DMD č. 16 pro 16. 4. 2013. Téma: Já nejsem mrtvý!

Obrázek uživatele ioannina

Nářek a flétna

Fandom: 
Drabble: 

Do bjørkhallenské Mandaly vešli tři. Mistr Ayre, Erik a Danele.
Ptačí mandala v Château des Chansons se jim ozvala skoro vzápětí, šťastná, že konečně může mluvit. Erik vzal Danele za ruku a společně vešli do tmy plné hlubokého zpěvu. Ayre se mezitím posadil na místě, kde je v Mandale všech pět elementů v rovnováze, a čekal.
O pár hodin později se zpěv Ptačí mandaly změnil a Ayre uslyšel, jak se do jejích tónů mísí Erikovo hvízdání a Danelin šepot.
Potom Danele vyjekla. Ayre zaslechl kroky. Erikovy. Vzdalovaly se.
Zašustily v písku.
A pak skřípavý nářek zmlkl a zněla jen flétna.

Obrázek uživatele Erys

Mrtvola u cesty

Úvodní poznámka: 

Achjo... takhle to dopadá, když chce člověk stůj co stůj psát netragicky :)

Fandom: 
Drabble: 

Opodál se ozvaly kroky. Přes zavřené oči ale neviděl, kdo se k němu blíží.

---

Monika šťouchla do Tomáše. Oba se rozeběhli k postavě ležící vedle cesty.

---

Vnímal, že k němu někdo přiklekl. A doufal, že to nejsou nepřátelé.

---

Těžko říct, co to bylo za člověka, už to jeho oblečení bylo strašně zvláštní. Rozhodně ovšem nepůsobil, že jen klidně spí.

---

Začínal mít pocit, že tady něco nesedí. Na co čekají?

---

"Neměli bysme radši někoho zavolat? Klidně může bejt mrtvej..."

---

Jestli budou ještě chvíli čekat, tak -- v tu chvíli mu došlo, co je špatně.
"Počkejte, já nejsem mrtvej! My tady hrajeme larp!"

Obrázek uživatele Charlie

V temnotě

Úvodní poznámka: 

Pozor, spoilery (do dílu 601, cca).

Fandom: 
Drabble: 

Umírání nejenže bolelo, ale taky bylo o dost delší, než doufal. Jeho tělo drtily kameny, ale stále žil. Nejspíš ho nějaká zlovolná krutá všemocná bytost prostě nemohla nechat v klidu odejít. Sakra, život má spoustu krás, ale umírání v temnotě mezi ně nepatří.
Konečně začal vítězit pocit ospalosti nad bolestí. Poddal se únavě a vydal se na cestu. Náhle ho kdosi ve tmě popadl a nasměroval zpátky.
"Kdepak, tebe ještě potřebuju. Teď už je jen přesvědčím, že to nemůžeš být ty, a pak je parádně vytrollím!"
"Ale já jsem mrtvý," namítl Obito.
"To si oni myslí taky," usmál se Kishimoto.

Obrázek uživatele Profesor

Siesta pod hovnocucem

Drabble: 

Bylo dusné letní odpoledne. Barva na zábradlí u vesnického obchůdku se tavila horkem. Tiše kapala na chodník. Vincek Kovář chrápal pod nepojízdným fekálním vozem.
Naprostou nehybnost vesnice rušila pouze Magdalena Vytáčková hledající hřiby v trávě u pomníku padlých. Když dospěla k názoru, že slunce stačilo milé houby usmažit dřív než mohla ona, obrátila babka pozornost k Vinckovi.
Přicupitala ke spícímu a mocně ho šťouchla holí.
„Jdu podívat, jestlis pod tím hovnocucem neumřel,“ oznámila nevinně; dobře věděla, kdo jí minulý týden čmajznul ty tulipány.
„Sakra! Ne, nejsem mrtvej! Ženská jedna zatracená!“ nadával Vincek, který se leknutím praštil do hlavy o hřídel.

Ať se picnu

Úvodní poznámka: 

Smrť si přišel pro Kolíka Aťsepicnu.

Fandom: 
Drabble: 

"Haló? Je tu někdo?"
"ANO, TADY JSEM."
"Fuj, to sem se... chtěl zeptat, nedal by si pán uzenku? Nebo jiné zboží? Co potřebujete, to seženu. Ať se picnu!
"LITUJI, ALE UŽ ŽÁDNÉ ZBOŽÍ NEVLASTNÍTE."
"Jak to? Kde jsou uzenky? Moje věci?! Vy jste je ukradl! Vraťte je!"
"JÁ JSEM VÁM NIC NEUKRADL. DO POSMRTNÉHO ŽIVOTA SE NEVSTUPUJE S MAJETKEM."
"Do čeho? Moment, snad nejsi... nebo jo?"
"UŽ TO TAK VYPADÁ."
"Ale já přece nejsem mrtvý, nemůžu být. Mám rozdělaný jeden skvělý kšeftík! Vrať mě!"
"SMRT, JAK JSTE JIŽ SÁM MOHL MNOHOKRÁT NA TRŽIŠTI ZPOZOROVAT, BÝVÁ VETŠINOU KONEČNÁ."
"Ať se picnu!"

Obrázek uživatele Amy

Osmero lží

Fandom: 
Drabble: 

Lidé se na tebe usmívají a ty na ně.

(je to maska)

"Miluji tě," pošeptá ti někdo do ucha.

(nedokážeš to vyslovit nazpět)

"Jsem v pořádku," řekneš.

(nejsi a víš, že se to nezmění)

"Co nevidím, to mě nezraní," opakuješ si.

(ale stíny toho, co bylo, s tebou zůstanou)

"Na ničem mi nezáleží," zařekneš se.

(kdysi to bylo jinak)

"Nedokáži cokoliv cítit," zašeptáš.

(zní to unaveně i tvým vlastním uším)

Jsi s nimi a oni s tebou.

(přesto je tu rozdíl, který nelze překonat)

"Já přece žiji! Nejsem mrtvý," zoufale si přeješ.

(nejhorší je, že víš, že jde o lež.)

Obrázek uživatele Ebženka

Nesmrtelná

Drabble: 

"Salsooo!"
Hrabě Teleke z Tölöke se zhroutil v záchvatu nevýslovného bolu, a byť to byl bol velmi okázalý a teatrální, byla to dobře odvedená práce. Jeho sluha trpělivě nesl s ním ono břímě lásky, jež musela skončit ach, příliš brzy.
Ano, takhle se zachovává styl, pomyslela si obdivně Salsa Verde, a pohodlněji se opřela na svém obláčky vystlaném divanu.
Ale co to? On nehodlá zemřít spolu s mou památkou? Odporný, přízemní pokrytec. Musela uznat, že Robert Gorcz z Gorcsény byl sice cynický padouch a k jejím fyzickým ostatkům měl pramálo úcty, ale dokázal pochopit to hlavní: dokonalost umění je nesmrtelná.

Vydra

Fandom: 
Drabble: 

Hm, ano. Tahle várka mačkadlice bude vážně něco. Stařenka si ulila ještě jednu sklínku přímo z destilační aparatury.
To, co uviděla, rozhodně nebyla halucinace.
Vydra vlekla za ocasy hned tři ryby. Na kraji mýtiny je položila na zem, došla ke Stařence a zcela očividně... se dožadovala napití.
„To bys teda vážně neměl," prohlásila Stařenka přísně. „Zapomeneš se a zůstaneš takhle. Nejdřív se vrať a pak přijď na skleničku."

V Bábině domku se vznášela vůně pečených pstruhů. Postava ležící na posteli svírala Bábinu starou ceduli; Bábi seděla v křesle a štupovala punčochu.
„Poslyš, Esme, bylo to rozumné, naučit Zapůjčení zrovna Výsměška?"

Obrázek uživatele hidden_lemur

Konec příběhu

Úvodní poznámka: 

Pravděpodobně největší bjb, jaká letos vznikla. Věnováno bývalým i současným čtenářům Extraterrestrial Highway, všem spoluúchylům a samozřejmě Velkému šéfovi. Užili jsme si spolu spoustu legrace, díky, díky.

Fandom: 
Drabble: 

„Crrrr!“
„Haló. Co je, jsou tři ráno, proboha.“
„Ahoj, Georgi.“
„Kdo volá?“
„Chceš konec příběhu?“
„Cože, jaký pří… Proboha, to jsi TY?“
(Pár vteřin šokovaného ticha. Na druhé straně je pro změnu ticho bohorovné.)
„Ano.“
„Oh. Co je to tam za rámus?“
„Povstalci. Oslavují.“
„Oslavují?“
„Ono totiž, jak bych to jen… Já to zkrátím – Palpatin tak trochu zesnul.“
„Palpatin je mrtvý?“
„Ano. Budeš po mně opakovat všechno, co ti oznámím?“
„Promiň. Pokračuj. Ten příběh.“
„Jak tě znám, nazveš ho Návrat Jediho.“
„Ale do psí hadí!!!“
„Ano, přesně tak. Pak to probereme. Mířím za tebou. A mimochodem – ne. Nejsem mrtvý. Úplně.“

Obrázek uživatele Samantha

Hlásek svědomí

Drabble: 

"Já nejsem mrtvý!" volal na mne hlas svědomí, zatímco jsem se cpala chlebem s máslem.
"Já nejsem mrtvý!" volal mne ten stejný hlas, zatímco jsem se místo učení dívala na další díl oblíbeného seriálu.
"Nejsem mrtvý!!" téměř mne mlátil hlásek, zatímco jsem místo psaní drabble doháněla předešlé resty v potu tváře.
"Nejsem mrtvý..." skuhral, zatímco jsem si neumyla pro samou únavu z nicnedělání ani vlasy s tím, že si je umyji ráno.
"Já nejsem mrtvý..." šeptalo mé svědomí, když jsem po desáté posunula budík o "ještě pět" minut.
On možná ne, ale já jsem z toho svědomí už docela mrtvá.

Závěrečná poznámka: 

Znáte to? Nicnedělání je prokazatelně jedna z nejvíce vyčerpávajících činností vůbec ;)

Obrázek uživatele Stevko

Podzemné jazero

Úvodní poznámka: 

BJB ako vždy.

Fandom: 
Drabble: 

Urobil krok. Dlaždička pod jeho nohou sa nepatrne zaborila hlbšie do podlahy. Vedel, že to bude znamenať problémy. Zatiaľ sa však nič nedialo. Jeho spoločník si medzitým prezeral stenu na druhom konci miestnosti. Odvážil sa trochu pohnúť. Vtom sa pod ním rozovrela podlaha a on začal padať. Počul ešte, ako za ním spoločník niečo kričí.

Po nezmyselne dlhej dobe pod sebou zbadal jazero. Pripravil sa na náraz na vodu. Dopad bol tvrdý, ale po chvíli vyplaval na hladinu. Síce mu vo vode zhasla baterka, takže nič nevidel, ale aspoň nebol mŕtvy. Už prežil horšie veci. Neďaleko neho niečo sčerilo hladinu.

Závěrečná poznámka: 

Spomínate si na scénu z filmového Pána prsteňov, kde Gandalf spadol do jazera?

Obrázek uživatele Owlicious

Not Dead

Fandom: 
Drabble: 

Dear Gbaba,

I know after our last encounter you counted me out of the game. You won, you destroyed my homeworld and my fleets. And there are no more bothersome emissions from advanced technology. Your universe is peaceful and empty again.
But you are wrong. You failed. Sure, our paths probably won't be crossing anytime soon, but I have an advantage - I know you're out there. Next time we cross swords, it will be on my terms. I am as far from dead and done for as I can be.

And I will destroy you, I promise.

Sincerely yours,

Humankind

Obrázek uživatele kytka

Ještě jeden den

Fandom: 
Drabble: 

Konečně po dlouhé době vysvitlo slunce. Mám chvilku volna a tak se opřu zády o barák a nechávám tu hřejivou blaženost dopadat na tvář. Když zavřu oči, dokážu si představit, že ležím v trávě u nás pod lipou, každou chvíli mě zavolají k obědu. Dokonce na okamžik zachytím známou omamně sladkou vůni kvetoucí lípy.
Možná bych mohl takhle zůstat a už nikdy oči neotevřít. Je to snadné. Malátná únava mě strašlivě zmáhá. Ale nejsem mrtvý. Já přece ještě nejsem mrtvý!
A tak se přinutím rozlepit víčka a ještě aspoň jeden den žít.
V tu chvíli nad lágrem přeletí spojenecké letadlo.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Chlubilové

Fandom: 
Drabble: 

„A potom se Kronk vrhnul kupředu a začal draka sekat do krku tou svojí magickou sekerou. Drak se ale nenechal a flusnul po něm oheň. A bylo po něm!“
„Po drakovi?“
„Ale kdeže, po Kronkovi! Draka jsme dostali až vzápětí. To vám byla podívaná, nebýt tady Irsena a toho nápadu s balistou, kdo ví, jak by to dopadlo.“
V zápalu vychloubání si oba hrdinové ani nevšimli, že do krčmy vešla obrovitá postava zakutá v brnění smrdící spáleninou. Teprve, když na ně dopadl mohutný stín, si všimli, že něco je v nepořádku.
„Mysleli jste si, že už mě neuvidíte vy chcípáci?“

Ten druhý

Úvodní poznámka: 

Mimosoutěžní. Něco, co se mi chtělo napsat, a teď nastala příležitost.
Což ostatně znamená, že ani Esclarte ještě není mrtvá a zase píše i pro radost.

Fandom: 
Drabble: 

Tak ty si myslíš, že mě umrtvíš?
A bude všechno jako dřív, jako když sem ještě neexistoval?
Tak pokojnej, ctnostnej život váženýho čověka…
Beze mě. Bez toho druhýho.
Tak to teda nepude. Já sem byl s tebou odedávna. Vždycky nějak přítomnej.
Pak si mě vyvolal do světa. To bylo príma. Jo, to jsem si vychutnával.
Ale teď by to najednou mělo přestat. Jako bych nikdy nebyl.
Tak na to zapomeň. Páč já k tobě patřím. A chci zas ven! Chci si zas užívat, ksakru, jak mně to chybí!
A ty to chceš taky, jen se nedělej.
Protože já sem ty!

Neviditelný fandom: 
Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda
Obrázek uživatele Layla TB

Mír a klid

Fandom: 
Drabble: 

Necítil čelist. S hrůzou, co ho čeká, pomalu přesunul dlaně z hrudi směrem k obličeji. Zuby, jazyk... Ale dolní čelist nikde. Teprve po chvíli ji nalezl několik centimetrů níže, než by se měla nacházet. Pokusil se ji vrátit. Marně. Ten mizera mu ji upálil pořádnou.
Posadil se. Přes dveře slyšel přerušovaný pláč. Uhodil se do ucha. Hned brekot nabral na síle.
Přejel si dlaní přes sako obleku, aby urovnal nesouměrnosti. Prsty upravil vlasy a vydal se ke dveřím. Takový randál přece nebude poslouchat.
"Už nejsem mrtvej, stačí? Jeden se ani vyspat nemůže. Nemohli jste mi pořídit lepší boty?"
Místnost ztichla.

Závěrečná poznámka: 

Trocha černého humoru nikdy nikomu neuškodila.

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Kdo je v kurzu

Fandom: 
Drabble: 

P: „Zdarec, jak se vede?“
R: „Proboha, co ten tady dělá?“
F: „Asi přišel na návštěvu.“
R: „Návštěva ze záhrobí. Hůůůhůůůůů.“
P: „Hele, nech si to!“
F: „Mohl bys být na něj milejší.“
R: „A proč jako? Vždyť po něm nevzdechne už ani tkanička od martensek.“
P: „Co to vykládáš za nesmysly? Furt o mně někdo mluví.“
R: „Dělaj si z tebe jenom prdel. Seš vyřízenej.“
P: „Blbost! Já jsem pořád v kurzu, že jo?“
F: „Mrzí mě to, ale už to máš opravdu za sebou.“
P: „Nene! Já nejsem mrtvej!“
F: „Punku?“
P: „Hmm?“
F: „Smiř se s tím.“

Kozí oáza

Drabble: 

Ráif dál cestoval Pouští. S velbloudem a malým hádkem, který s ním zůstával od setkání s Fárisem. Šel a docházela mu voda. Oáza, která zde měla být, se stala vyschlou dírou v zemi.
Šetřil vodou, jenže další pramen byl dál, než zvládne dojít. Byl stále vyčerpanější a odevzdanější.
S beznadějí se objevila záchrana. Oáza. Stádo pouštních koz. Sáhl by po oštěpu, kdyby měl dost sil.
Silný pramen. Prvně se zhluboka napil a opláchl si obličej, pak se rozhlédl. Kousek od něj ležela mrtvá stařena. V puse písek. Chtěl se podívat, jestli u sebe nemá něco užitečného.
Polkla.
„Já nejsem mrtvá!“

Obrázek uživatele Anne

Pracovní úraz

Fandom: 
Drabble: 

V devět hodin sedí zaměstnanci u svých počítačů a věnují se své práci. Ianto je také u svého stroje – kávovaru. Jako obvykle vaří ranní kávu. Napouští vodu, nasypává kafe na filtr, připravuje hrnky na podnos. Neměnný ranní rituál. V kávovaru se začnou ozývat zlověstné zvuky. Něco praskne.
Po chvíli se Ianto probere na zemi. Nad ním se sklání několik lidí. Nic se mu nestalo, jen je trochu zmáčený a v šoku.
„Já nejsem mrtvý?“ ptá se udiveně.
„Kdybys byl mrtvý, musel bys být v pekle.“ odpovídá mu Lisa.
„Pokud bys tam byla ty, vůbec bych si nestěžoval. Nemáš však rohy.“

Obrázek uživatele Birute

Před útěkem

Úvodní poznámka: 

Varování: Originální seriál je v určitých ohledech drsný a vyskytují se v něm i jistá tabu.
Přístupnost: radši od 15+, pro jistotu
Drabble mimo soutěž. Tenhle námět jsem prostě nemohla dostat z hlavy.

Drabble: 

„Je to těžké být… jiný,“ svěřil se mladý dozorce Návštěvníkovi. „Toužím být s někým, s kým se dá promluvit, kdo mě vnímá a směje se mým vtipům.“
„Chápu,“ usmál se přátelsky Návštěvník. „Co kdybys odemkl ty dveře?“
„Rodiče mě nikdy nepochopí. Budu pro ně zvrhlík. Jsou tak konzervativní,“ povzdechl si dozorce a odemkl klec. „Budeš mě muset omráčit.“
Návštěvník našel vhodnou tyč a napřáhl se. Vtom se zarazil. „Rodiče? Jak tě… no víš… když jsou nekrofilové?“
„Hrálo v tom roli nedorozumění a podchlazení,“ odpověděl dozorce zasmušile. „A já jsem výsledek.“
„Jsi nejsympatičtější bachař, jakýho jsem kdy sejmul,“ ujistil ho Návštěvník.

Závěrečná poznámka: 

Zatím nevíme, jak Návštěvník uprchl z nekrofilského vězení, v první sérii ovšem zmiňuje, že někteří nekrofilové jsou celkem přátelští.

Obrázek uživatele Sid

Zkoušená trpělivost

Úvodní poznámka: 

BJB²

Drabble: 

Nejspíš za to mohla kletba zvaná dlouhověkost, ale i tak si občas říkala, jestli ji někdo neuřkl. Zatracené staré známosti, které se nečekány nezvány objevily a zůstaly. „Sbohem a šáteček“ jim očividně nic neříkalo. Zvlášť těm mrtvým.
Sesmaženému křídlatému… není nad to, když se vám kamarád snaží udělat radost a zná nekromanta. Ovšem otálel s pravdou tak dlouho, že si mezitím stačila najít druha.
Nebo rysodlakovi, který nebyl tak sestřelený, jak se kdysi zdálo.
V jednom ale měla jasno. Jestli někdo do třetice po bůhvíkolika letech přijde a prohlásí: „Hele, já nejsem mrtvý!“, asi ho přetáhne lopatou a vlastnoručně zakope.

Obrázek uživatele Blanca

Překvapivá

Drabble: 

Stáli na pozemcích zámku, v rukou kuše, jakoby se chytali lovit křepelky. Celý zámek byl zahalen ve smutku.Vévoda a jeho nejstarší syn a dědic krátce po sobě zemřeli. Mladší vévodův syn byl již několik let nezvěstný.
Tihle dva ovšem žádné slzy neprolévali. Právě naopak, v jejich tvářích se zračilo uspokojení. Vlastně se vzájemně div nepoplácávali po ramenou.
"Dobrá věc, se podařila - a vzdálený bratranec vévody bude dědit," křenil se jeden z nich na druhého. "Doufám, že nezapomeneš, čí práce tě sem dostala, až budeš nahoře."
"Zapomínáte, že jsem tu ještě já..." ozval se jim za zády hlas vévodova mladšího syna.

Obrázek uživatele Lejdynka

Dušičky

Úvodní poznámka: 

Jsem zvědavá, jestli se mu to někdy stalo.

Drabble: 

'Já nejsem mrtvý,' vrčí černý démon, svírá a rozevírá dlaně.
'Já nejsem mrtvá!' zachechtá se skotská divoženka, šaty od krve.
'Já nejsem mrtvá...' zazpívá tiše víla a věnec na mokrých vlasech jí vadne.
'Já nejsem mrtvý,' zasténá smutně hejkal, který vílu miloval a neposlal jí ani psaníčko.
'Já nejsem mrtvý!' deklamuje mladičký duch s očima vyvrácenýma k nebi a na rtech má jedovatě zelenou pěnu.
Stahují se k němu.
‚Jste mrtví! Všechny jsem vás přeci zabil!' vykřikne zoufale Shakespeare. ‚Apage, Satanas! '
Padne na kolena a zakrývá si hlavu rukama, umazanýma od inkoustu.
Je Samhain.
Mrtví se vrací.
A neznají soucit.

Závěrečná poznámka: 

To kdybyste to vážně neuhádli ;)

Černý démon: Othello
Skotská divoženka: Lady Macbeth
Víla: Ofélie
Hejkal: Hamlet
Mladičký duch: Romeo

Obrázek uživatele King Kong

Tvrdý spánek

Fandom: 
Drabble: 

Co to? Všude kolem tma. Chvilku mi trvalo, než jsem se zbavil několika obvazů. Poslepu jsem se pokoušel najít východ, a pak mihotavé světlo louče …

Dva stíny se připlížily k pyramidě. Chvíli kroužili po obvodu, pak kladivem prorazili do jednoho kvádru díru. Za ním byla úzká chodba.
„Jsme uvnitř Mirichame. Jak jsi věděl, že vchod bude tady?“
„Pán měl plány na stole. Považuje mě za úplnýho debila.“

Náhle vykradači hrobů před sebou spatřili potácející se mumii.
„Áááááá,“ zařval Miricham a začal utíkat.
„Áááááá“ zařval údajně úplný debil a začal utíkat taky.

„Já nejsem mrtvý, jen jsem si na chvilku zdříml.“

Stroj

Drabble: 

V posledních týdnech se naučila být na sebe tvrdá. Když vstávala po sedmé, považovalo to div ne za hřích, ale to se stávalo výjimečně. Ani budíka k tomu nepotřebovala, tak bylo její tělo naprogramované. Snídaní jí bylo cvičení a někdy černý čaj. Pak se jen učit, pomoci něco mámě, občas se trochu najíst, učit, rotoped a zase učit. Na desátou se jí, pravda, trochu zavírali oči. V té chvíli zavírala knížku a dopřála si trocha té zábavy, ale s mírou, nemohla jít spát pozdě. Její nejbližší ale věděli, že není zvláštní nebo nadpozemská. Jejich domácnost byla prostě dobře zásobená Redbullem…

Déja vu

Úvodní poznámka: 

Tuhle scénu miluju :D

Drabble: 

"Svoz mrtvóóól! Svoz mrtvóóól!"
K vozíku se nenápadně přichomýtl podezřele vypadající chlapík, který za sebou táhl tělo staříka. Bez viditelnějšího úsilí hodil svůj náklad na kárku.
"Tady máte jednoho."
"Ale já nejsem mrtvý!" ozvalo se z vozíku.
Tak počkat, zarazil se mnich. Tohle mi něco připomíná.
"Děje se něco?"
"Ale ne, jen mám ten pocit, že tohle už jsem někdy zažil... jak se tomu říká?"
"Déja vu?"
"Nejspíše ano."
"Takže vy jste tohle už někdy dřív zažil."
"Už to tak vypadá."
"A co jste tehdy udělal?"
Mnich zaváhal. Pak vzal protestujícího staříka lopatou přes hlavu. Ticho.
"Ano, to bude ono."

Obrázek uživatele Envy

Ty správné úmysly

Drabble: 

"Co myslíš, že mu je?"
"Zkus do něj šťouchnout klackem." Poradí mi ochotně Erwin, jak se tak skláníme a koukáme na chlapce ležícího před námi.
"Samozřejmě, klacky se totiž v poušti hledaj jedna báseň! Jen se tak rozhlídnu a- Hele, tamhleta potvora má nějaký v tlamě!"
---
"Tak jo, mám ten klacek. Ale ta příšera se ho vůbec nechtěla vzdát." Za to mi Erwin věnuje velice vymlouvavý pohled. Já se přiblížím k ležícímu, připraven do něj šťouchnout, když ten se náhle probere.
"Počkejte! Já nejsem mrtvý!"
"Ale to my víme, jen jsme si do tebe chtěli šťouchnout."
Chlapec jen znejistěle zírá.

Závěrečná poznámka: 

Jen doufám, že všem došlo, že název je lehce ironický.
Naše (moje) dvojka zneklidňující cizince už na potkání.

Obrázek uživatele Dangerous

Oplakaná

Úvodní poznámka: 

Pokračuji v drabblích na Christabel. Kdo by si chtěl přečíst pět stoslůvek z minulého roku, klikněte na fandom, drabble na sebe dokonce navazují.
Letos pokračuji konečně tam, kde Coleridge skončil (a nedokončil :)).

Drabble: 

Dvůr sira Leolina očekával návrat poslů neklidný a rozčilený. Všemi komnatami, komůrkami, chodbami šířily se zvěsti o zachráněné Geraldine i o náhlé výpravě k zapřisáhlému nepříteli, lordu Rolandovi. Jen v den, kdy bard Bracy s učedníkem projeli branami a ještě špinaví a vyčerpaní poklekli před sirem Leolinem, celý hrad ztichl.
„Kdy přijede lord Roland se svou družinou?“
Bard Bracy se zachvěl. „Nepřijede…“
Hlas se mu třásl čím dál silněji, téměř nesrozumitelně skončil: „Lord Roland pohřbil a oplakal svou dceru již před lety.“
Sálem to zašumělo, Geraldine si přitiskla ruku k boku, jen Christabel zbledla a sesula se na kamennou zem.

Obrázek uživatele Simbacca

Syčák Solo

Úvodní poznámka: 

(těsně po bitvě o Kashyyyk, 40 let po událostech epizody IV)

Drabble: 

Darth Caedus korzoval po můstku Anakina Solo a neměl nejlepší náladu.
„Pane, hlášení rozvědky,“ srazil vedle něj paty admirál Atoko. „Kashyyyk je v plamenech, bothanská flotila hlásí těžké poškození a podařilo se nám zabít několik rytířů Jedi.“
Darth Caedus neskrýval zklamání. Jeho ztráty nebyly zanedbatelné, a co z toho?
„Někdo významnější?“ zeptal se chladně.
„Jeden mistr, přeživší rozkazu 66. Wookiee, samotář, neplatil daně, psal o vás sprosté básničky na Holonetu a má na krku pár sabotáží.“
Chabá náplast, pomyslel si tyran, jenže to nejhorší teprve přišlo.
[„Tebe fotr málo třískal, viď?“] utrousil nedaleký vzduch a začal nabývat podezřele bleděmodrého skupenství.

Závěrečná poznámka: 

(následná konverzace mohla vypadat nějak takhle)

Porod

Úvodní poznámka: 

Tady je vidět, kde se poslední dobou mé myšlenky ubírají. Ale tuším, že tak jednoduché to tedy nebude...

Fandom: 
Drabble: 

„Jste otevřená na šest centimetrů. Nemusíte se bát, do dvou hodin to máte za sebou. Tatínek bude u porodu?“

Rozpačitý pohled muže na ženu.

„Ano.“

„Můžete se jít připravit. Oblečení Vám dá sestra a ukáže Vám, kde se můžete převléknout.“

„Lehněte si na lůžko, dítě postupuje a zanedlouho budete moci tlačit.“

„Dobře.“

„Tak maminko, už je vidět hlavička. Ještě chvíli a miminko bude venku.“

„Sestro, tatínek nám tady kolabuje.“

Bum.

„Sestřičko, proberte ho. Ať si jde pak sednout na chodbu.“

„Pane, pane, slyšíte mně?“

„Nebojte se o mě, já nejsem mrtvý, jen jsem si na chvíli odskočil do blaženého nevědomí.“

Stránky

-A A +A