Skřivánek

Obrázek uživatele Terda

Nedělní vycházka

Úvodní poznámka: 

Od prvního pohledu na téma mě napadaly samý blbosti... A už jsem se toho nezbavila. Takže taková malá s ničím nesouvysející momentka :-)

Fandom: 
Drabble: 

Skřivánek kotvil v přístavu. Letní sluníčko hrálo s mraky na honěnou a Tom s Frances využili volna k procházce po městě. Frances před sebou kopala kamínek, když ji zaujal plakát povalující se v prachu. Sebrala ho.
„P.I.F.K.A.“ Hláskovala nahlas. „První internacionální... Tome, co to znamená ‚internacionální‘?“
„Internacionální znamená mezinárodní.“ Vysvětlil jí trpělivě. Přikývla a pokračovala ve čtení. Šlo jí to pomalu.
„...filantropický klub antropologů hledá nové členy!“
„To budou nějací sběratelé kostí“ poznamenal Tom, aniž by čekal na další otázku.
„Jakože sbíraj kosti? Lidský?“ povytáhla Frances obočí nevěřícně.
„No.“
„Cvoci.“ Prohlásila pohoršeně a pohodila hlavou. Plakát zahodila do polovyschlé kaluže.

Závěrečná poznámka: 

Časově bych to zařadila někam do doby, kdy Frances povýšila na kadeta a může jí být nějakých jedenáct dvanáct let. A protože nikdy nechodila do školy, latinsky ani řecky se neučila, tak má na rozdíl od Toma krapet mezery ve vzdělání...

Obrázek uživatele Terda

V bitevní vřavě

Úvodní poznámka: 

Skřivánek vs. Nemesis
Navazuje na "Na koberečku"...

Fandom: 
Drabble: 

V podpalubí panovalo nesnesitelné vedro a ještě nesnesitelnější hluk. Námořníkům se na zádech perlil pot. Tváře měli černé od střelného prachu a oči zarudlé. Děla hrkala a drkotala na lafetách. Rány třaskaly ve zběsilém tempu. Fregata se otřásala pod zpětnými nárazy. Voda vztekle syčela na rozpálených hlavních. Rozkazy zanikaly ve všeobecném rámusu. Nebylo jich třeba. Posádka pracovala jako stroj.

Náhle loď zaúpěla. V krátké odmlce se ozvalo burácivé zapraštění... Tupá rána a mohutné šplíchnutí.
„Proklatě! Přerazili nám stěžeň! Miřte jí na trup! Ke dnu s ní!“
Děla zadrnčela.
„Nabít a ven!“
Děla zahrkotala.
„Pal!“
Rána za ránou a černý dým.

Obrázek uživatele Terda

"Na koberečku"

Úvodní poznámka: 

Odehrává se několik dní před Zkratem a přímo navazuje na Příjemné probuzení a Ztracení nalezení

Fandom: 
Drabble: 

Harris přecházel po kapitánské kajutě. Stála tam tak, jak se sotva před pár minutami vydrápala na palubu – bosa, bez kabátu, jen v potrhané košili zastrčené na půl žerdi. V krku měla vyprahlo. Nervózně si třela ruce.
„Jedenáct mužů je mrtvých. Čtyři nejsou schopni služby...“
Nekřičel na ni, ale v hlase mu zněla chladná výtka.
„Svěřil jsem vám velení celé akce a...“
Stiskla rty. Sebrala poslední zbytky kuráže.
„Sám víte, že to bylo odsouzený ke krachu, pane.“
Zastavil se.
„...Zachránila jste víc jak polovinu svých lidí a přinesla jste užitečné zprávy.“
Podal jí sklenici s vodou.
„Jsem rád, že jste zpátky.“

Obrázek uživatele Terda

Ztracení nalezení

Úvodní poznámka: 
Fandom: 
Drabble: 

„Člun! Člun na pravoboku!“ Ozvalo se volání z ráhnoví. Tom roztáhl dalekohled. Skutečně! Malý člun se bezmocně zmítal na vlnách. Plachta sebou pleskala ve větru. Na vrcholku stěžně se třepotal cár sluncem vybledlé látky. Zahlédl pohyb. Ať už byl v člunu kdokoliv, byl na živu...
„Pane Sullivane, dojděte pro kapitána! Máme tu trosečníky!“ Houkl na kadeta, aniž by přestal člun sledovat. Ještě zaostřil. A v tom člun poznal.

Vždyť to byla jejich lodice! Francesina ztracená lodice! Nikdo na palubě už nevěřil, že by mohli přežít...

Z člunu jich i s Frances vytáhli pět... Vyčerpané, hladové, v roztrhaných šatech... Ale živé...

Obrázek uživatele Terda

Námořnické mimikry

Úvodní poznámka: 

Mám psací absťák :-)
Navazuje na Menší zlo a předchází Polednímu žáru.

Fandom: 
Drabble: 

Elliot se krčil schoulený na dně člunu. Po očku sledoval slečnu Doyleovou. Seděla na proti němu a nožem z uzmuté uniformy odřezávala žlutou podšívku. Zdálo se, že ničemu jinému nevěnuje pozornost. Pomaloučku se přisunul.
„Co to bude?“ odvážil se zeptat nejistě. Vrhla na něj pichlavý pohled, ale odpověděla.
„Signální vlajka.“
Zatvářil se zmateně.
„Vyvěsíte ji na stěžeň. Ať jste taky k něčemu užitečnej.“ Zavrčela.
Zastyděl se. Zatím se příliš nevyznamenal. Přesto se odvážil vyptávat dál.
„Slečno Doyleová... ale proč žlutá?“
Oni přece nebyli nemocní. Obličejem se jí mihl lišácký úšklebek.
„Tyhle vody patří korzárům. Nemusí každej vědět, co jsme zač.“

Závěrečná poznámka: 

Žlutá vlajka měla v dřívějších dobách teoreticky znamenat epidemii na palubě. Aspoň jsme se na tom shodly na Soví poště... Takže to nechám tak, i když ani v Signal-book for ships of war z roku 1799 jsem uspokojivou odpověď nenašla.

Obrázek uživatele Terda

Menší zlo

Úvodní poznámka: 

Je to marný... Mě nenapadne otimistickej nápad ani na otimistický téma (doufám, že souvislost je zřejmá... s tím mám dycky problém).
Název je inspirován "červí" scénou z Master and commander (bylo to silnější než já)
navazuje na Ústup k moři

Fandom: 
Drabble: 

Údolím třeskl výstřel. Hravey zakopl a klesl na kolena.
„Bene!“
Vyhrkla leknutím. Svět se jí zhoupl pod nohama.
„Stůjte!“ Houkla na Ludlowa. „Harvey je raněný!“
Skupina se zastavila. Věděla, že dělá chybu. Věděla, že tímhle jediným rozkazem je všechny vystavuje jako terč. Ale nemohla jinak. Hravey nebyl jen námořník... Byl přítel... Byl jako starší bratr.
„No tak, Bene, vstávej!“
„Já už se k moři nedostanu...“
Ani hlavu nezvedl. Krev splývala s rudou šerpou. Měl pravdu. Nemohla mu pomoci. Vzala jeho mušketu. Napřímila se.
Sbohem Hravey.
„Jdeme!“
Ještě žádný rozkaz se jí neříkal tak těžko. Ale posádka je víc než přátelství...

Obrázek uživatele Terda

Ústup k moři

Úvodní poznámka: 

náhradní drabble na téma Klepeta

Fandom: 
Drabble: 

Prchali zarostlým údolím směrem k moři. Přes ramena nesli muškety padlých druhů a přes vlastní šaty měli navlečené kabáty nepřítele – modré se žlutým podšitím. Bocman Ludlow je vedl. Tesákem neohroženě razil cestu podrostem a za rukáv za sebou doslova vláčel malého Elliota. Chlapec už sotva pletl nohama. Frances s Harveym průvod uzavírali. Postupovali pozpátku a nepřestávali očima hledat nebezpečí.

Náhle ji Harvey chytil za rameno. Varovně kývl směrem k východnímu svahu a natáhl kohout muškety.
„A támhle jsou taky, šmejdi.“ Pohodila hlavou na druhou stranu. „Prokoukli nás... Chtějí nás lapit do kleští a odříznout nám cestu...“ zauvažovala. „Ludlow! Musíme přidat!“

Závěrečná poznámka: 

Terda žije! A Skřivánek taky! A nakonec jsme ho ani nemusela vydávat na pospas nějakejm obludám. Teda snad jsem od témata neutekla moc. Také se omlouvám případným odborníkům na válečnou stategii, ale nic lepšího mě nenapadlo a už ani nenapadne...
Navazuje na Volavky

Obrázek uživatele Terda

Příjemné probuzení

Úvodní poznámka: 

Ještě jedna nesoutěžní, abych "splnila osobní plán", o téma se ovšem otírá jen velmi velmi okrajově... A dneska mám optimistickou náladu, takže nikoho (skoro) netrápím :-)
Navazuje na Polední žár

Fandom: 
Drabble: 

„Slečno Doyleová!“
Ludlow jí zacloumal ramenem.
„Slečno Doyleová! Frances, probuďte se!“
Jen cosi zamručela z polospánku a přavalila se na druhý bok.
„Slečno Doyleová! Probuďte se! To je Skřivánek! Náš Skřivánek!“
Prudce se posadila. Zamžourala na bocmana slepenýma očima. Hlava jí třeštila. Promnula si čelo. Elliot a dva přeživší námořníci ještě spali.
„Kde?“ Zeptala se zmoženě a zvedla se na nohy.
„Támhle. Tři čárky na levoboku.“ Ukázal Ludlow. I přes únavu vtištěnou ve tváři mu v očích svítily radostné jiskřičky. Podívala se tím směrem. Měl pravdu. Ani ne míli od nich se na vlnách houpala malá, černá fregata. Byli zachráněni...

Obrázek uživatele Terda

Volavky

Úvodní poznámka: 
Fandom: 
Drabble: 

Byl to zoufalý plán. Věděla to. I Sullivan to věděl a protestoval.
Obrátila se k námořníkům.
„Potřebuju deset dobrovolníků...“

Tohle jim přikázat nemohla. Nemohla jim přikázat, aby šli dobrovolně na porážku. Oni měli své domovy a rodiny. To na ni v přístavu nikdo nečekal...

Námořníci si vyměnili váhavé pohledy.
„Já zůstanu!“ Ozval se Harvey. Bocman Ludlow se přidal vzápětí. Ostatní je nejistě následovali. Poslední se přihlásil Elliot.

Blázínek. Malý blázínek s velkým srdcem. Nejraději by ho poslala se Sullivanem...

Byl to zoufalý plán. S devíti námořníky a jedním chlapcem se postavit desítkám nepřátel. Ale zoufalé situace si žádají zoufalá řešení.

Závěrečná poznámka: 

Nějak mi na scénu vyskočilo víc postav než jsem zamýšlela, takže menší vysvětlivka :-)
Sullivan je starší kadet s Francesiny směny. Jejich vztah je řekněme zvláštní a asi by vydal na několik dalších drabblat. Původně jsem ho nechtěla vytahovat, ale situace si o to řekla.

Obrázek uživatele Terda

Polední žár

Úvodní poznámka: 

Časově někdy po Do noci a před Zkratem

Fandom: 
Drabble: 

Polední slunce nemilosrdně žhnulo. Ani plachta už nechránila před jeho paprsky. Elliot se nespokojeně zavrtěl a zamžoural ke všudypřítomnému nepříteli, až se mu udělaly mžitky před očima. Unaveným pohledem sklouzl ke kormidelnické lavičce. Bocman Ludlow držel směr už jen ze zvyku. Kolem hlavy měl omotaný šátek a po tvářích mu stékal pot. Vedle něj seděla slečna Doyleová. Bez kabátu jen v potrhané, špinavé košili. Pod očima se jí rýsovaly hluboké kruhy. Ve tváři měla strhaný, nemocný výraz. Přesto nepřestávala sledovat obzor. Teprve teď si Elliot uvědomil, že na rozdíl od něj ti dva ještě nezamhouřili oka. A vedro bylo spalující...

Závěrečná poznámka: 

Nakonec jsem se rozhodla zúročit pouze první nápad a druhý si schovám do zásoby, třeba půjde zrecyklovat na nějaký další téma :-)

Obrázek uživatele Terda

Do noci

Úvodní poznámka: 

Letos je mi evidentně souzeno postupovat proti proudu času... dějově předchází Takovým menším potížím

Fandom: 
Drabble: 

Seděla u kormidla a napjatě upírala oči do noci. Za zády tušila obrysy Skřivánka, před přídí člunu se prostírala neproniknutelná tma. Muži mlčeli. Ticho noci rušilo jen šplíchání vln a pravidelné skřípění vesel. A s každým zaskřípěním jí na zádech naskočila husí kůže. Mimoděk se jí vybavila dávno ztracená vzpomínka...

Byla neděle. Zvon odbíjel devátou. Foukalo od moře a padal drobný déšť. Šly s maminkou do kostela. Procházely kolem hostince. Jeho vývěsní štít se kýval ve větru a strašidelně vrzal. Byla na něm postava v černé kápi.

Otřásla se. S každým zaskřípěním byli cíli blíž... A s ním i Jí.

Závěrečná poznámka: 

Že já s na hostinec U Zubatý nevzpomněla dřív...

Obrázek uživatele Terda

Poslední pohled

Úvodní poznámka: 

Když lásku ve všech podobách, tak ji máte mít ;-)
Varování: násilí na lodičkách

Fandom: 
Drabble: 

Bertrand k ní vrhl poslední zkroušený pohled. Dlouhé roky byla součástí jeho života. Hýčkal ji, znal každé její zákoutí od kýlu až po nejvyšší vrcholky stěžňů. Znal i její vrtochy. A že uměla být vrtošivá. Ale když člověk věděl jak na ní, byla tou nejlepší lodí, na které se kdy plavil. Krásná, s pevným trupem a štíhlou přídí. A teď se bezmocně zmítala na zvířené hladině, stěžně polámané. S každým nárazem vln její trup hlasitě úpěl. Naříkala. Volala ho. A on už pro ni nemohl nic udělat...

Jeho odvážel člun do rukou nepřítele. Na ni čekaly jen černé, chladné hlubiny.

Obrázek uživatele Terda

Takové menší potíže

Úvodní poznámka: 

Aneb proč nemá Frances ráda Lindasye...

Dějově předchází předchozí drabblata, ale nesouvisí s nimi přímo

Fandom: 
Drabble: 

Cíl jejich mise se Frances nelíbil od začátku a plán samotného výsadku se jí líbil snad ještě méně. Představa, že by případný ústup její skupiny měl krýt zrovna Lindsay, o jehož nasazení si nedělala přílišné iluze, se jí vůbec nezamlouvala. A teď se její obavy vyplnily...

Palba na okamžik utichla. Krčili se zády ke svahu za mohutným kmenem padlého stromu. Ona, dvacet námořníků a dva kadeti. O pět dalších mužů už přišla. A ten zmetek Lindasay se zasekl bůhvíkde.
„Pánové, doufám, že jste s sebou někdo vzal lopatu.“ Zavrčela s ošklivým úšklebkem a natáhla kohout pistole. „Nejspíš ji budeme potřebovat...“

Obrázek uživatele Terda

Dohoda

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Zkrat a zároveň odkazuje na loňské drabble Podmínka

Fandom: 
Drabble: 

To, že se Lindsay spokojil pouze s její nepříliš ochotnou omluvou, ji překvapilo. Přesto tušila, že pro Harrise tím celá záležitost neskončila. Měli dohodu a ona ji porušila...
„Slečno Doyleová, je vám jasné, že bych vás měl předat válečnému soudu?“ Pronesl chladně.
„Ano, pane...“
Neodvažovala se mu pohlédnout do tváře. Věděla, že ho zklamala.
„Nechci ale přijít o důstojníka, který si uvědomuje, že vlastní loď a posádka je cennější než zlato z kořisti... Takže jako trest kromě vlastních hlídek převezmete i hlídky pana Lindsaye. Do odvolání. A konečně se naučte držet nervy na uzdě.“
Ta poslední slova zněla téměř otcovsky.

Obrázek uživatele Terda

Zkrat

Úvodní poznámka: 

Odehrává se tak den před drabbletem Ona si nevybírá.

Fandom: 
Drabble: 

Kouř a zápach střelného prachu. Šedá clona halila palubu jako pohřební rubáš, přestože děla už dávno mlčela. Frances se zvedla na koleno. Jako ve snu se rozhlédla kolem. Pak její pohled padl na Lindsaye. Opíral se o pahýl stěžně, jen pár kroků od místa, kde ještě před pár okamžiky ležel Elliot. Zatmělo se jí před očima.
„Vy! Vy zatracenej hade! Zabiju vás! Za Harveyho i za Elliota... Mizernej sabotére!“
Skočila po něm dřív, než si vůbec uvědomila, co dělá. Kouřem se blýskla čepel nože. Ránu však nedokončila. Svěsila ruku a zapotácela se. Pozdě jí došlo, že právě napadla nadřízeného důstojníka.

Závěrečná poznámka: 

Sloveso klátit jsem použila ve smyslu potácet se a také (ovšem pouze v úmyslu) ve smyslu zničit nepřítele. Zmije je snad identifikovatelná :-)

Obrázek uživatele Terda

Ona si nevybírá

Úvodní poznámka: 

Varování: smrt, násilí na dětech i dospělých, nedostatek empatie
Dějově předchází drabbleti Do dna!

Fandom: 
Drabble: 

Do nosu ji udeřil všudypřítomný zápach krve a všelijakých mastí a utrejchů. Dobbler ji pozdravil jen kývnutím hlavy. Pod očima měl tmavé kruhy a košili víc červenou než bílou. V noci toho moc nenaspal. Prošla úzkou uličkou. Snažila se nevnímat tiché steny ve stínech.
Malý Elliot ležel až úplně vzadu. Jeho bledý obličej v přítmí nepřirozeně svítil. Zaváhala.
Měla by se vrátit...
„Přišla jste...“
Naprázdno polkla a přikývla.
Měla by poděkovat....
„Omlouvám se... Neposlechl...“
„Nemyslím si, že by na tom záleželo.“ Pokusila se o chabý úsměv. „Děkuju...“
Chlapec zavřel oči.
Proč jen si vybírá ty, co si to nejmíň zaslouží...

Obrázek uživatele Terda

Do dna!

Úvodní poznámka: 

Autor míní, drabble mění. Prvotní nápad byl vytvořit nějakou pijáckou momentku, nejlépe humornou a vylezlo z toho tohle.

Fandom: 
Drabble: 

Byla neděle, neděle večer a oni seděli u stolu. Všichni. Nikdo nechyběl. Ne z důstojníků. Tom unaveně pozvedl svou sklenku.
„Připíjím na padlé kamarády!“
„Na padlé kamarády.“ Odpověděli mu sborem. I Frances.
Její pohár byl spíš poloprázdný než poloplný. A první také nebyl. Víno se blýskalo ve světle lucerny.

Víno rudé jako boky Nemesis... Nikdy se nestane jejich kořistí.
Víno rudé jako krev na Elliotově košili... Hlídku už nikdy nezaspí, usnul navždy.
Víno rudé jako Harveyho šerpa... Schovala ji ve své truhle. Slíbila, že ji předá jeho ženě.

Dopila jako poslední a na dně poháru našla zapomnění. Alespoň na chvíli.

Závěrečná poznámka: 

Odehrává se několik měsíců po Francesině návratu na Skřivánka a na předchozí drabblata nenavazuje.

Obrázek uživatele Terda

První hlídka

Úvodní poznámka: 

Všimli jste si že tentokrát nikoho netýrám, že jo (anebo jenom decentně) :-D Letos to chci pojmout spíš formou momentek. Takže žádnou větší návaznost nečekejte. Zatím se mi to daří psát dejme tomu chronologicky hezky od plavčíka, ale kdo ví jak to bude dál...

Fandom: 
Drabble: 

Frances seděla na ráhně a netrpělivě klátila nohama.
„Achjo...“ povzdechla si otráveně. Takhle si život plavčíka nepředstavovala. Jen prázdně zírat na nekonečnou hladinu a užírat se nudou. To už by raději týden v kuse drhla palubu nebo prala celé směně špinavé prádlo.
„Copak, Cvrčku?“ uchechtl se Ben Harvey z koše.
„Dyž mě to tu nebaví...“
„Každej plavčík se musí naučit sledovat moře. To je na lodi to nejdůležitější.“
„Nejdůležitější?“
„No jo. Co kdyby se objevil nepřítel. Ty budeš první kdo ho uvidí.“
Spiklenecky na ni mrkl. To, že často potkají sotva jednu dvě zbloudilé bárky do měsíce, už jí neřekl.

Závěrečná poznámka: 

Tak nuda by tam byla a o statistiku jsem se snad taky trochu otřela...

Obrázek uživatele Terda

Trable s výzdobou

Úvodní poznámka: 

Tak trochu na odlehčení aneb Frances ještě jako dítko "nezkažený"

Fandom: 
Drabble: 

Frances byla zvyklá, že maminka dávala každou neděli na stůl kytičku. Když se však pokusila stejně vyzdobit stůl jejího družstva v podpalubí Skřivánka, nesetkala se její snaha zrovna s pochopením.

Svazeček fialek v hrnku od grogu na svém místě vydržel jen do prvního poryvu větru. Zbyla jen voda kapající ze stolu a hrnek koulející se po podlaze. Kvítky zašlápl starý Hawkins spěchající na směnu.

Podruhé přinesla kvítí sušené. Štípla ho z klobouku postarší dámy procházející se po nábřeží. Nepřežilo první potyčku.

Svoji snahu o zkrášlení podpalubí ale nevzdala.
Za rytí nožem do Králova majetku si vysloužila půl tuctu ran rákoskou.

Obrázek uživatele Terda

Začátky jsou těžké...

Úvodní poznámka: 

Skřivánek a spol. opět na scéně. Jo a budu drzá a vytvořím mu vlastní fandom. I když si to možná ani nezaslouží...
Ehm název vyjadřuje mé zoufalství nad tématem, které je mimochodem perfektní, což se o mém mozku říci nedá a múza prej odletěla do teplejších krajin.

Fandom: 
Drabble: 

Dusot bosých nohou po palubě. Křik bocmana. Desítky upocených chlapů se opíralo do vratidel. Důstojník v modrém fraku hulákal rozkazy.
„Héj! Rup! Héj! Rup!“
Lana zaskřípěla. Paluba se jí zhoupla pod nohama. Zapotácela se a upadla.
„Héj! Rup! Héj! Rup!“
Muži se do vratidel opřeli ještě urputněji. Lana skřípěla a skřípěla. Námořníci supěli námahou. Loď se zvolna dala do pohybu. Bezradně si dřepla mezi děla a skryla hlavu mezi kolena. Po tvářích se jí koulely slzy. Cítila se ztracená. Ztracená a zbytečná mezi vším tím lomozem, kde každý znal své místo. Jen ona si na palubě připadala tak nějak navíc.

Závěrečná poznámka: 

Tak jsem si říkala, že letos budu hodná a nebudu nikoho trápit ani vraždit... Takže jsem své předsevzetí porušila hned u prvního tématu :-D

Obrázek uživatele Terda

Březnové přístavní hovory

Úvodní poznámka: 

Tak já si to teda taky vyzkouším.

Fandom: 
Drabble: 

Skřivánek se ospale pohupoval na hladině. Slunce ho hřálo do černě natřeného trupu. Vedle něj si Nemesis zálibně prohlížela svůj odraz. Měla boky čerstvě natřené a takeláž ještě voněla novotou.
„Tak co, sluší mi to?“ Zeptala se Skřivánka a koketně protáhla stěžně.
„No...“ pronesl líně Skřivánek a kriticky si ji prohlédl.
„S tou červenou to trochu přehnali. Já bych volil něco decentnějšího. Třeba černou.“
Škodolibě zamrkal dělovými otvory.
„Ty ovšem nemáš vůbec žádný vkus. Pche! Černá! Mahagonová je mnohem elegantnější.“ Zašustila Nemsis nespokojeně plachtami.
„Nerad ti kazím iluze, ale elegantní nátěr ti bude v dubnu na dvě věci. Máš děla?“

Závěrečná poznámka: 

Páni to počítadlo je super :-)

Obrázek uživatele Terda

Slib

Soutěže jsem se neúčasnila, nápady mi unikaly mezi prsty. Až teď se jeden nechal nalákat, tak jsem si řekla že si to aspoň vyzkouším... I když jak to tu čtu, skoro se s tím stydím vylézt na světlo světa...
----
Zvon už dávno utichl. Jen úpění raněné plachetnice se neslo půlnoční tmou. Trup namáhavě skřípěl. Vítr zpíval v lanoví. Anděla bez křídla skrápěla ledová tříšť. Slzy mu stékaly po tvářích a tiše naslouchal.

Už nikdy tě neopustím... Přísahám...

Šeptal do noci tmavý stín. Hrubá ruka ho hladila po dřevěném peří.

Fandom: 
Obrázek uživatele Terda

Šaty dělaj člověka

Více méně navazuje na Dobrou zprávu a Podmínku
varování: morbidní... svým způsobem
----
Frances si prohlížela uniformu, kterou koupila v dražbě Dudleyho majetku. Byl to moc pěkný kabát z dobrého sukna. Ještě zářil novotou. Nablýskané knoflíky se leskly v bledém, zimním slunci. Nikde nebylo ani stopy po zašívání. Mohla jen předpokládat, že si ho jeho předchozí majitel pořídil těsně před vyplutím...

Pořád nemohla uvěřit tomu, že se jí ho podařilo získat. Tak trochu podezřívala Starého Hawkinse z toho, že vyvolávací cenu nasadil schválně nízko, aby si ho mohla dovolit. Původní cena musela být jistě mnohem vyšší. Ale co na tom záleželo. Kabát byl její! A listina schovaná kapse jakoby tím nabyla úplné platnosti.

Fandom: 
Obrázek uživatele Terda

Lepší s otroky dříti nežli s pány jednati

Navazuje na Někdy hrdina nestačí
No... trochu kličkovačka :-/ trochu víc...
práci u vratidla považuju asi za tu největší otročinu, co mohla chudáka námořníka potkat
----
„Proč bych vám měl věřit, slečno Doyleová?“
Harris provrtal Frances podezíravým pohledem. Začínala mít pocit, že by bylo stokrát snažší se sama opírat do vratidla, než vyjednávat s odměřeným kapitánem.
„Máte moje slovo, pane.“
Byl to chabý argument. Ale už nevěděla, jak jinak Harrise přesvědčit, že nelže.
„Vaše slovo? Slečno Doyleová, slova někoho, o kom je známo, že se stýká s nepřátelsky založenými osobami, nemohu považovat za důvěryhodná.“
„Nemám proč bych lhala, pane...“ zamumlala schlíple.
„Nemohu se honit po všech čertech za lodí, která tady možná ani není. Mám své rozkazy.“
Debata byla u konce. Všechna námaha vyšla na zmar.

Fandom: 
Obrázek uživatele Terda

Poražený

Na palubě Nemesis zhruba ve stejné době jako Setkání
Za inspiraci děkuji kopapakovi, bez něj (a hlavně jeho básničky a taky utkvělé představy karafiátu na klopě) bych asi ještě teď tápala v temnotách :-)
----
Kapitán Bertrand seděl za stolem ve své kajutě. Co chvíli si promnul pravé rameno. Ránu mu lodní felčar už dávno ošetřil, ale na košili stále svítil krvavý květ v místě, kde ho zasáhla kule z nepřátelské muškety. Roztřeseně zapisoval hlášení do lodního deníku:

21. prosince jednu hodinu po poledni: střet s nepřátelskou fregatou Skřivánek, 32 děl...

Nervózně okusoval špičku brku. Jeho nadřízené nepotěší, že ho na ústup zahnala malá fregata. Fregata která se jeho Nemesis nemohla rovnat ani palebnou silou ani velikostí posádky. Pyšně si myslel, že ji porazí. Zničí. Místo toho opouštěl bojiště sám raněný a se staženým chvostem.

Fandom: 
Obrázek uživatele Terda

Smíření

Navazuje na Setkání... a podařilo se mi tam propašovat i ten včerejší grog :-)
----
Frances se opírala o zábradlí a upírala oči do noci. Z dělové paluby se nesly rozjařené hlasy námořníků.
„Ty se nepřidáš?“ ozval se za ní Tom.
„Není mi do zpěvu.“
Pořád viděla Jednookého Johna. Mrtvého. Stejně jako mnoho dalších. Pořád viděla Roba. Spoutaného. Tušila, co ho čeká...
„Jsem psanec, Tome... nikam nepatřím. Ani k vám... Ale ani k nim...“
Kývla hlavou směrem k pobřeží.

Nevěděl co říct. Změnila se. Ale ať to způsobilo cokoli, pořád to byla Frances. Jejich malá, pihovatá Frances. Podal jí hrnek s teplým grogem. Ještě se z něj kouřilo.
„Patříš k nám, Fanny...“
Nejistě se usmála.

Fandom: 
Obrázek uživatele Terda

Setkání

Navazuje na Na tenkém ledě a na Ticho před bouří... A ehm... stačí "pokrevní" sourozenci?
----
Chvátala špinavými ulicemi k přístavu. Dělostřelba dávno ustala a ona se děsila se toho, co tam najde.
„Fanny!“
Tak jí nikdo neřekl už dlouho. Otočila se po hlase. Stál na protější straně ulice. Na tváři měl ještě stopy střelného prachu. Byly doby, kdy si byli bližší než sourozenci. Pojilo je pouto druhů ve zbrani. A Frances nikdy nepřestalo mrzet, že se rozloučili ve zlém. Když pak přišla Skřivánka varovat, ani se nepozdravili.
Teď děkovala Bohu, že ho vidí... Živého.
„Tome, co tady...“
„Kapitán mě poslal, abych tě našel dřív, než uděláš nějakou pitomost. Ale obávám se že pozdě...“
Mlčky přikývla.

Fandom: 
Obrázek uživatele Terda

Na tenkém ledě

Odehrává se na vrchovišti krátce po Tichu před bouří a navazuje na Krev není voda
----
Frances se opírala o svou starou, loveckou pušku. Její hlaveň zůstala chladná. Ještě neklesla tak hluboko, aby obrátila zbraň proti těm, které nazývala přáteli. Cítila v zádech nesouhlasný pohled.
„Pohybujete se na tenkém ledě, slečno Doyleová. Nejste v postavení, kdy byste mohla dávat najevo sympatie s...“
Jen si odfrkla. Byly doby, kdy si Fitzgeralda vážila. Teď se styděla, že s ním má vůbec něco společného... Že mu důvěřovala...
„A vy nejste můj velící důstojník“ odsekla chladně. Už jí nestál ani za špetku úcty. Sebrala se k odchodu. Zamířila k pobřeží, odkud se neslo vzdálené hřmění děl. Nepokusil se ji zadržet.

Fandom: 
Obrázek uživatele Terda

U stolu

Navazuje na Poslední cestu... A to jsem si říkala, že už jsem Robovu rodinu týrala dost
Modlitbičku jsme převzala od tud a upravila ji svým potřebám.
----
Ze vsi se ozval jasný hlas kostelního zvonu. Odbíjelo poledne. Kathleen postavila polévku na stůl a sepnula ruce. Zvolna začala odříkávat každodenní modlitbu a děti se k ní postupně přidávaly. Bez prostestů. Bez protažených obličejů. Jack s Patem se nepošťuchovali a nedělali na mladší sestry pitvorné obličeje. Michael nekoukal z okna, kde co lítá. Všichni stáli se sklopenými hlavami a svorně odříkávali důvěrně známá slova.

Pane, dej svůj chléb těm, kteří ho nemají a svůj pokoj každému srdci...

Sedm tichých hlasů se spojilo jedinou prosbu. Jeden hlas však chyběl. Hluboký a vlídný. A židle v čele stolu byla podivně prázdná.

Fandom: 
Obrázek uživatele Terda

Podmínka

přímé pokračování Dobré zprávy
----
Harris podal Frances úředně vyhlížející obálku. Hladká, červená pečeť se ve světle lucerny matně leskla. Opatrně ji rozlomila a začetla se do listu. Když dočetla, svraštila čelo.
„Předpokládám, že to nebude zadarmo...“
Harris přikývl.
„Smím vás přijmout pouze pod podmínkou, že už nikdy nevstoupíte na tento ostrov“ oznámil jí stručně.
„Nikdy?“
„Leda na přímý rozkaz. A radím vám, nesnažte se o vytáčky. Právě jste utekla katovi z oprátky. Budou vás sledovat. Každý váš krok... Ještě jednou šlápnete vedle a už vás nic nezachrání. Takže mi to teď odpřisáhnete.“
Potřásla hlavou. Doživotní vyhnanství byl malý trest za chyby, kterých se dopustila.

Fandom: 

Stránky

-A A +A