Doctor Who

Obrázek uživatele Doktor

Doctor Who v nesnázích

„Pořád bereš někam ty mě, dneska vezmu já tebe.“
Když to Donna řekla, byl vlastně rád. Alespoň dneska nemusí nic vymýšlet. Ale proč zrovna Pilates?!
„Pevné pánevní dno!“ zavelela cvičitelka.
Bylo tam pár hezkých cvičenek, z nichž některá by se mohla stát jeho společnicí.
„Ramena od uší!“
Pochopitelně, nejdřív musí uškrtit Donnu.
„Držíme se na palcích!“
Bohužel, s hlavou vytrčenou ke stropu neměl moc příležitostí rozhlížet se po ženských.
„Rolujeme nahoru!“
Když mu vypovědělo službu druhé srdce a jeho Já na něj shlíželo shůry, zatímco byl resuscitován, učinil pevné rozhodnutí: Už nikdy žádný bodybuilding. A s Donnou už tuplem ne.

Obrázek uživatele Lyta

V dobrém i zlém

„Bylo to od nich hezký, že nám udělali rozlučkový večírek, obvykle ani nepoděkujou.“
„Víš, Donno, nebyla to úplně rozlučka, jako spíš, no, přečti si to sama,“ neochotně ji podal kus papíru.
„Oddací list?! Děláš si srandu?! Okamžitě to otoč, musíme se rozvést.“
„Jejich kultura rozvod neuznává, prostě to roztrhej a vyřešeno.“
„Úřední listinu nemůžeš přece jenom tak roztrhat, to by byl ve vesmíru pěkný chaos.“
„Ale prosím tebe, kdybych si nechával každý oddací list, co jsem kde kdy dostal,“ chtěl jí to vysvětlit, ale Donna se zlomyslným úsměvem listinu složila a schovala do výstřihu.
„Jen počkej, až to uvidí máma.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Anne

Detektivní konzultant potřebuje konzultaci

Tohle je nesoutěžní.
Téma: Zadek v mlze
Poznámka: konkrétně epizoda The Hounds of Baskerville

„Sherlocku, tys tam opravdu nic neviděl?“
„Až na tu policejní budku, ve které se svítilo, nic. Vlastně zadek čouhající z jejích dveří byl taky v té mlze vidět. Co může znamenat modrá policejní budka v lese?“ hloubal Sherlock.
„To nevím, ale o modré budce ze šedesátých jsem už nějaké fámy četl.“
Sherlock se po chvilce vysedávání u počítače zvedl, oblékl si kabát a mířil ke dveřím.
„Ty někam jdeš?“ ptal se na zjevnou okolnost John.
„Hledat Doktora.“
„Sedí tady.“
„Ne, ten, kterého hledám je šílenější, má modrou budku, pravděpodobně není člověk a ví něco o případu."

Obrázek uživatele Anne

Hostina na francouzském dvoře

12. Zadek v mlze

Seznámení Doctora s Karlem IV. Dějem před Praha 13. 4. 1365
Pierre de Rosieres byl Karlovým učitel, později se stal papežem Klementem IV.

„Prosím tě, kde bych našel Pierra de Rosierese?“ oslovil Karla divný pán v modrých šatech, hnědém plášti a červené obuvi.
„V pracovně. Nahoru po schodech, první dveře vlevo.“

Večer při hostině

„Ahoj, my už jsme se viděli.“
„Na vás nejde zapomenout.“
„Máš pravdu, trochu nezvyklé oblečení.“
---
„Doktore, ještě trochu vína?“
„Ne- Ale jó… trošku.“
„A to jsi mu řekl jen: ,Já jsem Doktor. ´ ?“
„Jo. Hned mu mizel zadek v mlze. A když přistávám v Cardiffu všichni weevilové se hledí schovat. Stačí mi komukoli říct, kdo jsem, a všichni prchají. Takhle zabraňuju válkám.“ vychloubal se Doktor.
„Páni, to bych chtěl umět.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Lyta

Červená hlava a černý kabát, no, to se plete

Mulder nesnášel lomy. Poslední vyšetřování ho zavedlo do jednoho z nich. Navíc se mu ztratila Scullyová a už ji pět minut hledal. Konečně v dálce zahlédl červenou hlavu a černý kabát. Rozeběhl se. Viděl ji, jak šplhá nahoru po stěně. Přeběhl blíže a chtěl se vyšplhat za ní, když najednou šplouch a byl politý slizem. Pohlédl nahoru. Na srázu ležel hubený týpek s kýblem a vedle něj zrzka v kabátě, kterou si předtím spletl se Scullyovou.
„Promiň kámo, já myslel, že seš to strašidlo,“ pozvedl chlapík omluvně kýbl.
„Já si myslel, že je Scullyová,“ povzdechl si Mulder ukazujíc na Donnu.

Obrázek uživatele Kleio

Červená a Černý

Věnováno všem, kteří pochopí, o co jde. Vážení, děkuji vám mockrát, bylo to boží! *trsající Harry*

Chvatně se upravovala před zrcadlem v hotelovém pokoji. Čas svištěl a fakt, že její manžel byl jedním z jeho Pánů, na tom vůbec nic neměnil. Spokojeně se podívala na výsledek. Úhlavní nepřítel rád prozradí i to, co neví. Dáma v rudém opustila hotel.
***
Samolibě se prohlížel před zrcadlem. Nasadil výraz „Vote me, I am your man“. To by bylo, aby se nedozvěděl, co mu Úhlavní nepřítel přichystal. Muž v černém opustil hotel a vyrazil k Základně.
***
„A co ta alžbětinská doba?“ prohlásila Amy Pond.
„Tak dobře,“ protočil oči Saxon. Popadl Lucy, naskočili do vortexu a připili Alžbětě I. červeným vínem.

Obrázek uživatele Anne

Praha 13. 4. 1365

Praha 13. 4. 1365
Drahý Doktore,
Dějí se tady podivné věci. Přijeď.

král český, císař římský, král arelatský
Karel IV.

„Starý známý?“
„Tak nějak.“ přisvědčil Doktor zadávaje souřadnice.
***
„Veličenstvo.“
„Doktore. Mizí nám sochy plačících andělů a chrličů z katedrály. Po městě už kolují různé historky. Mohl bys?“
„Jistě, žádný problém.“
***
,,Doktore, proč trčíme v katedrále, v té nehorázné zimě, při bohoslužbě, když je všechno vyřešeno?“
„Donno, vždyť je to nádhera! Poslouchej!“
Katedrálou se neslo: Gloria in excelsis Deo
et in terra pax hominibus bonae voluntatis.
Laudamus te. Benedicimus te.
Adoramus te. Glorificamus te.
Gratias agimus tibi propter magnam gloriam tuam…

Fandom: 
Obrázek uživatele Lyta

Věru sláva

Návaznost na "Ledové probuzení". Ve stylu BJB, protože večer už nebudu mít čas a momentálně horší kocovinu než já má jenom Iantouch.

Master zkoušel přilít mlíko do instantní Jihlavanky, v mylném dojmu, že ji to vylepší. Byl to takový hnus, že zvažoval regeneraci. Možná by mohl být tentokrát ženská. Třeba pěkná blondýna, co by měla kozy jako vozy. Konečně by si s nimi mohl hrát a hrát, na rozdíl od teď, kdy ho Donna ani nenechá si sáhnout. Prý pojď se mnou stavět TARDIS, bude legrace. Příště si radši šňupne koksu a bude si hrát s legem.
Ale kdyby byl ženská, jak by si říkal. Mistress zní blbě. Hmm, Gloria. To znamená sláva. A až ovládne vesmír, bude slavný a oslavovaný všemi.

Fandom: 
Obrázek uživatele Solast

Na plechu neplechu

Varování: Captain Jack Harkness, 15+

"Doktore, jsi si jistý, že se mají kyberlidé objevit přímo tady?"
Jack se rozhlížel. Stáli na opršelém, jihozápadním pobřeží Walesu, nedaleko Cardiffu, kde nebylo absolutně vůbec nic.
"Naprosto. Mám na to tohleto úžasné udělátko, to když se tady zmáčkne a támhleta ručička ukáže nahoru, tak to bezesporu něco důležitého znamená."
"Já jen, že v té husté ranní mlze skoro nic nevidím. Au." Jack do něčeho zezadu narazil.
"To znělo kovově."
"To byla stará, plechová popelnice."
"Tak to jsme určitě na správné cestě..."
"Doktore, tohle je jak východoněmecký fetišporno! Taky ti všechno ukazují jen zezadu a není tam pořádně nic vidět!"

Fandom: 
Obrázek uživatele Lyta

V mlze, která by se dala krájet...

Mlhu, která by se dala krájet, viděl Doctor naposledy při návštěvě Rákosníčka. Padla na ně znenadání a teď v ní hledali TARDIS.
„Doctore?“ ozvala se Donna váhavě. Potom ucítil až příliš intimní dotek. Vyjekl.
„Donno, tam mi nesahej, to nebyla ruka!“
„Promiň… A jak mám v týhle mlze vědět, že tam máš předek, nevidím ani tvůj kostnatej zadek!“ ohradila se a konečně nahmatala jeho původně hledanou ruku.
„Zato tvůj zadek z tý mlhy přímo vystupuje,“ přešel do ofenzivy.
„Abys věděl, tuhle byl můj zadek prohlášen za umělecké dílo.“
„Jo, ale to jsme byli v baroku.“
Mlha skryla její vražedný pohled.

Fandom: 
Obrázek uživatele Julie

Doktor tesařem

Je to dobrý plán, připomněl si v duchu (nahlas to říct nemohl, protože měl pusu plnou hřebíků), když se už popáté praštil kladivem. V tesařině nikdy nevynikal a teď už asi bylo pozdě se jí učit. Alespoň, že sehnal dost dřeva. Tedy dřeva… celá pravá strana byla z dřevotřísky a v jednom místě musel dokonce použít i sádrokarton.
Konečně přitloukl (nakřivo) poslední prkno. Poodstoupil. Nevypadalo to moc přesvědčivě, ale doufal, že se to povede. Bez Tardis dovnitř jiná cesta nevedla. Oni se naštěstí o lidské dějiny nikdy nijak zvlášť nezajímali. A obří dřevěný dalek určitě vzbudí zvědavost i u cybermanů.

Fandom: 
Obrázek uživatele Amy

Danajský dar

Probouzet se každý den do toho samého stereotypu začíná být únavné. Vstanu z postele, přejdu k oknu a prudce je otevřu. Chlad, který se line zvenčí, mě spolehlivě probere.

Není proč se divit špatnému počasí. Nastala teprve polovina února.

Nastala polovina února... a já mám narozeniny.

S povzdechem se odvracím od okna, když tu na parapetu spatřím položenou malou krabičku.

Zvědavě po ní sáhnu a otevřu ji.

Uvnitř leží banán, nádherný, žlutý... a přiložený vzkaz, který říká:

Nejlepší v celém vesmíru! Krásné narozeniny.

Usměji se a vyklepu své ironické děkuji na sklo.

"Doktore... zapomněl jsi, že jsem na banány alergická?"

Fandom: 
Obrázek uživatele Solast

Garderóba

"Donno? A co je v téhle tašce?"
"Plavky. Chápeš... Kdybychom se dostali na Planetu plavčíků."
"A v téhle?"
"Svetry se soby! Jestli mám jít na večeři na severním pólu, nemůžu si na sebe vzít nic jiného! Dobře, dělám si legraci... Není ti tu někdy zima?"
"A v té velké?"
"Převleky z maškarního. Posledně jsem šla za berušku. Nikdo mne nepoznal! Věřil bys tomu?"
"A kde máš dres rozhodčího?"
"Je támhle v tom kufru... No dovol?!"
"Donno, ty jsi opravdu dáreček. Asi budu muset v Tardis přidat jedno patro, nebo Ti pořídit šatník, který je uvnitř větší."
"Takový jsem VŽDYCKY CHTĚLA!"

Fandom: 
Obrázek uživatele Lyta

Timeo Danaos et Donna ferentes

Čekal před TARDIS. Donna měla zpoždění. Snad ji neunesla nějaká sekta, která ji bude chtít obětovat. Možná ji měl jít hledat. Potom uviděl dva řecké vojáky vléct zrzku. S hrůzou přemýšlel, co se stalo, když se jim Donna vysmekla křičíc: „Jé, to je von!“
„Pane, patří vám tato Keltka?“ optal se voják. Donna se opřela o TARDIS a svezla podél stěny.
„Vlastně ano,“ povzdychl si Doctor, vytáhl z kapsy drobné a dal mu je. Vojáci se otočili k odchodu.
„Ahoj, klucí!“ zavolala za nimi Donna a nahnula se nad trávník. „Budu blinkat…“
‚Nevěř Řekům, kteří Donnu přinášejí,‘ pomyslel si Doctor.

Fandom: 
Obrázek uživatele Rebelka

O bruslení a ledové vodě

Poznámka: Milá Lejdynko, opožděně ti přeju všechno nejlepší k narozeninám <3. Něco takového jsem ti chtěla napsat už dávno a konečně se na mě usmálo štěstí, nebo-li téma.

Titty trénovala otočky. Lepší způsob, jak si pročistit myšlenky, neznala.
Byla už tma a vzduch jiskřil. Zaklonila hlavu a chvíli se koukala na oblohu. Na hvězdy.
Znovu ji začaly pálit oči.
Zamrkala.
Nebude brečet.
Nezáleží na tom, že s nimi Zuzana nejela na Vánoce do Jezerky.
(„Už jsem na to stará. Vím, že se zlobíš, ale prostě… tomu bys nerozuměla.“)
Ne, nemá cenu se tomu snažit porozumět.
Jen zatnout zuby. A zasekávat zoubky bruslí do ledu. A trénovat otočky.
Praskání přeslechla. Asi proto, že se jí v hlavě hlasitě překřikovaly myšlenky.
A potom pád. Ledová voda.
A tma.
A… ruka.

***

Tady už jsem jednou byl… kdysi, blesklo by Doctorovi hlavou, kdyby celý jeho mozek nebyl zaneprázdněn myšlenkou na to, jaká mu je hrozná zima.
„Cos to ksakru vyváděla?“ chtěl říct té pitomé holce, ale skrz drkotající zuby vypravil jen: „Ccccc kssssru vyvyvyvyděla?“
„T-t-tré-novala o-o-to-čky,“ zamumlala a zavřela oči.
Doktor ji popadl do náruče a rozběhl se s ní k modré policejní budce. Doufal jen, že starou dobrou Tardis napadne rozdělat oheň v krbu a uvařit čaj.
Cítil, jak na něm mrzne oblečení. Zrychlil.
Ta holka se mu sice docela zamlouvala, ale jestli se mu kvůli ní zlomí motýlek, tak uvidí.

Obrázek uživatele Lyta

Ledové probuzení

Master s klidným svědomím absolutního šílence vyspával kocovinu, když najednou – chrst – na hlavu mu přistál kýbl ledové vody. Zvuk, který se z něj vydral, lze přirovnat pouze k vyděšené žákyni prvního stupně.
„Vstávat a cvičit, beruško,“ ozvalo se od zrzavé ženštiny, která nad ním stála s kýblem a ironickým úšklebkem.
„Co to...toto...tohle... Víš, kdo já jsem?!“ vykoktal ze sebe a začal si ždímat kapuci od bundy.
„Dle tvého názoru? Všemocný báječný vládce všehomíra. Dle jeho názoru? Docela kus. Dle mého názoru? Byli všichni Time Lordi takoví idioti?“
Master vyskočil na nohy a výhružně vztyčil ukazováček. „Abys věděla... Počkej, dle čího názoru jsem to docela kus?“
„Doctorova. Koukám, že pozornost dokážete oba udržet asi stejně dlouho,“ obrátila oči v sloup.
„Doctor si myslí, že jsem kus?“ potěšeně se usmál Master a zamnul rukama.
„Ano a ty mi ho pomůžeš najít.“
„Proč bych to proboha dělal, jsem rád, že mám od něj pokoj.“
„Protože já ti pomůžu postavit tvou vlastní TARDIS. S funkčním chameleoním obvodem.“
„TARDIS, říkáš? A proč bys to dělala? A kdo vůbec jsi?“ ušklíbl se na ni. Odložila kýbl a podávala mu ruku. Obezřetně ji vzal do své. Pevný stisk.
„Jsem Donna Noble. A vzpomněla jsem si.“

Fandom: 
Obrázek uživatele sigam

Jedna VELKÁ rodina

„Ahoj fešáku,“ řekl blonďatý muž s maniakálním výrazem na tváři svému sousedovi.

„Zdravíčko můj hustodémonsky krutopřísný příteli,“ odpověděl na pozdrav úplně stejně blonďatý soused s úplně stejně vyšinutým pohledem. „To máme ale krásný den. Na ovládnutí celého vesmíru akorát, co říkáš?“

„Na to je každý den jako stvořený, krasavče.“

„Pravda. Ještě že už na tom naše VELKÁ rodina pracuje,“ odvětil blonďák.

„V tom případě by nás mohli na chvíli postrádat, nemyslíš?“ podíval se na něj vilně jeho společník.

„To každopádně. Ale nebude to tak trochu incest?“

„Ale ne. Bude to spíš jako... onanie,“ odpověděla jedna ze sedmi miliard kopií Mastera.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lyta

Jde o záchranu planety

Donna seděla v křesle, konečně si vychutnávajíc chvilku klidu u beletrie, když do knihovny přibloumal znuděný Doctor. Chvilku jen tak vířil prach na knihách a potom s povzdechem dopadl na gauč.
„Donno, já se nudím,“ postěžoval si na očividné. Nepřítomně přikývla. „Pořídíme si dítě.“
Upustila knihu a spolu s ní jí spadla i čelist.
„Přemýšlej o tom, bude inteligentní po mně, zrzavý po tobě, oči bude mít…jaký bude chtít. Mohli bychom přidělat na konzolu dětskou sedačku a…“
„Tak tohle ne!“ vyjekla Donna, vyskočila, popadla ho za ruku a táhla do ovládací místnosti. „Rychle, Doctore, nějaká planeta určitě potřebuje zachránit!“

Fandom: 
Obrázek uživatele Amy

Supersvišť

Žil byl supersvišť. Ten se jednoho dne probudil a rozhodl se, že zničí vesmír...

"Doktore, co je to za pitomost?"

Zmíněný dotyčný vykoukl ze dveří. "Co?"

"Toto," vrazila mu do ruky Donna knihu. "Co? To? Je?"

"Á, tohle!" rozzářil se Doktor. "Úplně první kniha, kterou jsem kdy přečetl. Věřila bys tomu?"

"Ani ve snu," zamumlala Donna. "A kdo ten nesmysl napsal? Žádní supersvišti neexistují."

"Tak to pozor!" zarazil se Doktor. "Celý tento příběh je založený na skutečných událostech. Tedy mínus ono zničení vesmíru a plus mnoho dalších a mladších supersvišťů..."

"Nevěřím."

"Chceš to dokázat?"

O jedno zastavení TARDIS později

"Ááááááá!"

Fandom: 
Obrázek uživatele Solast

Prokletí

Poznámka - Epizoda "The Waters of Mars"

Na rudé planetě,
uprostřed nicoty,
uprostřed prázdna,
a opuštění,
zamávej kometě,
přivítej mrákoty,
napij se do dna,
a zapomnění.

Tiše tu plápolá,
jiskřička naděje,
jiskřička touhy,
a odpuštění,
halí se do hola,
a než se naděje,
zbývá jen ticho,
a zatracení.

Omamné,
tušení,
že tohle,
bušení,
bude,
to poslední,
tak v kleče,
usedni.

Slzy,
a dojetí,
všichni,
jsou prokletí,
navždy,
jen v zajetí,
uprostřed staletí.

On stojí,
na skále,
čeká,
a naslouchá,
ví,
že má na mále,
ví to,
a to jej strašně bolí,
že jejich smrtí,
vzejde na symboly.

Kape,
a teče,
tiše,
se vleče,
tiše,
se vkrádá,
ta černá,
ta zrada.

Studená,
a chladná,
řeže,
jako led,
zákeřná,
a zrádná,
sladká,
jako jed.

Černá voda,
dárek od Neznáma,
černá voda,
teče ze všech střech,
cosi jako spála,
a nevratná škoda,
láska pro ztracené,
láska a jen pech.

Černá ústa,
přebarvená voda,
zamořená doba,
symbol našich ztrát,
černá zhouba,
nákaza a zloba,
černá pro neznalé,
černá bude zrát.

Černá smrt,
jak výzva,
pro Doktora,
důkaz,
že i ta moc,
má svůj vlastní stín,
černá noc,
a černá epištola,
důkaz,
že i já teď,
náš svět opustím.

Voda,
která dává,
voda,
která bere,
voda,
neúprosná,
neútěšná,
naše kolébka,
náš hrob.

Fandom: 
Obrázek uživatele Solast

Kdo posprejoval Tardis?

Doktor a Jack doběhli na konec ulice.
"Myslím, že utíkal vlevo," rozhlížel se Doktor.
"Já ho viděl zahýbat vpravo. Rozdělíme se."
O minutu později a jeden blok řadových domků dále se opět potkali.
"Viděl jsem ho! Běžel támhle do toho domku," hlásil neprodleně Jack.
Doktor si narovnal kravatu: "Tak pojďme na návštěvu."
Prošli krásnou, udržovanou předzahrádkou a zaťukali.
"Ahoj! Já jsem Doktor a tohle je kapitán Jack. Hledáme takového vysokého..."
"mladého," (dodal Jack)
"rychle utíkajícího," (upřesnil Doktor)
"pohledného," (dodal Jack)
"muže." (definitivně určil Doktor)
"Johne a Jakeu, pojďte okamžitě dolů!" zaburácela britská matka.
Jackovi se rozzářily oči: "To byla dvojčata!"

Fandom: 
Obrázek uživatele Charlie

Pokud vyloučíme vše nemožné

Vládce zažíval triumf. Konečně se mu podařilo ovládnout většinu důležitých soustav Galaxie. Páni času byli bezpečně zamknutí na Galifrey a Doktora zavřel v jeho Tardis poté, co mu ji šlohnul. Nic už mu nemohlo zabránit v dokončení jeho plánů. Tedy, až na... ale ne, to by bylo naprosto nepravděpodobné.
Vesmír na chvíli přestal existovat. Veškerým jsoucnem teď byla pouze malá modrá policejní budka. Doktor vzal zbytky svých pout a svázal jimi naprosto zkoprnělého Vládce. Donna jen nevěřícně zírala.
„Doktore, máš nějaké alespoň přibližně uvěřitelné vysvětlení toho, co se stalo?!“
„Technoblábol,“ řekl Doktor, zatáhl za pár páček a znovu stvořil svět.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lyta

Počkat do konce se vyplácí

„Hej, Donno, co takhle si zaskočit na koncert Queenů, vsadím se, že jsou brilantní!“
„Vydrž do konce,“ Donna nemohla odtrhnout oči od obrazovky.
„Ale prosim tebe, vždyťs to viděla stokrát,“ vypnul Doctor obrazovku a začal nastavovat páky a ovladače. „Viděl bych to na dobu po Flashovi, co ty na to, Flash, aaaauuuuaaaaaaaaaa!“
Jeho zpěv se proměnil v terorizované zakvičení, když ho Donna popadla za klopy saka: „Až na konec světa bych s tebou klidně šla, na zatracenej konec světa, ale ty nemůžeš počkat ani až mi skončí Dallas?! Víš, jak těžký je nastavit tuhle budku na správnou frekvenci v osmdesátkách?!“

Fandom: 
Obrázek uživatele sigam

Nuda na konci světa

„Může letět s námi, Doktore?“ mrkl na svého vesmírného kamaráda kapitán Jack Harkness.

„Jak s námi? Co tím myslíš?“

„No se mnou, tebou a Marthou.“

„Asi jsme si špatně rozuměli. „My“ znamená já a Martha. Tebe a tvůj nový objev to nezahrnuje. Jak se vůbec jmenuje?“

„Ehm, jak se jmenuješ?“

„Ford Prefect.“

„Ford Prefect? To je vynikající jméno! A ještě navíc má zrzavé vlasy. Předpokládám, že jeden malý výlet bychom si udělat mohli... Kam to bude Forde? Máš k dispozici celý časoprostor. Co takhle konec světa, hm?“

„Tam je to nuda. Ale mohl bych se stavit domů na Betelgeuzi 5...“

Obrázek uživatele sigam

Doktor - zachránce zatoulaných koťat

Téma: Kam se poděl hrdina

„Doktore!“ zařvala Amelia Pond a dál splašeně pobíhala po Tardis. „Kde zase vězíš? Celá tahle „bigger on the inside“ záležitost je pěkně na nic. Jak se tady má člověk vyznat?“

„No to mi povídej,“ ozval se vysoko nad ní hlas jejího manžela.

„Rorry? Co tam děláš?“

„Opaluju se.“

„Moc vtipné. Jak ses tam dostal?“

„Nevím. Přísahám, že tady ještě před chvílí byly schody. Je to tu jako v Bradavicích.“

„Doktore! Můžeš se prosím ukázat? Můj stupidní manžel se nemůže dostat dolů.“

„Rorry! Copak jsem hasič, abych tě sundával jak kotě ze stromu?“ ozval se za ní hlas právě dorazivšího hrdiny.

Fandom: 
Obrázek uživatele Solast

The Planet of the Marmots

*hvízd hvízd*
"Donno? Už jsme tady. Slíbil jsem Ti něco mimořádného," volal doktor směrem do patra se šatníky.
"Už běžím," ozvalo se seshora. Donna měla na sobě dlouhé, splývavé šaty a snažila se tvářit roztomile.
*chrup chrup* Ze zdí se ozývalo roztodivné chroupání.
"Doktore! Od kdy máš na palubě KRYSY?!" zařvala Donna, mezitím vyskočivši na prostřední žbrdli zábradlí a vrávorajíc.
"Ale no tak, nedělej nám ostudu. Ty jsi se mnou ještě nikdy nebyla na planetě svišťů?" Doktor otevřel dveře, nasadil si brýle a zadíval se směrem dolů. "Ahoj, já jsem Doktor. Copak to děláte?"
"My jsme chtěli jen ochutnat!" *písk*

Nesoutěžní bonus:
Když potká svišť sviště,
postaví si hřiště.
Když se potkaj tři svišťi,
cvičištěm jen prosviští.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lyta

Tfuj, Time Ladies

Téma: A taková to byla láska.

Romana byla přesně ten důvod, proč raději vozil v TARDIS pozemšťanky. Připadal jim chytrý a zábavný. Neutahovaly si z něj, že nezvládá vlastní regeneraci, ve škole mu nešla matematika a že nemá řidičák na TARDIS. Většina z nich ho bezmezně milovala, ať vypadal jak vypadal, a všem bez výjimky přidal úžasný. No dobře, možná kromě Donny, ale ta si to naštěstí nepamatovala, takže se to nepočítá. A žádnou z nich by v životě nenapadlo ho opustit s tím, že musí prozkoumat paralelní vesmír zrovna v době, kdy si myslel, že se mu u ní začíná dařit. Pozemšťanky jsou prostě lepší.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lyta

Není svišť jako svišť

Seděli na stromě. Doctorovy nohy se kymácely ve vzduchu. Donna všemi končetinami křečovitě objímala kmen, který se, k její nelibosti, příliš otřásal.
„Ale Donno, to je v pořádku, oni si jen tak hrajou.“
„Oni. Si. Jen. Tak. Hrajou?!“ zopakovala Donna naštvaně. „Ty potvory se pod náma snaží ten strom přehryzat! A ani to nejsou bobři!“
„Prosím tě, vždyť jsou to ještě mláďátka, to se jim přeci nemůže podařit,“ ujišťoval ji přesně v ten okamžik, kdy se kmen zlomil a spadli do vody.
„Svišti o velikosti medvědů. Špatný nápad,“ prohlásil, když vynořil hlavu. Donna neváhala a zatlačila ji zpět pod vodu.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lyta

Rozhlížej se na obě strany

Stalo se to, jak Donna čekala. Ten naprosto nemožný blbeček pohlédl jen doprava, kde kupodivu nic nebylo a rozeběhl se do náručí Rose Tyler jako z filmu od Danielle Steelové. Samozřejmě neviděl Daleka, který po něm vystřelil. Narozdíl od Jacka Harknesse, který drahému Dalekovi bez mrknutí oka ustřelil kopuli. Teď stáli v TARDIS a Donna zcela nechápala, co se děje, kromě Rosina vzlykotu a podivné záře obklopující Doctora, vnímala ještě Jackovo objetí a jeho příjemnou vůni. Neměla by se nechat rozptýlit. Ale po roce cestování s Doctorem člověka napadají všelijaké hříšné myšlenky. Uvidí, co s ním, až bude po všem.

Fandom: 
Obrázek uživatele Solast

Můžeš jít se mnou

"Tak záchranu města máme za sebou..."
Doktor postával ve dveřích Tardis a zadumaně se tvářil. Ona totiž byla výjimečná. Když ho potkala, podívala se mu na boty, zvolala "bílý!" a něco si zapsala do deníčku. Naprosto ho fascinovala. Asi ji v budoucnosti potkal.
"Víš... Můžeš tu zůstat. Nebo můžeš jít se mnou, kamkoliv, až na konec světa."
"Když já si nejsem jistá. Co moji studenti... Nemohu je opustit."
"Tahle budka dokáže cestovat v čase. Můžeš být zpátky za pět minut."
"Já vím," zasnila se, "za pět minut."
Doktor si prohrábl vlasy a usmál se.
Pak už ji nikdy nikdo nespatřil.

Fandom: 

Stránky

-A A +A