Moje články

  • Obrázek uživatele Aplír

    Velkolepý

    Fandom: 
    Drabble: 

    Na přání knížete dorazil z daleka, odkudsi z Kavkazu. Byl impozantní, silný a velmi vytrvalý. Pověřený zaměstnanec se ho ujal jako jednoho z nejváženějších zákazníků. Hned mu věnoval největší péči. Měl být ozdobou zámeckého parku v Kynžvartu.

    Za obětavou starostlivost se bohatě odměnil. Nebyl to žádný troškař. Byl velmi plodný a měl na patnáct tisíc semen.

    Z vítaného se časem stal přímo pekelný zákazník: velmi obtížný, přizpůsobivý, zákeřný a tuze nebezpečný. Kdo se ho dotknul, toho potřísnil a potrestal puchýři.
    Lidé na něj byli alergičtí. Chtěli se ho zbavit. Marně. Nedal se vykázat.

    Pekelně zní i jeho jméno - Bolševník velkolepý.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Nevšední zážitek

    Fandom: 
    Drabble: 

    (Z dálky se ozývá tlumený, nezřetelný hovor.)

    Jana: „Tady je tma tmoucí! Brrrr, jako v pytli. Jako pod utemovanou duchnou.“
    Pavel: „A co sis myslela?“
    Jana: „Myslela jsem si, že budou vidět alespoň malinko obrysy. Nebo že tenoučký proužek světla prozradí, kudy se dostaneme ven. Že já jsem sem vůbec chodila.“
    Pavel: Vždyť je to nevšední zážitek!

    (Je slyšet kroky.)

    Pavel: „Pssst! Poslouchej, někdo sem jde.
    Jana: „Hrozně se bojím.“
    Pavel: „A čeho, prosím tě?“
    Jana: „Že si tou kávou poliju svou novou blůzičku."

    Redaktor: „Milí posluchači, chcete si také vyzkoušet, jaké to je, nic nevidět? Přijďte navštívit kavárnu Světluška."

  • Obrázek uživatele Aplír

    Zvláštní pohled

    Fandom: 
    Drabble: 

    Trochu zanedbaná žena před sebou tlačila starý dětský kočárek. Jednu podkolenku měla nataženou, druhou shrnutou, šaty mnohým praním ztratily čerň.

    Co chvíli se starostlivě nakláněla nad miminko. Dala mu dudlík, pohladila hlavičku, urovnala peřinku.

    „No, no, neplakej,“ konejšila děťátko, které však nevydávalo ani hlásku. Narovnala se a její ztrhaný obličej zjemnil sotva znatelný úsměv.

    Když jsem jí míjela, pohled mi sklouzl do kočárku. Vyděsila jsem se. Ve špinavém obličeji zela prázdná černočerná oční jamka. Jedním okem na mne zírala rozbitá panenka.

    „Chudák,“ vysvětlovala paní, do které jsem v šoku málem vrazila. „Neunesla smrt dcerušky. Dneska by chodila do první třídy.“

  • Obrázek uživatele Aplír

    Jedničkář

    Drabble: 

    Každé ráno netrpělivě podupával před školou. Nemohl se dočkat, až ji odevřou. Rád se dozvídal nové věci. Na vysvědčeních se monotónně opakovaly jedničky.

    Přihláška na střední školu zůstala neodeslaná na základce, protože neměl dostatečně politicky uvědomělé rodiče.

    Výborně se učí, tak ať se jde učit! Musel nastoupit do učňovského učiliště.

    Na učňovském listu samé jedničky. Byl vyhodnocen jako nejlepší učeň. Odměna? Jednodenní výlet na Máchovo jezero.
    Druhé místo získal synovec ředitele učiliště s průměrným prospěchem: pětidenní pobyt v Tatrách.
    Třetí místo obsadil s několika čtyřkami syn předsedy KSČ: desetidenní zájezd k moři.

    Vítězství zkyslo.
    Zanevřel na režim, nikoliv na vzdělání.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Pech

    Úvodní poznámka: 

    První, co mne napadlo.

    Drabble: 

    „Prosím, jak je na tom moje dcera?“
    „Jak se jmenuje a na jakém je oddělení?“ zaznělo nezúčastněně.
    „Nevím na jakém je oddělení. Jmenuje se Dagmar Nováková. Přivezli ji v noci se zraněním po autohavárii.“
    „Moment, podívám se,“ odpověděla mechanicky operátorka.

    DLOUHÁ PAUZA.

    „Haló, jste tam ještě?“
    „Ano.“
    „Spojím vás s primářem chirurgie.“

    „Jánský.“
    „Dobrý den, Nováková. Pane primáři, prosím, co je s mojí dcerou Dagmar?“
    „Paní Nováková, telefonické informace nepodáváme, upřednostňuji osobní setkání.“

    „To je na tom tak špatně?“
    „Ne. Mně je ně-jak… špa-t-ně……“

    RÁNA.

    „Primář nedýchá,“ ječela hystericky nějaká žena. „Evo, zavěs to sluchátko. Pojď mi pomoct!!!" přikazovala.

    CVAK.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Povinné dodávky

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Bez nároku na bod (nesoutěžní).

    Drabble: 

    Seděl u stolu, rukama podpíral starosti v hlavě. Před sebou hrnek melty a krajíc suchého chleba.

    „Ty komunisti nás chtějí zlikvidovat,“ naříkala v koutku jeho žena, samodruhá.
    „Loni jsme sotva vypěstovali pár pytlů brambor a oni po nás chtějí odvod tolika pytlů pšenice. Na Vysočině sotva vzejde. Nemáme osivo. Z čeho budeme žít? A k tomu ještě mák! Josefe, kolik ho musíme odevzdat?“

    Zarytě mlčel. Uvnitř sebe bojoval se zlostí.

    „Jak to zvládneme?“ zalila otázku slzami. „Zatočí s námi!“
    „Pojedu do města,“ rozhodl. „To, co si poručili, nakoupím. Dodávku splníme.“
    „Ale to přijdeme na buben,“ strachy schovala obličej do zástěry.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Japonské bubny

    Fandom: 
    Drabble: 

    Je to dávno. Rozpačitě jsem přijala pozvání na koncert Japonské bubny.
    „Mám jít? Nedovedla jsem si představit poslouchat je celý večer.

    Pohyby bubeníků připomínaly atletické vystoupení s tanečními prvky a četnými výpady. Bubnováním nebylo nepříjemné. Ve vlnách prostupovalo sál. Návštěvníci ho vnímali sluchem, ale také celým povrchem těla. Dolehlo až k srdci. Doslova rozvířilo krev.

    Neobyčejně rytmické bubnování různé intenzity se chvílemi dramaticky ztišilo.

    Bubny překvapily rozsahem tónů. Zvuky se spolu elegantně mísily. Mezi nimi prostupovaly různé rytmy. Bubeníci rozdělení do skupin, byli dokonale synchronizovaní. Nebubnovali všichni najednou. Silou úderů a rytmem předali nezapomenutelný zážitek. Vzpomínka dosud vybubnovává vnitřní vibrace.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Bílá místa

    Fandom: 
    Drabble: 

    Bílá místa na mapě našeho spolužití

    To když do mého srdce padáš po hlavě.
    To když práce se příliš podobá zábavě.
    Když z květiny zůstal jen okolík
    a stává se z tebe workoholik.

    Bílá místa na mapě našeho spolužití

    Jsou všude tam, kde jsem se tvých myšlenek lekla,
    když divím se, že chápeš jinak to, co jsem řekla.
    Když po mnoha letech táhneme za provaz každý jinam.
    Když z okamžiků žiju, na hezké rychle zapomínám.

    Ani jedno bílé místo není poslední,
    máme jich oba dlouhý seznam.
    Bílá místa na mapě našich společných dní
    jsou tam, kde tě ani trochu neznám.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Diktátor

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Náhrada za DMD č. 1. pro 1. 4. 2018. Téma: Všechno nebo nic

    Drabble: 

    Jeho heslo bylo Všechno anebo nic.
    Křičel ho do světa, aby všichni věděli, co chce.
    Ale uvnitř sebe si říkal jen první část: Všechno! Znělo to tak omamně.

    Rozpínala se v něm touha mít všechno a všechny.
    Dělaly mu dobře zástupy patolízalů, ovace lidí, bezmezná moc.
    Radoval se, že moudří pod knutou strachu ztráceli rozum.
    Liboval si, že vyvolává paniku.
    Uzurpoval jedno území za druhým.
    Bránit svůj majetek, vědomosti nebo ego, byl hrdelní zločin.

    „Chci všechno! Kdy to konečně ty tupohlavci pochopí?“

    „Ještě nemáš mne,“ úlisně pravila smrt. Sevřela ho, nedbaje na protesty.
    S jejím objetím se okamžitě dostavilo nic.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Rozbitý džbán

    Úvodní poznámka: 

    Opět "obrazové drabble" tentokrát
    Jean-Baptiste Greuze: Rozbitý džbán
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Jean-Baptiste_Greuze#/media/File:Jean-Bapt...

    Drabble: 

    Dívka stojí bez pohybu, strnule před kašnou s chrličem, černým jako její svědomí. Má na sobě bílé šaty, u výstřihu jaksi pomačkané a neupravené. Hedvábná šálka se svezla ke straně a hlouběji odhalila dekolt.

    Děvče má na lokti navlečený rozbitý džbán. Rukama rozpačitě drží nařasenou, malinko podkasanou sukni, jako by chtěla zakrýt bolest a zahanbení. Téměř dětský obličej působí zaraženě. Tváří se trochu provinile. Zdá se, že její mírně sevřené rty potlačují lítost. V očích má údiv, jakoby nevěřila tomu, co se stalo. Ale zároveň v nich má téměř neznatelný odlesk vzdoru.

    Jakoby by říkala: No, co, už nejsem dítě!

  • Obrázek uživatele Aplír

    Chudý rybář

    Úvodní poznámka: 

    Pierre Puvis de Chavannes: Chudý rybář https://cs.wikipedia.org/wiki/Pierre_Puvis_de_Chavannes#/media/File:Poor...
    Tentokrát inspirováno tímto obrazem.

    Drabble: 

    „Pronajmu ti malý člun, za pakatel,“ řekl soused.
    Nabídku naděje neodmítnul, ale dal za ní celé svoje jmění. Teď stojí v loďce sám, bez pomocníků a deptají ho pochybnosti. Rozhodl se správně? Uloví vůbec něco?

    Kručí mu v břiše a tíží ho odpovědnost za rodinu. Přemýšlí, čím nakrmí synka. Sám by si odřekl jídlo, ale nemá ani sousto. Co bude jíst jeho žena? Marně se snažila na pustém břehu najít mezi chaluhami ústřice. Tak si alespoň utrhla pro radost pár květin.

    On už radost necítí. Pokleslá ramena prozrazují odevzdanost. Mírně skloní hlavu, sepne ruce.
    Z bezmoci se snaží vymanit modlitbou.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Nejdůležitější heslo

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Mami, co tam je napsáno?“ ukazovala prstem na transparent.
    „Sovětský svaz náš vzor.“
    „A tamhle?“
    „To jsou taková hesla,“ zamezila dalším otázkám.

    Kluci si postavili ze slámy bunkr. Chtěla za bráchou, ale vstup dovnitř zatarasilo heslo.

    Když se naučila číst, hesla byla všude, na chodbách, v čekárnách, v prvomájových průvodech. Útočila na pracovních aktivech i z médií.
    Nijak je k životu nepotřebovala.

    Později se zdálo, že doba hesel zmizela. Připomínala se jen světlejšími odstíny na fasádách domů.

    Teď hesla nutně potřebuje. Pro vstup do DMD, do elektronického bankovnictví, do PC…

    Ale nejdůležitější heslo je pro vstup do tvého srdce.
    Láska.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Pomsta

    Drabble: 

    „Nespi.“ zašeptal hlas. Nemohla se převalit. Jenom zívla.
    „Vstávej,“ někdo ji polechtal a tak se začala otřásat.
    „Probuď se!“ burácivě zazněl rozkaz.

    „Naštvali jste mně, vzbudili. Dám vám co proto!“ odfrkla si. Od úst se jí valil kouř. Jeho sloupec měřil 40 kilometrů a dosáhl až do stratosféry.

    Toužila si ještě pospat ve tmě a proto do vzduchu vyvrhla popel. Zatemnil oblohu na několik dní.

    Jako smyslů zbavená, postříkala krajinu aerolosolem kyseliny sírové ze sopečných plynů. Neskrblila. Použila 30 megatun. Pyroklastickými proudy vyplenila zem. Aby umlčela nářek okolních vesnic, zacpala jim ústa lahary.

    Šířila zkázu na šedesát kilometrů od sebe.

    Závěrečná poznámka: 

    V červnu 1991 došlo k druhé nejprudší sopečné erupci 20. století. Takhle řádila do té doby spící sopka Pinatubo na Filipínách.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Vpřed!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Dle skutečné události.

    Drabble: 

    Cloumala s ním zimnice. Nebylo kdy a kde se vyležet. Třásl se také proto, co ho čekalo. Boj muže proti muži. Byl v první řadě. Proti němu rojnice nepřítele. Při myšlence, že by měl zabíjet, se mu podlamovala kolena a zvracel. NECHTĚL ZABÍJET!

    Myslel na Haničku a to malé. Nechtěl, aby se narodilo jako pohrobek.
    Cítil pot, jak si pod mundúrem razí cestičky.

    Vpřéééd!

    Povel přehlušil vřavu. Prekérní situace. Sklonil bodák k zemi, zavřel oči. Vyrazil. Levá, pravá, levá… Nekonečný pochod. Utrmácený upadl. Nakonec se odvážil otevřít oči. Prošel. Nezabil. Tou hrůzou však zešedivěl.

    Poslední z bezvýznamných mužů, ale hrdina.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Dechberoucí

    Fandom: 
    Drabble: 

    Má ramena, ale není to řeka. Není to ani dívka.

    Někomu připomíná průsvitný, vzdušný závoj bílé paní. Namísto flitrů je zdoben tisíci třpytivými diadémy hvězd. Fantastický, tajemný, úžasný háv.

    Z jiného pohledu vypadá jako větrník, který roztočil vítr.
    Dalším připomíná hada, stočeného do spirály nebo ulitu šneka.
    Pro mnohé je podobná protáhlé kaluži rozlitého mléka.
    Ti bez fantazie vnímají jen galaktickou gigantickou šmouhu.

    Lidé za jasných nocí hledí se zvrácenou hlavou do prostoru. Vidí největší cestu, chcete-li dráhu, na které naše Země je jen jako zrnko prachu. Nikdo po ní nejezdí. Právem si ale zaslouží titul královna cest.
    Mléčná dráha.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Utonulá

    Úvodní poznámka: 

    Inspirováno obrazem Jakuba Schikanedera: Utonulá
    http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.K_55116

    Drabble: 

    Třikrát se vynořila, zalapala po dechu.

    Rozdováděné moře s ní hraje krutou hru. Spadla lžička do kafíčka.
    Příchuť slané vody ji pálí v krku, hořkne na jazyku. Šumí jí v uších. To moře tak hučí? Překřikuje ho: „Pomóóóc!!!“

    Třikrát ji příboj vrhl na skaliska.

    V očích se jí bolestí blýská. Vlny s ní točí ve vírech, zmítá se v přemetech, jako klubíčko v packách kotěte. Už neví, kde je dno a kde je hladina. Bezvládné ruce, bezvládné nohy, tělo jako kámen.

    Třikrát se úpěnlivě modlí.

    Moře se ztiší… Ironicky jemně ji uloží na břeh a škodolibě za ní říká: „Amen.“

  • Obrázek uživatele Aplír

    Koncert

    Fandom: 
    Drabble: 

    Neokázalý, mírně shrbený, působil trošku těžkopádně. Skromně se uklonil.

    Potom překvapil ladností a energií. Dirigoval celým tělem. Levá ruka chvílemi téměř modelovala hudbu. Přidupl nohou. Šel do podřepu. Pak, když housle hrály tak vysoko, že by to nevyzpíval žádný soprán, balancoval na špičkách. Souzněl s tóny ve výponu. Člověk měl dojem, že za nimi vyletí.

    Náhle v rychlém sledu jeho prsty jako by hrály na klavír. Zase podřep, rozevřená dlaň vynášela melodii z hlubin. Taktovka podebrala tóny a jako pletací jehlice kmitala vzduchem.

    Fascinoval publikum. Razantně dirigoval a zároveň elegantně tančil. Jeho hůlka i frak - němí svědci, baletily s ním.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Jasná volba

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.

    Drabble: 

    Těšila se na miminko. Večer mu zpívala, když si hladila vypouklé bříško. Koupila mu výbavičku, vyndala plenky schované po starších dětech. Pořídila nový slamníček.

    Bezstarostně vstoupila do ordinace. Po prohlídce čelo lékaře rozvlnily vrásky. „Je mi líto, ale máte rakovinu dělohy,“ odmlčel se. „Navrhuji léčbu, žel její nevyhnutelnou součástí je potrat.“

    Krátce zalapala po dechu. „Ne, pane doktore, s tím nesouhlasím!“ téměř vykřikla.
    „Rozmyslete si to ještě,“ laskavě naléhal. „Jinak pravděpodobně nepřežijete.“
    „Já mám zabít své dítě? Nikdy! Donosím ho.“

    Mezi kontrakcemi se míhal její život jako film. Poslední klapka. Zahlédla děťátko. Zemřela brzy po porodu. Novorozeně hlasitě oplakávalo maminku.

    Závěrečná poznámka: 

    Příběh je o Gianně Berettové Mollové, italské pediatričce, aktivistce Katolické akce, matce 4 dětí.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Lépe se nevracet

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní, bez nároku na bod.

    Drabble: 

    Vítr sbírá listí. Vytváří z něho spirálu. Malé tornádo z prachu proběhlo liduprázdnou ulicí. Průvan zaklapl okno. Poslední, které ještě mělo okenní tabulku. V opuštěné hale opuštěný klavír.

    Klávesy jako zuby v úsměvu, který ustrnul, se teď šklebí na svět.
    Přejel prstem klaviaturu. S každým tónem vyskočila vzpomínka. Tady byl doma. Právě si tu hrál, když je najednou nahnali do autobusů. Nevěděli, že se nebudou smět vrátit. Nestihl si vzít ani svoje autíčko. To se ještě válí opuštěné, zaprášené v rohu místnosti. Nyní nechtěné a zbytečné.

    Rozladěný klavír. Jedna černá klapka nevydává tón. Jen tiché klap. Definitivní klapka za minulostí.

    Závěrečná poznámka: 

    Lépe se nevracet do bývalého domova (v černobylské oblasti) ani ke vzpomínkám.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Somnambul

    Fandom: 
    Drabble: 

    Poslední klapkou pane
    Vědomí neustane
    Stále to ještě tají
    Nevím kam odlétají
    Když barevně mdlá
    Rozevřou křídla
    Naše sympatie
    Když náš rozum tyje
    Ze všech vědomostí
    Polámeš si kosti
    Zbytečně nás varuje
    Když na vojnu rukuje
    Naše pýcha
    Co jed míchá
    To je anarchie
    Kostelní věž bije
    Rychle na poplach
    Protože máš strach
    Do srdce trn zabodne
    Jak tma do běloby dne
    Myšlenka jako kopí
    Žerty si stále tropí
    Ponocný noc odpískal
    V hlavě zůstal tmavý kal
    Měsíc zakryl oblohu
    Já ti pomoc nemohu
    Somnambul stále bloudí
    Na hvězdách štěstí loudí
    Pro tebe moje zlatá
    Chce od nich záblesk zlata

    Závěrečná poznámka: 

    Slova jak kapky kanou,
    za rok snad na shledanou.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Hra v kostky

    Úvodní poznámka: 

    Ještě jedno obrazové.
    Bartolomé Esteban Murillo: Hra v kostky
    http://www.pictorem.com/20810/Boys%20playing%20dice.html

    Drabble: 

    Podívej se, já jsem hodil víc.
    To není pravda.
    Ty švindluješ!
    Nešvindluju. Vidíš? Hodili jsme oba stejně. Musíme házet ještě jednou. Pak se ukáže.

    „Mně to jejich dohadování nebaví. Nevzali mne mezi sebe. Teď jsem rád. Určitě by se spikli a obehráli mě. Dnešek za moc nestojí. Děsně se nudím. Jídlo mi vůbec nechutná, ale nic jiného není a mám hlad,“ přemítá nejmladší. „Přestaň loudit, Punťo, už jsi dostal.“

    Jó, kdybych tak měl karty! To by bylo. To by škemrali, abych si s nimi zahrál. Schoval bych si eso do rukávu a obehrál bych já je. Ale kde je vzít?

  • Obrázek uživatele Aplír

    Vor Medúzy

    Úvodní poznámka: 

    Tentokrát dle obrazu Vor Medúzy od Théodore Géricaulta.
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Vor_Med%C3%BAzy#/media/File:JEAN_LOUIS_TH%...(Museo_del_Louvre,_1818-19).jpg
    Je nutno kliknutím na obrázek zvětšit.

    Drabble: 

    Co uveze rozpadající se vor? Kolik zoufalství a strádání, naděje zubožených trosečníků, bezmoci v područí vln, zoufalého boje o přežití, hladu, kruté žízně? Kolik mrtvých, které smrt vysvobodila z útrap?

    Emoce víří jako moře.

    Muž právě ztratil svého syna. Odevzdaně, netečně pozoruje hřebeny vln, které se tyčí na obzoru jako hory. Jako by přemítal, kdy sem dorazí. Kdy se přidá k těm, kteří již zemřeli? Kdy je oceán pohřbí?

    Stojící postavy u primitivního závětří symbolizují touhu nevzdat to, vydržet, vytrvat. Muži na konci voru nepřestali vyhlížet záchranu. Zoufale mávají. Kusy látky se třepotají ve větru. Budou zachráněni? Nešálí je zrak?

    Závěrečná poznámka: 

    Obraz znázorňuje skutečnou událost. Francouzská fregata Medúza (Méduse) ztroskotala vinou nezkušeného kapitána roku 1816 u pobřeží Senegalu. Na voru se zachránilo 150 cestujících, kteří byli vydáni napospas moři a podnebí. Po patnácti dnech plavby bez jídla i pití se zachránilo 15 lidí.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Polibky

    Fandom: 
    Drabble: 

    Hladila ho pohledem a ovívala ho vějířem řas. Od jejích rozzářených očí vanul obdiv. Krásně a šťastně se smála. Její smích dělal přemety a zněl tak příjemně. Nakazila ho svou radostí. S ní zapomínal na svět okolo. Když se nesmála, tak se usmívala. Chtěl líbat ty úsměvy. Stále. Tak vymyslel jednoduchou hru.
    „Jen ať ti to nezůstane,“ zašeptal tajemně.
    „Copak?“ zeptala se udiveně.
    „Moje políbení. Chci ho vrátit. Komu zůstane, prohraje,“ řekl a políbil ji.
    „Mě neporazíš,“ opáčila sebejistě a dala mu pusu.
    Tak mezi nimi lítaly hubičky jako tenisový míček. Dlouho. Při polibku na dobrou noc usnuli.
    Nikdo nezvítězil.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Stařičký drak

    Drabble: 

    Za devatero horami a devatero řekami byla obrovská temná sluj. V té bydlel stařičký drak, který měl tři hlavy. Jedna byla tak zvrásněná, že připomínala kůži krokodýla. Trpěla sklerózou. Druhá byla dementní. Její oheň ztrácel sílu. Třetí hlava měla Alzheimerovu chorobu a byla bezzubá.
    Všechny dostaly chuť na princeznu. Drak začal pokulhávat k hradu.

    „Vstup zakázán!“
    Drak nevzrušeně kráčel dál.
    „Stůj!“ Strážce výhrůžně máchal mečem.
    „Co říká?“ zeptala se první hlava.
    „Nevím, ale nelíbí se mi. Zrecykluju ho,“ řekla druhá a olízla muže v brnění.
    „Jé, máme pochoutku ve staniolu,“ zajásaly svorně. S chutí ji snědly a na princeznu zapomněly.

  • Obrázek uživatele Aplír

    3. květen 1808

    Úvodní poznámka: 

    Inspirováno obrazem
    Francisco de Goya: 3. květen 1808
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Popravy_3._kv%C4%9Btna_1808#/media/File:El...

    Drabble: 

    „Nevidíte? Nemám zbraň! Vás netíží svědomí? To jste křesťané? Vy neznáte výzvu: Překovejte meče v pluhy?“ volá muž na popravčí četu. Klečí, ale neprosí. Tělo napjaté vzdorem, hrdě vzpřímené. Ruce v pudu sebezáchovy vylétly vzhůru, ale neukazují, že se vzdávají. Naopak, vyjadřují odbojné gesto. Jako kdyby volaly: „No tak střelte!“
    „Ne, to neříkej!“ krčí se vedle kamarád. Zdrcený hlas se strachy třese.
    „Na tu hrůzu se nemůžu koukat,“ zakrývá své vzlyky a tvář jiný muž.
    „To jsou jatka,“ roztrpčeně hlesl další, když mu pohled sklouzl na mrtvé.
    „Čeká nás jistá smrt,“ konstatuje kdosi rezignovaně.
    „PAL!“
    Modlitby ostatních přeruší ohlušující salva.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Šílená žena

    Úvodní poznámka: 

    Inspirace obrazem http://www.artmuseum.cz/reprodukce2_pohled.php?dilo_id=5542
    Théodore Géricauld: Šílená žena, hráčka

    Drabble: 

    Říkají o mně, že jsem ztratila sedm osmin rozumu. Ale to není pravda. Vím, že to víš. Jedno oko upírám stále na tebe. Ve druhém nemám záblesk šílenství, ale šibalství. Sleduji jím obezřetně okolí.

    Lidé jsou zlí. Přelstila jsem je. Za šílenost se leccos schová. Musím se tomu usmívat, nic netuší. Ty víš své. Když chtějí, abych něco řekla, mlčím. Pch, nebudou mi poroučet. Když chtějí, abych mlčela, roztočím kolotoč roztodivných slov. Je mezi nimi moudrost šašků i pravda, jenže pro ně se mé myšlenky stávají bludištěm. Marně v nich hledají cestu ke mně. Říkají mi pošetilá. Sami jsou blázni!

  • Obrázek uživatele Aplír

    Derniéra

    Fandom: 
    Drabble: 

    Naprosto ho fascinovalo. Á, konečně se zase rozsvítilo okno protějšího domu. Lákalo ho teplé světlo, ale hlavně ty obrazy, které viděl. Jemné závěsy umocňovaly dojem stínohry. Divadlo hrané životem. Každý večer. Dramatičnost scény podtrhovala němota, jako ve starých filmech, ale bez titulků. Nesmírně působivé. Domýšlel si dialogy. Přitom cítil něco jako tvůrčí zaujetí.

    Zpozorněl. Copak asi muž a žena říkají? Šermují rukama. On ji chytil a smýknul s ní. Teď ji uhodil. Žena schovala tvář za oponu dlaní. Záhy muž klečí, ruce jako kudlanka nábožná.

    Náhle tma ukončila představení.

    Další noci vídal jen apatickou ženu. Namísto oknem byl uchvácen dohady.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Bezradná

    Drabble: 

    Ve šněrovačce obdivu k němu sálala štěstím. Střemhlav se vrhla do manželství. On byl ten pravý, úchvatný. Brzy uchvátil jinou. Utekl k ní. Rozvod rozbouřil pocity méněcennosti.

    Druhý muž alkoholik. Tentokrát utekla ona před jeho ranami a nadávkami.

    Vysílena samotou nakonec naletěla sňatkovému podvodníkovi. Zůstala bez peněz s dvojnásobnou ostudou. Obalamutil ji a ještě čeká dítě. Pohledy lidí jí ťukaly na čelo. Blázen! Naivka! Drbny měly plná ústa jejího žalu. Spěchala, jako by mohla utéct pomluvám. Na hrázi rybníka se nerozmýšlela. Jen stavidlo se zděsilo, když se kola na hladině spojila v jeden velký kruh, který uzavřel její bloudění zoufalstvím.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Stařena s dítětem

    Úvodní poznámka: 

    Zase jedno obrazové. Stařena vybírá chlapci vši od Bartolomého Estebana Murilla
    https://www.google.cz/search?q=G%C3%A9ricault:+Portr%C3%A9t+%C5%A1%C3%AD...

    Drabble: 

    Nevrť tolik hlavou, drahoušku. Už jsem jednu vešku držela. Jak ses pohnul, utekla. To víš, potvůrky jsou hbité.
    Alík loudí. Je tvůj kamarád, viď. Je roztomilý. Jsi hodný, že se s ním chceš rozdělit o jídlo, ale nedělej to. Dostane zbytky. Nemluv, ať ti nezaskočí. A hezky kousej. Poslechni, mám tě teď na starost.
    Na své děti jsem neměla čas. Musely si pomáhat, jeden na druhého dohlížet. Co rok, to přírůstek do rodiny. Po dvanáct let. Nevěděla jsem kam dřív, na pole, pro vodu, uvařit, vyprat, poklidit, zašívat. Jsem moc ráda, že tě můžu hlídat, miláčku. Povím ti pohádku, chceš?

  • Obrázek uživatele Aplír

    Orel a kamzík

    Drabble: 

    Kamzík se vyšplhal na nejvyšší skalní výběžek. Necítil závrať, jen závany větru. Sebejistě balancoval na vrcholku. „Pche, vidíte mě?“ volal a vítr jeho domýšlivá slova odnášel do krajiny. „Tady jsem v bezpečí. Nikdo se za mnou neodváží! Neublíží mi ani tvoje lví zuby králi zvířat, ani tvoje medvědí drápy mlsný siláku, ani ty vlku a tvá obávaná smečka.“ Vychloubání vystoupalo ve vzdušném proudu až k orlovi. Jeho vynikající zrak ihned spatřil chvastouna. Vmžiku letěl střemhlav a jako kámen s obrovskou rychlostí a razancí narazil do kamzíka. Ten se zřítil dolů.

    Čím výš se někdo vyšplhá, tím bolestnější bývá jeho pád.

    Závěrečná poznámka: 

    Jak jsem se dozvěděla díky google:
    1)bestie = dravec
    2)bestiář může označovat i bajku, ve které vystupují bestie.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Hra

    Drabble: 

    To je dost, že vypadli, pomyslil si Budulínek a nedočkavě zapnul tablet.
    „Budulínku.“
    Ticho.
    „Budulínku,“ liška přidala na hlase. „Dej mi hrášku.“
    „Nemám brášku.“
    „Měl bys zajít na ORL, povídám hrááš-ku,“ zřetelně artikulovala liška.
    „Hrášek nejím, moc nadýmá.“
    „Budulínku?!“
    „Dej pokoj, koukám na tablet a..“
    „Tableta,“ zazářily lišce oči. „Dej mi prášek,“ žadonila.
    „Co za to?“ opáčil Budulínek.
    „Povozím tě na ocásku,“ úlisně slibovala.
    „To nepůjde, jsem alergický, dostal bych záchvat.“
    „Co děláš?“ vyzvídala.
    „Odprejskni, hraju hru.“
    „Pojď se mnou, Budulínku,“ změnila liška taktiku. “Dám ti super střílečku,“ lákala medovým hlasem.

    Když se babička s dědečkem vrátily, Budulínka doma nenašli.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Kéž padne hodně gólů

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.

    Drabble: 

    Dceruško, jsi pěkná, příjemná, poslušná, pilná, pracovitá, proto tatíček tě chce mít pro sebe. Bude proti, pokud ho po obědě Václav požádá o tvoji ruku.

    Maminečko, mám plán. Aby tatíneček souhlasil, musíme mu dát veškerou péči. Já mu budu předčítat, služka nakoupí, vy uvaříte vynikající oběd. Potom Václav doprovodí tatínka na fotbalový zápas. Hlavně musí fandit stejnému klubu jako tatíneček. Když pomyslí, že jde o jeho svolení, určitě bude vypadat přirozeně. Potom pozve tatínka na skleničku. Buď oslaví vítězství, nebo roztrpčení z prohry. Ať zapijí několikrát každý gól.

    To je geniální, hlavičko chytrá. Václav o tebe požádá až po návratu.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Vůně

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nastoupila jsem do autobusu. Nečekaně mne pohladila krásná vůně. Probudila vzpomínky. Přesně tak voněl krém, který měla maminka na nočním stolku. Téměř ho nepoužívala. Šetřila si ho na slavnostní příležitosti. Když odcházela na ples nebo do divadla a políbila mne na rozloučenou, přenesla na mne to jemné aroma spolu s vlídností a láskou.

    Ta vůně! Jako by maminka stála opodál. Mé oči ji bezděky hledaly, mysl po ni horečně pátrala, ale našla jen éterickou vzpomínku.

    Teď mne laskají jen vzpomínky, ne tvoje ruce. Všechny krásné starosti usnuly s tebou. Maminko milá, tak moc mi chybíš. Jen reminiscence mírní můj žal.

    Závěrečná poznámka: 

    Ta téměř zapomenutá vůně mě překvapila právě dnes.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Zátiší

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Ba, hloupý ženský,“ začal vyprávět pan Kaplan.
    „Koho vy myslet?“ zeptala se dotčeně slečna Goldbergová.
    „Nó, jak se jim žíkat,“ odmlčel se. „Už vím, nány.“
    „Lány?“ znejistěl pan Pinsky.
    „Ba, nány,“ důrazně přikyvoval pan Kaplan.
    „A co je s nimi?“ zeptala se slečna Mitnicková.
    „Ony tam sedět na míse.“
    „Co vy dělal na dámský toaletách?“ začervenala se Olga Tarnovská.
    „Co vy sem pletete šaty?“ rozzlobil se.
    „Ona plést neumět,“ podotknul pan Bloom.
    „Pokračujte, pane Kaplane,“ zachraňoval situaci profesor Parkhill.
    „Moc chezký zátiší.“
    „Na záchodě? Fůj,“ pohoršila se slečna Caravellová.
    „To ne fůj. To nádchera. To jistý. Zátiší s ba, nány."

    Závěrečná poznámka: 

    O jakém zátiší pan Kaplan mluvil? Josef Multrus: Zátiší se sklenicí vína a banány
    http://www.obrazyvaukci.cz/polozka/josef-multrus-zatisi-se-sklenici-vina...

  • Obrázek uživatele Aplír

    Nenechat se odradit

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    Při návratu ji překvapilo divoké bubnování kroků na schodech. Maminka se vyřítila na chodbu a utíkala proti ní jen v županu. Smrtelně bledá, rozrušená.
    „Nechoď domů,“ hlesla vyděšeně.
    „Co se stalo?“
    „Táta na mne vzal nůž.“
    Vyběhla s ní na chodník. Ruch ulice přehlušil strach. Pohledy zvědavých chodců je zahnaly zpět do domu. Ochromení. Bezradnost. Do bytu se vrátily po špičkách za několik hodin. Uvítalo je hlasité chrápání a silný hospodský odér.

    Od té doby se doma bála. Často a hodně.
    Denní výhrůžky.
    Začala se bát mužů i sňatku.
    Obezřetná.

    Přesto se vdala. Její manželství bylo poklidné. Přestala se bát.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Filuta

    Fandom: 
    Drabble: 

    Otřel zpocené čelo.
    Víc vůle by to chtělo.
    Vůle je fůra.
    Tak pracuj, hurá!
    Schází síla, víš.
    Že se nestydíš. Je-li vůle, je i síla.
    To se mýlíš, moje milá. Vůli neohneš přes koleno.
    Šeredně se pleteš, můj Véno.
    Spíš svědomí se nalomí.
    Často potřebuje vyprášit.
    Chci se tě zeptat, necháš mne žít?
    Copak ti bráním? Já tě jen chráním.
    Házíš mi klacky pod nohy.
    Prosím, zmlkni, ty nebohý.
    Záhy pochopil účel
    a tak dál jenom mlčel.

    Při svatbě kývl, namísto ano.
    Na celý život měl vystaráno.
    Včas přišel k rozumu, proč by strádal,
    když by se zcela zbytečně hádal.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Poslední radosti

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ukrojil si mazanec. Namazal ho silnou vrstvou másla. Navrch ještě marmeládu. Jeho žena zlostně pohodila hlavou. Z očí jí trčela výčitka: „Moc mlsáš.“

    S chutí se zakousl. To byla dobrota! Však to je jeho jediná radost. Stáří se mu přilepilo k tělu. Život se mu scvrknul na pochůzky po doktorech a pohledy z okna. Postával před ním stále častěji.

    „Vlastně mám ještě jednu velkou radost,“ pomyslel si, když pohledem sklouzl na obrázek od vnučky. „Z té holky něco bude,“ řekl s neskrývanou hrdostí. „Má talent. Podívej, to je krásný abstraktní obraz! Nechám si ho zarámovat.“

    „Takovou mazanici?“ podivila se manželka.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Lest

    Drabble: 

    „Ať žije král!“ opakoval klečící Chušai. Absaloma jeho slova zahřála. Usiloval o postavení svého otce, které miloval víc než jeho samotného. Ale byl obezřetný.

    Chušai ho brzy přesvědčil, že je přeběhlík. Jak snadno člověk uvěří tomu, po čem přespříliš touží.

    Chci být skutečným králem. Musím otce svrhnout!

    „Budu s vojskem honit Davida celý den a noc jako štvanou zvěř do vyčerpání. Porazím ho. Všechen lid, který za ním stojí, pak bude tvůj,“ jistý vítězstvím sliboval Achitofel.

    Absalom však konzultoval jeho plán s Chušaiem. Zcela opačná strategie se Absalomovi zdála lepší než Achitofelova.

    Absalom sedl na vějičku a zvolil plán B.

    Neviditelný fandom: 
    Závěrečná poznámka: 

    2. kniha Samuelova 16:15-19 a 17:1-14

  • Obrázek uživatele Aplír

    Betsabé

    Úvodní poznámka: 

    Inspirováno obrazem:
    Rembrandt van Rijn: Betsabé
    https://thearkofgrace.com/2015/05/09/bathsheba-at-her-bath-1654/

    Drabble: 

    Co budu dělat? Měla bych být poctěna. Píše mi samotný král, ale stydím se. Zahlédl, jak se koupu. V listu opěvuje krásu mé nahoty. Pozval mě k sobě.

    Nevím, jak se rozhodnout. Miluji svého manžela. Chci mu být věrná. Ach, kdyby tady byl můj Uriáš! Ale je tak daleko a netuším, zda se mi z války vůbec vrátí. Je mi tak smutno. Stýská se mi po něm.

    Jsem naprosto zmatená. Já nešťastnice. Král si žádá mou přítomnost. Ale odmítnout krále? Lze to vůbec? To je na pováženou. Jak asi trestá neposlušnost? Mám strach. Co mi zbývá? Bože, odpusť mi. Půjdu.

    Závěrečná poznámka: 

    Podrobnosti příběhu jsou v 2. knize Samuelově v 11. kapitole.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Chlapec s knihou

    Úvodní poznámka: 

    Inspirací byl tento obraz:
    Jean Baptiste Perronneau: Chlapec s knihou
    https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jean-Baptiste_Perronneau_-_Portr...

    Drabble: 

    Ne, ještě tu knihu nezavírej. Chvíli si popovídáme o tom, co ses dozvěděl. Tak co tomu říkáš? Vidím, že tě to zaujalo. Poznám to z tvého bystrého pohledu. Jsem rád, že o tom přemýšlíš. To je dobře, hochu. Děláš mi radost.

    Tvého bratra škola nebaví, z toho si, prosím, příklad neber. Není hloupý, ale nenašel zálibu v učení. Ale věř mi, chlapče, nejlepší věno do života jsou vědomosti. Mohou ti pomoct správně se rozhodnout. Těžko ti pak také někdo pověsí bulíky na nos. Znalosti jsou prvním předpokladem pro úspěch.

    A nejlepší je, že to, co víš, ti nikdo nemůže ukrást.

Stránky

-A A +A