To víte, byla něco jako superwomanka – nádherná, milá, přátelská, inteligentní, nadaná, půvabná, elegantní. Nikdy neklopýtla na vysokých podpatcích, vždy pomohla v nouzi, oděvy pěkně sladěné, vlasy natočené… Ano, ano, mohla by být dokonalá.
Jenže měla bratra. Takového malého zrzavého pihatého chlapečka. A ten se rád postaral o to, aby nezačala připomínat sošnou řeckou bohyni. Však to znáte – zmrzlina na kabátě, žvýkačka ve vlasech, čokoláda na tašce, samolepka Spidermana na eseji o Hamletovi…
No jo, to jsou ti trapní příbuzní.
Ale víte co?
Nevyměnila by ho.
Protože díky němu potkala někoho, kdo zbožňoval ty dokonalé nedokonalosti stejně jako ona toho lumpíka.