Pohádky

Pohádka

"Zaslouží si mě jen ten, kdo mě půjde hledat třeba až na kraj světa," řekla. Byla krásná, líbezná, neodolatelná.
A on šel. Mnoho viděl a mnoho zažil. Nepřestával hledat svou krásnou, líbeznou, neodolatelnou.
Až došel na kraj světa a spatřil ji, jak sedí na zlaté sesli a čeká. Stále stejná, překrásná a líbezná.
Trochu se lekla, jak se změnil, ale pak se usmála.
"Vydobyl sis mě," vztáhla k němu bílou ručku.
'To celou dobu nic nedělala, jen seděla a čekala?' napadlo ho.
Díval se na ni. Kdo ví, co mu běželo hlavou. Nakonec se otočil a vydal se pomalu pryč.

Fandom: 
Obrázek uživatele Gary Stu

Za osmero kopci a desatero potůčky...

...žil smutný král. Jeho království postihlo neštěstí. Usídlila se v něm děsivá Útočná Slepice.
Své potomky proti ní nevyslal - každý věděl, že záchrana přijde jedině od nějakého hloupého Honzy nebo jiného Janka. Mnozí se také objevili, jenže nikdo se nevrátil. Jen široko daleko bylo slyšet děsivé kdákání.
Jednoho dne k hradu přicválal urozený, krásný a udatný rytíř. Když se dověděl vše, ihned se zvedl a vydal na cestu - upaloval co nejrychleji směrem od Slepice.
Od té doby už ho tam nikdo neviděl, ale královy potomci často říkali: “Taková to mohla být láska.”
A království? To dál čekalo na svého hrdinu.

Téma: Slepice, Kam se poděl hrdina?, ...a taková to byla láska!

Fandom: 
Obrázek uživatele eliade

Modernizace

Odmala miloval čokoládu. Dokázal jí sníst jakékoli množství. Čtyři, pět tabulek najednou nebylo ničím neobvyklým. Ještě raději vyjídal bonboniéry. Bylo jedno, jestli jsou bonbóny oříškové nebo karamelové. Prostě se cpal.
Množství jídla, které snědl, náležitě reflektovala i váha v koupelně. Když už se pod ním začala prohýbat, jednoduše se přestal vážit.
Rodičům to nevadilo. Kupovali synáčkovi jeho oblíbené pochutiny ve velkém. Hlavně, když byl spokojený.
Jednou zase seděl v kuchyni, bezmyšlenkovitě se ládoval bonbóny a díval se z okna. Pak spatřil nové, nablýskané auto svého otce.
Otesánek se oblízl. Strčil do úst poslední pralinku a vyšel ven, na novou hostinu.

Fandom: 
Obrázek uživatele Durwen

Mámo, já mám hlad!

„Mámo, já mám hlad!“
„Vydrž synáčku, něco dobrého ti ukuchtím!“
„Nechci čekat! Kaši jsem snědl, talíř jsem snědl, stůl jsem snědl a tebe taky sním!“
Žena pouze vykřikla, a už ležela v bezedném břiše svého syna.
***
„Tohle musí skončit!“ Bouchl ministr rukou do stolu. „Netvor již zlikvidoval celou vesnici! Musíme se nějak bránit!“ Všichni muži sedící kolem stolu pouze zaraženě pozorovali desku. Poté se ozvalo zakašlání. To se ozval ministr obrany. „Měl bych plán…“
***
Otesánek do sebe právě cpal obrovské cukrle. Oblízl se, když tu-Tik-tik-BUM!
Ministr, co vše pozoroval se pouze ušklíbl. „To byl tvůj poslední bonbónek."

Fandom: 
Obrázek uživatele Maglynn

Kletba

Bylo nebylo, jeden pyšný princ, čarodějnici urazil a ta na jeho hlavu kletbu seslala.

„Kvák!“
„Nezkoušej to!“
„Kvák!“
„Teď jsi žabák, ne princ.“
„Kvák! Kvák!“
„Víš, že to nejde.“
„Kvák!“
„Nejde to.“
„Kvák.“
„Nezlob se.“
„Kvák.“
„Vážně mě to mrzí.“
„Kvák. Kvák.“
„Mám tě ráda, Jindřichu, ale musíš mě pochopit.“

*

„Ta kletba nemohla přijít v nejnevhodnější chvíli.“
„Takoví krásní spolu byli.“
„Z Vašeho Jindřicha by byl dobrý král.“
„Z Vaší dcery zase krásná královna.“
„A měli se tak rádi.“
„Baže, to měli.“
„A teď nic z toho nebude.“
„No, co se dá dělat, můj příteli. Princezna si žabáka vzít nemůže."

Fandom: 
Obrázek uživatele Sothis Blue

Čekat na prince

Princezna Elvíra si oklepala sukni a rozhlédla se po zaprášeném podkrovním pokojíku. Jednoduché lůžko, dobře vybavený toaletní stolek. Pod oknem stůl se židlí, na něm pečlivě srovnané psací potřeby. V krbu zapálený oheň, vedle narovnaná hromada polen. Velký džbán s vodou a, což bylo od černokněžníka obzvlášť pozorné, litinová konvice, šálek a krabička čaje. Dokonce na krbové římse stála miska sušenek! Přepychové zajetí.
Lůžko však postrádalo baldachýn a přikrývka rozhodně pro její záměry nepostačovala. Ale těžko jí mohl vzít její šaty.
Popadla perořízek a pustila se do deseti vrstev tylu. Do rána má co dělat.
Čekat na prince? Prosím vás.

Fandom: 
Obrázek uživatele Anne

Doktor z TARDIS

Doktor přijížděl na plavém koni k dračí sluji. Všechno bylo správně: mnohohlavá saň a přivázaná, vyděšená princezna, jež dobře ví, že bude vysvobozena.

Klidně se díval příšeře do čtyřiceti šesti očí a pověděl jí cosi v dračí řeči, načež roztáhla křídla a odletěla. Sonickým šroubovákem zbavil princeznu pout a vytáhl ji za sedlo.

Princezna přišla o představy hrdinů v lesknoucí se zbroji na bílých koních, kteří za doprovodu cákání krve vysvobozují spanilé panny.

Trochu nakvašeně, pro nedodržení scénáře, se zeptala: „O ruku mne nepožádáš?“

„Ne, ale společnice by se mi hodila. Máš ráda hvězdy? Jsem Doktor z TARDIS.“ představil se.

Obrázek uživatele Galadion

Oko za oko

Snad ani člověkem nemohu být,
když toho tvora chtěl jsem zahubit.
Mohl bych pustit ho, nechat jít.
Ještě mám šanci se vykoupit!

Ach, svědomí, ty prý patříš mezi ctnosti,
proč ale drásáš duši mou, plnou nevinnosti?
Proč boj s vědomím tu svádíš,
a z temnoty mne nevyvádíš?

Zabít tu bestii, to snad je hřích?
Když sežrat chtěla duše nevinných?!
Chtěla je pozřít, hleď tu obludu,
obě jsem vyrval zlému osudu.

Nebudu již déle v žalu svém se brodit,
musím tě do studny teď příšero zlá shodit,
že Karkulku a babču sežrati si chtěla,
nacpu do tě kámen, pomsta bude celá.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

Nechte maličkých, bych k nim přišla

Nehmotná idea jménem hrdina nešťastně sedí na knihovně.
Ví, že patří do knížky, ale nedokáže si vzpomenout, do které.
Hledá cestu.
Zkouší to všude.
Zkouší to v pohádkách.
Bleskne se po modrém králičím nebi a Důlek sebere odvahu, aby s ostatními opustil kolonii.
Vydechne obláček vzduchu nad propastí; Suchárek zdvihne ochrnutého bratra do náruče a skočí dolů do tmy.
Proletí kolem rudé komety a zvířátko Čenich se vydá hledat svou kočku.
Nakonec se usadí na rameni cínového vojáčka.

A když se někdo zeptá: ‚Kam se poděl hrdina?' může směle odpovědět:
‚Tady jsem, pane. V srdci maličkých, kteří mě potřebují nejvíc.‘

Obrázek uživatele Fantomas

Čekání

Od pláče rozmazané linky kolem očí. Okousané nehty. Depresivní atmosféra. Zlatovlasá dívka zvedla hlavu a jako už tolikrát se zadívala ven, na krajinu za oknem. Slunce pomalu zapadalo za obzor, zatím co si rukou upravovala dlouhé vlasy. Byl čas jít spát. Ve vysoké věži není příliš místa ke skladování svíček. Zkontrolovala svůj odraz v zrcadle. Vypadala skutečně otřesně. Narychlo odstranila důkazy pozdního smutku a dala se do převlékání. Přikryla se peřinou a zadívala se do stropu. A zítra znovu. Líčení a oblékání. Nová naděje. Obrátila se na bok. Zase jeden z těch dnů, kdy se princ na bílém koni nedostavil.

Fandom: 
Obrázek uživatele Smrtijedka

Padouch nebo hrdina...

„Chrabrého zachránce aby člověk pohledal. Teď je to samej hezounek, co k pořádné práci ani nepřičichl! Kdepak zabíjet draky. To možná spíš nějakou zeleninu. Každej druhej je trávožrout.“
Tfuj!
„Kdyby aspoň bylo koho porážet. Ti moderní zloduši nestojí ani za pendrek. Nikdo už nepozná padoucha od hrdiny. Všichni jsou stejný a je jich zatraceně málo. Naposled se staré škole přiblížil ten šikovnej kluk z Londýna. Kdyby tak nevypadal jako třináctiletý koťátko!“
Tfuj.
„No a co já? Od té doby, co mi vlastní babička vyrvala zlaté vlasy, nikdo o mě nestojí. Co naplat, království pohádek má daleko lepší zvuk než demokracie...“

Fandom: 
Obrázek uživatele Rebelka

Modlitba

Poslouchej mě! Poslouchej a neklop oči. Neboť nemůže být neviditelný ten, kdo prosí. I když je docela maličký.
Poslouchej mě! Poslouchej a nesměj se. Neboť kopyta tvého smíchu by mě zadupala do země.
Poslouchej mě! Poslouchej a nezacpávej si uši. Neboť jsem to já, kdo tu před tebou stojí a chce si vykřičet duši z těla.
Pro tebe, pro slunce a noc, která voní.
Pro to palčivé a třepotající cosi, co cítím, když jsem s ním.
Pro lásku, kurník!
Jsem jenom slepice a dávno nevěřím ve velké štěstí.
Ale teď jsem ztracená, studánko. Studánko, studánko! Dej prosím vodu mému kohoutkovi!

Fandom: 
Obrázek uživatele Rya

Dlouhé čekání

Seděla a snila, prý že čeká na prince na bílém koni. Ona seděla a práce stála. Ta holka se nehodila k ničemu. Snad jen aby hlídala děcka, vyprávěla jim pohádky. Drobotina seděla, kulila oči, poslouchala a byl pokoj.
Čas šel, jak má ve zvyku. Děti rostly. Chlapci se věnovali převážně chovu bílých koní a pak na nich odjížděli hledat princezny do dalekých krajů. Dívky seděly a snily. Práce stála. Dřeli jenom staří,docházely jim síly.
Čas šel pořád, to on umí. Staří se udřeli, chlapci se nevraceli. Dívky seděly a snily. A potom umřely také.
Osada vymřela. Kvůli ní, slepici pitomé.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

Pohádky bez konce

název: Pohádky bez konce
vánoční koza: Lejdynka
obdarovaný: Rebelka
vánoční přání: 'A kdyby tě pořád nic nenapadalo, mohl bys zkusit napsat nějaký nečekaný šílený crossover.' Což o to, mě to NAPADLO a já to dokonce i ZAČALA PSÁT, ale to bude metaromán a slibuju, že ho dostaneš. Kdy, to je v Tardis.
shrnutí: Tohle se NEDÁ shrnout. protože děj je pochybný a pochybený. Prostě se takhle jednoho dne na prahu jistého domu objeví jistý pán a začne šťourat do všeho, do čeho mu nic není.
poznámka: Většina citací v kurzívě pochází z mé fantasmagorické studnice, jenom ta poslední a nejdelší je originální, z českého překladu knihy zmiňovaných pánů. Veškeré pohádky, které jsou tu zmiňované, pochází rovněž z pera zmiňovaných pánů. Tedy alespoň ty finální verze. Zbytek je samozřejmě můj. A jeho. A ještě jednou použiju slovo 'zmiňovaný' a máte právo mě zastřelit.
prohlášení: Na ani jednu stvůru si nedělám žádné nároky. On je taky jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet, takže k čemu by mi byli :))

Obrázek uživatele Puma

Pohádka na dobrou noc

Bylo nebylo…
Kdysi dávno v královstvím dalekém…předalekém…

----------------------
Povím ti pohádku,
o stříbrném kuřátku,
o hladovém koťátku,
o nesmělém princátku.

Zavři oči, naslouchej,
příběh tiše poslouchej.
Zavři oči a jen sni,
o zázracích, o princích.

Půjdem spolu pozpátku,
za klubíčkem ze drátků,
za korunkou z korálků,
za tajemstvím v pozlátku.

Zavři oči, naslouchej,
příběh tiše poslouchej.
Zavři oči a jen sni,
o zázracích, o princích.

Chceš znát tuhle pohádku?
Procházet se na bálu?
Chceš znát tuhle pohádku?
A mít šaty z hedvábu?

Zavři oči, naslouchej,
příběh tiše poslouchej.
Zavři oči a jen sni,
o zázracích, o princích.
-----------------------

A pokud neumřeli…

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Jeřabina

Prince Charming

Téma: Nemrtvá princezna
Fandom: Pohádky

"Prosím o ticho v soudní síni!" vzkřikl nejvyšší soudce. "Případ Nekromant, první jednání. Slovo má obžaloba, pan Klepetko z Ligy za práva zombie."
"Vážený soudce, mí klienti viní přítomného Krasoně z nekromancie.
V prvním případě se jednalo o schovanku zásahového komanda trpaslíků, která byla otrávena svou matkou. Její mrtvola poté byla v průběhu pohřebního rituálu nečistou magií oživena.¨
Druhou obětí byla jistá královská dcera, která přirozenou smrtí zemřela na rodovou kletbu po píchnutí o šídlo. Ani jejímu tělu nebylo umožněno klidné spočinutí. Máme důkazy, že obžalovaný následně opakovaně zneužíval obě dívky pod záminkou žít s nimi šťastně až do smrti."

Fandom: 
Rok: 
2011

Happy end

fandom: trochu vylepšená historie - možná crossover historie-pohádky
poznámka: po těch třiceti dnech mi už asi hrabe...

Soudruzi zasvětili svůj život boji za lepší zítřky, za šťastný život pracujících a klidný spánek dětí. Neúnavně odhalovali zrádce, špióny a třídní nepřátele. Schůzovali, rokovali, bojovali za světový mír proti zájmům vrahů z Wall Streetu. Pracující radostně s písní na rtech plnili plán na stodvacet procent, čímž imperialistům naháněli strach. Soudruzi si spokojeně mnuli ruce, jak uchránili pracující před vykořisťováním a plytkým pozlátkem kapitalismu.
Byli tak spokojeni, že si jaksi nevšimli, že jsou jediní. Pracující měli světlých zítřků plné zuby a zařídili se po svém.
Soudruhy odstěhovali do rezervace na Kubě a ti, pokud ještě neumřeli, tak tam žijí dodnes.

Rok: 
2011

Projdeš skrz

fandom - pohádky asi

Projdeš skrz.
Černý les. Poušť. Hory.
Jsi hrdina. Musíš jít.
Projdeš skrz.
Zkoušky. Útrapy. Utrpení.
Jsi hrdina. Čeká se to.
Projdeš skrz.
Zjistíš, že na druhé straně. Na druhém konci duhy. Za devatero řekami.
Jsou lidé pořád jenom lidé.
Skrz naskrz zlí. Skrz naskrz hodní. Jak se jim zrovna hodí.
Získáš odměnu.
Princeznu. Království. Nebo jenom klid.
Mohl bys prostě žít. Jenomže.
Jsi taky jenom člověk. Skrz naskrz zlý. Skrz naskrz hodný. Jak se ti to hodí.
Lidé nikdy nejsou spokojení.
Tak tě to žene, až před poslední bránu.
Když projdeš skrz, uvidíš sám sebe.
Ne každý tenhle pohled vydrží.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Birute

Nástrahy

Fandom: pohádky

Čerstvě vysvobozená princezna se zapýřila a cudně sklopila oči. Princ, dosud pokrytý slizem gigantického lidožravého hlemýždě, který princeznu držel ve svém domku z jakýchsi temných plžích pohnutek, vykročil směrem k ní.
Princezna stydlivě předvedla pomněnkově modré oči pod nádhernými zlatavými řasami a lehce si olízla rudé rtíky.
Princovi stačil krok dva, když vtom se ozval příšerný zvuk trhání...
Princezna zděšeně vykulila oči. Princ vykřikl a zoufale zamával rukama v marném pokusu o znovunabytí rovnováhy.
Pod princovýma nohama se papírová zem roztrhla jako by..., no, jako by byla z papíru, a princ se propadl bůhví kam.
Princezna samou zlostí vztekle dupla.

Poznámka: Tuhle mikropovídku jsem napsala ještě předtím, než jsem narazila na toto.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Profesor

Můj milý Štěpánku

Fandom: Čertova nevěsta – pohádka Zdeňka Trošky
Varování: Sentimentální
Poznámka: Princezna Štěpánka je zakletá ve zjevení a její milý Štěpán hraje s čerty o její svobodu. Kryšpínka je soška sv. Kryšpíny.
Poznámka 2: Asi to není nic moc, ale na psychologický rozbor Daniela von Draka jsem moc unavená, a tak jsem použila nápad z dnešní příbramské premiéry.
---
Můj milý Štěpánku,
každou noc se tu setkáváme. Čekám na tebe.
Buď opatrný, prosím.
Já vím, jaký jsi. Čestný, milý a nevinný, hodný na slabé a na sochy.
Myslíš, že nevím, kdo odnesl Kryšpínku do tepla?
Štěpánku, tys mne pojmenoval. Už jako malý kluk jsi věděl. Maminka mě chtěla provdat za rytíře a ty ses jím pro mne stal. Tančil jsi se mnou, jako já dřív jezdila s tebou na koni.
Já tě znám. Každý tvůj hnědý vlas, záblesk tvého úsměvu, vrásky u očí, protože se směješ rád. Pramen tvé odvahy, ten, který odvalí každý kámen…
Čerti prohráli už teď.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Birute

Pustým lesem

Fandom: pohádky

Cesta se klikatila mezi skalami porostlými kvetoucím mechem a popraskanými nazrzlými kmeny borovic vonícími po jantarových stopách smůly. Les se za nimi dávno zavřel. Těžko říct, jak dlouho takto putovali. Tolik dní a nocí již strávili na své pouti.

Carevič Ivan na svém hbitém koni s mohutnou zlatou hřívou dorazil k rozcestí, kde se zarazil. Mladý carevič seskočil a jal se číst vzkaz na balvanu stojícím uprostřed rozcestí: „Dáš-li se doprava, zahyneš. Dáš-li se vpřed, zahyne tvůj kůň. Dáš-li se doleva, zahynete oba.“

Carevič a jeho věrný ryzák se na sebe podívali a svorně se vydali zpět směrem, odkud přišli.

Fandom: 
Rok: 
2011

Návodu bylo potřeba

Fandom: prozradím na konci

Byla to skutečně vynikající věc. Úplně převratná, nikdy nic podobného neviděla ani o tom neslyšela. Efekt je zaručen, přesvědčila se o tom na vlastní oči. Ušetří to plno práce a peněz. A obsluha je zcela jednoduchá. Viděla, jak se to spouští, to si snadno zapamatuje každý.
Nebylo nad čím dumat, prostě to musela mít.
Bylo jí jedno, jakým způsobem to získá. S tím si hlavu nelámala.
Už jen aby měla tu báječnou věc doma...
A teď ji měla a mohla se už jen kochat...
Až potom hamižná selka zjistila, že bez návodu zkrátka nezjistí, jak se ten zázračný hrneček zastavuje.

(Pohádky - hrnečku, vař!)

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele eliade

Porucha

Fandom: pohádky

Byla krásná.
Měla porcelánovou pleť, ale snad až příliš bledou.
Její oči byly nebesky modré, jenomže teď je měla zavřené.
Černé vlasy byly sice na dotek pořád hedvábné, ale padaly jí v rozcuchaných pramenech do obličeje.

Byla krásná.
Jenže ležela na podlaze, nedýchala a nehýbala se. O kus dál se válelo nakousané jablko.
Takhle našlo sedm trpaslíků svou Sněhurku.
Tak nad ní jen bezradně stáli a přemýšleli, co dělat.
„Co je s ní?“ ptal se Kejchal a zvědavě jí zvedal bezvládnou paži.
„Asi se porouchala,“ mínil Prófa.
„Hm, a nemáme nějaký návod na opravu, aby zase fungovala?“ otázal se Šmudla.

Fandom: 
Rok: 
2011

Po návratu

fandom: pohádky
téma: Hic sunt leones
A/N: pokračování drabblu Po probuzení; vypadá to, že princ se kupodivu zachránil. Až bude příhodné téma, možná i vymyslím, jak.

Jedna z jeho prvních cest po návratu domů vedla do knihovny. Vyhledal sbírku map. Prozkoumal je a jednu vybral. Byla na ní zakreslena cesta od jeho zámku až k místu, ze kterého právě unikl. Hic sunt monstra, pomyslel si.
Pak mapu spálil.
Gesto; a ke všemu zbytečné. Několik let, desítky, možná stovky, si lidé budou pamatovat, co se opravdu událo. Pak začnou zapomínat a přicházet stále blíž. Nakonec jim v paměti zůstane jen zakletý zámek a spící princezna. A pak se najde mladý pošetilý blázen, co ji přijde vzbudit. Nezáleží na tom, jak dlouho to potrvá.
Oni můžou čekat věčně.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele eliade

Osm sudiček

Bylo – nebylo, v jednom malém království vládl král. Ten trpěl, jakožto obyčejný člověk, všemi lidskými slabostmi.
Povyšoval se.
Jedl přesmíru.
Záviděl králům větších království.
Vydržoval si milenky.
Zvyšoval poddaným daně, aby si naplnil pokladnu.
Vyléval si zlost na sloužících.
Někdy prostě jen lenošil.
Když se mu narodil prvorozený syn, objevily se sudičky. Bylo jich osm.
„Nechodíte obvykle po třech?“ ptal se král zmateně.
„Aby byl tvůj syn dobrým panovníkem, nesmí zdědit tvé slabosti. Každá z nás ho svou věštbou zbaví jednoho z hlavních hříchů..“
„Těch je přece jen sedm…“
„To je pojistka, kdyby se ti podařilo vymyslet nějaký svůj vlastní.“

Fandom: 
Rok: 
2011

Po probuzení

fandom: pohádky
A/N: pokračování drabblu Spící princezna

Princezna procitla ze stoletého spánku a pak se slavila veliká svatba.

Od okamihu, kdy princ zjistil, že nemůže uprchnout, vše se mu zdálo být noční můrou.
Jeden za druhým procitali obyvatelé zámku; oči měli dravé, bílé špičáky se blýskaly.
Teď seděl, coby novopečený ženich, u stolu (nic ovšem nejedl ani nepil) a přemýšlel.
Tihle se neživí chlebem a vodou. Tihle budou shánět jinou krmi. V okolí jsou vesnice. Žijí tam lidé. Nic netušící a bezbranní.
Princ cítil, jak kolem něj vířilo zlo.
A já byl ten, co ho probudil, Bůh mi odpusť.
Svatební hosté jeden po druhém vstávali k tanci.

Fandom: 
Rok: 
2011

Zlatý hřeb večera

fandom: nejspíš pohádkovo-fantasy crossover
poznámka: nedalo mi to a ten úplně původní nápad uvádím ještě mimo soutěž

Organizace byla jako vždy perfektní, zábava kultivovaná. Celá akce se obešla bez větších zádrhelů a nepříjemností.
Čarodějky tančily s upíry, upírky s vlkodlaky, vlkodlačice s kouzelníky. Permoníci postupně brali do kola Karkulku, kterou doprovázela babička jako gardedáma.
Vodníci seděli u speciálně upraveného stolu. Pod stolem byla připevněná vana s příjemně vlažnou vodou, aby zeleně odění hosté netrpěli suchem. Voda mohla být použita též pro případ požáru - to kdyby se čerti a čertice příliš rozpálili.
Divoženkám bylo zakázáno zúčastnit se dámské volenky.
O půlnoci započalo losování cen v tombole. Všem bytostem charakteru spíše záporného zasvítila očka. Hlavní cenou byl literární kritik.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele eliade

Láska na první pohled

Fandom: Pohádky
Poznámka: Náznak (trošku podivného) slashe. Jo. Nikdy bych neuvěřila, že něco takového napíšu. Slash mi jde vážně hodně proti srsti. Ale nějak mi to z toho při psaní vylezlo, nedá se nic dělat :).

Poznali se na výročním sraze draků, na plese.
Ona byla tříhlavá kráska s kůží pokrytou jemnými šupinkami. Všechny její hlavy měly nádherný profil a velké, černé oči s dlouhými řasami.
On byl sedmihlavý hromotluk s jizvami na těle. Jeho ostré zuby vzbuzovaly hrůzu a zkažený dech byl jeho nejúčinnější zbraní.
Zamiloval se do ní na první pohled. Neustále ho odmítala.
Odstěhovala se kamsi do hor.
Až jednou se dozvěděl, že je mrtvá. Zabil ji jakýsi zahradník jménem Bajaja, potom, co unesla královskou dceru.
Jediná z jeho hlav uronila slzu.
Pak si povzdechl: „To má za to, že byla na holky.“

Fandom: 
Rok: 
2011

Felis silvestris

Fandom: pohádky s trochou Zeměplochy

Devět
Přehlídneš jámu pod kořeny velikého dubu. Dopadneš na všechny čtyři.

Osm
Na pasece je ples příšer. Uvítá tě kat v rudé kápi. Sekeře včas uhneš.

Sedm
Máš hlad. Kousneš upíra do kotníku. Chutná divně.

Šest
Trápí tě žízeň. Olízneš vodníkovi šos. Voda je studená.

Pět
Chceš si hrát. Zkusíš tlapkou chytit světýlko bludiček. Bažině se vyhneš.

Čtyři
Malí hejkalové tě chytají za ocásek. Vyškubneš se.

Tři
Zasyčíš na ohnivého mužíka.

Dva
Unavený usínáš v odložené helmě bezhlavého rytíře. Ráno je hledí zavřené, ale ty se dostaneš ven snadno.

Jeden
Otřeš se Smrťovi kolem holení. Čeká na tebe. Odcházíš rád.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele eliade

Královská výuka

„Tak, princezno, vyjmenujte prosím pět druhů rostlin, které mají trny.“
„Růže, kaktus, trnka, hloh, akát.“
„Správně. A teď alespoň pět ostrých předmětů.“
„Jehla, špendlík, nůž, vidlička, nůžky… Proč to musíme opakovat pořád dokola? Tyhle seznamy umím popředu i pozpátku.“
„Ale princezno… Znáte přeci kletbu. Den vašich osmnáctých narozenin se blíží. Je třeba, abyste věděla, které věci mohou to zlé proroctví naplnit.“
„Co mi bude platné, když sice vím, že si musím dát pozor na jehly, špendlíky, vidličky, nože a nůžky, ale netuším, jak tyhle předměty vypadají?! Nikdy jsem nic z toho neviděla, ani nedržela v ruce. Pořád mě jen chráníte…“

Fandom: 
Rok: 
2011

Stránky

-A A +A