„Nemáš mě rád, protože mi nechceš prozradit tajemství, v čem spočívá tvá síla,“ vzlykala.
„Mám tě rád,“ chlácholil.
„Tak mi to dokaž,“ naléhala.
„V mých kadeřích. Kdybych je ostříhal, přišel bych o ni,“ šeptal a líbal ji.
Vískala mu vlasy, až usnul.
Srdce mu zběsile bušilo. Tentokrát ne láskou, ale pronikavou bolestí ze zklamání. Nejprve nechtěl uvěřit.
Filištíni se na oslabeného vrhli: „Konečně tě máme, Samsone. Dostaneš, co proto!“
Poslední, co v životě zahlédl, byla tolik milovaná s pramenem jeho vlasů. Jakoby říkala: „Nejsem žádná květinka.“ Bez rozpaků sledovala, jak ho oslepují.
Její zrada ho bolela víc než vydloubnutí očí.