Divadlo Járy Cimrmana

Obrázek uživatele Ebženka

U cíle

Fandom: 
Drabble: 

Byli jsme v cíli.
Dokázali jsme to.
Byli jsme plni osvobozujícího pocitu. Cítili jsme se silní a neporazitelní.
Viděli jsme, co na světě jen velmi málo lidí.
Některým z nás se za ňadry probudil tak dlouho potlačovaný duch národa a vyznávali se, že právě teď, na konci naší předlouhé cesty, se cítí být o to více Čechy. A ta hrdost národní, tolik vzácná a potřebná ve všech těžkých dobách, nás stmelila znovu, i když jsme věděli, že nás ještě nejedna strázeň osudu čeká v budoucnosti.

Jenom Frištenský prohlásil, že když to srovná s tím výletem na Kokořín, tak nic moc.

Neviditelný fandom: 
Divadlo Járy Cimrmana

Cimrman a biblická studia

Drabble: 

Je málo známo, že se Cimrman zabýval i biblistikou. Zaměstnávala jej především pasáž o panně, která zahřívala starého krále Davida z 1Kr 1,1-4. K tématu přistoupil nově, interdisciplinárně: rozhodl se totiž aplikovat svoje rozsáhlé znalosti jiných oborů, především termodynamiky. Na základě výhřevnosti a topné plochy (a vlastních pokusů s dobrovolnicemi) došel k závěru, že aby král získal potřebné teplo, musela ona panna vážit nejméně 90 kg. Po převratném vynálezu ohřívací láhve však tento způsob vytápění monarchů upadl v zapomnění.
Cimrmanův článek ve své době došel velkého ohlasu. Traduje se, že jej četl i samotný stařičký mocnář. Řekl prý jenom: „Schade.“

Obrázek uživatele Galadion

Na hady

Drabble: 

„Dědo, vyprrrávěj nám, jak jsi šel na lov!“
„Dobrrrá, kuřřřátka. Byl jsem tehdá nejdůležitější papoušek ve vsi.“
„Jak důležitý?“
„Tak důležitý, že mě jednou vzali i na lov hadů. Seděl jsem v kleci, koukal ven a můj pán na mě byl náležitě hrrrdý. Našlapoval oprrravdu potichu, prrrotože hadi slyší dupání nohou. Lidi někdy dupou, řřřeknu vám, strrrašně!“
„A kam jste šli?“
„Šli jsme nejhlubším lesem plným drrravé zvěřřře.“
„Bál ses?“
„Byl jsem hrrrozně statečný.“
„No a co bylo dál?“
„Já jsem zařřřval: ‚Had!‘“
„A pak?“
„Pak ten drrruhý člověk zařřřval: ‚Hoďte na něj deku, nebo ho zabiju‘ a byla tma.“

Rozloučení

Fandom: 
Drabble: 

Dobrá, uznával, že pracoval hodně dlouho a asi už není, co býval. Nakonec se sám těšil, že půjde na odpočinek a jeho práci převezme mladý a výkonný nástupce.
Ale když se ohlížel nazpět, byl celkem spokojený. Kolikrát měl práce, že nevěděl, kam dřív skočit, a zvládl to. Tu a tam ovšem někomu sedl na lep. Stane se. Ještě rádi ho pustili a příště si už dával pozor. A párkrát se trochu zapovídal, i to se stává.
Pan Smrt zdárně dovedl k nebeským branám Ferdinanda s chotí. Když viděl, co následovalo, uznal, že na to by už asi jeho síly nestačily.

Neviditelný fandom: 
Divadlo Járy Cimrmana
Obrázek uživatele Danae

Letos podruhé

Drabble: 

Zámečník Ferdinand Vavrečka systematicky rozebíral zámek na dveřích 4.B a přitom tiše klel. Už tu byl letos podruhé. Před měsícem ten syčák zamkl třídu s třiceti spolužáky tak dokonale, že musel přijít vymontoval zámek. Pištění desetiletých děcek za dveřmi mu to příliš neulehčovalo. Teď to bylo přece jen jednodušší, mohl dorazit až po vyučování. Dveře byly odemčené a zámek zablokovaný tak dokonale, že už ho nikdo nikdy nezamkne. Poslední šroubek povolil a Vavrečka konečně sundal kování. Tenhle Josef Rolný byl pěkně šikovný sígr. Vavrečku by vážně zajímalo, co z toho kluka vyroste. Kdo ví, možná se jednou také stane zámečníkem.

Závěrečná poznámka: 

Jak víme, Josef Rolný se nakonec stal sklenářem a drze se přiznal.
A kdyby už jste si nevzpomínali...

Obrázek uživatele Keneu

Pomocník pro vynálezce

Úvodní poznámka: 

Navazuje na loňskou stoslůvku Vynálezce a policajt

Drabble: 

„Buď zdráv, Ambrosi.“
„Rád tě vidím, kamaráde. Teda doufám, že tě vidím rád. Nejdeš pracovně, že ne?“
„Vedu ti pomocníka. Říká, že je zámečník a opravář a kdovíco ještě. Tu moji starou plechovku spravil tak, že se v ní dá celkem pohodlně bivakovat. Ne že bych to chtěl znovu zkoušet.“

Když Cain odešel, Ambros se rozhodl nechat pomocníka v pracovně napospas osudu. Konkurenci je třeba testovat.
Po návratu mu pomocník hlásil, že opravil tu věc v koutě. Tiše bzučela a Ambros jen nevěřícně zíral.
„Ty jsi zprovoznil mé nepovedené perpetuum mobile?“
„Hm,“ odpověděl Cimrman a podal si další Ambrosův vynález.

Závěrečná poznámka: 

Zámečník může být i strojní zámečník - opravář strojů, většinou v nějaké fabrice. Potvrzuje Wikipedia i můj dědeček.

Neviditelný fandom: 
Divadlo Járy Cimrmana
Obrázek uživatele kytka

Vznik emailové pošty

Drabble: 

Nedávno jsem v Edisonově korespondenci objevil dopis, ve kterém Cimrman svého kolegu seznamuje se svým nejnovějším vynálezem.
O co se jednalo: Během svého učitelského působení posílal Cimrman často své žáky s nějakým vzkazem. Bohužel, žáčci špatně ovládali němčinu a většinou Cimrmanovu zprávu zcela zkomolili. Mistr proto vybavil děti malými plechovými tabulkami natřenými bílým emailem. Tabulku popsal tuší, nechal zaschnout a děti potom vzkaz předaly. Příjemce nápis po přečtení smazal a na čistý smalt napsal svou odpověď. Pro tento způsob komunikace se vžil název emailová pošta.
Bohužel našel tento převratný vynález širšího uplatnění až o sto let později s rozšířením počítačů.

Obrázek uživatele Samantha

V pravé poledne

Úvodní poznámka: 

Mnou smyšlená část Cimrmanovského semináře ;)

Drabble: 

Jára Cimrman je známý pro své vynálezy, myslitelství, světoběžectví a tak vůbec. Málo kdo ale zná jeho každodenní rituály a obyčejnosti. Však také to byl člověk veliký duchem (tělem měřil pouhých 158 cm), takže světu jsou známy spíše jeho umělecké počiny, než neumělecké návyky.
Jára Cimrman byl ale také člověk jako každý z nás. A jako takový měl i své libůstky. Tak například vždy v pravé poledne vyskočil od stolu či jiného místa, kde se zrovna nacházel a začal zpívat liptákovskou hymnu. Byla to píseň děděná v jeho milované obci z generace na generaci. Proč tak činil, dodnes není známo.

Obrázek uživatele Keneu

Nakopnutý Íá

Úvodní poznámka: 

DMD č. 8. pro 8. 4. 2013. Téma: Kopnutí
Byla tu někde nadhozena otázka, zda jde napsat drabble jen v citoslovcích. Mně se to nepovedlo.

Drabble: 

Í á. Í á.
Klap klap klap. Hryz hryz.
Klap klap klap klap. Í á? Hryz? Hryz hryz hryz.
„Tý! Hudry, hudrly, brmly, brbly.“
Í...
Ťap ťap ťap ťap. Vzdych. Ťap ťap ťap. Fňuk.
„Kudy?“ Cink.
„Kudy?“ Cink cink.
„Kudy?“ Cink cink cink.
„Hrom haby do toho huhodíl! Tak hudy?“ Cink cink cink cink.
„Kdepak toť vede cesta na totoť hradisko?“ Cink cink cink cink cink.
Kop!
„Díky, Výsosti, za vysvobození. Vypadám sice jako člověk, ale jsem zvířátko. Sto let čekám na královský kopanec, ale zatím mi dávali jen peníze. Vezměte si je. A já se zase vrátím mezi zvěř.“

Závěrečná poznámka: 

Dlouhý, široký a krátkozraký

Obrázek uživatele angie77

Zmije kam se podíváš

Drabble: 

„Hezká ozdoba,“ řekl pan král ukazuje na dečky na stole.
„Dlouhá to doba,“ pospíšil si dodat Bystrozraký,
„od poslední naší návštěvy,
cestou jsme potkaly dvě děvy.“

Děd spokojeně pokýval hlavou. Zřejmě nezaznamenal, že věta se sice rýmuje, její informační hodnota je však nulová a navíc končí jaksi uprostřed…

„Představte si, začaly se mi tu potloukat zmije,“ pravil po chvíli rozšafně. „Já je chytám. Do vědra. Zmije je zdatný plavec… ale nevydrží. Já vám jich takhle chytnu šest… i pět.“

Zlatovláska pojala podezření, že Vševěd tentokrát nemluví z cesty jako obvykle. Rychle stáhla ruku, do té doby na jedné dečce položenou…

Závěrečná poznámka: 

Podle výkladového slovníku je synonymem ke slovesu ´klátit se´ mimo jiné i ´potloukat se´. Rozhodla jsem se vybrat radši tenhle význam než ten jiný, naznačovaný v komentářích k zadanému tématu :-)

Obrázek uživatele Carmen

Krátké odbočka k objasnění Fiedlerova (dalšího) cimrmanologického omylu

Úvodní poznámka: 

Předesílám, že jest mi známo (čti: Právě jsem si vzpomněla), že středoškolský profesor Fiedler jest uváděn jako profesor vídeňský, přesto si však svévolně dovolují umístit jeho rodiště jinam s tím, že do Vídně se přestěhoval až kvůli studiím.

Drabble: 

Vážení přátelé,
dostalo se nám výtek, že záštiplně a neoprávněně kritizujeme profesora Fiedlera. Nechme stranou skutečnost, že dané výtky byly zaslány z téhož rakouského městečka, shodou okolností profesorova rodiště, konkrétně jakýmsi R. Fiederlem.
Přátelé, samozřejmě oceňujeme jakýkoli (takzvaně) vědecký zájem o Cimrmana.
Dovolte mi ale doložit naše pochybnosti příkladem: Fiedler z úryvku květnické kroniky vyvozuje, že Cimrman propadl krátce temnému období, kdy přímo, cituji, „vyhledával smrt“.
Zcela však ignoruje fakta; totiž následující úryvek se týkal neodehraného představení hry Vizionář a notorických sklonů představitele Smrti:
„…Navečer pobíhal ten Zimmerman po vsi. Křičel, že bez zubaté nejde nic a kde že je…“

Závěrečná poznámka: 

Rvalo mi srdce to zkracovat, neboť jsem se jako obvykle přehnaně rozepsala a jako obvykle zkracovala o cca 40 znaků...

Obrázek uživatele Keneu

Uvězněný velitel

DMD č. 20 pro 20.4. 2012 Téma: Nástup!

„Poplach! Nástup! Velitel v ohrožení!“
Křičel. Tedy chtěl křičet, ale nezbývalo mu než mumlat do roubíku a vrtět se v poutech.
Jeho věznitel mezitím něco sepisoval, opakuje si polohlasem napsané: „Dnes 8. listopadu léta Páně 1620 vydávám tento rozkaz. Spánková pohotovost se ruší…“
Tak ty mi chceš sahat na moje kompetence? Dobrá, já tu být nemusím, jen si to zkus velet takové bandě ospalců! Stejně mi nabízeli to předsednictví…
Uzurpátor dopsal rozkaz a vracel se k vězni. Jenže!
Svatý Václav, patron a vévoda české země, velitel blanických vojsk, byl pryč.
„To abych častěji kontroloval stráže,“ povzdechl si Hynek z Michle.

upřesnění fandomu: Blaník -> České nebe

Obrázek uživatele Galadion

Cimrman vynálezce

Při svém pobytu ve vechtrovně staničky Středoplky se Cimrman během let 1909 a 1910 vážně zabýval výrobou samohybné drezíny. Ta by při svém pohybu nespotřebovávala ani uhlí, ani tolik nákladné topiče. Cimrmanův vynález by dokázal přepravovat osoby prakticky zadarmo. Se svým nápadem se svěřil Václavu Pernerovi, synovci Jana Pernera. V dopise mu píše:

Vašku, přijeď, bude to jízda!

Bohužel, Cimrman se svým nápadem neuspěl. Jeho drezína porušovala první termodynamický zákon, protože produkovala více energie, než dokázala spotřebovat a nekontrolovatelně zrychlovala. Při jedné ze svých testovacích jízd Cimrman vykolejil při třísetkilometrové rychlostí a zničil tím drezínu i sen o samohybném stroji.

Obrázek uživatele Uhla

Brilantní myšlenka

Cimrman se koncem 19. století věnoval mimo jiné i chovu chrtů. V souvislosti s touto oblastí zájmu přišel Cimrman s nápadem chrtích závodů a, jak se později ukázalo, s nápadem na realizaci Perpetua mobile.

Idea byla snadná, jak je známo, chrt, vidíce králíka, vyrazí za ním hlava nehlava. Cimrman proto důmyslně lankem propojil chrta s králíkem, což vedlo k tomu, že čím více se chrt za králíkem hnal, tím rychleji mu králík prchal. Celou soustavu už poté pouze stačilo napojit na dynamo generující elektřinu.

Jediným problémem tohoto nápadu byl neustálý úbytek osazenstva Cimrmanova chrtince v důsledku chrtího extrémního fyzického vyčerpání.

Obrázek uživatele sigam

Těžká jsou rána mistra Jana

Probudil se a bylo mu bídně. Když si šáhl na čelo, připadalo mu dokonce, že má teplotu. Úplně hořel. Ale nemocný být nemohl. Přeci jen se nacházel v Nebi – na místě věčného klidu, míru a hlavně na místě, kde něco jako rýmička neexistuje.
Nejspíš to bylo tím hrozným snem, co se mu zdál. Tisíce lišek tančících kolem táboráku a tvářících se velice posměšně. A všechny držely v packách sirky, kterými chrastily do rytmu. Zamračil se. Vážně se dnes necítí. Musí se vyhnout rozcvičce.
„Nástup!“ Je to tady.
„Dneska ne, Miroslave.“
„Ale Jene, snad jsi to včera zase nepřehnal s vínem?“

Obrázek uživatele Wee-wees

Jeden ten jeho harant

Kryštof se spokojeně nadechl čerstvého vzduchu a vychutnal si pohled na malé, tiché nádražíčko. Bíle omítnutý drážní domek, zelený plot, vysoká, plody obsypaná švestka. Bylo hezké být zpátky.
Vzpomínal si, jak sem jezdili jako děti, s bratry a s otcem; vždy každý rok touto dobou.
Teď, o dobrých dvacet let později, se sem vrátil s vlastními syny. Z cesty drezínou měli oči navrch hlavy zrovna tak, jako tehdy oni.
Před vechtrovnou postával debatní kroužek. Poznal mezi nimi starého známého vechtra Hájka. Dědek jeden, skoro vůbec se nezměnil.
„Drobotino, nástup!“ zavelel Kryštof Nastoupil nové generaci harantů. „Košíky do rukou a česat!“

Obrázek uživatele Uhla

Copak jmelí, ale...!

Copak jmelí, ale petrklíče! Všimli jste si, co se letos urodilo petrklíčů?
Strašně! Na loukách to vypadá jako hnízda tisíců malých kachňátek!
A víte, že petrklíče jsou vytrvalé?
Jděte!
Nojo, ženské z vesnice to sbírají celé jaro.
A co je pravdy na tom, že to vyléčí kdejaký neduh?
Jistě, jinak by po těch loukách neběhaly!
A jak to sbírají?
No, ony vždycky chodí po dvojicích, jedna má nůši a druhá sbírá.
A jak se dorozumívají?
Když ta druhá má nasbíráno dost, tak na tu s nůší křikne: „Tenhle byl poslední, tak už bych to HODILA!“
<…odmlka…>
Copak poslední, ale petrklíče!

A/N: Různým textem různí herci, volně vložený list nadepsaný Petrklíče, použitelný spolu se jmelím v kterémkoliv místě, kterékoliv hry!

Obrázek uživatele Lunkvil

Obří kuchařka

„Ta bába s roštím byla tvrdá jako houžev. Už to jíst nebudu. Nedělá mi to dobře. Měl bych zkusit nějaký libovější masíčko. A novej recept,“ sáhl Koloděj po kuchařce.
„3 kg sádla – tak to bych měl,
záhon majoránky – hm, celej záhon jí asi nemám, ale při nejhorším to vynechám,
rozdrcený paroh dvanácteráka – to zas bude nějakýho drcení, uf,
6 věder mlhy – bez problému, zbylo jí dost,
tři obří špetky soli – ajaj, mně zrovna došla. No nic, zeptám se večeře, jestli s sebou náhodou sůl nemá.
Ale jen aby nějaká večeře přišla. Jinak můžu na ten propečenej zadek v mlze zapomenout.“

Dceruška

Už tu byla zase. Povzdechl si, ale odhodlaně jí vyšel vstříc.
Pokaždé se divil, jak si s ní vůbec mohl něco začít, a nepochybně by toho nebyl schopný, kdyby se to nestalo potmě. A kdyby bylo jen trochu na výběr. Nemohl ji však nyní zcela odvrhnout, rytířská čest by mu to nedovolila. A to dítě bylo přece jen jeho.
Na chvíli vzal holčičku do náruče. Byla stejně ošklivá jako všechny, to ano. Ale nepochybně měla jeho oči. A některé rysy zdědila také po něm.
Rytíř Hynek z Michle musel zkrátka připustit, že malá jeskyňka přece jen nezapře, čí je dcerou.

Obrázek uživatele Lunkvil

Nově nalezený fragment Shakespearovy hry Mnoho povyku pro nic v Cimrmanově úpravě pro hereckou společnost Lipany

CLAUDIO: Benedick se nám zase schoval. Zřejmě čeká další rozmluvu o Beatrici.
DON PEDRO: Škoda, zrovna jsem mu chtěl říct: „Co ty, synovče…“ Vlastně ne, jiná hra. Chtěl jsem ho požádat, aby se mnou odcestoval do Aragonu. Je samá legrace.
CLAUDIO: Jistě by odpověděl, že není, co býval, a změnil se.
LEONATO: Taky mám ten dojem.
CLAUDIO: Na to bych řekl, že se třeba zamiloval. Určitě by zapíral a tvrdil, že ho bolí zub.
DON PEDRO: Ano, takhle on se vykrucuje. Já bych se ale nedal. Pěkně bych mu řekl, ať si ho dá vytrhnout.
LEONATO: To by nechtěl.
CLAU-

Obrázek uživatele Galadion

Pátrací akce

„Zatraceně, kde je ten Sodomka s tím psem?“ křičel lékárník Hoffman a rozhlížel se po sále.
„Tady jsem,“ přiřítil se se psem chasník v mysliveckém, rozrážeje dav nedočkavců.
„Konečně! Dejte sem kus jeho oděvu,“ zakřičel lékárník na královnu.
Muž v bohatě zdobené dámské róbě se s pohledem plným proseb otočil na krále.
„Nepátrejte po něm! Nenajdete ho!“ zvolal úpěnlivě král.
„V Národním se taky našel! Dejte sem něco, třeba botu!“ začal být lékárník nervózní.
Král pokrčil rameny a beze slova mu hodil kus hadru. Lékárník jej zachytil a přiložil psovi k čumáku.
„Hledej, psisko, ten Hamlet přece někde musí být!“

Obrázek uživatele kytka

Záhada Josefa Pišťáka

Dovolte mi říci několik slov k Mistrově vědecko-fantastické próze Josef Pišťák 7K. Na této povídce je pozoruhodné především to, že v ní o titulní postavě není ani zmínka. Vzniká tedy otázka: Kam se poděl hrdina?
Zlé jazyky tvrdí, že zmizení hlavní postavy je ve skutečnosti pointa příběhu, který by jinak zůstal bez zápletky.
Rakouský cimrmanolog Fluss se domnívá, že povídka je ve skutečnosti bezejmenná. Cimrman si prý jen, tak říkajíc na okraj, poznamenal jméno svého věřitele a výši dlužné částky.
Kolega Weigel naproti tomu rozvinul doslova revoluční teorii, podle které jde o důmyslně šifrovanou zprávu. Tímto předávám slovo doktoru Weigelovi.

Obrázek uživatele sigam

Život s badatelem

Já toho snesu opravdu hodně. Život s potrhlým badatelem, cestovatelem, dramatikem, umělcem a kriminálníkem (nebo kriminalistou? pořád si to pletu) vás zkrátka naučí. Zvyknete si na půlnoční návštěvy stejně bláznivých myslitelů i na chalupu plnou pekelných strojů, které můžou každou chvíli vybuchnout. Dokonce mě už ani nedokáže překvapit, když jej občas přistihnu, jak si povídá s kisnami a slibuje jim věčnou slávu. Koneckonců i tu slepici jsem mu nakonec schválila. Aspoň to vajíčko občas snese. I když se mi zdá, že snáší spíše kuřince. Ale co je moc, je moc.
„Ne, milej pane, zrní vám ke tkanicím vážně přišívat nebudu!“

Déšť

fandom: na konci

Oblohu prořízl jasný záblesk a ozvalo se ohlušující zadunění. Nebe zčernalo, jako by už nikdy nechtělo spatřit zemi, a cínový vzduch zhoustl k nesnesení. Začala bouřka.
Všichni se utíkali skrýt, jen on zůstal sám na ulici. Smekl klobouk a zvedl hlavu ke kostelní věži. Dlouho tam tak stál, prostovlasý, s kabátem promáčeným, v očích déšť.
Ozvalo se odbíjení kostelního zvonu. Sklopil hlavu.
Byl čas odejít. Z náprsní kapsy vytáhl zápisník a zbytek tužky. Napsal jen dvě věty, víc nebylo třeba.
Přestože se lidé za deště schovávají pod střechy a odmítají pokračovati v chůzi, nejsou ve vodě rozpustni. Vynalézti turistický stan.

fandom: Jára Cimrman

Rok: 
2011

Hodina přírodopisu

„Je mi líto, slečno Farmářová, ale dnes to bude opět pouze dostatečná. Pomněnky jste mi pověděla moc pěkně, ale proč se, prosím vás, pokaždé musíte vytasit s těmi zapomněnkami? Dnes jste mi jich řekla nejméně pět. Například ten kyanid nikelnatý. Koho zajímá, že je jablkově zelený? Nebo přesné datum narození a křtu Johana Gregora Mendela. To jsou zcela nepodstatné informace. Doporučuji vám, abyste si při učení častěji hnětla jíl.“
Farmářová se šla zkroušeně posadit zpět do škamny, slzy na krajíčku.
Pomocný učitel Poustka s povzdechem zaklapl notýsek. Někdy měl vážně pocit, že před tou Cimrmanovou reformou byla kantořina jaksi radostnější...

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Rebelka

Za všechno může Šmudla!

Žbluňk!
„*×÷*×ß*!!!!“

Zachoval se jako kretén. Ano, teď to bylo jasné.
Teď. Předtím celý jeho vesmír tvořil ten kus salámu a fakt, že na něj prostě MÁ chuť. To, že salám ležel nad kbelíkem s vodou, jaksi nehrálo roli.
Kdyby aspoň ty zatracené stěny tolik neklouzaly.
Šmudla proklel Děda Vševěda i celý pohádkový les a dál statečně šlapal vodu.
Však on něco vymyslí.
Ano.
Určitě.
Každou chvíli na to přijde.
Ehm...
„Pomóóóóóóóóóc!!!!“
Chvíle ticha.
Dupot sedmi párů nožiček.
Žbluňk! Žbluňk! Žbluňk! Žbluňk! Žbluňk! Žbluňk! Žbluňk!
„Ehm... ahój, klucí... je tu trochu těsno, co?“
Chvíle ticha.
„Šmudlo, ty seš takovej vůl!“

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Wee-wees

Odkud vane vichr...

Všichni herci do posledního měli tento instinkt dokonale vycvičený. Sešli se právě ve chvíli, kdy se zkouška začala nezvratně hroutit. Dobře věděli, že teď začne ta zajímavá část.
Principál to věděl taky, jen o několik minut déle odmítal opustit své iluze.
Ale když se Standa poosmé přeřekl ve větě o pěti slovech, vzdal to i slovutný mistr.
„Pane principál...“ zaprosila Anežka.
„Tak jo,“ povzdechl si, „tak Vane vichr z hor, no...“
A zatímco se ansámbl nadšeně pustil do tahání kulis a srdceryvných zvolání, popřemýšlel tiše nad tím, jestli to se svojí teorií oživlého dřeva přece jen o pár kroků nepřehnal.

***

Fandom: Jára da Cimrman

Pozn.: Já vím, že na to, jak je to vtipnej fandom, to vůbec není vtipný, ale znáte to, bod je bod. :o)

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Bilkis

Telegrafista asociál

Poznámka: Morseovku neumím a podle toho to vypadá, ale jak se tady tak říká: Bod je bod. :D

Paní Louková vešla na poštu a přistoupila k okénku.

„Louková, mám tu telegram.“

„Ach, ano. Hned to bude,“ odpověděl pracovník a vytáhl papírek s tečkami a čárkami.

„Vazena pani Loukova, STOP Vas syn bohuzel zahynul. STOP Smrt nastala na pitevnim stole. STOP
Ne, počkat.
Na pitevnim stolee.
Ne promiňte. On to Hrubý hrozně špatně zapsal. Ty dvě tečky nejsou ee ale i. Celá ta věta je špatně.
Smrt nastala na bitevnim poli. STOP Uprimnou soustrast. STOP Plukovnik Kotek, 13. jizdni divize. STOP“

Žena propukla v pláč.

„No tak, paninko, nebrečte mi tady. Ten stůl v tom byl vážně úplně nevinně!“

Rok: 
2011

Jedenáct

Vojáci, kteří měli hodinky, místo míření hleděli na svoje ručičky. Desátník Pokojský hodinky neměl, takže napjatě sledoval ciferníky spolubojovníků.
Vtom z protějšího zákopu vyskočil muž řva: „Aby vás husa kopla, vy mameluku! Takhle pošlapat moje největší dílo! Tušíte vy, nemehlo jedno, co mi dalo práce ukecat hlavy pěti mocností? Řeklo se jasně: přesně v jedenáct! Je jedenáct hodin a devět minut! Jak k tomu děti přijdou? Nemůžete si nařídit hodinky, vy trdlo?"
Když desátník zjistil, že bojoval celých devět minut přesčas, popadl ho vztek. Zvedl pušku a pokusil se pomstít.
Naštěstí bylo jedenáct jedenáct, jak raněný po ošetření pečlivě dosvědčil.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Danae

Chyba

Režisér se z kulis povzbudivě zadíval na Vodníka. Jeho vlastní basista teď ležel v posteli zelený střevní chřipkou, ale naštěstí se i mezi plzeňskými činoherníky našel jeden slušný bas. Na rychlé zkoušce všechno vypadalo uspokojivě a jeho urostlá postava se na kameni uprostřed jeviště dobře vyjímala. Jen občasné zakymácení, když chňapal po rusalkách, naznačovalo, že si v roli není tak úplně jistý.
“Hou, hou, hou!” smály se rusalky a orchestr začal hrát předehru k první Vodníkově árii. Zelený muž na kameni se zhluboka nadechl.
“Proč bychom se netěšili...”
Režisér hlasitě zaúpěl. Pozvat na záskok Karla Infelda Prácheňského byla kardinální chyba.

Rok: 
2011

Stránky

-A A +A