Když se Edvin probral, ležel v písku. Loď, samozřejmě, nikde neviděl, zato si hned všiml nejen dalšího písku a pár šutrů, ale i dalších ležících lidí. Byli dva: starší muž v bílém plášti, z nějž se momentálně krom písku sypaly hlavně vulgarismy, a mladší dívka. Měla hubenou, neladnou postavu, popelavou, bezbarvou pleť, rovné tmavé vlasy a na sobě šaty takřka plesové.
„Omluvte mě, pánové,“ promluvila s výrazným britským přízvukem, „ale tamti muži vypadají jaksi zlotřile, možná bychom se měli schovat?“
Nevypadala zrovna jako taktický génius, ale když se podívali, kam ukazuje, i těm dvěma to přišlo jako docela dobrý nápad.