Věda ve sto slovech

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Náhle ztracená rovnováha

Úvodní poznámka: 

To si tak hezky plánujete jak si večer sednete k počítači a pustíte se vesele do psaní drabble!
Události dnešního dne tomu však nepřály a místo toho sedím v autě na parkoviště nemocnice a snažím se alespoň získat ten bodík za snahu!

Drabble: 

Po telefonátu oznamujícím, že si brácha při srážce hlavy s dveřmi propíchnout ucho, jsem si říkal, že to musí být vážně blbý aprílový vtip!

V zápětí však vyrážíme směrem do nemocnice.

Ovšem ani tyhle okolnosti nedovolily mému mozku nezačít přemýšlet o stavbě ucha a co způsobilo náhlou nevolnost při jeho poškození.

Ucho totiž nemáme jen k tomu abychom mohli poslouchat úpění trpící společnosti SOSáků, ale taky zajišťuje vnímání rovnováhy pro náš mozek. Evolucí máme zakořeněno to, že když mozek z vnitřního ucha získá informace, které neodpovídají tomu co vnímají ostatní smysly, tak to vyhodnotí jako otravu a vyvolá se zvracení.

Závěrečná poznámka: 

Snad další dny tohoto krásného měsíce budou klidnější, bráchovo ucho bude v pořádku (nakonec má propíchlý bubínek) a já se snad dostanu aspoň do 2 ráno do postele! :D

Obrázek uživatele netopýr budečský

Pořád dokola

Drabble: 

Pííííísk! Pořádné hlasité echo! Startující stíhačka hadr!

"Co jsííííí?"
"Můra!"
"Jak tlustá jsíííí?"
"Vůbec ne, nestojím za to!"
"Kde jsíííí?"
"Nikde!"
"Kde jsííí?"
"..."
(Mlčení je ti málo platné, stejně vím, že je to 32,689 metru!)
"Kde jsííí?"
"..."
"Kde jsííí?"
"..."
"Marcóóóó!"
"Polo! Ups..."
"Kde jsíííí?"
"..."
"Kde jsi, kde jsi, kdejsikdejsikdejsi?" (Rychle pár rychlých ech do zásoby)
"Vykašli se na to, ulov si nějakou tučněj -"
"Mlaskkřupkřup." (Fofrem polknout, ať zase můžu pískat a vidět!)
"Kde jséééém?"
(Tři celé osmnáct metru od stromu, vyhnout se)
"Kde jsíííí jídloooo?"

Hodina, pořád dokola. Pak se rozhlédnout, zjistit kudy se letí domů a letět spinkat.

Závěrečná poznámka: 

Netopýr těsně před ulovením kořisti zrychlí echolokaci, aby si udělal dobrý přehled o okolí, než bude žvýkat a nebude moci echolokovat. Říká se tomu potravní bzukot, protože je z něj jasné, že je netopýr vteřinu od svačinky.

Netopýři spí přes 20 hodin denně.

Obrázek uživatele mila_jj

Jak se jmenuješ?

Úvodní poznámka: 

Tak dneska je to hádanka... kdo uhodne, má... dobrý pocit. :)

Drabble: 

Jak se jmenuješ?
...
Ne, "dé tři" je přezdívka. Nejsi sodík, jak jsi zkusil namluvit Jansenovi! D3 čára tě identifikuje, je tvůj otisk prstu! I Rutherford a Royds tě podle ní rozpoznali, když ses tvářil jako kladně nabitá částice.
...
Podle svědectví Lockeyra se vyskytuješ ve fotosféře. Kde jinde tě ještě najdeme?
V mořské vodě? V uranitu? V zemním plynu?
...
Co ještě umíš, kromě žlutého svícení?
Jsi supratekutý? Ano, Kapica je ti svědkem, dobrá.
...
Jsi lehounký? Tak budeš nadnášet vzducholodě!
...
Zvuk je v tobě extrémně rychlý? Nadechnu se tě a budu mluvit jako kačer Donald!
...
Končíme. Teď už zná tvé jméno každý.

Závěrečná poznámka: 

Myslím, že podle poslední nápovědy už prvek poznali všichni. Rychlost šíření zvuku v heliu je skoro třikrát vyšší než ve vzduchu, proto je zvuk, který vydávají hlasivky v heliové atmosféře, také třikrát vyšší.
...
Helium je druhý nejlehčí prvek, a na rozdíl od vodíku není hořlavý, proto vzducholodě.
...
Supratekutost helia je kapitola sama pro sebe. Kapalné helium má velmi malou viskozitu, tedy by se o něm dalo uvažovat jako o ideálním mazivu pro různá ložiska, kdyby ovšem jeho teplota nebyla pouhé čtyři kelviny. Na druhou stranu, s jeho pomocí lze zchladit řadu látek, které při této teplotě vykazují supravodivost. Takže studium helia v kapalném skupenství je velmi zajímavé - viz Pjotr Leonidovič Kapica a jeho kniha Vzpomínky na kapalné helium.
...
Výskyt helia na zemi není tak častý jako ve vesmíru, kde tvoří jádra řady hvězd. Tam také bylo objeveno Lockeyrem, který správně poznal, že je to nový prvek. Charakteristická pro něj byla čára D3 s vlnovou délkou 587,5618 nanometrů.
...
Tuto čáru naměřili i Rutherford s Roydsem, když se snažili zjistit, co jsou zač alfa částice. Správně, kladně ionizované atomy helia.
...
Jansen jako první pozoroval D3 čáru ve fotosféře Slunce při jeho zatmění. Vcelku logicky předpokládal, že když se nachází blízko čar sodíku D1 (589,592 nm) a D2 (588,995) - sodíkový dublet - že bude také patřit k sodíku, proto označení D3.

Uznávám, dneska to byla rychlá inspirace z Wikipedie, ale jestli téma dá, napíšu o heliové hledačce a jejím čichacím módu. Anebo o helium neonovém laseru.

Obrázek uživatele netopýr budečský

Jak správně lovit?

Úvodní poznámka: 

Varování: Strašně moc ťuťuňuňu

Drabble: 

Jak loví netopýr?
Inu, složitá otázka.
Pro případ, že si pletete netopýry a kaloně a ve skutečnosti myslíte letouny, pak část otázky je jasná. Kaloni lovit nemusí. Ovoce totiž zpravidla nikam neutíká. Ale je potřeba je najít, proto má každý kaloň vyvalená očka, jež lidé považují kdovíproč za roztomilá.
Jak loví netopýr? Vyšle zvuk, najde hmyz, přiletí a chňapne?
Chyba lávky!
Netopýr je mnohem elegantnější.
Za letu udělá piruetu, bací kořist křídlem, chytí ji do ocasní blány a ham!
Já lovím na zemi. Poslouchám pozorně, tiše se připlížím, hop, hodit do ocasu, zabít!
... i kdyby to byl zophobák v misce.

Obrázek uživatele mila_jj

Podívej se po hlavičkách

Úvodní poznámka: 

Zdravím všechny po roce.

Zase jedno drabble z elektronové mikroskopie. Mikroskopička si přinesla tentokrát biologický vzorek. A protože tušila, že to nebude jednoduchá práce, pozvala si jako konzultanta staršího kolegu.

Drabble: 

"Stejně je zajímavé," protáhl se mikroskopik, "jak se historie opakuje. Vlastně neopakuje, stoupá po spirálách. Když si v roce 1947 nechal profesor Herčík přivézt elektronový mikroskop, jako první snímkoval bakterii Escherichia coli. Aby se podíval, jestli na ní neuvidí stopy působení bakteriofágů. Ti byli pro tehdejší transmisní mikroskopy příliš drobní. Dneska jsou v nich vidět v pohodě."
"Historie se opakuje," zavrčela mikroskopička, "bakterie je přes celý monitor a bakteriofágy na ní nevidím. Asi, že jsou pro skenovací mikroskop příliš drobní?"
"Špatně hledáš," oponoval kolega. "Jsou tady. Vidíš ten malinkatý kamínek? Tak to je hlavička. Tohle hledáš. Prostě koukej po hlavičkách."

Závěrečná poznámka: 

Bakteriofágové jsou zajímaví tvorové. Napadají a ničí bakterie, což může být prospěšné - používají se jako alternativa antibiotik. V skenovacím elektronovém mikroskopu se hledají právě podle hlaviček, které mají charakteristický mnohostěnný tvar. A jen ti nejlepší mikroskopici dokáží zobrazit i krčky a bičíky.
A pak vznikají takováto úžasná videa: https://www.youtube.com/watch?v=V73nEGXUeBY.

Obrázek uživatele netopýr budečský

Zuby!

Drabble: 

Netopýry každou chvíli lidé přirovnávají k myškám.
Myškám!
Přitom podobností mezi myší a netopýrem je určitě méně, než mezi myší a člověkem.
Myš má přední a zadní packy. Člověk nohy a ruce. Netopýr nožky a křídla.
Zuby máme taky. Všichni. Myši mají dva páry velkých přední hlodáky a někteří lidé mají taky čtyři pěkně velké řezáky! Sice jsou všechny nahoře a ne proti sobě, ale to je detail.
Naopak netopýr má všechny řezáky hezky srovnané (jako většina lidí), pak douhé špičáky a jídlo kouše ostrými stoličkami.
Naše zuby jsou na kousání hmyzu, ne nábytku.
A co vy lidé, okusujete židle?

Závěrečná poznámka: 

Netopýři mají společné předky s rejsky a ježky. S myší je opravdu spojuje jen příslušnost k savcům a velmi přibližně velikost, která se zpravila měří v jednotkách centimetrů.
Netopýří zoubky (v tomto případě možná ještě mléčné) můžete vidět třeba zde: https://www.youtube.com/watch?v=x6_kB5nFUmQ

Obrázek uživatele netopýr budečský

Mám já vůbec řasy?

Úvodní poznámka: 

Toto drabble je nakouknutí pod pokličku autora. Fázi zděšení nad tématem následuje fáze brainstormingu, či spíš zoufalé snahy zachytit aspoň polovičatý nápad. V tomto případě překvapení, že po dvou letech pravidelné péče o netopýry nemám tušení, zda mají řasy.
Nejprve jsem kupodivu sáhla po zástupci netopýra velkého, tedy mém miláčkovi Marielle, pak teprve po knize (ve které jsou spíš praktické informace) a nakonec zkusila strýčka Google.
(Mají i na očích. Zjistila jsem po dlouhém zírání do detailních fotek netopýřích ksichtíků.)

Drabble: 

"Řasa? Mají netopýři řasy?"
Zrovna jsem dřímala po vydatné večeři, stylově uložená na flísové dece, která hezky kontrastovala s mou stříbřitě blond srstí.
Najednou mě popadla člověk, vytáhla z bejváku a začala mnou otáčet a pidlooce na mě mžourat. (Chytila totiž nějakou záhadnou oční chřipku. Nebo si nasadila kontaktní čočky naopak.)
Prý hledá moje řasy.
Začala jsem nadávat. Ona přestala omatlávat a radši se podívala do netopýří příručky.
Lidi!
Lidi!!
Lidi!!!
Někdy jsou fakt neuvěřitelní.
To se nemohla jednoduše zeptat?
My netopýři máme jemné kožní řasy mezi prsty rukou. Říká se tomu křídla (pro případ, že jste padlí na hlavu.)

Obrázek uživatele mila_jj

Právě deset z Vědy ve sto slovech

Drabble: 

Když jsem si procházela fandom Věda ve sto slovech, zjistila jsem, že do něj letos přispělo právě deset autorů. Kdo je tedy ta desítka statečných, kteří se rozhodli popularizovat svůj oblíbený vědecký obor?

Děkuji všem autorům, všem čtenářům a komentujícím a přeji především zdraví a hodně inspirace a nápadů. Na shledanou při komentování, ale hlavně - zase v dubnu!

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Rozhodující elektrický šok

Úvodní poznámka: 

Pán temných proudů se tímto loučí s letošním ročníkem. Nešlo to sice úplně podle plánu, ale někdy sem holt musel dát přednost profesi před drabblením, tak mi to snad odpustíte ^^

Díky za super komentáře! Občas to byla jedna z mála věcí co mě přiměla bojovat dál ;)

Drabble: 

„Páni ty šroubováky jsou super věc, teď dokážu opravit úplně všechno!“

Něco takového se mi v mém útlém věku začalo honit hlavou, když sem dostal svou první sadu šroubováků a začal sem rozebírat a zkoumat všechny hračky.

Jednou se pokazilo takové světýlko do zásuvky, abyste se v noci nebáli tmy a já jsem samozřejmě musel využít své nově nabité nástroje. Závada byla po rozebrání evidentní.

„Ha upadlý drátek, to jenom spojím dohromady a zase to bude fungovat!“

Avšak mé nezkušené já dostalo super nápad spojit drátky k sobě šroubovákem bez izolace.

„AAAAA!!!“

Tuhle první ránu od elektřiny si budu pamatovat!

Závěrečná poznámka: 

Od té doby jsem se elektřiny bál a zároveň jsem jí byl fascinovaný. To pak vedlo k výběru směru mého vzdělání a zkoumám ji doteď.

Jen teda s větším respektem a snad i bezpečností!

Obrázek uživatele mila_jj

Byl to NUF!

Úvodní poznámka: 

Věnováno mým milým betám, především Toře, která vymyslela konkretizaci zadání:
Napiš o tom, koho poprvé napadlo matlat ebonitovou tyč liščím ocasem!

Drabble: 

Copak liščí ocas, ten existoval od třetihor, ale ebonit! A kdo je dal poprvé dohromady? Musíme se ponořit hluboko do historie.

  • První, kdo objevil elektrostatické účinky tření, prý byl Thales z Miléta.
    Jenže - ten měl k dispozici jen jantar.
  • Posuňme se k Benjaminu Franklinovi, otci triboelektrické řady. Klatě! Vytvořil ji sto let před vynálezem ebonitu.
  • Charles Goodyear vůbec neplánoval ebonit na takové pitomosti. Chtěl náhražku ebenového dřeva. To, že získal vynikající elektrický izolant, se zjistilo až později.
  • Ještě v učebnici z počátku dvacátého století se doporučuje na pokusy pečetní vosk.

Takže kdo to tenkrát poprvé zkusil?
Nevím.
Neznámý Učitel Fyziky.

Závěrečná poznámka: 

Vezměme to tedy po řadě.
U Tháleta není jisté, co přesně s jantarem prováděl. Obvykle se cituje jen věta „Aristotelés a Hippiás praví, že přiřkl i neživým věcem účastenství na duši, a usuzuje tak podle magnetovce a jantaru.“ z díla Diogenes Laertius, Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Dá se soudit, že Thales pozoroval přitahování drobných předmětů - odlomků slámek, pazdeří, peříček ke třenému jantarovému šperku.
Triboelektrická řada, jejíž jedna verze vznikla kolem roku 1749 v dílně Benjamina Franklina, obsahuje jen ty materiály, které on mohl znát. Schválně, zamyslete se nad tímto seznamem, v čem se od Franklinova liší.
Vraťme se ještě k zadání otázky,
k té učebnici
a skončeme trochu veseleji: odkazem na místo, kde daný dotaz zodpověděli daleko fundovaněji..
Přeji všem krásné finální drabblení a v komentářích a výběrech na shledanou!

Obrázek uživatele mila_jj

Ani tahovou zkoušku nejde mít na háku

Úvodní poznámka: 

Začínající student se přichází seznámit s prostory, kde bude řešit svou bakalářskou práci. Provádí ho profesorova pravá ruka, mladý doktorand.

Drabble: 

"Vítej v zkušebně pevnosti. Máme tu zařízení pro zkoušky tahové, tlakové, střihové a tady jsou vzorky."
"Kosti? Jak to můžeš vzít do ruky! Ony jsou..."
"... z jatek, prasečí a neočištěné. Řešíme přece vliv namáhání na odolnost spojení medicínského implantátu a dlouhé kosti! Zahákni ji, teda zacvakni do držáku!"
"Fůůůjjj!!!"
"Fajnovko. Dobře, rozdělíme si to. Budeš měřit náhradní materiály."
"Jaké?"
"Podle studií lze vnější vrstvu kosti simulovat jasanovým dřevem, houbovitý vnitřek balsou. Nebo polyuretanovou pěnou. Ale nejprve musíme prokázat vhodnost náhrady, čili naměřit její tahové parametry a porovnat je s parametry dlouhých kostí, které ti naměřím já. Jinak profesor přetrhne nás."

Závěrečná poznámka: 

Medicínské implantáty jsou téma úžasně široké. Podává si tu ruku biologie a fyzika pevných látek. Biologie řeší především biokompatibilitu - zda tělo přijme implantát za svůj, fyzika mechanické vlastnosti - pružnost, pevnost, odolnost proti otěru. Většinou bývá implantát ocelový, pokrytý vrstvami, které tělo přijímá za své. Zkouškám na živých organizmech předcházejí mechanické zkoušky s náhradními materiály, s mrtvou kostí, a pak teprve je implantát vložen do živého těla - vepř je člověku geneticky nejpodobnější, tak to tedy bývá miniprase. Následují klinické zkoušky, řada ověřování, a pak schvalovací řízení. Běh na dlouhou trať, ale výsledek stojí za to.
Jen na ukázku:
bakalářská práce fyzika
diplomová práce fyzika
habilitační práce stomatologa.

Obrázek uživatele Esti Vera

Z deníčku zmatené stážistky

Úvodní poznámka: 

Aneb Pythonem to nekončí...

Drabble: 
  • Když se mluví o masech, nemyslí se tím hovězí. Jsou to miliampérsekundy.
  • Plastový model dítěte se nechová stejně jako dítě. Chová se stejně při ozáření, ale nikdy neřve a zásadně sebou necuká. Můžu si ho vzít domů?
  • Kerma není karma. Je to něco jako dávka. Teda vlastně ne. Ale má to podobně dlouhou definici a občas se to číselně rovná. Což mi prý pomůže to všechno spočítat.
  • Ty malé bíle placičky vypadají všechny stejně a nemají čísla. Nikdy je nesmíš prohodit. A nepouštěj je na tu bílou podlahu.
    Jo, pozdě.

Z ústavu pokaždé odcházím zmatená. Ale snad o trochu chytřejší.

Závěrečná poznámka: 

Domem, kde se zatmívá rozum, je samozřejmě myšlena budova vědeckého ústavu, snad takto postačí.

A pro zájemce fyzikální / odkazové okénko:

  • mAs („masy“) jsou opravdu miliampérsekundy. Jedná se o vedlejší jednotku soustavy SI, která udává elektrický náboj. Častější označení je coulomb (C). Jeden coulomb je náboj přenesený proudem 1 ampéru během 1 sekundy.
  • Plastovým modelem je myšlen antropomorfní fantom, který může vypadat třeba takhle. Materiál, ze kterého je vyroben, reaguje na záření podobně jako lidské tkáně. Dovnitř je možné umístit dozimetry a provádět tak různá měření.
  • Dávka i kerma jsou veličiny používané v radioterapii. Popisují interakci přímo, resp. nepřímo ionizujícího záření s tkání. Pro zájemce odborněji zde.
  • Malé bílé placičky jsou právě ty zmiňované dozimetry, které je možné vkládat do fantomu. Vypadají asi takhle.
Obrázek uživatele Lodní šroub

Proč je dobré používati psa

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ IDENTITA
Drabble lehce biologické, historické a kriminalistické.

Drabble: 

Policejní pes je skvělý vynález.
Kupříkladu, nepotřebuje trojdílnou fotografii drbana (dokonce ani Klicperovu čtyřdílnou). Stačí mu čich.
Také se nemusí zdržovat upozorněním před použitím zubů. Ty totiž nejsou fasovaná zbraň. Jelikož pes má vlastní hlavu, nemusí upozornění křičet ani psovod.
Psí zuby jsou účinnou zbraní k zastavení pachatele, neboť se psem zakousnutým v zadních partiích se utíká dost špatně. (Chraň bůh, abyste se k psovi v rozhodující chvíli neotočili čelem.)
Pes dokázal v minulosti dokonce zjistit jméno a adresu pachatele. Jelikož typický drban moc rozumu nepobral, chodívali někteří krást s občanskou v zadní kapse džín.
Kterou jest velmi snadné urafnouti.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji velmi badatelům a sběratelům historek z Policejního muzea a autorům rozhlasového pořadu Historie českého zločinu.

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Zábava při hodinách praktické elektroniky

Drabble: 

Elektrolytický kondenzátor má oproti jiným typům kondenzátorů elektrody tvořeny naleptanou hliníkovou fólií, jejíž povrch má díky tomu extrémně velký povrch. Díky tomu dosahuje tento typ kondenzátorů velkých kapacit.

V elektrolytickém kondenzátoru se vytvoří pomocí kapalného elektrolytu a procesu formování na povrchu hliníku vrstvička oxidu hlinitého sloužící jako izolace. Takto vytvořený kondenzátor nesmí být přepólován, protože by se začal nekontrolovaně formovat na opačnou polaritu za vývinu velkého množství tepla.

Toto však bylo zneužíváno při hodinách praktické elektroniky. Stačí zapojit obráceně ke zdroji a elektrolyt se začne odpařovat, zvýšený tlak v pouzdře zapříčiní ohlušující explozi, po které celé třídě pískalo v uších.

Závěrečná poznámka: 

Nebudu zastírat.... I já sem několik kondenzátorů záměrně odpálil. Neoblíbenou činností byl bohužel úklid vyvržených útržků hliníkové fólie :D

Obrázek uživatele mila_jj

Dům, kde se hrůza převaluje v oblacích kouře

Úvodní poznámka: 

osmnácté století, Paříž, Vídeň, Petrohrad a nejspíš i jinde

Drabble: 

Hlediště je přeplněné, davy rozechvělých diváků se zajíkají očekáváním. Nesmíme je zklamat.
Zatemňujeme dlouze a okázale. Jakmile utichne šum, objeví se první světelný obraz. Kostlivec, promítnutý na stěnu. Ženy vyjeknou. A vyjeknutí se změní v jekot, když kostra roste. Zahalí ji oblaka kouře a ona se v nich zhmotní a rozletí se proti prvním řadám. Teď už ječí i muži.
Jen jediný si ještě zachoval rozum. "Neblázněte! Je to laterna magika! Jen iluze! Má tu promítačku!"
Běhá po místnosti, hledá lampu, která vysílá obrazy. Nenajde. Je ukryta za zrcadlem. Zpanikaří i on.
Dav útočí na dveře. Nejvyšší čas strhnout závěsy.

Závěrečná poznámka: 

V osmnáctém století již byla Laterna Magica, kouzelná lucerna čili pramáti projektorů, známá věc. Tento vynález Christiana Huygense sloužil původně k bohulibým účelům, jako byla výuka zeměpisu či přírodních věd. Ovšem našla se skupina rebelů, kteří objížděli diváky s představeními plnými fantasmagorie. K jejich cti budiž řečeno, že používali nejmodernější technické fígle - pojezd magiky umožnil zvětšování a zmenšování obrazů, promítání na kouř umocňovalo dojem reálnosti. A vlastní lucerna byla pro větší zmatení často ukryta za polopropustnou skleněnou deskou.

Iluze kostlivce je na této rytině, více o fantasmagorických představeních se dočtete zde a zde.

A ještě něco pro radost. Když jsem probírala archívy desek do laterny magiky, narazila jsem na tohle roztomilé zvířátko (škoda, že nezíve :D). Kdopak ví, co to je?

Obrázek uživatele mila_jj

Servis do domů, bůh do domu

Úvodní poznámka: 

Jednou za dva tři roky se objeví na vědeckém pracovišti milá návštěva. Servisní technik.

Drabble: 

Servis v laboratoři u zařízení, které funguje a je ho potřeba podrobit jen kontrolní prohlídce, je čistá radost. Přímo čistá - jako před každou návštěvou vygruntujete, napečete, zkontrolujete zásoby čaje a kávy (Pije černou nebo s mlékem? Tři roky tu nebyl, hurá!) a pak se těšíte.
"Zdravím po letech!" ozve se ode dveří. "Ono to naše dítko nezlobí?"
"Kdepak, na mikroskop je spoleh. Jen katodu vyměníte a zase půjdete."
"To znám. A při té příležitosti se mám podívat na..."
"...vývěvu. Má divný zvuk, cvrliká."
"Cvrliká kanár, vývěva má příst."
Smějeme se oba.
Servisní technik vybaluje nářadí a dává se do práce.

Závěrečná poznámka: 

Tak tady je to jako s rybou a hostem - pokud je u vás servis pořád a zařízení nefunguje, je to k vzteku. Pokud přijede jednou za čas víceméně na pravidelnou zdravotní prohlídku přístroje (k ní patří u mikroskopu i výměna katody, ani žárovka přece nevydrží věčně, je to spotřební materiál), je to pro obě strany svátek. A ujištění, že mohou být na svou práci hrdí - jak výrobci mikroskopu, tak ti, kteří se o něj starají v laboratoři průběžně.
A víte, čím jsem si udělala radost? Napsala jsem to z voleje. Bez přípravy, bez shánění podkladů. Za dvacet minut i s betací - díky, milé bety! :D. Joj, kdyby to tak šlo častěji!

Obrázek uživatele HCHO

Úřední razítko

Drabble: 

„To jste hluchý, slepí nebo co, že jste si nevšimli, co vám tady roste pod nosem?“
„Má to to správný úřední razítko, nedá se nic dělat.“
„Dyť vy nejen že nezakročíte, ale ještě mu pomáháte se stavěním zásobování!“
„Dyť jo, má to správný úřední razítko.“
„Takže vy teda nic neuděláte?“
„Ne, má to správný úřední razítko.“
Tak co teď? Šlo by nějak zrušit to úřední razítko? Třeba vymyslet nějakou náplastičku, kterou by se to razítko přelepilo?

...

„Tak jak to jde?“
„Nezdržuj, nevidíš, co nám to tu roste pod nosem, s tím přece musíme okamžitě něco udělat!“
A najednou to jde.

Závěrečná poznámka: 

To měl být pokus o dialog mezi člověkem a jeho imunitním systémem a ta „náplastička“ je objev, za který byla udělena nobelovka v roce 2018.
Některý nádory dokáží různýma genetickýma abnormalitama začít exprimovat markery, které by normálně na sobě mít neměly. Jeden z těchto markerů je PD-L1. To je věc, která je normálně na trofoblastu (tj. v placentě na hranici mezi budoucím miminem a matkou) a má za cíl oslepit určitou část matčina imunitního systému, aby nezlikvidoval z polovičky cizí strukturu tkání toho budoucího mimina. Funguje to opravdu trochu jako takový úřední razítko, já sem patřim, mě si nevšímej. No, a pokud se tohle naučí exprimovat nádor, tak je imunitním systémem z velké části tolerován.
Technické provedení zaslepení pomocí nějaké „náplastičky“ už zvládáme poměrně dlouho (u HER2 je používáno už od 90. let), když víme, jaké správné razítko je třeba přelepit. Už jsem na toto téma psala kdysi jedno drabble a je fajn, že se nám od té doby ten vývoj zase o kousek posunul a máme zase trochu víc možností a PD-L1 vypadá opravdu velice slibně, protože se nachází na velké části tumorů, na které byla naše současná terapie poměrně dost bezzubá.
V současné době se anti-PD-L1 terapie používá v pokročilých stádiích u tumorů, které to PD-L1 exprimují (někdy to v rámci jedné diagnózy exptrimují ty tumory všechny, někdy to je variabilní a musí se to speciálně vyšetřovat). Používá se momentálně to zejména u nemalobuněčného plicního karcinomu, dále u melanomu nebo světlobuněčného renálního karcinomu, méně často u karcinomu ledvinné pánvičky nebo močového měchýře, poměrně vzácně u karcinomu prsu (a někdy to pojišťovna výjimečně povolí i na jinou diagnózu).

Obrázek uživatele mila_jj

Slyšíte, že neslyšíte?

Úvodní poznámka: 

Věnováno HCHO jakožto danajský dar, protože mě povzbuzovala, že nevadí, když píší o věcech, kterým nerozumím. :D

Nejmenované místo, čas a prostor, protože některé věci jsou pořád a pořád stejné.

Drabble: 

Posluchárna anatomického ústavu praskala ve švech. Budoucí hygienici, optometři, učitelé. Profesor vzdychl. Hlavně je nevyděsit. Především musí vynechat latinu.
"Střední ucho: na bubínek navazuje kladívko, kovadlinka a třmínek připojený k oválnému okénku. Jsou zde dva svaly, musculus tensor tympanii a musculus stapedius..."
Sakra! Latinské zaklínadlo uvedlo publikum do polospánku.
Pozvolna začal zesilovat: "Jmenované kůstky tvoří Jednu VELkou PÁKU!!!"
Posluchačstvo zvedlo hlavy. Polohlasem dodal: "A stah těch svalů vás chrání před ohluchnutím! Jen nereagují okamžitě..."
Udeřil do stolu.
"Nezívejte tam vzadu! Anebo: zívejte! Tympanický reflex se zapíná i při zívnutí. Poslouchejte mě pozorně: Když zíváte, neslyšíte, co říkám."
Třída konečně ožila.

Závěrečná poznámka: 

Ucho je fascinující orgán. Dokáže analyzovat výšku tónu (o tom někdy jindy) a vnímat širokou škálu zvuků od těch nejslabších po ty nejsilnější (rozsah 0-120 decibelů nepůsobí tak monumentálně jako rozsah 10^{-12} až jeden watt na metr čtvereční). Mechanizmy zesílení zvuku ve středním uchu jsou právě kladívko, kovadlinka a třmínek, které tvoří páku, zesilující amplitudu kmitů bubínku až 17x. Protože čeho je moc, toho je příliš, dokáží svaly upnuté na tyto kůstky při příliš velké intenzitě zvuku mnohem více než při normálních intenzitách zvuku ztuhnout a zabránit tak mechanickému poškození bubínku a okénka. Tento tympanický reflex má ale relativně pomalý nástup - stovky milisekund, takže ochrání před zvukem hřmění (připravuje se slabounce někde v dáli, než dorazí v plné síle), ale neochrání před prudkou ranou, např. před zvukem výstřelu. Při zívání se zapíná spíše tak nějak jako bonus - chce-li se vám spát, můžete usnout, i kdyby hrom bil. :D

Obrázek uživatele netopýr budečský

Tichý večer?

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Letní noc.
Ptáci usínají. V dálce u vody cvrkají cvrčci, jednou zahouká sova. Vysvitne maličký měsíční srpek. V kempech spokojeně usínají lidé, na které se měsíc jásavě neusmívá skrz celtu. Potok šumí. Padá vlhký noční chlad.
"Romantická noc," šeptá si páreček milenců na noční procházce a neromanticky si musí svítit mobilem.
Noc je tichá.
Téměř.
Slyšíte-li ultrazvuk, nestačíte se divit.
Červi, brouci a pavouci šustí na zemi.
Ticho prořízne vřískot hlasitosti startující stíhačky v kratičkých pulzech a vyděsí všechny můry v okolí. Možná i ty noční.
Přilétá temný postrach všech členovců.
A ten na rozdíl od lidí slyší úplně všechno.

Závěrečná poznámka: 

Ultrazvuk je zvuk od 16 kHz, tedy nad hranici lidského sluchu. Naši čeští netopýři echolokují na frekvencích mezi přibližně 20 kHz a 100 kHz.

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Nehostinná planeta lásky

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma: Mrtvá schránka

Drabble: 

Páni já hladce přistála, takovou sprchu z kyseliny sírové jsem fakt nečekala.
Ale je tady horko kdo by čekal že ten skleníkový efekt to tady vytáhne až na 460 °C.

A ten atmosférický tlak! Vždyť 9 barů… To je 90x tolik co je na zemi!

Klid klid… Venku jsou pořád slyšet hromy a já se zrovna bojím bouřky. Ale dobrá otevřu víko od kamery a pokusím se udělat první barevnou fotku této protivné nehostinné planety.

No teda kdo by to čekal… Všude kameny!

Ale ne!, Ten tlak a kyselina sírová narušily mou schránu. To jsem tu byla jen 128 minut…

Závěrečná poznámka: 

Veněra 13 byla první sondou, která z povrchu Venuše pořídila barevné fotografie. O 4 dny později ještě přistála sonda Veněra 14 a pořídila další snímky. Od té doby jsme se však na Venuši neodvážili poslat žádnou další sondu. Možná protože vyrobit něco co dokáže vydržet tak extrémní podmínky bude asi opravdu náročné.

Na obrázek z povrchu můžete kouknout třeba sem: https://i.redd.it/iqpadr2wvykz.jpg

Obrázek uživatele mila_jj

Co určitě platilo, to (možná) neplatí

Úvodní poznámka: 

DVD, čti Dost Velká Drzost. Těm, kteří mluví jazykem matematiky a s Maxwellovými rovnicemi elektrodynamiky pracují, případně znají správné a přesné znění oněch rovnic, se omlouvám.

Drabble: 

"Vyložím studentům Maxwellovy rovnice. Bez použití matematiky."
"Cože???"
"Připravil jsem čtyři pokusy."
Pustil proud do drátu a magnetka se pohnula.
"Magnetické pole vzniká kolem vodičů s proudem. Anebo tam, kde se mění pole elektrické."
Zasunul magnet do cívky.
"Elektrické napětí vzniká tam, kde se mění magnetické pole."
Otřel ebonitovou tyč liščím ocasem a přejel s ní přes držák chocholu. Chochol se naježil.
"Siločáry elektrického pole vycházejí z náboje. Kladný a záporný náboj mohou existovat samostatně."
"Co čtvrtá rovnice? Tu jde demonstrovat?"
Zlomil magnet, kousky oddálil a posypal pilinami.
"Magnetické pole má vždy severní a jižní pól. Magnetické monopóly neexistují. Doufejme."

Závěrečná poznámka: 

Maxwellovy rovnice jsou čtyři pilíře, na kterých lze stavět celou elektrodynamiku, a co víc, i vlnovou optiku. Každou lze interpretovat jako konkrétní fyzikální zákon a jako takovou demonstrovat experimentem.
Rovnice jsou po dvou párové - první vysvětluje, jak změna elektrického pole generuje pole magnetické, druhá, jak změna magnetického pole generuje pole elektrické.
Třetí a čtvrtá se týkají statiky - třetí elektrostatiky, čtvrtá magnetostatiky - čili popisují, jak souvisí elektrická (magnetická) indukce s tím, že je v prostoru elektrický (magnetický) náboj.
Zatímco v elektrostatice je normální, že kladný a záporný náboj jde oddělit (třeme-li ebonitovou tyč liščím ocasem...), severní a jižní pól od sebe neodtrhneme (zlomíme-li magnet, udělá se na jednom konci lomu pól severní a na druhém jižní). Je to zvláštní, ale experimenty až doteď potvrzovaly, že severní pól nemůže existovat bez jižního a naopak. Ovšem teď to vypadá na průlom, který by mohl se čtvrtou rovnicí otřást. Tedy v extrémních podmínkách ve vzácných případech, ale přece jenom by to snad a možná šlo. Popravdě - teoretici zajásají, protože budou blíže Teorii všeho, která sjednotí celou širou fyziku v jeden celek. Pro nás ostatní ale zůstane spíše ta zkušenost, že na zlomeném magnetu se zase udělají póly. :D

https://www.osel.cz/7436-prelomove-pozorovani-magnetickych-monopolu-ve-k...

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Cítit elektřinu na vlastní kůži

Drabble: 

Ačkoliv sem si elektřinu zvolil jako to, čemu se budu ve svém životě věnovat do hloubky, nikdy sem nepřišel na chuť tomu zkoumat ji dotykem a i sebemenší kopanec hrozně prožívám.

Díky vyprávění učitele jsem však zjistil, že existují i jedinci kteří nejsou ani zdaleka tak přecitlivělí na elektřinu. Popisoval nám svůj unikátní zážitek z praxe, kdy měl najít spálenou pojistku v elektrickém rozváděči. Naprosto správně si začal připravovat měřící přístroj, když v tom ho mistr přerušil.

„Přece se tímto nebudeme zdržovat.“

V tom se začal špinavými prsty dotýkat šroubů pod napětím a s poklidem hlásit která pojistka je špatná.

Závěrečná poznámka: 

Asi jen díky špinavým prstům a svraštělé kůži byl jeho odpor vůči zemi takový, že nemohl protékat dostatečný proud, aby mu ublížil.

Občas přemýšlím, že bych to někdy také vyzkoušel, jestli to nebyla báchorka, ale asi se mám už trochu rád abych na sobě dělal takové pokusy haha

Obrázek uživatele mila_jj

Tapetum lucidum

Úvodní poznámka: 

Věnováno KattyV a Toře, protože si přály drabble o kočičích očích.

Uvažujeme-li o zvířeti, které dobře vidí i ve tmě, napadne nás jako první kočka. Podívejme se na vychytávky, které u nich příroda aplikovala pro zvýšení citlivosti při nočním vidění.

Drabble: 

První zlepšovák je extrémně roztažitelná zornice. Člověk zvětšením jejího průměru ze dvou na osm milimetrů zvětší citlivost na osvětlení šestnáctkrát. Kočka začíná ještě z užší škvírky.
Další trik je přítomnost tapetum lucidum - odrazné vrstvy mezi sítnicí a cévnatkou. Detekujete ji snadno - posvítíte-li do oka člověku, uvidíte červenou skvrnu - světlo projde skrz tyčinky a odrazí se od cév naplněných krví. Posvítíte-li do oka kočce, světlo projde skrz tyčinky a narazí na dvacet vrstev cihliček z riboflavinu a zinku, které ho odrazí zpět do tyčinek k opakovanému zpracování.
Tak ovšem vzniknou dva mírně posunuté obrazy. Nic není zadarmo, ani schopnost vidět potmě.

Závěrečná poznámka: 

Do drabble se vše nevešlo, tak ještě poznámku.
Tapetum mají či nemají různí živočichové - pokud ho nemají, pak při posvícení do oka nastává efekt červených očí, pokud mají, při posvícení vidíte barvu tapeta - nejčastěji žlutou, zelenou, někdy i oranžovou. Co živočich, to originální řešení - tapetum má různé tvary a chemické složení. Předpokládá se, že konkrétní provedení závisí především na jídelníčku jedince - jiné tapetum mají koně, jiné psi, ryby, netopýři...
U koček (Felis catus) pokrývá tapetum lucidum téměř padesát procent sítnice a má přibližně tvar zaobleného rovnostranného trojúhelníku s vrcholem nahoru a jeho
základna prochází vodorovně těsně pod optickým diskem (žlutou skvrnou). Tapetální vývoj zpočátku vytváří u koťat nezralé kočičí tapetum světle modré barvy. Převládající barva u koček dospělých se mezi jednotlivci liší od žluté po zelenou. U novorozenců je téměř nezjistitelné, vývoj na dospělecké se ukončuje u tří až čtyřtýdenních koťat. Pak ovšem oko povyroste a tapetum se roztáhne. Tím se může jeho funkce poněkud zhoršit - i stárnutí napomáhá ke ztrátě počtu vrstev.
Histologicky se kočičí tapetum skládá z 15–20 vrstev buněk v jeho středu, postupně se ztenčuje a nakonec zmizí směrem k periferii. Jde o strukturu jakoby postavenou z cihel, je vyplněna především reflexní látkou riboflavinem, uspořádanou do tyčinek.
Tyčinky jsou 4–6 mikrometrů na délku a 0,1–0,12 mikrometrů v průměru a jsou přesně uspořádány v šestiúhelníkovém mřížkovém vzoru, alespoň ve středu tapeta.
Dodejme, že kočka kvůli své orientaci na noční život vnímá užší barevné spektrum, a také to, že kočičí čočka dokáže zaostřit pouze do vzdálenosti šesti metrů a blíže. Což ale není žádná tragédie, protože zvíře se orientuje na lovu nejprve sluchem a čichem.
Příroda prostě pracuje přesně na míru.

Obrázek uživatele HCHO

Kartáč

Úvodní poznámka: 

Jedno elektronmikroskopické drabble pro mila_JJ

A klidně nebodík - jsem zase na štíru s tématem - je tam jen malinko, nejsou tam řasy, jen řasinky.

Drabble: 

„Tak jsem dostal kartáč, že jsem poplet kartáčovej lem s řasinkama.“ hudroval. „Mně to přijde oboje stejný.“
„To je každý někde jinde a hlavně to má každý úplně jinou funkci.“
„Dyť to jsou chlupy jako chlupy.“
„Kdepak. Kartáčový lem tvoří mikroklky na výstelce tenkého střeva a jsou to vlastně velmi droboučké vchlípeninky buněčné membrány, zvětšují povrch sliznice, aby bylo možno vstřebávat živiny ze zažívacího traktu.“
„A ty řasinky?“
„To jsou vlákna připevněná na membráně buněk a kmitáním vyhánějí nepořádek z dýchacích cest.“
„Dyť to říkám, že to maj vlastně blbě. Uklízecí kartáč by měl přece logicky patřit k těm řasinkám!“

Závěrečná poznámka: 

Tady jsou mikroklky a tady řasinky

Obě struktury se standardně vyšetřují elektronmikroskopicky – porucha struktury mikroklků se vyšetřuje v diagnostice malabsorpčních syndromů (jen někdy, na většinu poruch stačí světelná mikroskopie).
Řasinky se vyšetřují u dětí, porucha ultrastruktury řasinek vyvolává poruchu jejich pohyblivosti, naštěstí je velmi vzácná, dělá opakované záněty dýchacích cest.

Obrázek uživatele mila_jj

Medvěd lední var. zelený

Úvodní poznámka: 

Brno, 2015

Řasy jsou v tom nevinně, ale jimi to celé začalo.

Žilo bylo, vlastně žije a je, v Brně jedno gymnázium a v něm kroužek elektronové mikroskopie.

Drabble: 

"Studenti, máme spoustu práce. Zvířecí srst musíme očistit, přilepit a pozlatit."
***
"Pane profesore! To je medvěd zelený?"
"Ne, lední."
"Jaktože má tedy zelenou srst?"
"Pod mikroskopem se dozvíme víc."
***
"Jsou to řasy. Ledním medvědům chovaným v zajetí se prý stává, že na nich rostou. Ale co ta díra?"
"Medvědí srst prý je dutá kvůli tepelné izolaci."
"Vzduchová dutina by nekončila na povrchu. Musíme udělat žiletkou podélný řez."
***
"Divné. Jako by ten chlup něco žralo zevnitř. Ale co?"
"Necháme si poradit."
***
Vážený pane kolego, gratulujeme k dokonalým snímkům keratinolytických hub. Považovali bychom si za čest použít je v naší připravované publikaci.

Závěrečná poznámka: 

Ten příběh je odvyprávěný z rychlíku, tak ještě pár poznámek.
Že je chudák medvěd porostlý řasami, to jeho ošetřovatelé věděli, ale o těch pod nimi skrytých houbách neměli tušení. Jsou to zvláštní stvoření, tyhle houby - nepochopím, jak se mohou krmit něčím tak odolným, jako je srst. Když chlup naruší, stane se křehkým a srst se může lámat. Nicméně, když byli tihle záškodníci odhaleni, je možné proti nim začít účinně bojovat.
Vědci, to je jiná sorta - ti naopak jásají, že jsou to houby unikátní a k publikaci vhodné. No co už s nimi.
A co studenti? Ti také mají z celé věci užitek. Akce medvěd pro ně byla velkou školou trpělivosti, preparační šikovnosti a mikroskopovací obratnosti. A odměna, kromě pocitu z dobře vykonané práce? Pochvala od profesionálů za technicky dokonalé a krásně koncipované snímky. To potěší.

O srsti ledního medvěda a nejen o ní najdete podrobnosti zde: https://www.bigy.cz/ze-zivota-skoly/elektronovy-mikroskop?page=1&pg=2

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Nestabilní vlastnosti polovodiče

Drabble: 

V polovodičích jsou elektrony uzavřeny do krystalových mřížek a jedinou cestou, jak se můžou dostat ven a vést proud je využití tepelných vibrací krystalové mřížky. Tyto vibrace doslova vykopnou elektrony ven a ty pak můžou vést elektrický proud.

Na rozdíl od kovů, kde se elektrony brzdí o kmitající krystalové mřížky, u polovodičů platí pravidlo více tepla = více proudu. Hrozí zde velmi nebezpečná řetězová reakce, která s narůstající teplotou propustí z vězení krystalové mřížky více elektronů, které vedou více proudu a více proudu zase generuje více tepla.

Teplo bohužel nemůže narůstat nekonečně a nakonec dojde k destrukci nebohého kousku krystalu polovodiče.

Závěrečná poznámka: 

Jak dopadne můj poklidný pracovní den, když se toto stane, si můžete domyslet….

Obrázek uživatele mila_jj

Jména pro energetiku budoucnosti

Úvodní poznámka: 

...až se naučili rozbíjet i atomy.
V atomické éře život bude legrace.
Kupředu se béře civilisace.
Už nebude práce třeba, atom zadělá na chleba.
Atom nám vypere prádlo a při tom vyškvaří sádlo.
Energií atomickou nahradíme práci lidskou.
Nahradí nám všechny stroje elektřinu nafty zdroje...

(Kdo uhodne autora a název písně, má bod.)

Drabble: 

Odzvonilo vyhlašovaným regulačním stupňům - nedostatek elektřiny nastat nesmí, to by bral ledaskdo jako útok na osobní svobodu. Jak ale elektřinu vyrábět ve velkém? Voda, vítr, ..., atom.
Štěpení či syntéza.
Při jaderném štěpení se jádro uranu roztrhne na dvě menší plus neutrony udržující řetězovou reakci. Přitom se uvolní vazebná energie uranového jádra.
Syntéza čili fúze funguje opačně - deuterium a tritium spojíme v hélium. Teď trochu matematiky: štěpení - necelý megaelektronvolt na atom, syntéza - sedmnáct!
Tak proč nečerpáme energii z fúze jako Slunce? Teprve se učíme vázat řetězy, které spoutají svobodné plazma, aby sloužilo. Inerciální udržení plazmatu, stelarátor, tokamak. Jména pro energetiku budoucnosti.

Závěrečná poznámka: 

Na dnešní drabble má velký vliv odpoledne vyslechnutá přednáška o Tokamaku ITER (jestli bude její záznam zveřejněn, dodám sem odkaz). Jaderná fúze je opravdu směrem, kudy by se mohla energetika budoucnosti ubírat. V textu padla tři cizí slova: stelarátor, tokamak, inerciální udržení plazmatu.
Jen stručně: tokamak je reaktor, ve kterém jsou atomy, které mají reagovat, teplem ionizovány a plazma stlačeno do tvaru prstence.
Stelarátor vytváří místo prstence poměrně složitý řetězovitý útvar.
Inerciální udržení plazmatu je nejvíce cool - malinká kulička materiálu je stlačena pomocí extrémně výkonných laserů tak, že se v ní zažehne termonukleární reakce jako v jádru hvězdy.
Více informací si můžete najít na krásně zpracovaných stránkách https://energetika.tzb-info.cz/10045-elektrina-z-fuze-ii-fyzikalni-zaklady.

Obrázek uživatele mila_jj

Hledání vesmírného přístavu

Úvodní poznámka: 

Litzbark, 1507

Za předního vědeckého úderníka
považuju Mikuláše Koperníka.
Slunce zastavil, Zem uvedl do chodu,
tak už tenkrát předělal nám přírodu!

Emil Calda

Drabble: 

Unaveně zvedá oči k nebi. Bledý měsíc se vysmívá uznávaným pravdám - bláznivá Luna básníků pokořuje úctyhodný Ptolemaiův Almagest, vymyká se soustavě epicyklů a deferentů, ozubených kol, která pohánějí kolotání vesmíru.
Otvírá jinou knihu. Božská Vergilliova Aeneisis. Z přístavu opět plujem - i tratí se země i města. Věta o hledání pevného bodu - jak je mu blízká! Počkat! Co když tím plovoucím korábem je... Opakuje tolikrát už osvědčený postup Ptolemaiův, vyčísluje trajektorie, jen vychází z jiného středobodu. Osmdesát koleček vesmírného orloje se redukuje na polovinu. A stále jich ubývá. Kopernik setřásá Ptolemaiovy střevíce, ve kterých se učil tak dlouho chodit, z nohou.

Závěrečná poznámka: 

V Koperníkově době vycházela astronomie z dokonale rozpracovaného modelu vesmíru podle Ptolemaia a jeho následovníků. Pohyb každého nebeského tělesa byl popsán pomocí nejdokonalejšího způsobu pohybu - rovnoměrného pohybu po kružnici (epicyklus) se středem v naší Zemi. Pokud tato představa neodpovídala pozorování (a to téměř nikdy), přidala se na tuto kružnici další kružnice, která se po ní odvalovala (deferent). Pokud ani toto neodpovídalo pozorování, model se patřičně upravil pomocí dalších kružnic, případně i úseček, na kterých ležely středy deferentů. Vše to perfektně popisovalo pozorování - s několik výjimkami. Jednou z nich byla trajektorie Měsíce.
Koperník udělal revoluční krok - možná že i pod vlivem výše uvedené četby postrčil Zemi do prostoru a na místo středu vesmíru dosadil Slunce. A vše začalo vycházet podstatně lépe, a hlavně: jednodušeji.
Koho tato problematika zajímá více, může trávit příjemně čas ve společnosti stránek https://www.physics.muni.cz/astrohistorie/

Obrázek uživatele mila_jj

Kdybych byl vědcem...

Úvodní poznámka: 

Tak dneska má věda hosta, spisovatele z nejoblíbenějších. Snad to není příliš velká drzost.

Drabble: 

Tedy, řekli: napiš feuilleton o kmeni! Jářku, já na to, proč ne, ale jak začít? Kdybych byl lesníkem, chodil bych a hlídal, jestli jsou kmeny rovné jako svíce; kdybych byl básníkem, viděl bych v bělostném kmínku břízy dívčí dřík; kdybych byl vědcem, znal bych nejen kmeny, ale i podkmeny. Jenže já jsem spíš klukem, rozverným a zvědavě nenechavým, a umazal bych si o kmen pracičky, zkoušeje zaujatě a soustředěně, dokážu-li s jeho pomocí pohnout zeměkoulí. To už tak kluci a fysici dělávají, že chtějí všemu přijít na kloub, protože každý fysik je kluk, který nevyrostl. A tak to má být.

Závěrečná poznámka: 

Kdybych byl doma ve svém podkroví, psal bych další feuilleton do knihy Kalendář. Váš Karel Čapek.

Obrázek uživatele mila_jj

I iontová vývěva potřebuje odpočinek

Úvodní poznámka: 

Další mikroskopické drabble - aneb reportáž z drsného světa použité vakuové techniky. Poněkud přetékám do poznámky, ale je to nutné.

Jsem na vrcholu. Přístroje i celého potravního řetězce. Ale vezměme to od začátku.
V mikroskopu musí být vakuum - jinak by nešlo zformovat elektronový svazek. Vysoké vakuum. Na to jedna vývěva nestačí. Dole maká scroll, čerpá od atmosférického tlaku. Na něj navazuje turbomolekulární pumpa - vyčerpá dobře komoru i tubus. Ale na nejfajnovější prácičku jsem tu já. Čerpám okolí katody, žárovky pro elektronový mikroskop. Když se žárovka přepálí, je problém, proto hlídám wolframovou katodu před útokem zlotřilých molekul kyslíku. Jsem iontová vývěva. A jak to dělám? Já celé dny prostě jen žeru.

Drabble: 

Cpu se jak nedovřená posledními molekulami vzduchu, které zbyly v čerpaném prostoru. Tvoří mě komůrky - stěny z magnetů, na nich katoda, uprostřed anoda. Vznikají tu elektrony, narážejí do molekul plynu a ionizují je. Ion se rozletí ke katodě a zaboří se do ní jako kulka do písku, vlastně jako kyslík do titanu. Ten se rozprskne a poprašek pohřbívá pod sebou další plyny.
Pochopte, že takhle se cpát molekulami můžu jen do vyčerpání titanu. Pak je potřeba se zrekreovat. Přijde servisák, zapne vypékání. Titan se odpaří zpět na katodu, plyny odsají jiné vývěvy. V ten den nepracuji. Medituji a postím se.

Závěrečná poznámka: 

Velmi zoufalý pokus vysvětlit, jak funguje iontová rozprašovací vývěva (ten překlad je taky hodně zoufalý, běžně se používá anglické ion sputter pump). Obrázek a daleko lepší popis je tady:
http://www.chem.elte.hu/departments/altkem/vakuumtechnika/CERN03.pdf

Stránky

-A A +A