Věda ve sto slovech

Obrázek uživatele HCHO

Změna dodavatele kyslíku

Úvodní poznámka: 

aneb balada fetálního erytrocytu před rozkladem ve slezině

Nahrazuji téma číslo 1. Zázrak zrození.

Drabble: 

Taková to bejvala pohoda. Po dálnici aortou a umbilikální tepnou do placenty, tam pěkně nakládka kyslíku a zpátky umbilikální žílou přes ductus venosus do pravýho srdce. Pak jsem to měl nejradši zkratkou přes foramen ovale do levý síně a přes levou komoru a aortu směr mozkový tepny, to se mohlo hned vykládat. Zpátky to většinou jelo přes celý pravý srdce do ductus arteriosus, ale někdy jsem musel až přes plíce, otrava.

A najednou – umbilikální tepny stojí, a když se konečně dostanu do pravý síně, tak to jede všechno přes plíce, kde dostanu strašnou dardu kyslíku. To už na mne není.

Závěrečná poznámka: 

Komentář: Tohle měl být neumělý popisek rozdílů mezi fetálním a normálním krevním oběhem. Obrázek je třeba zde: http://www.medrx-education.com/cardiology-review/fetal-circulation-and-i...
V placentě toho kyslíku zdaleka nebylo tolik jako potom v plicích (nepřebíral se přímo ze vzduchu ale z krve matky) a na to byly uzpůsobené fetální erytrocyty se speciálním typem hemoglobinu F. Tyhle erytrocyty se fyziologicky po porodu rozkládají (normální novorozenecká žloutenka), jsou nahrazovány erytrocyty s normálním hemoglobinem.
Fyziologickej porod je fakt zázrak, tolik věcí najednou se mění, všechno do sebe musí přesně zapadnout…

Obrázek uživatele mila_jj

Za dobrou práci odpovídající plat

Úvodní poznámka: 

Atarneum (Asie), 343 př.n.l.

Drabble: 

Vyslanec krále Filipa Makedonského rozrážel v čele své družiny vlny studentů jako příď galéry mořské vlny. Vlastně to není přesné - moře studentů se před ním se šuměním rozestupovalo.
Aristoteles musel příchod hostů zaregistrovat, ale nevzrušeně pokračoval ve výuce.
Vyslanec si nejistě odkašlal, pak se nadechl a zvolal: "Raduj se, Aristotele, Filip Veliký si tě vybral za vychovatele svého syna, chystej se na cestu!"
Studenti oněměli.
Aristoteles se odmlčel a zeptal se: "Čím mi zaplatí?"
"Král je štědrý, dá ti, oč si řekneš."
"Dobrá tedy. Jeho vojska před šesti lety srovnala se zemí mou rodnou Stageiru. Ať ji tedy znovu vystaví."

Závěrečná poznámka: 

Aristoteles měl opravdu tento neskromný požadavek, Luciano De Crescenzo (Příběhy řecké filosofie - Sokrates a ti druzí ) mi je svědkem a inspirací.

Obrázek uživatele mila_jj

Ponesu s tebou všechno dobré i zlé

Úvodní poznámka: 

Paříž, někdy po prvním září 1896

Drabble: 

Marie drtila žehličkou rukáv manželovy košile.
"Co tě trápí, ženuško?" optal se opatrně Pierre. Žehlička přitlačila silněji.
"No tak, povídej." Marie jen vzlykla. "Debierne..."
Pierre odložil opravenou písemku k ostatním a položil pero. Debierne měl spolupracovat s Marií na tématu její doktorské práce, dělit uranovou rudu na jednotlivé chemické sloučeniny. Nechal se tuhle slyšet, že na takovou piplačku je ho škoda.
"Ženuško, kropit můžeš i vodou, on za to nestojí. Pomohu ti já."
"A co tvoje práce, co učení, kondice? To po tobě nemohu žádat."
"Neboj, drahá, spolu zvládneme všechno. A už na něj nemysli. Třeba bude jednou hořce litovat."

Závěrečná poznámka: 

Název je vypůjčen z církevního slibu, i když Pierre a Marie Curie měli sňatek občanský.

V březnu 1896 objevil Antoine Henri Becquerel přirozenou radioaktivitu solí uranu. O rok dříve dokončil svou doktorskou práci jeho student Pierre Curie a vzápětí se oženil. Svou ženu doporučil svému bývalému školiteli a on jí přidělil poměrně neatraktivní téma: zjistit, proč je radioaktivita některých uranových rud vyšší, než by odpovídalo příspěvku uranu. Mladý chemik Debierne, který s ní měl spolupracovat, brzy tuto práci vzdal. Jeho chyba. Nobelovu cenu v roce 1903 obdrželi Becqurel a manželé Curie rovným dílem.

Obrázek uživatele Sothis Blue

Ta největší rána

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Archivní drabble. Název se od původního může lišit, protože ten jsem si neuložila.

Drabble: 

Někteří hovoří o sérii příkazů.
Jiní o puklém vejci.
Další o písni.
Možná to bylo vejce. Proč ne? Maličké, tvrdé vejce, zárodek budoucího. Vejce nemusejí být velká, ani když patří velkému stvoření.
A možná skutečně zazněla píseň. To už se nikdo nedozví, takže si můžeme myslet cokoli. A píseň, to zní krásně.
A možná – možná to byly příkazy. Mohly zaznít v písni. Mohly být určeny vejci.
Každopádně...
Byl to šrumec.
Obrovská spousta horečného chaosu, mohutně se rozpínajícího a pohlcujícího prostor, který tam předtím ani nebyl.
Ta největší rána, co kdy třeskla.
Ta, co rozbila prvotní skořápku bytí.
Vyklubal se vesmír.

Neviditelný fandom: 
Závěrečná poznámka: 

Výbuch, 2011

Obrázek uživatele mila_jj

Kachna letící v krabici

Úvodní poznámka: 

Motto: "A dávej na sebe pozor, synáčku," loučí se maminka se synem pilotem, "lítej pomalu a nízko."

Hmmm, ale než se začne lítat, je dobré naučit se vzlétnout.

Drabble: 

"Nesu kvadruptéru," pravil kolega. "Moji. Jestli něco kecneš mým dětem, máme po pokusu. Uděláme si kachnu v krabici."
"Tu, co prolétá krabicí zavěšenou na siloměru a my máme říct, jestli siloměr ukáže víc, míň anebo stejně?"
"Jo. Spočítáme a ukážeme. Ideální."
"Umíš s tím lítat? Trefíš krabici?"
"Naučím se to."
"Půjdeme ven, sklo v knihovně nám dvakrát za týden nevymění."
Vrtule kvadruptéry se roztočily, ale nevzlétla.
"Ona nefunguje?"
Kolega vytáhl brýle a dlouze si vrtulník prohlížel.
"Je tam da Vinciho pojistka. I když si myslím, že to není schválně. Nasadit dvě vrtule dobře a dvě vzhůru nohama je spíš lemplovství."

Závěrečná poznámka: 

Da Vinciho pojistka: Leonardo da Vinci občas nakreslil do plánů svých vynálezů záměrnou chybu. Správně nasazená vrtule helikoptéru zvedá, obráceně nasazená tlačí dolů, tak se nedivte, že nevzlétla.

Kolega dodnes umí s helikoptérou jen nahoru a dolů, pokus trefit se do krabice z boku vzdal. Nicméně zadávám otázku: Velká, lehká, ze všech stran uzavřená krabice visí na siloměru. Na dně krabice je helikoptéra. Siloměr ukazuje určitou hodnotu. Helikoptéra odstartuje a zůstane "viset" uprostřed krabice. Jakou hodnotu ukazuje siloměr v tomto okamžiku - stejnou, větší anebo menší, než když vrtulník stojí v klidu na dně krabice?

Obrázek uživatele Lodní šroub

Hádanka

Úvodní poznámka: 

Kdo se děsí, co ze mě vypadne?

Děkuji Bestii za konzultaci české oborové terminologie.

Drabble: 

Tupolev TU-154 se odlepil od přistávací dráhy letiště v Maďarské lidové republice a v předpisovém úhlu zmizel z očí zaměstnancům letiště, divákům i šotoušům. Za pár desítek minut se pod menším úhlem přiblížil k ruzyňskému letišti a hladce přistál na ranveji.
Nákladový list uvádí dvě a půl tuny mincí.
Parta českých bagážníků se podrbala za ušima, dopila kafe a začala vykládat od přední části, jak je zvykem.
Moment síly je přímo úměrný hmotnosti a vzdálenosti od osy otáčení.
Když se bagážníci přiblížili k zadní části, mince stále nikde. Zato letadlo se posadilo na zadek.
Kdepak udělali soudruzi z MLR chybu?

Závěrečná poznámka: 

Foto

PS: To je skutečně hádanka, hádejte!

Obrázek uživatele mila_jj

Nenápadný revoluční počin

Úvodní poznámka: 

Benátky, 1609

Drabble: 

Podle zpráv o holandských rourách skládá Galilei k sobě čočky. Nemá přesné informace, experimentuje. Drží spojku a rozptylku a mění vzdálenost. Konečně! Pozorovaný předmět je třikrát blíže.

Po čase dosáhne třicetinásobného zvětšení. Dál technické možnosti zatím nesahají.
Páni radní jsou uchváceni i tak - profesorské místo s dobrým platem se hodí.

Galilei obrací teleskop k nebi. Nadšeně, na jedno nadechnutí, chrlí nejnovější objevy ve Hvězdném poslovi. Kniha mu přinese uznání a slávu.

Pak zaměří dalekohled na Venuši. Pozoruje úplněk, čtvrtě, nov, kreslí a uvažuje. Krasopaní dokázala správnost Kopernikova systému. Země se otáčí kolem Slunce. Ať se vám to líbí anebo ne.

Závěrečná poznámka: 

Do objevení fází Venuše neexistoval jednoznačný argument pro Koperníkův či Ptolemaiův systém. Pokud by však obíhalo Slunce kolem Země, nemohlli bychom vidět Venuši v úplňku. Dodejme, že úhlová velikost Venuše je taková, že fáze viděli do té doby jen lidé se superorlím zrakem. Dalekohled tak otevřel cestu moderní astronomii a zcela převrátil dosavadní světonázor.

Tu jsou fáze Venuše, správně nakresleny pro heliocentrický i geocentrický systém.

A ještě jedno drabble o Hvězdném poslovi: http://mila-jj.livejournal.com/25220.html

Obrázek uživatele Lodní šroub

Rozklad světla

Drabble: 

Odpolední procházka po břehu řeky. Každodenní rituál. Kružnice, přímka, přímka, kružnice, úhel. Místo paruky rozevláté vlasy stříbrné jako rtuť, upřený pohled, tiché mumlání. Zapeklitý problém, ale už už se blíží k řešení.
Míjí ho skupina studentů. Opožděně jim opětuje pozdrav. Jsou zvyklí.
„Hle, zde jest muž, jehož knize nikdo nerozumí,“ žertuje jeden starší student.
Principy napsal latinsky, úsečným strohým slohem. Všichni učenci umí latinsky, ale pořád se ptali, pořád vysvětloval, pořád nechápali. Nakonec se ptát přestávali.
Hranol mění bílé světlo v duhu.
Když na ni hledí, rozhodne se, že příští knihu, tu o světle, napíše jinak. V mateřském jazyce. Barevně.

Závěrečná poznámka: 

Sir Isaac Newton (1643-1727) položil ve spisu Philosophiæ Naturalis Principia Mathematica (1687) základy moderní mechaniky. Své optické objevy popsat ve spisu Opticks, or a treatise of the reflexions, refractions, inflexions and colours of light (1704), který se stylem i jazykem lišil do Principií a nabyl velké popularity mezi veřejností.

Obrázek uživatele mila_jj

Jak vzniká relativistický přírůstek hmotnosti?

Úvodní poznámka: 

Vysvětlení záleží na tom, jestli se bavíte s fyziky či nefyziky. Pro fyziky řeknete "Lorentzova transformace, nutnost platnosti zákona zachování hybnosti při srážkách částic, odvození relativistické kinetické energie" a netřeba dalších slov, jen vzorečků. Ale když vyžaduje vysvětlení nefyzik a nedá si to vymluvit...

Drabble: 

"Hmmm... je klidová a pohybová hmotnost."
"Když stojím a když se hýbu, vážím jinak?"
"Tak nějak."
"A kdy víc?"
"Když se hýbeš, ale..."
"Tvrdíš, že když se budu válet, nepřiberu? Blbost! Víš, kolik jsem..."
"Jinak. Je klidová energie, em nula cé na druhou, em nula je klidová hmotnost. Celková energie, em cé na druhou, je vyšší o energii pohybovou. Takže em musí být větší než em nula, čili hmotnostní přírůstek.
"Nemůžu mít hmotnostní úbytek?"
"To musíš provést s někým syntézu. Jako jeden budete mít menší hmotnost než předtím jako dva. A ještě vyrobíte energii. Spokojena?"
"Teď se tomu říká syntéza???"

Závěrečná poznámka: 

Věnováno Toře, Katty a Regi s díky za inspiraci, zvídavost a návodné otázky.

Obrázek uživatele mila_jj

Strasti učitelského řemesla

Úvodní poznámka: 

Dopis Galilea Galileiho, profesora v Padově s povinností vést výuku geometrie, mechaniky a astronomie, Ostiliovi Riccimu, profesoru matematiky v Pise
Dáno roku 1609

Drabble: 

Můj nejdražší příteli,
doufám, že Vám zdraví slouží a múza Vás neopouští. Já, znavený učitel, drobím své nadání do prázdných makovic. Nikdy jsem nepotkal člověka tak hloupého, abych se od něj nemohl něčemu naučit, ale někteří studenti mne utrápí. Chtějí býti staviteli, a přitom tvrdí naprosté nehoráznosti o nejjednodušších strojích. Jednoho jsem nedokázal přesvědčit, že volná kladka zmenší potřebnou sílu dvakrát, ale dvakrát zvětší i délku provazu, který bude muset vytáhnout. Zítra v přístavu bude tak dlouho tahat, dokud mu to nedojde.

Zamýšlím sepsat učebnici praktické matematiky. Vyvrátím v ní všechny ty nesmysly jednou provždy. Nazvu ji Traktát o mechanice.

Závěrečná poznámka: 

Traktát o mechanice obsahuje mimo jiné zlaté pravidlo mechaniky, a to, že součin síly a dráhy, čili práce, je stejný při použití jednoduchých strojů jako bez nich.

Na něj navazuje i nejslavnější Galileiho dílo, sepsané až na konci života, a to Discorsi. Třeba do něj ještě zavítáme, bude-li téma příznivé.

Obrázek uživatele HCHO

Nová zbraň

Úvodní poznámka: 

Zcela vážné upozornění - je to horor (o to horší, že ne vymyšlený, ale skutečný) s jen mírně optimistickým závěrem.

Drabble: 

Chachá, člobrdíku, tak už mě tu zase máš! Seš nerad? Se ti nedivim! Umím se prima množit a hru na schovku s imunitním systémem už mám taky v malíčku, dokonce jsem si ho ochočil, že mi vytváří cévní zásobení, abych se mohl pěkně šířit. Na mě si už s nějakou kudličkou nepřijdeš, kdepak! Ani s chemoterapií! Posledně jsem se ji naučil pěkně vyplivovat z buněk, s tim už na mě taky nechoď!
Protilátka? Proti mýmu receptoru na růstový faktory?! Ale ten přece nikdo jinej nemá! Jak budu růst? A ještě mě to označkuje imunitnímu systému! Uáááá!
No, vyhráls.
Pro tentokrát…

Závěrečná poznámka: 

Drabblátko na téma biologická léčba. To je asi nejnovější typ (nejen, ale nejčastěji) protinádorové terapie. Využívá vybraných jedinečných znaků tumoru, na které se naváže nějaká účinná látka a ta pak cíleně působí pouze na nádorové buňky. Výhodou toho selektivního působení je minimální množství nežádoucích účinků při zachování dobré účinnosti terapie, mimo jiné to umožňuje dlouhou dobu podávání takovéto terapie. Asi nejdéle používanou (a asi i terapeuticky nejúspěšnější) takovouto látku je trastuzumab (Herceptin), je to protilátka proti HER2, což je receptor na růstové faktory, který je genetickou chybou zmnožen v některých typech karcinomu prsu. U všech pacientek s karcinomem prsu se standardně vyšetřuje přítomnost tohoto receporu, protože pokud je přítomen, terapie trastuzumabem mívá velmi dobré a dlouhodobé výsledky. Podobných látek je celá řada, některé z nich se nádoru nakonec také podaří nějak obejít. Další (dost smutnou) nevýhodou je velká finanční náročnost takovéto terapie…
(kdyby to někoho zajímalo http://www.dedenik.cz/2010/10/14/rozhlednik-nador-co-s-nim-4-novejsi-ter... )

Obrázek uživatele mila_jj

Dopis, který adresát nikdy nečetl

Úvodní poznámka: 

Princeton, USA, 7.srpna 1945

Drabble: 

Einstein seděl zdrceně nad novinami. Nakonec tomu nezabránili.

Když v srpnu 1939 odeslali první dopis Roosveltovi, Szilard o řetězové reakci pouze teoretizoval. Za rok zahájil výzkum a v prosinci 1942 se objevil maximálně spokojen. V březnu 1945 se při každé pochvale od vojenských nadřízených schoulil do sebe.

Opět žádal Einsteina o podporu u prezidenta. Do dopisu vyjádřili obavy z džina, připraveného zničit svět. Důrazně žádali, aby byl atomový výbuch předveden v neobydlené krajině představitelům vojenských mocností jako humánní ukázka síly.
Dopis odešel 25. března 1945. Prezident Roosevelt jej už neotevřel a Truman na něj nedbal. Včera vymazal z mapy Hirošimu.

Závěrečná poznámka: 

„Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.“ Albert Einstein

Obrázek uživatele mila_jj

Noli tangere circulos meos

Úvodní poznámka: 

212 př.n.l., Syrakusy

„Choval úpěnlivou lásku k čistým spekulacím, při kterých obyčejné potřeby života nebyly brány v úvahu…“ (Plútarchos)

Drabble: 

Archimédés se zaposlouchal do zvuků rodného města. Zmlkly svištící balisty i pokřik posádek zápalných strojů. Městem se šířila panika jako kruhy po hladině.
S kruhy je potíž. Balisty, šroub, hydrostatické váhy vymyslel snadno, jen tak ve vaně.
Určit podíl obvodu kruhu k jeho průměru trvalo měsíce: musel zkonstruovat mnohoúhelníky uvnitř a vně kruhu a spočítat délku jejich hran.
Zamyšleně zakreslil do písku kouli, které opsal válec. Jaký bude poměr jejich objemů?
Zabral se do řešení tak, že po člověku, který jej po chvíli uchopil za rameno, se ohnal jako po dotěrné mouše. "Mohl bys mne laskavě nerušit, dokud to nedopočítám? "

Závěrečná poznámka: 

Dovoluji si připomenout, že Archimédés určil i hodnotu čísla pi jako podíl obvodu kruhu k jeho průměru (pomocí délek hran 96ti úhelníku opsaného a vepsaného kruhu). Kruhy ho tedy nezačaly zajímat až těsně před smrtí.

Obrázek uživatele Zuzka

Otesánek

Drabble: 

Subsaharská Afrika. Hory. Lesy. Sluníčko hřeje a vzduch krade vlhkost. Unáší ji vzhůru, sbírají se mraky. Rostou skokově, chvatně, shluk obrovských buněk. Fouká od východu.
Teplé moře, krmení, zdroj síly, jako živný koláč. Blýská se. Vzdušné proudy obou hemisfér roztáčejí kolo osudu.
Zcela čerstvý, jako každé dítě nespokojený se světem, dorazí k americkým břehům. Ječí, burácí, klopýtá. Nese s sebou moře slz, vlnu za vlnou, ztrátu za ztrátou.
Zrodil se nad pevninou i nad mořem, zdánlivě z ničeho. Teď si vezme jméno indiánského boha Huracaana a všechno, co se mu zlíbí. Může si přece hrát.
Lidé mu budou říkat Charley.

Závěrečná poznámka: 

...prostě teď moc koukám na dokumenty o přírodních katastrofách.

Hurikán Charley, srpen 2004.

Obrázek uživatele mila_jj

Maminčina dvojnásobná radost

Úvodní poznámka: 

Krátce po 18. listopadu 1881 v Mnichově

Malému Albertovi táhne na třetí rok a rodina se od něj pořád nedočkala kloudného slova... je ten kluk vůbec v pořádku?

Drabble: 

Hermann Einstein políbil manželku a zavolal na syna: "Maminka přijela! Pojď se podívat na novou sestřičku!"
Malý Albert odložil vozík a přiběhl k mámě. Políbil ji a nahlédl do povijanu.
"E?"
To jistě obdivuje ty krásné prstíčky naší malé, pomyslela si Pauline.
"To?"
"Ovšemže má sestřička trochu pomačkaný obličejík, Alberte, to malá miminka mají."
"Toto!"
"Myslím, že mi chceš říct, že bys rád viděl i nožičky. Ty jsou maličké, že?"
"E?"
"Byls hodný, Berti? Byl, tatínku? Tak ta slíbená hračka je tvoje."
Albert naposledy nakoukl do rozbaleného povijanu, zavrtěl hlavou a se slzami na krajíčku pronesl: "Ale kde má kolečka?"

Obrázek uživatele kytka

Spoluautor

Úvodní poznámka: 

Poslední z letošních Děsivě Matematických Drabblat.
Děkuji všem za milé komentáře, mile_jj za to, že mě vyhecovala a samozřejmě sosačkám a Bleskobrku za to, že tahle úžasná akce existuje.
Jste skvělí, mám vás ráda.

Drabble: 

Měl by spát, ale nemůže usnout. Problém, který ho straší už týdny, problém, který ne a ne rozlousknout, tenhle matematický problém stále roztáčí kolečka v jeho hlavě. Mrkne na budík. Budou dvě.

Mrkne na hodiny. Budou dvě. Nejvyšší čas na oběd. Jeho kámoš Nash studuje jídelní lístek jako kdyby to byla teorie her. Než číšník přinese polévku, vylíčí příteli svůj problém, na kterém se tak zasekl. Nash vytáhne tužku a na ubrousek načmárá možný způsob řešení. Někde zvoní telefon.

Zvoní budík. Na nočním stolku leží kus papíru. Popadne tužku a rychle zapíše Nashův nápad.

Když řešení publikuje, přizná Nashovi spoluautorství.

Závěrečná poznámka: 

Historka o Donaldu J. Newmanovi a Johnu Nashovi, slavných amerických matematicích. Příběh Nashe je známý z filmu Čistá mysl.

Obrázek uživatele Keneu

Jak mám teď podle vás usnout?!

Drabble: 

Frank co nejvíc zatočil hamaku se spícím Ferdou. Pak ji pustil. Ferda se náhle ocitl v té nejdivočejší bouři u mysu Horn.

Jára Cimrman dokázal problém čtyř barev. V noci, pod dekou a obyčejnou tužkou.

Trpaslík mrknul přes ramínko, kachničková kůže, očička vyvalená strachy. Jdou po něm! Chtějí vědět, o čem se mu zdává!

Sauron se nějak ohnivě dívá na Otesánka, pomyslela si Ježibaba. Dneska po večerce si musím dávat bacha. Nebo jim podstrčit Voldemorta.

Když na něj začal mluvit ten hlas, byl opravdu unavený. "Jdi do Al Sams la Laisa," vykřikl. Metatron byl z Mariánského příkopu zpět v momentě.

Závěrečná poznámka: 

problém čtyř barev vypůjčen z Vědy ve sto slovech, ZSZP zpronevěřena strizze u příležitosti pálení čarodějnic, Al Sams la Laisa je v zeměplošské knize Hrrr na ně! místo, kam slunce nesvítí

Obrázek uživatele mila_jj

Nejen pan Tompkins

Úvodní poznámka: 

1939, Foggy Bottom blízko Washington D.C.

Drabble: 

"Tatí, pohádku!"
"Dobře. To byl jednou jeden pán, usnul na přednášce a zdálo se mu o městě, kde byla omezená nepřekročitelná rychlost. Míjel ho cyklista, a jak se vzdaloval, pánovi se zdálo, že zčervenal až infrazčervenal."
"Tatí, jaká barva je infračervená?"
"To už není barva, ale záření, to nevidíš."
"Jak to, že ji viděl ten pán?"
"Asi měl hadí oči."
"A jak vidí hadí oči?"
"Spát! Oba!" rozehnala diskuzi maminka.
Syn objal plyšového hroznýše. Celou noc mu had šeptal, jak vlastně fungují jeho oči.
Otec usnul nad korekturami své knihy. Tu kapitolu musí přepsat, aby byla srozumitelná i čtyřletému děcku.

Závěrečná poznámka: 

Osoby a obsazení:

George Gamow (1904 – 1968), původně sovětský, poté americký fyzik
Lyubov Vokhmintseva (vdala se 1931 ještě jako Ljubov Vochminceva za Georgije Antonoviče Gamova, zemřela 1985), zvaná Rho, sovětská fyzička, jeho žena
Rustem Igor Gamow (* 4.11.1935), jeho syn, profesor mikrobiologie na univerzitě v Coloradu

George Gamow je kromě své vědecké kariéry (teorie velkého třesku apod.) i autorem skvělé popularizační knihy Pan Tompkins v říši divů (poprvé vyšla v roce 1939, poslední příběhy napsal v roce 1967).

Pan Tompkins, hrdina jeho knih, vždycky usne na přednášce svého tchána fyzika, a pak se přenese do světa fyzikálních zážitků, kde prožívá let rychlostí blízkou rychlostí světla, poslouchá operu o kosmologii a podobně.

Jeho syn Igor je mikrobiolog a studoval i infračervené detektory hroznýše královského. Krom toho přepsal příběhy svého otce do podoby komiksu, který začal vycházet v nedávné době.

Původní knihu obohatil další nositel Nobelovy ceny, Russell Stannard, o nové kapitoly z moderní fyziky (například cyklotron) a vydává ji nyní pod názvem Pan Tompkins stále v říši divů.

Děkuji všem čtenářům za přízeň, přeji dobrou noc a geniální inspirativní sny.

Obrázek uživatele kytka

Nejgeniálnější tvořivý duch mezi ženami

Drabble: 

"Rozumíte tomu?" Profesor Hilbert znechuceně odstrčil tuplák. Pěnivý mok nebyl na vině. "Je to žena. No a co? Má geniální mozek! Je lepší matematik než ti troubové v univerzitním senátu."
"Znáte to. Kirche. Kinder. Kűche. Tam podle nich patří ženská."
"Fräulein Emmy by bylo v domácnosti škoda. Pamatujete, jak nám pomohla s teorií relativity? Bez ní bychom s tím nehnuli. Její pohled na věc je unikátní a nenahraditelný!"
"Ale vyučovat jí nedovolí."
"Himmel, jsme na univerzitě, ne ve veřejných lázních, aby tu záleželo na pohlaví! Počkat, mám nápad. Letos nebudu mít na přednášky moc času. Naštěstí mě asistentka může zastoupit!"

Závěrečná poznámka: 

V Götingenské hospůdce spolu hovoří dva slavní matematici, profesoři Hilbert a Klein, o slečně Emmy Noetherové (1882-1935). Nakonec ji vydobyli alespoň neplacené místo tzv. soukromého docenta. Ve třicátých letech ale stejně musela z univerzity odejít, nejen kvůli svému pohlaví, ale především proto, že byla Židovka. Emigrovala do Ameriky, kde ve svých 51 letech poprvé v životě oficiálně dostala za svou práci učitelky plat. Bohužel zemřela tři roky poté na pooperační komplikace.
Název drabblete je citát z jejího nekrologu od Einsteina.

Obrázek uživatele mila_jj

Opravdové sestry

Úvodní poznámka: 

Varšava 1932

Drabble: 

Magnéziové blesky dojiskřily, novináři odešli. Prezident Mościcki potřásl dámám rukama a odešel za svými povinnostmi.
Bronisława Dłuska a Marie Curie-Skłodowská osaměly. Pohledem hladily ampulku s radiem. Zítra měla začít léčit nemocné rakovinou.
"Kde jsou ty časy, kdy si dvě holky vymýšlely, jak vystudovat. Bez peněz, bez podpory okolí. Chtěly jsme to, co bylo běžné pro chlapy. Dokázaly jsme to."
"To už je dávno. Já mám nový lékařský ústav a Helenku, ty dvě Nobelovy ceny a dvě dcery."
"Dobrá bilance."
"Mrzí mne, že se toho nedožil Pierre. Ten by byl na tebe hrdý. On tě na rozdíl od ostatních chlapů nepodceňoval."

Závěrečná poznámka: 

Marie Curie-Skłodowská měla před sebou dva roky života, ale za sebou vědecké úspěchy a vychované následovníky svého výzkumu. Možná, že při otevření nového lékařského ústavu pro výzkum rakoviny se setkala se sestrou naposledy.
V mládí uzavřely sestry úmluvu, že jedna druhé pomůže vystudovat - nejprve pracovala Marie jako guvernantka a Bronisława vystudovala medicínu, pak pracovala Bronisława a Marie odjela do Paříže studovat fyziku a matematiku.
Kdo se chce poučit o mladých letech této úžasné ženy, doporučuji mu knihu Antonína Zhoře Tvrdohlavá Marie.

Obrázek uživatele Aziz

Laskavé invazní druhy

Drabble: 

Usídlila se na jednom pěkném travnatém plácku křídlatka. Plácek to byl klidný, nepřebydlený. Křídlatka přišla z daleka, až z Japonska.
Žila si tam o samotě nadmíru spokojeně.

Jednoho dne ale na poklidný, až líný plácek vtrhla jiná křídlatka - z Ruska! Chtěla se rvát, všechny vyštvat pryč a plácek si zarůst sama. Urputně s rostlinkami bojovala o světlo, vodu, minerální látky.

A pak se střetla s křídlatkou z Japonska.

Ruská se zklidnila, stáhla své oddenky, její botky změkly a pokorně se začala Japonské dvořit. Zahořela pro ni láskou.

Nakonec se jim narodila dcerka - křídlatka Česká.

Tak vznikla známá šťastná invazní rodinka.

Závěrečná poznámka: 

...a ona je to vlastně pravda. Takhle to bylo. Vážně začínám shipovat křídlatky?

Obrázek uživatele Keneu

Krásky žijící na břehu

Úvodní poznámka: 

Je to pověst?

Drabble: 

Do těchto krajů připluly z Indie. Mnozí je obdivovali pro jejich krásu, mnozí se vysmívali jejich netrpělivosti a jejich otevřenému přístupu k sexu a tomu, jak se vyloženě podbízely svým ctitelům. Od té doby se jim ironicky říkalo netykavky.
Zanedlouho vyšlo najevo, že tyto krásky jsou značně rozpínavé, že jsou morální hrozbou pro samotné kořeny společnosti a že sprostě přebírají ctitele místním dámám.
Jeden moudrý člověk na severu naší země se pokusil těchto milostných válečnic zbavit, avšak jeho zásah spláchla řeka marnosti. Semínkům netýkavky žláznaté stačilo jen přeplout z břehu našich sousedů, kteří proti této invazivní rostlině žádný zásah neprovedli.

Závěrečná poznámka: 

čerpáno z knihy Nevítaní vetřelci
Indie (v Evropě poprvé v Británii, 1839)
latinsky Impatiens tedy netrpělivá (při dotyku vystřeluje semena, která jsou schopna šířit se vodou)
břehy řek, kde sice nezastíní a tudíž nevyhubí ostatní, ale způsobuje erozi, tudíž běžné rostliny stejně musí pryč
navíc je schopna rychle tvořit nový nektar a opylovači jdou víc po ní než po domácích
příklad o vytrhání rostlin na jednom břehu řeky je taky pravdivý

Obrázek uživatele mila_jj

Cesta za dokonalým vláknem

Úvodní poznámka: 

začátek roku 1888, Maplewood a Menlo Park

Drabble: 

Ono to bylo trochu jinak. Já neprosil, on mne našel sám.
Dovolte mi, abych se představil - James Ricalton, vesnický učitel, cestovatel, vynálezce a fotograf. A díky fotografiím se o mně nejspíš dozvěděl.
Jednou se objevil poslíček z Menlo Parku, že se mnou chce mluvit Thomas Alva Edison, jestli prý nemám odpoledne čas. Neodolal jsem.
Edison mne uvítal a rozhovořil se rovnou k věci:
"Mám pro vás práci, která by se vám mohla líbit. Jihoamerický bambus je kvalitní, ale jeho doprava příliš drahá. Vyrazíte do Asie prozkoumat místní druhy bambusů. Přivezete nejvhodnější vzorky pro výrobu uhlíkových vláken žárovek. Můžete odjet zítra?"

Závěrečná poznámka: 

James Ricalton napřed absolvoval několikadenní školení a praktika v Edisonových laboratořích, aby byl schopen rozlišit kvalitně uhelnatící bambusové vlákno od nekvalitního. Vzal si ze školy dovolenou, vyrazil na rok na Ceylon, do Britské Indie, Singapuru, Číny a Japonska. Přivezl odsud téměř sto druhů bambusů, přičemž dva byly velmi dobré na zatavování do vyčerpaných baněk žárovek. Edison je komerčně zpracovával po devět měsíců, než objevil, že bude vhodnější používat vlákna wolframová.

Obrázek uživatele kytka

Monsieur Le Blanc

Drabble: 

Když otevřeli École Polytechnique, bylo mi jasné, že to je škola přesně pro mě. Tady mohu uhasit svojí vášeň pro matematiku. Stejně tak bylo jasné, že to v žádném případě není škola pro mě. Samozřejmě mě nepřijali.
Jenomže já se jen tak nevzdávám. Šťastnou shodou náhod nechal studia na Polytechnice můj známý, Antoine-August Le Blanc. To by byl hřích nevyužít, a tak mi na jeho jméno chodí tištěné přednášky. Jeho jménem také podepisuji vypracované řešení zadaných problémů.
Jenomže s touhle šarádou je konec. Profesora Lagrange zaujaly mé práce a trvá na osobním setkání. Co udělá, až zjistí, že jsem žena?!

Závěrečná poznámka: 

Vypráví Sophia Germain. Profesor Lagrange byl samozřejmě překvapen, když se s ní setkal, ale stal se jejím mentorem a přítelem.
Sophia je považována za jednu z nejvýznamnějších matematiček a fyziček.

Obrázek uživatele Zuzka

Závažná rozhodnutí

Úvodní poznámka: 

Chtěli jste mor, máte mor.

Drabble: 

Yersinia si pohazovala náhodným adenovirem jako dvacetistěnkou. Už je nás tu moc. Množení je bezva, ale je tu narváno. Je čas hledat nové působiště.
Mohly bychom se podívat na světlo. V klidu si vytéct a rozpliznout se po okolí. Jenže co když je tam doktor? Co když to někdo vyčistí? Nebo nedejbože olíže pes? Miliony nás zahynou!
Takže radši invaze? Hezky v teple? Z uzlin do krve, do oběhu, do plic. A pak teprve ven. Taková zábavná rýma. Roztomile smrtící.
Každopádně to dneska musí prasknout.
Pomyslně rozdělila plošky adenoviru na sudé a liché. Takže kam to bude - dovnitř, nebo ven?

Závěrečná poznámka: 

- adenoviry mají fakt cca tvar dvacetistěnné kostky
- navíc jsou oproti bakterii dost malé na to, aby je mohla coby kostku použít, kdyby se jí zachtělo :D
- máte-li dýmějovou formu moru, choroba se může vyvinout dvěma způsoby (pozor, hnusné popisy):
1) vředy na uzlinách vám prasknou směrem ven, otevřou se a infikovaný hnis vyteče. Je-li po ruce lékař/dottore/šarlatán/bylinkář/whatever, může vám rány vyčistit nebo i vydezinfikovat a vy mor můžete přežít. Stejně může fungovat pomoc zvířecího průvodce, viz legenda sv. Rocha.
2) vředy prasknou dovnitř do těla, bakterie se vyřádí ve vašem krevním oběhu a dostanou se do všech orgánů. Následuje zvracení krve, postižení plic a úmrtí na otravu krve. Tato varianta je téměř stoprocentně smrtelná. Než s vámi Yersinia skončí, máte v podstatě plicní formu nemoci a kýcháním šíříte infekci po okolí.

Díky bohům za antibiotika...

Obrázek uživatele mila_jj

Smrt měla jméno Challenger

Úvodní poznámka: 

Jak se dá poznat z názvu, drastické.

Mys Canaveral, 28.1.1986

Drabble: 

V montážní budově pobíhají technici. Z přivezených komponent sestavují raketové motory na tuhá paliva.
"Koukni, tenhle se cestou poškodil. Vykazuje odchylku patnáct milimetrů od přesné kružnice."
"Kašlem na to! Od čeho tu máme hydraulický lis?"
Motory jsou připojeny k hlavní nádrži, raketoplán připoután k ní. Obrovský tahač ho krok za krokem odváží na startovací rampu.
V noci poklesne teplota pod sedmnáct stupňů mrazu. Gumová těsnění motorů nebyla pro tyto teploty testována. Přesto start neodložili.
Necelou sekundu po startu se objevil u jednoho motoru obláček kouře. O minutu později proráží motor hlavní nádrž. Vrchol moderních technologií se mění v ohnivou kouli.

Závěrečná poznámka: 

Příčinou havárie Challengeru byla netěsnost v motoru, způsobena prasklým těsněním.
Předcházely jí však jednotlivé drobné a větší problémy, které neměly být ignorovány - pak by možná vše bylo jinak. Podrobnosti můžete najít v úžasné knize Tomáše Přibyla Smrt měla jméno Challenger.

Obrázek uživatele mila_jj

Invaze do světa paprsků a vln

Drabble: 

Poprvé se vyřinuly z oka Démokritova, malé a lehké. Euklidés je však zrušil jediným škrtem brku a na dlouhá století nastoupily místo nich paprsky. Odrážely se od zrcadel, lámaly v čočkách, zobrazovaly a dostačovaly k vysvětlení čehokoliv.
Až když Newton rozložil světlo hranolem, přiletěly znova v barvách oblouků duhy. Ovšem vlny, vzedmuté Hookem a Huygensem, zahnaly je zpět do přístavu zapomnění.
Potřetí se vrátily začátkem dvacátého století, ukryté v trójském koni černého tělesa. Vykoukly z něj, aby pomohly Einsteinovi vysvětlit fotoelektrický jev. De Broglie spojil je a vlny v jeden celek. Fotony konečně našly své právoplatné místo v optických teoriích.

Obrázek uživatele HCHO

Vypadá normálně

Úvodní poznámka: 

aneb Wernicke-Korsakoff

Drabble: 

Na lavičkách pod kaštanem sedí skupina mediků s psychiatrem.
„Paní Vomáčkovou viděli všichni? Tak copak paní je?“
Krčení rameny. „No, vypadá docela normálně. Žádný bludy, přiměřená nálada, odpovídá přiléhavě.“
„A copak vám povidala?“
„Normálně, je z Kolína, učila se švadlenou…“ Soused mu skáče do řeči. „Cože? Z jižní Moravy, má ráda víno!“ Ze třetí skupinky někdo hlesne: „Nám říkala, že měla šest dětí a strávila celej život v hospodářství.“ Chvíli se po sobě koukají.
„Tak já vám napovím. Přeložili ji z interny, kam přišla se srdečním selháním. Našli jí dilatační kardiomyopatii a jaterní cirhózu…“ Rozhlíží se po studentech.
„Jasně! Korsakoff!“

Závěrečná poznámka: 

Tohle bude chtít trochu delší komentář. Takhle u nás skutečně probíhaly praktika z psychiatrie (včetně té lavičky pod kaštanem), pokud na ně člověk přišel dobře připravenej, tak to bylo pro další praxi nedocenitelné.
Syndrom Wernicke Korsakoff je důsledek nedostatku vitaminů skupiny B, který je nutriční etiologie, nejčastěji u alkoholiků s těžce narušenou životosprávou. Morfologicky mají pacienti drobné nekrózy a krvácení v oblasti středního mozku a obvykle při delším trvání i mírnou atrofii mozku. Typickým příznakem je těžké postižení dlouhodobé i krátkodobé paměti s konfabulacemi (tj. pacient výpadky paměti dle potřeby vyplňuje čímkoliv, co ho zrovna napadne, nicméně většina odpovědí vypadá naprosto přiléhavě – proto také za pacientkou poslal vedoucí praktik postupně všechny skupinky). Prognóza u plně rozvinuté choroby (jakou měla tahle paní) většinou není dobrá, i při substituci vitamínu B (a abstinenci, což je ještě těžší k docílení) se maximálně podaří to zastavit.
Za vysvětlení stojí i ta nápověda, která studentíky navedla na ten alkoholismus. Spojitost cirhózy s alkoholismem asi není třeba vysvětlovat. Ale dilatační kardiomyopatii asi jo – je to porucha kontraktility srdeční svaloviny (v důsledku toxicity alkoholu, ale může to být i u jiných chorob) vedoucí k celkovému roztažení srdečních dutin a zvětšení srdce. Následek je špatná přečerpávací schopnost srdce, tj. srdeční selhávání. Jinak dalších poruch souvisejících s alkoholismem je spousta, výběr byl podmíněn zadáním tématu :)

Obrázek uživatele Aplír

Obdivuhodný

Drabble: 

Uvíznul v ledové kře. Zoufale se snažil vyprostit, avšak marně. Nepomohla mu ani jeho majestátní velikost – 32 metrů délky, ani jeho váha - uctyhodných 200 tun. Jeho volání o pomoc se šířilo do vzdálenosti 850 kilometrů, ale nebylo mu nic platné. Nakonec uhynul. Jeho tělo vyplavilo moře blízko Newfoundlandu. Vědci ho začali zkoumat.

Srdce uhynulého plejtváka obrovského vážilo 180 kilogramů. K naložení potřebovali 3785 litrů formaldehydu.

Oproti tomu mozek tohoto zástupce největšího současně žijícího živočicha vážil 4,5 kg, což je 0,007 % celkové tělesné hmotnosti. Pro srovnání: lidský mozek má průměrnou hmotnost 1,5 kg a tvoří 2 až 2,5 % hmotnosti.

Obrázek uživatele mila_jj

Profesůrek pitomá!

Úvodní poznámka: 

„Profesor Jedlička umíral těžce, avšak statečně. A právě bezpříkladná, obdivuhodná statečnost, kterou při nejplnějším vědomí a stále pánem situace až do posledního dechu projevil, je mi takřka příkazem, abych o ní vydal svědectví…“ J. Diviš, 1926

listopad 1926, Praha

Drabble: 

Notář sledoval dvě ženy a tři muže, oděné ve smutku, jak vycházejí z jeho kanceláře.
"To je snad poprvé, pane doktore, co se příbuzní nepoštěkali, i když se zrovna nemilují. Hlavně švagrovi ležela vdova v žaludku. Aby ne, když byla za něj vdána týden."
"Nesuďme, abychom nebyli souzeni," zavrtěl hlavou notář.
"Ani závěť nikdo nenapadl," pokračovala sekretářka. "A přitom je ošidil o obrovskou nádhernou vilu v Harrachově. Kupci by jim ruce utrhali. Anebo by ji mohli pronajímat, ale né, budou se tam roztahovat mrzáci. Kolik do těch kriplů nacpal tisícovek, víte nejlíp sám. Takhle rozhazovat těžce vydělané peníze! Profesůrek pitomá!"

Závěrečná poznámka: 

„Srdce matky, páteř muže, skromnost dítěte a ušlechtilost básníka ke každému, i k nešťastnému dítěti – to byl Jedlička…“ A. Bartoš, 1926

Stránky

-A A +A