Moje články

  • Obrázek uživatele ef77

    V Pacově

    Úvodní poznámka: 

    Závěrečná poznámka je míněna jako pocta předloze.

    Drabble: 

    Po příjezdu do městečka předložil Cimrman radním svůj návrh na pomník velkého rodáka. Byl stylizován do podoby obřího hnízda, které symbolicky vyjadřovalo jak básníka, tak jeho rodné město. Radní Kýhos, vášnivý nimrod, sice Cimrmana znechutil poznámkou, že sovy hnízda nestaví, a toto navíc vypadá jako čapí, ale starostův výkřik: „To teda vejrám,“ mu dodal energii. Takto posílen oběhal Cimrman všechny důležité občany a mecenáše, vybral pro pomník místo a vytvořil další skicy návrhu.
    Místní obecenstvo však nepochopilo večerní divadelní vystoupení*, kočovná společnost Lipany i se svým principálem musela Pacov spěšně opustit, a tak má básník před zámkem zcela banální bustu.

    Závěrečná poznámka: 

    * viz výkřik lékárníka Hoffmana: "Já vám dám kapky!"

  • Obrázek uživatele ef77

    Revolucionářka

    Drabble: 

    Revolucionářka jsi byla dokonalá.
    Krásná, výřečná, charizmatická, schopná strhnout davy. Do boje za rovnoprávnost, tvůj cíl, jsi dávala všechno, duši i tělo, mezidruhové vztahy, jsi pěstovala s nadšením. Žádná zbraň ti nebyla cizí, odstřelovač jsi byla fantastický. Dokázala jsi přežít v divočině, řídit jakýkoli dopravní prostředek, žít v utajení.
    Když ti zasekli sekeru do hlavy, smála ses.
    Když tě mlátili holí, pořád jsi stála na nohou.
    Pád ze skalisek jsi přežila.
    Ani ten náklaďák, co tě přejel, tě nedokázal zabít.
    Až ta studená voda v řece, ta už byla nad tvoje síly.
    Revolucionářka jsi byla dokonalá.
    Už nejsi, Zlatovlásko, krásko.

    Závěrečná poznámka: 

    Spíš Rasputin, než Mařenka. Některé mýty mají tuhý kořínek.

  • Obrázek uživatele ef77

    Mazer Rackham

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pro Brygmi, díky které jsem si uvědomila, že jsem letos ještě nenapsala nic na Enderovu hru. Děkuju!

    Drabble: 

    Jako dítě snil o tom, že se stane hrdinou, že poletí do vesmíru a uvidí všechny hvězdy. Předsevzal si, že vyroste v správného muže, bude čestný, spravedlivý, poctivý a dobrý.
    Jako dospělý zachránil svět. Nikdo se nesměl dozvědět, jak přesně.
    Cestoval do vesmíru. Jako živá konzerva pro příští časy. Neviděl hvězdy, neobjevil světy, hibernoval. A musel o tom mlčet.
    A teď stojí na velitelském můstku a sleduje malé děti, jak vedou vojska do bitev. Jak se vyčerpávají až do krajnosti. Jak ztrácí svá dětství, nevinnosti, nervy, sebe. Má zacpaná ústa, svázané ruce a rty a klouby prstů rozkousané do krve.

  • Obrázek uživatele ef77

    Večeře

    Drabble: 

    Tabule byla velkolepá. Na čínském a japonském porcelánu se vršily hory ovoce, na stříbrných tácech byl servírován nespočet druhů ptáků zdobených peřím, jímž se honosili za života. Vzácnou výstředností patřičně oceněnou hosty byl podávaný jeseter z Volhy. Nadšeně byla přijata předložená mihule z italského jezera. Víno Středomoří jiskřilo. Hostitel byl milý a pozorný. Dům se skvěl přepychem a bohatstvím.
    Přesto jako kdyby nad stolem čas od času proběhl neurčitý stín.
    Prokurátor Villefort byl nezvykle tichý a zasmušilý.
    Paní Danglarsová se chvěla.
    Sluha pána domu byl bílý jako stěna.
    Hrabě Monte Christo podával večeři v Auteuile, v domě U studánky 28.

  • Obrázek uživatele ef77

    Cesta zpátky

    Fandom: 
    Drabble: 

    Otec byl opilec, doma chrápal, v hospodě se svlíkal, nahej táhnul vesnicí, děti po něm házely bláto. Jeho bratr je blázen. Povídá si sám se sebou, povídá si s kočkama. Matka – pánbíčkářka, do kostela leze po kolenou. Vesnici pro smích. Její bratr nemluví vůbec. Hýká. Rodinná pole? Koukol, pýr, kopřivy a bodláky.
    Může se mi někdo divit, že jsem chtěla vypadnout? Za každou cenu? Že bych šla s kýmkoli, kdo by mi slíbil, že mě dostane pryč?
    A bylo to sladké, tu krátkou chvíli to bylo nebeské.
    Už není.
    Vracím se zpátky.
    Je po všem.
    Zabila jsem holoubátko, matko má.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele ef77

    Šedá, žlutá, červená a zelená

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Nemáme šedou.“
    „Kresli černou a míň tlač.“
    Šedá. Šedá je cesta, struska, nálada, kamení, obloha. Šedý je strach..
    „Podej mi žlutou, prosím.“
    Žlutá. Žluté jsou plameny a mraky. Žlutý je žár. Žlutá je únava.
    „Potřebuješ ještě červenou?“
    Červená. Červený je oheň, kruh před očima. Červená je krev. Červená je Oko.
    „Nevíš, kde máme zelenou? Nemůžu najít zelenou.“
    „Na co zelenou? Kreslíme Mordor! Tohle je Hora Osudu, nepotřebuješ zelenou.“
    „Tati, v Mordoru nebyla zelená? Vůbec žádná?“
    Zelená. Zelený je Kraj, klíček obilí, zelená je pentle v Růžiných vlasech. Zelená je naděje.
    „Byla, Elanor, ale nebyla vidět. Alespoň ne na první pohled.“

  • Obrázek uživatele ef77

    Bezprecedentní protežování! Proč Mojžíš zaměstnává bratra?

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Vykradla jsem židovský vtip. Obávám se zároveň, že jsem vykradla i sama sebe.

    Drabble: 

    Jak jsme vás informovali (viz článek Šok! Vůdce koktá!), tiskový mluvčí výpravy byl ustaven bez řádného výběrového řízení.

    Ano, Áron se vykecá ze všeho, ale je to hlavní důvod? Není!

    Dle našich zjištění nabídl vůdci hlavní roli v připravované knize s pracovním názvem Bible. „Bude to bestseller,“ říká Mojžíš. Možná, ale kdo to odskáče? My všichni! Dramatický přechod Rudého moře! Trmácení na poušti! Nevyvážená strava! To vše pro větší dramatický efekt ve škváru pisálka, jehož jedinou kvalifikací je to, že je Mojžíšovým bratrem!

    Není to na Sión volající?

    Další šokující podrobnosti čtěte ve Zlatém teleti, vašem průvodci na všech cestách!

    Závěrečná poznámka: 

    Až za svá biblická drabblata přijdu do pekla, budou pravidelně přicházet Mojžíš s Áronem a přikládat mi pod kotel.

  • Obrázek uživatele ef77

    Nikdy nebudeš sám

    Drabble: 

    Na úplném konci cesty zůstala jen zářivá zeď, tráva, obloha a oni tři. Starý Eustace by řekl, že počítá jen děti, protože Beránka – Lva není možné do celkového souhrnu zahrnout, ten nový chápal, proč to udělat nelze. Pak Lev mluvil o cestách, řekách a mostech, a taky o tom, že pro dva z nich narnijská putování končí, ale začínají nová, v jejich světě, mluvil o hledání, o nalézání a poznání. Nový Eustace cítil smutek Lucinky a Edmunda. Cítil sílu, když Lev hovořil. Cítil drobná rašení naděje. A cítil taky malý osten obavy, že zůstane sám. Dokud nepohlédl Lvovi do očí.

  • Obrázek uživatele ef77

    A to mi říká teď?

    Fandom: 
    Drabble: 

    Každej z nás to zná, ty kecy typu: To pochopíš, až budeš velkej. Vodjakživa mi to pilo krev. Tak jsem snažil dospět, jako to jen šlo. Plival jsem na zem. Nezdravil sousedy. Tajně, a pozdějc i veřejně, jsem chodil chlastat. Dokonce jsem zkusil lehkou děvu (známá z dětství, tu hodinu jsme prokecali). Pak k nám přišel ten novej. Fotr z něj byl úplně hotovej, takže jsem usoudil, že to bude ta pravá revolta. A víte, co jsem slyšel hned při prvním setkání? Prej, pokud se neobrátíte a nebudete jako děti! To se dozvím teď? Když sem dospělej? Je to fér?

    Závěrečná poznámka: 

    Matouš 18, 3-5

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele ef77

    Rozhovor na Girlandu

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Bez znalosti fandomu nejspíš nepochopitelné, takže se obávám, že jsem stvořila své letošní největší (protože první není) bjb.

    Drabble: 

    „S lítostí Vám musím sdělit, že vyslaní muži byli do jednoho zabiti.“
    „Opravdu? Tvrdil jste, že se jedná o bezproblémovou misi. Říkal jste, že Marco nepoužije zbraň ani magii proti žádnému živoucímu a myslícímu tvorovi. Byl jste přesvědčen, že vojín Alana je hloupá, jednoduchá a zbabělá.“
    „Narazili na jednotku protivníka.“
    „A řešení?“
    „Zdá se, že křídlatí je pronásledují stejně urputně jako my.“
    „Divíte se? S tím, co jsou? S tím, co by pro obě strany znamenali? S tím, co představuje jejich dítě?“
    „Navrhuji najmout na jejich odstranění nezávislé.“
    „Souhlasím.“
    „Ta laciná záležitost se tím ovšem prodraží.“
    „Žádná cena není vysoká.“

  • Obrázek uživatele ef77

    Vysoký jalovec

    Úvodní poznámka: 

    Tak 3. - 4.B.
    Je to kardinální hovadina, ale vy do mě tématem, já do vás drabbletem.
    Znalost písně Vysoký jalovec podmínkou.

    Drabble: 

    Probírali zrovna Tisíc a jednu noc a paní učitelka se zeptala Horáčka, co je to džin, a Horáček povídá, to teda náhodou vim, to je to drahý pití, co kupuje máma příbuznejm k Vánocům, a na který otec nadává, že je to plejtvání, protože je to stejný jako jalovcová, a tu, podle mě a podle tý písně, vyrábí ten vysokej, co má statek, protože jal ovec, akorát teda nechápu, proč přes něj skáčou ženský, a taky nevim, co je to to tr, ke kterýmu se váže koza. A paní učitelka seděla, držela hlavu v dlaních a vydávala tenký, monotónní kvil.

  • Obrázek uživatele ef77

    V mdlobách (intermezzo)

    Drabble: 

    Sunkáč se otřepal a bleskurychle si zinventarizoval kosti. Potřeboval si srovnat peří i myšlenky. Potřeboval panáka. Potřeboval vyrovnat účty s Káčidym, s tím zakachněným nepodarkem. Jednou provždy. S tou myšlenkou upadl do mdlob.
    Butch měl pocit, že mu kolem hlavy poletují malé, zlaté kachničky. Přemýšlel, jestli se vůbec někdy vzkachní a vstane. Pak si všechno vybavil. Sunkáč! Ten kachňant! Tohle musí skončit. Jednou provždy. Pokusil se vstát a sesul se k zemi.
    Trpaslík snil krásný sen. Zbavil se Sunkáče i Káčidyho. Kachní hnízdo bylo jeho. Skončil to. Jednou provždy. A pak omdlel.
    Doktor shlédl na bezduchou trojici a zamyslel se.

  • Obrázek uživatele ef77

    Na břehu moře

    Úvodní poznámka: 

    Poslední větu jsem drze šlohla Josefu Škvoreckému.

    Drabble: 

    Po svatbě s princem byla neskonale šťastná. Teď mívá pocit, jakoby drobná část jeho duše zůstávala mimo její dosah.
    Když se uprostřed hovoru odmlčí. Když od ní znenadání odejde. Když se sám prochází po mořském břehu. Když dlouho, dlouho zírá na stopy krabů v písku, na vlny, na pěnu mezi kameny.
    Jen jednou sebrala odvahu. Podíval se na ni, smutek v očích: „Zdá se mi, že bych ty stopy měl umět přečíst. Že mi vypráví o něčem, co jsem měl, a nemám.“
    Neměla na ta slova odpověď.
    A když odcházeli, ruku v ruce, moře k nim vzkřiklo jako divoké zvíře.

  • Obrázek uživatele ef77

    Albína Skočdopolová

    Drabble: 

    Pažout povídá Horáčkovi, člověče, nic proti, když jdeme k vašim nepozvaně na oběd, a než si zujem boty, je kachna na stole, ale co je moc to je příliš, naše konkurence ví i to, kolik objednáváme hřebíků. Horáček mu odpověděl, to je Albína Skočdopolová, když jsem dostal pětku, vrazil mi ji táta rovnou mezi dveřma, baba vidí snad i za roh, ale v klidu, stopil jsem Machajdě sluchátko a povídá, prosím, my bychom chtěli, aby Skočdopolová dostala zákal, a ze sluchátka se ozvalo, jsou i jiná řešení, chlapci, a Albína měla najednou v bytě osm kočiček a nestíhala vůbec nic.

  • Obrázek uživatele ef77

    Hromy a blesky

    Drabble: 

    Ví, jaký text chce napsat: radostný i burcující, plný naděje, ale takové, pro kterou se musí bojovat, kterou je nutno si zasloužit. Ale nedaří se, moří se s tím, slova jej neposlouchají.
    Je dusno, ani větřík se nepohne, moucha nezabzučí a hlava padá na stůl pokrytý papíry bílými k vzteku, už už se myšlenka zatřepotá, a pak uletí jako motýlek.
    Světlo a rána, procitá náhle, s výkřikem.
    „To nic,“ přiběhne služka přivolaná hlukem, „to je jen bouřka. Hromy bijí prudce a nad Tatrami se blýská.“
    K jejímu velkému úžasu ji po těch slovech Janko Matúška zprudka políbí na obě tváře.

    Závěrečná poznámka: 

    Pevně doufám, že se Slováci neurazí.

  • Obrázek uživatele ef77

    Dcera paní z Outlova

    Fandom: 
    Drabble: 

    Stěhovala jsem zrovna nábytek do patra, když správce doručil pozvání na královský ples. Mamička míní, že se hledá nevěsta pro následníka. Je to sice takový chcípáček, jednou rukou bych ho uzvedla, ale koruna je koruna. Švadlena nejdřív remcala, že nemá materiál na nové šaty, ale stačilo, abych na ni jednou dupla. V té rudé jsem přímo impozantní. Cesta na ples nebyla z nejlehčích, ale když za to člověk pořádně vezme, i saně ze závějí vyprostí. Na zámku konkurence veškerá žádná, ty chudinky vyzáblé, nedomrlé, bych sfoukla levou zadní. Nenamáhejte se, třasořitky, chcípáček je můj!
    ***
    „Paní z Outlova s dcerou Droběnou!“

  • Obrázek uživatele ef77

    Frau Totenkinder

    Drabble: 

    V krásném bytě na Manhattanu žije distinguovaná dáma. Má ráda klasickou hudbu (tu opravdu klasickou, Engelbert Humperdinck jí nesmí přes práh), pije čaj z tenkého porcelánu a na občasné bridžové sedánky peče ten nejlepší perník. Někdy, když je krásně, chodí do Central Parku krmit holuby. Dětem se vyhýbá, ti malí Johnníkové jí lezou na nervy.
    Jinak, a to především, celé dny pilně štrikuje a štrikuje.
    Nenápadná milá stařenka. Roky a staletí splétá kouzla, jehlice jen klapou.
    Kdo se jí postaví, kdo chce kazit její plány, kdo by ji chtěl vyzvat na souboj, ten,... ten dopadne.
    Baba Jaga by mohla vyprávět.

  • Obrázek uživatele ef77

    Tuková hlídka

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Věnováno Rye, protože její poznámka v diskusi mě na to přivedla a navíc je matkou myšlenky módních hlídek (viz http://liskovyorisek.blogspot.cz/search/label/Zlo%C4%8Din%20a%20trest).

    Drabble: 

    Zatáhnout břicho. Zadržet dech. Sakra! Ten poslední knoflíček nedopne.
    Zatrápení Moraváci! A měla to tušit, když ji Jitka pozvala na tajný výlet. Zapadlá ves v Bílých Karpatech, až na místě zjistila, že je v ohnisku hnutí odporu. Ilegálně uzené klobásky. Máslo. Sádlo! Bílá mouka. Pravá šlehačka. Cukr!
    Zrcadlo jí sděluje neúprosnou pravdu – kyprá postava (výraz z knih na indexu). Vypadá jako ty dámy z obrazů, co je v galeriích zakrývají cedule „Fuj!!“.
    Poslední šancí je korzet, ocelové kostice skřípou a skřípou.
    Štíhlá jako proutek vychází na ulici a zastaví se jí srdce.
    Tuková hlídka dneska kromě měření pasu i převažuje.

  • Obrázek uživatele ef77

    Květinářka

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Velmi okrajově souvisí s mými příspěvky do Letní dobročinnosti a Vánoční nadílky roku 2015, proto jsou přiřazeny do fandomu Budeč. Znalost povídek ale vůbec není nutná, klidně by to mohlo být i "Originální".

    Drabble: 

    Zpravidla přichází s jarem, včera to byli pihatí, uhrovatí kloučci, co jen zahučeli: „Matka má narozeniny“, teď se vytáhli a zmohutněli a jsou z nich chlapi, podávaj mi sežmoulaný peníze vlhký smrtelným potem: „Víte, já bych potřeboval...“ Tak připravím první pugýtek, z naděje a touhy, a nechci vědět, pro koho je, ani jak probíhá seznamování, protože když to jde dobře, oni se zase vrátí, a já pak každou další kytku omotávám zaříkanou mašlí, vlastně to není magie, jen tolik požehnání, kolik můžu dát. A dál se nemusím na nic ptát, protože stejně všichni vědí, že nejkrásnější svatební kytice vážu já.

  • Obrázek uživatele ef77

    Gepettův nářek

    Úvodní poznámka: 

    Les tam je. Náhoda svým způsobem taky. Doufám, že nejsem mimo téma, protože jsem tak mimo, že to ani nedovedu odhadnout.
    Obsahuje spoilery k dílům Domovina a Vlci.

    Drabble: 

    Ten, který v pozadí tahá za nitky – ovšem. Šedá eminence – no, prosím. Ale vládce díky náhodě? Ani omylem. Můj prvorozený nevznikl jen tak. Se štěstím, to ano, ale já věděl, co čarovný háj dokáže, a uměl jsem odhadnout i to, jak se zachová Modrá víla. Když mě poprvé požádali o loutkového vladaře, seli do mnou zorané půdy. A dál? Výsledek pečlivého plánování, skvělého odhadu situace, důkladná řemeslná práce. Uvězněním víly eliminace posledního nekontrolovaného faktoru.
    Vždyť já měl i pěstební a těžební plány kouzelného lesa!
    Všechno pod kontrolou, dokud se do toho – náhodou, to mi nikdo nevymluví - nezamíchal ten vlčí hajzl.

  • Obrázek uživatele ef77

    Hurá na prázdniny!

    Drabble: 

    Penelopa zkontrolovala nalíčení a letmo zauvažovala, zda je to pro slečnu (skoro) na vdávání vhodné.
    Petr odpískal rugbyovou sezonu a sbalil si bágl.
    Šimon přemýšlel, jestli se to u vysokoškoláka dá považovat za normální.
    Papouš si obstaral novou várku mazání na klouby, Dulcinela štkala, že v jeho věku už to není legrace.
    Gervais rozvažoval, co to asi udělá s jeho heksnšůsem.
    Geraldina požádala v kuchyni o větší porce meruňkové marmelády a likér.
    H.H. věk neřešil. Zapomněl, jak je vlastně stár, a podívat se nemohl, protože někam založil brýle.
    Ve skutečnosti se všichni na další prázdniny v Mytologii nehorázně těšili.

  • Obrázek uživatele ef77

    Zahájení sezony

    Úvodní poznámka: 

    AC/DC počítám jako dvě slova.

    Drabble: 

    Milada oznámila, že Totální Kostka nebude se začátkem sezony čekat do prvního dubna, ale odloví co nejvíc návštěvníků, než prchnou na Orlík. Začínáme na Velikonoce. Josef se pokusil vyprosit odklad invaze muflonů u Boha, z kostela ho ovšem vyštvala křesťanská mládež písní „Ježíš žije, z mrtvých vstal“ na melodii Highway to hell od skupiny AC/DC. Po návratu na zámek se uchýlil do stáje, kde ovcím vyprávěl o houfech zdivočelých dětí, které je brzy budou štípat, tahat za uši a píchat prstíčky do očí. Pak zamknul, pověsil na bránu ceduli „Zavřeno pro epidemii cholery“ a šel se zabarikádovat do kotelny.

  • Obrázek uživatele ef77

    Lich

    Obdarovaný: 
    neviathiel
    Fandom: 

    Krásné Vánoce, milá neviathiel! Pokusila jsem se splnit Tvé přání budečskou povídkou o magii, a protože jsou Vánoce, je to magie bílá. Svým způsobem navazuje na Čeřenův zvon z Letní dobročinnosti a je jen chabým díkem za všechny Tvoje komentáře, které jsi mi kdy napsala. Když si je vybavím, stále mám pocit, že tou obdarovanou jsem vlastně já.

  • Obrázek uživatele ef77

    Čeřenův zvon 4

    Poslední část.
    12+, násilí a vulgarita.
    Děkuji všem z Budče, kteří mě přijali do svého světa, a děkuji úžasné knize Christophera Robbinse "Neznámý Kazachstán - kolébka jablek a hrob milionů" za inspiraci.

  • Obrázek uživatele ef77

    Čeřenův zvon 3

    12+, násilí

  • Obrázek uživatele ef77

    Čeřenův zvon 2

    Druhá část
    12+ (násilí, zatím sice ne, ale to přijde)

  • Obrázek uživatele ef77

    Čeřenův zvon 1

    Povídka se odehrává v mém rodném kraji, pověst o zvonu skutečně existuje. Ačkoli jsou reálie skutečné, postavy v povídce jsou ZCELA fiktivní a jejich podobnost s osobami žijícími i nežijícími je náhodná a neúmyslná (nerada bych na rodné hroudě dostala na ústa, kdyby sem někdo zabloudil :o))).
    Předpokládám celkem čtyři kapitoly, zbývající se budu snažit dodat co nejdříve.
    Varování: násilí, 12+

  • Obrázek uživatele ef77

    Strom

    Úvodní poznámka: 

    Protože tohle jsem si chtěla napsat už dlouho.

    Drabble: 

    Vždy na rostlinách nejvíc obdivoval jejich schopnost vyrůst z ničeho, z malého plodu, do stvolů, listů, květů, kmenů. Později si uvědomil, že podobný postup se dá uplatnit i na jiné věci. Například na vlastní sebevědomí, na to malé semínko někde uvnitř, okopávané, zašlapávané, zasypávané hlínou nepřiměřeného očekávání, úšklebků, nejistoty. Když se nasadí správná zálivka, jednou ze tmy ke světlu vyraší drobounký výhonek. Ještě není vyhráno, je to jen nedochůdče, potřebuje péči, hnojivo, ochranu. Ale jednou z něj vyroste veliký strom, pevně zakořeněný v hrudi, s košatou korunou, ve které hnízdí ptáci. To když vezme Nebelvírův meč a usekne hlavu hada.

  • Obrázek uživatele ef77

    Jeho Veličenstvo pro Její Veličenstvo

    Fandom: 
    Drabble: 

    V mládí učení moc nedal. Vždycky byla poblíž nějaká jiná, zábavnější záležitost. Pak se oženil, vybláznil a převzal vládu. Z knih si nechával předčítat (nejraději od milované ženy, ta si čtení zamilovala, což bylo roztomilé a pro mnohé nečekané, a proto velmi výhodné: z poznámek čtených přes ramena se oba dozvěděli věci užitečné i zajímavé), na psaní měl písaře. Tohle mu ale svěřit nemohl. A tak se téměř negramotný král chopil brku, vyplázl jazyk a psal: “Lásko, dnes máme víročí. Chci ho slavit s tebou sám. Poť, pojedem na lof.” Zapečetěný dopis položil Popelce na polštář a nechal sedlat koně.

    Závěrečná poznámka: 

    Děkuji za krásný duben! Bylo to s vámi, jako každý rok, úžasné.

  • Obrázek uživatele ef77

    Běžný den na Kostce

    Úvodní poznámka: 

    Vtipnosti předlohy to nedosahuje ani náhodou, takže nejspíš BJB. Obsahuje sprosté slovo, což se u Poslední aristokratky přihodí docela snadno :o). Poslední větu jsem navíc z originálu sprostě ukradla.

    Drabble: 

    Milada nazvala Josefa ignorantem, protože důchodkyně mezi devadesátkou a smrtí provedl po trase s pokojem Velkého Prasáka. Milada se obává, že by nás mohly žalovat. Paní Tichá prohlásila, že infarkt není prdel. Josef nazval Miladu Himmlerovým pohrobkem a pravil, že “si babky užily a dokonce se snažily ukrást Prasákovy nákresy poloh”. Otec mě poslal zkontrolovat pokoj. Deniska řekla, že báby vzaly nohy na ramena, což bylo super psycho. Vzhledem k její zálibě v amputačních nástrojích mě ta věta vyděsila.
    Později: Podle slovníku to znamená rychle utíkat. Po inventarizaci Prasákova pokoje jsem se na četbu Skutků apoštolů soustředila jen velmi těžko.

  • Obrázek uživatele ef77

    Příběhy statečného agenta Johna, poslední dějství

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    J = John, statečný agent a hráz USA
    I = rudý Ivan, sovětský infiltrátor
    S = sbor

    Drabble: 

    J: Já statečný agent FBI jsem, hrdě chráním svoji zem, cizí agent nevstoupí na půdu naši, protože jsem tu já, braši!
    Ha, rudý Ivan na lodi připlouvá, mezi imigranty skryt, odhalí jej vůle má, tak to musí být!

    J (zdrceně ): Von mi zmizel!
    S: Rudý Ivan mizí v dáli, John Edgar Hoover tě nepochválí!
    J: Už ho vidím, čiperu! Doženu ho a přeperu!
    J (zničeně ): Zasekla se mi zbraň, výstrojáka Pán Bůh chraň! Do hajzlu!
    I: Hle, imperialistický agent v nesnázích, dělnické to třídy sen, jak jej však mohu zabít, když pohled očí zoufalých vidím jen?
    J: Tak už se nějak domluvíme, ne?
    I: Nemohu zradit sovětskou pravdu, ať jdu, kam jdu!
    J: Pravda je krásná, ale nám dvěma k ničemu, pojď se mnou, bezva job ti seženu! Co víš, to nám vyklopíš, tvůj život bude velká sranda, ruskou duší zlidštíš McDonalda!
    I: Tak jo. Utajení je v háji a furt lepší, než Sibiř.
    S: Infiltrace do USA je v háji, soudruh Chruščov tě nepochválí!
    I: Ač komunista, nejsem přeci vůl, toho, co tady dostanu, mám v Rusku sotva půl!
    I + J (v objetí tančí kozáčka ): Pravda je holka krásná, jen nepraktická, každý mějme svou, hodná FBI vše ráda zacvaká!

  • Obrázek uživatele ef77

    Třináctý čas

    Fandom: 
    Drabble: 

    První. Čas dětství a smíchu.
    Druhý. Čas studia.
    Třetí. Čas pilné práce, dnů a nocí v laboratoři.
    Čtvrtý. Čas vítězství, splnění snu.
    Pátý. Čas pro lásku, spříznění duší.
    Šestý. Čas vrátit to, co dostal – chudým, potřebným.
    Sedmý. Čas katedrály.
    Osmý. Čas mračen. Atomová bomba, Grindelwald. Nutno je varovat před obojím.
    Devátý. Čas, kdy je nebezpečí zažehnáno. Nakratičko.
    Desátý. Čas nového domova. Devon a rodinný krb.
    Jedenáctý. Čas Voldemorta, první únavy, zjištění, že nic netrvá věčně.
    Dvanáctý. Poslední čas, čas pro konečné uspořádání.
    Nicolas Flamel vezme Perenellu za ruku a usměje se. Třináctý čas už nepřijde. Vše je, jak má být.

    Závěrečná poznámka: 

    Pro vysvětlení dodávám, že Nicolas Flamel byl ve Francii znám svou dobročinností. Často bývá (v teoriích) ztotožňován s Fulcanellim, autorem knih Tajemství katedrál a Příbytky mudrců. Jacques Bergier, spoluautor knihy Jitro kouzelníků a atomový fyzik, byl přesvědčen, že Fulcanelli navštívil atomového fyzika Helbronnera a varoval jej před atomovou bombou s tím, že alchymisté to tajemství dávno znají a ví, že je strašlivé.

  • Obrázek uživatele ef77

    Na konci cesty, na začátku nového života

    Fandom: 
    Drabble: 

    Temné dny plné deště jsou pryč. Vody opadly, je čas začít znovu. Vypustit zvířata, postavit první přístřešky, obdělat půdu a zasít. Vyraší drobounké zelené prstíky, vzepnou se výš ke slunci, a pak zezlátnou tíží klasů. Dlouhými kroky měří budoucí pole a jeho ruka ve vzduchu jakoby se už teď skláněla k pohlazení budoucí úrody, první po povodni. V dáli vidí své syny, své opory na dlouhé cestě. On uvěřil hlasu, který neviděl, oni uvěřili svému otci. Šém, Chám a Jáfet, krev jeho krve, jeho vlastní setba, která vydala plody. Na nebi nad nimi se klene duha a Noe se usměje.

  • Obrázek uživatele ef77

    Motivační řeč

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Vykrádám sama sebe, ach jo. Obsahuje vulgární výrazivo, to víte, skřeti.

    Drabble: 

    Ústup, nebo nás ty zatracený herky roznesou na kopytech! Skováme se mezi mûmaky, bacha, ať vás nerozdupou, voni taky zeshora vidí prd. Grgle, ty hovado, jak to držíš ten meč! Chceš propíchnout sebe nebo mě? Jak sem tě to učil, vořechu! Tak jo, hoši, eště nás nedostali. Cože? Že Jednička to má vodbytý? No, to má, ale jeden Vřískal bitvu nedělá, to mi věřte. Já, u všech skřetů, vim, že se tma trhá, ale tydle poraženecký kecy tu poslouchat nebudu! Naděje na pěkný drancování eště nechcípla! Koukněte se na Řeku, vy vometáci! Připlouvá umbarská pirátská svoloč. Ta jim natrhne prdel.

  • Obrázek uživatele ef77

    Mlýn v Těchobuzi

    Úvodní poznámka: 

    Drze jsem si dovolila přidat i Budeč, pověst je opět místní.

    Drabble: 

    Mlynář v Těchobuzi věřil v právo silnějšího. Tím byl on. Mleče dřel z kůže, mlelo se ve dne v noci, o nedělích i svátcích. Zatímco bohatým mlynář podlézal, z chudáků vyrazil poslední grošík. Z namletého ukrádal. Na koně bral bič. Na čeleď občas taky. Služebná dřela v domě a ještě musela chodit ovce pást.
    Dokud si neuvědomila, že i ona má svoje práva.
    Dokud se nezadívala na mlýn s vroucím přáním, aby se i s mlynářem do země propadl.
    Dokud se to nestalo.
    Místo mlýna je hluboká tůň.
    Pasačka je v Budči. Tak obrovský potenciál tam neviděli už hodně dlouho.

  • Obrázek uživatele ef77

    MHD

    Fandom: 
    Drabble: 

    Za léta cestování v MHD se u mě vyvinula schopnost klasifikace a rychlého zatřídění spolucestujících. Namátkově:
    - baba špuntovka, která u prázdného dvojsedadla použije část do uličky
    - netopýr, který se, zavěšen, klátí v uličce nad prázdnými místy k sezení
    - blokátor, který musí stát ve dveřích, protože až jednou vystoupí, bude chvátat.
    Nevěřím na reinkarnaci, na cestování duší, přesto ve mně každodenní pozorování stereotypních vzorců chování budí jisté pochybnosti. Jak vděčný je potom člověk za vše, co vybočuje! Naposledy mě potěšil řidič, když na mou otázku, proč na zastávce nestavíme, odpověděl: „Jo ták, Vy jste chtěla vystoupit? Tak pardón.“ A jel dál.

  • Obrázek uživatele ef77

    Hod Boží vánoční

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Asi BJB.

    Drabble: 

    V místnosti voní jehličí a purpura. Na bílém naškrobeném ubrusu se v mističce ze sváteční porcelánové soupravy krčí pár ubohých kousků perníku, tvrdého jako beton. Je Hod Boží vánoční, krátce po poledni. V parádním pokoji sklesle sedí rodina, návštěva usrkává slabou kávu bez cukru. „A co jste vařili k obědu?“ zeptá se tělnatá dáma. „Ale,“ odpoví paní domu, „udělala jsem brambor. Kucmoch.“ „Doba je zlá,“ smutně pokývá hlavou hlava rodiny, „krize. Nezbylo ani k večeři, budeme hlady.“ To je zjevné, kuchyň je jako vymetená, nikde nic.
    Tady se husa k svátečnímu obědu nepodává.
    Rozhodně ne, když jsou Vařekovi ještě přítomni.

    Závěrečná poznámka: 

    Loni bylo "Sněz mě", a taky jsem se s tím natrápila. Nějak mi ta jídelní témata nejdou.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele ef77

    Tajní agenti v horkém letním odpoledni

    Fandom: 
    Drabble: 

    Je krásný letní den, kamenná dlažba horce sálá, město tiše podřimuje v ospalém odpoledni.
    Oni se ale nesmí nechat ukolébat. Jsou agenti na území protivníka, sledují subjekty nepřátelské rozvědky. Za každým oknem může být sto slídivých očí. Na každé střeše, za každou tylovou záclonkou se může ukrývat odstřelovač. Nesmí je odhalit. Nesmí je chytit. Teď je nutné se plně soustředit, být neustále ve střehu. Naštěstí se mohou spolehnout jeden na druhého, jsou ostřílená a sehraná dvojka. Protivníci zmizí za rohem, když tu náhle...
    ... vytáhnou sluchátko a pozvou je na studenou kofolu. Tajní agenti Horáček a Pažout usoudí, že mise skončila.

    Závěrečná poznámka: 

    Pro Ryu :o)

  • Obrázek uživatele ef77

    Rodinný večer

    Fandom: 
    Drabble: 

    Na nádvoří víří listí, nedávno ještě barevné, teď hnědé a zplihlé. Prší, vítr a déšť naráží do oken, lomcují okenicemi a podivně souzní s jeho vlastní náladou. Ale proč, k čertu? Je mladý, silný, král bohaté země. Všechen lid mu provolával slávu, když se vrátil z vítězné bitvy v čele hrdého vojska. Domů.
    Není důvod, aby si ve vlastním domově připadal tak... nepatřičně. Cize.
    V krbu praská oheň, v místnosti je útulno. Jeho žena, kterou si sám našel a vyvýšil, se chystá příst. V tlustém okenním skle se idylický obrázek podivně rozpíjí a křiví.
    A pak se rozezpívá zlatý kolovrat.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele ef77

    Soudnička

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    V jistém smyslu je to velmi drastické. Muhahahaha!

    Drabble: 

    V závěrečné řeči státní zástupce obvinil Barbie ze zvlášť hrubého narušení veřejných pořádků, kterého se dopustila tím, že spolubydlícímu Kenovi radila s gramatikou. “Barbie MUSÍ být úplně blbá," uvedl, “jinak jsme svědky plíživé anarchie!” Podle obhájce došlo prokazatelně k náhlému a přechodnému pominutí smyslů. Své tvrzení opřel o posudky pěti renomovaných odborníků, v nichž byla Barbie shodně naměřena inteligence v hodnotě “Dlabané saně”. Soud k důkazům přihlédl a navrhovaný trest ve výši šesti měsíců oblékání do vytahaných tepláků nepodmíněně zmírnil tím, že Barbie povolil každou neděli lesklé leginy. Po vynesení rozsudku se odsouzená s výkřikem: “To mě radši demontujte!” zhroutila.

Stránky

-A A +A