Moje články

  • Obrázek uživatele Kleio

    Těla (Bodies)

    Originální netflixovský sci-fi detektivní seriál, který byl natočený na základě stejnojmenného komiksu.
    1890, 1941, 2023, 2053, čtyři detektivové, jedna ulice a ta samá mrtvola. Nahá, s prostřelenou hlavou, ale bez kulky, která by to způsobila.
    Alfred Hillinghead, Charles Whiteman, Shahara Hasan a Iris Maplewood našli za policejním odznakem úkryt před vlastní jinakostí. Musejí spolupracovat napříč časem a odhalit tu nejdůležitější věc: pravdu.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Kleio

    Mezitím chvíli před uzávěrkou

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zasedačka byla podezřele prázdná. Diagramy na papírových tabulích ukazovaly jednoznačný a nevratný sešup do červených, místy spíš do ultračervených čísel.
    Šéf v čele stolu skládal papírové lodičky z účetní uzávěrky a za doprovodu zvuků, které snad měly být troubení zaoceánských parníků, je tužkou proháněl po stole.
    Pět posledních zaměstnanců se po sobě nervózně dívalo. Nikdo si netroufl ani zakašlat, jenom sekretářka před každého postavila hrnek špinavé vody místo čaje a s každým šálkem hlasitě třískla o stůl.
    "Co kdyby..." promluvil pracovník PR a všichni se lekli.
    "Co kdybychom už po našich klientech nechtěli těch padesát litrů moči, nepomohlo by to?"

    Závěrečná poznámka: 

    Trochu britské absurdity takhle kolem půlnoci nikdy neškodí.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Kleio

    Jedna velká šťastná rodina 4

    Obdarovaný: 
    Esti Vera

    Drahá Esti Vero, každý správný romantický příběh musí skončit svatbou. Všichni na to čekáme. Všichni to chceme! A závěrečné usmíření je konečně tady.
    Děkuji ti za úžasné vánoční přání, které mi dovolilo pomuchlat se s Henrym a Alexem taky jinde než ve vlastní hlavě (je to přesně tak úchylné, jak to zní!) a hrozně ráda jsem ti tenhle dárek psala.
    Taky děkuji za trpělivost, se kterou jsi dočetla až sem. Krásné poVánoce přeju!

    Díl čtvrtý: Den svatého Valentýna

  • Obrázek uživatele Kleio

    Jedna velká (šťastná) rodina 3

    Obdarovaný: 
    Esti Vera

    Díl třetí: Štědrý den

    Režisér i kameraman se potí. U vánočního stromečku stojí dva reflektory, mikrofonista je bledý. Živák. Král se zbláznil. Ať žije král.

    Je přesně 14:59 a Jeho Veličenstvo král James III. se usadí v křesle, vypadá unaveně, ale na povadlé tváři má úsměv. Vánoční poselství se bude vysílat živě za tři... dva... jedna...

  • Obrázek uživatele Kleio

    Jedna velká (šťastná) rodina 2

    Obdarovaný: 
    Esti Vera

    Díl druhý: Štědrý večer

  • Obrázek uživatele Kleio

    Jedna velká (šťastná) rodina

    Obdarovaný: 
    Esti Vera

    Shrnutí: Americká prezidentka obhájila svůj post, princ Henry zůstal princem lidských srdcí, Alex získal politické body, ale co bylo vlastně dál?
    Pairing: Alex/Henry
    Rating: 12+ vzhledem ke kánonu
    Poznámka autora: Jakkoliv miluju knihu a považuju ji za lepší než film, některé věci z filmu se povedly. Alex a Henry jsou už blíž 30, na britském trůně sedí Stephen Fry a Claremont a Diaz nejsou rozvedení budiž tedy základními premisami téhle fanfikce. Přeju ti krásné a hřejivé Vánoce a slibuji, že pokračování přijde. Všichni ho chceme.

  • Obrázek uživatele Kleio

    Až poslední vyhasne

    Drabble: 

    Pavel, už dávno ne Pavlíček nebo Pašíček, měl tvář plnou vrásek a vlasy prokvetlé šedinami. Ani jemu se nevyhnul čas. Ve svém muzeu vítal každou vyřazenou mašinku, která už nestačila zrychlené době. Pára už nestačila, ke slovu přišly diesel a elektřina. Pravda, lidé byli spokojení, ale jako by spolu s parními vláčky odcházelo i něco víc než jenom oblaka páry v krajině.
    Mizely maličké tratě, co vedly do každé vesnice, mizelo to zvláštní kouzlo, které zářilo v očích malých dětí.
    Co bude, až vyhasne poslední kotel? Zvládne malé muzeum zachránit všechny? Kdo ví. Naštěstí pár mašinek ještě pořád baští uhlí.

  • Obrázek uživatele Kleio

    Zmlsaná mašinka

    Drabble: 

    Někdy se stávalo, že mašinky nechtěly jíst, co jim do kotle přidávali. Většina sice jedla dobré hnědé uhlí, ale sem tam našla se taková, co chtěla lepší, kladenské plynové. To byl pak topič Pazdera skoro bez práce, protože černého uhlí bylo třeba málo.
    Ale pak tu byla Růžová, všecka zmlsaná mašinka, co vymrzovala. Jen nerada otevírala dvířka od pece, když jedla cokoliv jiného než antracit. Po měsíci pak zase začala žádat něco jiného.
    Pan Kubát, její strojvedoucí, se už sotva držel a to byl takový dobrák. Když však odmítla jezdit, než dostane uhlí z Vestfálska, mrštil vzteky čepicí o zem.

  • Obrázek uživatele Kleio

    Nejsmutnější ticho

    Úvodní poznámka: 

    Jednou se to stát muselo a bylo to velmi smutné. A ještě smutnější.

    Drabble: 

    Jednou, a muselo se to stát, přinesl na Smíchovské nádraží bývalý černokněžník Zababa tu nejsmutnější zprávu. Pan Blahoš, laskavá duše celého nádraží, zemřel.
    Všichni železničáři hned smekali čepice, jakmile to uslyšeli.
    Když se konal pohřeb, přišel se s panem Blahošem rozloučit snad každý, kdo o něm byť jen slyšel. Zababa nechal pro něj vypravit speciální černý vlak, který měl odvést rakev až do Heřmanova, kde se pan Blahoš narodil. Nádraží, jindy plné lomozu, pískání, šumu a všelijakého běhání, se odělo do ticha a smutku. Kudy projel černý vlak, tam utichly všechny mašinky i stroje.
    A to ticho bylo nesnesitelně hlasité.

  • Obrázek uživatele Kleio

    O mašince Rebelce

    Drabble: 

    Byla jednou jedna mašinka, která chtěla všechno dělat po svém. Nechtěla stát ve výtopně, když pršelo, protože se ráda klouzala po mokrých kolejích, na sluníčku zase nebyla ráda, když nad ní železničáři natáhli plachtu, aby se jí nepřehřál kotel, do Plzně chtěla jezdit v pondělí a ne až ve středu jenom proto, že to píše jízdní řád.
    Nikdo nevěděl co s ní, všelijak jí domlouvali, ale ona vždycky jenom zapískala, že takhle to cítí a tak to bude.
    Nakonec, nikdo nevěděl jak, začala poslouchat pana Malíře, svého nového strojvůdce. Až když vyjela, pochopili. Mašinka Rebelka spokojeně vyfukovala oblaka růžového kouře.

    Závěrečná poznámka: 

    Původně jsem chtěla, aby měla číro, ale pochopte, to by shořelo a kdo by pak měl čuchat ten smrad. :D

  • Obrázek uživatele Kleio

    Velikonoční jízda

    Drabble: 

    Jednou povídá strojvůdce pan Antoš Malé mašince, že čeká je důležitá jízda. Budou Velikonoce a z Nuselského nádraží pojedou v sobotu děti i dospělí ven z Prahy, aby natrhali kočičky.
    Malá mašinka se těšila a opravdu, hned ráno bylo plné nástupiště a lidé se hrnuli do vagónků, že měla co dělat, aby všechny ty lidi dovezla.
    Odpoledne byl v Pikovicích ten samý lomoz a Malá mašinka povídá: "A kde jsou ty kočičky, pro které lidi jeli? Nejsem si jistá, zda vystačím s uhlím, jestli povezu ještě větší náklad."
    A pan Antoš ji pohladil a ubezpečil, že tyhle kočičky určitě doveze.

  • Obrázek uživatele Kleio

    V boudičce Dlouhé mašinky

    Drabble: 

    Byl jednou jeden chlapeček, co se jmenoval Pavlíček a miloval vláčky, koleje, výhybky, zkrátka všechno, co souviselo s železnicí. Už odmalička chodil s tatínkem nebo s dědečkem pozorovat vláčky a doma stavěl koleje snad úplně všude.
    Když se dostal až do boudičky Dlouhé mašinky, měl oči navrch hlavy. Samá páčka, kolečko, dvířka...
    "A na co je tahle velká, pane železničáři," zeptal se a ukazoval nahoru.
    "To je brzdící páka, velmi důležitá," poučil ho pan Blahoš.
    "A tahle?" zeptal se znovu a zatáhl. Dveře kotle se otevřely a na Pavlíčka vylétl oblak černého uhelného kouře.
    Celý se zakuckal. "Už asi vím."

  • Obrázek uživatele Kleio

    Baby welcome party

    Fandom: 
    Obrázek: 
    Úvodní poznámka: 

    Opouštím na chvíli mašinky a rychle, jak jen to jde, maluju.
    To hnědé na vlnách je košík s Plaváčkem, líp to nedovedu.

    Závěrečná poznámka: 

    Rainbow baby je náš Ledňáček od Rokytky, rainbow baby je dítě, co se narodilo až po smrti sourozence.

  • Obrázek uživatele Kleio

    Nová generace

    Drabble: 

    Jednou, ne zas tak dávno, dorazily na Smíchovské nádraží nové pořádky. Dorazil nový přednosta a prováděl všelijaké změny. Starší železničáři, co ještě pamatovali původní časy, remcali. Noví železničáři byli jiní, všecka studovaní, s maturitou, v nažehlených uniformách. Poslušní byli na slovo a vždy byli hotovi citovat příručky a vyhlášky. Ale staří mazáci moc dobře věděli, že teprve těžké chvíle odhalují pravý charakter.
    A tak, když jednoho dne došlo na nádraží k neštěstí, mohlo se oddělit zrno od plev. Většina mladých zaměstnanců nešťastně koukala, ale pár dokázalo opustit příručky.
    "Ono to půjde, uvidíte," řekl večer u piva pan Barák, nejstarší železničář.

  • Obrázek uživatele Kleio

    Jak se stala lokomotiva maminkou

    Drabble: 

    Jednou, a to jste už milé děti slyšely, stonala stará zasloužilá mašinka a ostatní mašinky nevěděly, jak jí pomoci. I zavolaly na pomoc Zababu. Ten přijel o půlnoci v černočerné tmě, důkladně mašinkou zkoumal a pak smutně zavrtěl hlavou.
    "Milé mašinky, vím, proč jste mě volaly, ale život vracet nedovedu. Leda snad..." odmlčel se a mašinky ani nepískly. "Leda snad že bych z ní udělal úplně jinou."
    A protože nebylo, co jiného dělat, vrhl se na všechny součástky staré mašinky, zamával rukama, ozvalo se pískání a vrčení.
    I narodila se Nová mašinka.
    A to byl druhý dobrý skutek zlého čaroděje.

  • Obrázek uživatele Kleio

    O Dlouhé lokomotivě v kůlničce

    Drabble: 

    Občas, když bylo Smíchovské nádraží pusté a prázdné, zaslechl pan Blahoš tichý nářek a pláč. Dlouho nevěděl, odkud to přichází, kontroloval jednu mašinku po druhé, ale všechny spokojeně dřímaly.
    A pak na to přišel. To naříkala Dlouhá mašinka v kůlničce.
    "Proč si mě kdo vybíral. Jednou jedinkrát jsem se projela a teď tu stojím v kůlničce a jsem úplně k ničemu. Hnout se nemůžu tam ani zpět... Moc bych chtěla být k něčemu užitečná," říkala si sama pro sebe, ale pan Blahoš ji slyšel a hned přemýšlel, jak by té nebohé mašince pomohl.
    Ale o tom si povíme zase příště.

    Závěrečná poznámka: 

    Mašinku si vybral nejvyšší pan železničář. A ona se ani nehne, tudíž je paralyzovaná. Doufám.

  • Obrázek uživatele Kleio

    Zababa show

    Drabble: 

    Vás tady teda je! Na to, že sem můžete přijet jen po jedné koleji, courá vás tady jak po Ferdinandově třídě.
    Nelíbíte se mi, ani jeden. Ne, ani vy s tím tučným svazkem bankovek se mi nelíbíte, na to vsaďte svůj pěkný přeškrobený límeček. Ani tam madame támhle, ta zelená vám nejde k pleti.
    A navíc tady s vámi budu muset strávit celý měsíc, protože mi tu couráte po kolejích, nekoukáte na čas a já se tu budu otravovat až do dalšího úplňku.
    Měl bych vás upozornit, že jídlo tu nepodáváme, toalety jsou zamčené a klíč jsem už dávno ztratil.

  • Obrázek uživatele Kleio

    Jak mašinka toužila po dobrodružství

    Drabble: 

    Jednou, a už je to velice dávno, objevila se na Smíchovském nádraží Zvídavá mašinka. Všichni si ještě moc dobře pamatovali, jak před lety prorazila Zvědavá mašinka nárazníky, vyjela do světa a už se nevrátila.
    Odrazovaly tak Zvídavou mašinku, aby jela v jejích stopách.
    "Věř nám, za nárazníky je jenom prázdno," povídaly, když hledala kolej, která k nim vede.
    "Ale já bych si do toho prázdna udělala jen malinký výlet," pískla Zvídavá a rozjela se.
    Naštěstí ji včas zastavil pan Pokorný. Zařídil jí převelení a od té doby jezdí Zvídavá mašinka na jednokolejné trati pod Boubínem a denně zažívá nečekaná dobrodružství

  • Obrázek uživatele Kleio

    V čarodějné dílně

    Drabble: 

    Když se pan Blahoš ocitl na nádraží v Zababově, uvedl ho sluha do čarodějné dílny. Pan Blahoš, znalý jen báchorek a pohádek, očekával tmavou sluj, kde bude černokněžník stát nad velikým kotlem a nad zeleným plamenem cosi míchat. Nemohl být dál od pravdy.
    Dílna velkého černokněžníka vypadala jako inženýrská kancelář, včetně rýsovacího prkna a všelijakých nákresů. I sám černokněžník vypadal víc jako inženýr než sluha pekelný. Nad velikou bednou si cosi mumlal a přeměřoval.
    Teprve když se otočil a spatřil pana Blahoše, luskl prsty a místo bedny stál před ním velikánský kotel.
    "Takhle jste si to představoval?" usmál se Zababa.

    Závěrečná poznámka: 

    Kotlík je hrnec. Jasný?

  • Obrázek uživatele Kleio

    Jak měli pan Blahoš a černokněžník Zababa dovolenou

    Úvodní poznámka: 

    Asi už lehce AU

    Drabble: 

    Když se v holešovickém obchodě U Krále železnic objevila na dveřích cedule s nápisem ZAVŘENO, obličeje zklamaných chlapců a dívek se lepily na sklo, mžouraly do ztemnělé výlohy a snažily se zahlédnout, zda přece jen nepřijde hodný pan Blahoš a nepustí je dál nebo jim strašidelný pan prodavač Zababa nevyčaruje další krásnou a novou mašinku.
    Ale kdepak, bělovlasý železničář na penzi a temný černokněžník ve výslužbě měli ten týden docela jinou práci. Řekněme jen, že jeli na dovolenou, hezky vlakem a hezky daleko, a dělali to, co jim přinášelo nezvykle veliké potěšení.
    A určitě při tom někdy hráli i šachy.

    Závěrečná poznámka: 

    Ano, jsem magor, ale prostě ty dva shipuju. Vy nemusíte. :D

  • Obrázek uživatele Kleio

    Jak mašinky hledaly zlého černokněžníka

    Drabble: 

    Jednou, a už je to velice dávno, byla jedna stará poctivá lokomotiva těžce nemocná. Z chladících trubek jí neustále unikala pára a v kotli měla obrovskou prorezlou díru. Klempíř měl dorazit až ráno a mašinky se bály, zda to stará lokomotiva do rána vůbec vydrží.
    "Nedá se nic dělat," řekla jedna z nich, "musíme zavolat Zababu."
    Mašinky se radily, ale nevěděly, jak takového černokněžníka poznají.
    "I to je náramně jednoduché, chodí o půlnoci, zahalený v černém plášti. Přijíždí po 17. koleji," vysvětlila mašinka.
    A tak se lokomotivy nedočkavě shromáždily u výhybky a čekaly. Náhle se ze tmy vynořila temná postava.

  • Obrázek uživatele Kleio

    O smělých snech nejvyššího pana železničáře

    Drabble: 

    Jednou železničáři začali se proti svému přednostovi bouřit.
    "To přece nejde, aby se k nám takto choval, už rozplakal i Čtyřistašestku tím svým láteřením," povídali si. "Někdo by mu měl vyčinit," dodali a hned se obraceli na pana Blahoše, že snad jako služebně nejstarší by něco zmohl.
    Ten nerad, ale šel. Už ve dveřích choval se k němu nejvyšší pan železničář nerudně. Ani nevyslechl jeho žádost do konce a hned spustil: "Co je mi do nějaké Čtyřistapětky? A vůbec do celého malého Smíchovského nádraží. Však já tady dlouho nebudu. Převelí mě jinam. Až do Vídně, uvidíte."
    Nemohl se mýlit víc.

  • Obrázek uživatele Kleio

    Nejvyšší pan železničář

    Varování: 

    Obsahuje nejvyššího pana železničáře

    Drabble: 

    Jednou, a už je to velice dávno, nastoupil na Smíchovské nádraží nejvyšší pan železničář. Pan Blahoš byl rád, že už je v důchodu a požádal o svoje teplé místo ve výtopně. Pracovat pod panem nejvyšším železničářem se totiž nedalo. Celý den chodil a na všechny křičel.
    "Vyleštit!"
    "Přezout!"
    "Moc malá."
    "Tomuhle říkáte předpisová košile?"
    "Kdo čistil ten kotel?"
    "Házejte v rytmu!"
    Nikdo nevěděl, co štěkne nejvyšší pan železničář na něj. Všichni byli nešťastní, nejvíc mašinky. Všechny byly smutné, po kolejích se ploužily a netěšily se domů.

    "Jak tohle asi dopadne, to jsem sám zvědav," řekl pan Blahoš a přihodil uhlí.

  • Obrázek uživatele Kleio

    Jak byly mašinky hodně namazané

    Drabble: 

    Čas od času bylo třeba nějakou mašinku poslat na prohlídku. Než do smíchovské opravny nastoupil pan Melichar, mašinky se bály a nechtěly se nechat prohlédnout. "Co když mi najdou defekt, co se mnou bude," naříkaly mašinky. Ale jemné francouzské klíče získaly si srdce mašinek. Navíc je po prohlídce vždy krásně promazal olejem, ó to byla lahoda!
    Jak objevil se veselý obličej pana Melichara, začaly se mašinky žďuchat a předhánět, která půjde první, a pan Melichar musel je všecky uklidňovat, že se určitě dostane na každou.
    Po prohlídce pak veselé mašinky klouzaly po posunovací koleji a těšily se na další prohlídku.

  • Obrázek uživatele Kleio

    Jak měli železničáři táborák

    Drabble: 

    Když bylo léto a noci byly víc modré než černé, sešli se občas železničáři ze Smíchova, co měli noční šichtu, a v ohništi, které pod dozorem pana Blahoše rozdělali vedle skladu, opékali sobě vuřty a chléb.
    Pan Vondráček uměl svým malým nožíkem z každého vurstu vykouzlit ježka a všichni se těšili, až budou plameny ty dobroty olizovat a barvit do kouřova.
    Ale co se nestalo, nečekaný déšť přerušil sezení uniformovaných přátel.
    I radili se, co dělat. Snad udělat je na uhlí v nějaké z pecí? Raději ne, usmál se pan Blahoš. A tak čekali pod střechou nádraží, až přestane pršet.

  • Obrázek uživatele Kleio

    Večerní šplechty

    Úvodní poznámka: 

    Představuju si to asi takhle: Je pozdní večer, na balkóně bytu nad obchodem U Krále železnic sedí pan Blahoš a pokuřuje s dýmky a vedle si pan černokněžník zapálí viržinko. Holešovicemi přejede po Negrelliho viaduktu vlak a rozjede diskuzi na téma, zda se dá nebo nedá vlaková doprava ještě někam posunout.
    Ve sto slovech je to ovšem polemika legrační.

    Drabble: 

    "Co jsem u dráhy, zažil jsem tolik pokroku a přitom jsem viděl, jak se stále dokola tvoří totéž, jenom lepší a rychlejší. Jako s těmi trpaslíky a obry. Jsme tlačení prací našich předků. A tak je to správně, protože takto se vyvíjí náš svět."

    "Výjimečně s tebou, drahý, nesouhlasím. Jenom vylepšovat, co už je, nepřináší změnu. Trpaslík na rameni obra, je tím obrem vláčen, sice vidí dál, ale pořád vidí pouze svět, který tu už je.
    Abys skutečně učinil změnu, musíš se vrátit k počátkům a zkusit věci úplně jinak a znovu. Jako já a moje mašinka, co objela svět."

    Závěrečná poznámka: 

    Jako takhle? Úplně poprvé netuším, zda jsem dodržela útvar.

  • Obrázek uživatele Kleio

    O tichém panu železničáři

    Drabble: 

    Žil byl jednou jeden železničář. Moc toho nenamluvil, mluvily za něj jeho činy a vrásky na čele. Řídil mašinky na trase z Prahy do Berouna a znal tam každičký pražec.
    Když nejvyšší pan železničář rozhodl, že Dlouhá mašinka pojede do Dolních Mokropes, zamračil se, jako to dělal pokaždé, když nejvyšší něco chtěl, a vyžádal si, že pojede též.
    Dostal pozici třetího strojvůdce, a tak jenom tiše stál a mračil se, když mašinka poskakovala. Ale nebýt jeho postřehu a rychlé brzdy, skončila by Dlouhá mašinka jistojistě v Berounce.
    Večer mu všichni železničáři tleskali. Pan Barák se maličko usmál, ale neřekl nic.

  • Obrázek uživatele Kleio

    Smíchovská desítka

    Varování: 

    Obsahuje pivo

    Drabble: 

    Pár dní poté, co přijela na Smíchovské nádraží první várka žateckého sladu, konala se další sláva. Ve smíchovském pivovaru se vykulila první desítka. Ještě neměla jméno, jaké má dnes.
    Železničáři sešli se po práci v nádražní hospůdce a společně sobě přiťukli.
    "Jenom na šnyt, ještě mám směnu," usmál se jistý mládenec, co nastoupil zrovinka včera. Pípa pracovala a staří železničáři začali vzpomínat. Mládenec poslouchal historky, které byly takřka k neuvěření. Hlavně ta o sedmnácté koleji, která se otevírá heslem: "Mašinko, výhybko, bradlo, most, prosím tebe o milost..."
    Mladý Blahoš netušil, že za padesát let bude stejná slova říkat někomu dalšímu.

  • Obrázek uživatele Kleio

    O hodném černokněžníkovi a chudém pánovi z výtopny

    Úvodní poznámka: 

    Víte, co se stane, když na Pohádky o mašinkách kouká maminka, která shipuje úplně cokoliv? Víte? Tak tady to máte černé na bílém.
    Přístupno všem, kdo chce vidět, ten uvidí. ;)

    Drabble: 

    Objevil se uprostřed noci. Stál před dveřmi skladu a mlčel. Pan Blahoš se ho nelekl a pozval ho dál na černou kávu.
    "Proč jste za mnou přišel, pane Zababo?" ptal se Blahoš a zapálil si dýmku.
    Černokněžník vzdychl. "Vy jediný jste mě nenazval zlým, i když opravdově zlý jsem. Ale cítím, že mi nějak můžete pomoci."
    Pan Blahoš vyfoukl kroužky kouře: "Přál bych si, abych vás mohl alespoň potěšit, i když vám možná ani opravdu pomoci nebudu umět."

    Dotkl se jeho ramene.
    ***
    Napravený černokněžník a železničář ve výslužbě si spolu otevřeli obchod. A žilo se jim společně až překvapivě šťastně.

    Závěrečná poznámka: 

    Za černé/bílé zvířectvo považuji oba pány, kteří se tak nějak vymkli svému životu.

  • Obrázek uživatele Kleio

    Nové pořádky

    Drabble: 

    Jednou, už ne tak úplně dávno, pohltilo Smíchovské nádraží velké město. Svět byl náhle rychlejší a parní mašinky přestávaly stačit tomu zběsilému shonu a chaosu, co se zvenku dotlačil až k nim.
    Páru nahradil diesel, diesel elektřina. Lidé libovali si, že hned je méně kouře a všude se dostanou rychleji, jak to na dráze pěkně sviští a skoro nedrncá.
    Jen jeden člověk nebyl šťastný. Mladý Pavel stával na nádraží a sledoval, jak odvážejí jednu parní mašinku za druhou.
    "Kdepak," řekl si, "chtěl jsem k dráze, ale tohle by nebyl život pro mne."
    A tak raději založil v Lužné mašinkové muzeum.

  • Obrázek uživatele Kleio

    O vráskách pana Valenty

    Drabble: 

    Jednou přišel pan Valenta do šatny celý od sazí. Jeho jindy tak veselou tvář brázdily hluboké vrásky.
    Pan Dvořák hned se zajímal, co se děje. Pana Valentu zlobila Pyšná mašinka. Minulý týden si umanula, že chce přemalovat kotel, pak chtěla nové vagónky. "To bych ještě snesl. Že nechce jezdit do Plzně, to mě trápí. Ale že dneska v Kařezu neuposlechla návěstí, protože chtěla být na nádraží první, z toho mám strach. Mám Pyšnou mašinku rád, ale bojím se, že špatně dopadne."
    Ostatní železničáři se snažili pana Valentu utěšit.
    Když Pyšná mašinka skončila ve šrotu, jediný pan Valenta pro ni plakal.

  • Obrázek uživatele Kleio

    Co dělají mašinky, když lidé spí

    Úvodní poznámka: 

    Byla noc, lidé spali, na nebi svítil měsíc. Ale mašinky nespaly, v tichu výtopny stály jedna vedle druhé a soutěžily. Stará posunovací lokomotiva měla i na dnešní noc otázky znamenitě zapeklité.

    Drabble: 

    Nejprve se vás zeptám, jakou barvou si Pyšná mašinka poručila přemalovat kotel, pokud si nejste jisté, mám pro vás i možnosti. Byl: modrý, zelený nebo růžový?

    Jedeme dál, kam dojela Zvědavá mašinka? To byste si ještě mohly pamatovat, ale pro jistotu: do kamenolomu, do dolu nebo do přístavu?

    Jedna pro pamětníky, Mlsná mašinka nechtěla jíst hnědé uhlí a vozili jí uhlí zdaleka. Odkud, snad z Porýní, Porúří nebo z Vestfálska?

    A teď, milé mašinky, kolika mašinkám byla maminkou Dlouhá mašinka? Tady bez možností.

    Poslední otázka bude pro nákladní lokomotivy jako snejtovaná, kolik párů kol má Pětsetčtyřiadvacítka? Pět, sedm či dvacet?

    Závěrečná poznámka: 

    Nejvíce bodů získala Malá mašinka a získala tak celou jednu lopatu uhlí navíc

  • Obrázek uživatele Kleio

    Obrázek

    Varování: 

    šotouš

    Drabble: 

    Jednou a už je to velice dávno, žil jeden chlapeček jménem Pavlíček. Že byl jako miminko celý boubelatý a buclatý, říkali mu od té doby Pašíčku.
    "Dědečku, namaluj mi obrázek," žadonil jednoho večera, po nos zabalený v peřině.
    "A co bys chtěl na obrázku, Pašíčku?"
    "Všechno, celý svět! Mašinky, koleje, nádraží a pana železničáře."
    "Ó to nevím, zda svedu nakreslit," vzdychal dědeček. Ale slíbil, že místo obrázku půjdou spolu zítra na nádraží, stejně je čas jet do Všenor za babičkou, tak vyrazí dřív a všechno si prohlédnou.
    Pašíček se radoval, až z toho nemohl spát.
    Copak asi uvidím, říkal si.

  • Obrázek uživatele Kleio

    O výhybce se svobodným duchem

    Úvodní poznámka: 

    Tak Ráž zase čte, jo?

    Drabble: 

    Žila byla jednou jedna výhybka. Byla to velmi důležitá výhybka, protože díky ní se jednokolejná trať dělila a posílala u Lužné nákladní vlaky do Rakovníka, nebo Prahy.
    Jenže bylo jí málo jednou za čas přetočit návěstí a mít závaží jenom černé a bílé. A stalo se, že vybarvila se mnoha barvami a působila zmatky. Čas od času přišel nějaký železničář a přemaloval ji do předpisových odstínů, ale výhybka se vždy vybarvila. Nevědeli, co si s ní počít, a tak svobodomyslnou výhybku vyměnili.
    Ale potkáte i dnes výhybky, co mají závaží červené nebo žluté. To je na počest první svobodné výhybky.

  • Obrázek uživatele Kleio

    O mašince, která mnohé zažila

    Úvodní poznámka: 

    Dětem přístupno, ale válka je zmíněná.

    Drabble: 

    Jednou, a už je to dávno, stály mašinky jedna vedle druhé v teple výtopny, promazány kvalitním olejem a dřímaly. Která nemohla usnout, požádala stařičkou lokomotivu o pohádku. A ta vyprávěla o dobách, kdy sloužila ve Velké válce. O dalekých krajích, kde mašinky jezdily schovány pod pancíři a vozily zásoby. A jak to nakonec byla zase mašinka, která dovezla vojáky domů.
    To nebylo tenkrát jako teď, pokračovala stařičká lokomotiva, že jste krásně barevné a souměrné. Na krásu se tehdy ohledy nebraly. Ani pískat jsme si nemohly.
    Malé mašinky usínaly a byly přitom rády, že mohou pískat, co jen se jim líbí.

    Závěrečná poznámka: 

    Jenom tak čiště mimo Pohádky, fenomén improvizovaných legionářských vlaků mě nepřestává udivovat. Pro ilustraci vlak Orlík

  • Obrázek uživatele Kleio

    O posunovací lokomotivě

    Úvodní poznámka: 

    Dnes můžou i děti před spaním. Nalaďte Ráže a čtěte. :-)

    Drabble: 

    Byla jednou jedna stará posunovací lokomotiva. Plášť měla už trochu zrezavělý, někde chyběl nějaký ten nejtek, ale ta vám pamatovala věcí.
    Jak mělo Smíchovské nádraží úplně jiné jméno.
    Jak se slavně otevřel velký železniční most.
    Jak stavělo se nádherné nádraží pod Vyšehradem.
    I pamatovala si, jak měl pan Blahoš husté hnědé kadeře a místo dýmky pokuřoval v boudičce viržínka.
    A znala i všechny výkresy, které vyhodil oknem inženýr Zababa, potkala i mašinku, co objela celý svět.
    Ale stařičká lokomotiva už nejezdí na Smíchově. Slouží daleko, až v České Třebové a všechno, co vypráví ostatním mašinkám, jsou pro ně jenom pohádky.

  • Obrázek uživatele Kleio

    Uplakaná mašinka

    Úvodní poznámka: 

    Tak nevím, jestli se na mašinkách brzo neuvařím, ale dokud vedou koleje, tak jedu.

    Varování: 

    Nečíst dětem před spaním.

    Drabble: 

    Jedna z mašinek, kterou dělníci vyrobili z Dlouhé lokomotivy, neustále plakala. Zbyl na ni totiž ten nejkratší komínek, pára jím špatně unikala ven a mašince tekly proudy vody přes světla.
    Železničáři jí tajně, aby se neurazila, říkali Mučenka a museli ji šetřit, aby se jí příliš nerozpálil kotel. Mučenka tak vozila vagónky do depa a zpět, sloužila ostatním lokomotivám a nikdy neviděla nic za hranicemi Smíchovského nádraží.
    Jedné noci tajně vyjela z výtopny, řádně zásobená uhlím.
    "A teď uvidím svět," řekla si, nažhavila kotel a vyrazila.
    Našli ji ráno na nádraží Vyšehrad spálenou.
    A to je konec pohádky o Mučence.

  • Obrázek uživatele Kleio

    Konduktérka

    Úvodní poznámka: 

    Pokrok ani na Smíchovském nádraží nezastavíš

    Drabble: 

    Jednou, ne tak úplně dávno, přiřadili na Smíchovské nádraží první koduktérku. Slečna Trávníčková, to byla dívka jako míšeňské jablíčko, tváře měla červené, uniformu ušitou na míru a točila kleštičkami, až z toho některým železničárům padaly čepice.
    Vlaky byly najednou čistější, mašinky jezdily s předstihem, aby se mohla na Smíchově zastavit, protáhnout si nohy a usmát.
    Všichni ji milovali. Mašinky, výhybky i závory. Cestující na trati do Berouna přibyli. I nejvyšší pan železničář se dokázal usmát, když slečna Trávníčková procházela kolem.
    Když se provdala za pana Valentu a odešla z dráhy do domečku ke králíkům a včelám, zlomilo to nejedno srdce.

  • Obrázek uživatele Kleio

    O bojácné mašince

    Úvodní poznámka: 

    Nalaďte hlas Vladimíra Ráže...

    Varování: 

    vlaky

    Drabble: 

    Jednou, a už je to velice dávno, přivezli na Smíchovské nádraží Bojácnou mašinku. Nechtěla jezdit po kolejích. Bála se, že vykolejí, rozsype si uhlí a už nikam nepojede. Nikdo si s ní nevěděl rady, a tak ji poslali do výtopny k panu Blahošovi.
    "Jestli ty si s ní neporadíš, tak už nikdo."
    Pan Blahoš mašinku pohladil: "Já ti rozumím. Zažila jsi mnoho zlého, ale tady se nemáš čeho bát."
    Mašinka vypustila páru a maličko se usmála.
    Dlouhé dny jí pan Blahoš cvičil, mašinka trénovala, aby se přestala bát. Alespoň natolik, aby zvládla dojet do Všenor.
    Ale to je jiný příběh.

  • Obrázek uživatele Kleio

    O první lokomotivě

    Úvodní poznámka: 

    Víte, je těžké se někam kreativně rozvíjet, když Ledňáček objevil Pohádky o Mašinkách a Krtečka. Jo a Ovečku Shaun. Obě zvířecí pohádky jsou možná fajn, ale zatraceně málo se v nich mluví. Zato mašinky, jémine, to je slovíček. Tak tedy, laskavý čtenáři (ne, nedoufám víc než v jeden kus, není to chyba), užívej sobě nové pohádky o mašinkách psané s láskou jednou mírně šotoušovskou maminkou.

    Varování: 

    Obsahuje vlaky

    Drabble: 

    Jednou, a je tomu velice dávno, přivedly koleje z Buštěhradské dráhy do Prahy první vlak. Tedy, Prahy, ono to tehdá do Prahy ani moc nebylo, ta pravá, ta se krčila v hradbách a začínala až dál, za řekou, přes kterou se ještě neklenul železniční most jako dnes.
    A tak přijela na Smíchov první lokomotiva. Byla to lokomotiva nákladní a vezla důležitý náklad. Čtyři vagóny plné sladu, pěkně rychle, rovnou z Žatce.
    Bylo to tehdy velké pozdvižení, všichni železničáři nastoupili v nejlepších uniformách a salutovali. Famfáry zatroubily, lidé tleskali.
    A mašinka? Ta si odfoukla a těšila se, co nového ještě zažije.

Stránky

-A A +A