Moje články

  • Obrázek uživatele Aplír

    Plochodrážník

    Úvodní poznámka: 

    Téma: držkopád
    Vkládám znovu, protože myslím, že opravdu nějak zapadlo.

    Drabble: 

    Prádlo se vybělí, ale co činy?
    Jako prostěradla rozhozená na trávě,
    na velké ploše rozhozené sny.
    Slunce je spolehlivě vysuší.
    Myšlenky pleskají jako pedes plani.
    Rozum se podobá lani.
    Ploché názory ho vytáčí.
    Vývrtka prolétla hrdlem, míří k zemi.
    Na svět se nedá dívat plošně.
    Točí se ve spirále smrti.
    I jeho myšlenky se točí ve spirále.
    Motor škytá jako miminko promodralé chladem.
    Čeká ho držkopád?
    Obloha se točí.
    Hlava se točí.
    Selže-li motor, zatlačí mu oči.
    Kola se zastaví.
    Dal se na plochou dráhu.
    Obdiv se zhroutil.
    Zděšení cloumá davem.
    Všichni ztuhli, ne však mrazem.
    Rozpaky padají na zem.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Poslední výuka

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní, nejposlednější z posledních.
    Se všemi se loučím s poděkováním a přáním zdraví.

    Drabble: 

    „Je polední výluka,“ povstal pan Kaplan. Jeho hlas zněl svátečně.
    „Pamprésor, já musím tě kovat.“
    „Není přestávka,“ uvažuje pan profesor. „Celý rok mi tepe nervy a dnes je chce kovat? To nééé,“ vzpouzí se jeho mysl. „Já děčím,“ nenechal se zastavit pan Kaplan jeho zděšeným pohledem. „Děčím vám…,“ odmlčel se a úporně hledal další slova.
    „Děčín je město, ne?“ uvažuje nahlas pan Pinski.
    „Děčím vám za vaše ochota mučit mne, i když já nejpolednější z poledních student tů,“ vytasil se pan Kaplan s pugétem. Jako výraz poděkování s ním zamával zmatenému profesorovi Parkhillovi pod nosem. „Dýky, dýky“ mírně se uklonil.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Poutník

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní
    Poslední letošní obrazové: http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_3727/zoom
    Arnošt Hofbauer: Poutník

    Drabble: 

    Obzor se zakulatil. Galileo Galilei měl pravdu.

    Mnich, ztěžka oddychuje. Stoupání ho zmáhá. Už nedokáže spěchat. Kamenitá půda mu připomíná Boží kletbu, že půda bude prokletá, plná trní a bodláčí.
    Vybavují se mu slova: V potu tváře chléb svůj dobývat budeš… On teď nic nedobývá a přece se zapotil.
    Zpytuje svědomí.

    Černý panter jako nejposlednějších z posledních hříchů je mu v patách.
    Za chvíli bude u cíle. Těší se. Starobylost dolmenu v něm vyvolává představu, že jeho modlitby tam budou upřímnější a snadněji doputují k nebesům.

    Má pocit, že roky v klášteře ho tolik nepřiblížily ke Stvořiteli, jako tato pouť.

    Závěrečná poznámka: 

    Děkuji všem organizátorům, kontrolorům, těm co psali, těm co četli a těm, co komentovali, protože bez nich by duben nebyl tím, co byl - DMD. :)
    Doufám, že za rok na shledanou.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Konec prázdnin

    Úvodní poznámka: 

    Předchází http://www.sosaci.net/node/44131 Cesta domů

    Drabble: 

    Bětka na venkově odvykla rámusu. Nemůže usnout. Nejposlednější hodiny posledního dne prázdnin ji ruší pouliční hluk, z druhé strany pískání a hučení vlaků. Kdykoliv nějaký projíždí kolem, rodný dům se lehce otřásá. Má podmáčené základy. Prasklinu ve štítě drží několik kramlí připomínající jizvu.

    Vzpomíná… Jednou, když byla nemocná, přijel doktor. Jakmile ucítil otřesy, pádil pryč. Ve zmatku nechal lékařskou brašnu u nich na stole. Myslel, že je zemětřesení.

    Dřív to chvění nevnímala, byla na něj zvyklá. Teď jí připomíná, co dneska zažila. Taky se díky tomu chvěla.

    Zítra ji do školy doprovodí maminka. Jako prvňáčka, aby se tak nebála vojáků.

    Závěrečná poznámka: 

    Úplný konec srpna 1968

  • Obrázek uživatele Aplír

    Dva zvědové

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní

    Drabble: 

    Trh osiřel. Co nevidět město obejme noc.
    Musíme se rychle schovat, nebo nás zatknou.
    Ale kam? Na ulicích budeme hned podezřelí, domů nás nikdo nepustí.
    Mám nápad, kde nevzbudíme pozornost.

    Brzy zaklepali na dveře prostitutky. Zanedlouho na ně bušili i pronásledovatelé.
    To už dvojice ležela zakrytá schnoucím lnem.
    Prach ho dráždil v krku. Neodvážil se zakašlat. Domem se rozléhal dupot a hlasy: Kde jsou? Vydej nám ty zvědy!

    „Nějací muži tady byli, ale odešli,“ ukázala žena směr. „Pospěšte si, ať je chytíte.“
    Šnůra, vlající z okna, se rděla nad tou nepravdou.

    Víra nevěstky, její prozíravost a lest přinesla všem záchranu.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Cesta domů

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na http://www.sosaci.net/node/43980 Na zastávce

    Drabble: 

    Sláva, tramvaj! Nastoupí na plošinu. Průvodčí zatáhne za šňůrku. Cililink! Jede se. Tramvaják se k nim blíží námořnickým krokem, protože vůz sebou hází jako bárka na moři. Přes rameno kabelu plnou drobných. Pomáhá mu zatížit nohy a pevně stát. Cvrnkne do kšiltu čepice. Kleštičkami procvakává lístky. Nejdřív proděruje číslo linky, potom datum nástupu.

    Tramvaj nespěchá. Projíždí Karlákem. Bětka se třese zimou a strachem podívat se do parku. Je plný vojáků, špinavých jako dobytek. Hodí se k původnímu názvu Dobytčí trh. Bojí se jich, jako malé dítě strašidel. Tma jako reproduktor zesiluje, ale strach. Bětka má husí kůži.

    Uf, konečně doma.

    Závěrečná poznámka: 

    Konec srpna 1968

  • Obrázek uživatele Aplír

    Na zastávce

    Úvodní poznámka: 

    Předchází: http://www.sosaci.net/node/43798 V Praze

    Drabble: 

    Tramvaj nejede. Čekají na ni tak dlouho. Každá vteřina je delší než nezáživná hodina branné výchovy. Maminka je jako Popelka. Bosá noha ušpiněná od dlažby. Pro střevíc se za nic nechce vrátit.

    „Doběhnu pro něj,“ ohleduplně se nabízí Bětka. Má pocit, že mamka slyší, jak jí srdce zvoní na poplach.
    „V žádném případě! Co tě to napadlo?“ maminka ji chytí za ruku. „Nikam nepůjdeš!“ pevně ji drží. Úleva se Bětce rozlévá tělem. „Jsem sobec,“ pomyslí si. Nepřizná, jak moc ráda poslechne.

    Už pochůzkář rozsvítil plynové lampy. Jejich záře konejší. Električka stále nikde. Podivná dvojice na refýži se alespoň může vydýchat.

    Závěrečná poznámka: 

    Konec srpna 1968

  • Obrázek uživatele Aplír

    Závody

    Úvodní poznámka: 

    Myslím, že Pipi netřeba představovat.
    Kdyby ji přesto někdo neznal, tak Pipi je devítiletá holka s copy a pruhovanými podkolenkami, která má velkou siílu (jako chlap nebo i více chlapů), dobré srdce a nápady, které se dětem líbí a dospělé rozčilují. Žije sama ve vile Vilekule, je naprosto soběstačná a jen tak se něčeho nezalekne.

    Drabble: 

    „Pipi, Pipi,“ volala Anika, ruce kolem pusy místo hlásné trouby.
    Ticho.
    „Kde může být?“ rozhlížel se Tomy.
    „Vítám vás,“ ozvalo se z koruny stromu.
    Tomík a Anika vzhlédli vzhůru. Spatřili vlající ruce a copy.
    „Co děláš?“ nechápal Tomík.
    „Ty nevíš, že se takhle zdraví Vilekulané?“ houpala se Pipi na větvi zavěšená v podkolení.
    „Nebojíš se, že spadneš?“ skousla Anika ret.
    „Bojí se jen piráti, co mne potkají. Mám nápad,“ šibalsky mrkla Pipi. „Budeme závodit.“

    Za chvíli děti skákaly z výšky do papírových krabic.
    „Teď všichni najednou! Hop!“ zavelela Pipi.
    Krach! Krabice se úplně rozložily.
    Aúúúú.
    „Kdo má největší bouli, vyhrál.“

  • Obrázek uživatele Aplír

    Splynutí duší

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní dle obrazu
    Max Švabinský: Splynutí duší
    http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_3318

    Drabble: 

    Sedíš sevřený úzkostí, bez hnutí, vyděšený.
    Tvůj pohled o tobě vypovídá víc, než si myslíš.
    Bojíš se. Ovíjí tě svou jemností a spoutává svou mocí. Neutečeš. Něžnost jako zbraň, co tě raní beze zbraní. Je subtilní, záhadná. Namísto provazů zlehka kolem tebe omotává své vlasy. Není smyslná, jen nad tebou sladce usíná. Dlaněmi drží tvou hlavu na své hrudi. Prsty jedné ruky jako by hrály na harfu, však místo jejích strun probírají tvé kadeře. Cítíš tlukot jejího srdce. Každý tep ti důrazně proniká spánkem. Nepravidelný tep, jak ťukání telegrafu. Marně dešifruješ, co ti sděluje:
    Splyneme. Budeme spolu navždy. V podsvětí.

  • Obrázek uživatele Aplír

    V Praze

    Úvodní poznámka: 

    Předchází: http://www.sosaci.net/node/43663 Rozhodnutí

    Drabble: 

    Konečně ponurá jízda skončila! Jenže ouha! Vojáky, které viděla jen z okénka, teď má přímo před sebou. Park se proměnil v lágr. Mezi stromy a keři vojenské hangáry. Uprostřed ohýnek. Hemžení stínů děsí jako historky z podsvětí. Bětka se zastaví. Snaží se něco odchytit z cizí řeči, kterou se povinně učí. Změť zvuků proráží melodie. Harmonika hraje dumku.

    Odér. Zacpe si nos. „To víš, nemají kam chodit na záchod,“ táhne ji mamka pryč. V tom z křoví vyskočí divoce vyhlížející muž. Sundavá z ramene samopal. Utíkají. Přímo letí. Těžká taška za nimi vlaje. Mamka ztratí botu. Bětka si podvrtne nohu.

    Závěrečná poznámka: 

    Jedná se o bývalý park Švermovy sady, který byl u autobusového nádraží na Florenci. Zanikl a zbyo z něho jen úzké olemování Muzea hl. m. Prahy, které se už nedá nazývat parkem.
    Konec srpna 1968

  • Obrázek uživatele Aplír

    Osvobozený

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní

    Drabble: 

    Cestu mu náhle zastoupil zběsilý muž. Zanedbaný, zarostlý, vlasy špinavé a rozcuchané, pohled se mu divoce blyštěl. Hrudník samý šrám a zašlou krev, jak se do něho bil kameny. Šel z něho strach. Lidé ho několikrát spoutali řetězy, ale on je roztrhl jako nitě.
    Trápili ho nečistí duchové.
    „Synu Nejvyššího Boha, netýrej nás,“ škemrali. „Můžeme vstoupit do stáda vepřů?“ třásli se strachy.

    Obloha ztemněla. Prasata uchopil větrný vír. Několikrát s nimi zatočil ve vzdušném tanci a pak je vší silou vrhl ze srázu. Vyděšený kvikot pohřbilo ticho. Jen vlny příboje spokojeně mručely. Občas zavýskly a olízly sliny nad nečekanou hostinou.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Spor ve dvoře

    Úvodní poznámka: 

    https://www.prostor-ad.cz/pruvodce/psever/klecany/bartonek/img/spor.jpg
    Inspirováno obrazem Spor ve dvoře, Vojtěch Bartoněk

    Drabble: 

    Písničku flašinetáře právě přehlušil křik.
    „Nemůžete dávat pozor, ženská?! Od rána vyvářím a vy mně prádlo shodíte na zem? Vypadá, jako by po něm tancovala prasata,“ rozčiluje se pradlena.
    No, nó, ty naděláš, rozhodí ruce korpulentní žena. „Jak tě vůbec napadlo, že jsem to byla já?“
    „Viděla jsem tě,“ přešla taky k tykání poškozená.
    „Lžeš!“
    „To ty jsi lhářka!“
    Jekot se rozléhá dvorem. Přivolal sousedy. „Lidičky, přetížila šňůru, až praskla. Teď to svádí na mne.“
    „Že tě huba nepálí. Přetrhlas jí, když jsi ji podlézala!“
    „Mrcho!“
    „Těžko říct, která má pravdu“ přemítá žena se džbánem.
    Co přihlížející, to jiný názor.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Rozhodnutí

    Úvodní poznámka: 

    Volně předchází http://www.sosaci.net/node/43606 Konec léta

    Drabble: 

    Sláva! Maminka si pro ni přijede. Bětka se raduje. Moc se těší domů.

    Dědoušek jde s nimi. Vede kolo, přes řidítka objemnou tašku. Nízké paprsky sluníčka se odráží od skla svítilny. Na silnici tančí odlesky. Bětka zvesela poskakuje v reji prasátek.

    V Mechově strne. Na zastávce autobusu stojí plno lidí. Míří na ně hlaveň tanku. Zlověstné ticho. Ani děti nedutají. Nacpaly se s maminkou do vlečňáku. Celý vibruje. Setřásl všechny pasažéry. Jsou natěsnaní. Cestou nikdo nemluví. Strach jako roubík. Dusno. Bětka okénkem vidí silnici obroubenou z obou stran tanky a obrněnými vozy. Všichni mlčí, jako by mohli hovorem vyprovokovat střelbu.

    Závěrečná poznámka: 

    Konec srpna 1968

  • Obrázek uživatele Aplír

    Výměnkáři

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní
    Další drabble k obrazu Výměnkáři, Jaroslav Špillar
    https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/df/Jaroslav_Spillar_Alt...

    Drabble: 

    „Chutnalo ti to, Josefe?“ ptá se babička s obavou v hlase.
    „Od tebe mi vždycky chutná, Anežko,“ odpoví popravdě.
    Ale má to divnou chuť. Mně to přijde přesolené,“ nedůvěřivě si vede svoji. „Co říkáš?“
    Místnost pojednou zaplní ticho. Stařeček zamyšleně pobafává z fajfky. Vzpomínky se skutálí do mládí. Nadřel se. Musel brát jakoukoli práci, ale protloukli se.
    „Moc kořeněné?“ dumá dál žena.
    „Ale kdež,“chlácholí ji.
    „Poslyš, Josefe, nemáš ještě hlad? “
    Ne, drahá, jsem sytý. Když kouřím, nemám na nic jiného chuť. Teď bych se pomodlil, poděkoval za zdraví, že máme jeden druhého, kde bydlet, za chléb na tento den….

  • Obrázek uživatele Aplír

    Konec léta

    Drabble: 

    Prudce se ochladilo. Fouká vítr. Bětka se dívá, zda ze stromu neshodil nějakou hrušku.Práce všeho druhu zahnaly nudu, ale ne smutek. Každý konec prázdnin je smutný. Letos přibyla nejistota, co bude.

    „Mohla by u vás Bětuška zůstat, dokud se situace v Praze neuklidní?“ sondovala maminka o víkendu.
    Jednohlasné přitakání.

    „Já tu nechci zůstat, brzy vstávat, dojíždět do školy, kde nikoho neznám!“ bouří se v duchu deváťačka. Nahlas namítá: „Nic do školy tu nemám, ani žádnou skříňku.“
    „Neměj strach, uvolním jeden foch, maminka ti věci doveze,“ rozhodne rázně babička. Je mnohem přísnější než maminka.
    Jenže právě toho se Bětka bojí.

    Závěrečná poznámka: 

    konec srpna 1968

  • Obrázek uživatele Aplír

    Rekruti

    Úvodní poznámka: 

    Další do sbírky obrazů:
    http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_1314/zoom
    Rekruti, Vojtěch Bartoněk

    Drabble: 

    Mrholí. Pro rekruty smutný den. Jdou do sebe zavěšeni, posilněni alkoholem. Budí rozruch na tržišti. Některé ženy je sledují s pohoršením, jiné s lítostí. Dva naverbovaní zpívají. Spíš vyřvávají. Třetí se vleče zhroucený mladík. Proklíná asent. Má v Praze milou. V tom je zakopaný pes. Bude na něj čekat? Kamarád s doutníkem v puse a odevzdaným výrazem ho za rameno tlačí kupředu. Chceš, nechceš? Musíš.

    „Ruku líbám, škyt,“ vrávoravě se pokloní poslední z odvedenců.
    „Tys to přehnal, už nepij,“ dá ruce v bok prodavačka.
    „Rozkaz!“ napřímí se pátý rukující. Skelný pohled maskuje kšiltem. Mladou paní očividně pobavili. Odmění je úsměvem.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Chudák Jonatán

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní

    Drabble: 

    Jednou Mach povídá, co kdybychom si zahráli fotbal a Šebestová na to, Machu hrát ve dvou nemá cenu a Mach řekl, Šebestová, mám nápad, vezmeme do party Jonatána a tak šli za paní Kadrnožkovou, ať jim Jonatána půjčí, ale paní Kadrnožková spustila, propána, co vás to napadlo, pes není věc, ten se přece nepůjčuje, ale dovolím, aby s vámi šel, ale chovejte se způsobně, jenže jak vyšli na ulici, Šebestová zakopla, nechtěně kopla Jonatána, ten přiletěl Machovi pod nohy a najednou všichni leželi, Jonatán vespodu a Mach povídá Šebestová jsi normální, Jonatán není míč a Jonatán zavyl jsem zakopaný pes.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Nuda

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní
    Volně předchází: http://www.sosaci.net/node/42830 Krůťa

    Drabble: 

    Bětka se nudí. Všechny knížky přečetla. Nikam nesmí. Vrstevníci tady nejsou. Bratránek odjel domů.
    „Nejlepší, jak zahnat nudu, je práce,“ směje se babička. A tu máš! Musí natrhat rybíz. Roste u cesty. Červené bobule lákají k jídlu. Brrr, nejsou sladké. Někdo zahoukal. „Fuj! To jsem se lekla!“ odplivne kyselost z pusy. „Který trouba troubí, na cestě přece nikdo není?“ zvedne hlavu.
    On to Krůťa. Dneska čistý. Bílé zuby září z opálené tváře. Nemá brýle. Významně mrkne. Zamává.

    Brrrrrm. Za traktorem oblak prachu.
    Od té doby s ním prožívá nejkrásnější chvíle.
    A v tom je zakopaný pes, že jenom v představách.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Zrcadlové bludiště

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní

    Drabble: 

    V bludišti obrazy se tříští.
    Ve změti zrcadel obraz za obrazem.
    Nešvidluj, nekoukej na zem.
    Nebuď přízemní.
    Díváš se nahoru, místo jasného nebe zašlý strop s pavučinami.

    Schizofrenie zevnějšku.

    Narážíš na sklo, bojíš se, aby neprasklo.
    Rukama tápeš. Saháš na chlad lesklých stěn.
    Neboj se, brzy dostaneš se ven.
    Nepříjemně bodají odrazy světla do očí.
    Prasátka skotačí.
    Kolikrát zrcadla naklonovala tvůj obraz?
    Namísto masky jen pokřivený odraz.

    Vzpomínky opíjí.
    Co dítěti se zdálo nekonečně dlouhé, je teď jen pár kroků.
    Vůně z venku tě s jistotou vede jak niť Ariadnina.
    Už jen pár kroků a octneš se ve slunečních paprscích.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Vysýpání popele

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní
    Já se letos těch obrazových nějak nemohu nabažit. :)
    Vojtěch Bartoněk: Vysýpání popele
    http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_15668

    Drabble: 

    „Podívej se na Novačku. Ta je ale drzá. Včera mne pod maskou cnosti napadla, že šilhám po tom jejím a teď se, nestyda, natřásá před hokynářem,“ dotčeně pohodí hlavou žena v šátku.

    „Hm, mě se líbí ta její sukně… Víš, co si myslím, jestli oni spolu něco nemají,“ přisadí si druhá.
    „Myslíš? Asi máš pravdu,“ uvažuje první.

    „Ženský, dejte pokoj. Vaše starosti bych chtěla mít,“ myslí si letitá sousedka. Se zaujetím vysypává popel. Dává tak najevo, že ji drby nezajímají. „Však až zajdu domů, určitě budou pomlouvat zase mne.“
    „To je nuda. Kde ten povoz vězí tak dlouho?“ vzdychne chlapec.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Výborný oběd

    Drabble: 

    Je vedro, sluníčko bělí hliněný dvorek. Je samá drobná puklina, jakoby vraštil čelo. Tetelící vzduch rozvlní halekání: Oběééd.
    Vpadli do kuchyně. Tam je na padnutí. Do horka sálá ještě roztopený sporák.
    „Umýt ruce,“ otírá si babička zpocené čelo.
    „Babi, ty jsi zlatá,“ olizuje se Vašek. Balancuje s talířem. Má na něm vysoké komíny lívanců.
    „Nech taky ostatním,“ rozčiluje se Bětka.
    „Dělník je hoden své mzdy,“ huhlá s plnou pusou Vašek. Smíchy kucká.
    „Tobě zaskočilo,“ vyskočí Bětka. Dá mu pořádnou herdu do zad. „Odměna za sobectví,“ pomyslí si.
    Vaškovi padla hlava do talíře. Místo krve jahodová marmeláda. Namísto pleťové masky lívancová.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Dalmatská svatba

    Úvodní poznámka: 

    Další obrazové
    Jaroslav Čermák Dalmatská svatba
    http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_2308

    Drabble: 

    Kůň poháněn jezdcem zběsile pádí.
    „Rychleji, rychleji," volá muž opojen rychlostí a vědomím, že za chvíli bude nevěsta jenom jeho. Svatební noc otevře lůno.

    Ženich k nim vtrhl s družinou. „Honem,“ vysadil ji na koně.
    Než se nadála, už cválali pryč. Z trysku a obavy z pádu se jí rozhoupal žaludek.
    „Zpomal trochu,“ překřikuje dívka dusot.
    „Neboj se, pevně se drž. Už tam budem.“
    Hudba na uvítanou, která zní z otevřených vrat se mísí se střelbou a prachem rozvířeným kopyty koní.
    Vzrušené srdce nevěstě snad vyskočí z hrudi.
    Sen se stal skutečností.
    Štěstí stejně jako paprsky slunce prozářily svatební den.

    Závěrečná poznámka: 

    Svatba a manželství byly v době vzniku obrazu většinou velmi účinným opatřením k zvýšení porodnosti.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Vůně venkova

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní
    Volně navazuje na http://www.sosaci.net/node/42381

    Drabble: 

    „Bětuš, jdi na vzduch, ať máš apetit. Nechoď ale mimo ves!“ zdvihne babička varovně prst. Přísný zákaz se rovná domácímu vězení. Bětka se chce rozběhnout k malému remízku. Představu vůně borky a smoly ale přehlušuje pronikavý zápach prasečáku. Fuj! Nemá před ním kam utéct.

    Je horko. Touží si zaplavat. Ve strouze se koupou jen kachny. Zanechávají v žabinci zvláštní klikyháky. „Můžeme si jet zaplavat?“ chystá mládež plavky.
    „Bětkó?! Opovažte se! Vzpomeň si na Mechov,“ mračí se babi. „Neriskuj! Nedovolím, abys nechtěně podpořila porodnost. Čert vem vojáky!“ láteří.
    „Ach jo,“ odhání Bětka myšlenku na koupání jako dotěrnou mouchu.
    Netroufne si neposlechnout.

    Závěrečná poznámka: 

    srpen 1968

  • Obrázek uživatele Aplír

    Věštkyně

    Úvodní poznámka: 

    Další drabble k obrazovým, tentokrát Věštkyně z Prevorstu ve vytržení od Gabriela Maxe
    http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_689

    Drabble: 

    Učarovala mi. Je krásná, mladá, ale bledá. Ani se nepohne, až jsem se lekl, že zemřela. Nevím, co si o tom myslet. Vypadá, jako kdyby spala. Nebo to jen dělá? Že by se jí skutečně pod zavřenými víčky promítaly budoucí události jako ve filmu?

    U ruky papír se soustřednými kruhy. Vypadají jako kolo s loukotěmi. Nechápu, jak jí mohou pomáhat k vytržení? Lidi tvrdí, že věštby zpívá. Onehdy předpověděla Braunové, že jí vážně onemocní dítě. Řezníkovi věštila, že přijde na buben a učiteli prý zemře žena. Stalo se. Taky předvídala zkázu mlýna. Za týden vyhořel.

    Bojím se, co sdělí mně.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Velké prádlo

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.

    Drabble: 

    Bětka pumpuje. Vašek odnáší plné kbelíky, vodu přelévá do kotle. Pumpa mrzutě vrže.

    Prádelna je plná páry. Babička obrovskou vařečkou v kotli podbírá cíchy. Šup s nimi do pračky, pak do ždímačky, nakonec do vany. Bětka máchá a znovu ždímá.
    „Vašku, už mám zase plno,“ loktem si odhrnuje z obličeje zplihlé vlasy.
    Vašek popadne obrovský škopek s čepicí bělostného prádla, jako nic.

    Bětka přeochotně věší. Snad si trochu narovná záda.
    Šnůra křížem krážem sešněrovala dvůr. Zákeřně se prohýbá. Ložní prádlo se vzdouvá.
    „Vrrrrrr!“ Ťapka napíná provaz. „Kuš!“ okřikuje ho Vašek. Marně. Utržený pes vzal povlečení útokem. Prádlo rázem vysmejčilo zem.

    Závěrečná poznámka: 

    srpen 1968

  • Obrázek uživatele Aplír

    Na trávě

    Drabble: 

    „Bětunko, dojdeš s dědou na trávu?! On pokosí, ty naložíš, pomůžeš táhnout,“ dává babi strategicky pokyn zároveň dědečkovi. Ten se ztěžka zdvihne. Odevzdaně jde pro kosu. Bětka zatím vyveze vozík. Kromě obručí je celý ze dřeva.

    Louka krásně voní. Děda se ohání, kosa sviští, obloukem kmitá jako stěrač, tráva se poslušně skládá do řádků. Sluneční paprsky a stíny z nich tvoří magické proužky.
    „Dědóó,“ škemrá Bětuš, „nauč mne kosit.“
    „Kdepak!“ zhrozí se děda. „Posekáš se.“
    „Prosíííím.“
    „Co řeknu, to platí.“

    Dědoušek opatrně uchopí léčivou rostlinu. „Tohle je jehlice trnitá, aneb babí hněv. Pozor, píchá,“ potutelně se usměje a lišácky mrkne.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Krůťa

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní

    Drabble: 

    „Jsem si všiml, že na tebe Krůťa bere,“ začal Vašek.
    „Žádného neznám,“ houkne nezúčastněně od knížky Bětka.
    „Ten traktorista. Vždycky když jede kolem, tak na tebe čumí, div se nenabourá. Čti si na zahradě!“ přikazuje majetnicky.
    „Proč?“ nechápe.
    „Tam tě neuvidí!“ Hlas potemněl žárlivostí.
    „Ale jdi,“ hltá další řádky.
    Roztrpčeně odešel. V mysli rekonstruoval možné následky.

    Bětku vyrušilo bafání traktoru. Dříve o Krůtovi neměla tušení. Teď ji zajímá. Jak vypadá?
    Zaprášený, na sobě jen montérky, místo trika šmouhy od šmíru. Za černými skly brýlí připomíná slepce. Důležitě se natřásá za volantem. Dělá, že ji nevidí.
    Zaboří oči zpátky do stránek.

  • Obrázek uživatele Aplír

    SLEDUJTE

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nové nařízení vlády v souvislosti se šířením koronaviru Covid-19

    * Respirátor může používat, jak už název napovídá, pouze pirát. Příslušnost k jiným politickým stranám využívat tuto možnost ochrany, neopravňuje.
    Eventuálním stížnostem zdravotníků zabrání ústenka jako roubík.

    * Vycházet z domovů můžete jedině pod rouškou. Výjimku tvoří pouze osoby v podroušeném stavu pod rouškou noci.

    * Pro žáky a studenty trvá karanténa.

    * Kvůli riziku otylosti mládeže s okamžitou platností zakazujeme provoz automatů na sušenky a limonády ve všech školách. Po ukončení karantény rozhodnutí přehodnotíme.

    * Každý pracující musí měsíčně zaplatit poplatek o 500,- Kč vyšší, než je jeho základní plat za udržení místa na pracovišti.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Pomsta

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jeho jméno obsahuje kořen slova slunce, to už niky neuvidí.
    Slepota, ukrutný trest za chybu, kterou udělal.
    Kdysi.

    Ponížili ho. Místo zvířat mele v žernovu nejen obilí, ale i své myšlenky.
    „Teď si oodpočineš, dobytku,“ řehtali se. Vyvlekli ho do Dagonova chrámu. Davy se baví na jeho účet. Krupobití sarkasmu. Urážek a posměchu je jako jeho znovu narostlých vlasů. Jen ze střechy dopadají na jeho hlavu od tří tisíc lidí.

    „Dost taškařice!“ sveřepě zamručel. Nahmatal dva prostřední sloupy. Opřel se do nich. Modlitba dodala nadpřirozenou sílu. Výsměch pohltil prach. Zřícený chrám pohřbil všechny, včetně něho. Také naději rozvalin na rekonstrukci.

    Závěrečná poznámka: 

    Samson

  • Obrázek uživatele Aplír

    Dalekohled

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní

    Drabble: 

    Televizor jako dalekohled přibližuje, co se děje v dálce.
    Nebarevný obraz, chce se věřit, že není skutečný. Černobílé záběry předvídají šedivou budoucnost a děsí: převrácená tramvaj tvořící část barikády, kličkování mužů mezi střelbou. Tank, rozvalený jak obrovská ropucha, hyzdí ulici. Zapojit se do bojů je sázka na smrt.
    Jména Dubček, Svoboda, Smrkovský se opakují jako zaklínadlo.
    Vlajka, symbol národa teď splihle, nemohoucně visí z okna. Ponurý obraz, žel prorocký.

    Zprávy jí obklíčily mysl.
    Jako děti brání své výtvory z písku, Bětka hlavou v písku brání své poslední zákoutí dětství, jeho bezstarostnost. Realita zvítězila. S neúprosnou razancí ji vrhla do dospělosti.

    Závěrečná poznámka: 

    srpen 1968

  • Obrázek uživatele Aplír

    Modlitba za oběšence

    Úvodní poznámka: 

    Další z obrazových:
    https://artalk.cz/2015/03/10/tz-temny-pribeh-realismu-hippolyt-sobeslav-...

    Hypolit Soběslav Pinkas: Modlitba za oběšence

    Drabble: 

    „Hrůůůůza! Kde jste kdo! Pomóóóc,“ začala křičet. Netrvalo dlouho a přiběhly do stodoly další ženy. Jedna spěchala tak, že zvrhla malou bečku.
    „Co se děje?“ ptají se celé zadýchané.
    „Koukněte támhle nahoru. Oběšenec.“
    „Takhle mladý si vezme život. Měla bych za něj orodovat,“ sepne ruce jedna.
    Z modlitby, ji vytrhují vzrušené hlasy.
    „Opravdu, je mrtvý. Nehýbe se,“ fascinovaně pozoruje další sebevraha.
    „Já myslím, že byl duševně chorý, jinak by to neudělal.“
    „Byl nešťastný, ta jeho mu zahýbala.“
    „Chlapi v hospodě se sázeli, zda se mu vrátí, nebo to bude jeho smrt.“

    Dál klevetí.
    Neberou ohled na chlapce ani na mrtvého.

    Závěrečná poznámka: 

    Umělec oběšence přemaloval, ale rentgenový snímek jeho malbu odhalil. Černobíle obraz s ním uvidíte v odkazu, když se posunete níže.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Povyk v noci

    Drabble: 

    Uprostřed noci vzbudí Bětku křik.
    „Pomoc, pomóc!“
    Okamžitě vběhne do vedlejší místnosti.
    Děda rozsvítil. Jeho šepot nemá šanci manželku vzbudit.
    „Jej, ááááááá, nechte ji! Pomoc!“ křičí dál ze spaní.
    „Babičko, haló, probuď se,“ bere ji vnučka za ruku.
    Konečně se spáčka probere.
    „To bylo děsivé, děvenko,“ posadí se.
    „Jen ošklivý sen,“ obejme ji Bětka a přitiskne hlavu ze strany k její. Spánkem a boltcem k ní proudí její rozechvění.
    „Zdálo se mi, že sem vpadli okupanti. Rabovali tady, stříleli a…. Hrůza… To nemohu povědět,“ ještě se třese babi rozrušením.
    „To máš z toho, jak pořád koukáš na zprávy,“ mručí Vašek.

    Závěrečná poznámka: 

    srpen 1968
    volně předchází: http://www.sosaci.net/node/42381

  • Obrázek uživatele Aplír

    K holiči

    Drabble: 

    „Necháte se ostříhat,“ rozhodla babička. Ke kadeřníkovi museli několik kilometrů do Mechova.
    „Vašku, dávej na ni pozor!“ starostlivě nakazuje.
    „Nedáme se,“ holedbal se, když odjížděli na kolech.

    Okraj městečka poházený letáky. Na obzoru zlověstné obrysy tanků. Stísněný pocit zastínil slunce.

    „Koukám, že máš strážce,“ hodila hlavou kadeřnice směrem k Vaškovi.
    „Kolik tu máte okupantů,“ vyzvídal.
    Ostříhané vlasy padaly mezi slova.
    „V Brázdě je jich spousta, tady míň. Jeden ale neví, co je napadne. Nikde se nezdržujte. Hned domů.“

    Venku banda vojáků se samopaly. Ukazují na ně. Pokřikují.
    Honem. Mžik. Opřeli se do pedálů.
    Oba ten den překonali osobní rychlostní rekord.

    Závěrečná poznámka: 

    srpen 1968
    volně předchází http://www.sosaci.net/node/42208 Relativní klid

  • Obrázek uživatele Aplír

    Setkání Petrarcy s Laurou

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní
    Opět obrazové. Tentokrát Josef Mánes Setkání Petrarcy s Laurou 1327
    http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_5760

    Drabble: 

    Kostel je plný.

    „Otče náš, pomoz mi odolávat pokušení,“ modlí se kapucín, pohled upřený vzhůru. Vedle něho žena se skloněnou hlavou upřímně lituje svého hříchu.
    V první lavici odevzdaně, bezradně sedí slečna. „Nevím, co mám dělat,“ přemítá nerozhodně.
    Mnich pokorně poklekl na zem. Ani se neodváží vzhlédnout k nebi.
    „Bože dej, ať se má holčička uzdraví.“ Žena, vroucně vzpíná ruce k oltáři. Bosá paní v plachetce je zdrcená žalem.
    Ale Petrarka ty lidi nevnímá. Jeho pozornost upoutala klečící Laura. Zbožná, čistá děkuje Bohu. „Ta je krásnááá.“ Mladík se nemůže dívat jinam. Pohled - ručička detektoru citů se zasekl na stoprocentní zamilovanosti.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Relativní klid

    Drabble: 

    Život v Týnku se příliš neliší od toho před vstupem spřátelených vojsk. Sem totiž nedorazila. Poškrábaná cedule „Smíšené zboží“ je zase pravdivá. Panika opadla. Paní Johnová se stejnou neochotou a tempem prodává opět i potraviny.

    Silnice, která se provléká mezi domy, připomíná šňůru s korálky. Vojenské kolony sem nezabloudily. Zatím. Kostelíček lemovaný hřbitovem má z vršku přehled. Ve vsi se nic převratného neděje.

    Přesto se něco změnilo. Celý den je zapnutá televize. „Vašku pozor, zacláníš.“ Děda sleduje zpravodajství. Bětku děsí záběry z boje o rozhlas v Praze. „Hlavně, aby se mámě a bráchovi nic nestalo,“ nervózně mačká kapesník – detektor citů.

    Závěrečná poznámka: 

    Srpen 1968

  • Obrázek uživatele Aplír

    Bezúhonný

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní

    Drabble: 

    Trpký pocit mu omotal myšlení. Cítí se bídně. Je sám. Tělo pokryté boláky a popelem. Sedí u vyhaslého ohniště. „Můj život také vyhasíná,“ říká si pro sebe. Zdeptaně sklání hlavu.

    Ve vzpomínkách se vrací do doby, kdy byl zdráv a vážený. Dařilo se mu dobře, měl deset dětí a spoustu služebnictva a zvířat. Pak ráz na ráz o vše přišel. Jen hořkost mu zůstala. Stále se mu převaluje v srdci. Teď je opuštěný, jen se svou nemocí, izolovaný. Daleko od lidí a vlídných slov. Hliněným střepem seškrabává z těla svědící strupy a nechuť k životu, odkázán jen na pomoc Boží.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Aplír

    Léto

    Úvodní poznámka: 

    Tentokrát Václav Hollar: Léto z cyklu čtyři roční období
    http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.R_50658

    Drabble: 

    Léto, personifikované krásně, honosně oblečenou ženou. Stojí s hlavou v oblacích, vzpřímeně. hrdě, strnule. Nehýbá se, což možná symbolizuje letní malátnost. Působí majestátně a vznešeně. Vzrůstem převyšuje okolní krajinu. Dává tím najevo, že teď přírodě panuje ona. Namísto žezla má v ruce vějíř, ale je zavřený. To abychom nebyli na pochybách, že je takové vedro, že ani nemá sílu ho rozevřít.

    Přes hlavu a obličej má černý flór na znamení, že lituje živých bytostí, kterým svým sálajícím žárem vzala život. Jejich těla šíří odér a nemoci. Je nařízená karanténa.

    „Nic naplat, holenkové, každá vláda s sebou nese oběti,“ nekompromisně podotkla.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Hladový

    Úvodní poznámka: 

    Volně navazuje na http://www.sosaci.net/node/40996 Kořist

    Drabble: 

    „Zdravý a výborný. Mňam ,“ hladí si břicho Vašek. „Jdu si přidat,“ odstrčí se na židli. Nesouhlasné zavrzání.
    Babička se přidá k protestu: „To néééé!“ Její prodloužené éé se výhrůžně vlní nahoru a dolů.
    „Mám hlad,“ nedá se odbýt Vašek. Hrne se k hrnci. Nazdvihne pokličku. „Vždyť je tu ještě dobrá polovina!“
    „To bude večeře. Musíme šetřit. Viděls sám, že v krámě koupíš leda mýdlo. Kdoví jestli,“ vraští čelo hospodyně.
    „Chceš mojí porci?“ vzdychne Bětuš. „Už nemůžu."
    „Kdepak! To dojíš, Bětko!“ zasáhne babi. „Jsi jako lunt.“
    Oba pubescenti vzdychnou.
    Děda má před sebou křížovku. Na luštění nemá ani tužku ani pomyšlení.

    Závěrečná poznámka: 

    Srpen 1968

  • Obrázek uživatele Aplír

    Nedobrovolný návrat do školy

    Úvodní poznámka: 

    Tentokrát dle obrazu
    Christian Ruben: Nedobrovolný návrat do školy
    https://www.wikiwand.com/cs/Christian_Ruben#/Galerie

    Drabble: 

    „Aúú, aúúú“, skučí kluk. „To bolííí.“
    „Tak se nevzpouzej a nebude to bolet.“
    „Ne, mami, prosím. Já tam nepůjdu! Já nechci,“ vede si svou nezvedenec.
    „Nechceš, ale musíš!“ nedá se matka. „Pojď, nebo chceš ještě pohlavek?“

    Vzdor dítěte se přehoupl do breku.
    „Co si vůbec myslíš,“ pokračuje rozzlobená matka, „že když utečeš ze školy, že to nezjistím?“ popadne ho a vleče za ruku. Tabulka na psaní a kniha z podpaží rázem padá na zem.
    „Pojď, čekáme. Víme, jak na takové jako ty, malé a neškodné,“ vítá ho muž s rákoskou.
    „Nenávidím školu!“ reptá v duchu nezbedník a brzdí patami ostošest.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Co je to ob?

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní

    Drabble: 

    „Pamprésor, co je to ob?“ vyhrkne pan Kaplan.
    „Vy neznat, že Ob je řeka?“ kroutí hlavou pan Bloom.
    „Řeka na ženy?“ povytáhne obočí pan Kaplan.
    „Na ženy?“ nechápe pan Schmitt.
    „Snad řeka pro ženy?“ ujišťuje se pan Pinsky.
    „Vy furt myslet na ženy,“ přisadila si Olga Tarnovská.
    „Já slýchal ob na ženy.“
    „A ták, vy myslíte obnažený,“ dovtípil se profesor Parkhill. „To znamená na Adama.“
    „No. A dáma? Ženy nebo dáma? Moc nebo jedna?“ tápe pan Kaplan.
    „Obnažený čili na Adama znamená, že dotyčný na sobě nic nemá.“
    „Vy myslet dámu, chilli, nebo kapitána Nema?"
    Profesorovi Parkhillovi se udělalo mdlo.

Stránky

-A A +A