Moje články

"Nechtěli byste tu zůstat?" zeptal se Amra, nyní už klidně nazývaný Conan, když seděli pod střechou, základna poraženého Xitlipatchla vesele hořela, vesničani se radovali a svět byl opět v klidu.
"Ne, že by to tu nebylo zajímavé," řekl Mossi, "ale..."
"Má to tu jisté nedostatky," zabručel Trins, kterému holonet docela chyběl.
"Kromě toho nás potřebují. Reprezentujeme řád a pořádek," řekl Mimas.
"A levnější rohlíky a MHD bez zpoždění," zahučela Gwen a dál Silou léčila jednoho přeživšího z Conanových mužů.
"Reprezentujeme zákon," dodal Mimas.
"No ale..."
"Ty taky. Jiný... místní. Ten náš musí pryč. Nehodí se sem," přestala žertovat Gwen.
"Chápu."

Kde domov můj, kde domov můj?
Hvězdy, zářící jak brilianty,
lodě, lesknoucí se jak ty tamty.
Knihy, co se dají levně získat,
dorty, kterýma se můžu zlískat.
Rodina, co za mnou pevně stojí,
nepřátelé, co se bojí.
Sepáci, co se zbrklý mlátěj,
pak rozporcovaný rezavěj.
Zvířata, co všude hnízděj,
rostliny, co všude visej,
technika, která divná bývá,
magie, co se všude skrývá.
Kalhoty, co za váma divně vlajou,
Košile, co si na schovávanou hrajou.
Galaxie moje, ty divů jsi plná,
moje láska k tobě vždycky potrvá.
Ať už se ozve vítězné cink,
a v srdci tvém pak naše přibyvší ping!

"Kde je Tyros?" zeptala se jednoho klidného odpoledne Gwen.
Berek máchl rukou a pokračoval v konstrukci palné zbraně. Tyros stál nedaleko a koukal do údolí. Když Gwen přišla blíž, zaslechla, jak si mumlá:
"To bude průšvih. To si strašně odskáču."
"Co si odskáčeš?"
Tyros se otočil.
"Jak dlouho tu ještě budem, co myslíš?"
"Počítám... tři týdny... měsic..."
"Jsem mrtvý."
"Proč?"
"Mám rozehranou hru s Ordem. A Ninerem. A Fixerem."
"Neboj, nic ti neudělají. Až se vrátíme, dostanu vynadáno já. Od seržanta Skiraty. Že jsem nezařídila spojení i tady. A holonet. A že jsem mu nezavolala, že potřebujem pomoc."
Měla pravdu.

"Já vím, že to není váš způsob, ale věřte mi, máme s tím mnohou zkušenost. Dobrou zkušenost," Mimas krátce pohlédl na Gwen, která výmluvně zakroutila očima.
Já ti dám 'dobrou zkušenost' zaznělo mu v hlavě.
Potlačil úsměv a soustředil se na Amru. Toho bylo třeba přesvědčit.
Amra se mračil a otáčel v ruce kouskem plechu.
"Udělal bych to sám, ale víš, že budeme mít jinou práci. A z tvých chlapců jsi nejvhodnější."
Amra zavřel oči a pak kývl.
Nandat na něj kousky plechů a vycpávky bylo otázkou okamžiku. Amra se proměnil v zadní polovinu mýtického zvířete.
"Perfektní," řekl spokojeně Bennar.

"Skutečně mi ji můžete sehnat?"
Jeho návštěvník kývl a lišácky přivřel oko. To zbylé, co mu bohové nechali. Bohatá spleť jizev na obličeji a hlavě, chybějící levá ruka a napadání na nohu naznačovalo, že to rozhodně není poprvé, co obstarává takovouto zakázku. A protože tu stál, byť vratce, dokázal se dostat nejen dovnitř, ale i ven.
"Samozřejmě to nebude jednoduché, ale příští úplněk... sejdeme se opět zde a chci odměnu. V čistém slitkovém zlatě."

Za úplňku, ještě než začalo svítat, otevřel knihu. Pohladil runy, které se pod jeho dotykem zasvíjely. Xitlipatchl se usmál.
"A'chrazaam ba kchaal, Set sa zullamchaal mu..."

To, že Conan, pro účely utajení oslovovaný Amra, s příchodem těch nových nabyl poněkud klidnějšího vzezření a občas mu bylo na tváři viděno něco, co se dalo označit jako úsměv, neznamenalo, že stejně smýšleli i členové jeho suity. Například Kemal. V nových členech viděl jen další problémy. A se stoupající náročností překážek kladených zlým černokněžníkem očekával pokaždé, že zklamou nebo že se aspoň ona úplně sesype. Pak se octli v lese iluzí, které se pro některé ukázaly smrtelné. Ti noví v dokonalé souhře obklopili ty dva, co občas čarovali a ti začarovali tak, že Kemal poprvé v životě pocítil naději.

Gwen se zavrtěla a otevřela oči. Byla noc a vedle ní klidně spalo sedm clonetrooperů. Jeden barbar a jeho věrní chrápali vedle.
Gwen se natáhla pro deku a pokusila se ji ukořistit. Neúspěšně. Oči byly v této situaci na nic a proto se rozhodla pátrat Silou. V místnosti nic. Vedle zachytila cosi nadějného, ale ani se to nehlo. Další se pohnulo, ale pokrývka už měla majitele. Další objekt už skoro dostala dovnitř, jenže v tom se ozvalo Mimasovo:
"Co děláš?"
Následovalo škrtnutí a světlo.
Hromada mechu ve dveřích.
"To nemůžeš něco říct? Po kom tohle máš?"
"Po tátovi," odpověděla okamžitě.

Mladík se zvedl do sedu a zaostřil na ty nové lidi a zvláštní pozornost věnoval tomu vedoucímu. Pak pohlédl na svého probuditele, který si mezitím sedl vedle něj.
"Tak co?"
"Hm."
"Mohlo to být horší. Co kdyby to byl Zaklínač? Nebo Ankh-Morpork? Nebo Sázava v roce 1403? Nebo sme taky mohli skončit v borgské krychli, romulanském dravci nebo na nás mohla ječet Xena."
"Takže to, že jsme skončili v Himeliánách a kousek od nás se producíruje Conan je nějaký terno?"
"Vlastně je," řekl Mossi, "návrat bude rozhodně uskutečnitelnější, než z nějakých jiných vesmírů."
"Čili terno," rozvalil se vedle nich Berek.

Vyklopýtali z další tradiční součásti zlounova sídla.
"Pokud se chlapec drží starých zvyklostí, někde by tu mělo být jezírko s piraňami," řekla Gwen.
"Teď vám řeknu, pane Bonde, proč jsem to udělal?"
"Co je piraňa?" zeptal se mírně zmatený Amra, kterému hlášky týmu přirozeně nedocházely.
"Agresivní ryba."
"Tak to tamhleto nebude."
'Tamhleto' bylo jezírko, ale místo ryb se tam pohybovali skřehotající nelétaví ptáci. Jen skupinku spatřili, nabrali směr k nim a jejich agresivní výraz nenechával pochyb o tom, co mají v plánu.
Plán jim překazil Trins, když do jezírka hodil malý balíček. Ptáci se okamžitě potopili a ztuhli.
"Instantní formaldehyd."

Pochodně náhle zhasnou. Je slyšet jen zlověstné syčení boha Seta a sténání umírajících vojáků.
Amra U Croma!
Cinkání čepelí
Tyros Gwen, kde si?
Gwen Tady.
Mimas Víš, že "tady" je dost široký pojem?
Gwen Ty bys měl přesně vědět, kde jsem.
Ozve se příšerné zaječení.
Berek Omlouvám se, na něco jsem šlápl.
Ječení přejde do bolestivého sykotu a vůkol se rozšíří hrozný zápach.
Tyros Bereku, na co jsi to šlápl?
Berek Asi na boha.
Sykot se láme do skučení zásvětního větru, zápach je nahrazen chladem říše mrtvých.
Gwen Puny god.
Ozve se tenké zakvílení a pak se pochodně pomalu rozhoří.

Dostat se do temného příbytku temného čaroděje, aby mu mohli nakopat temnou... aby mu mohli nakopat, bylo složité. Po několika zádrhelech, kterých se musel ujmout jak Amra, tak i návštěvníci z jiného světa, Společenstvo... pardon, jinej vesmír... stanuli všichni přede dveřmi. Dost divnými, obklopenými různými ornamenty, páčkami a čudlíky.
"A včíl mudruj, Bobši," řekla Gwen, vztáhla ruku a pokusila se proniknout dovnitř myslí.
Síla ji odhodila na konec chodby a jen Mimasovy reflexy zabránily rozmáznutí o stěnu.
"Můžu?" zeptal se Trins a vytáhl tenoučké čepele z kalené oceli.

Za čtrnáct minut ho Tyros uznale poklepal po rameni.
"Seš třída, bráško."

"Nemáte ani tušení, proti čemu stojíte," zaskřehotal stařec a zamával holí.
Amra pokrčil rameny.
"S acheronskou magií jsem se už setkal. Vím, co můžu čekat."
Stařec se k němu přišoural.
"A co když udělá něco nového cimmeřane?"
"Tak budeme improvizovat. To děláme často," řekl Tyros.
"Budete co?"
"Impro... přizpůsobíme se. Máme v tom zkušenosti."
"Blázni," zamumlal stařec a pak chytl Gwen za zápěstí.
"Ty vypadáš, že máš víc rozumu. Povolám své bohy, pomůžou nám."
Gwen se rozhlédla. Zobrazení bohů na stěnách nebylo sympatické, ale než stačila odmítnout, ozval se Mimas:
"Ne," řekl a studoval čepel svého meče, "vyřídíme to osobně."

"Přesouvají se," ohlásila druhá noční hlídka, když po vystřídání vpadla dovnitř.
"Znovu?" zamračil se Amra a vzápětí mohutně zívl.
Unavení byli všichni, posledních čtrnáct dnů toho moc nenaspali, ale téměř stálá aktivita nepřítele pořádný odpočinek znemožnovala. Že to takhle dál nepůjde, veděli taky všichni, ale nejdřív musí vyřešit tohle.
"Kam?" zeptal se Tyros.
"Západoseverozápad. Zatím dvě a půl míle."
Berek přikročil k mapě a zabodl do ní další černý praporek. Pergamen byl barevných praporků skoro plný. Vlastně zbývalo jen jediné volné místo. Jedno jediné.
Amra na něj poklepal prstem a Mimas mu podal větší praporek olemovaný zlatě.
"Konečně. Hlavní stan."

"Ne, to prostě nejde. Vidíš? Jak to asi mám udělat? Vzít na to vibronůž? Který, pravda, nemáme? Nejde to," pokoušel se mu to vysvětlit Berek.
"Kromě toho by se něco mohlo ztratit. Musíme to udělat postaru. Nebude to trvat dlouho," snažila se ho uklidnit Gwen.
"Jistě, jen asi sto let," zahučel Mossi.
"Tak se na to můžeme vykašlat úplně," Berek mu před očima zamával křesadlem a ocílkou. To bylo lákavé. Zbavit se toho všeho. Ale...
"Ne, nějak to půjde."
Šlo to, i když aby ty kusy papíru našli, museli to příšerné, obrovské, zamotané a zauzlované klubko čehosi prostě rozmotat celé.

"Takže Con... ehm, Amro... to je všechno?"
Amra vrhl na tázající zamračený pohled svých ledově modrých očí.
"Víc se nám zjistit nepodařilo. Už tohle mě stálo dobré muže."
"To jsme teda v pěkné kaši."
Nastalo pochmurné mlčení. Situace se nevyvíjela dobře, hrozilo prozrazení, infitrace nepřítele do vlastních řad a pak by ovšem nastala destabilizace a následná destrukce celé armády.
"Potřebujeme něco... něco... něco."
Vrzly dveře a vešel poručík.
"Co se děje?"
Když mu všechno vysvětlili, jen se zazubil.
"Mám nápad."
Systém hesel, který vymyslel, byl tak neskutečně neobvyklý, že si s ním neporadila ani acheronská magie. Mossi se prostě vyznal.

Každá opravdu byla nový svět. Některá i víc. Stříbrná horda si to užívala, ale stejně ztrácela členy. O Bleskového Podrse přišli na planetě Romulus. Cucák Vilda zůstal o pár soustav dál jako nový císař v jakémsi Nilfgaardu. Za dalších pár světů se dostali na poušní planetu, kde se Bláznivý Humoš stal bohem. Divný svět, tenhle Abydos. Caleb Rozparovač jim někde, vlastně ani nevěděli kde, ale bylo tam spousta polonahých děv a ještě větší spousta chlastu řekl, že končí. Nemůžete přítele nutit, aby pokračoval, když nechce, takže Cohen zůstal sám. Sedlal koně a koukal nahoru. Ještě zbývalo tolik světů. Coruscant například.

"V Khitaji prodávají nakládané švestky. V dárkových krabičkách po devíti. Připomínáte mi je. Takové šťavnaté, měkoučké švestičky. Smlsnu si na vás."
Skupinka, která stála uprostřed té rozlehlé dvorany, připomínala švestky maximálně počtem. Protože to nakládané peckovité ovoce netřímá meče a rozhodně se zuřivým řevem nevyráží do útoku.
"Amro! Ne!"
Dva chlapi ze skupinky popadli Amru za ruce a skutečně se jim ho podařilo zastavit.
"Už jsi jich zabil dost. Nech nám taky něco."
Se zaševelením kovu otírajícím se o kov dvojice tasila. Čepele proťaly vzduch. Nepřítel pozvedl mocnou hůl, ale jak se nakonec ukázalo, tyhle švestky byly pro něho příliš.

Světlo se linulo z otevřených dveří na konci chodby. Za nimi se s tichým puknutím objeví travnatý dvůr, uprostřed stojí křeslo pod slunečníkem. S dalšími puknutími naopak mizí duhové bubliny, jimiž ovzduší zásobuje skupinka dětí. Přistoupí blíž. V křesle sedí postava v černém, bílé vousy i vlasy, typický klobouk...
"Hello... you... jsi tu brzy."
Pokrčí rameny a na nose mu přistane další bublina.
"Pojď, tady se nedá pracovat."
Postava se zvedne a mávne rukou. Dvůr se promění ve stráň s výhledem na kroutící se řeku a masou hradního komplexu po levici.
Sednou si na lavičku a mlčí. Jako už jednou.