Byl jsem slepý, uvědomil si náhle tak jasně, jako že slunce zapadá na východě. Jak jsem mohl takto žít, zavřený ve světě svého domu, lhostejný a nevědomý k bídě všech kolem? Uvažoval, jak vůbec ospravedlnit vlastní existenci. Co vnesl do světa nového, jaký z něj měl svět užitek? Žádný, žádný, ach, já hlupák! skládal hlavu do dlaní a něco se v něm bolestivě lámalo.
Když vstal, byl už pevně rozhodnut. Je načase splatit dluh. Pomoci těm, jež trpěli pro mé pohodlí, ochránit ty, kdo byli bez ochrany pro mou lenost.
Být blázen v očích světa, ano, ale aspoň trochu žít.