Moje články

  • Obrázek uživatele Erys

    Trable s vážením

    Úvodní poznámka: 

    Taková menší šílenost na závěr...

    Díky za celé DMD!
    Mrzí mě, že jsem nezvládla pročítat a komentovat v době, kdy jsme drabblením všichni žili, ale slibuju, že zatím nepřečtená drabblata ještě přečtu. A těším se, že budu mít ještě dlouho nad čím žasnout.

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ta myšlenka lákala celé generace před nimi, až se oni konečně rozhodli to zkusit. Potřebovali vhodnou, a hlavně dostatečně přesnou váhu, což se zpočátku zdálo snazší, než když ji skutečně sháněli, ale nakonec sehnali. Potřebovali vhodné objekty. U těch si ani nemysleli, že bude snadné je sehnat. Vynaložili ovšem své síly a postupně se jim objektů dostávalo.

    Vážili, důsledně zapisovali. Sčítali, odčítali, porovnávali. Škrtali, sepisovali zase znovu. Odhadovali, ověřovali.
    Čísla ale vycházela pokaždé jinak, žádný výsledek se nezdál dostatečně správný.
    Pak jim došlo, co dělají špatně.

    Nemohli zvážit lidskou duši, když nevěděli, kolik přesně váží problémy a trápení jednotlivých lidí!

  • Obrázek uživatele Erys

    Nezahodí

    Úvodní poznámka: 

    Hm, nejsem si jistá, že to dává smysl. Můžu se vymlouvat na rozhozenost příšerným úkolem z funkcionálního programování? O:)
    Fandom je zas mé dávné Metal Heart.

    Fandom: 
    Drabble: 

    Obyčejní vesničané, kteří se chtě nechtě stali udatnými bojovníky, vesničané, kteří se stanou hrdiny písní o síle a odvaze, vesničané, kteří najednou nevědí, co dál, právě oni opatrně kráčejí troskami své vesnice. Země, která pila krev a polykala popel, je zemí jejich minulosti, nikoli ovšem zemí jejich budoucnosti. Alespoň ne té blízké.

    Zeyra v dlani pevně stiskne přívěsek ve tvaru srdce. Bylo by tak snadné zahodit ho tu, pohřbít s ním svázané vzpomínky tam, kde vyrostli a odkud dávno museli odejít. Ale ona nechce.

    Přinášelo naději v době válek, a naději přece nastoupivší mír jen tak nezahodí.
    Nepustí ho.

    Odcházejí...

  • Obrázek uživatele Erys

    Poslední růže

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dřív říkali holka jako z růže květ.
    Byla taková, době navzdory.
    Okolo nich bylo zle, ale oni žili chránění jak květiny v zahradě.

    Teď už ne.
    Květinka utržila spoustu ran, zbyly jí šrámy na těle i na duši.
    Nepřipravili ji jen o její zahradu.
    Ztratila naivitu, a snad i část víry.
    Naučila se, že trny mohou poranit.
    Naučila se, že i ona má trny.

    Ale teď jí trny nemohli pomoci.

    Než odešli do pevnosti, Gerril jí věnoval růži.
    Alesha k ní přivoněla.
    Krásné květiny se staly vzácnými, ale proto Alesha neplakala.
    Plakala kvůli statečným vojákům, mocné zbrani i obyčejné samotě.

  • Obrázek uživatele Erys

    Jasná volba

    Úvodní poznámka: 

    Zas návrat do dětství, oživení Metal Heart.
    Téma pojato dost nevesele, možná přímo tragicky.

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Měli bychom to stihnout," prohlásí Gerril pevným hlasem.
    "Jak se vrátíte?"
    Plán na proniknutí do pevnosti a zničení proklaté zbraně zněl velmi uvěřitelně, ale nedalo se čekat, že nevyvolá poplach.
    Gerril mlčí.

    Všem postupně dochází, k čemu celý plán vede.

    "Ne!" oboří se na Gerrila Alesha. "Nemůžete se nechat jen tak zabít!"
    On se na ni smutně, leč klidně usměje.
    "Jen tak? Při zničení Ar'thy není jen tak."

    Ostatní čtyři muži stojí za svým velitelem. Postojem, a zřejmě i myšlením.

    "Můžeme je nechat, aby zabili nás pět. Nebo je můžeme nechat, aby zotročili vás několik set. Moje volba je jasná."

  • Obrázek uživatele Erys

    Večerní rituál

    Úvodní poznámka: 

    Tak trošku BJB. Ale snad aspoň někoho potěší.

    Fandom: 
    Drabble: 

    Den byl těžký a krásný zároveň, tak jako bývá většina našich dnů. Teď už ale přišel večer, je čas jít spát. Koupel byla dneska trochu akční, ale taky jsme ji zvládli.
    Malá už leží v postýlce a já zpívám ukolébavku. Náš každodenní večerní rituál.
    Slunce šlo spát
    za hromádku klád...

    Dozpívám a pohladím ji po vlasech.
    Ukážu jí měsíček na její dece a jako každý večer povím, že ji bude v noci hlídat.
    Naposled popřeju dobrou noc.

    Počkám, dokud neusne, a ještě zkontroluju, že je do deky pořádně zachumlaná.
    Spokojeně se usmívá, pod dekou z lásky se jí dobře spí.

    Závěrečná poznámka: 

    Znáte deky z lásky?

  • Obrázek uživatele Erys

    Dopisy do neznáma

    Úvodní poznámka: 

    Projde mi, když si v tématu zmenším to "V"?
    Zas na mě nějak dopadá podivná nálada... pardon.

    Fandom: 
    Drabble: 

    Píšu vám.
    Píšu, co jsem vám chtěla říct. Děkuju za to, za co jsem chtěla poděkovat. Omlouvám se za to, za co jsem se chtěla omluvit. Ale neprosím o to, o co jsem chtěla poprosit.
    Vzpomínám na to, co bylo i nebylo. Připomínám ty nejsilnější chvíle, dobré i zlé -- však víte, zážitek nemusí být příjemný, ... A připomínám i maličkosti, které mi utkvěly v paměti z naprosto neznámého důvodu, ale které si teď zuby nehty bráním.
    Píšu pomalu ne dopisy, pomalu hotové romány...
    ... ale možná bych i ve světle svíčky raději měla psát těm, kteří si mé dopisy ještě mohou přečíst.

  • Obrázek uživatele Erys

    Rozhodnutí

    Úvodní poznámka: 

    Zase Padlí poslové, zase s pocitem, že to vůbec nedopadlo dobře.
    Mimochodem, neviděl někdo mé rozhodnutí psát pozitivně?

    Fandom: 
    Drabble: 

    Pod oknem rázovali vojáci. Spousty vojáků, z jejichž zbraní teď kapala krev -- a jinak nikdo. Těžko se tomu divit.
    Selia zoufale hleděla na Terika a stále se nechtěla smířit s jeho rozhodnutím. "To se opravdu jenom tak vzdáme? Vždyť to bude konec Akademie!"
    Terik jí oplatil smutný pohled. "A jediná naděje pro ty, kteří se teď krčí ve zdech svých domů."
    "Naděje na co?" ptala se hořce.
    Terik se zahleděl ven. "Pro nás je důležitější svoboda než smrt. Oni to mají naopak. A ani my je nedokážeme ochránit všechny."
    Bylo to odporně logické.
    Ostatně, nejspíš proto bylo ultimátum formulované takto.

  • Obrázek uživatele Erys

    O kohoutovi, který nechtěl bojovat

    Úvodní poznámka: 

    Ty náměty mých mladších já mě nějak baví (možná se u nich hezky vymlouvá, že nedokonalost drabblete je daná též nevyzrálostí autorky originálu O:) ). Tentokrát Metal Heart. Ale tedy, skončilo to naroubované dost násilně.
    Mimochodem, rejnig je v zásadě něco mezi kočkou a liškou.

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jeden hrdý kohout vždycky odmítal vzít do perutí tyč a cvičit boj. "Mám lepší věci na práci," říkával.
    "Ale strýčku... rejnigové mohou kdykoli zaútočit! A ty jsi vázaný nějakými sliby," přesvědčovala ho kuřátka.
    Kohoutího strýčka ale nepřesvědčila.

    Jenže jednou rejnigové skutečně zaútočili. Kuřátka, slepice i ostatní kohouti udatně bojovali o své životy. Kohoutí strýček se ovšem se svou tyčí neuměl ohánět a rejnigové ho brzy dostali.

    Ostatní chtěli strýčka pohřbít, ale nemohli. Jeho tělo zprůhlednělo, ale hýbalo se, v očích nekonečný smutek. Rejnigové mu vzali dar života a vyšší síly mu vzaly dar věčného spánku.

    Poučení: Nepohrdej zbraněni a bojem

    Závěrečná poznámka: 

    To poučení je šílené... ale co byste chtěli od země zmítané válkami?

  • Obrázek uživatele Erys

    Změna plánu

    Úvodní poznámka: 

    Dnes opět návrat k Padlým poslům.

    Fandom: 
    Drabble: 

    Usadili se tam, kde podle všeho bývalo náměstíčko. Smutní, zaskočení, zklamaní, trpící. Výhled, který odtud měli, až příliš dobře podtrhoval celkový dojem zkázy.
    "Kde myslíte, že... jsou ti, kteří... tu žili?"
    Lorin mlčel.
    A Kera se snažila nepřemýšlet o tom, co jeho mlčení znamená.

    ---

    Zdál se připravený vyrazit na cestu.
    "Kam půjdeme?"
    "Vzpomínáš, jak jsem ti říkal, že mají města dvě?"
    Došlo jí to. Jen si nebyla jistá, co mohou najít. "Myslíte, že to tam může vypadat jinak?"
    "Není to pravděpodobné... ale zranění potřebují naději" smutně se usmál.

    Nekomentovala, že na těle jsou oba nezranění.
    Jejich zranění byla teď horší.

  • Obrázek uživatele Erys

    Noční setkání

    Úvodní poznámka: 

    Achjo, zas jsem si to představovala lepší. Ale teď konec volna a hurá zase orgovat.

    Návrat k jinému z nápadů mých mladších já, Wolving time.

    Fandom: 
    Drabble: 

    Muž si jí zřejmě všiml a zastavil se.

    Rika zatajila dech. Stála tam v lidské podobě, ale přesto tušila, že nevypadá úplně jako člověk. Vnímala nezvyklé ochlupení v obličeji. Vnímala neobyčejnou ostrost svých zubů. Vnímala nepřiměřenost vlčích svalů na ženském těle, obzvlášť vnímala neuměle navlečené oblečení. A to se ještě nepokusila promluvit.

    Měsíční svit k ní ale byl milosrdný. Muž viděl ženu, která, ač její tvář byla skrytá ve stínu, působila neskutečně a myticky. Zaujala ho.

    To Rika vnímala velmi dobře. Ale teď už musela honem vymyslet, jak ho požádat o pomoc ... bez toho, aby nejprve vyděšeně či nevěřícně prchl.

  • Obrázek uživatele Erys

    Zakončení

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma číslo 18: Křup.

    Varování: Smrt a jedno související kontroverzní téma

    Ještě jeden návrat k Padlým poslům.
    Stížnosti na nereálnost, mary-sueismus a podobné prosím směřujte na mé... tuším že třináctileté já.

    Fandom: 
    Drabble: 

    Eilea se snažila skrýt slzy bolesti. Nedařilo se jí to, ale jako by to najednou ničemu nevadilo.
    Kera sledovala, jak ji všichni objímají, jak se na sebe navzájem usmívají. Poslouchala, byť se při tom cítila trochu nepatřičně. Byla blízko, a přece se cítila vzdálená. Ale slova ji uklidňovala.

    Pak jim Eilea pokynula.

    Kera nahmatala torzo kosti vyrůstající ze zad. V té chvíli se neubránila zachvění.
    Derk na tom zřejmě nebyl o nic lépe.
    Podívali se na sebe. Oba přikývli. Pak zabrali.

    Křup.

    Keru vyděsilo, jak snadné bylo kost utrhnout...
    ... ale bezděky pohladila dívku, na jejíž tváři navždy zůstal smířený úsměv.

  • Obrázek uživatele Erys

    Nový začátek

    Úvodní poznámka: 

    Ha, drabble, za které se v okamžiku jeho sepsání (příliš) nestydím! Ponechme bokem, že je to šílený kýč i to, že většina ostatních účastníků by to nejspíš napsala lépe :)
    Návrat k mému snad prvnímu komplexnějšímu námětu na příběh, Padlí poslové.

    Fandom: 
    Drabble: 

    Když Keru přivedli k troskám budovy, málem se rozplakala. Nemusela být vnímavá na magii, aby cítila velkolepost staré školy stejně jako bolestivost jejího zániku. Naděje prý umírá poslední, ale tady musela utrpět hodně ošklivé zranění.

    Lorin chvíli mlčel.
    Kera toužila prolomit mlčení, toužila uniknout myšlenkám, které se jí vkrádaly do mysli.
    Lorin se po ní opatrně podíval.
    Kera mu oplatila nejistý pohled.
    Rychle zamrkal.

    "Budova Akademie dávno není bezpečná... ale zahrady nám poslouží."

    Vedl ji stále dál mezi spoustu dalších lidí.
    Kera se cítila, jako by byla pouhou kapkou v moři.
    Ale moře bývá pozoruhodně silné.
    A naděje ještě neumřela!

  • Obrázek uživatele Erys

    Zpátky v mlhách

    Úvodní poznámka: 

    Potřebovala bych čas, polibek múzy, ...

    Fandom: 
    Drabble: 

    Sykot a skřípot se rozlehl malým nádražíčkem. Strojvedoucí se tak jako pokaždé vykloní a mává čekajícím. Na druhé straně nástupiště čeká druhý vlak -- už nějakou dobu tu nependluje jen jeden.
    Cestující se hrnou ven, zatímco strojvedoucí se hrne k druhému vlaku předat žezlo a popřát šťastnou cestu.

    Rozhlédnou se kolem sebe. Jsou zase tady! Ne na dlouho, ale na pár dní, v klasickém smyslu na prázdniny.

    A čert vem, že za těch pár dní budou muset zase nasednout na vlak a odjet zpět do svého světa.
    Občas prostoě musíte běžné starosti poslat na vedlejší kolej. Nebo rovnou zaparkovat do depa.

  • Obrázek uživatele Erys

    Zámečníkovo tajemství

    Úvodní poznámka: 

    Představovala jsem si to lepší :-/
    A omlouvám se, jestli jsem někomu ukradla nápad.

    Fandom: 
    Drabble: 

    Žil kus od ostatních, tam, kde dřív bývali mágové. Říkali mu Zámečník. Laree nevěděla proč. Vlastně nikdo nemluvil o tom, co dělá, čím se živí, kde se vzalo jméno, které pro něj všichni používají. Občas k němu poslali někoho, kdo viděl či věděl příliš mnoho. Vraceli se, všichni, kteří se k němu vypravili, se vrátili. Ale nikdy nemluvili o tom, co u Zámečníka dělali, nebo co dělal on, cokoli, co by poskytlo nápovědu... A teď k němu dovedli ji.

    Laree už věděla. Nemohla to ale říct. Zámečník uměl zamykat pusu na zámek. Na magický zámek, který mohl otevřít jen on.

  • Obrázek uživatele Erys

    424/2014

    Úvodní poznámka: 

    Varování: Obsahuje jedno ošklivé, nekorektně použité slovíčko
    Fandom nevím... striktně vzato přihlašování na JKSP13 ^^;

    Grrr... stránky vypadají dobře, ale na pomalé wifině naprosto nespolupracují :(

    Fandom: 
    Drabble: 

    "A nechceme tomu rovnou říkat PIFKA?" přeptal se někdo ironicky.
    "Co prosím?"
    "PIFKA. To jakože Pitomost Indukující Faktický Konec Automobilů."
    "Blbost... ale PIFKA zní dobře, nemůže to mít lepší výklad?"
    "Tak řekněme, že to je... Právně Indukované Fenomenální kreativ... kreativo... Kreativizování Automobilů!" navrhl někdo další.
    "Nebo spíš Projev Imbecility Fascinující Kupy Analfabetů..." zamumlá někdo pro sebe. Několik lidí okolo se stejně zasměje.
    "No tak, letos máme zatím schválených jen 423 zákonů. Prostě tam dejte štempl a pojďme řešit něco dalšího".

    Tak zákon schválili.
    A od 1. 1. 2015 se k lidem, kteří měli pěknou pifku na poslance, přidalo pár dalších.

    Závěrečná poznámka: 

    Přihláška na jarní soustředění KSP vybízela k zamyšlení nad všemi ekonomickými důsledky toho, kdyby od 1. 1. 2015 začal platit nový zákon, podle kterého by auta nesměla jezdit na neprvočíselném počtu kol.

  • Obrázek uživatele Erys

    Vstříc dalším dobrodružstvím

    Úvodní poznámka: 

    Mělo to být hezčí, ale asi mě příliš ničí ten úkol z fyziky.
    Nicméně to tření tam je, ne že ne!
    Fandom: Mlžné nádraží

    Fandom: 
    Drabble: 

    Netrpělivě postávali na nástupišti.
    Trvalo to jen chvilku, než se jejich vlak objevil a s pořádným skřípěním zabrzdil. Holt fyzikální zákony platí i pro něj.
    Strojvedoucí se vyklonil a vesele jim zamával. Moderní lokomotiva mu na milé povaze neubírala. Taky nějak věděli, že i teď v ní má schované žezlo umožňující mu jízdu po trati.
    Rychle nastoupili. Už počítali s tím, že vagony nebyly nejmodernější... a už by je rozhodně nevyměnili.
    Vevnitř stáhli okénko a nechali se ještě na chvíli znovu udivit tím, jak málo lidí tenhle vlak zaujme.

    Hvííízd!

    Vlak vyrazil.
    Vstříc světu, o kterém většina lidí jen sní.

  • Obrázek uživatele Erys

    Mrtvola u cesty

    Úvodní poznámka: 

    Achjo... takhle to dopadá, když chce člověk stůj co stůj psát netragicky :)

    Fandom: 
    Drabble: 

    Opodál se ozvaly kroky. Přes zavřené oči ale neviděl, kdo se k němu blíží.

    ---

    Monika šťouchla do Tomáše. Oba se rozeběhli k postavě ležící vedle cesty.

    ---

    Vnímal, že k němu někdo přiklekl. A doufal, že to nejsou nepřátelé.

    ---

    Těžko říct, co to bylo za člověka, už to jeho oblečení bylo strašně zvláštní. Rozhodně ovšem nepůsobil, že jen klidně spí.

    ---

    Začínal mít pocit, že tady něco nesedí. Na co čekají?

    ---

    "Neměli bysme radši někoho zavolat? Klidně může bejt mrtvej..."

    ---

    Jestli budou ještě chvíli čekat, tak -- v tu chvíli mu došlo, co je špatně.
    "Počkejte, já nejsem mrtvej! My tady hrajeme larp!"

  • Obrázek uživatele Erys

    Proč to dělat jednoduše...

    Fandom: 
    Drabble: 

    Za chvíli už všichni ví, že dvě děti nejsou na rozdíl od ostatních nejen doma, ale nikde ve vesnici.
    Slova trochu bláznivého druida mají najednou úplně jinou váhu.
    Skupina vyráží do blízkého lesa.

    Ve změti stop se těžko hledá i zkušeným stopařům. Ano, určitě tu někdo prošel téhle noci, ale o moc říct toho říct nedokážou.
    Navíc nikdo vlastně neví, kam by děti v noci chodily. Vydaly se snad hledat ztraceného šamana?

    ---

    Stopaři i les kolem nich se rozplynou.
    "Tak my už běžíme, ať stihneme autobus."

    "Mimochodem, to vás opravdu nikoho nenapadlo zeptat se těch ostatních dětí, jestli něco neví?"

  • Obrázek uživatele Erys

    Zašifrované chyby

    Úvodní poznámka: 

    Varování: Založeno na programování :)

    Fandom: 
    Drabble: 

    Už jsem si zvykla, že některé programovací jazyky jsou poněkud divoké a že jejich interpretery či kompilátory můžou házet dost zběsilé hlášky. Ostatně, tenhle semestr tomu dost pomáhá.

    Psaní ve Schemeu mi objasnilo, proč se říká lost in the stupid parenthesis.
    Pět zavíracích závorek vedle sebe? Žádný problém.

    Říkali jsme si hlavu vzhůru, budeme dělat Haskell, ten není tak šílený.
    Věděli jste, že hláška "neočekávaný středník" znamená "špatné odsazení"?

    A teď Prover na základech umělé inteligence.
    Pořád nevidím spojení mezi "neznámý stav běhu" a "nepoužívej v komentářích diakritiku".

    Tak já jdu asi věřit, že co mě nezabije, to mě posílí...

  • Obrázek uživatele Erys

    Hledání inspirace

    Úvodní poznámka: 

    Trochu mě děsí, čeho jsem pro ten bod schopná.

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zoufalé brouzdání ve snaze ulovit na nějaké stránce inspiraci mě dovede až na stránky obce Černá. Po prolétnutí textu o symbolech následuje další konzultace s Googlem. Tentokrát na téma "Chroustenští z Malovar".

    Když přelouskám článek na wiki plný jmen a dat, jen si potvrdím, že to je, alespoň pro mou maličkost, šílený chaos, v kterém se odmítám snažit vyznat. V jistém směru jsem vždy obdivovala a zároveň nikdy nechápala lidi, které tyhle seznamy zajímají a kteří se v nich vyznají.

    Ale to, že klepeta ve znaku zřejmě skutečně zbyla po pánech Chroustenských, je dnes náramně zajímavá informace i pro mě.

  • Obrázek uživatele Erys

    Srazové ráno

    Úvodní poznámka: 

    Možná mírně patetické.
    A nejsem si jistá, že to bez kontextu dává smysl.

    Fandom: 
    Drabble: 

    Tak nějak automaticky otevřu oči.
    Je ráno, slunce ťuká na okýnka, ale ostatní jsou ještě zachumlaní ve svých spacácích a zřejmě sladce spí.
    Zjišťuju, že v nohou se mi přes noc usídlila jedna z koček. Tváří se velice uspaně a náramně spokojeně.
    Nějak nemám pocit, že je vhodná chvíle vstávat.

    V poličce si všimnu té knížky. Zpívání o rose.
    Kolikrát už jsem jí listovala!
    A stejně ji vytáhnu znovu a znovu začnu pomalu obracet list za listem, fascinovaně prohlížet fotky, a pak nechám myšlenky rozletět se všemi směry.

    A nepřestanu Ti děkovat, že jsi zanechal nesmazatelný otisk v mém srdci.

    Závěrečná poznámka: 

    Cítil-li by někdo potřebu či jen chuť nahlížet do cizích životů, tak http://fr-foto.blogspot.com

  • Obrázek uživatele Erys

    Probudit sílu

    Úvodní poznámka: 

    Vzpomínka na Soumrak Draenoru

    Fandom: 
    Drabble: 

    Kus před pevností se řadí vojska.
    V pevnosti klesá nálada čím dál tím víc.
    "Hej, vy tam, pojďte se mnou bránit druhý vchod!"
    U brány zůstane hrstka bojovníků.
    Vojska v dálce působí ještě děsivěji.
    A vzduch zavoní obavami z prohrané bitvy.

    Najednou se před pevností objeví bledý mág.
    "Chceme vyhrát?" křičí směrem k bráně.
    "Anooo!" K odpovědi se postupně přidávají další hlasy.
    "Chceme krev?"
    "Ano!"
    "Čí krev chceme?"
    "Lidí!" Teď už nadšeně odpovídají všichni obránci.
    "Kdo jsme?"
    "Hordaaa!"

    Ruce třímající zbraně vyletí vzhůru.
    Jen alianční vojska mlčí.

    Když Aliance táhne pryč, všichni ví, že bitvy nejsou jen o počtu vojáků.

  • Obrázek uživatele Erys

    Bang!

    Úvodní poznámka: 

    Varování: Čtvrt hodiny před půlnocí mi došlo, že nemám napsané drabble.

    Drabble: 

    Vzduchem prosvištěla kulka.
    Jo, divokej západ.
    Šerif se ukrývá za barelem, co chvíli někdo po někom vystřelí, vzduchem létají sombréra, někteří se nestydí bránit svůj život ani Biblí.
    Poblíž zní ržání koní, kteří nesou své majitele dál směrem do bezpečí nebo naopak blíž k jejich budoucím obětem.
    S nadšením se očekává příjezd dostavníku, lidi okupují hokynářství a nadšeně odnášejí to či ono zboží.
    Každou chvíli se něco semele, jednou přijede doktor, podruhé se objeví Daltonové, a jindy zas lidi zapomenou, jak být dobří v tom, co je pro ně typické.
    A potom, v pravé poledne... začne slunce pálit příliš silně.

  • Obrázek uživatele Erys

    Útěk

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vrrrzzz.
    Trhli sebou. Nikdo neočekává, že staré dveře nevydají ani hlásku, ale stejně je zavrzání pěkně vyděsilo. Tím spíš, vezmete-li v úvahu, že byli právě na útěku před něčím, co jim nahánělo pořádný strach.
    Honem zavřít a pospíchat dál.
    Vrrrzzz.

    Chodba za dveřmi byla poměrně úzká, ale rozhodně dost vysoká. Tak akorát pro netvora -- ale tohle pomyšlení jim nedělalo nijak dobře.
    Poklusem vyrazili. Nevnímali kaluže ani bláto, na to se jejich myšlenky příliš soustředily na jediný cíl, a sice dostat se pryč.
    Po chvíli se ale zastavili. Před nimi byla hromádka kostí a pevná stěna. Byli ve slepé uličce.

    Vrrrzzz.

  • Obrázek uživatele Erys

    Nad mořem

    Úvodní poznámka: 

    Mrzí mě, že vůbec nemám čas zamýšlet se nad psaním ani pročítat ostatní dílka. Ale aspoň to pročítání snad do konce týdne napravím.

    Fandom: 
    Drabble: 

    Léanne pevně stiskla víčka, ale z jejích očí se vydraly další slzy.

    Tráva tlumila kroky, které se ozvaly, ovšem přicházející Gior Léannině pozornosti uniknout nemohl. Usadil se vedle ní.
    "Pověz, co dává útes osamocené dámě?" zeptal se nejistě.
    "Dobře se tu propadá steskům po domově." Pohled upřený do dálky.
    Jemně ji vzal za ruku. "A pročpak jsi tu stále sama?"
    "Protože..." zarazila se. To mu přece nemohla říct. Ostatně, neměla šanci. Nebo...?
    Oči mu vesele hrály.
    Tázavě se na něj podívala.
    A on ji k sobě přitiskl, a pak ji políbil.

    Poslední Léannina slza se roztříštila v hlubinách pod útesem.

  • Obrázek uživatele Erys

    Tě kopnu!

    Fandom: 
    Drabble: 

    Občas jsem obviňovaná z agresivity.

    ***

    "No, když pominu, jak plýtváš vertikálním místem, nic proti těm zdrojákům nemám."
    "Prej plýtvat místem... Tě kopnu!"

    "Copak děláš?"
    "Velice ošklivým pohledem se dívám na materiály k analýze."
    "A nechceš je i číst?"
    "Tě kopnu."

    "Vyraž, a neubliž si tam."
    "Neboj, ty tam nejsi."
    "Tě kopnu."

    "Ááá... já chci unixí find."
    "Alt-F7 v Total Commanderu."
    "Tě kopnu."

    "A copak děláš?"
    "Zatím věci na rétoriku."
    "Klaunici?"
    "Tě kopnu."

    "Mimochodem, kdybych nabízel tvému týmu jídlo, nebrat, je otrávené."
    "Tě kopnu!"

    "To nezní ani tak jako kočovnické dítě, jako zmatená veverka!"
    "Tě kopnu!"

    ***

    Já a agresivní? Nechápu proč.

  • Obrázek uživatele Erys

    Vřelý kout

    Úvodní poznámka: 

    Uhm, říkala jsem něco o tom, že budu psát pozitivně? Možná bych to mohla začít dodržovat, a třeba si k tomu přidat rozhodnutí, že budu psát texty pochopitelné i pro nezasvěcené O:)

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nejdřív byly trochu zmatky, kam s námi, kdy s námi, co jsme vlastně zač. Všichni ale byli vlídní, ochotní, a než napadl první sníh, bylo všechno zaběhané.
    Scházeli jsme se v Domečku, užívali si schůzky, chodili si říkat o radu, když bylo třeba. Taky jsme se domluvili, že si v Domečku občas uděláme víkendovku.
    Občas jsme na něco zanadávali, ale... v které organizaci je opravdu všechno bezchybné?
    Domeček, tak jako lidi v něm, nám vždycky poskytoval zázemí. Nejen v mrazivé zimě, ale i když sníh dávno roztál ... a znovu napadl.
    O pár let později se změnila ředitelka.
    Pak přišla obleva.

  • Obrázek uživatele Erys

    Koi-koi!

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma pro 6. 4., tedy Klácení zmijí

    Obávám se, že to vyžaduje znalost hanafudy, možná přímo koi-koi. Pardon O:)

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vlak uhání krajinou, ale my se touláme spíše myšlenkami. Jsem oya, ale po téhle hře už to asi nevydrží.
    "Koi-koi!"
    Ta zmije jedovatá! No dobře, můj havraspárský rozum by mi velel udělat to samé. Stejně se na Dielův zmijozelský odznak aktuálně dost mračím. Když něco, tak má tahle hra být klácením zmijí, ne klácením zmijemi. Grrr.
    Diel má světla včetně sakur a měsíce, nasbírané tane, na ba jsou pořád tři chryzantémy. Zato u mě nic. Kdo sakra přišel s nápadem učit na sraze koi-koi? No dobře, možná já.
    Odevzdaně vyložím poslední kartu. Yaku žádné.
    Diel vyloží a lízne si ... kalich!

  • Obrázek uživatele Erys

    Na lovu

    Úvodní poznámka: 

    Stále z formy a navíc bez času prozkoumat si téma víc. Jenže nic lepšího mě nenapadlo ani nepotkalo.
    20 slov v drabbleti mi nepatří.

    Fandom: 
    Drabble: 

    Uklidíš lahev do batohu, užiješ si poslední vteřinky pauzy a pak po vzoru ostatních vyskočíš a ťapkáš dál, vstříc dalším nálezům.
    Ťapkáš mezi stromy, cestou necestou, pořád za šipkou. Aspoň pokud zrovna nemíří přímo do stromu.
    Ťapkáš, přitom zkušeným okem stále odhaduješ, kde bude další zastávka a další skrýš. Někdo začne zpívat a ty se přidáš.

    "Já chci mít Garmina a satelity nahoře,
    luštit mysterky a multiny v oboře,
    od rána po celý den … kešovat jen!"

    Ještě stále zbývá dvacet dílků, včetně kompletních zubů. Ale to se najde a uloví.
    Dnes jste do drsného kraje přišli dokončit lov zubaté žáby!

    Závěrečná poznámka: 

    Dnes drabbleto naráží na sérii kešek Zubatá žába.

    ... a já běžím na vlak, snad mi neujede :)

  • Obrázek uživatele Erys

    Zapomenuté snění

    Úvodní poznámka: 

    Nikdy jsem se nepovažovala za vynikající autorku, ale teď si připadám z formy i na své poměry. Nu, budu ráda, pokud si to přesto k někomu cestu najde.

    Fandom: 
    Drabble: 

    Sylva: (Zamyšleně) Někdy mám pocit, že jsme zapomněli snít...
    Elena: Myslíš? Vždyť pořád o něčem sníme. O lepší práci, o pozornějším manželovi, o hodnějších dětech, ...
    Sylva: Zavrtí hlavou. Nemyslím takhle snít. Myslím spíš jako... Zarazí se. (S mírným nadšením) Pojď za mnou!

    Sylva vyběhne z místnosti, těsně následovaná Elenou. Obě ženy projdou zahradou až k malému kopečku. Na kopečku sedí Petr, v ruce drží odkvetlou pampelišku a mluví k ní.

    Petr: ... spousta dobrodružství!

    Sylva: (Šeptem) Myslím spíš nějak takhle.

    Petr: Foukne do pampelišky, chmýří se rychle zmocní vítr. (Nadšeně k odlétajícímu chmýří) Leťte, průzkumníci, nebojte se a poznávejte nové země!

  • Obrázek uživatele Erys

    Další bugreport

    Úvodní poznámka: 

    Přišel ke mně nápad, který se tvářil, že by z něj mohla být komedie. Asi komedie neumím psát.
    (A kdybych nápad někomu ukradla, tak se omlouvám, bylo to nevědomky.)

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Cri du chat? Co to sakra zase je?!"
    "Chcete genetickou definici?"
    Vražedný pohled.
    "Já nevím." Do hlasu se mísí zoufalství. "Zkoušeli jsme to odkrokovat v debuggeru, ale je to naprosto nedeterministická porucha a prostě se nám ji nedaří vyvolat v době, kdy bychom o ní taky něco zjistili. Stejně u těch ostatních. Chce to seed, ale toho by si všimli."
    "Tak zkontrolujte konstruktory! Projděte znovu kódy třídy, někde to tam být musí. U zvířat takové problémy nemáme."
    Tiché zamumlání. "U zvířat se na to spíš nepřijde."
    "Každopádně něco dělejte! Savec měl být dávno odladěný, a zatím nemáme ani beta verzi."

  • Obrázek uživatele Erys

    Útržky z příprav

    Úvodní poznámka: 

    Snad se to vejde do tématu.

    Drabble: 

    Přes stránky ostravských skautů se našla útulně působící klubovna v Zábřehu. V seznamu byla sice až poslední, ale vypadala dobře a v zamýšleném termínu byla volná. Cena tradičně příjemná, vybavení podle fotek velice dobré, dostupnost z nádraží byla též slíbená slušná.
    Srazy se na skautských klubovnách pořádají už spoustu let, tak bylo krajně nepravděpodobné, že by se zrovna tentokrát zrovna ubytování nějak pokazilo. Raději se pečlivě připravoval program a všechno kolem.

    Určitě by se dalo statisticky prokázat, že když vám dvě hodiny před organizovanou akcí zvoní mobil, máte průšvih.

    "Drobný problém. Ten Zábřeh není Ostrava-Zábřeh, ale Zábřeh na Moravě."

    Závěrečná poznámka: 

    Technická: Nevím, jak se počítá Ostrava-Zábřeh, ale navzdory počítadlu jsem se to rozhodla považovat za dvě slova.

  • Obrázek uživatele Erys

    Nové šaty

    Úvodní poznámka: 

    Jo, já vím, zjednodušuju jim život.

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Možná tahle sukýnka?" snaží se prodavačka.
    "Ta rozhodně ne, má celkem úzký pas, byla by moc těsná."
    Za chvíli se prodavačka vrátí a nese na pohled moc hezkou halenku.
    Paní si ji zvědavě vezme do rukou, ale hned ji vrací: "Ne, má příliš ostré švy."
    Pak přijde další sukýnka -- ze špatného materiálu.
    Spousta dalších věcí, zavržených pro to či ono.
    A potom ty šaty. Jasně červené a možná trochu plandavé. Nevyrovnají se šatům pro princezny. Ale paní s dcerkou je jdou zkusit.

    Obyčejné červené šaty těžce kontrastují s bílými obvazy po celém těle -- ale krásně ladí k nadšenému dívčímu úsměvu.

    Závěrečná poznámka: 

    Drabbleto neuměle naráží na nemoc motýlích křídel.

  • Obrázek uživatele Erys

    Organizátorské radosti

    Drabble: 

    Vždycky se něco pokazí.
    Třeba se vám takhle stane, že na všech počítačích konečně úspěšně běží instalace, vy si jdete uvařit zasloužené kafe, a když zapnete rychlovarku, všechny počítače se nespokojeně vypnou.
    Nebo je všechno v pořádku nainstalované, až na to, že nefunguje výchozí editor, kompilátor, a vlastně ani odevzdávání. Tak to napravíte a zjistíte, že jste úspěšně rozbili přihlašování.
    A když náhodou neselže technika, tak aspoň zjistíte takové maličkosti, jako že naivní řešení získá čtyři pětiny bodů -- pročež půl hodiny před začátkem opravujete vstupy.
    Takže pokaždé, když účastníci programovací olympiády usedají ke strojům, považují to organizátoři za malý zázrak.

  • Obrázek uživatele Erys

    V rytmu vzpomínek

    Milá Ryo!

    Omlouvám se poprvé, že sis na povídku musela počkat.
    Omlouvám se podruhé, že těch avizovaných pár hodin se poněkud natáhlo.
    Omlouvám se potřetí, že si nejsem jistá, jestli tohle je něco, co jsi chtěla.
    Když jsem se pouštěla do psaní, měla jsem pocit, že snad kdokoli jiný by Ti napsal hezčí povídku a že existuje tolik vhodnějších fandomů. Nevím, jestli je slušné do vánočního dárku zahrnout smrt a vůbec tak tragický motiv, jako jsem zahrnula. Stále víc se bojím, že povídka nepotěší, a ztrácím odhodlání ji poslat. Ale autor prý nemá své dílo odsuzovat předem, tak se zatím snažím doufat, že se tahle věcička přeci jen bude líbit.
    (A pokud ne, tak si postěžuj a já slibuju, že Ti zkusím spáchat ještě něco, co snad potěší víc.)
    Přeji krásné, pohodové svátky a šťastný nový rok!

    Název: V rytmu vzpomínek
    Autor: Erys
    Příjemce: Rya
    Přístupnost: Nejsem si jistá... pro všechny?
    Fandom: Realita
    Varování: Smrt; Obsahuje tragickou část; Trochu to nabobtnalo...

  • Obrázek uživatele Erys

    Momenty

    Pár zbytečných poznámek autorky:
    Váhala jsem, ale po jedné události jsem usoudila, že to na net prostě půjde. Protože kdy je vhodnější chvíle začít, než když tím můžu někomu pomoct?

    Omluvte prosím jistý mary-sueismus předlohy, a vlastně i tohohle dílka.
    Jsme mladí, naivní a učíme se psát.

    Fandom: Alneretský svět, v divokých vodách internetu z něj existuje jen jedna z několika verzí Legendy o Pěti Hrdinech a jeden příběh.

    Shrnutí: Momenty, které Hrdiny ovlivnily v jejich životech

    Prohlášení: Úryvky psané kurzívou pocházejí z písniček, nemohou tedy být považovány za moje. Jejich autorům děkuji za vytvoření něčeho krásného a omlouvám se za zneužití. Seznam písniček, z kterých jsou úryvky převzaty, je na konci příběhu.

    Děkuji Mitchiko, že nám dovoluje zneužívat alneretský svět, a děkuji všem z Osady, že tu jsou.

    Upozornění:
    Obsahuje velmi smutné pasáže
    Nejsem si jistá, že to má pointu.

  • Obrázek uživatele Erys

    Cesta na start

    Poznámka: Poslední den by si možná zasloužil něco lepšího. Ale co už, snad si to aspoň někdo přečte rád.

    -----

    „Za zády mám Žichlínek, vlakem jezdím od plínek“

    Aspoň skoro.
    A dneska se ukáže, jestli to bude stačit.
    Jestli znám železnici aspoň tak, jak si myslím.

    „Třebová je vážně hezká,
    ať je Dlouhá nebo Česká,
    za ní vlak dál o kus cesty postoupí“

    Tuhle trasu dneska nejspíš ještě pojedu.
    Z České Lípy někam na trať Excelsioru to určitě půjde.
    Excelsior někam na Olomouc, to slibuje spoustu bodů.
    Jenže to pojedou všichni.
    Můj trumf bude muset být něco jiného.
    Taky uvidíme, co budou bonusové stanice.

    Přijíždíme do Kolína, čas přestupovat. Zbývá poslední vlak.
    „Tak přátelé mějte se, zpívejte a smějte se.“

    -----

    Poznámky vysvětlovací:
    Ukradené úryvky jsou z písničky Hurá na Potštejn skupiny Trumf.
    Vztaženo k 22. dubnu. Ten den proběhlo první kolo letošního mistrovství ČR v cestování vlakem, se startem v České Lípě.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Erys

    Ráno v Holandsku

    Poznámka/upozornění: Tahle věc je všechno možné, ale určitě ne optimistická

    Poznámka 2: V téhle realitě nežiju, omlouvám se tedy za případné úlety

    Budí mě křik. Hodiny hlásí 4:08.
    Na pár vteřin si ve svém Holandsku zastesknu po Itálii.
    Pak hned vstávám.
    Na dostatek spánku nemám nárok.

    Křik se mění v jekot.
    Mířím do dětského pokoje.
    V příšerný jekot.
    Pořád jsem si nezvykla.

    Pouštím Majku z postýlky.
    Rozbíhá se pryč.
    Ječet nepřestává.
    Padá.
    Ječí ještě víc.
    Vstává.
    Běží dál.

    Běžím za ní.
    Beru knížku.
    Majka je v obýváku.
    Dupe na místě.
    Křičí.

    Říkám, že jí budu číst.
    Přestává křičet.
    Začínám číst.
    Je čím dál neklidnější.
    Čtu. Dvě minuty.
    Ještě aspoň chvíli.
    Začíná křičet.

    A nejděsivější je vědomí, že nám tohle jednou bude chybět...

    Poznámka vysvětlovací: Metafora s Holandskem a Itálií vychází z textu Welcome to Holland (dá se vygooglit i několik českých překladů).
    Jinak Majku si představuju jako dítě s mukopolysacharidózou 3. typu. Ale na téma by seděly i další věci, PAS, SMA, ADHD, ...

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Erys

    Nedělní ráno

    Poznámka/postěžování: Vážně nemůže mít drabble 150 slov?

    Hluk! Ospale zamžourala na budík.
    To si ty děti nemůžou aspoň v neděli přispat?
    Možná se dneska postará tatínek...?
    Rána z kuchyně!

    „Pozor, holky, vzbudíte maminku.“
    Proneseno podezřele hlasitě.
    Usoudila, že chvilku v posteli počkat může.

    Na chodbě se ozvaly kroky. A taky Anniččino „Já sama!“.
    Objevili se v ložnici, spolu s vůní jejího oblíbeného čaje.
    Annička nesla kus bábovky, Kačenka trs pampelišek a tatínek šálek čaje.
    Holky skočily k ní do postele.
    „Paní učitelka říkala, že se na den matek dávají červené karafiáty, ale ty jsou moc drahý... tak jsme ti natrhaly pampelišky. Nezlobíš se, viď? Máme tě rádi!“

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Erys

    Naladění na stejnou notu

    Poznámka: Po včerejším příspěvku to dnes zkouším podstatně optimističtěji.

    Zpívej až do rána,
    není každá bitva prohraná,
    dojde i na pána
    a pak si budeme žít

    Hlasy mísící se v písni se méně či více vzdalovaly správné melodii.
    Ve všech byly ale slyšet radost a smích.

    Lidi seděli v kroužku, zpívali, někteří se pohupovali do rytmu.
    V kratičkých pomlkách se usmívali na ostatní.

    Ztratily význam vozíčky, berle i špičkové sportovní výkony.
    Ztratily význam šílené kombinace léků.
    Ztratily význam věkové rozdíly, jména i vzhledové odlišnosti.
    Ztratily význam problémy s komunikací, s chápáním i s běžnými starostmi.
    Ztratily význam diagnózy na papírech.

    Zbyla jen skupina lidí, kteří k sobě našli cestu.

    Ještě jedna poznámka: Kdyby někdo neznal, ukradený úryvek je z písničky Víno od skupiny Klíč.

    Fandom: 

Stránky

-A A +A