Moje články

  • Mají oči a nevidí

    Úvodní poznámka: 

    Ještě jedno nesoutěžní.
    Nedalo mi to. Muselo to ven.

    Drabble: 

    Pořád čekají na Apokalypsu. Na konec světa. Ale neberou ho dostatečně vážně. Než to nastane, přijdou přece různá varování, víme jaká, tak až přijdou, polepšíme se a bude to. Nás se konec světa netýká. My se ještě můžeme opájet pocitem nepřemožitelnosti, než přijdou ta první znamení, bude ještě dost času, my se toho nedožijeme, možná naše děti, no, spíš vnoučata. Nebo pravnoučata. A třeba někdo něco vymyslí.
    Nechápou podobenství, nemyslí srdcem, vše berou doslova a proto povrchně.
    Apokalypsa již nastala, dávno v ní žijeme.
    Zřítila se z nebe veliká hvězda… A jméno té hvězdy je Pelyněk.
    Dvacátého šestého dubna 1986.

  • Pelyněk nebo procenta?

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Vstávej, dělej, ať nepřijdeš pozdě!“
    „Bolí mě hlava.“
    „To spraví čistej vzduch, hni sebou.“
    Strach ze zkoušení z fyziky teda čistej vzduch vážně nespraví.
    Zakašlu. A znova a víc.
    „To vyléčí med s cibulí,“ konstatuje máma. Podle mého dost sarkasticky. Ví, že tuhle fuj medicínu fakt nesnáším.
    „Mám teplotu.“
    Dává mi ruku na čelo.
    „Nemáš, to se ti jen zdá. Teplá nejsi.“
    „Bolí mě břicho. Asi budu blinkat.“ Při představě čtvrtletní písemky z matiky velmi věrohodně dávím. Máma znejistí a pak temně prohlásí: „Tak ti uvařím pelyněk.“
    Lepší pelyněk než čtvrtletka.
    Statečně tu hrůzu piju.
    Hlavně že nejdu do školy.

  • Ano nebo ne?

    Drabble: 

    „Za domácí úkol máte sloh v rozsahu dvou stránek. Bude to podrobný a srozumitelný popis.“
    „Jakože návod pro blbý, jo?“
    „A popis čeho jako?“
    „Libovolné téma. Ale bude to gramaticky i stylisticky správně a musí to dávat smysl. Jasné?“
    Čert mi byl ty puberťáky dlužen, pomyslela si při odchodu ze třídy.
    Totéž si pomyslela při četbě jejich slohů. Nenápaditá témata, nudné zpracování. Hrubky. Pouze jedna práce ji opravdu zaujala. Jak vyrobit doma výbušninu... Autora nechala úkol přečíst před celou třídou.
    Některá témata by měla být tabu, pomyslela si o pár dní později, když na místě školy zel jen obrovský kráter.

  • Dlouhé čekání

    Fandom: 
    Drabble: 

    Kvůli tomuhle jsme utíkali? Opustili rodiny a riskovali životy?
    Zpočátku plni odhodlání a nadšení trávíme den za dnem jen pitomou buzerací a šprtáním krkolomných slovíček a nepochopitelných frází.
    Jako kdybychom nikdy před tím nenosili uniformu.
    Jako kdybychom nikdy před tím nedrželi knipl v ruce.
    Každý den, kdy se rozezní sirény, čekáme, že dneska konečně… a zase nic.
    Jen čekáme a hledíme na nebe. Někdo smutně, někdo se vztekem
    Zatímco Angláni se vracejí s vystřílenými zásobníky, nás nechají jen kroužit kolem letiště a střílet do cvičných terčů.
    Dostáváme rozkaz ke startu. Do skutečného boje. Dnes to konečně bude proti frickům doopravdy!

    Závěrečná poznámka: 

    Naši "hoši v modrém" nestartovali do bojů hned po příchodu do Británie, na své první ostré nasazení si nějakou tu "chvíli" počkali.

  • Tuctový muž

    Fandom: 
    Drabble: 

    Byl to takový nenápadný ošuntělý človíček. Takový, jakých jsou tucty. V tuctovém kabátě s tuctovým kloboukem a s lacinými brejličkami na tuctovém obličeji. Nebylo na něm vůbec nic zvláštního. Absolutně nic.
    Nic zvláštního nebylo ani na jeho tiché zdvořilé žádosti o připálení cigarety. Oskar Fleischer potáhne ze svého doutníku a blahosklonně tuctovému muži dovolí, aby si od něj připálil svou tuctovou cigaretu. Tuctový muž děkuje a odchází v obláčcích dýmu. I ty obláčky jsou tuctové.
    Doma usedne tuctový muž k psacímu stolu a začne psát dopis. Vedle dopisního papíru leží dvě pistole a kapesní Bible.
    Pobožný pistolník se královsky baví.

    Závěrečná poznámka: 

    „Oskare, ty bídáku! Vsadil jsem se s Mašínem a Balabánem, že si od Tvého doutníku zapálím cigaretu. Vsadil jsem se o tisíc korun a oznamuji Ti, že jsem sázku v úterý vyhrál..."
    Štábní kapitán Václav Morávek provokoval gestapo opravdu rád. Krycích jmen měl spoustu, říkal si Michal, Leon, Mladý, Vojta, Ota Procházka, Jiří Uher, Vladimír,Mirek, Vlasta, Ruda nebo Růženka...

  • Když se ozve svědomí

    Úvodní poznámka: 

    Promiňte mi ten dotaz, ale: byl autor tématu zcela střízliv?
    Já bohužel jsem a nic lepšího ze mě tudíž asi nevypadne...

    Drabble: 

    Klika cvakla, dvéře letí,
    matka vchází do dveří,
    děti výskaj´, sporák syčí,
    táta vaří večeři.

    Kuchyní se vůně line,
    žena kabát odkládá,
    děti výskaj´, skáčou, vřeští,
    vládne dobrá nálada.

    „Mami, pusu!“ „Hele co mám!“
    Sápají se po matce.
    Ta však do pokoje mizí,
    zdá se - poněkud vratce.

    Klika cvakla, dvéře letí,
    manžel vchází do dveří.
    „Copak je ti, moje drahá,
    co bys chtěla k večeři?“

    „Mokrej hadr,“ skučí žena,
    „hlava bolí jako střep.“
    Muž se starostlivě mračí,
    k ženě dělá vzorný dřep.

    Netuší však dobrák stará,
    že to nebyl alkohol,
    zahnula mu jeho víla,
    z toho má teď duše bol.

    Závěrečná poznámka: 

    Rozchází se mi počítadlo ve Wordu a zdejší, tedy řídím se zdejším. DOufám, že počet slov je tedy v pořádku.

  • Zatloukat, zatloukat, zatloukat...

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na toto

    Drabble: 

    „Já čekám,“ pronesla madam Bittnerová hrozivě tichým tónem.
    Tři provinilci statečně mlčí, klopí oči a skoro nedýchají, aby na sebe náhodou neupozornili. Madam Bittnerová čte ve studentech jako v knize.
    „Kdo z vás dostal tak neskonale pošetilý nápad oživit toho koně? A kdo to provedl?“
    Odpovědí je znovu mlčení.
    Ředitelce je celkem jasné, kdo z těch tří celou věc vymyslel. Zrovna tak ví, že jedině Bára je dostatečně vyzrálá a silná čarodějka, aby takové náročné kouzlo zvládla.
    Bez problémů by mohla každého potrestat podle míry provinění. Ale soudržnost spolužáků oceňuje. Nenaléhá. Dostanou stejný trest. Koneckonců u toho taky všichni byli.

  • Chytrost nejsou žádné čáry

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jemně a pečlivě otírala vyřezávaný starý rám.
    Stejně zaujatě leštila skleněnou plochu.
    Nakonec si prohlédla výsledek své práce. Všechno se zdálo být v pořádku. Jemně pohladila rám a zašeptala: „Tak zase zítra.“
    Kroky na chodbě krasavici donutily schovat se za závěs. Královna ihned po příchodu do komnaty spustila svou obvyklou tirádu zakončenou obligátní otázkou, kdo je na světě nejkrásnější.
    Zrcadlo nesouhlasně zavrzalo rámem, ale nakonec odpovědělo „Přece ty, královno.“
    Dívka za závěsem se potutelně usmála. Když máte zlou macechu, je nezbytné být zadobře s jejími kouzelnými předměty. Kdyby to byla věděla ta naivní prateta Sněhurka, mohla si ušetřit spoustu nepříjemností.

  • Už zase?

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ta pohoda, ten klid, to božské ticho!
    Příjemné teplo, pohodlné poležení.
    Všude vůkol blaženost a mír.
    Žádný hlad ani žízeň.
    Žádné starosti, žádné hádky, žádná námaha, žádný stres.
    Příjemně plné bříško, žádné naléhavé potřeby.
    Vědomí bezpečí.
    Líně se převalit na druhý bok, zívnout a uvelebit se ještě pohodlněji.
    No není to nádhera? Co víc si přát?

    Cože? Co je to za zvuk? Blázní ten čimčarák?
    Nepříjemné horko.
    Že by už byl čas vstávat?
    Nevrle se posadil. Kručení v břiše. Musí jít shánět něco k snědku, jinak bude paní Medvědová nepříjemně bručet.
    Příjemné dny zimního spánku končí.
    Zase to pitomý jaro.

  • Mé ubohé mozkové závity

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jsem zvědavá, kdy vyhlásí první téma. Snad brzo. Noc o hodinu kratší a taky ten rozjezd, než člověk nastartuje mozkové závity…
    Desátá hodina odbila, lampa ještě svítila… Cože?
    Co mám na tohle psát? Jasně že po desátý večer se svítí. V dnešní době.
    V době Erbenově chodili lidi spát se slepicemi.
    To mám psát něco na Erbena?
    Ty Svatební košile bych dohromady ještě dala.
    Dvě věci tu v krvi leží… Sakra, ne, to je jiná balada.
    To je tak, když se při drabblení dívám na detektivku.
    Desátá hodina odbila, a lampa ještě svítila… jako ta moje.
    Jak je to dál?

    Závěrečná poznámka: 

    Ta detektivka na ČT 1 se jmenuje Vodník...

  • Nový slovař český

    Fórum: 

    CTRL = Uprav.
    CTRL C - uprav zmnožením
    CTRL V - uprav vyjmutím
    CTRL x - uprav smazáním
    Facebook - obličejovník
    Youtube - Tytrubkovník
    Enter - Vstup
    Esc - Unikni
    Shift - Přeřaďovač
    Hardware - tvrdovýrobky
    Software - měkkovýrobky
    Brainstorming - mozkobouření
    Instagram - váhopráškovník
    Internet - mezisíť

    Přidávejte další dle libosti :-)

  • Pro ty, komu bude psaní chybět

    Duben nám za pár hodin končí, nicméně pro ty, kterým bude psaní chybět, je tady prevence psacího absťáku:

    https://zaspis.webnode.cz/news/soutez-pro-verejnost/

  • Duben

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.
    Dvěstěslovka na rozloučenou

    Drabble: 

    "Konec," prohlásil smutně Tetovaný, když dozněla velebná Hymna.
    "Co když řeknu ne?" opáčil vzdorně Pekelný zákazník, který jsa Bez připojení myslel rezignovaně už jen na Daně a smrt.
    Odteď jsem optimista, pomyslel si odhodlaně, když dozněla Malebná slova a nastalo Ticho po pěšině.
    Zadek sedí, avšak neraduj se! Bodláčí. Pozor, kouše!
    „Já nic já muzikant“, zahájila netradičně (nekrolog) velmi originální Dcera svého otce.
    „Shoď skopce z kopce, bude to Terno“, radil rozšafně Dobře naložený tučňák.
    První třída nedokázala spočítat Tři krát tři a ocitla se tak úplně Na dně.
    „Už nejsem dítě!“ zvolal vztekle Poslední hrdina a uhodil na Buben, aby svým slovům dodal jaksepatří důraz.
    „Všechno nebo nic!“ rozhodli se svorně Němí svědci a statečně vyslechli až do konce v úplné tmě rozhlasovou hru Tma tmoucí.
    „Upřednostňuji osobní setkání,“ rozhodla vznešená Královna cest a vydala se statečně na Poslední bílé místo na mapě.
    Nabídka, která se nedá odmítnout, byla nesmírně lákavá, avšak nakonec z ní zbylo Kyselé vítězství a sladká prohra.
    Probuď se! Nastává Čas hesel.

    Moźek se vaří, drabblista šílí,
    „Ještě to nemám, počkejte chvíli!
    Stoslovku vložím, pak tě už vnímám,
    Zůstaň tu, drahá, jen nechoď jinam!“
    Moźek se vaří, drabblista šílí,
    své drabble vkládá v poslední chvíli.

  • Konec

    Fandom: 
    Drabble: 

    Starý unavený muž ztěžka dýchá a skládá hlavu do dlaní.
    Proč má takovou krizi zase řešit on? Čím se provinil a proti komu, že je opět takto zkoušen?
    Pohlédne oknem ven. Soumrak se snáší nad městem a vločky sněhu poletují vzduchem, jako by tančily. Připadá mu, že obraz za oknem zrcadlí jeho duši.
    Proč se nikdy neumí dohodnout? Každý jen sám za sebe a pak se diví, že prohrávají.
    Demonstrace v ulicích, ozbrojení muži v šedých uniformách.
    Prezident přijímá demisi ministrů a podepisuje návrh na doplnění vlády předložený agresivním premiérem. Porušuje tak ústavu. Už nemá sílu.
    Pak navždy opouští Hrad.

    Závěrečná poznámka: 

    Tak za rok zas...

  • Kterak zvědavost štěstí zničila

    Drabble: 

    Byl prostě dokonalý.
    Urostlý, mužný, vlnité vlasy barvy dozrálého kaštanu, klasicky krásná tvář s pěkně krojenými rty a pomněnkově modrýma očima lemovanými závojem hustých dlouhých řas.
    Byl vzdělaný, úspěšný a bohatý.
    A skromný, nikdy nechtěl vyprávět o tom, jak ke svému bohatství přišel.
    „Dlouhé roky poctivé práce,“ říkával jen.
    Byl vždy perfektně oblečen a dbal na dobré vychování. Důvěrnosti až po svatbě, lásko!
    Ona však nedokázala odolat pokušení. A tak, když ho jednou přijela nečekaně navštívit, následovala šum vody a potajmu nahlédla do sprchy.
    Svět se jí rozbil na tisíc kusů.
    Na pravé paži skvěla se lebka se zkříženými hnáty.

  • Slavnostní píseň pro hrdinného zachránce

    Drabble: 

    Krejčí Trasořitka, hubený jak nitka,
    hrdina je veliký, sní i čtyři knedlíky.

    Zbrklý kluk když upadne,
    gatě sobě natrhne,
    kam pak míří kroky jeho?
    Spravit gatě - ale z čeho?

    Krejčí Trasořitka, hubený jak nitka,
    hrdina je veliký, sní i čtyři knedlíky.

    Cink! Ozve se zvoneček,
    v krámu smutný chlapeček.
    Kalhoty chce spravit levně,
    do očí mu hledí pevně.

    Krejčí Trasořitka, hubený jak nitka,
    hrdina je veliký, sní i čtyři knedlíky.

    Gatě spraví - nevídáno,
    a nedělá z toho drámo.
    Kluk jde hnízdit domů zas
    čeká ho tam krásný čas.

    Krejčí Trasořitka, hubený jak nitka,
    hrdina je veliký, sní i čtyři knedlíky.

    Závěrečná poznámka: 

    Tak snad to splňuje zadání...

  • Osudové okamžiky

    Fandom: 
    Drabble: 

    Cesta byla vyčerpávající. Vůbec poslední dny a týdny mě nesmírně vyčerpávají.
    A k tomu to strašné sychravé počasí. Jsem už starý člověk, měl bych se šetřit.
    Jenže je potřeba vědět, na čem jsme.
    Jednání se nekoná. Jen oznámení bez debat, rozkaz.
    Tohle nepodepíšu.
    Řev, vzteklý, hysterický. Musím vydržet.
    Proč ležím na pohovce? Co tady dělá lékař?
    „Podepište to, Herr Staatspresident!“
    „Co když řeknu ne?“
    Žoviální tlusťoch s bodrou tváří mne odvádí stranou a měkce domlouvá, je-li opravdu nutno, aby ta krásná historická Praha byla v několika hodinách srovnána celá se zemí, aby do povětří vyletělo všechno. Alles in die Luft…

    Závěrečná poznámka: 

    14. března 1939, jedna hodina po půlnoci...

  • Kdo je nejvíc hustej

    Úvodní poznámka: 

    Varování: obsahuje drsné výrazivo dnešní mládeže

    Drabble: 

    „Já byl včera celý vodpoledne venku!“
    „Ty vole, to nic není, já byl s našima na horách a venku sem musel bejt celej den! A ještě mě nutili CHODIT!“
    „Voba ste volové, páč nejvíc hustej je muj bráchanec. Normálně ho poslali na ňákej tábor. Dva tejdny v úplný divočině. Ty vole, ale voni nebyli v hotelu. Voni spali ve stanech!“
    „Kecáš, vole.“
    „Nekecám. A v těch stanech nebyla elektrika. Nebyla tam kuchařka, dokonce ani kuchyně. Vařili si sami na vohýnku.“
    „To bych dal taky.“
    „Nedal, vole. Víš totiž, co tam nebylo? Wifina!“
    „A přežil?“
    „Se mu to dokonce líbilo, vole.“

  • Hysterie se nevyplácí

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Aničko, nechoď k tomu velkýmu psovi, pozor, kouše!“
    Otočí se ke mně, v sametově hnědých očích němá výčitka: „To se mě vážně nezastaneš?“
    Na tu výčitku má právo. Jak dlouho trvalo, než při výcviku obrany přemohla svou vrozenou mírumilovnost a odhodlala se „lumpa“ kousnout.
    Sedám k ní na bobek.
    „Nevšímej si toho, některý lidi sou hloupí,“ přesvědčuju ji.
    Od té doby na podobné impertinence cizích dvounožců reaguje vznešeným odvrácením hlavy a ostentativním nezájmem.
    „Pepíčku, pozor na toho velkýho psa, určitě kouše! Aúúúúúúúúúúúúúúúúú…“
    Střapatý ratlík rozčilený na nejvyšší míru urážkou své velké chundelaté kámošky se zahryzl hysterické paní zezadu do lýtka.

    Závěrečná poznámka: 

    Věnováno paní vlkodlakové, nejúžasnější a nejláskyplnější bytosti, která se právě před rokem vydala za Duhový most.
    Bublinka milovaná
    Always

  • Panda

    Drabble: 

    Jestli někdo říká, že je v Čechách bordel, nic nejde podle plánu a že se improvizuje, tak nezná Itálii a Italy. Respektive nezná je pracovně.
    Třeba nám dali jen malýho fiátka Pandu a poraďte si, jak umíte. Vozili jsme v něm všechno. A hned napoprvé jsme v něm vezli hlavní kolo od letadla. No, narvali jsme ho tam, dozadu se akorát vešlo, jsme přece mistři improvizace.
    Tedy to auto mělo nějak divně těžiště a rozhozenou geometrii a vůbec se chovalo zvláštně, ale dojeli jsme.
    Vystoupili.
    Ohlédli se za divným zvukem.
    Fiat vůbec nevypadal jako panda.
    Vypadal jako sedící panáčkující pes.

  • Neočekávaná komplikace

    Fandom: 
    Drabble: 

    Od dětství byl zvyklý všechno si pečlivě plánovat. Takový plán, to je tuze dobrá a užitečná věc. Nic vás nepřekvapí, nic se vám nemůže stát, držíte-li se předem připraveného plánu. Držíte-li se předem připraveného plánu, váš život plyne utěšeně a klidně, jako klidná, důstojná vážná hudba. A hudba, ta se taky drží plánu. Dobrá hudba, samozřejmě.
    Plánoval tedy celý život. Plánoval pečlivě. Plán je jistota.
    Plánoval pečlivě i soukromý život. Nakreslil si dokonce síťový graf. Od jistého bodu už jen samá pozitiva a sociální jistoty.
    A pak se něco pokazilo.
    Zapomněl, že jediné jistoty v životě jsou daně a smrt.

    Závěrečná poznámka: 

    On ten fandom, do kterého jsem to zařadila, není úplně přesně, ale proč zakládat další, když je to v podstatě totéž...

  • Malebnost jazyka českého

    Drabble: 

    „A frontman kapely nás pak pozval do bekstejdž, kde dělal intervijů. I selfíčka, jés, mám dvě! Ty vole, von byl fakt kůl, asi aploudnu video, no budu vidět zejtra, jestli budu redy. To víš, ňáký ty džojnty, eště sem daun…“
    Mé oči plní se slzami lítosti a sahám pro čistonosoplenu, bych svému žalu mohla dáti volný průchod.
    Kdeže časy libého jazyka mateřského jsou, kdy spěšnovedové psaní lidem rozváželi, chřípoprachu šňupali a posléze nohotrapem zkoušeni v péči svého dítka či sestromuže umění jazyka českého obětavě vybrušovali, by knihovtipníci v neporušené čisté mateřštině vědomosti do lbi své soukati mohli!
    Hlubozník tvrdí hudbu!

    Závěrečná poznámka: 

    Snad sdostatkem slov malebných potěšila jsem laskavé čtenářstvo

  • Jen žádnou paniku

    Fandom: 
    Drabble: 

    To klidné sobotní ráno voněl vzduch sluncem a jarem. Děti dováděly venku, z otevřených oken kuchyní zavoněl oběd, z každé domácnosti jiný. Někteří tatínci si jdou se džbánkem pro točené.
    Vnímavý pozorovatel však slyší, že ptáčci cvrlikají nějak jinak, silný jarní vzduch pomalu těžkne, slunce nezáří tak jasně. Něco se děje, nikdo však netuší co.
    Večer obyvatelé západních a jižních Čech ladí na svých televizorech jako obvykle rakouské a západoněmecké zprávy. Nechce se jim věřit tomu, co se dovídají. Druhý den letí ta neuvěřitelná zvěst o výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu od úst k ústům.
    Československá televize a rozhlas mlčí.

  • Rinope

    Fandom: 
    Drabble: 

    Tohle je nejkrásnější den mého života! Nedoufal jsem, že se toho dočkám.
    Sestřel nad Paříží, útěk z nemocnice, cesta do Británie.
    Nekonečné souboje s Luftwaffe, kdy o přežití rozhodovala nejen obratnost, ale i notná dávka štěstí. Tolik startů s nejistotou přistání, letecké souboje, padlí kamarádi.
    Akutní zánět slepého střeva a znova do vzduchu.
    Ale dnes je to let klidný, slavnostní. Zbrusu nové Spitfiry se řadí do formace a přelétají nízko nad Václavským náměstím a Pražským hradem, pak nasazují na přistání na Ruzyni. Oči jsou plné slz dojetí.
    Od teď už bude jen dobře, říká si František Peřina v srpnu pětačtyřicátého.

    Závěrečná poznámka: 

    František Peřina, Generál nebe, si moc klidu po návratu do vlasti neužil. Po válce v Malackách velel vojenské letecké střelnici, ale 1. března 1949 byl z politických důvodů postaven mimo službu a v dubnu se pak rozhodl odejít znovu do exilu. Společně s manželkou a kamarádem uletěl na sportovním letounu M-1C Sokol z Chocně do americké zóny obsazeného Německa.
    Podruhé se domů - tentokrát natrvalo - vrátil až v roce 1993.

  • Předpůlnoční mozkobouření

    Drabble: 

    Shoď skopce z kopce.
    Cože to jako má bejt? Byl autor námětu s prominutím zcela střízliv? uvažuje drabblista při pohledu na monitor.
    To mám házet ubohý beránky někam do údolí?
    Jaký je vlastně rozdíl mezi shazováním skopců z kopců a shazování z kopců skopců... A je tam nějaký? V prvním případě jde o důraz na skopce, v druhém na kopce... Ne, z toho taky příběh nebude…
    Mozek drabblisty hrozí explozí jak přetlakovanej papiňák.
    Existuje-li skopec, kterého chce někdo shazovat z kopce, musí zákonitě existovat i dokopec, kterého budou vytlačovat do kopce.
    Skopec a Dokopec.
    Žili, byli dva beránci, dva bratříčci…

    Závěrečná poznámka: 

    Prásk
    Papiňák vybouchl.

  • Proslov, který nikdy nezazněl

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vážení hluboce a upřímně truchlící,
    připadl mi čestný a tím více nelehký úkol pronést pár slov na rozloučenou s úžasnou ženou, která nás náhle opustila v rozkvětu sil a v plné práci, kterou vždy tak nadšeně vykonávala pro své spoluobčany. Není snad na světě slov, která by vyjádřila žal nad nenadálým odchodem ženy tak starostlivé, s takovým zájmem sledující životy spoluobčanů, vědkyně vždy ochotné poradit či podat pomocnou ruku. Uprostřed pilné a obětavé práce vykonávané s nesmírným entuziasmem byla nám nepochopitelně vyrvána.
    O absurdnosti této tragické situace svědčí i poslední slova Matky národa: „Soudruhu Ceaușescu, oni nás snad vážně zastřelí!“

  • Vážně celá máma?

    Fandom: 
    Drabble: 

    Prý jsem celá máma. Podoba jak přes kopírák, zájmy, povaha. Z táty nemám vůbec nic. A ta tvrdá palice? No vždyť jsem přece Beran, to bude tím.
    Celá máma?
    Tvrdohlavě šlapu s dvacetikilovou krosnou na zádech spolu se svou parťačkou ven z městečka na výpadovku. Dneska prostě ke Stonehenge dorazíme, přespíme tam a uvidíme, jak nad kamennými masivy svítá.
    Zatínám zuby a v dešti šlapu k výpadovce z centra Birminghamu. Do toho Yorkshiru dojedeme a najdeme Jamese Herriota.
    Zase jeden dlouhý den za námi. Vařím večeři, parťačka usíná. Ta místa prostě navštívíme všechna.
    Táta provandroval s báglem Balkán.
    Já Británii.

  • Když se zadaří

    Fandom: 
    Drabble: 

    Placatit se v odpolední špičce přes neznámé město, to je fakt zážitek! Ještě že jsem si doma nakopírovala a zvětšila plán a vyznačila cestu. Stejně je to síla. Panebože, další blbec, copak ti Ukrajinci neví, k čemu je blinkr? Až vyjedu z Ternopilu, dám na modlení!
    Konečně výpadovka, hurá, čtyři pruhy, musím předjet ten dýchavičnej náklaďák, než se to za městem zas stáhne do silnice, která připomíná naše okresky třetí třídy.
    Policajti a stopka.
    Jednaosmdesát na padesátce.
    Omlouvám se ruštinou plynulejší než u maturity. Vyřídíme to na místě, prosím!
    Policajti byli skvělí. Za dvacet dolarů mi práskli další dva radary.

    Závěrečná poznámka: 

    Původně jsem tomu chtěla dát poněkud drsnější, avšak tím výstižnější název, ale nakonec jsem se rozhodla zůstat něžnou bytostí... vy si ten název domyslíte :-)))

  • Nic se nemá přehánět

    Drabble: 

    „Do vlasů bláznivej kluk
    mi bodláky dával…“

    Jo, dával. A jí se to líbilo, připadalo jí to tak úžasně romantický. On jí připadal romantický. Žádnej mastňák.
    A tak měli správnou romantickou svatbu. Věneček z bodláků sice brzy začal dost nepříjemně škrábat a večer měla co dělat, aby jí jeho pozůstatky nezůstaly ve vlasech, svatební kytice z vlčích máků nedožila ani konce svatebního dne a při opékání buřtů se přistihla, že kacířsky sní o tradiční knedlíčkové polévce. A později, že mastňáckým kamarádkám ty zlaté snubní prstýnky docela závidí.
    Jo, romantika je hezká věc, ale i ona musí spolu s člověkem zrát.

    Závěrečná poznámka: 
  • Když tučňáci dokážou zázrak

    Fandom: 
    Drabble: 

    Panebože, to byl vážně sukces!
    Krása, nádhera, nepopsatelný pocit štěstí!
    Díky, Bože, za ten úžasný zážitek. Nepatrné stvořeníčko si hned připadá tak nějak potřebnější, důležitější, věří, že jeho existence má nějaký smysl. Díky, Bože, za tu příležitost.
    Něco takového by donedávna bylo úplně nemyslitelné, skoro šílené.
    Kdo by to byl před pár týdny řekl, že dokážeme zazpívat a ještě tak krásně!
    „Víte, že se mi po tomhle bude stýskat, matko?“ pravila dobře naložená Deloris Van Cartierová, když po koncertu pro papeže naposledy odkládala hábit jeptišky.
    „Pamatuju, jak jsi řekla, že v tom vypadáš jako tučňák,“ podotkla matka představená s úsměvem.

    Závěrečná poznámka: 

    Doufám, že tam ten dobře naložený tučňák je zřejmý... :-)))

    Neviditelný fandom: 
  • Cestovatelovy úvahy

    Fandom: 
    Drabble: 

    Páni, to ale byla úmorná cesta! Nad mořem to házelo, pak byla bouřka, a ta dálka, to už pro mě není. Už mám svůj věk, nejraději bych se někde usadil, ale když ono to nejde, takový vnitřní hlásek najednou poručí a našinec zase chtěj nechtěj vyrazí na cestu.
    Ono v těch dálavách se ledacos zajímavého vidí, ale je toho čím dál tím míň, nebo možná už jenom všechno znám.
    Ne, tyhle cesty už pro mě nejsou, na stará křídla bych už chtěl někde natrvalo zahnízdit.
    Třeba tady.
    Jak se jmenuje to, na čem to sedím?
    Tady to píšou.
    Dno Pytle.

    Neviditelný fandom: 
  • Hluboké myšlenky

    Drabble: 

    Rána
    První hlas: Au!
    Druhý hlas: Co se stalo?
    První: Narazil jsem asi do židle.
    Druhý: Proč?
    První: Protože jsem ji neviděl.
    Druhý: Jak to?
    První: Protože je tady tma jak v pytli.
    Druhý: Já nic nevidím.
    První: Jasně že nic nevidíš, když jsi slepý.
    Druhý: Vidím tmu.
    První: Tak proč se ptáš, co se stalo?
    Druhý: Protože nic nevidím.
    První: Říkáš, že vidíš tmu.
    Druhý: Ano, vidím tmu.
    První: Když vidíš tmu, tak snad vidíš, že je tady tma jak v pytli.
    Druhý: Nevidím, co je tady. Vidím tmu.
    První: Jakou?
    Druhý: Vidím tmu tmoucí.
    První: Černočernou?
    Druhý: Černou.

    Závěrečná poznámka: 

    Pro dnešek se s vámi loučíme a těšíme se na slyšenou v klubu náročného posluchače zase za týden ve stejnou dobu.

  • Když nevíte co by

    Drabble: 

    „Tak jak se vám u nás líbí?“
    „Ten koberec jste měli vybrat světlejší. A ten lustr je do obýváku moc obyčejný, měli jste dát křišťálový. A ty duchny, ty mají být pořádně natřepané, vůbec to lůžko je takové halabala připravené. A prahy nejsou pořádně vydrhnuté. Pamatuj, že dobrá hospodyň se pozná podle toho, jak má lůžko nastlané a jak má čisté prahy.“
    „A co si dáte?“
    „Čaj!“
    Podá.
    „Je moc vřelý!“
    Vychladí.
    „Je studený!“
    Přidá trošku vařící vody.
    „Chtěla jsem černý a ne ovocný!“
    Přinese ovocný.
    „Uvař mi radš kafe!“
    Raději samotného čerta obsluhovat, pomyslela si kacířsky, než jednu tchýni.

  • První třída?

    Drabble: 

    Dlouhá kolona aut se vleče za těžkopádným autobusem. Na místě, kde je na chvíli přerušovaná čára, jede jako na potvoru několik aut v protisměru. Kolona se dál řítí rychlostí nadměrnou třicet kilometrů v hodině. V obci autobus pro jistotu ještě víc zpomalí.
    Za vsí plná čára, občas po krajnici vrávorá cyklista.
    Na kusu rovné silnice se podaří těm nejrychlejším a nejodvážnějším autobus předjet. O kus dál málem strhnou brzdy před semaforem. Práce na silnici, úsekem se jezdí kyvadlově. Než projedou, vyjede z pole traktor. Vlečou se za ním pět kilometrů.
    To je ona. Silnice první třídy číslo dvacet Plzeň - Budějovice.

    Závěrečná poznámka: 

    Inspirováno vlastními zážitky. Bývá i hůř...

  • Bohyně neprohrává

    Fandom: 
    Drabble: 

    Přepychový palác plný nádhery, kterou ještě nikdy neviděl.
    Jemné závěsy, přepychové koberce, mramor. A lázně! Ráchal se v nich se svými důstojníky, pil nejlahodnější vína a jedl vybrané lahůdky. Jak opojné bylo vítězství nad tou pyšnou děvkou! S tím svým spratkem mohla ohrozit jeho postavení. Spratka se zbavil a ji povede po návratu domů v řetězech jako otrokyni. Prý bohyně! Směšné.
    Sáhla do košíku s fíky, jako by se chtěla přesvědčit, jsou-li dost zralé. Konečně necítila strach, bolest ani touhu. Prohraná válka ji osvobodila, cítila se podivně lehká. A ponížit se nenechá.
    Brzy se setká se synem. Přijď, sladká smrti…

    Závěrečná poznámka: 

    Snad je to téma dostatečně jasné.
    Octavianovo vítězství nad Kleopatrou dostalo hodně kyselou pachuť, když mu unikla na onen svět a on ji nemohl ponížit před zraky Říma.
    Takže nakonec měla Kleopatra poslední slovo.

  • Hlavně v tom mít jasno

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Naše spojka vás zkontaktuje po příletu a předá vám…“
    „Nepřipadá v úvahu! Tato akce vyžaduje nejpřísnější utajení,“ skočil pohledný muž do řeči svému společníkovi a upil ze skleničky martini.
    „Všechno je samozřejmě dokonale utajené, trojnásobné jištění…“
    „Vůbec mě neposloucháte. Nechcete mi o svém kontaktu nic říct a čekáte, že se s ním sejdu? Ne, musíte to vymyslet jinak.“

    Po několika hodinách…

    „Vyhrál jste. Dokumenty budou ukryté na tajném místě. Jeho polohu se dozvíte v letadle. Naše agentka je tam umístí…“
    „Agentka?“ zpozorněl muž.
    „Ty papíry se nemůžou někde povalovat bez dozoru! Taky chci vědět, s kým pracuju! Upřednostňuji osobní setkání.“

    Neviditelný fandom: 
  • Když ji miluješ...

    Drabble: 

    Housle plakaly, prosily a kvílely, ale nadarmo. Malý klučina je urputně a soustředěně týral a v jejich nářku by nikdo nepoznal písničku Skákal pes přes oves.
    Otec se ustrnul nad houslemi, chlapci je sebral a zakázal, aby se jich ještě někdy dotknul.
    Časem hoch přinesl domů trubku.
    „Nu což, hudba zušlechťuje duši,“ zastal se vnuka nahluchlý dědeček.
    Chlapec pilně cvičil a nožkou si podupával do rytmu.
    „Dej to sem, ty kluku pitomá, místo sluchu máš hudební hluch a ty tlapy - darmo mluvit!“ nevydržel záhy nářek trubky ani dědeček.
    Nakonec si hudbymilovný chlapec donesl domů nástroj, u kterého nedostatek muzikálnosti nevadil.

  • Čím víc vědí

    Drabble: 

    Nejprve prozkoumali nejbližší okolí, poté prozkoumali území za prvními horami, později se vydali přes velehory dál a dál. Přepluli první moře, přepluli oceán. Objevili nové země a nové ostrovy a všechny je prozkoumali a zakreslili do map.
    Začali zkoumat dna moří, začali zkoumat dna oceánů. Postupně odhalili všechna jejich tajemství a všechno zakreslili na mapy.
    Zvedli hlavu a zatoužili vzlétnout. Nejprve kousek, pak výš a ještě výš. Do map dokreslili to málo, co ještě nebylo v mapách.
    A pak se vypravili do vesmíru a nakreslili mapu Měsíce. A nakreslili mapu oblohy.
    A přesto zbývá poslední zcela neprobádané místo.
    Nitro člověka.

  • Starostlivá maminka

    Drabble: 

    „No, Andulko, musím ti říct, že ten chlapec se mi moc nepozdával. Mohl se alespoň slušně obléknout, když k nám šel na návštěvu…. „
    „Ale maminko…“
    „… a taky ostříhat nebo alespoň učesat se mohl. Zdá se, že nemá žádné vychování. Nečekám, že by se ti dnešní mladí dokázali chovat podle Gutha-Jarkovského, ale alespoň základy slušného chování…“
    „Ale maminko…“
    „… a vůbec, přijde mi povrchní a neupřímný, čertovina mu kouká z očí, Andulko!“
    „Neříkej mi Andulko!“
    „Ne, jak jsem řekla, s tímhle chlapcem prostě kamarádit nebudeš, dítě!“
    „Ale já už nejsem dítě, maminko. Je mi pětatřicet a s Honzou jsme se včera vzali.“

  • Jak to začalo

    Drabble: 

    Vlahý letní podvečer roku pětaosmdesát. Československou socialistickou republiku hladí soumrak. V celé zemi zavládl klid a mír. Klid a mír zavládl též v bytě pana Nováka…
    Ovšem jen do té doby, než se s ohromným prásknutím v obýváku zčistajasna zjevilo vousaté individuum a začalo se s panem Novákem dohadovat o jeho dceři Alence.
    Pan - totiž soudruh - Novák již o dceřině budoucnosti rozhodl a zásadně se postavil proti takové provokaci, jakou bylo zjevně tvrzení onoho imperialistického agenta, že Alenka je čarodějka.
    Rozhodnutí leží na Alence.
    Nuda nebo dobrodružství?
    Gymnázium s technickým zaměřením, nebo nabídka strýčka Boba na studium magie ve Vídni?

Stránky

-A A +A