DMD Bonus č. 3. pro 8. 4. 2013. Téma: Smrt v hlubinách

Obrázek uživatele Blanca

Zamilovaná

Drabble: 

Když ji poprvé uviděl, utopil se v jejích očích. Nebo alespoň měl ten pocit.

Když poprvé slyšela jeho sametový bas, podlomila se jí kolena a srdce se zastavilo.

Když spolu poprvé tančili, bylo to jako by se společně vznášeli v oblacích.

Když se poprvé políbili, mohla by je jejich láska vynést až ke hvězdám.

Jenže svět nebyl jen o vzájemném zírání do očí, vášnivých polibcích, něžných slůvcích a tanečních krocích.

A tak, když se poprvé pohádali, měli pocit, že z těch výšin spadli na skálu a jejich vztah se rozbil na tisíc kousků.

Vždycky však svoji lásku dokázali znovu vzkřísit.

Obrázek uživatele Gwendolína

Prokletá romance

Fandom: 
Drabble: 

Na místo činu konečně dorazil ON. Čekala tu na něj už hodinu.
„Dobrý den, pane,“ pozdravila a nesměle se usmála.
„Dobrej. Takže zase další případ, bezva. Víc jsem si nemoh přát. Mrtvá žena se nám tu houpe na provaze jako ozdoba na stromku. Proč nás sem vůbec volají? Vždyť je to sebevražda!“
„Já nevím,“ pípla. „Měla manžela. Zemřel přesně před rokem. Spadl s autem do jezera. Co když to tenkrát nebyla náhoda? Co takhle zločin z vášně?“
„Nebyla náhoda? Ten případ před rokem si pamatuju. Blbec to chtěl uhrát na pojistnou událost, ale nenatrénoval si, jak z toho auta vylézt!“

Okamžik před utonutím

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drablata Nová známost a Krize

Fandom: 
Drabble: 

Stačila ještě zalitovat, že se Antonii nesvěřila už dřív. Určitě by ji vyslechla, poskytla jí ochranu, možná by ji dokázala zadržet před pádem do nenasytné hlubiny, kterou odrážely jeho oči. Teď už bylo pozdě.
Už před časem se s ním pokusila skoncovt. Přestala chodit na schůzky, neodpovídala mu na dotazy. Síly se jí vracely, ale z mysli nemohla vypudit jeho hlas, jeho obličej, jeho oči, v nichž se dalo utonout. A pak, přemožena, přiběhla za ním sama.
Vysál z ní všechno. Magii, sílu i duši. Klesala k zemi a před sebou viděla jen hlubinu jeho očí a pak už nic.

Obrázek uživatele Tirik

K smrti zamilovaný do své tvorby

Drabble: 

Kdykoli měl volnou chvilku, zanořil se do maringotky, zavřel dveře a zastrčil za sebou závoru, aby ho opravdu nikdo nemohl vyrušit. Celý soubor jen trnul zvědavostí, co že to tam kuje. A on zatím popisoval, trhal a pálil jeden list za druhým. Než vzal do ruky pero, měl vždycky naprosto jasno, co chce a jak to chce. Největší milostný příběh v dějinách. Viděl to před sebou tak jasně, tak zřetelně... ale jakmile uchopil pero, puf - a všechna slova byla pryč, a ty ubohé zbytky bolestivě pokulhávaly, vykloubené z meter i veršů.
Jednoho dne ho našli pohřbeného pod závějemi papírů.
Nedýchal.

Obrázek uživatele Erys

Nad mořem

Úvodní poznámka: 

Mrzí mě, že vůbec nemám čas zamýšlet se nad psaním ani pročítat ostatní dílka. Ale aspoň to pročítání snad do konce týdne napravím.

Fandom: 
Drabble: 

Léanne pevně stiskla víčka, ale z jejích očí se vydraly další slzy.

Tráva tlumila kroky, které se ozvaly, ovšem přicházející Gior Léannině pozornosti uniknout nemohl. Usadil se vedle ní.
"Pověz, co dává útes osamocené dámě?" zeptal se nejistě.
"Dobře se tu propadá steskům po domově." Pohled upřený do dálky.
Jemně ji vzal za ruku. "A pročpak jsi tu stále sama?"
"Protože..." zarazila se. To mu přece nemohla říct. Ostatně, neměla šanci. Nebo...?
Oči mu vesele hrály.
Tázavě se na něj podívala.
A on ji k sobě přitiskl, a pak ji políbil.

Poslední Léannina slza se roztříštila v hlubinách pod útesem.

Hlubina za závěsem

Úvodní poznámka: 

náznak slashe

Fandom: 
Drabble: 

Tma plná mlhy, ve které bylo samozřejmostí se utopit. Vteřiny se natáhly na minuty a minuty na hodiny. Viděl jsem mihotavé světélko, tam, kde jsem spadl, které se zmenšovalo a vzdalovalo každou chvílí víc a víc a jak jsem se snažil k němu natahovat ruce, jen jsem se propadal do hlubin temnoty.
Nepamatuji se, kdy jsem přestal dýchat. Nevím už, kdy mi mlha začala vnikat do uší a nosu a úst a začal jsem se zalykat smrtí. Mezi vzpomínky se motala touha přežít.
"Já se v těch tvých očích jednou utopím," zavrtěl jsi hlavou jako tenkrát. Už to asi nestihneš...

Závěrečná poznámka: 

A ano, jde o Siriuse a závěs, v očích se mu má topit Remus, ale pokud by tam chtěl čtenář někoho jiného, nechávám na fantazii...

Pozdě

Úvodní poznámka: 

Do třetice na tohle téma...

Fandom: 
Drabble: 

Máme se báječně, já a moje sestra Eša. Maminku si sice skoro nepamatujeme, ale jinak máme úžasně vzrušující život. Bydlíme na hájence v lese s kamarádem Hannesem, je to prostě bájo!
Dneska jdeme na lišky. Rád chodím na lišky.
Tentokrát jde do nory Eša. Jenže si neumí poradit, cítím to, něco je špatně.
No to je dost, že Hannese napadlo, poslat mě sestřičce na pomoc. Prohrabu se kolem lišky.
Co se to děje? Proč se nemůžu hýbat? Nemůžu dýchat…

Pět dní se prokopává Hannes s pomocníky do nitra kamenité nory.
Joklík ještě slabě dýchá, jeho sestřičce však už není pomoci.

Závěrečná poznámka: 

Hlubiny jsou různé ...

Obrázek uživatele Charlie

Společně

Drabble: 

Rozlehlou jeskyní probleskovalo zpod tiché vodní hladiny bílé elektrické světlo. Nebylo tomu dlouho, co se kapitán Nemo vrátil ze své výpravy na ostrov Tábor. Již brzy nastane čas, aby na palubu pozval kolonisty a požádal je o službu. Věděl, že Nautilus již tento ostrov nikdy neopustí, aby křížil tajuplná dna oceánů. On by se snad mohl zachránit, kolonisté byli čestní lidé a jistě by neodmítli pomoc starci. Ale neměl, kam a proč by se vracel. Jeho ponorka mu byla věrnou společnicí, nikdy jej nezradila a doprovázela jej od svého zrození. Jestliže jí bylo souzeno spočinout v hlubině, pak jemu také.

Obrázek uživatele Danae

Wilhelm Gustloff

Drabble: 

Vlastně to byl zázrak. Kurta odvedli k ponorkám už v dvaačtyřicátém a Hannelore ho tři roky neviděla. V jediném papírovém kufříku, který si směla na loď přecpanou uprchlíky z Pruska vzít, měla všechny jeho dopisy. A teď se zahlédli na palubě a v tlačenici se dokonce stihli dotknout dlaněmi. Kurt byl jedním z mužů ponorkové posádky, kterou Wilhelm Gustloff převážel do Kielu, a v modré uniformě vypadal hrozně dospělý. Hannelore se pak ve tmě a v mrazu hodiny probíjela přeplněnými palubami, aby ho znovu nalezla. Našel ji on. Když loď zasáhlo první ruské torpédo, líbali se hladově u záchranných člunů.

Závěrečná poznámka: 

Potopení lodi Wilhelm Gustloff po zásahu ruskými torpédy 30. 1. 1945 je největší námořní tragédií historie. Ve vlnách Severního moře zahynulo asi 9000 lidí, převážně pruských uprchlíků před frontou. Z politických důvodů se o tomto námořním neštěstí nesmělo několik desetiletí hovořit.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Wilhelm_Gustloff_(lo%C4%8F)

Obrázek uživatele Arengil

Virtuální Zona

Fandom: 
Drabble: 

Ještě včera bojovala na rozbité periferii Mexico City proti gangu Marii Conchity a pod tyrkysem nebe kroužili kolumbijští kondoři z datových rájů vrhající ostré stíny do hlubokých kaňonů.
Ještě včera byla Zona zamilovaná do Reze, frontmana kapely Lo/Rez, než prosákla ta informace o svatbě s idoru.
Dnes hacknula stránku fanklubu a rozeslala zprávu o Rezově údajné smrti. Obětovala své vlastní území i Reze, když se oženil s tím kusem softwaru.
Poté, co ji dnes vystopovali, vyvrhlo moře digitálních hlubin Zonu Rosu mrtvou.

Mercedes Purissima pahýlem ruky sklapla virtuálky a rozbrečela se. Pro Reze, pro Zonu i tyrkysové nebe, které ztratila.

Obrázek uživatele Lejdynka

Oheň a voda

Úvodní poznámka: 

Trocha nesoutěžní lyriky, co jsem slíbila.

Drabble: 

Dívá se k obzoru, kde v sluneční záři zapadá loďka, paprsky kreslí si po hladině, pohlcují moře.
Vlny odnesou všechny kožešiny, zbraně i šperky - odějí se do vzácné kůže, uchopí hladovými ústy těžké kladivo a ponoří ho až na samé dno, do vlasů a vousů rákosí vplete si kroucené šperky, i ty z Anglicka a Irska.
Loďka tiše skřípe, dívka s copy tiše pláče, chladný vzduch tiše šumí a tvář je v ohni nezřetelná.
Plameny pohlcují hrdinného válečníka, žal pohlcuje jeho milou, voda pohltí nakonec jejich duše.
Křik ptáků.
A ona se dívá, dívá se a nikdy již se nerozletí.

Obrázek uživatele Erendis

Období záplav

Drabble: 

Vrátil se.
Nakoupil půdu. Usadil se a oženil.
Myslel, že dokáže zapomenout.
Na Isabellu Seymour, zbožnou manželku uznávaného lékaře. Na nemoc, která nebyla tím, co zlomilo jejího ducha.
Na Sheilu Greenwood, prostou číšnici ze Soho. Na odchod bez jediného slova
Na Ann Hammond, romantickou studentku orientálních kultur. Na plyn a na papírku napsanou kletbu.
Na Jean.
Na dýku ve vlastní ruce.
Nešlo to.

Vrátil se.
Získa dobré místo. Usadil se a oženil
Myslel, že nemá na co zapomínat.
Cizí paměť probouzí vlastní. Tíží jako závaží, táhne ke dnu.
Má se vydat cestou svého předchůdce?
Nebyl by první.
Zavolal o pomoc.

Obrázek uživatele Ness

Temná oběť

Úvodní poznámka: 

A/N: Jak já u téhle scény řvala... a to to jen hráli! I když se obávám, že kromě Ebženky a Birute to nikdo nepochopí.

Fandom: 
Drabble: 

Kyoko se zhluboka nadechla, vyděšená sama sebou, přesto čelist rozhodně zatnutou. Bylo jí jasné, co musí udělat, i když věděla, že ji bude za to nenávidět. Pro Móko-san by ale udělala cokoliv.
***
Sho se udiveně zarazil, protože na rozdíl od minulých záběrů, něco teď bylo jinak. Kyoko cestou k němu prostě... zmizela. Místo toho se k němu blížil anděl, odhodlaný pohled zalitý slzami a upřený přímo do jeho očí. Nedokázal se odtrhnout, ani když se její štíhlé ruce ovinuly kolem jeho krku, ani když padal dolů do prázdnoty.
A pak se anděl schoulil v hořkém pláči, zatímco jeho křídla zčernala.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Konečně

Úvodní poznámka: 

Na rovinu, tohle téma mne málem zabilo.

Fandom jest součástí chystaného viktoriánského projektu.:)

Fandom: 
Drabble: 

Vždycky jsem považoval za úžasné, kolik detailů odhalíte, když se přežene post-orgasmický rauš. Jako by vám hormonální tsunami propláchla mozkové závity a zároveň zostřila zrak. I sluch. Pořád ještě pršelo.
Plíživé šourání, provázené občasným zacinkáním skla prozrazovalo, že se v knihovně pod námi diskrétně pohybuje Morty - nejkanoničtější sluha na světě.
Algie potichu oddechoval. Měl vlhké vlasy. A nový parfém – voněl čímsi, co vzdáleně, ale nikoli nepříjemně připomínalo ořezané tužky.
„Dobrá, ty škarohlíde,“ zabručel jsem. „TEĎ už to řekneš?“
Otevřel jedno oko.
„Pořád mě jen rušíš. Zrovna jsem měl rozečtenou Smrt v hlubinách!“
„Pche.“
„Tak jo,“ zamračil se. „Mám tě rád.“

Obrázek uživatele Tess

Pro úsměv v očích

Úvodní poznámka: 

Doufám, že to není BJB. Romantika a já si totiž moc nevyhovujeme.

Drabble: 

Nemluv s cizími.
Když u vás někdo žije několik měsíců, není cizí. Kromě toho ji jeho zvláštní oči pozorovaly se zájmem. A usmíval se na ni, jenom na ni.
Nechoď do jeskyní.
Nepůjčuj si svítilnu.
(Baterie byly slabé.)
Takže si půjčila svítilnu a zmizela v jeskyni. S ním. Když je vám šestnáct, uděláte pro hezký úsměv cokoliv.
Světlo vykusovalo obrazy ze tmy.
Třpytící se krápníky.
Oči plné něhy.
Tma.
Baterie definitivně umřely.
Panika.
Tichý hlas.
„Neboj, já ve tmě vidím.“
Letmý polibek.
Objetí.
Z jeskyní se vynořili až k večeru.
Od toho dne se vodili za ruce i na veřejnosti.

Obrázek uživatele Amy

Vyhraj bitvu, prohraj válku, nebo naopak (co na tom záleží)

Úvodní poznámka: 

Chtěli jste pokračování tohoto (http://sosaci.net/node/4558), tak tady ho máte :) Jedna z více variant, jak vše mohlo (ale nemuselo) pokračovat. Romantika nikdy nebyla mým šálkem čaje.

Fandom: 
Drabble: 

Temnota se plíží a už už po něm natahuje své slizké pařáty.

Jack nemůže dýchat, a i kdyby mohl, nenašel by v sobě dostatek odhodlání. Snáší se dolů, do nikdy nekončících hlubin plných utrpení a smrti.

A pak najednou poblíž stojí Ianto a Tosh a Owen a Steven, tolik lidí, s prázdnýma očima a jako kdyby křičeli: Je to tvá vina!

Avšak je to Jack, kdo se probudí s výkřikem.

Než stačí rozpoznat interiéry TARDIS, připadá si nevýslovně ztracený.

Pak ho ale Doktor obejme a vtiskne mu polibek na čelo.

Nikdo z nich stále neřekne ani slovo.

Žádná nejsou třeba.

Obrázek uživatele Aveva

Smrt v hlubinách

Úvodní poznámka: 
Další strip bez nároku na bodík.
Fandom: 
Závěrečná poznámka: 
OT: A ostatně soudím, že Julie by to měla někam fláknout.
Obrázek uživatele kytka

Vodácká píseň

Úvodní poznámka: 

Smrt v hlubinách tam je, láska tam je, romantika to je taky, tak snad mi to uznáte.

Drabble: 

Vodák zpívá nejčastěji u táboráku. Text jeho písní je plný nebezpečných situací nebo vášnivé lásky, většinou však obojího současně. Kromě toho jsou vodácké popěvky typické svým smyslem pro absurditu.
Po několika hodinách strávených na voleji popadne vodák kytaru a chlubí se, jak právě hrdinně zdolal divoké peřeje. Zpívá o tom, že se obává náhlé smrti v temných hlubinách, aniž by mu vadilo, že v řece je vody sotva po kolena. Dokonce v mihotavé záři ohně vyznává nehynoucí lásku horkokrevné míšence Mabel; jeho plavovlasá dívka Máňa sedí přitom vedle něj a nejen, že mu jednu nevrazí, ale ještě zpívá druhý hlas.

Obrázek uživatele Sothis Blue

Země se chvěje

Fandom: 
Drabble: 

Na trhu nad vejci zaslech jsem známé mi jméno,
té noci vzpomínky dávné mi bránily spát.
Před ránem věděl jsem pevně, že musím to zvědět,
v Herculaneu zda sídlí můj někdejší druh.
Tak jsem ho vyhledal; dveře mi otevřel v tóze –
on si svou dvacítku odkroutil, ne jako já!
Objal mne, políbil. Chvěla se pod námi země...
to v těchto končinách běžné je už řadu let.
Vedl mne k pohovce, se smíchem nalil mi vína,
o dnešcích, včerejšcích, zítřcích hned zapředl řeč.
Co sejde na zítřcích. Jsem s ním a země se chvěje.
Do zítřka Vesuvu láva snad pohltí nás.

Otázka chuti

Fandom: 
Drabble: 

"Mami, jaký byl vlastně táta?" zeptal se Sobislav u večeře. Podávala se námořnická omáčka s kousky vařených lýtek, s přílohou z mořských chaluh.
"Tvůj táta?" zamyslela se Lantheila. "No, určitě to byl fešák - daleko větší než ti opilci, co tudy normálně plují. Taky bych řekla, že byl na člověka dost statečný; dokonce se vrhl za svým kamarádem, aby ho zachránil před tetou Gallandëií, jen si to představ."
"To mi připadá dost hloupé."
"Takhle bys o tátovi mluvit neměl; i když ano, bylo to hloupé. Jenže mně tenkrát připadal jako hrdina."
A taky chutnal po zralých malinách, povzdechla si siréna zasněně.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Locklear

Věčná vina

Fandom: 
Drabble: 

Těch hrozných pocitů se nemohl zbavit. Robin přijel na Gateway kvůli nebezpečným misím do hlubin vesmíru a díky jedné z nich si teď mohl dovolit, na co si jen vzpomene. A každý jeho den byl peklo.
Chtěl se obětovat, odpálit svoji loď do černé díry, aby ta druhá, i s ženou, kterou miloval, mohla uniknout. Ale stal se pravý opak. Kvůli dilataci času ještě teď Klara a ostatní nekonečně pomalu padají do nitra černé díry. Do konce svého života bude Robin vědět, že někde u vzdálených hvězd ho jeho láska viní z toho, že ostatní zradil, aby se sám zachránil.

Obrázek uživatele ioannina

Maris stella

Fandom: 
Drabble: 

„Raději bych to přece jen nedělal, otče.“
„Tobě nic nehrozí,“ oponoval bývalý opat. „A pokud jde o mě – inu, žil jsem dost dlouho.“
„Vůbec nemám představu...“
Opat přikývl. „Ano, mistře Ayre. Pojďme.“

Sotva vstoupili do Mandaly, zastavila se a poprvé po staletích ukázala své pravé kosti: kámen, dřevo, kov. Ayre polkl.
Opat ho jemně pobídl: pojď dál.
Došli do středu obrazce.
Tam se bez varování propadli do Vody.

Paní na ně už čekala, oděná v plášti z nejtemnější modři. Prosvítalo jí světlo. Ayre užasle pustil starcovu ruku.
Opat rozpřáhl paže: „Ave, maris stella...“
Přikročila, objala ho a políbila na čelo.

Závěrečná poznámka: 

Samozřejmě, že "Ave, maris stella" je incipit jedné z mnohých mariánských modliteb.
A pro ty, kdo nevědí nebo zapomněli, Vodou mimo jiné odcházejí mrtví.

Obrázek uživatele Wee-wees

Rusalka

Fandom: 
Drabble: 

Oheň kreslí stíny po stromech, spolužáci jsou opilí a Mara někam zmizela.
„Kde je Mara?“
„Kde by,“ odpoví, „je to rusalka, ne? Běhá po lese a láká poutníky do hlubin.“
Smějí se, pitomci. Rusalka, tu přezdívku jí vymysleli, že má zelené oči a věčně mokré vlasy.
Přitom ona jen miluje tu chladivou vlhkost, když jí pramínek vody stéká po zádech.
Nejhezčí holka z ročníku. Moje Mara.

Stojím na okraji lesa.
„Maro,“ hlesnu nejistě.
„Tady jsem,“ ozve se ze tmy. Vykročím tím směrem.
„Maro?“ volám a pod nohama mi měkce čvachtá bláto.
„Pojď... už jsi skoro u mě.“
A já jdu.

Závěrečná poznámka: 

Fandom je originální, ale musím přiznat velmi volnou inspiraci povídkou Kouzelné vody klín od Catherynne M. Valente. Česky vyšlo v antologii Trochu divné kusy 3. Vřele doporučuju. Tu povídku i tu antologii.

Obrázek uživatele estriel

Pro lásku

Fandom: 
Drabble: 

Klesám anebo snad padám - všude samé modro a ticho, to ticho, jen tlukot mého srdce. Tam… tam…

Tam je! Rudá plápolá na obzoru. Bílé paže mě objímají a ze rtů jí splyne šepot, proč, můj princi?

Protože tě miluji, chci říct, ale mluvit se zdá nemožné, jako by mi na prsou ležel mlýnský kámen - dýchat nemohu.

Snad pláčeš, lásko? Chutnám sůl na svých rtech, když ji líbám, a její oči se třpytí jako drahé kameny.

Kameny… balvany, kterých mám plné kapsy - přinesl jsem ti celé hrsti na náhrdelník, lásko!

Zajíkám se něhou a zavírám oči. Dobrou noc, malá mořská vílo.

Tři citrónky

Úvodní poznámka: 

Uvedený fandom zkombinovaný s písničkou, kterou jsme zpívávali ve školce a na táborech. Nevím, kolik lidí ji tady zná, ale tenhle šílený nápad jsem prostě musela uskutečnit.

Fandom: 
Drabble: 

Tam kdes v mořské dálavě zmizela údajně nepotopitelná loď pod hladinou. Naši tři hrdinové však snadno vyplavali.
„Támhle je ta dvojice!“ upozornil jeden.
„Našli si nějakou plošinu. Snad se zachrání!“ zadoufal druhý.
Třetí se kysele usmál. „Hádám to tak půl napůl. Ona je nahoře, on ve vodě.“
„Taková láska!“ litoval druhý. „Byla zaslíbená jinému, ale miluje tohohle, chtěla s ním zůstat až do konce!“
„Netrapme se, přátelé. Nám je hej. Patří nám teď moře celé!“
Tři citrónky pluly a bylo jim spolu krásně. Putovaly daleko širým oceánem.
Až je na korálovém ostrově také dostihl osud – pozřela je strašlivá mořská babizna.

Závěrečná poznámka: 

Prvních pět slov a věta "Patří nám teď moře celé" jsou citacemi z uvedené písničky Tři citrónky.
A kdo chce, může tu romanci spatřovat i mezi protagonisty.

Obrázek uživatele Cathia

Začátek konce

Úvodní poznámka: 

Barnabas Colins byl proklet čarodějnicí a proměněn v upíra, protože se zamiloval do jiné ženy. Po několika stoletích se znovu probouzí do roku 1972, kde nachází ženu podobné své tehdejší snoubence: Victorii Winters, kterou však čeká stejný osud, jako tehdy jeho snoubenku. Dohnána zlou čarodějnicí až na okraj útesu, skočí do hlubin oceánu. Avšak ne vždy je smrt konečná.

Fandom: 
Drabble: 

Ta neskutečná podoba. Otevřela staré rány a krutě do nich vnikla. Nelze se bránit. Je to osud. Bude nás pronásledovat dnem i nocí.
„Má lásko. Jsme si souzeni.“
Vždy tomu tak bylo a ani v tuto divnou dobu tomu není jinak. Cítím to.
Láska je silnější než prokletí té čarodějnice. Podruhé nás již nerozdělí.

„Viktorie?!“zarazil jsem se. Už podruhé stála na okraji útesů. Mluvila na mě, ale já ji neslyšel. Skočila…
Přísahal jsem, že ji neopustím. Skočil jsem tedy a zakousl se.

Voda jí omývala obličej a smývala krev, když se její oči otevřely a bílé tesáky se zaleskly.
„Barnabasi?“

Loučení

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Dar.

Drabble: 

Den. Vedro.
Lidé z Pouště si vody příliš cenili, než aby ji plýtvali na něco tak bezvýznamného, jako je pláč. Matka mu prostě odešla zabalit, otci ztvrdl pohled a připnul mu šavli. Přátelé to přijali se stejným stoickým klidem, jako Saliho vybrání.
Když uviděl Maliku, rozbušilo se mu srdce. Měl ji rád a ona jeho ne.
„Odcházíš do hlubin Pouště?“
„Zemřít, protože si mě pamatuje.“
„Mě taky, co nevidět mě zavolá, abych stála po jeho boku.“ Smutek v hlase.
Sebral veškerou odvahu.
„Miluju tě!“
Místo odpovědi ho políbila na tvář a odběhla.
Slunce rychle vysušilo slzu stékající mu po tváři.

Obrázek uživatele Owlicious

Love without boundaries

Fandom: 
Drabble: 

After Clyntahn's 'Rakurai' succeeded and she sat at the deathbed of her husband, Prince Nahrmahn, Princess Ohlyvya felt as if someone ripped her heart out. But in this case, love got the chance to conquer death.
When Merlin 'resurected' Nahrman's personality in the virtual reality, she felt blessed beyond belief. She was again able to hold conversations with him, ask his opinion, see him.
And then the impossible happened. With the VR suit she could submerge herself into Nahrmahn's new reality and actually feel him again. Death couldn't reach into the depth of the electronic world.
Nahrmahn and Ohlyvya kissed.

La pettite mort

Fandom: 
Drabble: 

Záchranný modul byl unášen svou hybnou energií skrz nekonečný prostor hlubokého vesmíru. Všechny systémy běželi na minimální výkon, ale v modulu byly dvě živé lidské bytosti.

Ženské tělo se vzepjalo v křeči orgasmu a jejich sténání se slilo v jedno. Lehl si vedle ní, nechopen dalšího pohybu. Oba těžce vydechovali.
La pettite mort – malá smrt, pomyslel si hořce, pohladil ji něžně po vlasech a vrhl pohled na jeden z ovládacích panelů. Ručička byla už dávno na nule.
"Miluji tě," zašeptal jí do ucha.
"I já tě miluji," odpověděla mu.

A poslední co viděl, než ztratil vědomí, byla její nádherná tvář.

Egypt

Fandom: 
Drabble: 

„Miláčku, udělal jsi mi obrovskou radost. Společná dovolená v Egyptě, pojedeme na velbloudovi, navštívíme pyramidy, budeme se potápět.“

„Lásko, už se těším, až budeme spolu sami a strávíme společný čas.“

„Jsi úžasný, skvělý, miluji tě.“

…na dovolené

„Netušila jsem, že velbloud plive, že u Pyramid jsou davy turistů a nechutné horko. Ale stejně je to nejlepší dovolená, protože jsem tu s tebou.“

„Myslím, že potápění nás nezklame. Plivat po tobě nikdo nebude, ve vodě nebude horko a myslím, že ani davy turistů.“

„Miluji tě.“

„A teď se potopíme mezi korály. Pozor, je to hluboko.“

„Lásko, kde jsi? Dochází kyslík.“
„Nééééé!!!!!“

Stránky

-A A +A