Moje články

  • Těžký život estéta

    Fandom: 
    Drabble: 

    Půjdeme ven? Prima, co si oblečeme?
    Cože? Mám jít v tomhle děsným body, který mám na sobě už od rána? To teda ne! A to tvoje tričko taky není žádná sláva.
    Znechuceně vyprsknu. Zbytky špenátu, které jsem si prozíravě syslila od oběda v puse, udělají své. Zatímco nadává a jde si pro jiné tričko, rozvážně začnu vytahovat jednotlivé kousky své garderóby z koše s vypraným prádlem.
    Body? Jedině to s kytičkama.
    Punčocháče puntíkaté nebo s proužkama? S proužkama, proužky mám ráda.
    Kterou mikinu? Tu zvířátkovou, samozřejmě!
    A růžovou čepici s mašlí.
    Oblíknout se do kočáru na odpolední procházku je věda.

  • Prostě ona

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuju si téma pro 14. 4. Největší fanynka

    Drabble: 

    Je to moje největší fanynka. Obdivuje všechno, co dělám. Fakt, úplně všechno. Nadchne ji každá maličkost, každá volovina. Je to příjemné, nemusím se hlídat, co dělám. Jí se líbí všechno.
    A taky dělá všechno to, co dělám já. Nebo to aspoň zkouší, protože úplně dokonale všechno samozřejmě napodobit nemůže, že jo. Zpívám a ona zpívá taky. Tleskám a ona tleská taky. Tancuju a ona tancuje taky. Pokud mi tedy k tanci náhodou zrovna nevyrábí muziku na takové velké černé skříni, která se jmenuje piáno.
    Honí se se mnou po čtyřech. Všemu se směje.
    Láskyplně ji kousnu do tváře.
    Moje babi.

    Závěrečná poznámka: 

    Vnoučata jsou odměnou za to, že jsme ve vypjatých chvílích nezabili vlastní děti. (Interent)

  • Komu není shůry dáno

    Drabble: 

    Po dlouhém čekání zapraskalo houští na protější straně mýtiny. Větve se pohnuly a na paseku ozářenou světlem Měsíce konečně vyšel On. Nádherný šestnácterák. Urostlý, vznešený, prostě hrdý král lesa.
    Klidně a nevzrušeně kráčel pomalu mýtinou. Občas sklonil svoji ušlechtilou hlavu, aby si uždibl tu trochu travičky, tu zas trochu listí. Rozvážně kousal sousto a nevzrušeně se rozhlížel kolem sebe. Vítr vál směrem k němu.
    Nádherný, nádherný kus! Výstavní exemplář. Čekat na tebe se vyplatilo. Dneska tě konečně dostanu.
    Záblesk světla, jelen se otáčí a hbitě mizí mezi stromy.
    „Ty idiote,“ křičím na kolegu, „to sis nemohl vypnout ten zatracenej blesk?“

  • Rekordman

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jedna dcera? To je málo, vlastně nic.
    Dvě dcery? Žádný rozdíl! Dvě dcery jsou málo, vlastně skoro nic. I když jsou to dcery z manželských loží. Protože nemanželské děti se nepočítají, i když jsou to synové.
    Syn! Konečně vytoužený syn! Co všechno musel udělat, kolik krve muselo téct, aby se ho dočkal. Ale má syna!
    Milovaný syn milované ženy je jemný a slabý. Ale je to syn.
    Dvě dcery, ty nepočítá. Jeden syn. Není jeden manželský syn málo?
    Dvě dcery a jeden syn. Z pěti manželek. Není to málo?
    A tak se po popravě páté manželky Jindřich ožení po šesté.

  • Kterak svatý Petr jeho naděje zmařil

    Drabble: 

    Konečně nastal ten den. Dnes půjde požádat o něžnou ručku své vyvolené její ctěné pány rodiče.
    Jejich známost byla nesmělá, něžná, rozvíjela se pomalu jako květ vzácné květiny. Každý další krok byl jemný, aby ten nádherný květ nespálil mráz. Trvalo dlouho, než jí vyznal své city. Pak se konečně představil jejím rodičům. Přijali ho vlídně, leč obezřetně.
    Ale dnes konečně může předstoupit a požádat je, aby mu svěřili svou jedinou dceru.
    Vše měl připravené, jen květiny natrhá na louce. Krásné a něžné jako je jeho vyvolená.
    Vyhlédl z okna. Nevěřil svým očím.
    Šok. Zděšení.
    Přes noc napadly dva metry sněhu.

  • Dramatický odlet

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Souvisí s tímto

    Drabble: 

    Neděle 12. 5.

    Hodina po poledni: s velmi dobrou časovou rezervou se blížíme k Vircpurku. Provoz začíná houstnout kvůli opravám dálnice.
    Půl druhé: celá dálnice stojí, jen občas se auta pohnou rychlostí nadměrnou pět kilometrů v hodině.
    Čtvrt na šest: konečně na letišti. Nemůžeme najít správný terminál.
    „Běž vnitřkem, najdi, kde se máš odbavit, zaparkuju auto a zavazadla ti přinesu,“ řekl Petr.
    „Musím vás odbavit, jinak letadlo odletí bez vás,“ sdělila slečna za příslušnou přepážkou.
    Neodletím-li teď, neodletím vůbec a do Číny se nikdy nepodívám.
    Tři čtvrtě na sedm: letadlo se odlepuje od země. Se mnou ale bez mých kufrů.

  • Odsouzené

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Na hranici! Na hranici s nimi!“
    Nenávist zfanatizovaného davu budí úžas i hrůzu. Kde se to v těch lidech, dají-li se ještě nazvat lidmi, jenom bere?
    „Na hranici!“
    Je jich hodně. Některé mladé, některé hodně staré. Čím se provinily? Jak si vysloužily takovou nenávist? Proč musí jít na smrt, navždy zmizet?
    Je proviněním vnitřní krása každé u nich? Mají snad krutí soudci strach, že by svými myšlenkami narušily nastolený řád, že by snad v lidech probouzely kacířské myšlenky? Že by svými slovy mohly byť nechtěně vyvolat pochybnosti o jediné pravdě?
    V žáru ohně smutně umírají. Za myšlenky, za autory. Knihy.

    Závěrečná poznámka: 

    Německo 10. 5. 1933
    Potlačování nepohodlných názorů jakýmkoliv způsobem je jedním z hlavních znaků totality bez ohledu na politický nátěr. Vůbec nezáleží na tom, jak se toto zdůvodní a jakými vlajkami ta která totalita mává.

  • Z deště pod okap

    Fandom: 
    Drabble: 

    Narozen v zámožné rodině, přesto však nespokojený. Nevěděl, kam patří. Stále plnější nenávisti. Pro jistotu ke všem.
    Vědomosti nabyté studiem dal do služeb své nenávisti. Stále nevěděl, kam patří. Nepatřil k nikomu a nikam.
    Objevil filozofii, která ho přivedla mezi stejně smýšlející. Nezáleželo na původu, národnosti nebo vyznání. Všechny stmelovala stejná myšlenka. Konečně se našel. Jeho hvězda začala stoupat.
    Svržení nenáviděného imperátora bez jeho účasti ho zaskočilo. Vybaven penězi od nepřátelského státu se vrátil domů a nastolil pořádek podle svého. Postupoval tvrdě, bez slitování.
    Po jeho smrti si mnozí oddechli. Předčasně.
    Po zrzavém zakomplexovaném skřetovi přišel diktátor mnohem horší. Stalin.

  • Pozor na dobře míněné rady!

    Úvodní poznámka: 

    Souvisí s tímto

    Drabble: 

    „Mami, nejsi přeci ještě tak stará! Vypadáš pořád ještě k světu a když trochu podtrhneš svoje přirozené půvaby, nejeden mužskej se za tebou otočí,“ hučela do ní dcera.
    „Ale Jaruško,“ pýřila se, „copak já, na mně už nezáleží, já mám svoje odžito, táta je starej morous, jen aby měl teplou večeři a pívo, víc ho nezajímá, na koncert ho stejně nevytáhnu…“
    „No právě! Musíš mu připomenout, proč se do tebe kdysi zamiloval! A když s tebou na koncert nepůjde on, půjdeš sama a budeš se cítit dobře. Trochu přistřihnout vlasy, jemnej melírek…“
    Kdyby jen Jaruška byla tušila, co tím způsobí!

  • Vliv hudby pozdní renesance na zušlechťování ducha a povznesení morálky

    Úvodní poznámka: 

    Přímo navazuje na toto.

    Drabble: 

    „Maminko?“ vykoktal zděšeně.
    „Milánku??? Co ty tady děláš?“
    „Já tady náhodou bydlím,“ koktal stále konsternovaný tou situací. „Ale co tady děláte vy a… a… a… ten pán?“
    „No, jak bych ti to, Milánku, tento…“ zrozpačitěla konečně tchýně a natáhla se do koupelny pro župan. „My jsme tady s Petrem diskutovali odpoledne v kavárně o vlivu hudby pozdní renesance na zušlechťování ducha a povznesení morálky společnosti a to nás tak pohltilo, že jsme prostě nemohli přestat, a tak jsme šli k vám, když Jaruška musela vzít tu noční… a tak jsme diskutovali a najednou to nějak zašlo dál, než jsme tento…“

  • Překvápko

    Drabble: 

    Zdlouhavá obchodní jednání byla konečně u konce. Podařilo se mu skončit dřív, než čekal. Neměl už v cizím městě stání, společenské povinnosti ponechal na svém asistentovi a spěchal domů. Těšil se na manželku. Když kupoval kytku, představoval si, jak ji překvapí a jak spolu stráví příjemný večer.
    Potichu si odemkl dveře, zul si boty a po špičkách se kradl chodbou do obýváku. Strnul. Pootevřenými dveřmi spatřil na stolku láhev vína a dvě skleničky. Na gauči se rozvaloval úplně cizí značně obstarožní chlap.
    A pak se otevřely dveře od koupelny a v nich stála, jak ji Pánbůh stvořil… jeho korpulentní tchýně!

    Závěrečná poznámka: 

    A proto nikdy nedávejte tchýni klíče od bytu.

  • Bacha na to, co si přejete

    Drabble: 

    „Jó, tak vy tady frfňáte, že tohle se vám nelíbí a tamto vám nevoní, tady vás píchlo a tuhle vás bolí, tohle nemůžete, tamto už vůbec ne, tohle je moc namáhavé a tamto moc zdlouhavé, z tohohle vás bolí nohy a z tamtoho zase hlava, přemýšlet se vám nechce, raději byste něco v suchu a teple, ale zase aby toho tepla nebylo až moc, a nejlíp kdyby to bylo na zkrácený úvazek? Říkáte nějakou drobnou mravenčí prácičku byste chtěl?
    Tak hybaj odnášet ty dvěstěkilový kvádry!“ zařval obrovský mravenec.
    „Fuj, to byl ale hnusnej sen,“ oddychl si zpocený ajťák po probuzení.

  • Povedená návštěva

    Drabble: 

    Všechno zabalit, na nic nezapomenout! Vejde se nám to všechno do auta? Musíme to tam nějak nacpat, to by byl průšvih, kdyby nám něco chybělo. Odjet na celý tři dny z domova není jen tak!
    Máme na tom seznamu všechno? Tak jo, jdeme nakládat.
    Ne, musí se to přeskládat! Ne, vajíčka půjdou až nahoru! Nebo raději dovnitř do auta, stejně se už do kufru nic nevleze. Ty polívky v pytlíku tam ještě nacpat můžeš. A to maso taky. Chleba dáme taky dovnitř. Bude stačit jedna šiška?
    „Co blbnete?“ nevěří strýc svým očím, když je u sebe vítá. „Jídlo na zabijačku?“

    Závěrečná poznámka: 

    Doufám, že to splňuje zadání. Kdo někdy byl na domácí zabijačce, ví, že tohle je ukázkové Nosit dříví do lesa

  • Zákeřnost tohoto světa

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zííív!
    Nudím se.
    Hele, co to je? Bliká to. A už je to pryč.
    Teploučko, měkoučko, příjemňoučko. Ale ta NUDA!
    „Brrrrm.“
    Nic se neděje, ani to blikací se nevrátilo.
    „Ééééé…“
    Zase nic.
    „Éééééééé…“
    Přišla, směje se, nevím čemu, na nudě nic k smíchu není, teď pro změnu zase infantilně šišlá.
    Počkat! Co to má v ruce? Je to k jídlu? Prý ne.
    Jééé, co je tohle? Kde se to tady vzalo? Skoro to není vidět, je to malé a průhledné. A duhové. Krásně se to leskne. Chci to!
    Kde to je?
    Mimino natáhlo ručičku, dotklo se bubliny a bublina praskla.

  • Důkaz

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuju si téma č. 2 Křížový výslech
    Navazuje na toto

    Drabble: 

    Prohlížel si chladným zrakem statnou značně nenaloženou ženu, kterou přivedl uniformovaný policista. Sekernice.
    „Kde jste byla dnes dopoledne?“
    „Doma, čekala jsem na pošťáka.“
    „Pošťák tvrdí, že doma jste nebyla!“
    „To říkají vždycky! Lemplové, nechce se jim tahat balíky.“
    „Jaký byl váš vztah s obětí?“
    „Výtečný, měli jsme se rádi jako matka a syn, ne jako zeť a tchýně.“
    „Včera jste se pohádali, protože pohaněl vaši bramboračku.“
    „Nesmysl, pane policisto, zeť moji bramboračku zbožňoval, bramboračka je mé nejlepší alibi,“ zasmála se svůdně. „Jen ochutnejte,“ přisunula mu hrnec a lžíci.
    Měl co dělat, aby to přesolené řídké cosi nevyprskl.
    Bylo to jasné.

  • Výměna názorů

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Obsahuje jedno jadrné slovo

    Drabble: 

    „Igelitka! Že se nestydíte, neznáte ekologické hnutí?“
    „Neznáme,“ odvětí starší dáma. „Ale za mých časů jsme vraceli láhve od mléka do obchodu, obchod je poslal zpátky do továrny, tam je sterilizovali a znovu naplnili, do schodů jsme chodili pěšky, jednorázové papírové plínky jsme neznali, prádlo jsme sušili na šňůře za domem a nepoužívali jsme elektrickou sušičku, oblečení jsme recyklovali ze staršího dalšímu mladšímu sourozenci, měli jsme doma jednu televizi a jedno rádio, potraviny jsme doma připravovali ručně, když jsme měli žízeň, napili jsme se z kohoutku, nepoužívali jsme plastové kelímky ani láhve.
    TAK UŽ MĚ PŘESTAŇ SRÁT S EKOLOGICKÝM HNUTÍM!!!“

  • Ach, ty krásné dny mládí

    Úvodní poznámka: 

    Volně souvisí zejména s tímto, též s tímhle a s tímhle

    Drabble: 

    I on býval kdysi mladý. Myšlenky se rozběhly jako bujné neposlušné hříbě a on zasněně začal vzpomínat na své poprvé.
    Byl to tehdy takový ten typický jarní den. Slunce píchalo do očí, ptáci řvali, div mu nepraskly ušní bubínky, a kytky smrděly tak, že se z toho rozpčíkal.
    Vzrušení z toho, co ho čekalo, mu však pomohlo všechny rušivé vjemy překonat.
    Za chvíli to přijde! Okamžik, na který tak dlouho čekal, po kterém toužil a kterého se trošku i obával.
    Konečně to bylo tady.
    Do smradu kytek se vmísila nasládlá vůně.
    Konečně ji spatřil.
    Svou první mrtvolu, oběť násilného činu.

  • Ach, ty krásné dny dubnové

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní double-drabble na rozloučenou s tímto ročníkem a jako poděkování spoludrabblícím a zejména organizátorkám.
    Týmu Bleskobrku třiksát sláva!

    Drabble: 

    Bylo zcela jasné, že až nastane Soumrak soumarů, Ještě tam budem. Avšak Zdivočelý mullet chtěl být Jeden den hrdinou. Rozkaz zněl jasně, ale Kolektivní hluchota způsobila, že ho ta Sebranka, která si myslela, že má Patent na rozum, nevykonala. A tak Mrtvá schránka skrývala jen Motivační dopis.
    Čekatel optimista čekal na Zázrak moderní techniky. Cíťa obrečela neúspěšný Lov na ženicha a vymlouvala se, že jí v oku píchá Řasa. Síly v pozadí ukuly Řetězy svobody.
    Dal bych si tu čtvrtou porci, řekl, když skončil Půst. V cizích botách prošel svět, aby napsal Cestopis. Patová situace ho přiměla, aby uplatnil Právo být zapomenut.
    Zaháknutý prasák napsal Šťastné drabble o tom, jak Tenkrát poprvé spatřil Dům, kde se zatmívá rozum. Ten dům postavil jeho Kmen a na fasádě se stále skvěla Motýlí křídla.
    Až budeš zas malá, budeš velká Brepta, ubezpečili ji, když ohlásila dokončení vývoje bezpečné Antikoncepce pro veverku. Staré mistryně si byly podobné Jako vejce vejci.

    Další rok za námi,
    strašně to letí,
    drabblíky množí se,
    je jich jak smetí.
    Tož ať se sejdeme
    ve zdraví zas,
    až k nám ten příští rok
    přijde drabblí čas.
    Cíťa či Prasák,
    Brepta či Hrdina,
    každý rok v dubnu
    vždy jedna jsou rodina.

  • Nikdo neví všechno

    Úvodní poznámka: 

    BJB jak vyšitý, ale nic jinýho mě nenapadá.
    Volně souvisí s tímto a s tímto

    Drabble: 

    Selka zavolala policii a nahlásila zmizení manžela. Byl nezvěstný už šestý den.
    Vyslechli celou vesnici, ale všichni jen krčili rameny.
    „Proč jste nás nevolala dřív? To jste neměla strach, když je pryč tak dlouho?“
    Selka rozpačitě žmoulala zástěru.
    „Každou chvíli je někde pryč, žádnou sukni nenechá na pokoji,“ odplivl si dědeček.
    „Buď je u nějaký ženský, nebo už toho ženuška měla dost,“ řekl na dvoře velitel svým lidem. „Musíme ho najít. Někde ten prasák bejt musí.“
    „Prasák visí na háku ve stodole,“ sdělil jim důležitě Pepíček.
    Ve stodole visel vepř.
    „Tatínek od prasátka je velkej prasák,“ poučil vyjevené policajty Pepíček.

  • Šťastný den

    Úvodní poznámka: 

    Pro striggu

    Drabble: 

    Byl to nádherný den.
    Slunce svítilo, ptáci zpívali a zásoby vodky byly více než uspokojivé.
    Ježibaba konečně přestala péct perníčky a začala docela dobře vařit.
    Otesánek přestal krást ostatním jídlo, držel dietu a cvičil.
    Voldemort přestal ulamovat nohy od židlí a pronášet kletby.
    Sauron opravil všechny kohoutky a neukradl ani jeden těsnící kroužek.
    Santer už neměl potřebu rozcupovat každý papír, který mu přišel pod ruku, takže jsem mu mohl svěřit agendu Stanice.
    Vlk ležel na zápraží jako slušný hlídací pes a neprojevoval snahy sežrat každého, kdo by na sobě měl byť jen kousek něčeho červeného.
    A pak jsem se probudil.

  • Pramini

    Fandom: 
    Drabble: 

    Upíral oči na obrovskou bílou budovu tvaru pyramidy tyčící se do výše tří set metrů.
    Kromě tří tisíc místností nad zemí jich prý měla stejný počet i pod zemí.
    Některá oddělení produkovala časopisy, učebnice, romány.
    Tým filologů pracoval na dalším vydání slovníku novořeči. Redukce slovní zásoby sloužila k omezení vyjadřování a myšlení.
    Jeho práce byla většinou jednoduchá. Vyhledat stará čísla novin, změnit údaje, které byly v rozporu s tvrzením současným, odeslat. Stará čísla byla znovu vytištěna pro archiv, původní zlikvidována.
    Minulost byla vymazána, vymazání bylo zapomenuto, lež se stala pravdou.
    Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost: kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost.

    Neviditelný fandom: 
  • Pro začátek dobrý

    Úvodní poznámka: 

    Volně souvisí s tímto

    Drabble: 

    „Tak, a teď budete zpívat!“ pravil se zadostiučiněním. „Budete odpovídat na moje otázky!“
    Odpovědí mu bylo jen hluboké mlčení.
    „Vy budete mluvit,“ ujistil je.
    Seděli proti němu na židlích bez hnutí a upírali na něj skelné pohledy.
    „Kde jsi byl včera mezi pátou a sedmou večer?“ vypálil zákeřně otázku na jednoho z podezřelých. Podezřelý nereagoval.
    „Jaký byl váš vztah k oběti?“ zaburácel.
    Hleděli na něj prázdnými pohledy a ani se nepohnuli.
    „Najednou jste všichni ohluchli, co? Na mě to ale neplatí!“
    Plyšový medvěd, pes s utrženým ocasem a hadrová panenka se dál usmívali.
    Na nacvičování výslechových metod museli nováčkovi stačit.

  • A s tímhle mám pracovat!

    Drabble: 

    „Pánové, čekám na vaše hypotézy,“ pronesl velitel unaveným hlasem, věda, že na něco rozumného stejně čeká zbytečně.
    „Neznámý pachatel,“ navrhl snaživě obrýlený nováček. „Zavražděný přišel domů, vyrušil zloděje, který rozzuřen tím, že zde nenalezl vhodný lup, zavražděného zavraždil.“
    „Zavraždila ho milenka, protože se nechtěl rozvádět,“ ucedil starší hejsek marně se snažící o vzhled světáka.
    „Zavraždil ho ten soused, co ho oběť obrala v kartách.“
    Velitel obrátil oči v sloup.
    „Řešením je samozřejmě čtvrtá možnost, na kterou jsem opět musel přijít sám. Zavraždila ho tchýně, včera jí pohaněl bramboračku. Oběť v ruce ještě drží knoflík z její blůzy. Předveďte mi ji.“

  • A ještě tohle k tomu všemu

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Představoval si ledacos, ale tohle fakt ne.
    Nemůže oči zavřít, musí udělat poslední kontroly před startem.
    Oko začíná slzet. Do háje, za chvíli začne popotahovat. Ostatní si o něm budou myslet kdoví co. Vysmrkat se nemůže, to s přilbou na hlavě nejde. Prekérní situace.
    Při kontrole komunikace zní jeho hlas nezvykle. Kdyby nevěděl, že to není možné, byl by si jistý, že se na něj všichni divně dívají.
    Píchání řasy v oku bylo horší než přetížení při startu.
    Po dosažení oběžné dráhy konečně sundal přilbu a velitel nevěřícně zavrtěl hlavou:
    „To tě to tak vzalo? Netušil jsem, jakej jsi cíťa.“

  • Nejhorší zážitek

    Fandom: 
    Drabble: 

    Au, hrome… Něco mu asi spadlo do oka. Zkusil oko promnout, ale nepomohlo to. Času je málo a on aby se crcal s neviditelným smítkem někde pod horním víčkem.
    Přetáhl víčko přes spodní a zdálo se, že se protivné cosi zachytilo vně oka.
    Honem, rychle doobléct, ještě rukavice a helma.
    Úleva netrvala dlouho. Něco ho zase začalo svědit a dokonce nepříjemně píchat. Bylo to horší než před tím. To nebylo smítko. Zřejmě si do oka natáhl vypadlou řasu ze spodního víčka.
    Méně vhodný okamžik si ta řasa vybrat nemohla.
    Při startu rakety si fakt nemůžete sundat helmu a oko promnout.

  • Ironie doby

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Ještě jedno nesoutěžní

    Drabble: 

    Pouta, bití, hlad.
    Nástupy, zima, bití.
    A práce. Otrocká práce.
    Řetězy, nemoci, vši.
    Strach, slabost, vypětí.
    Poplachy, přepočítávání, nevyspání.
    Vzteklý štěkot psů, nadávky strážných, kopance.
    Kopance za nedostatečný výkon. Kopance za to, jak vypadáme. Kopance jen tak, pro jejich zábavu.
    Mokro, kluzké černé bláto, bezčasí.
    Cholera, tyfus, gangrény.
    Z komínů se kouří dnem i nocí, lidé mizí, pach smrti je všudypřítomný.
    V řetězech přivážejí další otroky, další potravu pro nenasytné pece, další oběti brutálních choutek dozorců.
    Jsme spoutáni neviditelnými řetězy, které nelze sejmout ani přetnout. Jsme jimi spoutáni v našem vlastním zájmu. Jimi jsme připoutáni k práci.
    Arbeit macht frei.

  • Příliš drsná lekce

    Drabble: 

    Dveře cely s bouchnutím zapadly. Ani ty řetězy mu nesundali.
    Rozhlédl se po omšelých zdech. Zasmál se při vzpomínce, jaký byl problém vybrat barvu k vymalování pokoje. O jednu starost míň, tady se určitě malovat nebude.
    Každý den stejná šlichta. Už nemusí přemýšlet, do jaké restaurace zajít, kde se lépe vaří.
    Mundúr na něm visí, ale jiný nedostane. Jaká úleva neřešit, co si vzít na sebe.
    Řetězy mu nedovolí pořádně se narovnat. Už se nemusí hlídat, zda stojí zpříma, aby ho nepomluvili.
    Vůbec nemusí řešit lidské řeči. ONA je stejně nenávratně pryč.
    Nemusí si zatěžovat hlavu zbytečnostmi.
    Musí jen být.

    Závěrečná poznámka: 

    Doufám, že téma je tam vidět

  • Kdo chce víc, nemá nic

    Fandom: 
    Drabble: 

    Takové pěkné boty, pomyslel si zlodějíček. A jsou tak příhodně opuštěné. Shodil svoje škrpály, natáhl si holínky a rozběhl se pryč.
    Kde to jsem? Tady to vůbec neznám. Vykročil k nedaleké hospodě… a v tom se ocitl uprostřed pole pod osamělým stromem.
    Vyděšeně se rozhlížel.
    „Krááá krááá krááást se nemá,“ zakrákala vrána a odletěla.
    „Sssssyčáku,“ dodal had a zmizel v trávě.
    Od lesa se blížil vlk.
    „Vrrr vrrrať ty boty,“ vycenil zuby.
    „Ale jak? Nevím kam!“
    Vlk zavětřil a ukázal mu směr.
    Když zlodějíček našel dům, kde sedmimílové boty ukradl, konečně je mohl zout.
    Od té doby chodil raději bos.

    Závěrečná poznámka: 

    Z toho plyne naučení, milé děti, že krást se vážně nemá.

  • Pedagogické zásady

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Pane, mužové z našeho rodu nepláčí,“ zatrylkovala markýza du Plessis-Belliere směrem ke svému synovi.
    „Ale paní markýzo,“ namítl vychovatel.
    „Stromek se má ohýbat, dokud je mladý,“ přerušila ho přísně Angelika.
    „Ohýbaný stromek bude mít křivý kmen,“ poznamenal vychovatel.
    „Nevídáno,“ našpulila markýza rty. „Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Víc děr, víc syslů. Víc hlav, víc smyslů.“
    „Mnoho psů, zajícova smrt,“ pronesl sluha, aniž hnul brvou. Markýza ho neuznala za hodna pohledu. Při každé příležitosti ji fixíroval a jí to bylo nepříjemné, aspoň to tvrdila svým známým.
    „Je to nadaný hoch. Umí krásně bruslit, počkejte v zimě.“

    Závěrečná poznámka: 

    Pokus o styl á la Saturnin

  • Ono to nějak půjde

    Drabble: 

    Cože? Nemůžu dopnout džíny! Copa to jako má bejt, todleto? Venku je to samá vyzůna a já abych chodila v pytli vod brambor, ne? Takle by to teda nešlo. Vod zejtřka držim dietu. Ne, dietu ne, to je moc pomalý, držim půst.
    Den první: piju jen vodu a slabý čaj. Abych neomdlela, večer zhřeším slabým kafem.
    Den druhý: piju jen vodu. Centimetry neubývají, kila už vůbec ne.
    Den třetí: králíčkovi v přepravce na lavičce v parku ukradnu zbytek mrkve a zbaběle prchám.
    Den čtvrtý: ráno ještě v polospánku sežeru tabulku čokolády.
    Půst je k ničemu, najedu na dietu.
    Den první…

  • Jeden pšouk je lepší než deset doktorů

    Úvodní poznámka: 

    Ještě jedno bez nároku na bod

    Drabble: 

    Cítila se stále hůř. Bolelo ji celé tělo. Vyrážka byla vskutku nepříjemná a poslední dobou se neustále zhoršovala. Špatně se jí dýchalo. Navíc se jí zmenšovaly plíce. Vyrážka byla stále agresivnější. Občas zkusila nejpostiženější místa omýt vodou, ale skoro to nepomáhalo. Na chvíli se jí sice ulevilo, ale vyrážka se vracela. Běžné a dříve spolehlivé metody přestávaly fungovat, vyrážka se stávala rezistentní. Nefungovalo chlazení postižených míst ani nahřívání.
    Smrkala, pčíkala, slzela, vyrážka se zavrtávala stále hlouběji. Vnitřnosti se jí začínaly kroutit. Byla sice dáma, ale tohle se už vážně nedalo vydržet.
    Planeta Země si hlasitě pšoukla. Zanedlouho bylo po vyrážce.

    Závěrečná poznámka: 

    Snad jsou ty síly v pozadí zřejmé.

  • Na schůzi

    Fandom: 
    Drabble: 

    Atmosféra v sále byla hustší než dým stoupající ze zapálených faječek a cigaret shromážděných mužů. Tváře ošlehané větrem, ruce zhrublé tvrdou prací.
    “Tak teda, jak asi víte, přišli jsme vám poradit, jak správně hospodařit,“ začala sebevědomě uhrovitá dívčina v modré svazácké košili. „Už nebude více dřiny, bídy, hladu a neúrody! Jednotné zemědělské družstvo po vzoru sovětských kolchozů je ta jediná správná cesta. Až dosud jste tápali, lopotili se, a k čemu to bylo? Ale teď začínají lepší zítřky!“
    „Kušuj! Ty nás chceš učit, jak se hospodaří? Ječmen od pšenice to nerozezná a chce dávat rozumy! Co si o sobě myslíš?“

  • Důležitý činitel

    Drabble: 

    Ta svatba byla veliká a okázalá, nikdo takovou nečekal.

    „Mařenko, já ti nevím, ale přece se nemáme za co stydět a nejsme žádní chudáci.“
    „Máš pravdu, Božka, já bych s příbuzenstvem nevydržela.“
    „Takže na seznam připisuju tetu Any, strejdu Fandu...“
    „A od nás bratrance Josefa, to je ten, co dělá na ministerstvu.“
    „A podívej, jaký krásný šaty tady mám pro pratetě Vilemíně! Pravá bruselská krajka!“

    „Mami! Sto dvacet lidí? My jsme chtěli malou svatbu, jen rodiče, sourozenci a svědkové! A chci se vdávat v kostýmku!“
    „Mlč, do toho nemáš co mluvit!“

    A tak ta svatba byla díky tchýním událostí roku.

    Závěrečná poznámka: 

    Jo, tchýně... ony se nezdají...

  • Dokonáno jest

    Drabble: 

    Jak krásná a důležitá jsem bývala.
    Sousedi mi svěřovali svá tajemství, trápení, touhy, lásky a nenávisti. S nadějí, že s mou pomocí dojdou úlevy, odpuštění, naplnění a klidu.
    Všechno jsem věděla.
    Láska voní tak nesmírně, že se to ani popsat nedá.
    Naděje je jako svěží louka za ranního rozbřesku.
    Zlost je horká a červená.
    Trápení jako šedý balvan, těžký a studený.
    Tajemství je tmavomodrý hustý závoj, někdy se rozplyne, jindy dusí, však sdělené bývá jen jak pavučinka.
    Pomáhala jsem jim řešit jejich problémy.
    Potřebovali mne. Bylo to krásné poslání.
    Pak svět ovládla digitální demence.
    Poštovní schránka už k ničemu není.

    Závěrečná poznámka: 

    Doufám, že téma je tam patrné.

  • Hodná holčička

    Fandom: 
    Drabble: 

    Musíš být hodná holčička, aby tě měli všichni rádi, říkali jí.
    Musíš být způsobná, abys mohla do vhodné společnosti, říkali jí.
    Musíš se vždycky za každých okolností usmívat a být sladká, aby ses dobře vdala, říkali jí.
    Hodná holčička nikdy nekřičela.
    Hodná holčička se nikdy nesmála příliš nahlas, jen se zdvořile chichotala.
    Hodná holčička nosila lokýnky a v nich velkou mašli.
    Hodná holčička přesto neměla žádnou známost na studiích.
    Hodná holčička nedostávala pozvánky na společenské akce.
    Hodná holčička nenašla ženicha ani mezi kolegy na ministerstvu. Nebyla oblíbená, spíš se jí báli.
    A tak se Dolores Umbridgeová provdala za svou práci.

    Neviditelný fandom: 
  • Ze školních škamen

    Drabble: 

    „Hej, prober se, máš rozebrat tu báseň.“
    Manon je můj osud.
    Klišé
    Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
    To toho moc nezná.
    Manon je první a poslední můj hřích.
    Chudák. A ještě se tím chlubí?
    Manon je motýl. Manon je včela.
    No ty vole, to je snad rozdíl, ne? Motýl má křídla barevný a velký. Včela malinký.
    Manon je růže, hozená do kostela.
    Ještě botanika do toho.
    Manon je rozum, který mi uletěl!
    S tím se dá jedině souhlasit. Co šňupe?
    Manon je dítě.
    Pedofil?
    „Pedofilní básník na drogách bez znalostí přírodopisu vyjadřuje frustraci z absence kvalitního sexuálního života.“

  • Dejte mi pokoj!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Ještě jedno nesoutěžní.
    To jsem fakt musela...

    Drabble: 

    Hele, jako dobrý, no, ale všeho moc škodí.
    Nestěžoval bych si. Bujaré mládí, kdy jsem úcty požíval a bázeň vzbuzoval. Zděšeně přede mnou prchali a obvykle zbytečně. Dostatek libé krmě, krásná příroda vůkol. Jo, za mého mládí, to bývala tráva zelenější… Odsloužil jsem si svoje a tak jsem ani neprotestoval, když mi za obydlí byl určen ten hrad a nejpohodlnější komnata v něm. Konečně čas odpočinku.
    Po dlouhé době byl jsem povolán zase do služby, naštěstí krátké. Teď budu mít už snad klid.
    Cože? Zase mě volá? Ne, nechci, povídám, tohle vážně nedopadne dobře!
    I bazilišek má přece nějaká práva!

    Neviditelný fandom: 
  • Každý může ujet

    Drabble: 

    Napsal jsem knihu. Román. Já. Sám. A sám jsem si ji vydal. Založil jsem si na to živnost. Přece nebudu živit nějaký darmožrouty. Nějaký rektory, korektory, editory, grafiky. Na co? To si umím udělat sám a líp. I reklamu jsem si udělal sám. Jsem přece nejlepší. A ty kecy na netu? Zakyslý závistivci. Jaký gramatický chyby? Jaký překlepy?
    O dvacet let později…
    Když si vzpomenu, jakej jsem byl namachrovanej pitomec, dal bych si pár facek. Od tý doby jsem přečet hodně dobrejch knížek. Švagrová se mnou drtila gramatiku a sloh. Naučil jsem se pokoře.
    Snad prohřešek nezralého mládí bude zapomenut.

  • Bezkonkurenční

    Drabble: 

    Vážení,
    reaguji na váš inzerát a ucházým se o to inzerované zamněstnání, na které se hodím ze fšech nejlíp. Jsem velice spolehlivá, zodpovědná, přispúsobivá, vůdčí typ a člověk cílevědomí a skutečně schopný. Umím si zbudovat autoritu a dokážu jednat s lidmi, protože si dokážu o nich zjistit co potřebuju.
    Umím na písíčku a mám řidičák.
    Fšechny podrobnosti o mém vzdělání a o mích schopnostech najdete v sívíčku. Zdúrazňuju, že mám doktorát v oboru gender studies a praksi jako jůtůberka, influencerka, instagramerka, fotografka, blogerka, modelka na internetu, koučka, spěvačka a aktyvistka.
    Takže pro fyrmu Byrokrati sro jsem ta nejlepší.
    Bibiana Vopršálková

  • Ani koruna nestačí

    Fandom: 
    Drabble: 

    Volnost, rovnost, bratrství!
    Vykřikovali ta hesla, otrhaní, hladoví, pomstychtiví, ale i lační a vychytralí.
    Zabíjeli. Šlechtu, velmi bohaté i méně bohaté. Museli zaplatit za jejich bídu, za jejich mizerné životy. Nestačila vražda krále, zaplatit musela i jeho vdova.
    A krve stále nebylo dost. Mnozí šli tu svou prolévat na obranu republiky.
    Ti chytří mezitím začali dělat kariéru. Jedni ve vojsku, jiní v politice. Výnosné úřady, vojenské hodnosti, moc.
    Chytří bohatnou, naivní chudnou.
    Chytří stoupají výš a výš.
    Někteří to dotáhli až na trůny.
    Pro evropskou šlechtu však navzdory krajkám, zlatu, moci a titulům zůstanou navždycky jen podřadnou sebrankou hrdlořezů.
    Parvenu.

Stránky

-A A +A