Poznámka: Můj první samostatný drabble, tak prosím buďte shovívaví.
V našem téměř nesmrtelném životě je spousta času na přemýšlení. Vzpomínal jsem na Steva. Vždy toužil po tom stát se upírem. Jenže on netušil, čeho všeho se musí krvesajové vzdát.
Jako poloupír jsem se mohl těšit ze slunečního svitu, ale po tom, co mé tělo dostatečně dospělo, jsem musel projít trvalou proměnou a užít si svůj poslední východ slunce. Nemluvě o samotě, která nás, noční stvoření, provází. Lidské přítelkyně vydrží krátce a najít si družku mezi upíry je téměř nemožné. Spousta z nás tuto mezeru zaplnila věčným bojem s vampýry. Jenže po zavraždění Steva jsem se vzdal i tohoto potěšení.