Moje články

  • Obrázek uživatele Aplír

    Hrdina

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.
    15+

    Drabble: 

    „Koho to přivezla sanitka?“ vyzvídá Novačka. „Celý zafačovaný, já ho nepoznala.“
    „Prý mladýho Kováře.“

    „Jdu za ním,“ houknul Vašek mezi dveřmi.

    Vyděsil se, tohle nečekal. Obvazy vytvořily hledí. Z Franty jsou vidět jen oči a pusa. „Co se ti stalo?“ zamutoval.

    „Byl jsem ve městě,“ vypráví mezi steny Fanda. „Pomóóóc, slyším zoufalý křik z parku. Běžím tam. Jeden Rusák drží zmítajícímu děvčeti ruce za zády, druhý ji osahává, třetí si rozepíná poklopec. Dívka kope nohama, marně se brání. Vtrhnu mezi ně.
    Překvapením zkoprněli. Holka mezitím utekla. Ty mi dali. Spletli si mne s boxerským pytlem. Po držkopádu jsem ztratil vědomí."

    Závěrečná poznámka: 

    Pro neznalé fandomu: srpen 1968.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Plochodrážník

    Fandom: 
    Drabble: 

    Prádlo se vybělí, ale co činy?
    Jako prostěradla rozhozená na trávě,
    na velké ploše rozhozené sny.
    Slunce je spolehlivě vysuší.
    Myšlenky pleskají jako pedes plani.
    Rozum se podobá lani.
    Ploché názory ho vytáčí.
    Vývrtka prolétla hrdlem, míří k zemi.
    Na svět se nedá dívat plošně.
    Točí se ve spirále smrti.
    I jeho myšlenky se točí ve spirále.
    Motor škytá jako miminko promodralé chladem.
    Čeká ho držkopád?
    Obloha se točí.
    Hlava se točí.
    Selže-li motor, zatlačí mu oči.
    Kola se zastaví.
    Dal se na plochou dráhu.
    Obdiv se zhroutil.
    Zděšení cloumá davem.
    Všichni ztuhli, ne však mrazem.
    Rozpaky padají na zem.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Vývěska

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.

    Drabble: 

    „Konec hlášení národního výboru,“ zachraptěl amplion. Dozněly poslední tóny dechovky a ticho prostoupilo náves.

    Vedle zděné čekárny na autobus je vývěsní tabule, reklamní plocha socialismu. Dříve bývala vyšňořená hesly:
    Čest socialistické práci!
    Se Sovětským svazem na věčné časy.
    Bojujeme za celosvětový mír.

    Dnes je obnažená až na tmavě zašedlá prkna. Na nich bije do očí silná vrstva červené křídy. IVANE TÁHNI! GO HOME! Chybí nápis azbukou. V pravém rohu se třepetá torzo ručně psaného plakátu. Rozpité barvy na něm vytvořily duhu. Z ní vystupuje jediné čitelné slovo „Šibřinky“. Plakát mává, jako by dával sbohem okupantům.
    Ukvapeně. O desítky let předčasně.

    Závěrečná poznámka: 

    Pro neznalé fandomu: srpen 1968

  • Obrázek uživatele Aplír

    Motiv z pražských ulic

    Úvodní poznámka: 

    Tentokrát inspirováno tímto obrazem:
    Vojtěch Bartoněk, Motiv z pražských ulic
    https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/7e/Vojt%C4%9Bch_Barton%...

    Drabble: 

    To jsem ráda, Lojzku, že nebydlíme ve městě. Je tady tolik lidí, hluku, moc ulic a ještě víc domů. Nebýt tebe, hned tu zabloudím. Místo zdí reklamní plochy! To na vsi nemáme.
    Děda mlčky pobafává z dýmky. Zálibně pozoruje děvu na plakátu.
    „Proč mi neodpovídá?“ znejistěla žena. Teprve teď si všimla, na co se manžel dívá. Její překvapení je silnější nežli pohoršení.
    „Lojzku poslyš, ta je krásná, viď?“ obdivně vydechne. Hned však pokračuje. „Ale hambatá. Koukej, je jí vidět celá noha a ten hluboký dekolt! Že se nestydí?!" vykulí udiveně oči. „Vždyť sama se stydím jen se na ni podívat.“

  • Obrázek uživatele Aplír

    Kořist

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na http://www.sosaci.net/node/40632 Zkouška trpělivosti.

    Drabble: 

    Když odchází Tichá, doufá Musilka, že Bětku předběhne. Chce ji odstrčit, ale není kam. Bětka se nedá: „My jsme přišli společně s paní Pokornou, že?“ dovolává se u ní zastání.
    „Pravda,“ neochotně přikývne žena v zástěře a šátku.
    Musilová za trest šťouchá Bětku do zad, dokud se neotočí. „Já za to nemohu, to lidi se tlačí,“ ječivě se brání sousedka obviněná pouhým pohledem. Na rozhořčené rozhození rukou nemá prostor.

    Před polednem konečně přišli na řadu.

    Cestou domů Vašek naštvaně supí: „Celé dopoledne v kopru. Byl jsem s tebou úplně zbytečně.“ Zlostně nakopne kámen. „Sůl a kolínka bys klidně unesla sama.“

  • Obrázek uživatele Aplír

    Achitofel

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.

    Drabble: 

    Nechyběl mu důvtip. Lidé brali jeho rady, jako by pocházely od pravého Boha. Jeho ego si mnulo ruce, že je osobním rádcem krále Davida. Byl mu přítelem a blízkým společníkem.

    Zrada pošpinila jeho čest.

    Lačně v hlavě převaloval myšlenku stát se mocným, ovlivňovat události v zemi. Proto se dal na stranu vzbouřence.

    „S početnou armádu zaskočíme krále. Jeho slabost předurčuje naše vítězství. Musíme ale jednat rychle,“ radil mladému ctižádostivci.

    „Využiju příležitost, přemítal. „Jistě krále porazím. Pak se budu hřát v přízni jeho syna a tahat za nitky.“

    Dal Absalomovi vynikající strategickou radu. Všechno mohlo vyjít, kdyby ho jen býval poslechl.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Stařec a smrtka

    Úvodní poznámka: 

    Tak pro změnu další obrazové.
    Stařec a smrt, Hippolyt Soběslav Pinkas
    http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_2328

    Drabble: 

    „Uf, ty jsi mne vyděsila,“ jektá zuby starý muž. Úlekem spadne na zadek, ani se nehne.
    Vyděšeně zírá na kostlivce. Klobouk se mu sveze z hlavy na zem.
    „Ale copak, panáčku, snad se mne nebojíš?“ pobaveně se chechtá zubatá.
    Chasník se strachem krčí. Snaží se schovat za otep chrastí. „Měj se mnou slitování,“ škemrá.
    „Mám sice kvér, můžu tě zastřelit, ale neudělám to. Víš proč?“ táže se kostra ozdobená šátkem.
    „Necháš mne žít?“ Obava chudákovi pokroutila hlas. Celý se třese.
    „Dám ti dobrou radu. Zemři sám, bez násilí. Strachy. Ulehčiš mi práci,“ směje se smrtka, až jí chrastí všechny kosti.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Nová povinnost

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nařízení týkající se povinné desinfekce roušek.

    Pouhé nošení roušek k ochraně před šířením koronaviru nestačí. Určitě víte, že použitou látkovou roušku je nutno důkladně vydesinfikovat.

    Vědci v Itálii přišli na to, jak správně postupovat, aby rouška byla opravdu sterilní. Musíte ji vyvařit a pak ji nechat v horké vodě vystydnout. POZOR! Tento postup opakujete 3x.

    Počet vyvářek je velmi důležitý!

    Pokud budete bezprostředně za sebou vyvářet roušku vícekrát, než je uvedené, hrozí rozvolnění tkaniny, která pak nezabrání virům v průniku. Pokud naopak vyvaříte ústenku méněkrát, všechny viry nezničíte. Po třetí vyvářce roušku usušte a ještě přežehlete.

    Nezapomeňte! Třikrát a dost!

  • Obrázek uživatele Aplír

    Zkouška trpělivosti

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí http://www.sosaci.net/node/40469 V obchodě

    Drabble: 

    Brýle paní Johnové se každou chvilku svezou na špičku nosu. Krčí ho, aby je postrčila zpět. Častý pohyb připomíná nervózní tik, ale prodavačka je klidná. Mezi regálem a pultem má kbelíky, hrnce, naplněné pytle. Rozvážně, obezřetně se kolem prodírá, aby se její korpulentní postava v úzké uličce nezasekla.

    Zákazníci netrpělivě přešlapují.

    „Hrůza,“ šeptá paní Růžičková. „Prý budou vozit potraviny jen jednou týdně.“
    „No hlavně, ať je to levně!“ odvětí sousedka.
    „Prosím vás, ženský,“ zahučí jezeďák Novák. „Za chvíli stejně nebude mít nikdo co do huby.“

    Zanedlouho s jiným chlapem řeší politiku. Přestřelka slov. Rvačka na obzoru. Naštěstí je dělí dav.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Ledová královna

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.

    Drabble: 

    Od čtyř vzhůru. Každý den.
    Řehole krásy a půvabu.
    Trénink, škola, klavír, němčina, balet, led, let.
    Minutový itinerář na celý život.
    Pod knůtou ambic matky.
    Jedničky, medaile dcery:
    Náplast na tragédii.

    Úspěch neprozářil smutek očí.

    Dřina bez ustání.
    Už nemohu.
    Svěrací kazajka povinností.
    Už nechci.
    Mlč, mé dítě.
    Chci volnost.
    To nesmíš!
    Toužím žít s lehkostí.
    Poslušnost je úděl žen!

    Láska, milník v odříkání.

    Radost místo lkaní.
    Na jezeře bílé labutě.
    Tonou, jako já v životě.
    Ne labutě, ale brusle, symbol mého utrpení.

    Volant místo otěží.
    Chci si řídit život sama.
    Rychlost osvěží.
    Déšť, zatáčka, kamion.

    Už není co řídit.

    Závěrečná poznámka: 

    Máš kov? Á. Mám jich spoustu.

  • Obrázek uživatele Aplír

    V obchodě

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.
    Předchází http://www.sosaci.net/node/40300 Honem!

    Drabble: 

    V krámku hlava na hlavě. Dveře se otvírají dovnitř, respektive teď s nimi téměř nejde hnout. Blokuje ho neuspořádaný chumel lidí natěsnaný uvnitř. Dospělí rádi předbíhají, proto Bětka stále sleduje, kdo přišel po nich.

    Paní Johnová, boubelatá prodavačka. Šedivý plášť, tváře rudé zlostí na okupaci. Teď musí obsloužit třikrát víc lidí, než obvykle. „Ach, to horko!“ Povzdechem maskuje původ ruměnce. „Uf,“ otírá si pot. „Těžký úděl žen,“ mručí a myslí tím úděl prodavaček.

    Nespěchá, zvolna bere zboží, liknavě přepočítává součet cifer na papírovém pytlíku. Slůvko NE nahrazuje třepáním vlasů ze strany na stranu. Jak dochází zboží, stále častěji vrtí hlavou.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Štěstí mateřské

    Úvodní poznámka: 

    Pro změnu jedno obrazové drabble.
    Úděl ženy, jak ho dříve viděla společnost, sdělený přes obraz.
    Václav Brožík: Štěstí mateřské- Rodinný výjev
    http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_14895/zoom
    (kliknutím na obraz se dá zvětšit)

    Drabble: 

    Sluníčko rozsvítilo byt a vneslo do něho dobrou náladu.
    Honzíku, chceš?“ nabízí Eliška nejmladšímu sourozenci jablíčko. Ten je ale zaujat hrou. „Hopsa, hejsa do Brandejsa,“ natřásá ho maminka na kolenou. Chlapeček radostně výská.

    Malá Ema se od sestřičky inspirovala. Přestala si hrát s míčkem. Honem běžela ke koníkovi. Zakopla o koberec. Shrnutý roh je svědkem jejího pádu. „Ceš papat, toníčtu, ceš?“ nabízí mu svoje sousto. Koník souhlasně kývne celým tělem.

    Za závěsem u okna služka zašívá roztržené šaty. Dnes musí Lubošovi odpovědět na dopis. Až se vrátí z vojny, vezmou se. Taky budou mít děti. Jen si musí ujasnit, kolik.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Honem!

    Úvodní poznámka: 

    Předchází http://www.sosaci.net/node/40163 Okupace

    Drabble: 

    Babička zažila válku, tak hned ví, co dělat.

    „Bětuško, rychle dojdi do obchodu. Tady máš seznam,“ otře si ruce do zástěry.
    Bětka mrkne na konec dlouhého sloupce:
    2 bochníky
    mouku každý druh po třech kilech
    2 kila cukru, rýže
    bandasku mléka.
    „Páni, to neunesu,“ bezradně popotáhne a smrkne.
    „Vášo! Pomoz Bětce. Nákup bude móóc těžký. Vezmi si tyhle velké tašky.“ Vnuk se přiklátí se zarputilým mlčením.
    „Tady máš na útratu,“ vyloví našetřené peníze babi. „Nezdržujte se, běžte,“ strčí do Bětky.
    „Aúúúú,“ řve dvoumetrový výrostek. Ve spěchu zapomněl, že přerostl futra.
    „Vašku, neloudej se tak!“ vlaje za nimi výzva místo rozloučení.

  • Obrázek uživatele Aplír

    SAKRA!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    15+
    Nesoutěžní drabble, bez nároku na bod.

    Drabble: 

    Zprvu byl nadšený. Podbízivě přicházely za ním s líbeznými slovy a lichotkami. Noc co noc jiná adeptka lásky rozevřela svou náruč i klín. On však lásku necítil. Netušil, jaký to je cit. Pletl si ji s koitem.

    Časem ho dívky začaly nudit. Jako když komáři sosáky sají krev, jako když by mu pouštěly žilou, vysávaly z něho sílu. Tenkrát netušil, že v tom má prsty nemoc.

    Ach, jsem tak slabý. Jediné, co ve mně žije, jsou moje vzpomínky.
    Infekce - můj úhlavní nepřítel. Lidé prchají před jeho jménem.
    Dát se s ním do křížku, je má smrt
    Sakra! Kdo mne nakazil?

  • Obrázek uživatele Aplír

    Okupace

    Úvodní poznámka: 

    Předchází http://www.sosaci.net/node/40032 - Probuzení

    Drabble: 

    Okupace, to slovo se Bětce jako ozvěna rozléhá v hlavě. Učila se o německé okupaci.
    Z učebnic a vyprávění ví, že to bylo hrozné, ale nezažila to. Neví, co čekat. Má se bát? Ve vsi se život zdá beze změny. Kombajny vyjely do polí, léto má stále příchuť prázdnin.

    „Nemluvte, neslyším,“ chraptí děda po operaci hrtanu. Drzé mouchy mu na čele sosáky debužírují pot. Z televize doléhají vzrušené hlasy. Vyzývají k obraně. Děda nervózně poposedává. Chtěl by se zapojit. Má sice schovanou starou četnickou šavli, ale jít s ní proti tankům? Je nemocný, doprava nefunguje, auto nemá, Praha je daleko.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Hrst vzpomínek

    Jak už název napovídá, jde o střípky vzpomínek z konce srpna 1968.
    Proto si myslím, že čtenář se vždy snadno zorientuje i bez znalostí předchozích drabblů.
    Hlavní postavy:
    Bětka
    Vašek (bratranec Bětky)
    babička
    dědeček

  • Obrázek uživatele Aplír

    Probuzení

    Úvodní poznámka: 

    Originální fandom. Pokusím se během dubna přidat další střípky z konce srpna 1968.

    Drabble: 

    Bětka rozespale, bosky vstoupí do kuchyně. Dlaždice studí do chodidel. Promne si nevyspání z očí. Chvíli je dezorientována v čase. Je ráno, nebo večer?
    Den se prodírá oknem spolu s kokrháním kohouta. Ach tak, je jitro.

    Babička nervózně pobíhá po místnosti, děda zhrouceně sedí u stolu s podepřenou branou, sleduje televizi. Ale vždyť ráno televizor na diváky poulí jen monoskop podobný kyklopovu obrovskému oku. Takže je večer? To tak dlouho spala?
    „Co se děje?“ nechápe.
    Na černobílé obrazovce přejíždějí tanky. Je slyšet střelba. „Jsme okupováni!“ odpoví děda.
    V Bětce pulsuje panika.
    „Zachovejte klid!“ hlásí televize.
    „Zachovejte paniku!“ opakuje rozrušením popletená.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Lest

    Fandom: 
    Drabble: 

    Provazce vody svázaly mocnou armádu. Bystřina, neschopná stále polykat přívalový déšť, rozvalila své vyklenuté panděro po planině a rozbahnila ji.

    „Kampak, nepustím vás,“ mlaskalo blahem bahno a pevně objalo obávané válečné vozy s kosami. Vojsku velí zmatek. Jeden muž se vymanil z krvavé řeže.

    „Pojď se ukrýt ke mně do stanu, neboj se,“ láká vojevůdce lahodným hlasem žena a vzorně o něj pečuje. Přikryje ho dekou, místo vody dostane mléko. Když se vyčerpaný muž napije, usne jako kojenec. Stanový kolík mu prorazí spánek. Už se nikdy neprobudí.

    No vida, zdálo se, že kolíky došly, ale přece se ještě jeden našel.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Aplír

    Proč se říká je v tom háček a ne kolíček?

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jakou to má výhodu,
    kolíček na vývodu?
    Čeho? Moči nebo myšlenek?
    Jsi podobný kojenci, co kálí do plenek.
    Místo bulíků pověsili na nos kolíček,
    pořádně fouknout je prý malíček.
    Zdálo se, že máš plíce úplně splasklé
    stejně jako sebevědomí rozpláclé na skle.
    Foukals jako zběsilý na spirometrii,
    a zcela bez síly kašlal na symetrii
    a obsah plic.
    Čeho chceš nejvíc?
    Životem jdeš rovně a bez kliček.
    Rozum schováš pod množstvím pokliček.
    Nehraješ, ztratil jsi struny i kolíček.
    Nastavils druhou tvář pro další políček.
    Smůla, ztratil jsi i kolíčky na prádlo,
    co ho držely, aby na zem nespadlo.

    Kdo podrží tebe?

  • Obrázek uživatele Aplír

    Přítelkyně

    Úvodní poznámka: 

    Inspirováno obrazem Jana Zrzavého: Přítelkyně
    https://aukro.cz/zrzavy-jan-pritelkyne-velky-plakat-6931478816
    Vybrala jsem asi proto, že vzniklo jako první a přeci jen to už je měsíc. Na DMD docela dlouhá doba. :-)

    Drabble: 

    Ta úzkost z vypovězených slov. Ta bezvýchodnost toho, co ještě nebylo vyřčeno. Všechny ty pocity se utápí ve tmě. Neznatelná naděje je jako chatrné světlo lampy na stole. Odbila desátá. Srdce inspirované orlojem chce přestat bít. Zdráhá se tepat, protože v hlavě a v celém těle tu nebohou dívku tepou výčitky. Vzpomínky jako svěrací kazajka ji sevřely smutkem a ochromily touhu žít. Její obličej se protáhl bolestí. Noc zahalila jedno lidské tajemství.

    Přítelkyně mlčí. Jen její gesto říká jasně: Tohle přeci nemůžeš! Druhá ruka na rameni vyjadřuje soucit a chlácholí. Je to zlé, ale konec lásky ještě není konec života.

    Závěrečná poznámka: 

    Téma: Dvanáctá hodina odbila

  • Obrázek uživatele Aplír

    Královna

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zprvu jsem byla tenké nic s hláskem sotva slyšitelným.
    Jako děcko jsem ráda bosa běhala po kamínkách, vnímala jejich doteky. Moje radostné volání bylo dobře slyšet. Lákala jsem k sobě hodně dětí.
    Když jsem byla slečna, začala jsem se rozhlížet, vytáčela jsem se a svižně se hýbala v rytmu. Moje cesta byla klikatá. Líbil se mi stín stromů a štěbetání ptáčků.
    Pak jsem zmohutněla. Podobná Věstonické Venuši jsem chodila rozvážně. Pomalu. Moje úctyhodné boky leckomu vyrazily dech.
    Potom jsem uslyšela sonorní hlas: "Rozděl se a panuj!"
    Poslechla jsem. Rozvětvila se. Delta je má koruna. Panuji. Mám v moci život druhých.

    Závěrečná poznámka: 

    Děkuji organizátorům DMD, všem kdo vytrvale kontrolovali, těm, kdo psali a pochopitelně i těm kdo komentovali. Ke konci dubna mi přestal nefungovat net. Prekérní situace. Omlouvám se, že jsem nemohla tak náruživě číst a komentovat jako předtím. Loučím se. Za rok na shledanou.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Paprsky nití

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nevím, zda je to dost dada.

    Drabble: 

    Rozum dohola
    dokola pikola
    pikolík vzápětí
    počítá do pěti
    potom pětice
    muchlá petice
    ohavné chapadlo
    za krk tě popadlo
    co tě to napadlo
    proradné propadlo
    stavíš vzdušný zámek
    místo toho krámek
    za pár chechtáků
    s nonšalancí ptáků
    v průšvihu lítají
    pocity netají
    měchadlo míchačka
    v továrně píchačka
    dnes na místo charty
    digitální karty
    čin těžký jak činka
    teď svědomí spinká
    někam se protlačí
    ještě to nestačí
    ještě víc nahoru
    stůj pěkně v pozoru
    podobný jepici
    teď už jsi na špici
    ministerský rada
    spadla mu brada
    už lítá v povětří
    nikdo ho nešetří
    šetření to není
    opravdu legrace
    dneska je inflace

  • Obrázek uživatele Aplír

    Budeme si hrát

    Drabble: 

    Pipi stála na hlavě, v hlubokém zamyšlení si cucala konečky vlasů, přitom šlapala jako na kole.
    "Kam jedeš?" zeptaly se děti.
    "Cestuju do vesmíru odhalit jeho záhadu," odpověděla Pipi.
    "Proč?" opáčil Tomi.
    "Vesmír je záhada. Pořád se rozpíná a nepraskne, ale vezmeš balónek, foukáš do něho vzduch a najednou praskne. Nebo...." Pipi přestala šlapat. "Mám skvělý nápad," plácla se do čela. "Zahrajeme si báječnou hru."
    "Jak se hraje?"
    "Vila Vilekula bude černá díra," nadšeně švitořila Pipi. Pozamykala dveře. Klíč spláchla. "Už nikdy nemusíte jít domů."
    Jak to?" s obavou se zeptala Anika.
    "Co černá díra pohltí, už nepustí," zavýskla Pipi.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Buřič

    Fandom: 
    Drabble: 

    Les se stal bojištěm. Nemilosrdná řež vzbouřenců proti královu vojsku. Kmeny stromů se zděšeně rozestupují. Mezi nimi bojovníci živí i mrtví.

    "Tohle se dělá, postavit se otci? Usilovat o jeho život?" hučelo ve větru větvoví. Vykrákám tě za vlasy." Lačně mu hráblo do husté, bohaté kštice. Drželo pevně. Katapultovalo ho ze sedla. Bezmocně se zmítal ve vzduchu, zatímco mul šel dál.

    "Idiot," sykl nenávistně Joab, "ale okouzlující. Tolik lidí získal na svou stranu. Očaroval je krásou, uměním lichotit, podbízivými sliby. Nebezpečný králi i mně. Je zákon ho zabít? Pche!

    "Zbytečně prosíš, tentokrát ti nepomohu."
    Srdce, snadný terč pro vojevůdcova kopí.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Kolébka

    Úvodní poznámka: 

    Náhradní drabble, téma 21 Jednou za sto let.
    Asi letošní poslední obrazové:
    Berthe Norisová: Kolébka
    http://www.artmuseum.cz/reprodukce2_pohled.php?dilo_id=652

    Drabble: 

    Tys mi dal! Takový křikloun se narodí snad jen jednou za sto let! Těch protestů a křiku, vysilujícího tebe i mně! Nepomáhalo kolébání, houpání na rukách, masírování bříška, hlazení po vláskách, ani zpěv ukolébavek. Místo spánku jen brunátný obličej, zmítání v náruči a pronikavý pláč.

    Konečně usnul. To ticho je balzám...

    Můj drahoušku, jak jsi teď sladký. Vypadáš jako andělíček. Jsi prostě k zulíbání. Polibek ale nedostaneš. Nebudu riskovat, že tě vzbudím a že začneš nanovo.
    Navíc jsem tak unavená. Nemám sílu se nad tebe naklonit, ani vstát. Marně si přikazují zdvihnout nejen víčka i sebe a jít si lehnout.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Neodbytná

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nejdřív jsem neměl tušení, že se ke mně nastěhovala. Byla tichá, nenápadná a v mém obrovském býváku jsem si ji nevšiml. Časem jsem zjistil, že mám nezvaného hosta. Slušně jsem ji prosil, aby odešla. Ale nechtěla se hnout. U mne jí bylo dobře. Měla teploučko i v těch největších mrazech. Kdykoliv si vzpomněla, měla něco k jídlu.

    Začala mi pít krev.
    "Jdi pryč, nechci tě," řekl jsem důrazně.
    Chichichi. Zachytil jsem sotva slyšitelný smích.
    "Vypadni!" zavrčel jsem nevrle.
    Schovala se, potvora.
    Tak jsem ji začal hledat. "Já ti dám, až tě chytím!"
    Na vyhrůžky nedbala.
    Tak jsem tu blechu zakousnul.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Tajemství

    Úvodní poznámka: 

    + 15

    Drabble: 

    Jako malá se dívala před usnutím na strop. Byly tam dvě praskliny. Spolu se stíny připomínaly oči.

    Ty oči viděly její stud a strach. Viděly, jak se marně brání jeho síle, zbytečně volá o pomoc, jak se zoufale zmítá pod jeho chtíčem. Jeho oči neviděla, nechtěla vidět. Jen ty na stropě.
    Dívaly se bez mrknutí, chladně, strnule a pořád.

    Ty oči ji začaly pronásledovat.

    "Tady se ti nic nestane," chlácholí ji lékař. "Pověz mezi čtyřma očima, čeho se bojíš?"

    Neřekla o dalších očích, že je vidí, ať je kdekoli, jako by je vždy někdo orazítkoval na strop...
    Zamlčela, co spatřily.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Přítel

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nestydatý mráz zalézá i kam nemá. Všude kolem jiskřící sníh. Bodá ho do očí. Sotva drží tempo s ostatními na omrzlých nohách. Už jen čtyři místo poníků táhnou saně, torzo výpravy. Únava a zklamání přimrzly k tělu. S námahou střídá kroky. Každý výdech mu namrzá na vousech.
    "Nechte mě umřít, jeďte sami," vyčerpaně prosí kamarády.
    "V žádném případě!" protestují.
    Trpce sevřel rty.

    Náhlý poryv větru mu dal herdu do zad. Začalo sněžit. S námahou ve vichřici postavili stan.
    Pod záminkou se z něho vypotácel do sněhové bouře vstříc smrti.

    "Nebudu pro kamarády zbytečnou přítěží. Ať mají větší šanci na přežití."

    Závěrečná poznámka: 

    5 mužů Scottovy výpravy dorazilo na jižní pól, ale ne první.
    Při zpáteční cestě chtěl kapitán Oates poskytnout svým druhům naději na záchranu. Už ho pak nikdy nikdo neviděl.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Dilema

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Rozhovor dvou porodních bab.

    Drabble: 

    Děsivé nařízení! Nemohu tomu uvěřit. Je mi špatně.
    Je neslýchané, co po nás chce. Přeci máme pomáhat maličkým na svět a ne je zbavovat života.
    Taková nehoráznost! Je přesvědčený, že je všemohoucí.
    Bodá mě u srdce to hořekování, zmatek a zoufalství nastávajících matek.
    Třeba by se ustrnul, kdyby slyšel jejich pláč a kvílení.
    Nic ho neoblomí, je krutý.
    Co budeme dělat? Poslechneme?
    To nedokážu.
    Mám strach z faraonova trestu, nezná soucit.
    Taky se bojím, ale víc Boha. Smrt novorozeňat si nevezmu na svědomí. Doslova jim pomůžu k životu.
    A co když to zjistí?
    Hm... Řekneme: Izraelitky porodí dřív, než přijdeme.

  • Obrázek uživatele Aplír

    V zajetí času

    Fandom: 
    Drabble: 

    Chtěli jsme se podívat za obzor. Příliš nebezpečné v tom čase.
    Chtěli jsme putovat za obzor. Nesměli jsme. Naše touha byla spoutána časem.
    Tak jsme se jen dívali k obzoru, možná trochu shrbeni, ale s hlavou nahoru.

    Myšlenky nespoutané jako gejzír tryskaly z nás, ale slova ve vězení na neurčitou dobu spoutaná časem.

    Hlavu v oblacích, spoutání časem, než jsme k nim mohli vzlétnout k nebi.

    Bláhoví v narůžovělém oparu zamilovanosti, spoutáni časem, toužili jsme po věčnosti.

    A když přijde poslední hodinka, byť se snažíme sebevíc, nezískáme ani několik okamžiků, pár nádechů a výdechů navíc.

    Celý život jsme spoutáni časem.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Údiv

    Drabble: 

    "Ahóój, Kvaku," volal Žbluňk.
    Nikdo se neozýval.
    V domečku nikdo nebyl.
    Rozběhl se ke studni.
    Tam byla jen převrácená konev.
    "Kvakůů," zakřičel.
    Naslouchal.
    Sluneční paprsky si razily cestu tichem.
    "Kde může být?" přemýšlel žabák.
    "Tamhle je," zakřičel.

    Kvak ležel na zádech, ruce pod hlavou, v puse stéblo trávy. Nic neříkal. Díval se na něho, ale neviděl ho. Oči měl divně lesklé.

    "Jejda, nestůněš?" obával se Žbluňk a sáhl kamarádovi na čelo.
    Kvak se vymrštil.
    "Tys mě vylekal," vyjekl.
    "Co je s tebou?" nechápal Žbluňk.
    "Nic, jen jsem snil, jak hezké by bylo, kdybys byl můj oddaný sluha," usmál se Kvak.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Nechci

    Fandom: 
    Drabble: 

    Hitler je u moci.

    Právě se spouští loď Horst Wessel v Hamburku. Události přihlíží dav. Dělníci jsou natěsnáni jeden vedle druhého. Jejich napjaté ruce toporně trčí jako bodáky bajonetů směrem k nebi. Působí to děsivě. Všichni jako jeden muž hajlují. Většina z přesvědčení, někdo ze strachu z následků, že nezdraví Vůdce. Obava jako silný kladkostroj vytáhne vzhůru paže těch, kteří vnitřně nesouhlasí.

    Jeden je osamocen v davu. Nesnaží se být nenápadný. Ruce má zkřížené na prsou. Jasné gesto, kterým říká NE! Hajlovat nebudu. Mám rozum a svědomí. Nesouhlasím. Nechci s tím mít nic společného.

    Obyčejný člověk a taková vnitřní síla.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Vina

    Fandom: 
    Drabble: 

    Byl první. Měl zdraví, výborné jídlo, zajímavou práci, milovanou manželku. Otec mu dal ty nejlepší rady do života. Z lásky ho varoval: „Poslyš, z tohoto stromu nejez.“ Neposlechl. Jeho dědictví je smrt.
    Člověk.

    Nepotlačoval svou chtivost, ta se rozrůstala a nakonec oslepen vidinou zisku zradil. Zradil svého učitele, zradil svého přítele.
    Poznávací znamení: polibek.

    Užíval si svou moc. S potěšením třídil lidi, jak zrnka hrachu a čočky. Tebe pošlu rovnou do plynu. Ty budeš dobrý pro „lékařské experimenty“, kamufláž jeho sadismu a nelidské zrůdnosti. Má na svědomí přes 400000 životů, když žádné svědomí neměl?
    Anděl smrti.

    Je možné jim odpustit?

  • Obrázek uživatele Aplír

    Hrající si děti na Kampě

    Úvodní poznámka: 

    Letos docela témata nahrávají obrazovým drabble.
    Tentokrát Soběslav Hyppolyt Pinkas: Hrající si děti na Kampě
    http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_1111/zoom

    Drabble: 

    „Týjo, to né!“ drbe si hlavu klečící Pavel.
    „To koukáte, co?“ volá Pepík, který právě hodil.
    „Vypadá to, že vede. Co říkáš, Rudo?“ ptá se dívenka s děckem v náručí.

    Ruda v hlubokém předklonu s jednou nohou ve vzduchu trochu připomíná akrobata. Rukou zapřenou o zeď, chytá balanc, zatímco druhou jako olovnici má volně spuštěnou k zemi a poměřuje výsledek.

    „Taky bych chtěla házet. Třeba zvítězím. Pohlídáš mi sestřičku?“ škemrá malá chůvička.
    „Tak jo, ale jen chvilku. Půjdeš ke mně, malá?“

    „Tohle je nuda. Kluci, mám skvělý nápad!" kaše se Ota. „Vyžaduje odvahu. Kdo půjde se mnou? Nehlaste se všichni..."

  • Obrázek uživatele Aplír

    Dáma a milostný dopis

    Úvodní poznámka: 

    Opět obrazové.
    Vermeer: Dáma a milostný dopis
    https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4b/Vermeer%2C_Johannes_...

    Drabble: 

    Pantofle rozhozené u vchodu, horempádem vtrhla k paní. Vrazila do koše s prádlem. Rychlý vpád umlčel melodii.

    Kde jsi k tomu dopisu přišla?
    Přesně jak povídám. Přinesl ho malý klučina.
    Neděláš si legraci?
    To bych si, paní, nedovolila.
    A říkal něco?
    Abych vám ho okamžitě donesla. Tak sem hned letím.

    „To vypadá na milostný dopis,“ potutelně se usmívá služebná.
    „Milostný dopis?“ zaraženě hledí na služku. „Myslíš, že ho mám otevřít?“ Hlas rozechvívá pochybnost.
    „Za to nic nedáte, paní. Alespoň zjistíte, kdo a co vám píše,“ bodře radí.
    Dobrá. Ale pamatuj, je to přísně tajné! Běda jestli o tom něco cekneš!

  • Obrázek uživatele Aplír

    Drž hubu a krok

    Fandom: 
    Drabble: 

    První den
    Mlčí, jako ti před ním, jako ti za ním. Každý den jedno kolo.

    Druhý den:
    Přemítá: K čemu to je dobré?

    Třetí den
    Slyší jen šoupání nohou.

    Čtvrtý den
    Místo šípů pohledy nepřátel.

    Pátý den.
    Z hradeb se na ticho snáší posměch.

    Šestý den
    Zástup jako had obtáčí město. Mlčení je zlověstné.

    Sedmý den
    Pochodují sedmkrát.
    Ticho se šíří jako mor.
    Sedmý okruh. Křik dostává amnestii. Jako gejzír vytryskne hurónský řev.
    Při troubení rohů naskakuje husí kůže.
    Jekot rozechvívá vzduch.
    Zdi bombardované randálem padly. Evidentně ne ledabylou prací nebo únavou materiálu.
    Padly zázrakem a jemu padla brada údivem.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Aplír

    Hvězda

    Fandom: 
    Drabble: 

    Srdce jí bušilo nervozitou a strachem, cítila až ve spáncích, jak zběsile pulsuje. Mohla mlčet a tutlat svůj původ, ale neudělala to. Odvážný čin mohl být potrestán smrtí.

    Nespouštěla oči z žezla, které mělo určit, zda přežije, či nikoli.
    Ta úleva. Král jí projevil milost, protože zářila krásou a půvabem, vyzařovala z ní vlídnost a skromnost.

    Její perské jméno, tak jako zář té nejjasnější hvězdy vlilo naději lidem odsouzeným k zániku. Riskovala svůj život a tím zachránila celý svůj národ.
    Star.
    Pro mnohé se stala nejzářivější hvězdou. Symbolem života. Ester - hvězda.

    Pod původním jménem s významem myrta jí zná málokdo.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Před bouřkou

    Úvodní poznámka: 

    Opět obrazové.
    Jakub Schickaneder: Plečka
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakub_Schikaneder#/media/File:Jakub_Schika...
    _Plecka_(1887).jpg
    Nevím, jak vám, ale mě odkaz nerozbalí obraz. Musím se jet na stránku dole na galerii a tam v 2. řadě kliknout na obraz plečky.
    Jestli to máte také tak, omlouvám se.

    Drabble: 

    „Maruško, slyšíš? Nech toho. Pojď domů,“ prosebně volá manžel.
    Shrbená záda mlčí.
    „Koukni na obzor. Něco se žene,“ Juro zesiluje hlas, bezradně přešlapuje.
    Skloněná žena ani nepozvedla hlavu.
    „Marie, pojď už!“ Výzva zní tentokrát drsně.
    Dál mlčky pleje. Vítr jí čechrá vlasy. Opírá se do zad, do šátku. Chce ji vidět prostovlasou.
    „Ty se nebojíš bouřky?“ skoro ječí muž. Ruce jako amplion přiložené k ústům.
    „Ach, asi se nenarovnám. Jen ještě tenhle řádek,“ přemlouvá sama sebe. Nutí se do rychlosti.
    „Tak mysli aspoň na volky. Už si potřebují odpočinout.“
    „Však já také,“ hlesne.
    Zahřmělo. Nebe ji hubuje. Radši tedy půjde.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Stále spolu

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní

    Drabble: 

    S ránem se v tobě probudil despota,
    jak spráskaný pes se nyní třesu.
    Proklínáš vše i zrod mého života.
    Tohle dál vážně jen těžko snesu.

    S ránem se v tobě probudil despota,
    hněv na mě vrháš bez skrupulí.
    Pro tebe jsem jen hloupá dorota.
    Tvá nevrlost mé srdce půlí.

    S ránem se v tobě probudil despota,
    nepočítal jsi do sta, ba ani do tří.
    Nervy skřípla zabouchnutá kapota.
    Tvůj hněv bez zábran vyletěl do povětří.

    S ránem se v tobě probudil despota,
    v mém nitru jsi způsobil binec.
    Žít s tebou, věru, těžká je lopota.
    Oba jsme zralí pro blázinec.

  • Obrázek uživatele Aplír

    Lichvářka

    Úvodní poznámka: 

    Zdroj inspirace - Jusepe de Ribera: Stará lichvářka
    http://www.artmuseum.cz/reprodukce2_pohled.php?dilo_id=1810

    Drabble: 

    Jo, já vím. Cosi schované hluboko uvnitř mne, o čem jsem myslela, že je mrtvé, mi našeptává, že to není správné. Ta ženská má na krku deset hladových dětí. Muž jí zemřel na souchotě. Je na všechno sama.

    „Kolik dělá úrok?“ ptá se vdova, hrdlo přiškrcené úzkostí.
    „Že jste to vy, padesát procent na den.“ Stydím se, proto se na ni nedívám.
    Malinko, co jí odvážím, neulehčí tíhu živobytí.

    Radost z toho nemám, ale taky musím z něčeho žít. Život je tvrdý. Moc hořký. Jsem stará, opuštěná. Jen váhy jsou navždy se mnou. Váží mé hříchy a prokletí. Bože, odpusť.

Stránky

-A A +A