Blueberry Lady mě letos nejvíce uchvátila Rézičkou a Posledními oběťmi.
Od P.M.d.A. čtu hrozně ráda vtipy. Namátkou například Omyl.
A jestli humor prodlužuje život, nějaké to zatrnutí ho posiluje. Z této kategorie Pan Kaplan generický od kytky, Marks, jejichž autorem je nováček Roadsterguy, a Ony volají od Keneu, letos patrně nejsyrovější věc, co jsem četla.
Zpátky tedy k lehčím záležitostem :). Značkou ideál jsou vždycky Horáček a Pažout, které píše Rya, letos například Jak byl Pažout svobodný duch. Podobně mile jsem si početla u Nesnáze se jmény od Ilian nebo u klasiky od eliade a jejích Novinek ze světa sportu: I když fouká, hustě sněží, pleť vám musí zůstat svěží!. Vyloženě jsem si také vychutnala jedno z drabblat o cestujícím Hagridovi, konkrétně Úplně nenápadní (Regi).
Kahvi je pro mě spolehlivým zdrojem kanonicky přesně znějících drabblů, například ze světa Dobrých znamení (Pulcra Es, As We Know It) nebo Marvelovek (Fire and Ice, A Tortured Metaphor). Je to tak, promuju od jedné autorky čtyři drabbly. A nic s tím neuděláte :D.
A teď ještě pár dalších, které nenarvu do žádného chlívku. Lomeril a Večer v bezpečí (mám kontext? nemám. ale líbí se mi to, třeba bude i vám), Gwendolína a Zmar (doporučuji celý její letošní seriál z fandomu Our Flag Means Death), L.P.Hans a Poslední naděje.
Linkový stykač, stabilně perfektní, mě letos zvláště pobavil tím, že Punk je prej jinde.
A jako velké finále... Plakáty! Naprostý úchvat POPLUJTE! má na svědomí Rya, do hrobu mě mále přivedla Aries s Delfínem na vlně.
Tož tak.