Moje články

  • Dlouhý den

    Úvodní poznámka: 

    nahrazuji téma č.27 historky z podsvětí

    Drabble: 

    „Dnes jsme si moc hezky povídali a hráli a tančili.“
    „A my jsme trénovali sborový zpěv a krásně nám to ladilo.“
    „A my jsme hráli na flétny celé hodiny a hrozně nás to učení bavilo.“
    „My jsme snědli všechno ovoce a zeleninu a pěkně se o něj podělili.“
    „My jsme se modlili a promýšleli, co dobrého bychom mohli zítra vykonat.“
    „Létali jsme po obláčcích. Nikdo nebyl rychlejší ani pomalejší a tak jsme byli všichni stejně spokojení.“
    Svatý Petr se nepřítomně usmíval, pokyvoval a do toho sáhodlouze zíval.
    „Víte co, pojďte si radši vyprávět historky z podsvětí. Tohle se nedá poslouchat.“

    Závěrečná poznámka: 

    a ještě jednou díky všem za duben a jde se číst!

  • Totální krach

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    omlouvám se tématům, která se nevešla, 100 slov je 100 slov, no

    Drabble: 

    Když je ta karanténa, pozval mě k sobě na večeři, zdravá strava, hlavně levně! Nasadil si masku a jal se tančit prasečí tanec. Na místo opatření pro podporu porodnosti šlo spíš o koncert zkázy. Magické proužky jeho tang odhalovaly sosák, malý a (ne)škodný (mrk a smrk, bylo to opravdu k pláči, teď je jasné, kde byl zakopaný pes), následoval držkopád. On se nedal a tak tančil dál na Adama. Můj ženský úděl byl zachovat paniku (koprdele!) a sdělit mu, že to není zrovna plocha pro jeho reklamu. Šifra byla rekonstruována, pochopil. Detektor citů povadl. Už zase skončil nejposlednější z posledních.

    Závěrečná poznámka: 

    děkuju organizátorům za tuhle báječnou akci, všem komentujícím za krásnou podporu a doufám, že letos konečně květen využiju k tomu, abych si vás taky přečetla, protože je tu opravdu velká spousta úžasně kreativních a inspirativních lidí. DMD zdar!

  • Nové zboží

    Drabble: 

    Pachy i vůně se mísily ve vzduchu spolu s rozličnými hlasy a zvuky a společně napínaly smysly tak, až se dětem točila hlava. Proto sem také všichni chodili. Nahlédnout na sny, které by se mohly splnit. Svědomí, láska, smrt, život, včetně toho posmrtného, krása i ošklivost, všechny odstíny lepší budoucnosti i přítomnosti, jen máloco lidé nedokázali prodat a koupit. Na trhu to zašumělo, přišlo něco nového. Na místě, kde bývalo koření a zelenina, stáli dnes lidé. Dav mlčel. Za chvíli se znovu rozezněl. Trh nasál lidské bytosti a ve vteřině z nich udělal zboží. Příště už to nebude nikoho překvapovat.

  • Hoře v hoře

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Bohužel mám tak chabou paměť, že psát fanfikci je pro mě z říše snů. Ale mívala jsem opravdu ráda Tolkiena a Zeměplochu, HP mě úplně minul, takže je to takový čtenářský dluh, který třeba jednou splatím.
    Hlavním hrdinou drabble je Gimli, jeden ze Společenstva prstenu, které se vydává zachránit svět před zlem, které se ho chystá pohltit.

    Drabble: 

    Doufal, že najde, po čem jeho srdce prahlo, svůj rod, své druhy, halasnou hostinu a pár nekorektních vtípků. Místo toho teď stál v setmělé síni, jejíž ticho mrazilo do morků kostí a vousy mu vstávaly hrůzou. Místo bezpečného přístavu našel hrobku. Místo svých druhů našel nepřátele, kterým stěží uniknul, aniž by pomstil svůj lid a mohl pro něj zemřít. A při tom úniku přišel o moudrého vůdce, smiřitele, který mu dával naději, že může zachránit svět. Možná je opravdu potřeba padnout na samé dno, aby se mohl odrazit až k výšinám. Ale odrážejte se pořád, když máte sotva metr dvacet.

  • Bětu

    Fandom: 
    Drabble: 

    U stolu si vždycky dávala ten kousek jídla, který ostatní nechtěli. Spávala na nejhorší posteli, ve studeném vlhkém koutě, protože ona to zvládne a druzí si to zaslouží víc. Rekordmanka v sebeobětování. Ohlížela se na všechny strany, aby našla svoje místo ve světě, milovala, aby byla milována, sledovala pohledy ostatních, aby věděla, jak se na sebe má dívat. Nakonec tím nemístným obdivem všechny okolo sebe začala dusit, jako když se na oheň přiloží příliš mnoho dřeva. Nemohli se nadechnout ve stínu těch nevyžádaných obětí a tak se rozutekli do světa. Možná, kdyby byla o trochu větší sobec, udělala by líp.

  • Pražské jaro

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 21 Koncert zkázy

    Drabble: 

    Jdu setmělou ulicí a tiše si pískám. Jarní večery už v sobě mají příslib letních nocí a plní mě optimismem jen těžko slučitelným s mou povahou. Ten nelidský výkřik nemohl uniknout z našeho okna, snažím se namluvit si a přitom podvědomě zrychluji, schody nakonec beru po dvou a udýchaně odemykám. Věci z šuplíků jsou vyházené na podlaze a na nich jak noty po papíře pravidelně umístěné bahnité otisky bot. Symfonie zmaru. Sólo pro matku, na kterém se podílelo celé trio umělců ve vrcholné formě. Nelze říci, že by to, co právě vychází z mých úst, znělo jako óda na radost.

  • Prasata v žitě

    Fandom: 
    Drabble: 

    Někdy si svině, co si žijou jako prasata v žitě, protože se včas dostali ke korýtku, chtějí trochu vyhodit z kopýtka.
    Nejdřív si zajdou na nějakou prasárnu. Dobré prase všechno spase.
    Pak se kouknou na pár čuňačinek v chlívku.
    To je by je hned povzbudilo k dalším chlívárnám, kdyby ovšem nebyla tlustá jako prasata. A líná jako prasata. Kéž by tak viděla zlaté prasátko, hned by věděla, co si přát.
    Horší je, když dojde na sviňárny.
    Ovar by mohl vyprávět. Nebo Čune(ˇ)k.
    Jenže na každou svini se někde vaří voda. To bude tanec.
    Doufejme. V tom aby se prase vyznalo.

    Závěrečná poznámka: 

    možná tam není tanec, ale o to víc je tam prasat. a ten tanec nastane, až se voda navaří...

  • Civím na své CV

    Fandom: 
    Drabble: 

    To máme:
    zdravotní sestra s 24 hodinovou směnou, lékařka, fyzioterapeutka, psycholožka, krotitelka divé zvěře, mentální koučka, sportovní trenérka (v oblasti lehké atletiky, těžké atletiky, gymnastiky, fotbalu, házené, bruslení, jógy, cyklistiky, jízdy na koberci, v prádelním koši, na zádech), lodivodka, osobní řidička, bioložka, entomoložka, češtinářka, angličtinářka, matematička, historička, mluvčí, vypravěčka, herečka, animátorka, výtvarnice, módní návrhářka, manažerka (námátkově projektová, krizová, produktová, volného času), hypnotizérka, spánková laborantka, mediátorka, vychovatelka, hlídačka, výživová specialistka, uklízečka, kuchařka, houpačka, kosmetička, kadeřnice, masérka, socioložka, nástroj na krmení. To vše, za závratných 7500 měsíčně.
    Zdá se, že moje kvalifikace se za poslední pětiletku zásadně zvýšila. Očekávám nadšený potlesk zaměstnavatelů.

  • Podivné přátelství

    Fandom: 
    Drabble: 

    Tak nevím, jak to s námi lidmi je, je-li pes naším nejlepším přítelem.
    Když někdo něco chce, upíná na nás psí oči. A asi se přitom cítí pod psa.
    Když je venku opravdu příšerné počasí, psa bys nevyhnal. Co jindy? Hlavně nechodit tam, kde chcípl pes.
    Když chceme zjistit, kde je jádro pudla, musíme nejprve zjistit, kde je zakopaný pes.
    Jak dobře víme, kdo štěká, nekouše a kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.
    Možná platí jaký pán, takový pes? Ale každý pes, jiná ves.
    Ještě že je tu ta urputná psí věrnost. Jinak bychom brzy skončili bez přátel.

  • Ilan

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vyběhla před dům s stáhla si voal hlouběji do tváře, aby z ní nebylo vidět nic než oči. Její maska neměla jen za úkol ji skrýt a zároveň odhalit, k jaké skupině patří. Chránila i její trýznitele před hlasem svědomí. Jen díky ní nemohli pohlédnout své nelidskosti do tváře. Maska, kterou nosil její národ, zakrývala znetvoření o to krutější, že ho způsobili lidé lidem ze závisti. Ilan patřila k podrobeným, k těm, od nichž se s hrůzou odvraceli a které v témž okamžiku potřebovali ke svému přežití. Na rozdíl od svých soukmenovců ale měla důvodů ke skrývání tváře podstatně více.

    Závěrečná poznámka: 

    co nadělám, když zrovna čtu Naslouchače

  • Pohádka pro dospělé

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Milé princezny, každá pohádka končí svatbou. Je na čase zapomenout na léta nevinnosti a přesunout se do večerního programu. V každé královně musí být kousek rajdy, jinak se království dědiců nedočkají.“ Poklepával dvorní rádce hůlkou.
    „Takže – Růženka přestane polehávat v posteli a předstírat spánek a začne se kapánek projevovat.
    Zlatovlásko, tvůj bujný porost tě sice proslavil, ale patří na hlavu. Nafasovat žiletku a naklusat do koupelny!
    Popelka se konečně umyje a tohle, milá Popelko, je deodorant.
    Sněhurko, odsud posud, nic se nemá přehánět. Chápu, že jsi zvyklá na sedm chlapíků, ale jeden manžel bohatě stačí. Co oči nevidí není argument.“

  • Čáry života

    Fandom: 
    Drabble: 

    Za každou z čar vepsaný příběh. Bez těch příběhů by nebyla sama sebou. Prozrazená tajemství jejího života. Bez nich by nevěděla, že žila, že se radovala, že plakala, že se zlobila, že přemýšlela. Byla by jenom loutkou na jevišti života.
    Dívala se sama sobě do očí v odraze zrcadla a plašila tu myšlenku. Ale otázka byla silnější než její odhodlání. Musela ji položit. „Zrcadlo, zrcadlo, řekni, kdo je v zemi zdejší, nejhezčí a nejkrásnější.“ Už tušila. Zrcadlo zcela ignorovalo její prožitky, její vzestupy i pády, zrcadlu byla osobnost volná. Krásu vidělo jinde. „Sněhurka, má paní.“ Čára na čele se prohloubila.

    Závěrečná poznámka: 

    je tam téma, že jo...

  • Brand new kobliha

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    drabble nevyjadřuje moje politcké přesvědčení...ale snad se aspoň vejde do zadaní :)

    Drabble: 

    Příroda je jenom jedna. Pokud si jí necháme vzít, už jí nikdy nedostaneme zpátky. Taky vás děsí změny klimatu? Vymírající živočišné druhy, sucho, které ohrožuje úrodu, povodně a hurikány? Počasí se extermizuje, i my se musíme extremizovat, abychom mohli zachovat svět našim potomkům. Zapomeňte na velkochovy, velkopěstírny a pole, které oko nepřehlédne. Je na čase podpořit vše lokální, malé, hezké, chutné, s láskou pěstované, nepohnojené a proto zdravé.
    Žádný rafinovaný kecy, žádný přeslazený čau lidi, žádná marmeláda na tričku vaší budoucnosti.
    Celozrnná sušenka je brand new kobliha!
    Volte zelené, jedinou stranu, která stojí na vaší straně!
    Hodný volič, moooc hodný.

  • Kocour

    Úvodní poznámka: 

    nahrazuji téma č.18, sázka na smrt

    Drabble: 

    „Vsadím se, že je po něm.“ řekl Bohouš, když se skláněl nad bezvládným tělem Kocoura, které našel ležet před hospodou.
    Majitel toho těla dělal čest svému jménu. Přežil cestu do Ostravy ve sparťanském dresu. A zpáteční cestu do Karlína v dresu Baníku. Přežil tři manželství i množství mimomanželských výletů, které končily úprkem po schodištích, lešení, střechách, okapech. Byl okresním rekordmanem v naměřeném počtu promile. Přežil noční šlofík na Křižíkově. Zimní seskok z Libeňského mostu. Čas růží v Karlínském divadle.
    Ale splést si zelenou s absintem, to byl začátečnický přešlap.
    Jedno oko se váhavě otevřelo.
    Povislá ústa s námahou artikulovala.
    „Pi-voooo.“

  • Dokonalost na dosah

    Fandom: 
    Drabble: 

    Pohybovala se v cechu, který měl velmi specifický architektonický vkus a požadavky. Reprezentativní obydlí bylo nedílnou součástí její profese. Vzdělání měla sice různorodé, ale design k němu bohužel nepatřil a tak se pohybovala v ose pokus-omyl, omyl, omyl. Osud tomu chtěl, že se ocitla ve stavu permanentní rekonstrukce. Zrovna, když se přiblížila ke svému ideálu, vše dokonale symetrické, lahodící, vkusné a decentní, nechala v noci rozsvíceno a zase se k ní natáhla nějaká zpitomělá mládež a pustila se jí do střechy. A k tomu ta stará, trapná výmluva, „To jen větříček.“ Je nejvyšší čas nastudovat statiku muří nohy. Sakra práce!

  • Průvodkyni

    Fandom: 
    Drabble: 

    Když jsem se narodila, byla u vytržení. Běhala kolem postýlky a olizovala mi paty. Od těch dob mi v patách byla pořád. Když jsem spávala na zahradě, seděla u mě a čekala, až se vzbudím. Ty dvě plandavé uši vyslechly všechny dětské příběhy, všechny radosti i smutky, snášely nenechavé dětské ruce s trpělivostí a něhou, která mě učila lidskosti víc než všechna lidská slova. Když jsem si hrála s jejími dětmi, přihlížela zdáli a dávala mi první lekce z důvěry. Když umírala, loučila jsem se s ní a zároveň s dětstvím. Byla tou nejlepší průvodkyní do světa přátelství a přírody.

    Závěrečná poznámka: 

    doufám, že splývající uši se vejdou do tématu :)

  • My z podhůří

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Nás z podhůří první mrazík nespálí.“ říkali si, když poprvé opouštěli svůj domov, s věcmi sbalenými ve dvou kufrech.
    Když je o půl roku později vytrhlo ze spánku v jejich provizorním obydlí dupání vojenských bot a povely, vyštěkávané do nočního ticha, šeptali si, že je, z podhůří, bouře z kořenů nevytrhne.
    Když se po letech vraceli, děti už nebyly dětmi a dočasní dobyvatelé kvapně opouštěli jejich obydlí. Už zase chodili po své zemi. Noví pánové s ní ale měli plány a z hor postupně ukusovali černé zlato, aby nasytili svá volata. „My z podhůří se nedáme.“ mumlali, už trochu unaveně.

  • Noční vidění

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    bodík je bodík, přátelé

    Drabble: 

    Žárlivost je stejně stará jako láska a ráda se za ní vydává jako stín, někdy jí předběhne, někdy zůstane, i když už láska odešla pryč, jindy se, v začátcích, nebo v koncích, protáhne do pitoreskních rozměrů a zřídka, když je láska v zenitu, není téměř vidět. A ony, jako správní nosiči nekultivovaných, ryzích a intenzivních emocí, mají žárlivost vyvinutou ještě více než stopaři čich a nevypínají ji ani ve spánku. Není nic děsivějšího než další, které čeká v řadě na jejich místo. Kouknout na film? Není problém, když nebudeme sedět vedle sebe. Cokoliv intimnějšího vede k pronikavému „mamiiii“ z postýlky.

  • Na jedné lodi

    Drabble: 

    OK, takže si to shrneme:
    Nikam nechodit.
    S nikým se nestýkat. Maximálně s rodinou.
    Cestovat? Leda po okolí. Zapomeň na zahraniční výlety.
    Do hospody vůbec.
    Do kina? Ani omylem.
    Práce? Jenom z domova. S dětma za zády. Buď něco chtějí, ječí, nebo se perou. Klidné jsou, pokud není práce.
    Jídlo? No, tak si ho uvař. Dnes a denně.
    Málo peněz. Zatraceně málo peněz, aby se z nich dalo slušně žít.
    Plánovat nelze nic. Nikdo nic neví.
    Ha! Zdá se, že celý svět právě prožívá jednu gigantickou mateřskou dovolenou. Tohle mě nerozhází. Tohle já umím. V tom si věřím. Co vy?

    Závěrečná poznámka: 

    nadsázka...trochu...

  • Trýzeň volby

    Drabble: 

    Jó dřív, to bývaly časy, ale dneska, to máte ode zdi ke zdi, jedná má anorexii, druhá se živí ve fastfoodu, jedna cvičí od rána do večera, druhá se nehne jak je den dlouhý, umělý vlasy, řasy, nehty...Dobře živenou, přirozenou, se svaly tak akorát, aby jeden pohledal. Ona to není jen otázka estetiky, samozřejmě je důležité, jestli strava lahodí oku, jestli pěkně voní, ale ta výživnost, ta je taky dost podstatná. Jistě, máme svoje návyky, je to otázka profesní cti, ale ať na to koukám, jak chci, mám mnohem větší chuť na nějakého dobře rostlého chasníka než na princeznu.

    Neviditelný fandom: 
  • Ňuňu

    Fandom: 
    Drabble: 

    Čím menší jsou, tím ostřejší mají zoubky.
    Tím jejich drobné prstíčky umí pichlavěji šťourat v očích.
    Jejich vysoké hlásky zarývat se hlouběji do mozku.
    Jejich drobná tělíčka vstávat v 5 ráno bez mrknutí oka. A hned vám začít skákat po břiše.
    Ví, jak vás zbavit přátel, práce, jak vaši inteligenci a vzdělání smrsknout na dvouslabičné blábolení.
    To ta nepřirozeně velká hlava! Ta prostě od začátku ví, jak na vás.
    Bez mrknutí oka na vás v jedné hodině použijí nestrašnější praktiky státní bezpečnosti a vy se ještě smějete a považujete to za ták roztomilé.
    Pořád se smějete…Jen aby vás to nepřešlo…

  • Večer

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    nahrazuji téma č. 11, Na Adama

    Drabble: 

    Dneska si to hodím na Adama. Pěkně v blažené nevědomosti přijdu domů, a budu očekávat, že večeře se sama udělá. Že talíř, snad létající, přicestuje sám na stůl, plný jídla, které jsem si zrovna přála a pak elegantní odbočkou přistane v myčce, která se, chvála moderním technologiím! sama zapne. Děti se umyjí, zatímco budu koukat na zprávy, uloží se do postelí a přečtou si knížky. Jestli umí číst, o to se nebudu zajímat. Pustím si sport a budu relaxovat, protože si to zasloužím, jsem plnohodnotný člověk a všechno se ode mě odvíjí, žádný ukňouraný žebírko. Kdepak jablko poznání, díky, nechci.

    Závěrečná poznámka: 

    varování slabším povahám, obsahuje stereotypy

  • Láska

    Fandom: 
    Drabble: 

    Láska, řeklo by se, když pohlédl do těch rozzářených očí. Věděl, že je příčinou té radosti. Ale láska, která nedává svobodu, je to vůbec láska? Láska, která miluje proto, že je jí dávána radost, láska, jejíž empatie končí na hranicích vlastního potěšení. Šťastné milostné sonety se mění, jak se vkrádá uvědomění, že život už nebude nikdy vypadat jinak. Že to, že je šťastná ona, nemusí vést nutně i k jeho štěstí. A do zpěvu se plíží melancholie. Poznává ji v jeho hlase? Kanárek poskočil na bidýlku a naklonil hlavu, aby si ji prohlédl. Usmívá se na něj. Nepoznala nic. Zpívá...

  • Podržtaška

    Drabble: 

    Když podržtaška začal šplhat po kariérním žebříčku, držela mu jeho žena dole palce. Podržtaška rostl a rostl, čím plnější byla korýtka a veselejší prebendy, ale doma byl pořád stejná držgrešle, državy nerozšiřoval, až začala mít žena pocit, že si snad vydržuje nějakou družku. O co vyšší byla jeho pozice, o to hlubší držkopád ho čekal, když jeho rozdrážděná žena přestala držet držku a pustila ji na špacír s takovou výdrží, že mu namydlila schody přímo do cely předběžného zadržení. Družka, na kterou byly državy přepsány, ho taktéž nepodržela. Tak se, navzdory tomu, že se držel zuby nehty, stal zase podržtaškou.

  • Vaše nové dítě

    Drabble: 

    Dítě, ta tabula rasa, je Vaším jedinečným formátem pro sebeprezentaci. Od toho, co má na sobě, po to, jak se chová, je dnes a denně prostředkem pro to, jak Vás hodnotí druzí jako ženu, matku, partnerku. Chcete být ta, na jejíž názor se všichni ptají, nebo bláznivá šmudla, které se vyhnou obloukem? Každé dítě někdy vypadne z role. Nechte své ratolesti pro jednou doma. S dítětem od nás uděláte ten pravý dojem, vždycky bude vypadat stylově a chovat se, jak si budete přát. S naším výrobkem se za Vámi budou ostatní matky otáčet, budou Vám závidět, budou chtít být Vámi!

  • Ztraceno v překladu

    Drabble: 

    Mezi těch málo opravdu zlomových okamžiků v životě patří, když řeknete ženě, kdo skutečně jste. Možných reakcí je jako barev duhy, od insultace, přes ignoraci až k polibku. A on měl to štěstí, že to jeho moudrá a velkorysá žena včera přešla s milým úsměvem a dnešní den mu sliboval ještě mnohem více. Když otvíral dveře, jeho nitro se třepalo jako plamínek svíčky. Přivítala ho polibkem a vedla něžně dál, ke dveřím…jídelny? Když mu s mnohoslibným úsměvem nalévala omáčku do talíře, začala smutná pravda neodbytně otvírat jeho roztoužené oči.
    „Miláčku, když jsem říkal, že jsem koprofil, myslel jsem něco jiného.“

    Závěrečná poznámka: 

    Asi nebudu zdaleka jediná s touhle asociací, tak pardon :)

  • Moderní postupy

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Opravdu bych ani v nejmenším nechtěl snižovat Vaši expertizu, ale doba se mění. Frontální výuka má jistě stále svoje místo mezi pedagogickými přístupy, vím, máte s dětmi mnohaleté zkušenosti, ale možná by nebylo od věci zkusit si něco nového. Zážitková pedagogika, to je budoucnost, víte, děti si zapamatují jen zlomek toho, co slyší.“
    Nezmohla se na slovo.
    „Děti, jsou, bohužel, stále nemotornější. Nevěřila byste, kolik dětí ještě na druhém stupni základní školy neumí tak banální věc, jako je kotrmelec. Je zapotřebí jít příkladem a místo vysvětlování věci předvést.“
    Pokrčila rameny a nasedla na lopatu. Než se nadála, byla v peci.

    Neviditelný fandom: 
  • Průhonický expres

    Drabble: 

    Aktuálně z Prahy. Navzdory současné situaci byl dnes pan premiér viděn, jak využil pěkného počasí a vyrazil si do přírody ukázat Markovi motýle. Bohužel bez ochrany nosu a úst. Na první varování strážníků řekl „Sorry jako“, vzal si respirátor FFP3 a odešel. Za chvíli ho strážníci opět potkali, jak olizuje zmrzlinu, vymlouvá se, že je vedro, zmrzlina se do respirátoru nevejde, není jeho, všetci kradnú, iba on čerpá. Pan premiér dostal výtku a varování, že při příštím přečinu policisté zavolají Monice.
    ******************************************************************************
    Podle našich nejnovějších informací se na ministerstvu vnitra jedná o možnosti privatizace policie a jejího začlenění do holdingu Agrofert.

  • Jaro

    Úvodní poznámka: 

    nějak se mi zalíbilo u násosků, tak jim dám ještě prostor

    Drabble: 

    Venku začínalo jaro, slabším povahám rostla křídla a toulavé boty se samy nazouvaly. Všeobecné hemžení a otevřené dveře přinesly svěží vítr i ke stolu, kde se setkávala s výjimkou náhlých hospitalizací a unáhlených svazků stále tatáž parta osadníků.
    „Co kdybychom někam vyjeli?“ zeptal se Bohouš.
    Ostatní na něj překvapeně pohlédli. Bohouš promlouval jen velmi zřídka, což jeho slovům, bez ohledu na obsah, dodávalo váhu.
    „Sbalíme pár piv, sednem na vlak a popijeme v přírodě. Beztak se tady nesmí kouřit.“
    Souvětí znělo z Bohoušových úst natolik exoticky, že se nikdo nezmohl na odpor.
    „Vlakem je to pěkný. A jde to levně.“

  • Pěsti a palce

    Úvodní poznámka: 

    navazuje na Násosky a sosáky
    nahrazuji téma č.3 Mrk smrt

    Drabble: 

    Býval by stačil okamžik a mladík by měl obtisknutou smrkovou židli uprostřed čela. Alkohol tříbí charakter a emoce se lepí ode dna jako oxid uhličitý v čerstvě načepované desítce. Čím pomalejší jsou jazyky, tím mrštnější jsou pěsti. Ale servírka Blanka asistenci štamgastů nepotřebovala. Místo toastů s avokádem rozhodila na stůl tlačenku s cibulí a odešla s gracií primabaleríny, aniž by nechala prostor jediné pochybnosti. Sosáci rozhořčeně vytáhli mobily, začali fotit, postovat, recenzovat, ten nejodvážnější si dokonce hodil livestream s unboxingem tlačenky. Konflikty moderní doby se obejdou bez pěstí a slov. Stačí na ně jeden hash a pár dobře mířených emotikonů.

  • Dělnice, nosníci a já

    Fandom: 
    Drabble: 

    Úděl ženy?
    Dělat scény.
    Uděl muže?
    Nosit růže.
    Úděl dětí?
    Trousit smetí.
    Nebo jinak. Ženy vedle toho dělají pohodu, pořádek, práci, nákupy a spoustu dalších věcí. Ženy jsou vůbec takové dělné. Muži nosí kalhoty, výplatu, tituly a celkově se hodně nanosí. Jsou vůbec takoví nosní. A děti? Ty trousí oblečení, poznámky, až jsou z toho rodiče někdy celí utroušení, pardon, zkroušení, zkoušení a podroušení.
    Úděl nám byl udělen, abychom něco udělali. Nebo to rozhodně nedělali. A víte co? Je 21. století. Svoboda je břemenem i křídly v jednom okamžiku.
    Takže ti říkám, milý úděle,
    Mám tě zcela u zádele.
    Čus.

    Závěrečná poznámka: 

    dneska se slova sama někam rozeběhla, tak jsem je nechal. to už je úděl účastníků DMD :)

  • Násosky a sosáci

    Drabble: 

    Tahle parta nebyla žádná ustrašená skupina anonymních alkoholiků, byli to pravověrní skalní násoskové. Játra jako diamanty a nosy jako z lufy, oči jako studánky zkalené jarními dešti, přicházeli a odcházeli týmž měkkým, téměř tanečním krokem a usedali na místa, do kterých byla vepsaná jejich těla, zapuštěn pot, vyryty lásky z časů neklidných srdcí, kdy doufali, že Máňa se večer usměje právě na ně. Nevěřícím zrakem koukali na partu mladých sosáků, jak si posedala vedle jejich stolu, srkala brčkem limonádu s pivem a dožadovala se avokádového toastu. Karlín byl právě svědkem střetu civilizací a pivnice se měla stát jeho bitevním polem.

  • Lesem se nese

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    zdravím všechny dubnové závisláky!

    Drabble: 

    Setmělým lesem znělo opakované vytrubování jelenů. „Pozor všem účastníkům dubnové hromadné akce! Na vědomí se dává, že na jednom místě může setrvávat maximálně devadesátdevět sov.“
    „Co?! Devadesátdevět slov?! Za to nebude ani bodík!!!“ vykulilo oči Sovátko. To musí být apríl!
    Jak se blížil duben, každým dnem se to zhoršovalo. Zákaz kulturních akcí. Zkuste si nosit roušku, když nemáte uši! Kachny můžou vycházet jenom po dvou. A nedovolí si ani kváknout.
    „Tak to už jim zbydou jenom komentáře…“ Sovátko si mohlo hlavu ukroutit a nechápalo nic.
    „Svět je vzhůru nohama“, procedil mezi zuby netopýr, pokrčil křídly a odletěl někam na polívku.

  • Otevři oči

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    nahrazuju téma č.26 Mezi šesti očima

    Drabble: 

    Jeden pár očí nahoře, vidí všechno, a nejen že to vidí, ale taky to soudí a navíc může všechno, není divu, člověče, že se před ním cítíš malý a přehlížený.
    Druhý pár očí dole, sleduje tvé kroky a čeká na tvé škobrtnutí, vyhlíží tvá provinění, člověče, aby tě k sobě mohl přivinout.
    A mezi tím ty, člověče, přicházíš na svět s očima široce otevřenýma údivem a pak se ten údiv s každým okamžikem vytrácí a oči přichází o svou jiskru, až je pomalu začneš před spoustou věcí přivírat. Děkuj za každou příležitost, která ti oči znovu otvírá. Děkuj za duben.

    Závěrečná poznámka: 

    tak se s vámi loučím a děkuji organizátorkám za další příležitost se každý den zastavit, překonat čas a lenost a dát život něčemu novému. taktéž děkuji za čas a komentáře čtenářům a těším se, že si aspoň něco konečně přečtu. Dubnu zdar!

  • Strategie z písku

    Fandom: 
    Drabble: 

    Když mi to dáš, něco dostaneš. Když mi to nedáš, taky něco dostaneš, ale nebude se ti to líbit.
    Je hezké se rozdělit. Je ošklivé se nerozdělit. Chceš být hezká, nebo ošklivá?
    Dokud se nevzdáš toho, po čem doopravdy toužíš, svět tě nepřijme mezi sebe.
    Vlastnictví ti dává do rukou hladové duše druhých. Mít znamená být. A být za to bit.
    Když se rozdělíš, budu se na tebe usmívat. Když se usmívám, je snazší ze mě něco dostat. Cíl je tím blíž, čím víc se zalíbíš.
    Škola života na pískovišti.
    Moc nespočívá v síle či velikosti. Moc slabých vyžaduje lstivost.

  • Velký třesk

    Fandom: 
    Drabble: 

    Špičky jsou přeceňované. Neviděla jsem je celé dny, ale nikterak mi nechybí. I kdyby, stejně bych je nepoznala. Chodidlo je směšně měkké a připomíná kopyta. Lichokopytníka. Nohy pleskají o zem a břicho se rozpíná do všech stran jako vesmír. Roste větší rychlostí, než vědci předpokládali. Já za ním nejsem vidět. Dobrá průprava na budoucí život. Hlavní roli se chystá přebrat někdo jiný. Uvnitř toho mikrokosmu je tajemství, které vyzradí až následující roky. Zahrnuje většinu mé hmoty a energie. Zatím se kutálím po běžných oběžných drahách od ledničky, přes záchod až do postele, která vykazuje největší gravitační pole. Očekávám velký třesk.

  • Ráno

    Fandom: 
    Drabble: 

    Chechtáky visí pod stropem. Omámení se postavíme.
    Opravdu? Bílé vousy poledních příhod zavítaly k lesu.
    Nevěrná slova            nikde nekončí.
    Dávají se ráno           v místech, kde umírají sny.
    Pošli mi smích potrubní poštou. Zaplatím zodpovědností,
    marnivostí, zběsilostí, odpuštěním. Noc nelže dokud není tázána.
    Zahraješ? Reperoár kvílení se ztrácí v modrých košilích s límečkem.
    Citronová slova kroutí ústa. Hadi vylezli z děr,
    aby spolykali mé teplo.
    Člověk se zadiví
    kolik je bolesti v otázkách.
    Sundej mě z kříže, abych ti mohla pro jednou vyprat kalhoty.
    Chechtáš se a rozhazuješ intimitu holýma rukama.
    Nikdo ji nechytá
    a stejně nedopadne.
    Zapomeň se. Vůně vyprchala.

  • Jak převzali vládu

    Drabble: 

    Řeknu vám takový prostý příběh. Šel idiot světem a potkal aktivního vola, který ho tlačil před sebou. Nebyl to prvoplánový idiot, ale takový ten latentní a k tomu pořádný fešák. Takový, že jako zázrakem idiocie nebyla vidět ani slyšet. Jistou dobu. Po cestě se k nim připojil ještě užitečný blbec, aby jim se vším pomohl. A tihle tři se dali dohromady a dělali z lidí pitomce. Někteří lidé pak marně přemítali, jestli z nich to, že se nechali okouzlit idiotem, náhodou taky nedělá idioty. Chytří lidé si říkali, že moudřejší ustoupí a mlčeli. A od té doby hloupost vládne světu.

    Závěrečná poznámka: 

    našla jsem takový výstižný citát, tak se s vámi musím podělit :
    „Moc je nejsladší, když je úplně nepřiměřená. Když blbec vládne moudrému, slabý silnému, ohavná krásnému.“ Karl Kraus

  • Splněné sny

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    nahrazuji téma č. 22 Snílek

    Drabble: 

    Sakra dobře placenou práci. Přál si jí, pracoval na tom a má ji. Cestuje světem, ale všechna ta slavná půvabná města se vměstnala do hotelových pokojů, které se sobě podobají tím víc, čím jsou dražší.
    Krásnou ženu. Přál si ji, pracoval na tom a má ji. Vždycky, když odjíždí na cesty, svírá ho obava, kdo další si její krásy ještě všimne.
    Čím víc má, tím víc se bojí, že to ztratí. Nemůže se zastavit, aby ho někdo jiný nepředběhl.
    Člověk by si měl dávat sakra dobrý pozor na to, co si přeje. Někdy splněné sny nemají daleko do nočních můr.

  • Hodná holka

    Fandom: 
    Drabble: 

    Hodná holka dělá, co se jí řekne, protože pak bude dobře. Neudělá-li to, bude následovat trest. Hodná holka se vyzná v binární soustavě života. Počítá se vším, co jí osud nadělil. Pěkně uklízí a dobře vaří, dříví nosí, v peci zatopí. Prst nad ní varovně trčí a co chvíli rozčesává vzduch, když ukazuje, co se má udělat. Hodná holka sleduje jeho trajektorii. Přes všechny ty nánosy kultury a výchovy, přes všechen strach, je v ní pořád někde zvíře, které nechce odejít. A čeká, až mu otevře srdce. Mařenka cudně sklopí oči a pak se vší silou zakousne do vrásčité ruky.

Stránky

-A A +A