Moje články

Některé průšvihy způsobuje lidský faktor. U našeho průseru se jednalo o naprosto ukázkovou "nešťastnou shodu okolností". Klepou se mi nohy, a upřímně, teď mám pocit, že až do konce života nebudu chtít opustit svoji postel. Ale přežil jsem. Všichni jsme to zvládli, natěsnaní jako sardinky v malé plechovce lunárního modulu. John sice přišel o svoje stylové obočí, ale přežili jsme. Na ten zatracený Měsíc se možná už nikdy nepodívám, přiznávám, že teď už se mi tam ani nechce.
Věřili byste tomu? Tolik bezpečnostních protokolů a stejně nám vybouchla kyslíková nádrž. Možná jsme neměli mít tu, co sloužila už Apollu 10.

Ellie zapomněla úžasem dýchat. Oněmělá hleděla na fantastickou krajinu pod sebou. Chtělo plakat, smát se, objímat všechny okolo sebe. Její sen rostl a žil všude kolem ní. Ian se trochu škodolibě pochechtával a Ellie si uvědomila, jak hloupě zírá a konečně zavřela ústa.
Váhavě udělala první krok, jako by čekala, že se kouzlo rozplyne.
"Tráva? Tráva není úplně..." Nedostala šanci dokončit větu, protože kolem se právě prohnalo asi dvacetičlenné stádo. Jeden z tvorů se maličko opožďoval za ostatními, pak se zvědavě otočil a prohlížel si návštěvníky.
Ellie od něj byla sotva metr. O chvíli později jí vlasy rozčíslo triceratopsovo říhnutí.

"Co to do kosmu je?" nadával Rimmer a zhnuseně se díval na transparent, který podle všeho vytvořil někdo tak, aby napodobil co nejvěrněji jeho písmo.
"To je tvůj výtvor, Dutohlave," usmíval se Lister. "Tvoje pacifistické, všeho vzteku zbavené já napsalo tuhle nádheru."
"Ale... vždyť tam stojí K.L.I.T.O.R.I.S.! Ani ho neumím najít, proč bych bojoval za jeho práva?" Rimmer brunátněl a nozdry dostávaly podobu dvou majestátních vítězných oblouků.
"Taky jsem se divil. A přitom jediná zkratka, která se ti kdy bude hodit, je P.A.V.O.U.K. - pitomý, arogantní, vesmírný... učiněný kosmopako."

Zpočátku se mu zdály zlé sny. Probouzel se horečnatým vytržením, lapal po dechu. Když se probral, měl pocit, jako by zrovna vystřízlivěl. Nechápal, co se mu děje, ale starost o pracovní místo byla přednější.
Potom poprvé spatřil na svých rukou čerstvou krev. Nevyděsila ho. Naopak. Probudila v něm touhu. Žízeň. Hlad. Hlad po Lauře.
Zprvu utíkala, ale slyšel tlukot jejího srdce i zpoza zdi. Když se jí zmocnil, vášeň ho ovládla a jeho proměna se stala kompletní. Tělo porostlo srstí, tesáky se zableskly v měsíčním svitu.
V lese ho přivítalo vytí vlčí smečky. Byl jedním z nich. Konečně byl doma.

Max se rozhlédl po sluncem zalité krajině svého dětství. Vzpomínky na strýce ho znovu zcela ovládly. Jeho laskavá tvář. Jeho praštěný smysl pro humor. Jeho pokusy opít nezletilého synovce. Tohle byl jeho svět.
Zvedl se vítr a pohrál si s nalitými hrozny. Kdesi na domě bouchly okenice. Snad až příliš krásné, napadlo Maxe.
Fanny se na něj dívala svýma nevinnýma očima.
"Jedu zpět do Londýna, Fanny." Pohled neuhnul, ale zalil se slzami.
"Potřebuju vyřídit všechny potřebné papíry. Nemůžu se stát sklepmistrem ze dne na den." Slzy.
"Ale třeba se jím stanu příští měsíc, až se sem definitivně nastěhuju."

Slzy štěstí.

Daleko na západě žije chlapík, kterýho jsem potkal a kterýho můžete úplně s klidem potkat i vy. Je milej, je to milej člověk. Rád si s váma pokecá, pokud ho pozvete na panáka. Jenom vám doporučuju, abyste ho nedráždili a vynechali v konverzaci pár věcí.
Tak předně - koberce. Potom se vyhněte Číňanům. Netahejte do řečí špinavý podvlíkačky a slipáče. Taky se úplně nehodí mluvit o zeleném laku na nehty. Pocuchat nervy by mu mohlo i hořící auto a sem tam i nějaký to vulgárně vaginální umění. Ale hlavně, hlavně ten tépich.
Je to člověk a o člověka tady jde především.

Když se Bartleby probudil, urazila mu mozek těžko identifikovatelná rána, jazyk mu někdo přejel struhadlem a v krku se mu zabydlela rodinka mývalů. Nebo ježků. Těžko rozpoznával, co se kolem něj děje, ale když rozlepil oči (a že to světlo sakra bolelo), viděl chrápajícího Lokiho. Na zemi. Totiž... na Zemi! Kam jen oko dohlédlo, všude Wisconsin.
O pár chvilek později se oba mátožně dopotáceli k lacinému motelu. Bez peněz, zato s polámanými křídly.
"Vy jste museli mít divokou noc, hoši," zubil se správce.
"Včera nás tak nějak... degradovali."
"Tak to vám nezávidím... pánové...?"
"Barry," zamumlal Bartleby.
"Larry," pokýval Anděl smrti.

Zlomený nos a první zlomené srdce.
Noci plné studia, pot a hodně slz.
Ukradené doteky v pornokině dvě hodiny po promoci.
Práce a odříkání, kauzy, přesčasy, samota.
Anonymní ruce a jazyky v jeho ústech nenahradí touhu po lásce.
Kariéra se stane vším.
A najednou štěstí - Miguelovy něžné oči.
Noci s operou a opatrné procházky.
Rozbitá ústa, zlomená ruka.
Úspěch, stoupání po kariérním žebříčku.
Šok.
Kašel, bolest, vyhazov.
Nespravedlivý soud a umírání.
Miguelova dokonale ukázková péče.
Poslední léto lásky.
Soudní proces plný vyčerpání, špíny a špatných vtipů.
Vyhrál, vítězství nepřežil.
Tělo selhalo.
Mohl si za to sám. Protože patřil k nim.

Boží prst na znamení přízně osvítil celý Vlkov. Ondřej se pyšně díval na svoje dílo.
Když se vrátil, našel svůj rodný dvorec rozpadlý a zničený stejně jako družina loveckých psů.
Jak ji nenáviděl. Lenoru. Macechu, která ho připravila o světský život.
Jak ho vábila. Žena, která měla vdovským šatem zahalené tělo sladké panny. A pak se společně pustili do díla. Rukama pevnýma a jemnýma znovu vzkřísili Vlkov.
Na jaře ji požádal o ruku. Byla zalita sluncem a souhlasila. Zažili několik nádherných dní, v nichž dávali průchod své žádosti. Nic je nemohlo pokazit.
Dokud se na kusu dřeva neobjevil řádový kříž...

Některá rána nejsou dobrá. Ne proto, že došla nejoblíbenější příchuť černého čaje, ne proto, že počasí za okny se chová jako typické skotské počasí. A kupodivu ani nebylo 1. září, kdy se s železnou pravidelností kazilo ráno většině učitelů. Kdepak.
Minerva se protáhla a s hrůzou hleděla na své psí tlapky a měla nehoráznou chuť najít míček. Severusovy vlasy najednou měly objem a jeho lokny by mohly udělat slušnou kariéru pro Schwartzkopf. Skřítci seděli s nohama na stole a dávali si voraz. Všichni pobíhali a panika pomalu ochromovala bradavický hrad.
Akorát Filch byl spokojený. Poprvé za život si vyzkoušel kouzlení.