Moje články

  • Splněný sen

    Fandom: 
    Drabble: 

    Chtěl se proslavit. Věděl, že je výjimečný a že je předurčen k velkým věcem.
    Svoje velitelské schopnosti, které mimochodem dle mínění druhých za moc nestály, neměl čas rozvinout a blýsknout se jimi.
    Šel studovat malířství, ale van Gogh se z něj nestal a o jeho obrazy zájem nebyl.
    Jeho pokus uplatnit se v politice a přinést národu něco převratného ho přivedl do vězení.
    Napsal tedy knihu. Její sloh a styl měl k dokonalosti daleko.
    Nakonec se mu jeho sen splnil. Jeho jméno se zapsalo do historie.
    Koncentráky, trosky a šedesát milionů mrtvých je dostatečně výrazným a nesmazatelným otiskem v dějinách.

  • Znalec

    Drabble: 

    „Alkohol je metla lidstva,“ prohlásila důležitě obrýlená slečna, která, narodit se tak o padesát až sto let dřív, by byla zcela nepochybně aktivní typickou členkou Armády spásy.
    „Z piva se tloustne, celkově je alkohol velmi kalorický a jeho užívání zabíjí mozkové buňky, které alespoň občas průměrný Homo sapiens tu a tam potřebuje,“ pokračovala samozvaná spasitelka lidstva.
    „A když se to ještě míchá, vodka, červené, bublinky, koktejly, pivo… Fuj, že se nestydíte, vy nekulturní barbaři!“
    „Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte, jak kdysi kdosi, nevím kdo a kdy, řekl,“ pronesl s námahou vousatý spolužák. „Popojedem!“
    A obrátil do sebe dalšího frťana.

    Závěrečná poznámka: 

    Co jiného byste čekali od oslavence...

  • Nepodařený výlet

    Drabble: 

    Tříbarevná a Mourovaná se často a rády toulaly po okolí statku. Lovily svědomitě myši, ale když jich nalovily dost, vyrazily na výzvědy. Tentokrát se vydaly na Holý vrch.
    Dnes tam stojí něco velikého, kulatého a černého. Pneumatiky od traktoru.
    Zvědavé kočky do pneumatik vlezly. Byly pohodlné a obě miciny v nich brzy usnuly. Jak se ve spaní vrtěly, pneumatiky se rozhýbaly a začaly se kutálet dolů ke vsi.
    Přesně v pravé poledne zasedl pantatínek k nedělnímu obědu, když ho vylekaly strašné rány ze stodoly. Oprava rozbitých vrat mu dala řádně zabrat a kočky mu několik dní raději nechodily na oči.

  • Pozdě

    Úvodní poznámka: 

    Do třetice na tohle téma...

    Fandom: 
    Drabble: 

    Máme se báječně, já a moje sestra Eša. Maminku si sice skoro nepamatujeme, ale jinak máme úžasně vzrušující život. Bydlíme na hájence v lese s kamarádem Hannesem, je to prostě bájo!
    Dneska jdeme na lišky. Rád chodím na lišky.
    Tentokrát jde do nory Eša. Jenže si neumí poradit, cítím to, něco je špatně.
    No to je dost, že Hannese napadlo, poslat mě sestřičce na pomoc. Prohrabu se kolem lišky.
    Co se to děje? Proč se nemůžu hýbat? Nemůžu dýchat…

    Pět dní se prokopává Hannes s pomocníky do nitra kamenité nory.
    Joklík ještě slabě dýchá, jeho sestřičce však už není pomoci.

    Závěrečná poznámka: 

    Hlubiny jsou různé ...

  • Nevděk světem vládne

    Úvodní poznámka: 

    Nečetla jsem příspěvky ostatních, tak doufám, že už tady něco podobnýho není.

    Drabble: 

    „Vy jste všichni tak pitomí, to se tu matiku nemůžete naučit? Furt byste jenom ode mne opisovali, teď se to provalilo, soudružka učitelka mi nevěří, že jsem vám to nedávala opisovat dobrovolně, jestli mi dá pětku jako vám, tak budu mít zkaženej průměr, nebo jestli nám dá jinou náhradní písemku, tak se na ni budu muset zase připravovat a nestihnu ten referát na občanskou nauku, leda bych nešla na pionýrskou schůzku…“ třídní šprtka už sotva sípala.
    „Nemel pantem, stejně ti vrže,“ vyštěkl na ni jeden z těch „nevděčníků“ využívaje přestávky ve šprtčině monologu. „Dyť seš ráda, že můžeš bejt užitečná.“

  • Netypický závěr

    Drabble: 

    Byl krásný, vysoký, černých vlasů a jiskrných očí. Jeho rety dokázaly šeptat o lásce tak horoucně a podmanivě, že její kdys kamenné srdce roztálo a ona ho začala milovat hlubokou láskou.
    „Jsi jen má, fialinko nádherná. Jsi čistá jak voda v horské bystřině a svěží jako první jarní vánek,“ ujišťoval ji a jeho ruka bloudila po jejích útlých zádech ve snaze najít zapínání živůtku.
    Po návratu z bitvy, ó běda, byl konec jeho kráse. Celou tvář hyzdil ošklivý šrám, a to nejhorší: kulhal.
    Něžná fialinka se ušklíbla a beze slova odešla. Nešťastník se vrhnul z vysokého útesu do mořských vln.

    Závěrečná poznámka: 

    No jo, no, nemohla jsem si to odpustit...

  • Dárek z lásky

    Úvodní poznámka: 

    Odehrává se několik let po této události http://sosaci.net/node/2792

    Doufám, že stoslovka potěší Esclarte :-)

    Drabble: 

    Špinavá přístavní krčma v Marseille.
    Zahořklá a apatická zpívá tady pijácké písničky a odhání opilce. Od života už nic nečeká.
    Sedává vždycky u stejného stolku. Páska přes oko, zlatý kroužek v uchu a dřevěná noha. Nedotírá.
    Časem se sblíží. Chodí na procházky k moři, pozorují racky.
    „Miluju tě. Nemusíš zpívat, zabezpečím nás. Věř mi.“
    Věří, že ji miluje, má ho ráda, ale milovat nedokáže.
    Vyplouvá na moře. Při loučení jí předává malou krabičku.
    „Pro jistotu. Říkal jsem, že se o tebe postarám.“
    Viviana ví, že už ho neuvidí. Po zprávě o ztroskotání jeho lodi najde v krabičce mapu k pokladu.

  • Moderní výchova

    Úvodní poznámka: 

    Prej odpočinkový téma...

    Drabble: 

    Přeplněná tramvaj. Někteří sedící bez zaujetí civí z okna. Stojící se v zatáčkách synchronizovaně klátí.
    Na sedačce proti mladé matce se synkem sedí stará paní s holí. Kluka upoutá bábinčina hůl.
    Jedno kopnutí… a další…
    „Mladá paní, nemohla byste chlapečkovi říct, aby mi nekopal do hůlky? Kdyby upadla, neohnula bych se pro ni,“ žádá slušně stařenka.
    „Ani omylem. Ať sám uváží, co je správné. Neuznávám sekýrování.“
    Vedle stojící mladík vyndá z pusy žvýkačku a rozvážně ji napatlá mamině do vlasů.
    „Měl jsem stejnou výchovu a uvážil jsem, že je správné udělat tohle.“
    Potlesk okolí. Žádné další kopnutí se už nekonalo.

  • Ředitel míní, Svatý Petr mění...

    Drabble: 

    Stavba byla dokončena a za přítomnosti mnoha pohlavárů se v polovině ledna slavnostně pustil do potrubí plyn.
    „Řediteli, začíná sněžit. Z hor by se měly stáhnout mašiny – jsou tam na loukách trubce, bagry, buldozery, ohýbačka, je jich hodně.“
    „Na to je dost času, teď jsou tady jiný věci na práci.“
    Stále sněžilo.
    „Řediteli, měly by se stáhnout ty mašiny, dokud to jde.“
    „Na to je čas.“
    Na horách stále sněžilo.
    O měsíc později…
    „Zatracená doprava,“ řve ředitel, „Koukejte okamžitě převézt ty stroje dolů na plac!“
    „To nepůjde, řediteli.“
    „Co prosím?“
    „Včera začala obleva. Z těch strojů jsou vidět jen kabiny.“

  • Všeho do času

    Úvodní poznámka: 

    Volně navazuje na toto loňské drabble: http://sosaci.net/node/2397

    Drabble: 

    „Já už vážně nevím, co mám dělat,“ šeptala Alenka Pavle a stěží potlačovala pláč. „Ona mi prostě nedá pokoj, zmije jedna jedovatá!“
    „Všeho do času, jak říkávala teta Otylka,“ usmála se Pavla. „Říkala jsem ti přece, že tahle její podlost jí bude nejspíš osudná.“
    „Vážně myslíš, že si z toho trestu od profesora Nema něco dělá?“ zapochybovala Alenka.
    „Možná ne. Ale já jsem na něco přišla. Profesor zapomněl na stole svůj zápisník. A v něm byl návod na jeden ohromně sympatický lektvar.“
    O několik dní později bylo možné spatřit Ambru, kterak se potácí zámeckými chodbami a vyzpěvuje velmi nemravné kuplety.

  • Jak se do lesa volá...

    Drabble: 

    Studenti prvního ročníku si onoho sobotního odpoledne hověli na trávníku ve školním parku, užívali si slunečních paprsků a sdělovali si své dojmy z výuky.
    Jen Ambra s Belindou seděly stranou a hodnotily své spolužáky.
    „Ten vesnickej blbeček, to je taky něco, a jak mluví…“
    Blonďatý chlapec s chrpově modrýma očima nepatrně ztuhl.
    „Nováková je trapka, vůbec neví, která bije,“ pokračovala povýšeně Ambra.
    „A Zajíčková vypadá děsně, pizda jedna šeredná“ přisadila si snaživě Belinda.
    „Od tebe to rêpání sedí!“ nevydržel to už Jura Ječmínek. „Dêť sama nési žádná kočena. Zôbatá jsi jak naša kosa, dêž se s ňó děcka učily sict!“

  • Přirozená autorita (aneb vůdce se nevolí)

    Fandom: 
    Drabble: 

    I rozhodla se zvířátka, že už utiskování, týrání a hubení člověkem mají dost a svolala velký sněm.
    Dlouho rokovali, překřikovali se a hašteřili, až lev zaburácel:
    „Ticho! Takhle se jednat nedá. Je třeba zvolit vůdce!“
    „Já bych se toho ujal,“ zakřičel pestrobarevný papoušek. „Umím mluvit po lidsku!“
    „Drž zobák, ptáku,“ okřikla ho opice. „Já se člověku nejvíc podobám…“
    „Je pravda, že velet musí savec, protože i člověk je savec,“ pronesl lev. „A protože jsem král zvířat…“
    „Já jsem král lesní zvěře,“ zatroubil jelen.
    „Já jsem největší a mám největší mozek,“ poznamenal důstojně vorvaň.
    A zvířátka jednomyslně uznala vorvaně za alfu…

    Závěrečná poznámka: 

    Aby se to jednou nestalo realitou...

  • Jako když hrách na stěnu hází...

    Drabble: 

    ČARODĚJNICE V NEJLEPŠÍCH LETECH K SYNOVI: Jsi naprostý budižkničemu! Po krčmách chodíš, v kostky a vrhcáby hraješ…
    SYNEK: Ale mamuš…
    ČARODĚJNICE V NEJLEPŠÍCH LETECH (pokračuje): Neříkej mi mamuš, kolikrát ti to mám říkat, ale u tebe je všechno domlouvání marný… Kde jsem to vlastně přestala (nadechne se)… S lehkýma ženštinama na freje chodíš, jsi prostě do větru… (rozmáchne se rukou, ve které drží pohár s lektvarem a ten vycákne na nezdárného synka)
    ĆARODĚJKA NEURČITÉHO VĚKU (sleduje kamarádčina synka, který je náhle větrem odnášen do dáli): Pořád ti říkám, že si máš dávat pozor na to, abys nedělala víc věcí najednou.

  • Velmi záživné čtení

    Drabble: 

    Za posledních sto let se výskyt zkažených mločích očí zvýšil o pět procent.
    Účinnost ropuších srdcí se přidáním několika kapek dračí krve zvyšuje o tři až čtyři a čtvrt procenta. Počet kapek závisí na váze příslušného srdce.
    Účinky žluči po přidání mletých netopýřích křídel na mezidruhové proměny nelze zatím přehledně zpracovat s absolutní přesností, protože bylo zkoumáno jen malé procento vzorků a nemáme tudíž k dispozici dostatečné množství dat k potvrzení hypotézy o těchto účincích...

    Čarodějka se zaklením odhodila lejstra. Od vstupu její domoviny a několika dalších zemí do Evropské unie chodily místo pozvánek na sabaty tyhle nudné statistické ročenky.

  • Náročná procedura

    Drabble: 

    Koupel v bylinkách. Pak připravit vhodné šaty. Ty zelené nebo modré? Nebo raději ty fialové? Rozhodne se později.
    Pohodlné opánky a řetízek s přívěsky s kočičími hlavami kolem pravého kotníku.
    Kožený opasek a náramek v podobě hada s očima ze smaragdů.
    Nabarvit nehty.
    Úprava vlasů zabere nejvíc času. Důkladně rozčesat, pak nedbale poházet. Korunu účesu tvoří věnec ze smrkových větviček, do kterého je vpleteno několik březových a pár snítek jmelí.
    Přichází závěrečná fáze příprav. S povzdechem smyla pleťovou masku z brčálu a puškvorce a nalepila si umělou bradavici na nos.
    Krášlení na výroční mezinárodní sabat čarodějnic má svá přísná pravidla.

  • Převratná změna

    Drabble: 

    „Vážené dámy, vítám vás srdečně na zahajovací hodině našeho kurzu.
    Gratuluji vám k tomu, že jste se rozhodly pro zvyšování kvalifikace. Po zaškolení na tento nový přístroj, jehož zavedení v praxi je převratným počinem v dějinách, se již nikdy ke starým pomůckám nebudete chtít vrátit. Vaše činnost bude značně usnadněna a zvládnete vykonat mnohem více za nesrovnatelně kratší dobu. Zvládnutí nového přístroje vyžaduje vaši plnou pozornost v hodinách a dodržování všech bezpečnostních opatření. Absolvování našeho kurzu a investice do nového přístroje rozhodně stojí za vynaloženou námahu i prostředky. Vážené čarodějnice, zahoďte košťata a přistupte ke strojům! Turbovysavač STŘELA již čeká!"

  • Inspirace

    Pozn. 1: nenahrazuju si drabble, tohle je poděkování organizátorkám - vzhledem k technickým problémům poněkud opožděné
    Téma: žlutý tulipán
    ------------------------------------------------------------------------------------

    Nemohla tomu uvěřit. Mathias přece nemůže být mrtvý! Její jediný kamarád. Skutečný přítel. Co na tom, že byl vlkodlak? Jí na tom nezáleželo.
    Horečnatě přemýšlela, který lektvar by mohla vyzkoušet, ačkoliv tušila, že tohle je opravdu konec. Tak strašně rozervané tělo už nic neoživí.
    Pomalu se v ní začínal probouzet vztek. Vztek na ta zatracená štěňata, která nerespektovala hierarchii smečky a svého alfu a porvala se mezi sebou. Rozhodla se je zabít.
    Pak padl její pohled na poslední Mathiasův dárek. Zcela neznámá květina. Žlutý tulipán. Jak se na něj dívala, vztek ji zvolna opouštěl. Něco ji napadlo. Musí to vyzkoušet…
    -----------------------------------------------------------------------------

    Pozn. 2: odehrává se cca kolem roku 1642

  • Na rozloučenou...

    Přemýšlela jsem, kam tohle rozlučkové nesoutěžnéí double-drabble dát, takže asi sem, do bonusu.
    Poděkování vám všem za nádherné chvíle a zejména organizátorkám!
    ---------------------------------------------------------------------------

    Konec byl vlastně začátkem. „Kam se poděl hrdina?“ zvolala zoufale Slepice, „Vždyť taková to byla láska!“

    Přestože vražda na tyranu není zločinem, nastalo velké běsnění, takže se nezvedení mladí svišti vydali až na konec světa poté, co se ujistili, že zprava dobrý. Rodinná podoba se ukázala být danajským darem a poté, co zahlédli zadek v mlze, je ani ledová voda nevzpamatovala.

    „Co je psáno, to je dáno, i když je písmo červený a stránky černý,“ prohlásila rezolutně Gloria. „Hlavně že vím jak na pevné boky.“

    Příbuzenská plemenitba jim zkazila krev a nepomohl ani poslední petrklíč.

    „Nástup!“ ozvalo se skrz otevřené okno, avšak nikdo nereagoval. Ten povel se s ničím nerýmoval.

    ´Perpetuum mobile potřebuje kvalitní materiál.´ Tímto lakonickým konstatováním končila šedesátá stránka elaborátu.

    „Sledují tě,“ varovala ho stará smutná Židle. „Pouštíš se na tenký led!“ Autor však na její varování nedbal a odešel tam, kam ho srdce táhlo. Tam, kde už na něj čekala jeho Múza.

    „Zpívej,“ přikázali, což Červený Karafiát odmítl, a vytáhl svůj poslední trumf:
    „Zapojil jsem se do DMD!“

    Zdrávi buďte, mladí, staří,
    ať se vaše dílo daří!
    Až se s rokem sejde rok,
    udělejte správný krok.
    Drabble pište ve dne v noci,
    Múza buď vám ku pomoci!

    Fandom: 
  • Hlavně si umět poradit

    Ti ochmelkové u stolu poblíž baru vypadali docela mile. Vlastně měli jen mírnou špičku, když je zvali na mariáš.
    András nechtěl.
    „Pojď, co ti to udělá,“ přemlouvala ho. „Není to těžké, jen musíš dávat pozor a myslet. Aspoň to zkus,“ naléhala.
    „Tohle opravdu není hra pro mne,“ oponoval András.
    „Vadí ti myšlení?“ provokovala ho, ale jeho důstojností to neotřáslo. Nakonec ze zvědavosti souhlasil, že se přidají k těm dvěma.
    András brzy zjistil, že mariáš opravdu není „jeho šálek čaje“. Pro příště zůstane u pokeru.
    „Hraje vážně jak ponocnej,“ pomyslela si čarodějka, „ještěže mám kouzla.“ A z kapsáře nenápadně vytáhla trumf.

  • Bez naděje

    Nevím, jak dlouho to trvá. Nemám zdání, jak dlouho dělám tuhle práci. Den za dnem míjí, jeden jako druhý, bez naděje na zlepšení, bez naděje na změnu.
    Změna přišla, ale k horšímu. Dokud jsem byl na dílně, ještě to šlo. Ale teď musím makat v kamenolomu. V létě, v zimě, za každého počasí. Znovu míjí den za dnem, jeden jako druhý. Některý den mi „zpestří“ bitím. Pro nic a za nic. Příděly jídla jsou stále menší a menší.
    Těžím žulu. Den co den vynáším padesátikilové kvádry po stošestaosmdesáti schodech. Počítal jsem je. Jestli přežiju, nikdy nezapomenu jméno tohoto pekla. Mauthausen.

    Fandom: 
  • Fatální chyba

    Zamiloval se do ní na první pohled. Byla vzdělaná, šarmantní, byla jiná než ty ostatní. Byla vznešená. Zdála se jako nedobytná pevnost, ale nenechal se odradit.
    Konečně souhlasila s první schůzkou. Následovaly další.
    Byl zamilovaný až po uši. Věděl, že potkal ženu svého života. Přehodnotil některé svoje dřívější názory. Přehodnotil svůj vztah ke stavu manželskému. Chtěl s ní prožít celý svůj život.
    Konečně nadešel den, kdy se šel představit do rodiny. Vykoupal se, oholil, oblékl si své nejlepší šaty.
    Návštěva nakonec byla krátká, velmi mrazivá a znamenala konec jejich známosti. Přinést dceři bývalého továrníka rudé karafiáty opravdu nebyl dobrý nápad.

  • Loučení

    Pozn. ještě jedno
    ------------------------------

    Dívá se na ni svýma uhrančivýma očima plnýma lásky, až z toho Vivianu bolí srdce. Netušila, jak moc ji miluje, vidí to až teď, když nastal okamžik loučení. Snad by zůstal... kdyby ho požádala... kdyby mu řekla... Ale Viviana mlčí. Nechce přijmout odpovědnost za to, že by se musel všeho vzdát.
    Vidí v jeho očích tolik lásky. Co kdyby mu přece jen řekla... Ale Viviana mlčí. Poslední polibek. Už nikdy ho neuvidí, už nikdy mu neřekne, co mu možná říct měla.
    Bolest je nezměrná.
    Zpívej, zašeptá tichý hlásek a ona zpívá, aby jí nepuklo srdce žalem
    „Mi tradí quell´alma ingrata..."

  • Vzpomínky jsou živé

    Opuštěný lom s jezírkem uprostřed. Stíny se dlouží, sluníčko se chystá jít spát.
    Zapalují táborový oheň. Za chvíli někdo zlehka hrábne do strun. Zazní osadní hymna… a pak další písně, které pohladí bolavou duši a na chvíli zaženou smutek.

    Finále Porty. Dvorana. Ve tmě září tisíce světýlek.
    „Zpívej“, zašeptá jí do ucha.
    Zpívá s ostatními a je jí náhle lehko.

    Lesní palouk, letní podvečer. Děti nechali babičkám a vyrazili po dlouhé době sami dva. Kolik je to let? Vzpomínky se odvíjejí před očima jako černobílý film. Obejme ji kolem ramen…
    „Ještě mi chvilku zpívej
    a neříkej, že už to neumíš…“

    Fandom: 
  • Vskutku příjemný zážitek

    „Slyšels o té nové zábavě? Klouzání na ledě. Bruslení.“
    „Nechápu, co na tom kdo vidí,“ odvětil důstojně András.
    Hučela do něj, aby to taky zkusil.
    „Nemám led rád. Už od dětství,“ zavrtěl hlavou.
    Nakonec se nechal přesvědčit, i když vrčel cosi o bláznivém nápadu. Zanedlouho ji sledoval, jak se ladně s lehkostí prohání na zamrzlé hladině. Jako labuť… Dodal si odvahy a vyjel na led… upadl… led se pod ním probořil.
    „Proč?“
    „Já jsem na sebe použila nadlehčovací kouzlo,“ přiznala se čarodějka. „Abych byla lepší. Nenapadlo mě, že kromě toho, že budeš padat, by ses moh tím tenkým ledem probořit.“

  • Nejpevnější pouto

    Osud je do té zapadlé vesničky v horách zavál z různých koutů země. Skamarádili se. Usadili se na bývalém statku a hráli si na kovboje.
    Pak přišel nějakej přivandrovalec, dostal na statek dekret a narušil jejich idylku. Postupně ho začali uznávat. Společně překonali divoké roky, kdy jim pytláci stříleli koně a kradli dobytek. Překonali i dobu, kdy byl šéf nespravedlivě vězněn.
    Jenomže pak se jeden z nich přiznal, že podepsal spolupráci s Stb. Zavrhli ho.
    Až po tragické smrti Cassidyho se s Harrym smířili. Odpustili mu.
    Zůstali nerozlučně spojeni pevnějším poutem, než jaké bývá mezi pokrevními bratry. Poutem opravdového přátelství.

  • Láska bývá (nejen) slepá...

    Do firmy nastoupil nový šéf. Mladý, pohledný, zábavný. Pozorný. Obzvláště k ní. Netrvalo dlouho a zamilovala se do něj až po uši. Co na tom, že byl ženatý? Nechtěla mu rozbít rodinu, jejich tajná láska jí stačila. Nedbala varování, že „co je v domě, není pro mě“.
    Za nějaký čas za ní přišel s nabídkou, aby mu pomohla s určitými soukromými obchodními aktivitami.
    „Jen tobě můžu věřit,“ zašeptal a ona souhlasila.
    „Pouštíš se na tenkej led, dej si bacha,“ varovala ji kamarádka.
    Nedbala. Neodradili ji ani ruskojazyční obchodní partneři.
    Za nějaký čas našla policie v jisté přehradě mrtvolu mladé ženy…

  • Show must go on!

    Nemohla jsem si pomoct...
    -------------------------------------

    Sledují její pořady? V pořádku. Dělá svou práci dobře. Ostatně to se od programové ředitelky soukromé televize očekává. Je za to placená. Víc než dobře.
    Sledovanost seriálu klesá. Nasadí novou postavu. Je to zrůdička, výborně. Humor seriálu chybí.
    Nová hvězda seriálu je ve skutečnosti v programu na ochranu svědků a za jeho vizáž může plastika.
    Náhle zrůdička zmizí. Kašle na popularitu, chce začít chodit s dívkou, kterou miluje. Nechá si vrátit původní podobu, i když vrah běhá na svobodě. Seriál tím končí. Co teď?
    Reality show „Zabij si svého nepohodlného svědka.“
    Víme, kdo bude první účinkující. Zase tě sledují, Emile!

  • Sonea

    Cítila, že ji sledují. I když ji nemohli vidět a nemohli ani vědět, kde vůbec je, přesto si byla jistá, že ji čarodějové sledují. Zvyšovalo to její nervozitu a nekontrolovatelné projevy magie byly častější a stále silnější.
    „Sledují tě, Soneo,“ povzdechl si Cery. „Musíme tě schovat někde jinde.“
    Znovu do bludiště temných chodeb pod slumy… kolikrát ještě?
    ........................................................................................
    Zase ty pokradmé slídivé pohledy. Při hodinách, o přestávkách… Myslela si, že po vstupu do Společenství se jich zbaví, ale opak byl pravdou. Zvědavé nepřátelské pohledy spolužáků však nebyly tím nejhorším. Od jisté doby s neochvějnou jistotou věděla, že ji sleduje Nejvyšší lord.

  • Pokolikáté?

    „Sednout!“ Rozkaz zní jako prásknutí bičem. V místnosti je jen jedna židle, asi metr od stolu vyšetřovatele. Sedám si.
    „Tak mluv! Kam jsi schoval ty zbraně?“
    „Jaké zbraně? Žádné nemám.“
    „Lžeš, hajzle!“
    Maličko se zavrtím a stará židle smutně zavrzá. Jako kdyby mi chtěla něco říct. Kolik vyslýchaných na ní už sedělo?
    „Tak mluv!“
    „Nic nevím.“
    Znovu se zavrtím a židle tiše vrže: „Odvahu, hochu.“ Jo, tu budu potřebovat.
    „Mluv!“
    „Nemám vám co říct!“ trvám na svém.
    Rána mě srazí na zem. Kopance, řev. Řežou mě přes záda a přes hlavu obuškem.
    Koutkem oka vidím nohy židle. Smutné, unavené židle.

    Fandom: 
  • Osudná

    Pozn. ještě jedno jen tak
    ---------------------------------

    Nad kotlíky se lehce vznášely pastelově zbarvené obláčky páry a výpary z lektvarů prosycovaly učebnu. Studenti pečlivě odměřovali přísady, opatrně míchali svoje směsi a nahlíželi do učebnic, aby si ověřili, zda při přípravě značně komplikovaného lektvaru postupují správně.
    Alenka se spokojeně usmála, když její lektvar dostal indigovou barvu.
    „Jsem hotová,“ obrátila se na Pavlu.
    Směs v kotlíku však začala náhle syčet, prskat a prudce zezelenala.
    „To ta mrcha Ambra,“ zašeptala Pavla. „Něco ti tam hodila. Tohle je už její šedesátá podlost vůči tobě! A nejspíš osudná,“ dodala, když profesor alchymie s neochvějnou jistotou zabodl svůj zkoumavý pohled do zmiňované studentky.

  • Rub a líc

    Zlatá šedesátá…
    Dochází k určitému uvolnění v politice i v kultuře.
    V Československu se točí „Klarinety“, Atentát, Nebeští jezdci… Chodí se do Semaforu i na Wericha.
    Je založen festival Porta.
    V cizině zpívá Elvis Presley, Beatles, Jimi Hendrix…
    První člověk letí do vesmíru.
    Květinové děti hlásají lásku a koná se festival Woodstock.
    První člověk se prochází po Měsíci.
    Zlatá šedesátá…
    Staví se Berlínská zeď.
    V Dallasu je zavražděn prezident John Fitzgerald Kennedy.
    Začíná válka ve Vietnamu.
    Vojenský převrat v Řecku.
    V Memphisu je zavražděn Martin Luther King.
    Naděje Pražského jara končí rozdrceny pásy sovětských tanků.
    I to jsou zlatá šedesátá…

    Fandom: 
  • Lenost se nevyplácí

    Pozn: ještě jedno... tihle dva mi jinak nedají pokoj :-)
    ------------------------------------------------------------------

    „Poslední dobou mi není dobře. Nemáš ještě ten svůj skvělej čaj?“ zeptal se András čarodějnice.
    „Jsem snad čajovna?“ odsekla tázaná a drbala kdysi oživlý kámen za horním hrbolkem. Kámen se slastně protahoval a chajdou se začala šířit mátová vůně.
    „Prosím…“
    „Obžerství se oddáváš a piješ. A pak se divíš,“ zavrčela čarodějnice. „Není to tak složitý, uvař si ho pro jednou sám.“
    András si opisoval seznam přísad a poté návod.
    Za pár dní se stavil znova.
    „Nefunguje to,“ postěžoval si.
    Čarodějka čichla k lektvaru.
    „Odkud máš byliny?“
    „Od Žida.“
    „No bodejť! Lektvary chtějí kvalitní materiály. Byliny si musíš vždycky sbírat sám!“

  • Je to pořád stejné

    Ještě jedno... tyhle myšlenky mi leží v hlavě už hodně dlouho...
    ------------------------------------------------------------------------

    „Je naší svatou povinností osvobodit Boží hrob!“
    Tisíce urozených i kmánů se vydávají do arabského světa.
    Nemytí barbaři drancují civilizovaný svět a loupí jeho poklady.
    „Je naší povinností bránit a šířit demokracii!“
    Tisíce tomu uvěří a táhnou do arabského světa.
    Ropa je potřebná…

    Sudetští Němci požadují připojení k Říši. Stěžují si na útlak ze strany Čechů. Československo je Mnichovskou dohodou donuceno odstoupit svá území…
    Kosovští Albánci si stěžují na diskriminaci ze strany Srbů a požadují samostatnost…
    Je uznáno samostatné Kosovo.

    Lidstvo je nepoučitelné a opakuje stále stejné chyby. Přestože to dopadne vždycky stejně špatně.
    Věštcům to značně usnadňuje jejich práci…

    Fandom: 
  • Smutná bilance

    V roce začalo „ujíždět“ levé oko. Kosmetická vada jedna z tisíce, která se nedá odstranit ani operativně. Celkové povolení svalu.
    Velmi jemné vlasy, které nenarostou víc jak pod lopatky. Máma je má do půli zad a babička si ještě v sedmdesáti může dávat na přirozeně zbarvené vlasy trvalou.
    Od jedenácti se zhoršuje zrak. V pětadvaceti tři a půl dioptrie. Máma má v šedesáti zrak jak ostříž a táta nosí jen slabý brejle na blízko.
    „Jak je možný, že jsme o tolik zdravější?“ diví se máma.
    „Protože vy jste ještě z kvalitního válečnýho materiálu, zatímco já už z mizernýho normalizačního,“ odpovídám.

  • Broučínek

    „Tati, proč má kočka štyry nohy?“
    „No, protože…“
    „A tati, proč má kočka ocásek a já ne?“
    „Protože…“
    „A tati, kam chodí sluníčko spát?“
    „No, sluníčko vlastně nechodí spát…“
    „A proč?“
    „A tati, proč není v létě led?“
    „Protože by ses nemohl koupat v rybníce.“
    „A tati, proč se nemůžeme chodit koupat do rybníka v zimě?“
    „Protože je tam led, abys mohl bruslit.“
    „Tati, proč loď plave?“
    „Loď neplave, ale pluje…“
    „Tati, proč nemůžu lítat?“
    „Protože nemáš křídla…“
    „A proč?“
    „Protože nejsi ptáček.“
    „A tati… tati… tak táto!“
    „Copak zase chceš?“
    „Co je to perpetuum mobile?“
    „To jsi ty, broučku!“

    Fandom: 
  • Pohádka

    Pozn: ještě jedno nesoutěžní - máte mě na svědomí, už i v práci jsem mluvila ve verších :-o

    -------------------------------------------------------------------------------------------------------

    U okna sedí,
    ven do tmy hledí.
    Bubáka čeká,
    svého strachu se leká.

    U okna sedí,
    ven z něho hledí.
    Sluníčko svítí
    a voní kvítí.

    U okna sedí,
    k západu hledí.
    Za sluncem smutní,
    žehlí si sukni.

    U okna sedí,
    ven do tmy hledí.
    Strašidlo čeká,
    stínů se leká.

    U okna sedí,
    ven z něho hledí.
    Ženicha čeká,
    samoty se leká.

    U okna seděl,
    ven z něho hleděl.
    Teď svůj meč brousí,
    voskuje vousy.

    U okna seděl,
    k východu hleděl.
    Prý je tam princezna
    krásná a líbezná.

    U okna nesedí,
    ven z něho nehledí.
    Na koně vyskočil,
    k východu vykročil.

    Fandom: 
  • Proč?

    „Nástup!“
    Vybíháme z ubikací a řadíme se venku. Proč? Nevíme. Hodinu stojíme na buzerplace a pak nás posílají spát.
    „Nástup!“
    Stojíme už hodinu na dešti a nic se neděje. Déšť přechází ve sněžení. Nechají nás tady zmrznout? Skupina benediktinů začíná zpívat žalmy. Museli svléct i kazajky, ale zdá se, že na ně mráz nepůsobí.
    „Nástup!“
    Co zas? Proč nás nenechají vyspat? Pomalu svítá. Bachaři přinášejí mrtvá těla našich tří kamarádů. Nesou je kolem nás, abychom si je dobře prohlédli a zapamatovali si, že z uranového koncentráku se neutíká.
    Budeme si to pamatovat. Ale hlavně si budeme pamatovat ty mrtvé. Všechny.

    Fandom: 
  • Toho bohdá nebude, aby účastník DMD z boje utíkal

    Alenka se z okna dívá,
    smutnou písničku si zpívá.
    Ambra - kráva zoufalá
    zas z někoho prču má.

    Harry kouká z okna ven,
    Před chvilkou měl hnusný sen.
    Z ležáku mu lezla zmije,
    už se nikdy nenapije!

    Maličké okénko
    gotického hradu
    rozhodně nebylo
    jenom pro parádu.
    Střílna je potřebná,
    střílet se musí,
    až přijde nepřítel
    chuť smrti zkusí.

    Teď oslava velkolepá
    na absolventy tu čeká.
    Zkouší, kdo vypije víc,
    ráno si nepamatují nic.
    „Hlava bolí, vokno mám,
    naštěstí v tom nejsem sám!“

    Má milá dívá se z okénka ven,
    zdál se jí ,zdál se jí
    překrásný sen,
    že zlý den
    odešel.
    --------------------------------
    Pozn. tohle téma považuju za poněkud diskriminační, protože ne každý dokáže veršovat nebo alespoň rýmovat. Ale já se nedám! :-)))

    Pozn. 2: fandomy: Česká škola magie ve Vídni, Harry Potter, Historie, Ze života, Na motivy lidových písní

  • Takové normální rodinné vztahy

    Tak ještě jedno nesoutěžní... jen tak
    ------------------------------------------------

    „Tak vy chcete vědět, jak jsou ty tři rodiny vlastně spřízněné,“ pokývala babička hlavou. „Můj tatínek si vzal nevlastní dceru svého nevlastního bratra.“
    „Cože?“
    „No dědeček, vdovec s dětma, si vzal vdovu s dětma a spolu měli tatínka. A jeho starší bratr si vzal vdovu s dětma. A jednu z jejích dcer si vzal můj tatínek. Takže moje babička byla zároveň švagrová i tchýně mého tatínka a moje maminka byla jeho manželka, ale i neteř…“
    „Takže vlastně tvoje maminka byla současně tvá sestřenice,“ uzavírám ten spletenec, zatímco táta s precizností technikům vlastní už začíná kreslit složitý a značně rozvětvený rodokmen.

    Fandom: 
  • Všeho moc škodí

    Musíme upevňovat moc. Je nutné mít spolehlivé spojence. Nejjistějšími spojenci jsou příbuzní.
    Máme dcery? Vhodně je provdáme.
    Spojení jedním sňatkem se časem ukazuje jako nedostatečné. Co když se nevěstě něco stane? Bývalý zeť se obrátí proti tchánovi.
    Dětí máme dost. Dceru provdáme za dědice trůnu sousedního království a syn si vezme švagrovu sestru. Tyto sňatky se postupně ukazují jako dobrý tah.
    Jenomže sourozenci se můžou pohádat. Spojíme sňatkem jejich děti.
    Pokrok nelze zastavit. A tak je Marie Anna Habsburská provdána za vlastního strýce Filipa Čtvrtého, krále španělského, neapolského a sicilského. Jejich neduživý syn Karel je důkazem, že všeho moc škodí.

    Fandom: 

Stránky

-A A +A