Terezu. Byla zrzavá a pihatá. Jak se ukázalo, tak úplně všude.
    Nedosažitelná grófka a usměvavá služebná. V jistých ohledech se nedaly poměřit, v jiných zcela jistě ano. A ona v tu chvíli hledala jen trochu radosti ze života.
    Uprostřed noci je viděly oči té třetí. Měla hlídat všechny stíny.
    Druhý den nad ránem hraběnka odjela. Zmizela jí na dlouhé čtyři roky.
    Pak Nora vstoupila do jedné vídeňské kavárny. Karoline vypadala jako nádherná socha vzdorující hltavým zubům času. Když ji míjela, z překvapeného výrazu vykřesala lišácký úsměv.
    Ticho pominulo.

    Závěrečná poznámka: 

    Závěr odkazuje k drabble Hovory snadné a zakázané. Z něj také vyvodíte, kdo tady nahazoval lišácký úsměv ;).

Stránky

-A A +A