Skřivánek

Obrázek uživatele Terda

Zachovejte klid

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ
Mládě odjelo s tatínkem na výlet, a protože mám prej mít klidovej režim, zůstala jsem doma a můžu si napsat to drabble. :)

Drabble: 

Bělavé čupřiny vln hladily boky fregaty. Šedým příkrovem mraků se prodíralo bledé slunce. Zdobilo moře stříbřitými penízky.
Frances seděla ve své kajutě. Na stole měla rozložené mapy a lodní deník, když se ozvalo naléhavé zaklepání. Škrábání brku ustalo.
“Vstupte!”
Do kajuty vpadl uřícený pan Milton.
“Prosímzaprominutíasijsmejinašli,” vychrlil ze sebe.
“Benjamine, zpomalte. Copak jste nějaký usoplený zelenáč?”
Chlapec se zarazil. Popadl dech.
“Promiňte, madam. Asi jsme ji našli.”
Dotkl se kloubem ukazováčku čela a odkvačil.

Vyšla na palubu. Pan Keith jí nabídl dalekohled. Ukázal k jihovýchodu. Matná silueta takřka splývala s obzorem.
“Jestli to je ona, nesmí nám zmizet. Už ne.”

Závěrečná poznámka: 

"Prosímzaprominutíasijsmejinašli" stejně jako počítadlo počítám za jedno slovo. :)

Obrázek uživatele Terda

Z deníku podporučíka Miltona o plavbě fregaty Jeho Veličenstva Skřivánka

Fandom: 
Drabble: 

Zdejší pobřeží se zdálo pusté. Šedivé jako moře, které ho omývalo. Snad neminul den, kdy by vítr nepřihnal aspoň malou přepršku. Jindy pršelo celé dny, jako bychom už nikdy neměli vidět slunce a přišla druhá potopa světa.
Tmavé útesy se tyčily do výšky až sedmi set stop. Zuřivý příboj bičoval jejich úpatí. Běda neopatrné lodi, kterou by vítr zahnal příliš blízko.
Nejednou jsme spatřili místní ženy a děti, kterak paběrkují v zátokách, kde se útesy sklání ke kamenitým plážím a mezi skalisky hledají to, co moře vydalo ze svých spárů. Chabá náplast na bídu, která svírala kraj v železných okovech.

Obrázek uživatele Terda

Bez cíle

Fandom: 
Drabble: 

Hledání jehly v kupce sena se zdálo oproti pátrání po záhadné fregatě jako příjemná kratochvíle. Den za dnem marně křižovali ocelovou pláň. Pátrali po sebemenším náznaku její přítomnosti. Ochota místních rybářů mluvit s královskou fregatou se v tom lepším případě blížila nule. V tom horším mizeli ve skrytých zátočinách, sotva se Skřivánkovy plachty mihly na horizontu. Nikdo ji neviděl. Nikdo o ní neslyšel. Zdálo se, že jejich bezcílné bloumání nemá konce. K eskadře se vrátit nemohli, dokud ji nenajdou. A splnění úkolu nebyli ani o píď blíž než předchozího dne. Nebo před týdnem. Po tajemné neznámé jakoby se země slehla.

Obrázek uživatele Terda

Očekávání

Fandom: 
Drabble: 

Vzduch v admirálově kajutě houstl nervozitou. Snese se na posla nejasných zpráv hněv? Nebo? Naděje na nové rozkazy. Nesmělé očekávání. Mlčení lemované škrábáním brku po papíře. Vůně pečetního vosku.

“Doyleová, vy tu fregatu najdete. A zjistíte, co má za lubem.”
“Rozkaz, pane!”
“Tady máte rozkazy.”
Podal jí zapečetěnou obálku s červenou stuhou.
“Četl jsem vaše poslední hlášení. Jestli vám zase pláchne, nechoďte mi na oči.”
Nádech povzbuzení za strohým pohledem.

Vypluli okamžitě. Nastavili plachty větru a brzy nechali řadu větších sester za zádí. Poháněla je touha splnit úkol. Nezklamou podruhé. Oni ji objeví. Dřív nebo později. Moře je naučilo trpělivosti.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že je téma zřejmé, ale všichni něco očekávají a všichni rozhodně doufají v pozitivní výsledek.

Obrázek uživatele Terda

Baletky na vlnách

Fandom: 
Drabble: 

“Plachta na obzoru!”
Zvolání hlídky v ráhnoví pročíslo nebývale jasné dopoledne. Kolem poledne bylo jasno, že není jediná. Mohutné trupy lodí o dvou i třech palubách. Mnohé z nich už pamatovaly lepší časy. Dlouhé zimní bouře se podepsaly na nátěru i plachtách. Mnohé z nich sloužily na samé hraně dožití. Přečkaly zimu. Přečkají i tu další. Než je rozeberou. Než padnou na otop. Služba na konci světa bez naděje na slávu. Precizně kopírovaly pohyby svých družek. Těžkopádný a přece hladký tanec obratů vypilovaný k dokonalosti měsíci i roky služby.

Pestré signální vlajky se zatřepotaly ve větru.
“Kapitán na vlajkovou loď!

Závěrečná poznámka: 

Tedy najít v ryze mužském světě někoho starého rodu ženského byl trochu oříšek. Ještěže lodě jsou rodu ženského. A mistrovství je snad také zřejmé.

Obrázek uživatele Terda

Hrdinové

Fandom: 
Drabble: 

Skřivánek ukrajoval míli za mílí. Posel neurčitých zpráv.
Byl očima flotily. Prodloužená ruka svých těžkopádných sester. Nezbytné kolečko v soukolí války. A přece nahraditelné. Křehká skořápka jistoty v nejistém světě.
Byl domovem i rakví těch, ke kterým se život otočil zády. Posádka sehraná roky společné služby. Zloději. Pytláci. Pouliční rváči. Do spárů moře je nahnala bída i důtky verbířů. Nebyli hrdinové. Nervali se s mořem pro krále ani vznešené cíle. A přece všichni zas a znova čekali, že přijde jejich den. Den kdy stanou tváří v tvář nepříteli. Pro mlhavou vidinu kořisti. Pro druhy ve zbrani. Pro přátelství tvrzené solí.

Obrázek uživatele Terda

Ráno

Fandom: 
Drabble: 

V noci se neznámé fregatě podařilo Skřivánka setřást. Za rozbřesku je přivítala jen nekonečná zčeřená hladina oceánu. Ani plachta na horizontu. Ani kýlová brázda nerušila neposedné šošolky vln. Ocelová šeď neklidné hladiny odrážela zklamání. Vyhlídka na boj i vzrušení z lovu se rozplynulo v denní rutině. Skřípění pískovce po dřevěných fošnách. Vrčení bocmana. Ráno stejné jako ta před ním. Stejné jako ta která přijdou po něm.

“Dělali jsme, co jsme mohli,” potřásla Frances hlavou k prvnímu důstojníkovi.
Pan Keith jen krátce přikývl.
“A teď?”
“Mám za to, že by o ní měli vědět i ostatní.”
Víc říkat nemusela.
“Kurz jihojihovýchod!”

Obrázek uživatele Terda

Otázky a odpovědi

Fandom: 
Drabble: 

Střet byl rychlý. Protivník o boj nestál. Sotva utichla druhá salva, odpoutal se. Nastavil plachty rannímu větru a uháněl pryč. Skřivánek se pustil za ním. S trochou štěstí fregatu dostihnou. S trochou menší narazí na Královnu.

Večer přerušil stíhání. Co byla neznámá fregata zač? Co ji přivedlo tak daleko sever? Kořist? Narazit v těchto vodách na obchodní konvoj se rovnalo zázraku. A pašerácké kutry s nákladem nedostatkového zboží byly sotva lákadlem. Příliš mnoho námahy. V dešti. Mlze. Za soumraku. Ve zrádných vodách. Odměna mizivá. Co přimělo jejího kapitána se stáhnout? Síly byly přinejmenším vyrovnané.
Příliš mnoho otázek. A málo odpovědí.

Závěrečná poznámka: 

Na moři jsou jedinými soumary obchodní konvoje. Nebo ti pašeráci. Osly, muly ani poníky nevedem. Snad mi to projde.

Obrázek uživatele Terda

Okamžik

Fandom: 
Drabble: 

Noc neochotně předala žezlo šedivému ránu. Mlha neustupovala. Pluli pomalu. Ostražitě. Soumračný lovec. I kořist. Za těžkým závojem se mohl skrývat kdokoliv. Snad rybářská bárka. Drzý podloudník. Možná…
Slabý závan větru pronikl hustou hradbou. Sotva polechtal vršky košovek. Přinesl vzdálené halekání. A přece blízké. Na okamžik se chuchvalce rozestoupily. Tmavý stín v bílém příšeří.
Stačil pohled. Nevyřčené porozumění. Němá sdělení jasných rozkazů. Žádný zvon. Žádný ryk. Jen měkké dusání desítek nohou. Každý věděl, kde je jeho místo. Hladce namazané soukolí stokrát opakované rutiny. Pantomima bojového poplachu.
Čekali.
Pak vítr zesílil. Rozerval mlhu na cáry. Mihnutí vlajky nepřítele. Okamžik překvapení.
“Palte!”

Obrázek uživatele Terda

Probuzení

Fandom: 
Drabble: 

Pan Keith vyšel na palubu se značně rozmrzelým výrazem. Nebylo pochyb, že ho brzké probuzení sotva potěšilo. Kabát měl ledabyle přehozený přes košili. Ani vestu neoblékl. Příkladný zevnějšek se rozplynul ve spěchu. Kadeře se mu divoce kroutily kolem obličeje. Dlouhé prameny obvykle svázané stuhou se vlnily na ramenou v nezkrotném příboji.
Němý pozdrav. Nevyřčená otázka. Tlumený rozhovor.
Stačilo slovo a fregata se pohroužila do ticha. Neproniknutelná mlha ji svírala v objetí. Zdánlivém jako sen, co se nad ránem rozplyne a zbyde jen pachuť každodennosti.
Pan Keith napínal uši, aby zachytil sebemenší šplouchnutí. Vrznutí fošny.
Mlha však svá tajemství nevydá zadarmo.

Závěrečná poznámka: 

Doufám že účes "zrovna jsem se probudil a vůbec se mi to nelíbí" je dostatečně divoký. A že mi to vytažení v nedbalkách bude odpuštěno.

Obrázek uživatele Terda

Na konci

Fandom: 
Drabble: 

Fregata ukrajovala šedou hladinu. Vodící linka pobřeží ztracená v nekonečnu. Dny zmíraly v mlžném oparu. Jeden jako druhý se zemdleně míhaly v kruhu týdnů. Zima na hraně své vlády se nevzdávala trůnu. Mrazivými prsty drtila první příslib předjaří. Ocelový plášť dusil střípky umírajícího slunce.

Lodní zvon hlásil počátek ranní hlídky. Frances vyšla na palubu. Lezavý chlad pronikal do morku kostí. Těžký svrchník si přitáhla ke krku. Střapatý psík jí poposedával u nohou.
“Dobré ráno, madam.”
Odpověděla na pozdrav kývnutím. Očima se snažila proniknout tmou. Mlha ji umocňovala. Ticho sklonku noci rušilo jen skřípění lan. Zdánlivý klid. Ostražité tušení.
Nebyli sami.

Závěrečná poznámka: 

Téma ve mě vyvolává takový ten unavený pocit na konci zimy, kdy člověk už už vyhlíží jaro/změnu/duhové jednorožce a ono je pořád takové to vlezlé nekonečné šedivo. Tak doufám, že to tam vidíte. :)

Obrázek uživatele Terda

Naposled

Fandom: 
Drabble: 

Nikdy se nedozví, kdo vystřelil. A minul.
Když dorazila do přístavu, sněžení se změnilo v déšť. Husté provazce zkrápěly nábřeží. Člun už čekal. Jeho posádka se choulila do těžkých pršiplášťů. Obloha splývala s mořem v jednolité zimní šedi.
“Madam? Měla jste problémy?”
Tázavý pohled v očích kormidelníka.
“Můžete odrazit!”
Muži se opřeli do vesel. Člun ji nesl vstříc matné siluetě fregaty. Ohlédla se zpět. Poslední pohled, než pobřeží zmizelo za šeravým závojem. Déšť smýval ze skrání sůl smutku. Bolest. Únavu. Odvrátila tvář. Bylo na čase uzavřít minulost. Nezapomenout. Odpustit. Sobě. Neznámému střelci. Všem.
Vyplout k příštím dnům s klidnou myslí.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji všem organizátorům za tenhle šílený měsíc. Mám toho plný kecky, ale jsem neskutečně vděčná, že DMD existuje. Letos obzvlášť. I když brblám na témata. Skučím nad nesplupracující Múzou... Ještě jednou díky! :)

Obrázek uživatele Terda

Chyba

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Za nápad děkuji svému muži a Zuzce

Drabble: 

Koník měřil cestu svižným krokem. Hlavou pokyvoval do rytmu. S nebe se zvolna začaly sypat sněhové vločky. Šimraly na tvářích studenými prstíky. Zdobily huňatou hřívu jemnou krajkou. Vítr šípal do uší. Frances si přitáhla si kabát těsněji ke krku. Sněžení zesílilo. Pobídla koníka do klusu. Nemělo smysl se déle zdržovat. Skřivánek čekal.

Tam, kde se cesta vyšplhala na nízký pahorek, zastavila. Na okamžik. Jediné nadechnutí.

Výstřel odnikud rozčísl vzduch. Trhla sebou. Kůň leknutím odskočil. Sevřela hřívu. Tak tak se udržela v sedle. Dlaní sjela po spoceném krku. Rozhlédla se. Pak vyrazila v před. Do přístavu.
Příliš dlouho otálela s návratem.

Závěrečná poznámka: 

Cituji tetu Wiki o významu slova trh: "(nářečně, knižně) třetí osoba jednotného čísla minulého času mužského rodu a příčestí činné slova trhnout, obdoba tvaru trhl"

Obrázek uživatele Terda

Zavřeno

Fandom: 
Drabble: 

Pamatovala chlapce sotva odrostlého. Teď před ní stál dospělý muž. Otázky šlehaly jako řemeny devítiocasé kočky. Slova rozedírala rány na kost. Přetínala kořeny. V jeho očích měla na rukou krev. Zvolila cestu, které nerozuměl. Zlato kabátě. Zdání bohatství. Hon za prospěchem. Závoj sebeklamu v zatvrzelosti neporozumnění.

Zůstala stát na místě dlouho po tom, co zmizel mezi skalisky. Pak položila na zem kožený váček. Obložila ho kameny. Poslední splátka dluhu, který nezpůsobila. Možná někomu přinese štěstí. Naději na lepší život. Pohřbila střípky dvojí loajality. Vyškrábala se do sedla. Otočila koně zpět k přístavu. Nevrátí se. Dveře domova jí zůstaly navždy zavřeny.

Závěrečná poznámka: 

Teda posledních pár dní mi vážně dává zabrat. Vidíte ho tam?

Obrázek uživatele Terda

Návrat

Fandom: 
Drabble: 

V hostinci si půjčila koně. Statný koník dobrácky kýval hlavou. Vyjela z přístavu po paměti. Od západu se valila šedá mračna. Hrozila sněhem. Rozblácená cesta se vlnila na dohled moře. Úzká stužka v zlatavé zimní krajině. Vítr se proháněl stařinou a mrtvým vřesem. Zpíval. Vyprávěl příběhy z dávných světů. Vzpomínky na dětství pohřbené pod hlodašovými keři. Rámované klikaticí kamenic. Dusot koňských kopyt rozbíjel zpěv kraje vodní tříští. Nebyla vítána. Nepatřila sem. Už dávno ne. Přesto ji vábil. Osamělý křemelák šuměl nepřátelstvím. Příslibu mlčení navzdory, zvěsti o jejím návratu ji předehnaly. Vítr je zanesl k mnohým uším.
Už na ni čekal.

Obrázek uživatele Terda

Na dosah

Fandom: 
Drabble: 

S panem Keithem se setkali na nábřeží. Když mu dávala rozkaz, aby zajaté pašeráky odvedl do místního žaláře, neubránila se hořkému úšklebku.
Velitel přístavu se snažil vykroutit. Kličkoval. Oháněl se roky služebního stáří. Za závojem moci úřední se potil jako pašík na rožni. S jazykem vybroušeným argumenty nedokázal držet krok. Příliš mnoho tanečků kolem kaluže bláta. Chytání pašeráků byla špinavá práce. Nebyli to protivníci, se kterými by chtěla měřit síly. Mnozí si nevybrali dobrovolně. Svědomí ubité povinností.
“Pak připravte Skřivánka v vyplutí. Nesmíme zmeškat ranní odliv.”
“Madam.”
Nemusela vysvětlovat.
“Musím něco vyřídit.”
Špinavá práce ji přivedla na dosah ztraceného domova.

Obrázek uživatele Terda

Jako báby na trhu

Fandom: 
Drabble: 

Být kapitánem znamenalo ovládnout hned několik profesí. Podporučíkům byl kapitán učitelem. Posádce vůdcem. Pod slupkou námořníka se skrýval střípek trhovce. Handrkování o poslední sáh lana bylo protivnou rutinou.
Tváří v tvář veliteli přístavu měla pocit, že si z ní dělá především blázny.
“Při vší úctě, pane, v mých rozkazech stojí,...”
“Rozkazy, rozkazy,” rozčiloval se postarší kapitán. Čím déle rozhovor trval, tím méně se divila, že ho schovali zrovna sem. “Říkám vám, že zůstanou na vaší lodi.”
Má-li Skřivánka zbavit šesti zajatců, bude muset použít pádnější argumenty. Určitě nestojí o zbytečné problémy.
“Jak myslíte. Ale budu to muset napsat do hlášení.”

Obrázek uživatele Terda

Sklapla past

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vracíme se na palubu. Mám pocit, že se mi píše čím dál hůř. Nápad přijde, a nedaří se mi ho učesat. Slova se braní.

Drabble: 

Šalupu dopadli o dvě noci později mnohem severněji, než čekala. Kapitán byl starý lišák. Nehodlal se vzdát jen tak. Když po něm žádala dokumenty, tvářil se, že nerozumí. Neměla pro herecké vystoupení pochopení. Ani trpělivost. Dech nepříjemně bodal.
“Ty papíry. Hned!” vyštěkla.
Muž překvapeně zamrkal. Jadrná nadávka pročísla vzduch. Neochotně poslechl. Celý život pašoval kořalku i jiné zboží. Vždy se mu podařilo uniknout. Teď sklapla past.

Za dveřmi kajuty mohla odložit škrabošku rozhodnosti. Úspěšný lov nepřinesl uspokojení. V přístavu pašeráky předají úřadům. Věděla, co je čeká. Život vyrvaný z kořenů. Zeleň domova pohřbená v prachu pouště. Život horší než smrt.

Obrázek uživatele Terda

Za úsvitu

Fandom: 
Drabble: 

Déšť ustal, když se ze šera vynořila vzdálená silueta fregaty. Čluny přirazily k jejímu boku. Stočila pohled k východu. Šedá clona mračen se rozestoupila. Nad tmavozelenou linkou pobřeží, se prodraly bledé paprsky zimního slunce. Prchavé kouzlo rozbřesku tišilo bolest. I únavu. Než se obloha opět zatáhla.

Vrátili se z nočního lovu zmoklí. Prochladlí. Příděl rumu zahřeje zkřehlé údy. I skleslou mysl.

“Jak jste k tomu přišla, z vás nejspíš nedostanu,” ucedil věcně lodní felčar. Pás podlitin svítil na bílé kůži. Odpovědělo mu tiché syknutí.
“Nečekejte zázraky. Hojit se budete pěkných pár týdnů.”
Felčarovo lamentování se rozpilo v konejšivé mlze laudana.

Závěrečná poznámka: 

Sluneční paprsky bych za proužky vydávat mohla, ne?

Obrázek uživatele Terda

Nad propastí

Fandom: 
Drabble: 

Písek skřípal mezi zubama. Železný stisk drtil kosti.
“Kdo jste!?” zavrčel muž. V očích výraz vzteklého psa.
“Nejsi. Tak. Starý. Aby. Ti. Paměť. Nesloužila.”
Odpověď trhaná bolestí. Čepel nože ztupilo překvapení. Na okamžik.
“Co tady, k čertu, děláš?”
Otázka vyvolala vzpomínky. Stejně jako tehdy stála nad propastí. Snažila se popadnout dech. Žebra hořela.
“Běž domů, Fergusi...”
Prosba zadupaná v písku. Zavřela oči.
Teď zaplatí.

Čekala smrt. Ta však nepřišla.
Nekonečně dlouhý okamžik smíření povolil sevření. Hrubé ruce ji popadly za paži. Pomohl jí vstát.
“Nikdy jsme se nepotkali.”
Souhlas stvrzený mlčením. On nezabije dceru svého přítele. A ona ho neudá.

Závěrečná poznámka: 

Téma beru jako rekonstrukci vzpomínek, které by radši zapomněla a také v doslovném původu slova "znovu postavit". Snad je to zjevné.

Obrázek uživatele Terda

Přízrak minulosti

Fandom: 
Drabble: 

Kýl se zaryl do písčitého dna. Od pláže je dělilo jen pár kroků. Ledové tesáky se zahryzly do lýtek. Námořníci třímali píky a sekery. Frances je vedla mezi balvany. Déšť jim byl spojencem.

Nepatrné gesto zastavení. Vyčkávali. Pak se ve světle lucerny mihl záblesk obličeje. Dech zadusil výkřik překvapení. Vykročila vpřed. Sama.
“Madam?”
Zavrtěla hlavou.
Věděla, že dělá chybu. Ale nemohla jinak.

Vsadila na vrtošivou kartu. Na jejím líci se možná nacházela smrt.
“Fergusi!”
Muž sebou trhl. Lucerna se roztříštila. Zaváhal jen na okamžik. Čepele nožů zlověstně zazvonily. Souboj stínů. Chlad oceli svíral hrdlo.
“Běž domů, Fergusi..” zasípala. “Nikdo nepřipluje.“

Obrázek uživatele Terda

Dvojhlas moře

Fandom: 
Drabble: 

Čluny zamířily ke břehu. Obrys pobřeží temněl před příděmi. Skasali plachty. Muži se opřeli do vesel. Mlčeli. Zabírali takřka neslyšně. Každý záběr je přiblížil cíli v němém zápase s vlnobitím. Frances sledovala mihotavou bludičku. Naslouchala hlasu nočního moře. Déšť šuměl. Šplíchání vln udávalo rytmus. Vzdálený příboj pěl druhý hlas. Věděla, že nenaslouchá sama. Cizinec s lucernou poslouchá také. Špicuje uši. Aby v burácení příboje rozpoznal tichý zpěv vesel. Upírá oči do tmy, aby mu neunikla prchavá odpověď. Ostražitý jako lasice. Připraven zmizet při sebemenším náznaku zrady. Lovec a kořist. Oba měli smysly našponované. Nesmí udělat chybu. Protože ty moře neodpouští.

Obrázek uživatele Terda

Noční služba

Fandom: 
Drabble: 

Frances vedla svůj člun vstříc pobřeží s obezřetností zkušeného mazáka. Druhý ji následoval. Vlny se tříštily o zešedlé boky. Přídě statečně vzdorovaly neklidné hladině.

Každý večer za soumraku se vydávali v otevřených člunech na moře. Brousili podél pobřeží. Noc co noc troufale čelili nástrahám moře i skrytých skalisek. Ráno se vraceli pod křídla fregaty. Nabrat síly k další leči.

Nevděčná služba se stala otázkou prestiže. Každý chtěl ukázat, že se noční plavby neleká. Po podloudnících však pátrali marně. Až jednou. Na sklonku deštivé noci. Když už mysleli, že se opět vrátí s nepořízenou. Za závojem deště se zakomíhalo nesmělé světlo.

Závěrečná poznámka: 

Kdo se jen tak nedá, je doufám zjevné.

Obrázek uživatele Terda

Pochybnosti

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

To si tak říkáte, že napíšete drabble až přijdete ze zahrady. Jenže plány se rády střetávají s realitou, že. Takže o několik sebemrzačících pokusů tříhlavé Saně a jedno převazování tlapy Zvířeti později, Múza prohlásila něco o tom, že padla, a vůbec mi to nešlo od ruky.

Drabble: 

“Opravdu není jiná možnost, madam?” zeptal se pan Keith u večeře. Lucerna hrála stínové divadlo. Otázka visela ve vzduchu. Frances zkoumala svůj pohár. Víno se lesklo zkroceným plamenem.
“Není.”
Odpověď říkala vše. A přece nic. Nedovolila nahlédnout za závoj mlčení. Myšlenky. Stínohra emocí skrytých před zkoumavým pohledem.
“Bude to nebezpečné.”
Na čele brázda starostí. O loď. O kapitána. Patří k sobě.
“To bude,” připustila.
Upila z poháru. Klidný tón odpovědi rozehrál struny neklidu. Oči se setkaly v hovoru beze slov. Ztupil osten nesouhlasu.
“Je na čase spustit čluny. Pašeráci nespí.”
Udělá, co je třeba. Splní rozkaz. Převezme velení nad lodí.

Závěrečná poznámka: 

(Ne)odhalování bych tam měla. City, pocity a emoce snad taky...

Obrázek uživatele Terda

Návrat

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Zamyšleně sledovala obrysy pobřeží. Na samém vrcholku hlavního stěžně. Daleko od mumraje paluby. Jen ona, vítr a myšlenky. Rozlétly se po šedé hladině na křídlech mořských ptáků. Za hradbou příboje ležela země, kde se narodila. Zelená deštěm. Útesy halil závoj mlhy. Rozkaz ji vháněl mezi mlýnské kameny. Vyplašila houf pochybností. Nastal čas opustit vlídnou náruč samoty. Vrátit se k neúprosné každodennosti.

***

Z posádky vybrala čtyři desítky mužů. Zkušených námořníků, kteří se nezaleknou dravého moře. S večerním zvoněním spustí čluny. Navzdory větru a dešti budou brázdit pobřežní vody. Pátrat. Slídit. Dostát povinnosti. Mohla jen doufat, že ji kola dvojí oddanosti nesemelou.

Závěrečná poznámka: 

O původu slova karanténa říká teda Wiki toto: "Slovo karanténa pochází etymologicky z italského slova quaranta (čtyřicet)" a toto: "Francouzský výraz quarantaine zachovává i původní význam (asi čtyřicet, okolo čtyřiceti). Totéž platí o italském quarantena/quarantina. V mnoha jazycích je výslovnost podobná jako v češtině, jen s odchylkami v pravopisu; původ slova v nerománských jazycích nebývá, stejně jako u nás, na první pohled zjevný."

Doufám tedy, že dvojí využití tématu je zjevné.

Obrázek uživatele Terda

Podloudníci

Fandom: 
Drabble: 

Znovu se rozdělili, ještě než se na obzoru zamihotala rozpitá linka pobřeží. Královna bude chránit svou menší družku před nebezpečím z otevřeného moře. Skřivánka čekala nebezpečná mravenčí práce na dohled pobřeží. Příboj se tříštil o skaliska. Stala záhubou nejedné lodi. Frances znala jejich záludnost. Krutost. I skryté zátočiny za zuby skal. Byly kotvišti pašeráků. Pod rouškou noci malé kutry přiváželi náklad podloudného zboží. Jejich kapitáni byli mazaní. Odvážní. Neváhali hlídkujícím lodím proklouznout za bouřlivé noci. Za mlhy. Velikostí se nemohli fregatě rovnat. Obratností ji hravě předčili. Mají-li být rovnocennými soupeři, bude muset sebrat všechnu svou lstivost. A cit pro spravedlnost.

Závěrečná poznámka: 

Kdo je malý a (ne)škodný je snad zřejmé.

Obrázek uživatele Terda

Nazí ve strachu

Fandom: 
Drabble: 

Vlajkovou loď i její souputnice nechali daleko za sebou. Navzdory shledání s Královnou, se nad Skřivánkem vznášel závoj nervozity. Téměř neviditelný. Skrytý očím lodníků. Jen Tom věděl. Nové rozkazy obnažily staré rány. Viděl je, když připíjeli na druhy ve zbrani. Na obyčejné lidské bytí. Záchvěv strachu za oponou veselí. A přece nahý. Jestli vstoupím na břeh, nedožiju Vánoc. Ta slova mu rezonovala myslí dlouho po tom, co ho člun odvezl zpět ke Královně. Její krajané křivdy nezapomínali. Neodpouštěli. Ani ty domnělé. A pomsta chutná i po letech. Věděl to. Znal ji. Nebyla jiná. Jen roky služby obrousily hrany divoké šelmičky.

Závěrečná poznámka: 

Téma je mimo jiné schováno také v přípitku.
Abych citovala tetu Wiki: "Mužské jméno Adam pochází z hebrejštiny, kde termín אדם Ádám znamená „člověk“."

Obrázek uživatele Terda

Z vlajkové lodi

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jelikož jsem použila obrazovou formu šifry, naleznete zprávu v odkazu. :)

Závěrečná poznámka: 

Zpráva je zašifrována pomocí vlajkového kódu z roku 1799 v kombinaci s klasickou číselnou abecedou. Jako jedno slovo počítám vlajku či dvojici vlajek (oddělené mezerou), podle metodiky, že číslo je počítáno jako slovo
Klíč pro řešení naleznete zde.
Rěšení:Skřivánkovi. Kapitán na vlajkovou loď. Podat hlášení. Převzít rozkazy. Proveďte bez prodlení. Přijměte pozvání na večeři.

Obrázek uživatele Terda

Zpěvem proti trudomyslnosti

Fandom: 
Drabble: 

Zamířila dalekohled směrem, který pan Keith ukazoval. Matný obrys plachet získal reálný tvar. Cvičené oko rozpoznalo plamenec třepotající se ve větru.
“Pane Miltone, dejte vztyčit vlajku!”
Chlapec se uctivě dotkl čela a odběhl. Paluba ožila v čilém ruchu. Pískovec skřípal o dubové fošny. Tesař a jeho pomocníci se činili s nebývalým úsilím. Skřivánek si neutrhne ostudu.

Vyhlídka shledání zaplašila napětí neklidných dní. Večer se podpalubí rozeznělo hrubými hlasy námořníků. Píšťala zdatně sekundovala houslím. Bubínek z kůzlečí kůže udával rytmus. Zasloužili si vzácnou chvíli oddechu. Dobrá nálada udrží morálku v jejich stísněném, dřevěném světě. Vždyť jim byl domovem i vězením zároveň.

Obrázek uživatele Terda

Nerušit!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Trošku odlehčíme :)

Drabble: 

Sotva za Frances zaklaply dveře kajuty, setřásla z ramen těžký svrchník. Muří nohy v lodním deníku zradily masku neúnavnosti. Bouře je srazila na dno. Ale přežili. A až se déšť rozptýlí, snad se opět setkají s Tomovou Královnou. Poslední myšlenka se rozplynula v propasti spánku.

“Jestli kapitána vzbudíš, vrazím ti takovou po papuli, že se ti hlava otočí třikrát do kola a druhou chytíš o podlahu!”
“Co je to tady za kravál!?”
Námořní pěšák na stráži se snažil splynout s dřevěným obložením.
“Prosím za prominutí, madam. Pan Keith se nechá poroučet. Plachta na obzoru.”
Trest počká. Teď je čeká práce.

Stránky

-A A +A