DMD č. 10. pro 10. 4. 2013. Téma: V pravé poledne

Obrázek uživatele Gary Stu

Plaváček

Fandom: 
Drabble: 

Všichni ten příběh znáte. Avšak asi nevíte, že Plaváčovi rybaření nestačilo. Byl zvídavý, takže ve volném čase studoval...
Nikdo vám neřekl, jak skeptický byl při cestě za dědem Vševědem.
Když se pak schovával pod kádí poslouchaje Vševěda s matkou, náhle  neodolal a kýchl.
Děd Vševěd to zaslechl.
Neměl ale chuť na druhou večeři, tak raději pohovořili. Tu se Plaváček rozpovídal, jak přece on nemůže být Slunce. Že slunce je hvězda, koule žhavých plynů...
Děd Vševěd mu celou dobu zvědavě naslouchal. Když skončil, pohlédl Plaváček na hodiny. Najednou si uvědomil, že bude poledne, naproti němu sedí Vševěd a venku je tma...

Obrázek uživatele Dia

Čas na čaj

Úvodní poznámka: 

Drabble na Otce prasátek :).
Přiznávám se, že Časnačaj je moje oblíbená postava :D

Fandom: 
Drabble: 

,,Časnačaj," řekl muž oděn v černém.
,,Dyť je teprva pravý poledne," řekl druhý.
,,ČA-SNAČ-AJ!" zdůraznil první podrážděně. ,,Tak se jmenuji. Jonatán Časnačaj."
,,Ahá, tak to pardón, pane Časnačaj. Co byste potřeboval?"
Časnačajovi se pokřivil obličej, když slyšel, jak jeho jméno bylo vysloveno. Špatně. Opět. Kdyby toho člověka nepotřeboval, odklidil by ho beze stop.
,,Je tu jistá záležitost, s kterou byste mi mohl pomoci, pane.."
,,Běloskvoj. David Běloskvoj. Ale řikaj mi Mezinima."
,,Pane Mezinima, mám jistou práci s... řekněme... vymazáním někoho. Při své práci potřebuji pomoc zlodějů. A vy máte skupinku."
,,Jó, a kolik by to káplo?"
,,Řekněme, že zůstanete naživu."

Obrázek uživatele L.P.Hans

Lovec Hlav

Fandom: 
Drabble: 

Bam
Odbíjí poledne.
Bam
Ten džob se mi už od začátku nelíbil.
Bam
Krást dobytek Dlouhoprstýho Johna?
Bam
Měl jsem tušit, že to Dlouhoprsťák jen tak nenechá.
Bam
Ale že za mnou pošle lovce hlav, to mě nenapadlo.
Bam
A ke všemu toho nejlepšího na západ od Mississippi.
Bam
Velkej chlap, s jizvou přes půl ksichtu, mě našel v salónu propíjet peníze za dobytek.
Bam
Vidět ho dřív, dám si sakra pozor.
Bam
Povídá: „Pojď ven, máme mezi sebou votevřenej účet.“
Bam
„V pravý poledne, jedna kulka na šedesát kroků.“
Bam
„Odmítni a střelím tě na místě jako psa.“
Bam

Obrázek uživatele Čespír

Dopis pro žalářníka

Drabble: 

Viděl, že jako otec Lodovik žalářníka nepřesvědčí. A přece bylo nutné popravě zabránit. Vytáhl z kapsy nehotový dopis a připsal na něj pár řádek.
„Poznáš písmo našeho knížete?“ zeptal se žalářníka a jen tak letmo mu dopis ukázal.
Žalářník pomalu přikývl.
Zapečetil dopis a předal ho žalářníkovi. Ten střídavě hleděl na pečeť a na domnělého otce Lodovika a byl chudák docela v šoku.
„Neměj strach. Teď možná hrajeme potmě, ale zítra v poledním žáru spadnou všem masky a pozná se, kdo je kdo. Jen tobě maska nespadne. Ty jsi přímý, čestný a věrný od přírody. Děkuji ti za to, žalářníku.“

Závěrečná poznámka: 

Nejde jen o čas, kdy vyjde najevo pravda, ale i o high noon / high time (= nejvyšší čas) vše vyřešit, odhalit a vysvětlit.
Koukal jsem dneska na Star Wars a Pietta zrecyklovaného jako otce Lodovika vám prostě musím ukázat. Výše popsaná scéna.

Obrázek uživatele Tenny

Čas na oběd

Fandom: 
Drabble: 

„Kolik je hodin?“ zeptal se vyčerpaně jeden z hobitů.
Aragorn si zastínil rukou obličej a pohlédl směrem k zamračenému nebi. „Podle polohy slunce bych řekl, že je téměř pravé poledne.“
„Jo, to moje vnitřní hodin říkaj taky,“ zabručel Pipin.
„Vnitřní hodiny?“
„Můj žaludek. Volá po druhé snídani a svačině, kterou neměl. Jestli nedostane ani oběd, tak se jistojistě zblázní!“
Aragorn jen zavrtěl hlavou. Hobiti… Honí je snad všech devět Prstenových přízraků a oni si stěžují na proviant. A to ani nemluvě o jejich komentářích na jeho „špinavý“ vzhled. V duchu si poznamenal, aby příště s pulčíky na žádná dobrodružství nechodil.

Závěrečná poznámka: 

Spíš taková menší blbůstka. :D Chudák Aragorn, táhne se s hobity přes močály, aby jim zachránil kůži a oni pak pomlouvají jeho vzhled a stěžují si na nedostatek jídla. :D
No jo, hobiti. :D

Obrázek uživatele Scully

Maškaráda

Úvodní poznámka: 

Za tohle může dnešní přednáška z české literatury první poloviny 20. století a Nezvalova fotogenická báseň Raketa z jeho poetistické sbírky Pantomima (1924), kterou je drabble velmi výrazně inspirováno.

Fandom: 
Drabble: 

1 náměstí svatého Marka
2 titulek SMRT V BENÁTKÁCH
3 (záběr) slunce zapadající za kostelní věž
4 dáma v klobouku překračuje kanál po mostě (detail)
5 motocykl brzdí před dámou
6 (detail) překvapený výraz dámy
7 vítr jí shazuje klobouk z hlavy
8 nasedá k muži na motocyklu
9 odjíždějí spolu do západu slunce (clona)
10 nápis na hotelu CÔTE D’AZUR
11 (detail) bílý závoj vlající ve větru
12 obloha, slunce v poledni (svatební pochod)
13 dáma se směje (detail)
14 (clona) clown ji vede k oltáři
15 hosté se smějí
16 (detail) novomanželé
17 (clona) velký červený titulek FIN

Obrázek uživatele Šmelda

Za pět minut dvanáct

Fandom: 
Drabble: 

Poslední protáhlý tón harmoniky. Pak jí odložil na stůl a prošel se od okna k oknu.
Slunce pálilo.
Prošel se zpátky a podíval se na ciferník. Ještě čtyři minuty.
Zkontroloval jestli je vše připraveno. Naštěstí bylo, vše leželo na stole, úhledně seřazené. Musí se to povést.
Tři minuty. Ne dvě, ne čtyři, to číslo musí být tři a přesně tři, ani víc, ani míň. Jestli to nebude tři, tak se něco určitě hrozně podělá. V instrukcích totiž bylo tři, a proč by to tam jinak bylo.
Crrrrrrr!
Nula. Rychle vyndal knedlík z hrnce a připravil si improvizovanou garotu.
"Oběěěěěd!" zavolal.

Obrázek uživatele Julie

Levé poledne

Fandom: 
Drabble: 

„Máme tam být v pravé poledne,“ ušklíbla se Martha. „Zajímalo by mě, co nám má zrovna Newmanová co diktovat.“
„Nemluvě o tom, že pravé poledne je jako časový údaj naprosto nepoužitelné,“ přisadil si Jack, který ji taky nemohl vystát. „Nikde ve vesmíru opravdu pravé poledne neexistuje.“
„Jen levé,“ zavtipkovala Martha. Byla strašně unavená. Nic lepšího ji nenapadlo.
„Nesměj se,“ napomenul ji Doktor. „Levé poledne je vážná věc. Levé poledne je chvíle před tím, než přijde změna. V levé poledne se věci nadechují, aby se mohly přeskupit.“
V Agentuře jsme na levé poledne měli seminář,“ doplnil Jack. „Zápočet nikdy nikdo nedostal.“

Obrázek uživatele Saphira

Tajemství netvora

Drabble: 

Několik dní poté, co Crinu našel v lese na pokraji smrti, se Iorghu rozhodl, že se na to místo vrátí a prozkoumá ho. Vidina tmavé postavy mu nedávala spát, služky o ní mluvily jako o strašlivém netvorovi, ale on se s tím vysvětlením nespokojil.
Vydal se tam v neděli, kdy celá rodina odešla dolů do vsi na nedělní mši. Bylo pravé poledne, slunce zářilo tak, že prosvětlilo jindy černý les. Díky tomu světlu neměl strach ponořit se mezi kmeny stromů.
Ale na mýtině v lese, kde se stala ta událost, nenašel nic zvláštního. Stopy v bahně měly velikost lidského chodidla.

Obrázek uživatele Persikka

PRÁSK!

Úvodní poznámka: 

Ve hře neznáš bratra

Drabble: 

Pomalu jsme se dostávali na horkou půdu. V těhle chvílích jdou všechny dohody stranou, a nikdy nevíte, jestli vám přítel pořád hlídá záda, nebo vám do nich vrazí nůž.
Barta Kassidyho před chvílí odpráskla kráska Suzy Lafayette, čehož s chutí využil Vulture Sam, a shrábnul, co po chudákovi Bartovi zbylo.
Schovávám se za barelem, a pořád se rozhoduji, jaký bude můj další krok. Mám sice dohodu s Willym the Kidem, ale to je maniak a dohody závisí na tom, kolik piva má zrovna po ruce.
Účel světí prostředky, a mě už nebaví poslouchat kázání.
Házím kartu na stůl.
„Pravé poledne.“

Závěrečná poznámka: 

Doufám že tu ještě někdo neměl stejný nápad, případně se strašlivě omlouvám!! :)

Obrázek uživatele Zuzka

Povodeň

Drabble: 

Blesk rozčísl temnou oblohu, vítr skláněl trávu. Proradný psanec na černém koni sekl šavlí po bezbranném panu Tilneym.
Catherine se s výkřikem probudila. Chvíli jí trvalo, než se upamatovala, kde je. Ostré slunce za záclonami ji bodalo do očí. Chytla se za hlavu. Včerejší ples byl příliš plný smíchu a očekávání. A také drinků, kterými společnost ochotně zásoboval Mr Nicolas Friedcake. Cathy nebyla zvyklá.
Dveře se rozletěly a její hlavu zasáhl další bolestivý šíp.
"My dearest, tomu neuvěříš, co se stalo!" Isabella se zarazila v půli výkřiku. Její přítelkyně vypadala nepřítomně.
"Ty jsi ještě v posteli? Vždyť už zvoní poledne!"

Obrázek uživatele jedenraccoon

TARDIS v pubertě

Fandom: 
Drabble: 

TARDIS se už zase točí ve víru času, zatím co vevnitř Rose spadla do bazénu.
"Au! Dávej trochu pozor!"
"Snažím se..." Zakřičel na ni Doktor a vyděšeně se díval na kolečka, tlačítka a páčky, které se začaly samy od sebe pohybovat. TARDIS si z nich dělala legraci.
Najednou přišel náraz. Doktor vykoukl ven:"No to snad..."
"Co je?"
"Jsme v Narnii!"
"Jak o ní psal Lewis?"
"Jo, znal jsem ho."
"Hej! Jelene, kolik je?"
"Pravé poledne."
"Odlétáme!"
Opět házení a náraz.
"Tak co?"
"Narnie, ale vzhůru nohama. Hej! Jelene, kolik je?"
".endelop éveL"
"Levé poledne?!"
Vedle Doktora se TARDIS škodolibě zachechtala.

Závěrečná poznámka: 

Nic úžasného avšak pro čtenáře zajímavé pro domýšlení konce:)

Obrázek uživatele Mairam

Heslo

Úvodní poznámka: 

Jsem zoufalej, nemám nápady, mám ale potřebu psát.

Fandom: 
Drabble: 

Agent jejího veličenstva se snažil zachovat pověstný britský klid, ale nebyl úplně úspěšný. Instinkt mu napovídal, že něco není v pořádku. Včera odklidili z cesty poslední krysu, která mohla prozradit jejich krytí, ale stejně si nebyl úplně jistý jejich pozicí. Spojení s centrálou nebylo kvůli možnosti odposlechu.
Zbývalo než spoléhat na instrukce a správná vstupní hesla.
Agent číslo jedna, tedy přesněji agent 007, a agent číslo dva, tedy 006, byli připravení k akci.
Zprvu šlo všechno hladce a dostali se téměř až k chemickým zbraním. Pak Agent 006 pomotal poslední heslo.
Namísto "v pravé poledne" z něj vypadlo "ve dvanáct".

Závěrečná poznámka: 

Kdo nepoznal GoldenEye, tak se mu ani nedivím, stojí to za starou bačkoru. :)

Obrázek uživatele Champbacca

Oddech a odbory

Úvodní poznámka: 

(mezitím v šestém století)

Drabble: 

U ohniště pozdě ráno
tlachají dvě stvoření,
první v zbroji, učesáno,
druhé krásné fakt není.
Setkali se stranou v lese
rytíř s dámou plesnivou,
teď už zpěv se krajem nese,
mají hoři společnou:
Jednu trápí astma, klouby,
o děti se zajímá;
druhý zas má pech na trouby,
kam se hne jich pytel má.
Pokecali s pivem v ruce,
jak je sere řemeslo,
celou dobu na palouce
ni zvířátko nehleslo.
Navzdory své příslušnosti,
dost si padli do oka,
slíbili si, ve slušnosti,
že sejdou se do roka.
Polednice záhy úpí,
musí zas do roboty
Edvin svoje věci kupí,
mizí páchat trampoty.

Závěrečná poznámka: 

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Obrázek uživatele Sid

Budíček

Drabble: 

Zemětřesení!
Oliver se začal omámeně, ale energicky škrábat z postele, než zjistil, že za náhlý otřes může jeho kolega a důrazný kopanec do pelesti.
„Co je, Russo… někde hoří?“ zavrčel nevrle.
Paměť mu v ustupující rozespalosti servírovala útržky minulé noci.
Opera… jeho ruka najádiných zádech, které jí šaty odhalovaly skoro až ke… zubatá společnost zvrhlíků, úsměvy skrývající nože…
Maškaráda? Spíš cirkus…

„To budeš vychrápávat i v pravé poledne? Co práce?“
Lovec upírů a temný mstitel po kolegovi loupl ublíženým pohledem. „Pracoval jsem v noci, abys věděl…“
„Jo, ale to nám účty nezaplatí, prdelko. Alespoň prozatím ne. Tak se švihej oblíkat.“

Obrázek uživatele vatoz

Španělské slunce

Drabble: 

V pondělí desátého července 1600 se obyvatelstvo Cartageny vyhrnulo na rozpálené ulice. Učený Mojácar, alchymista a astrolog, jim na poledne oznámil neuvěřitelné a děsivé představení.
„Slovutní občané. Nebojte se ničeho, co uvidíte, alegorie skončí během půl hodiny.“ sliboval.

V pravé poledne začal vzrůstat šum v davu. Ač přes slunce nepřelétl ani mráček, začínalo se stmívat.

A pak, jaká hrůza hrůz, temno jak v noci, slunce zhaslo docela.
Mojácar s mírným úsměvem sledoval přesný čas, bylo 12:37.

„Vrať nám naše slunce!“ křičela lůza.
„Posečkejte chvilinku,“ marně je uklidňoval. Ve 12:38 již visel oběšen na nejbližším stromě.

Plné zatmění skončilo v 12:39.

Obrázek uživatele Simbacca

Čekání na Champbaccu

Úvodní poznámka: 

(54 let před bitvou o Yavin, tj. 26 let před Simbaccou)

Drabble: 

Spolek fanoušků Temného mstitele, momentálně sestávající z velice nadšených a velice dvou lidí, postával před kašnou uprostřed Oblačného města a dělal to, co dělal nejlépe: čekal.
„Fakt ti říkal, že se nám podepíše?“
„Jo, fakt.“
„Kdy říkal, že dorazí?“
„Nevím.“
„Jak nevíš? Vždyť ti to říkal!“
„Říkal jenom, že se mám v poledne pátého dne podívat k východu,“ pokrčil rameny a na střeše za jejich zády se cosi pohnulo.
„A ještě něco?“
„Že nechodí nikdy pozdě. Že chodí přesně tehdy, kdy chce.“
„Tak snad přijde, už bude poledne.“
„Určitě přijde.“
Měli pravdu, nepřišel pozdě, nýbrž přesně tehdy, kdy chtěl. Nikdy.

Obrázek uživatele angie77

Polední slunce

Fandom: 
Drabble: 

Hleděl na ni, ptal se, jak je možné, že dala své srdce zrovna jemu…

Hleděla na něj, ptala se, kdy konečně uvěří v upřímnost jejích citů…

Zatvářil se odhodlaně a ona věděla, že jeho nepřátelé by se měli třást…

Usmála se a on věděl, že udělá cokoli, aby byla šťastná…

Přistoupil k ní, chtěl se rozloučit, v soukromí.

Zavrtěla hlavou, vzala ho za ruku, pokynula k východu.

„Je čas, abychom přestali naši lásku tajit. Jsem Arwen Večernice, ale nebojím se poledního slunce.“

Na okamžik zaváhal. Bylo to rozumné? Zřejmě ne, ale… když bok po boku vykročili ven… připadal si úplný…

Závěrečná poznámka: 

Ehm... mám takový pocit, že se mi podařilo spáchat romantiku, a to ačkoli nebyla požadovaná :-)

Obrázek uživatele Zanthia

Dokonalá chvíľa

Fandom: 
Drabble: 

Slnko je najvyššie nad obzorom. Tvár mám obrátenú priamo k nemu, oslepuje ma, ale jeho lúče sa mi rozlievajú po tvári.
Mám rada teplo.

Vlaky teraz jazdia len raz za hodinu, nástupište je vyľudnené. Snažím sa stáť v závetrí stĺpu, ale vietor sa do mňa opiera celou silou. Batikovaná červená sukňa mi pod jeho náporom plieska o členky, vlajúce vlasy sa mi lepia do tváre.

V ústach cmúľam tabličku čokolády. S čokoládou je každá chvíľa dokonalá. Takmer.

V diaľke sa zo stromu zdvihne kŕdeľ vrabcov vystrašený signalizáciou železničného prejazdu.
Je mi zima. Som strašne unavená. Dnes už to je naposledy.

Obrázek uživatele strigga

Nahoře a dole

Úvodní poznámka: 

Věnováno kopapakovi (jestli si toho někdy všimne), jehož dvojčatovská drabblátka mě vždycky rozesmějou.

Fandom: 
Drabble: 

Hromada bomb hnojůvek a Weasleyovských výbušných velerachejtlí. Žádné svíčky nebo tak. Kateřinská kola ve vylepšeném provedení, dokončil jsem je sotva před týdnem. Prskavky, zářící hipogryfové a drak, co fakticky chrlí oheň. Jakmile odbije dvanáctá, mávnu hůlkou a rozsvítím oblohu. Mluvil jsem o tom s taťkou, říkal, že to pak na Ministerstvu s mudly nějak vyřeší. A mamka? Znáš ji, asi mě přizabije, ale potom to pochopí.
A pak přijde hostina, pozvali jsme spoustu lidí - na každého vychází aspoň jeden kanáří piškot nebo omdlévací oplatka.

Dneska je to rok, Frede. Chci, abys tam nahoře viděl, že jsem to tady dole nevzdal.

Závěrečná poznámka: 

A asi si napíšu ještě jedno veselejší, nebodovací. Původně jsem měla jiný nápad, ale pak jsem se tohohle nemohla zbavit. :)

Obrázek uživatele Sothis Blue

Někdy začátkem září

Fandom: 
Drabble: 

Hodiny na stěně ukazují dvanáct. Jsou nastavené na greenwichský čas, i když tady v okolí to už pomalu přestává dávat smysl. Nastasja cvaká do počítače. Nepracuje, hraje plošinovku. Z kuchyně se ozývá cinkot nádobí, dneska vaří Čang – a Sven, který se jako vždycky nemůže dočkat oběda, mu krade zeleninu zpod rukou. Tim, ten mizerný Australan, co si snad nosí slunce v kostech, je s Jolandou venku a učí ji rozeznávat souhvězdí. Já jediný se pokouším sepsat report. Světlo nad stolem občas temně blikne, to když generátor trochu vynechá.
Poledne nebo půlnoc. Tady, u osmdesáté rovnoběžky, vychází Slunce někdy začátkem září.

Obrázek uživatele Rebelka

High Noon

Úvodní poznámka: 

Tahle myšlenka mi utkvěla v hlavě hned, jak jsem si přečetla téma, a nechtěla pryč. Takže i když je to zřejmé a předvídatelné a tak, bylo to silnější než já.
Při psaní mi v hlavě hrálo tohle: http://www.youtube.com/watch?v=Ry4BzonlVlw

Drabble: 

Zatuchlý horký vzduch sípal jako dech starého muže, koleje zbrocené potem a maličké šouravé stíny.
Absolutní ticho. Každá vteřina trvala sto let. Jen vývěsní štít nad saloonem si neuvědomoval vážnost situace a houpal se... a houpal.
Willy the Kid cítil v ústech krev a písek. Calamity Jane zvedla hlavu. Z celého městečka zbyli jen oni.
„Skonči to,“ zachrčela.
Zachvěla se mu ruka. Zvláštní. Tuhle chvíli si představoval stokrát – ale jinak.
Vesmír se nadechl, supi bez zájmu mávli křídli.
„Ne...“
Potom se Willy sklonil ke Calamity a skoro láskyplně jí odhrnul vlasy z čela.

A hráči Bangu jen němě otevřeli ústa.

Zkoušení je trápení

Drabble: 

Odemknu opatrně dveře. Byt je tichý a prázdný, nikdo není doma. Ještěže tak. Mám pocit, že mi bolestí uletí hlava a kdybych byla nucena mluvit, určitě by mi uletěla. Polknu dva prášky a bleskově vklouznu do domácího odění. Ještě zatáhnout závěsy, tak. Ležím v posteli a bolest díky výzkumu a vývoji farmaceutického průmyslu odplouvá. Já také odplouvám. Znáte ten pocit nezi spánkem a bděním? To sladké malátno, kdy pohnout rukou jako stěhovat Everest? Nehýbám ničím. Moje tělo se jako kámen propadá kamsi a moje duše podobná leknínu pluje v blankytném průzračnu všehomír-

HVÍÍÍÍÍÍÍT!

Ty zatracený zkoušky sirén mě jednou zabijou.

Závěrečná poznámka: 

pokorně přiznávám, že duši podobnou leknínu jsem ukradla panu Horníčkovi. Snad se nezlobí.

Dny ředitele Snapea - Malé a velké bitvy

Fandom: 
Drabble: 

Zatímco seděl v obývacím pokoji a čekal, až paní domu připraví čaj, zaposlouchal se do rozhlasového vysílání ze staromódního přístroje na krbové římse. Ženský hlas právě nepřístojně vesele oznamoval, že následující píseň zahrají na přání z vojenské základny v Londýně, s věnováním padlým kamarádům.

Myšlenky se ve vzácně nehlídaném okamžiku zatoulaly od důvodu, proč tu byl, ke vzpomínkám na kouzelníky a čarodějky, kteří padli v odboji. Před očima spolu s tóny defilovaly obličeje, mladé, všechny tak proklatě mladé na svou rasu.

"...za královský hermelín padne kaž-dýý rááád."

"Sladíte?" optala se paní Creevey v pravé poledne do bezstarostného vyzvánění Big Benu.

Závěrečná poznámka: 

Úryvek je z Batalionu (aka Markytánka nebo Tourdion), což je pochodová varianta. U večerních ohňů v ležení bývá hrán a zpíván svižněji, jako v Play Minstrel Play. | Jelikož jsem strašný grafoman, najdete dole v komentáři hromadu bigbenovských zajímavostí.

Splněný sen III - Návrat

Úvodní poznámka: 

Tonyho myšlenky před návratem. Narážka na epizodu Requiem, kterou hodlám časem také zpracovat.

Drabble: 

Dnes se vracím do práce. Jindy bych se těšil, ale takhle...
Nepřišel za mnou. Proč?
Chápu, kvůli mně utekl vrah. Ale tohle jsem si snad nezasloužil.

* * *

Bylo to zlé, málem jsem umřel. Zase.
Ale něco se změnilo. Začal jsem přehodnocovat svoje postoje. Věděl jsem, co chci. A tentokrát si za tím budu stát.
Zvláštní. K tomu mě nepřinutilo, ani když jsem skoro umřel na mor.
Pravda, dost se toho od té doby změnilo.
Hlavně tehdy na tom molu...

* * *

Návrat. Připadám si stejně neschopně, jako Harvey Pell v "V pravé poledne". A Gibbs je Kane.
Jen chybí, aby mě taky nedoporučil...

Závěrečná poznámka: 

Harvey Pell je zástupce šerifa. Will Kane je šerif. Když Kane Harveyho nedoporučí jako svého nástupce, ten odstoupí z úřadu.

A Tony tím nedoporučením myslí vyhazov.

Obrázek uživatele Owes

Somewhere over the rainbow

Úvodní poznámka: 

Je to psychedelické, je to duhové a je to všechno, co si pod tím dokážete představit.

Fandom: 
Drabble: 

Pod lampou svítalo.
Hodiny odbíjely půlnoc.
Čas se nachýlil.

Voda se propadala na dno varného plastu.
Ryska ukazovala tu správnou velikost. Americano, amigo!
Hrnek s porcelánovým chladem přivítal Kolumbii.

Sněžilo.

Žárovka praskla.
Ručičky hodin už nedosáhly na poledne.
Čas se zastavil.

Jeho mysl cinkla o dno skleněné kuličky.
James cvrknul prstem tou správnou silou. Pojď pryč, příteli!
Postel s hedvábnou měkkostí vítala cizince.

Pršelo.

O dvacet let později se znovu setkali. Slunce se jim opíralo do zad.
„Jak to dopadlo?“ zeptal se James.
„Jako za starých časů,“ odpověděl klidně Jeremy. „Nabídl mi koks.“
„A co jsi udělal?“
„Nabídl mu Skittles.“

Obrázek uživatele Jeřabina

Zkoumavě

Úvodní poznámka: 

Kterak Tamara Ivanovna nevěděla, koho si do domu pozvala.
16
okolo kulatého stolu
v domě kde nikdo nebydlí
do smrti budou sedět spolu
bez oken slov a bez židlí

Fandom: 
Drabble: 

Oběd u Děrevjanských začínal vždy přesně ve dvanáct. V čele stolu seděli pán a paní domu, po stranách děti a na opačné straně schovanka a guvernantka, přímo naproti Sergejovi.
Rodinné obědy tak poslední dobou dopadaly stejně – Sergej se zadíval do průzračných očí krásné vychovatelky a zasnil se.
Ano, Tamara je moje manželka, napadalo ho často, ale svými přísnými rysy a strohou siluetou se nemůže vyrovnat Natálii, tak křehké a něžné.
Znal všechna gesta, kterými mírnila dětské hašteření, všechny jemné úsměvy i drobné vrásky. Studoval je každý den – od poledne až po energické tlesknutí, kterým jeho žena společný oběd končila.

Nepodařený výlet

Drabble: 

Tříbarevná a Mourovaná se často a rády toulaly po okolí statku. Lovily svědomitě myši, ale když jich nalovily dost, vyrazily na výzvědy. Tentokrát se vydaly na Holý vrch.
Dnes tam stojí něco velikého, kulatého a černého. Pneumatiky od traktoru.
Zvědavé kočky do pneumatik vlezly. Byly pohodlné a obě miciny v nich brzy usnuly. Jak se ve spaní vrtěly, pneumatiky se rozhýbaly a začaly se kutálet dolů ke vsi.
Přesně v pravé poledne zasedl pantatínek k nedělnímu obědu, když ho vylekaly strašné rány ze stodoly. Oprava rozbitých vrat mu dala řádně zabrat a kočky mu několik dní raději nechodily na oči.

Obrázek uživatele Scully

Sedm dní

Fandom: 
Drabble: 

Jednou nastal den, kdy Vlk k ohrádce nepřišel. Ovečka na něj čekala až do večera, ale marně.
Druhý den čekala zas, vyhlížela u ohrádky celé dopoledne, vyhřívala se na poledním slunci a třásla se chladem, když se smrákalo.
„Bééé,“ zabečela smutně, když si lehala do studené trávy přikrytá svitem měsíce.
Čekala šest dní. Šest dlouhých dní, které strávila u ohrádky pozorováním, jestli se mezi stromy temného lesa náhodou neobjeví Vlkova hnědá srst a bílé zuby. Zoufale plakala.
A přišlo ráno, den sedmý, a Vlk se konečně objevil. Ovečka měla radost, ale od té doby jejich hry už nebyly jako dřív.

Obrázek uživatele Kaspar-Len Myslitel

Zvoník

Fandom: 
Drabble: 

Bylo to jednou v létě. Šel jsem na prohlídku zámku a právě v okamžiku, kdy jsme vystoupili na ochoz, začali bít poledne. Průvodkyně zastavila, abychom si tu náladu mohli vychutnat celou.
Nad střechami domů, nad zelenými lukami, i nad korunami stromů se do dálky linuly údery zvonů. Jak pokaždé, když se kovové srdce zvonu udeřilo do stěny zvonu a vzduch se rozechvěl, byla to nádhera. Těch zvonů tam bylo asi pět.
Dokonce jsme zdrželi dvě další výpravy, které se dobývaly každá z jedné strany. Jako, z celého zámku si moc nepamatuji, ale ten zážitek se zvony, jsem zvěčnil i zde.

Stránky

-A A +A