Moje články

  • Obrázek uživatele Aplír

    Doznání

    Fandom: 
    Drabble: 

    Takhle to nejde, tolik se stydím. Je po mne veta.
    Prosím Vás, pane, pošlete mne až na konec světa!
    Myslela jsem si, že umím ve vašich očích číst.
    Prosím vás, pane, odpusťte mi to, obraťme list.
    Vracím se zpátky, k tomu co změnit nemohu,
    před sebou chmury, nad sebou černou oblohu.
    Nechápu vůbec, jak jen se to vlastně mohlo stát.
    Láskou jen hořím a vy mne nemáte vůbec rád.
    Celá se chvěju, oči studem stále přivírám,
    než se naděju, slova jak hrách s čočkou přebírám.
    Potajmu, pane, své sny jako přízi tkám,
    Modlím se k Bohu, kéž vás nikdy nepotkám.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Májový mužíček

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Povídá se v kraji a každý už to ví, kdo má všelijaké to trápení, jak se ho nejlépe zbaví.

    Drabble: 

    Na kraji obory, tam, co se choulí studánka pod strání, kde rozeklaný kmen borovice tvoří majestátní trojzubec, chodívá za úplňku májový mužíček.

    Zastaví se, vyndá z mošničky květinku. Foukne do ní, až padáčky podobné chmýří pampelišek se rozletí po okolí. Z nich pak vyrostou kytičky s nenápadnými bílými kvítky. Odvar z nich je dobrý na všelijaké to trápení, smutky a bolesti, co lidi často navštěvují. Pomáhá těm, kteří marně po lásce dychtí, i těm, jimž zrada proklála srdce a vypálila jejich touhu žít.

    Odvar je totiž kouzelný. Zaseje naději, zacelí rány, pomáhá nabrat sílu a hlavně dá odvahu jít dál.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Prvovýstup

    Fandom: 
    Drabble: 

    Rozzářené oči pohasly pod tvou kritikou.
    Chch. Jsi naivní.
    Škarohlíd v tobě ke mně promluvil: „Někdo si s tebou hraje.“
    „Ne, tak to není.“ chlácholím.
    „Někdo si s tebou ošklivě hraje,“ trváš na svém.
    Ostnaté dráty střeží mysl.
    Kličkuji mezi minami tvé nelibosti.
    Prvovýstup. Ještě nejsme na vrcholu, už jsme unaveni.
    Zkušenost neplatí, zmýlená ano.
    Navázáni k sobě lany.
    Táhneš vší silou. Bojíš se o mne.
    Praskne to? Dnes? Bojíš se pádu. Zběsile napínáš lano.
    Krvavé zářezy do vědomí.
    Z lana se stala oprátka smrti souznění.
    Závrať mi zavřela oči. Poslepu hledám záchytné body.
    Jen ty a já.
    Jen my.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Obdivuhodný

    Drabble: 

    Uvíznul v ledové kře. Zoufale se snažil vyprostit, avšak marně. Nepomohla mu ani jeho majestátní velikost – 32 metrů délky, ani jeho váha - uctyhodných 200 tun. Jeho volání o pomoc se šířilo do vzdálenosti 850 kilometrů, ale nebylo mu nic platné. Nakonec uhynul. Jeho tělo vyplavilo moře blízko Newfoundlandu. Vědci ho začali zkoumat.

    Srdce uhynulého plejtváka obrovského vážilo 180 kilogramů. K naložení potřebovali 3785 litrů formaldehydu.

    Oproti tomu mozek tohoto zástupce největšího současně žijícího živočicha vážil 4,5 kg, což je 0,007 % celkové tělesné hmotnosti. Pro srovnání: lidský mozek má průměrnou hmotnost 1,5 kg a tvoří 2 až 2,5 % hmotnosti.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Malířovy dcery

    Úvodní poznámka: 

    Inspirací k stoslůvce byl obraz Malířovy dcery od Thomase Gainsborougha
    http://3.bp.blogspot.com/-L-Gd7hO8wTI/U9d5NF6Pa_I/AAAAAAAADPc/-nZ_-tbpZn...'s_Daughters_with_a_Cat_-_WGA8404.jpg

    Drabble: 

    „Už mě to nebaví. Chci si hrát. Jak dlouho to bude ještě trvat?“ špitla ta mladší, když se otec na chvíli odvrátil, aby namíchal nazlátlý tón. A potom si pomyslila: „Budu si vůbec podobná?“ Pochybovačnost a nuda se jí vloudily do obličeje: „Stojí to utrpení vůbec za to?“

    „Vím, že to trvá dlouho,“ sevřela jemně sestru. „Také už jsem unavená, ale vydrž. Pozoruj tatínka, jak se zlehka dotýká štětcem plátna. Zachycuje prchavý tanec stínů. Jednou mi dovolil, abych si zkusila něco namalovat. Vůbec to není jednoduché. Táta je ale vynikající! Až obraz domaluje, uvidíš se na něm jako v zrcadle!"

  • Obrázek uživatele Aplír

    Kdysi

    Fandom: 
    Drabble: 

    Většinou o ten strom ani nezavadila pohledem. Jeho ovoce nebylo zvlášť velké, či barevné. Teď ale najednou bylo lákavé. Toužila po něm. Pusu plnou slin. Když ho sní, sama bude rozhodovat, co je dobré nebo zlé. Už nebude muset nikoho poslouchat. Bude jako Bůh. To bude skvělééé!

    Dychtivě po něm sáhla a kousla si. Smála se s bezstarostnou lehkostí.
    „Adame,“ volala líbezně.
    „Ham…“ sváděl lahodný hlas. Koketně našpulila rty a dala mu také kousnout.
    V mlaskání zaniklo otcovo zasténání.

    „Mám vásssss v hrssssssti," zasyčel had a splynul s větvovím.
    Lhal jí! Zpropadené ovoce! Přineslo jen bolest, strádání, nemoce a smrt.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Sedm prý nestačí

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní

    Drabble: 

    Rychlostí kulového blesku ke mně přiletěla koule, neb jsem neuměl vypočítat obsah koule. Doma mne táta řezal hlava nehlava. Výsledek? Boule ve tvaru koule.

    Hořkost života jsem si trochu osladil rumovou koulí a vyrazil jsem na bowling. Ten trouba Karásek je tak levý, že místo do kuželky se koulí trefil do mé nohy.

    Se sádrou jsem dokulhal k jasnovidce.
    „Osud mne kouluje. Asi se zkouluju. Nevíte, co mne čeká dál?“
    „Žádná sláva,“ mrkla do křišťálové koule. „Život to s vámi pěkně skoulí, spíš jedna ženská. Ale pozor! Kule do hlavy není řešení, nebo skončíte s koulí na noze ve vězení“.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Znenadání

    Fandom: 
    Drabble: 

    Země se s hřmotem rozestupuje. Nejprve se objeví nevelká puklina. Rozšiřuje se tak rychle, jako když trháš vetchou tkaninu. Údiv jim rozšiřuje oči. Zem se stále rozevírá.

    Za chvilku stojí na pokraji průrvy. Bezradně zírají dolů. Chvějí se strachem. Začínají ustupovat, ale okraj srázu je stále honí. Už se ocitli nad obrovskou propastí. Kolena se jim podlamují. Křičí zděšením. Řev se mísí s temným duněním.
    Je pozdě na pokání. Půda pod nohama se jim začíná odlamovat a sesouvat do nitra gigantické jámy. Někteří kloužou do jejích útrob, jiní do ní padají střemhlav.

    Náhle země zavřela chřtán. Jekot vystřídalo zlověstné ticho.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Bitva u Hradce Králové

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Letos uplyne 150 let této bitvy, kdy rakouská armáda utrpěla porážku
    od pruského vojska krále Viléma I.
    Počtem vojáků, kteří se účastnili této bitvy, jde o největší střetnutí na území Čech a Moravy (436 000 vojáků). Současně jde o druhou největší bitvu 19. století (po bitvě Tří císařů u Lipska, zvané též Bitva národů, 1813 – 470 000 vojáků).

    Drabble: 

    Odvaha vojákům nechybí.
    Nestihli dezertovat ti,
    co se jim válka nelíbí,
    někam se nenápadně schovat,
    mlčet, s osudem nežertovat.
    Jedno rakušácké dělo,
    co se dělo nevědělo.
    První se na pozici umístilo,
    dříve však než se vůbec osmělilo,
    než kanonýr vypálit zkusil,
    dřív než výstřel zahartusil,
    dělo osiřelo,
    ale neumřelo.
    Všichni muži obsluhy padli vzápětí.
    Na obou stranách bitvy strach a napětí.
    Zůstalo sedm děl, v hlavni sedm kulí.
    Vojáci po výstřelu se k zemi tulí.
    Drahocennou krev nestíhá už země pít.
    Ještě mají chuť bojovat a na smrt jít?
    Mezi povely už se smrti nebrání,
    místo vítězné písně nářek, sténání.

    Závěrečná poznámka: 

    Drabble je inspirováno dílčí událostí označovanou též jako "baterie mrtvých".

  • Obrázek uživatele Aplír

    Háček

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Encyklopedie
    Co je co, aneb vodácká hantýrka

    Drabble: 

    HÁČEK

    Většinou tvoří polovinu posádky kánoe. Sedí v její přední části, nejlépe zády ke kormidelníkovi. (Sedět čelem k němu se nedoporučuje ani za cenu, že háček ztratí kontrolu nad tím, zda se zadák neulejvá, nebo že bude ochuzen o možnost bezprostředně sledovat jeho emoce.)

    Je lhostejné, jakého je háček pohlaví, ale musí být poslušný a výkonný. Pokud má háček pádlo, zjednodušeně řečeno, funguje jako motor lodi. Má však oproti motoru mnohé výhody. Slouží zároveň jako navigátor, detektor a hlásná trouba. Upozorňuje na záludné kameny nebo blízkost jezu. Při přistávacím manévru první vyskakuje na břeh a může fungovat i jako kotva.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Dobrovolník

    Drabble: 

    Bál se, ale nechtěl to dát najevo. Žaludek se mu sevřel. Stojí taková frajeřina za to riziko? Co když nemají pravdu? Co když ho to zabije? Na chvíli zaváhal. Musí jim věřit, už nemůže couvnout.

    Vstoupil do klece obklopené přítmím. Chvíle čekání. Ticho. Potom aktivovali zdroj vysokého napětí, který byl napojen na klec. Najednou kolem začaly sršet blesky. Paprsky záblesků se náhle rozvětvovaly, kreslily síť žilek a vlásečnic. Místy spršky jisker doprovázené praskáním. Zvláštní pocit. Polkl na sucho. Údiv se mísil s bázní. Oslněné oči i nitro. Konec. Jako omámený se vymotal ven.

    Fascinován zpět ve své kleci. „Ještě,“ vydechl.

    Závěrečná poznámka: 

    Faradayova klec
    Pro více informací např.: https://kdf.mff.cuni.cz/vyuka/elektrodynamika/doku.php?id=experimenty:fa...

    (Nejsem si jistá, zda drabble může být zařazeno do fandomu věda ve 100 slovech. Kdyby se to někomu nezdálo, tak ho z něho vypustím.)

  • Obrázek uživatele Aplír

    Neštěstí

    Fandom: 
    Drabble: 

    Moře se vzteká, zuří. Déšť bičuje palubu. Koráb se bezmocně zmítá. Námořníci bojují o holé životy.

    V podpalubí mezi nákladem pět sudů. V jednom je střelný prach, ve druhém kysané zelí, ve třetím slanečci, ve čtvrtém rum, v pátém zlaťáky.
    Hádejte, který je nejvíce střežen?
    Ten se zlaťáky? Omyl…
    Nejotrlejší chlap hlídá rum.

    Zlověstné dunění. Vlny se bujně vzpínají. Loď se nesouhlasně kývá ze strany na stranu. Rány. Sudy se kutálí. Sem a tam. Naráží do stěn i o sebe. Lodní tamtam.
    Obrovský náraz. Nejcennější sud se rozplakal. Jeho strážce také. Co uchránil před námořníky, je fuč. Oba pláčou rum.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Peklo v poušti

    Fandom: 
    Drabble: 

    Lybijská poušť.
    Písečné duny.
    Vedro k zalknutí.
    Slunce neúprosně pálí.
    Plná polní.
    Pohni sebou!
    Zrníčka písku.
    Tisíce zrníček písku.
    Prokletej písečnej pahorek!
    Pokolikáté ho přebíhají?
    Pot se okamžitě odpařuje.
    Makej!
    Udělám z vás chlapy!
    I kdybyste měli chcípnout!
    Tisíce písečnejch zrnek.
    Písečnej pahorek.
    Konečně ho zdolali.
    Horko lepí jazyk na patro.
    Hulákání kápa.
    Čelem vzad a znovu!
    Pohyb, pohyb.
    Vysílení.
    Už to nevydrží.
    Už nemůže.
    Musí, nebo ho umlátí.
    Kroky duní až v hlavě.
    Rychle. Pohyb!
    Nenávist mu před očima roztáčí kola.
    Všechno se točí.
    Padá.
    Touží zemřít.
    Nemůže. Ten sadista mu to nedovolí.
    Vstááávej! Honem!

    MNOHO POHYBU PRO NIC.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Weekend

    Fandom: 
    Drabble: 

    Mary spěchala. Husté vlasy vlály jako závoj. Muži se za ní mlsně otáčeli, přestože byla po práci docela unavená. Měla za sebou náročný týden. V pondělí vernisáž, ve středu divadlo a včera kurz němčiny. Po hodině jógy se cítila svěží. Ještě nákup a pak odjezd.

    Na chalupě si stanovila plán. Ráno pojede do lesa, pak uvaří houbový guláš. Po obědě musí vyplít záhonky a večer přijdou Novákovi na kus řeči.

    „Hm, to je dobrota, pochvalovala si,“ když jedla guláš. „Ta paprika je trošku nahořklá, ale ta vůůůně.“ Stále si přidávala, dokud hrnec nebyl úplně prázdný.

    Večer se Novákovi nemohli dozvonit.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Král pout

    Drabble: 

    Měl svázané ruce a nohy lany, tělo obtočené řetězy se zamknutými zámky, ležel v zatlučené bedně, kterou spustili pod vodní hladinu. Divákům se tajil dech. Vteřiny se zdály nekonečně dlouhé. Během chvíle se dokázal osvobodit. Aplaus nebral konce.

    Aby se neokoukal, připravoval stále nebezpečnější čísla. Hazard byl jeho nerozlučný parťák. Dokázal nemožné: uvolnit se ze svěracích kazajek, policejních pout, uniknout z nejrůznějších rafinovaných pastí. Třikrát se nechal pohřbít zaživa. Často riskoval život.

    „Vydržíte jakýkoliv úder?“
    „Samozřejmě.“ Se slávou rostlo sebevědomí.

    Vydržel prudké rány pěstí do břicha.
    Zanícené slepé střevo prasklo.
    Tolikrát unikl smrti. A teď ho dostala na takovou banalitu!

    Závěrečná poznámka: 

    Handcuff king: Harry Houdini.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Dokonalý hostitel

    Fandom: 
    Drabble: 

    Podsunul mu myšlenku. Věděl, že je dokonalý hostitel a že se jí ujme tak, jak se patří. Nespletl se. Potěšeně ji uvítal. Dovolil, aby se mu pohodlně rozložila v mysli. Hýčkal ji a rozmazloval. Brzy ji přijal za svou.

    Další návštěvník, druhý podnět.
    Dá se říci, že i tentokrát ho přijal bez okolků. Zamnul si ruce.

    Nečekal jsem, že to půjde tak lehce.
    Je to vzrušující. Připadám si jak programátor.
    Teď pozor, opatrně. Poslední pokyn.
    Povedlo se! Je přesvědčený, že na to přišel sám.
    Lepší než robot. Promyslel detaily a udělal, co jsem chtěl.

    Dokonalá pomsta. Jsem zcela mimo podezření.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Příbuzní

    Fandom: 
    Drabble: 

    Tchán byl nabob, zlatník. Nemínil provdat dceru za chudého muzikanta. Se sňatkem nakonec souhlasil (sice až poté, co se provalilo, že je těhotná), přesto ale dceru vydědil. Zachoval si tak tvář před snobskou společností i svůj majetek.

    Vzal si sestru té, která neopětovala jeho city. Stala se jeho švagrovou a zároveň platonickou celoživotní láskou.

    Po delší době se vracel domů. Zahlédl flašinetáře v ošuntělém obleku. Když přišel blíž, zjistil, že ten žebrák je jeho táta. Zbankrotoval.

    Royal Albert Hall
    Velký úspěch. Zvědavci obklopili celebritu.
    „Čím je váš otec?“
    „Řezník.“
    Faux pax. Trapné ticho.
    Byl otci vděčný. Nestyděl se za něho.

    Závěrečná poznámka: 

    Kdo to byl?
    Antotnín Dvořák

  • Obrázek uživatele Aplír

    Pastelky

    Fandom: 
    Drabble: 

    P
    říkal, když jako nemluvně plival neslanou polívčičku.

    PA
    řekl s lehkostí, aby nepojala podezření, že už se nevrátí.

    PAS
    nepotřeboval, aby přelétl do náruče a života jiné.

    PAST
    sklapla, když na něj hodila otcovství. Nemohl se bránit. Ocitl se až u dna. Tenkrát ještě svět nedešifroval DNA.

    PASTE
    se Božím slovem a spaste svoji duši, nabádal ho kazatel, když chtěl ulevit svému svědomí.

    PASTEL
    úžasný krásný obraz, který zachycoval jeho představu ráje.

    PASTEL K
    pronajmutí. Vyvěsil k němu inzerát. Nikdo však o něj nestál.

    PASTELKY
    Díky nim vyvěralo napovrch to, co měl v srdci. Pastelky, barevné jak život sám.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Nedobrovolně

    Fandom: 
    Drabble: 

    Neurvalý muž převážil ranec, rozbalil ho a sebral jim bochník chleba. Prý překročili povolených 5 kilo potravin. „Tak hybaj holoto,“ ječel. Strčil do ní, divže neupadla.

    Maličké v lůně ji kopalo. Jako by protestovalo proti nespravedlnosti a bránilo se odchodu. Polkla nasucho. Křivda jí zaskočila v krku. Vydaly se na trýznivou cestu. Ona samodruhá a tchyně.

    Táhla ranec a podpírala zuboženou stařenku. Pod tíhou bezmoci se jim podlamovaly nohy. Námaha a strach ji připravily o děťátko.

    Už ji doprovázely jen slzy, krev, hořkost a manželova matka. Ta zanedlouho neměla sílu pokračovat.

    Zůstala sama. Musela se vláčet tam, kam vůbec nechtěla.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Aplír

    Jeníček v blázinci

    Fandom: 
    Drabble: 

    Šokující zpráva o Jeníčkovi

    ČTĚTE!

    Co se skrývá za podivným mlčením?

    Jeníček a Mařenka - rozešli se?

    Náš deník zjistil senzační podrobnosti o Jeníčkově útěku. Jeníček neutekl od Mařenky, ale od ježibaby. Podařilo se nám zjistit, že psychický teror, kterému musel celé měsíce čelit, se podepsal na jeho duševním zdraví. Ježibaba ho týrala. Nutila ho konzumovat tučná jídla, hlavně tlačenku. V důsledku toho teď trpí anorexií. Váží pouhých 42 kilogramů a bojuje o život. Je hospitalizován.

    Také jsme zjistili, že je zapleten do korupce. Díky tlačence, respektive úplatku ve formě marcipánu a perníčků se dostal do přímé péče primáře psychiatrické léčebny.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Pokus

    Drabble: 

    Kde jste to dneska lítali, podívejte se na tu nebohou němou tvář, vždyť ten chudák Jonatán by mohl dělat hrnčíře, co má na tlapkách bláta, takhle ho přece nemohu pustit domů, lamentovala paní Kadrnožková a Mach už nemohl poslouchat ty stížnosti na dnešní mládež, vyndal sluchátko a řekl, prosím vás, my bychom s Šebestovou potřebovali být dospělí.

    Jak je libo, pravilo sluchátko.

    Dům se otřásl, chodbu zavalil hustý černý dým, ozýval se pronikavý křik, brácho, co blbneš, ten pokus ti nevyšel, mamííí, tatííí, kde jste, pomóóóc, z bytu Machových šlehaly plameny, dospělá Šebestová omdlela a Mach si otřel pot sluchátkem.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Líná služka

    Úvodní poznámka: 

    Tentokrát drabble k obrazu Nicolaes Maes: Zahálčivá služebná
    http://www.artmuseum.cz/reprodukce2_pohled.php?dilo_id=1411

    Drabble: 

    No, vidíte ji? Ani neví, že nad ní stojím. Ta holka je líná, nepořádná a zahálčivá. Co asi po nocích dělá, že ve dne pospává. To snad ani není možné? Já bláhová myslela, jak pracuje a ona tady zatím lenoší.

    Když jsme si plácly, myslela jsem, jak mám vyhráno. Prý bude dělat jenom za stravu. Chm. Já ji zbůhdarma živím a kde je ta její práce? Nádobí po zemi! Má obsluhovat a ona neví o světě.

    Co to šramotí? Koukám, že živím i kočku! Potvoro, jedeš! Místo abys honila myši, čapneš levnou kořist. Jste obě stejné. Počkejte, já vám dám!

  • Obrázek uživatele Aplír

    Procitnutí

    Úvodní poznámka: 

    BJB
    Omlouvám se: časová tíseň - neměla jsem přístup na net.

    Drabble: 

    První se probral trpaslík. Ohmatal si bouli na hlavě. Nemohl si upamatovat na svůj sen. Vliv hypnózy téměř vyprchal. Hleděl na velkou hromadu peří, ze které vyčuhovaly nohy a křídla. Cosi ho zalechtalo v nose. Kýchnul. Peří se rozlítlo a odkrylo obávané pistolníky.

    Peří – pták – čáp – čapí hnízdo - kačeři. Dík asociacím si matně rozvzpomínal.

    „Á mám jedinečnou šanci,“ zajásal trpaslík. Oškubu je! Nezbude z nich ani pírko. Budou mít husí kačeří kůži,“ zamnul si ruce. „A taky je oškubu o prachy a budou muset držet zobáky.“

    Jenže ouha! Po ruce nebyla žádná zbraň. „Zpropadeně!“ zaklel trpaslík tak hlasistě, až probudil ….

  • Obrázek uživatele Aplír

    Co jsem viděl v botanické zahradě

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Od rána jsem se nemohla dostat na net, až nyní. Takže s panem Kaplanem mne přeběhla kytka. Ale protože už nic jiného ze sebe nevymáčknu, nezbývá mi, než zveřejnit svoji verzi.

    Drabble: 

    „V sobota já šel do bota-nicka zahrada. Tam mraky kytek. Mně se moc líbaly nevlastní matičky,“ začal vyprávět pan Kaplan.
    „Vás líbaly cizí matky?“ zpozorněla Olga Tarnovská.
    „Mám rád kytky! A matičky sou jejich ména.“
    „Macešky?“ ujišťoval se profesor Parkhill.
    „Samosébně. Pak já viděl velký džín.“
    „Džin, to je dobrý pití,“ podotknul pan Nathan.
    „Vy myslet jen na alkohold!“ pohoršila se paní Mitnicková. „On myslet džina z lahve. V pohádce byl džin.“
    „Žíkám džíííííín," protáhl pan Kaplan.
    „Džin má krátký i,“ nedal se pan Nathan.
    „Džín je strom!“
    „Džín?!“ všichni zkoprněli.
    „Neumim žíkat ž,“ vysvětlil pan Kaplan.
    „DŘÍN!“ Konečně pochopili.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Někteří

    Fandom: 
    Drabble: 

    Srdce obaleno v krustě
    Se svědomím ztvrdlým jako schránka korýšů
    Plahočí se mezi omyly
    Prosazují zpátečnické názory
    Aby tak nebylo do očí bijící
    Že stále couvají
    Před vším

    Bojí se změnit směr
    Bojí se otočit
    Bojí se dívat vpřed
    Zanechávají za sebou hlubokou stopu
    Aby ti bezradní je následovali
    Aby do propasti nespadli sami
    Stopy korýšů křižují zemi
    Aby bylo na čem ukřižovat rebely

    Oblázky se zaoblenou nadějí
    Malé děti s kyblíčky na pobřeží je sbírají
    A taky mušličky a taky raky
    S dětskou dychtivostí
    Z písku staví hrady
    A mnohé to neopustí
    I v dospělosti staví domy na písku

  • Obrázek uživatele Aplír

    Kaleidoskop života

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vidoucí oko vidí
    Kaleidoskop lidí

    Krasohled rozbil se
    Doba je vážná
    Láska se zadrhla
    Srdce jsou vlažná

    Vždyť radost zplaněla
    Řeči jsou prázdné
    Píseň už dozněla
    Soukolí vázne

    Obraz mění obraz
    Jásání z poznání
    Věrnost střídá podraz
    A podlé konání

    Myšlenky klikaté -
    serpentiny v horách
    Domluvy okaté
    Na zeď zas hází hrách

    Zrady a trápení
    Smích zvonivě tryská
    Úděl jak kamení
    Rozum co si stýská

    Veselí bujaré
    Drzost sebejistá
    A touhy prastaré
    Hřích si drápy chystá

    Bolest je odvěká
    Štěstí šlo do kytek
    Z dobrého člověka
    Zůstal malý zbytek

    Vidoucímu oku
    rozpaky přivírají víčka
    Z kaleidoskopu
    zůstala jen rozbitá sklíčka

  • Obrázek uživatele Aplír

    Ti tři

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.
    Daniel 3:8-30

    Drabble: 

    Otevřeli dveře kruté výhně. Záblesk plamenů ozářil všechny senzacechtivé zvědavce. Vybafl na ně žár sedmkrát silnější než obvykle. Vykonavatelé rozsudku vhodili tři svázané mladíky do chřtánu pece. Sotva splnili úkol, padli mrtví k zemi. Nestačili zabouchnout vrátka.

    Rudý otvor fungoval jako děsivý monitor. Je to možné?! Mezi plameny se pohybovali ne tři, ale čtyři postavy.
    Ty jo?! Pouta nám shořela. Jsme volní!
    Blázníš, za chvíli je z nás popel.
    Zvláštní, cítím ledové závany.
    Co ten tady dělá?

    Na králův příkaz vyšli odsouzenci z ohně - bez popálení. Oděvy jim neshořely, ani nebyly cítit kouřem. Všech přihlížejících se zmocnil děs a údiv.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Ranní cesta

    Fandom: 
    Drabble: 

    Náměstí čerstvě umyté deštěm, jen já a právě probuzení ptáci. Autobus přijel na minutu přesně, v útrobách jen dva cestující. Žena za řidičem se snaží o konverzaci: „Letos svátky připadají na víkend!“
    „Hm.“
    Dialog přerušují pomlky, dlouhé jako cesta mezi zastávkami.

    Za okny se míhá malebná Vysočina. Záblesk reflexní žluté. Řepkový lán oslňuje víc než sluneční paprsky zachumlané v mracích. Odstíny zeleně soutěží o svěžest. Hnědé brázdy jako právě pročísnuté vlasy. Stráně – skráně krajiny s vousisky lesů. Konečně se sluníčko prodralo stádem beránků na obloze. Polím se páří od úst. Ukolébána, přivírám víčka.

    Hlomoz města namísto zvonění budíku.
    Konečná, vystupovat!

  • Obrázek uživatele Aplír

    Oslepení Samsona

    Úvodní poznámka: 

    Další obrazové drabble. Tentokrát inspirováno tímto:
    Rembrandt van Rijn: Oslepení Samsona
    http://www.slavneobrazy.cz/funkce/infon.php?&obraz=5168

    Drabble: 

    „Nemáš mě rád, protože mi nechceš prozradit tajemství, v čem spočívá tvá síla,“ vzlykala.
    „Mám tě rád,“ chlácholil.
    „Tak mi to dokaž,“ naléhala.
    „V mých kadeřích. Kdybych je ostříhal, přišel bych o ni,“ šeptal a líbal ji.

    Vískala mu vlasy, až usnul.

    Srdce mu zběsile bušilo. Tentokrát ne láskou, ale pronikavou bolestí ze zklamání. Nejprve nechtěl uvěřit.

    Filištíni se na oslabeného vrhli: „Konečně tě máme, Samsone. Dostaneš, co proto!“

    Poslední, co v životě zahlédl, byla tolik milovaná s pramenem jeho vlasů. Jakoby říkala: „Nejsem žádná květinka.“ Bez rozpaků sledovala, jak ho oslepují.

    Její zrada ho bolela víc než vydloubnutí očí.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Vyberte si, s kým půjdete

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jeden musí jít z kola ven. Zůstane ten schopný, moudrý a mocný. Zkrátka ten pravý.

    Souhlasili. Chodili kolem hranice se suchým dřevem. Vzpínali ruce, vyvolávali přání. Rozdírali si těla do krve. Bolest zesilovala jejich křik. „Baale, dej nám oheň,“ ječeli.

    Ani jiskřička. Jen výsměšky Eliáše. Vysílení se vzdali.

    Protistrana měla zhoršené podmínky. Dřevo úplně prosáklé vodou. Stála i ve stružce kolem. Sotva Eliáš poprosil Boha, oslnila je intenzivní záře. Úlekem odskočili. Obličeje pokřivené hrůzou odvraceli před sálavým žárem. Obrovský ohnivý jazyk olízl oběť. Dřevo se ve chvíli odpařilo. Zděšeni padli na zem.

    Pochyby shořely.

    Bylo nabíledni, kdo je pravý Bůh.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Aplír

    Diktátor

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní - bez nároku na bod

    Drabble: 

    Líbil se mu lesk oceli. Chtěl zářit jako ona a druhé oslňovat.

    Imponovala mu její tvrdost. Jako ona byl tvrdý a neústupný.

    Byl nadšený, že je pružná a dá se ohýbat. Vyžadoval, aby všichni před ním byli stále ohnutí a shrbení.

    Byl chorobně podezíravý. Bál se zrady a smrti. Jako ocel měl vysoký bod tavení. Jeho obavy ne a ne roztát.

    Obdivoval ostrost oceli. Ostřím hněvu důsledně likvidoval ze svého okolí nepohodlné a ty, kteří se mu znelíbili. Po statisících. Nikdo nikde si nebyl jistý životem.

    Nemohl se odít ocelí, tak se alespoň zahalil do přídomku Stalin – muž z ocele.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Pro lásku

    Fandom: 
    Drabble: 

    Byl mrštný, měl pevnou ruku, rychlé reakce, dobrý postřeh, což z něho dělalo neohroženého šermíře. Žádný zápas neprohrál.

    Pak mu sok hodil rukavici.

    Jeho milá ho přemlouvala, ať nechodí na souboj. Své prosby namáčela do slz.
    „To nejde, nemohl bych žít s takovou pohanou,“ uvolnil se z její náruče. Místo ní sevřel rapír.

    „K čemu mi bude tvá čest, padneš-li?“ hořekovala. Uplakaná poklekla a prosila: „Aspoň si vezmi zbroj.“

    Neubránil se naléhání.

    Ze strachu o jeho život ho oděla do oceli. Hbitost sevřelo brnění, ruku ochromily chrániče, skvělý postřeh skříplo hledí. Byl nezvykle těžkopádný.

    První duel, který prohrál.
    Vyhrála smrt.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Převaděč

    Fandom: 
    Drabble: 

    V obklíčení strachu a mlhy.

    Barvy vybledly. Krajina dostala šedobílou patinu. Boty ztěžkly nalepenou hlínou. Bezejmenný sešel na cestičku k lesu. Sotva rozeznávala tmavá záda před sebou. Nezřetelné kmeny stromů převzaly funkci patníků.

    Strašně moc se bála. Co když je chytnou?

    Převaděč přidal do kroku. Svůj dech slyšela jako přes megafon. Jak se zrychlovalo tempo, byl stále hlasitější.

    Třásla se chladem.
    Třásla se strachem.

    Když je chytnou, co ji pomůže, že neznají její identitu? Zastřelit anonyma je přece snazší.

    Prodírali se mlázím.
    „Teď už je to na vás,“ ukázal směrem do údolí.

    Bezradně se za ním ohlédla. Úleva se nedostavila.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Rozhovor

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Život je bloudění jedince po přímce.“
    „Jak to myslíš?“
    „To je jasný, máš všechno předem nalajnovaný.“
    „Chceš říct, že jsem ti všechno nalajnovala?“ řekla dotčeně.
    „Víš, někdo tomu říká osud,“ vysvětloval.
    „Já na osud nevěřím. Myslím, že život je les plný náhod,“ poeticky vyjádřila svůj názor.
    „Chtěla jsi snad říct, že život je les plný neshod, né?“ zašklebil se.
    „To jistě,“ přikývla ironicky. „A kdo k nim dá vždycky impuls?“
    „Ty. Teď taky začínáš. Už zase zvyšuješ hlas!“ nezakrýval svou averzi.
    „Náhodou, já jsem zcela klidná.“
    „Vlastně máš pravdu. Ale ten tvůj les náhod, kdy jsi klidná, je silně prořídlý.“

  • Obrázek uživatele Aplír

    Podřimující stařena

    Úvodní poznámka: 

    Tentokrát příběh k obrazu Nicolaes Maes: Podřimující stařena http://www.artmuseum.cz/reprodukce2_pohled.php?dilo_id=1413

    Drabble: 

    „Nejsme na to už moc staří, prsty moje?“ neslyšně vzdychla. „Už nejste tak poslušné jako za mlada.“ Krajka přibývala velmi pomalu. Odložila paličkování a vyměnila ho za čtení. Oči se radostně rozběhly po řádcích. „Zajímavé,“ řekla si a chvíli rozjímala o přečteném.

    Cítila, jak jí těžknou nohy i ruce a po hrudi se jí rozlévá teplo. Namáhavě bojovala se stále větší tíhou, až nakonec víčka překryla únavu.

    „Ááá, to je příjemné,“ podepřela si hlavu rukou.

    „Kdepak! Nespí!“ plaší ruměnec hanby. Vždyť ještě pořád vnímá zvuky, které k ní doléhají. Její vlastní dech je všechny přehlušil.

    Pod plachetkou se rozhostil klid.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Reinkarnace zvonu

    Fandom: 
    Drabble: 

    Srdce co v sobě štkalo
    Se stále zajíkalo
    Však začalo bít prudce
    Jako když běží z kopce
    Jako splašené zvony
    Když vsí na poplach zvoní
    Náhle prasklo osrdí
    Tělo se teď krví rdí
    Zvon se snadno přetavil
    Zvuku se však nezbavil
    Teď sviští v novotvaru
    A touží po nezdaru
    Život v těsnícím kroužku
    Náboj ho má jak roušku
    Zvonice osiřela
    Z hlavně vylétla střela
    Za cíl má lidská těla
    Jen aby nebolela
    Přání škrtí realita
    Je moc surová a lítá
    A tak se vzdává marná rvačka
    Je zesláblé jak tuberačka
    Rána bolí krutě a prudce
    Na první pokus zásah srdce

  • Obrázek uživatele Aplír

    Dívka z útesů

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Rozhodovala jsem se, zda vybrat drabble Za bouře, ale nakonec jsem dala toto, ke kterému mám silný vztah.

    Drabble: 

    Slečno z útesů, navštivte mne.
    Bohužel, pane, nemohu odhodit rozervanost.
    Mohu vám pomoci? Oddělte touhu a nutnost. Představte si zátiší – mísu s jablky a vedle pistoli. Rozumíte?
    Ano.
    Tedy také pochopíte, že tikot hodin rozděluje odlišování.
    Co když je dočasné?
    Nikoli, je neustálé. Přijdete?
    Promiňte, rozbolela mne hlava. O půlnoci se těžko přemýšlí na nepřemýšlení ráno, kdy se budeme snažit....nó přemýšlet.
    Slečno?
    Nenaléhejte, prosím. Nyní si poslechněte posun představ: perníkové srdce, kožené rukavice, dýmka, ticho,
    Mlčte!
    zatáčka, příkrý sráz…
    Mlčte konečně!
    stopy, co se zalekly…
    HAVÁRIE, HAVÁÁÁRIE, slyšíííte slečno?!
    Ano. A proč tolik křičíte?

    Protože jste mne chtěla zabít!-----------------------Bestie!

  • Obrázek uživatele Aplír

    Vzkaz psaný dechem

    Fandom: 
    Drabble: 

    Psal jsi jen jakési klikyháky.
    Já jsem tě znala, ty mne taky.
    Chtěls mi na záda napsat vzkaz,
    opilý něhou pod obraz.
    Touha, která můj ostych zabila,
    ani na jednu pusu nezbyla.
    Teplý dech foukals mi na ramena,
    ten psal vzkaz, který nic neznamená.
    Čekals, co na to ti odvětím,
    šimrals mne okvětím kopretin.
    Pak utrhl jsi i jitrocel,
    švihnutím trestal ses za pocel.
    Na kůži po něm růžové šrámy
    tvořily mříž mezi předehrami.
    V trávě jsem ležela klidně a tiše,
    snažíc se zjistit, co tvůj dech mi píše.
    Z lásky jsem od tebe dostala pětku,
    milovat nechtěl jsi analfabetku.

    Závěrečná poznámka: 

    Poslední rozlučkové drabble.
    Přeji všem hodně invence do dalších dní i do příštího DMD.
    Moc děkuji organizátorkám a taky KaTužce a Nifredil, že jsme si to mohli naplno užít.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Žárlivec

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ema vchází do pokoje s nákupní taškou.
    Karel: (od novin) Má milá, kdes byla?
    Ema: U řezníka, moje touho.
    Karel: U řezníka? Proč tak dlouho?
    Ema: Bylo tam lidí mraky a velká fronta taky.
    Karel: (ironicky) Hm, hm, tak říkáš velká fronta! A nebyl tam spíš ňákej Franta? Řekni pravdu. (dupne)
    Ema: (dá ruce v bok) Tak pravdu, to je těžká věc. Jsi starý žárlivec.
    Karel: (hrozí) Nerozčiluj s tím, víš, jak to myslím.

    Ema zpívá se sborem:
    Žárlivost za nehty jak špínu zarytou
    na prvním místě vážíš si svého ega.
    Celou svou duši máš jen zlobou pokrytou,
    po mých citech šlapeš jak po kostkách z lega.

    Karel: Neodváděj řeč. Jak to bylo!
    Ema: (přisedne si) Proč láskou skutky neměříš. Když řeknu pravdu, nevěříš. Tak teď ti tedy řeknu lež. Zalíbí se ti, věř. (líbezně) Byla jsem s prvním, kterého jsem potkala. Tralala.
    Karel: (bouchne pěstí do stolu) Že to pravda není?!
    Ema: Ne, mé potěšení.
    Karel: (vstane) Tak proč mi lžeš?
    Ema: Slyšet to chceš. Už budu jak pěna.
    Karel: Chci pravdu. (zasněně) Je krásná jako žena.
    Ema: Rozhodně však není praktická a už vůbec není taktická. A i když lež pravdou leckdy předčíš, žárlivce o pravdě nepřesvědčíš.

    Opona
  • Obrázek uživatele Aplír

    Mýdlové bubliny

    Úvodní poznámka: 

    Inspirováno obrazem od Edouarda Maneta: Mýdlové bubliny
    http://magazin.aktualne.cz/kultura/portretni-umeni-man-raye-a-edouarda-m...

    Drabble: 

    Blonďatý, štíhlý chlapec má velmi soustředěný výraz. Zaměřuje se na svůj výdech. Musí být stejnoměrný, táhlý a hlavně co nejdelší. Se zájmem sleduje rostoucí bublinu na konci brčka.

    Když pozoruje, jak se rozzářila duhovými barvami, připadá si trochu jako umělec a trochu jako kouzelník. Je tím fascinovaný. Dnes má mýdlový roztok v misce správnou konzistenci. Vyfoukne bublinu větší než jeho hlava? Tolikrát se o to snažil. Marně. Posledně mu potměšile vyprskla přímo do obličeje. Pak ho oči pálily jako čert. Proto si pořídil pořádně dlouhou slámku.

    Když se bublina podaří, vezme nohy na ramena a dokud nepraskne, poběží za ní.

Stránky

-A A +A