DMD č. 30. pro 30. 4. 2012. Téma: Trumf

Obrázek uživatele Amy

50:50

Občas (ale ne často) přemýšlím nad tím, co bych ti řekla, kdybychom se znovu potkali.

(což se samozřejmě nestane. Už proto, že ty jsi ty)

Na okamžik bych nevěřila svým očím.

Poté bych se tě zeptala, jak ses celou tu dobu měl. Vsadím se, že jsi, zatímco jsme se neviděli, zažil spoustu dobrodružství.

(neodpověděl bys, ale to nevadí)

A konečně bych se omluvila. Cosi mi říká, že ti to dlužím.

Protože ty jsi ten, kdo mi do rukou vložil finální kartu, onen pochybný trumf, který mi pomohl porazit smrt.

(snad! jednou provždy)

A za to ti budu již napořád vděčná.

Fandom: 
Obrázek uživatele Ness

Někomu se nezavděčíš...

Vojtu vyrušil od psaní seminárky (a zírání na facebook) zvonek. Byla to sousedka zdola, paní Zajícová.
„Dobrý den?“
„Dobrý den! Od vás jdou strašné rány, z toho zadního pokoje!“
„Tam ale nikdo není, já jsem tu teď sám. Nejsou to ti sousedi nad náma, co rekonstruují?“
„Hm. Ale minulý týden, jak jste tady měli v sobotu párty!“
„To jsme celou dobu jen seděli v kuchyni a povídali si, spolubydlící přivezl zabíjačku.“
„Hmm. No ale patnáct, dvacet lidí, to nadělá hluk!“
„Dvacet?! Tady nikdo cizí nebyl, jen my, co tu bydlíme.“
„Hmmm... a to víte, že jste nás minulý rok vytopili?!“

A/N: Tento hovor se skutečně stal. Tito sousedi nás nesnáší kvůli dvěma spolubydlícím, kteří dělali bodel a byli vypakováni. To sousedům nebrání v neustálých stížnostech, např. že dupeme apod. (naposled nám to soused přišel - a nemyslel tím zrovna tu chvíli - že poslední dobou příšerně dupeme. Tuto společenskou návštěvu vykonal o půlnoci.). Vytopení se bohužel odehrálo taktéž, ovšem narozdíl od manželů Zajícových* si nikdo jiný nemyslí, že ten opotřebením prasklý přívod vody do dřezu byla naše vina.

*příjmení změněno

Fandom: 
Obrázek uživatele Charlie

Procházka

Fandom: Pepek námořník

Slečna Oilová se procházela po nábřeží a užívala si krásného dne. V tom jí cestu zastoupil zavalitý silák.
„Kampak, slečinko?“ řekl a chytil ji kolem pasu.
„Co si to dovolujete?! Pomóc!“ zakřičela a snažila se vymanit z jeho sevření. Zloduch se jen smál.
„Pusť ji,“ nařídil mu námořník, který sem hned přiběhl. V rukou ještě nesl soudek, který před chvílí vykládal z lodi.
„Tak to mě ani - moment, co je v tom soudku?“ znejistěl silák.
Pepek zarazil do sudu svoji fajfku jako pípu a párkrát si srkl.
„Můžeš hádat třikrát,“ ušklíbl se a poslal ho jednou ranou do říše snů.

Fandom: 
Obrázek uživatele Keneu

Na co spoléháte?

pozn.: BJB a nějaké kousky SPOILERů
pozn. 2:Když nevíte coby,
crossněte dva soby.
Nestačí-li Watsonův pulover,
použijte multicrossover
pozn. 3: z DMD mi definitivně hráblo. Na pokraji smrti mrazem, na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to!
pozn. 4: vřelé díky sosačkám, KaTužce a Nifredil, Glorii, všem účastníkům, životu, vesmíru a vůbec...

Markýz de Carabas si uložil u Starého Baileyho stříbrnou krabičku s vajíčkem.
Horác Badman marně hledá tři esa v pravém šosu.
Andy Dufresne dostal plakát Rity Hayworthové a bibli.
Aragorn odkládá hraničáře a představuje se Sauronovi.
Lavender pečlivě schovala svoji dceru.
Voldemort si je jistý svou sbírkou viteálů.
Columbo se vrací s poslední otázkou.
Doctor má, na rozdíl od Donny, kapsy.
Cimrmani se drží osvědčeného Jmelí.
Tess má kachničku a návnadu na různobarevné nápady.
Rebelka si i letos odchytila múzu do sklenice od okurek.
Nám ostatním nezbývá než modlit se ke svaté Glorii a pět chválu na KaTužku a Nifredil.

fandomy: Nikdykde, Limonádový Joe, Vykoupení z věznice Shawshank, Pán prstenů, Tin Man, Harry Potter, Columbo, Doctor Who, Divadlo Járy Cimrmana, DMD

Obrázek uživatele Galadion

Trumf a triumf

Jon Arbuckle stál před svým kocourem a už půl hodiny se ho snažil donutit k akci.
„Garfielde, k noze!“
Kocour se ani nehnul.
„Garfielde, povídám k noze!“
Garfield jen otevřel oko.
„Odie, předveď mu to. K noze!“
Malý psík se připlazil a sedl si.
„Vidíš!? Takhle se to dělá. A teď ty! K noze!“
Garfield zavřel oko.
„Sakra, co s tebou?“
Nic.
„Dobrá, zbývá poslední možnost.“
Nadechl se. „Mňááááu!“
Garfield se protáhl, překulil, zívl a odpověděl. „Mňau.“
John vyskočil radostí. „Právě jsem úspěšně komunikoval s nižší životní formou!“
„To já dělám celý svůj život,“ řekl Garfield a v klidu usnul.

Fandom: 
Obrázek uživatele Owlicious

Přátelství nade vše

Drahá princezno Celestie,

Snažila jsem se. Opravdu jsem se snažila, ale svou misi nemohu úspěšně splnit. Trvalo mi to dlouho, ale konečně jsem pochopila, že přátelství nemůže být nikdy prozkoumáno úplně. Život žádného poníka není dostatečně dlouhý, aby pronikl všemi jeho tajemstvími. Je potřeba, aby se na výzkumech tohoto speciálního druhu magie podíleli pokud možno všichni.
Přátelství je totiž tím nejmocnějším, co můžeme v životě potkat.
Je silou, která nás činí většími, odvážnějšími, šlechetnějšími, lepšími.
Přátelství v nás probouzí naše nejskrytější touhy, pomáhá nám naplňovat naše ambice a rozvíjet naše talenty.
S přáteli se stáváme neporazitelnými.

Stále Vaše studentka

Twilight

Obrázek uživatele Arengil

Trumf na Živsu

Předchozí kapitola Černá studna
----

Teď měl konečně něco v ruce! Ale co je dymej, se už nedozvěděl, protože dveřmi záchodků někdo zuřivě zalomcoval.

S nenaloženým elementálem by si přece Jirka snadno poradil... Byl na tyhle věci eso, takže pokud už používal něco takového, určitě o tom věděl - neudělal by tak pitomou chybu...

Dveřmi prošlo několik ruských nadávek. Kdo je to tam?
Skrz klíčovou dírku Mirek zahlédl kus uniformy sovětského lampasáka a za ním... snad ne tlustého vyšetřovatele z Vyšehradu? Ale ano, ten hlas bezpečně poznal. Byl to špión a Mirkův trumf.
Ten už na nic nečekal a bleskově se přemístil. Nadvakrát - jako do Budče.

----
Pokračování najdete na mém livejournalu a časem jistě i na Budči. ;)
Jo a Viktorín Živsa je telepat z Vyšehradu.

Děkuji ještě jednou všem za krásné a povzbuzující komentáře, byly mi vším...

Obrázek uživatele Quiquilla

Karta lásky

„Vaše minulost, slečno.“
Otočila jsem první dvě karty.
„Laskavá paní... a poté rozloučení, svár,“ podívala jsem se na Maud. Zbledla.
„Současnost…“
„Starší pán. Velmi přísný,“ zaškaredila jsem se, „Netuším, kdo to může být. Vy ano, slečno?“
Maud se zasmála.
„A mladý muž. S dobrým srdcem.“
„Nepokračuj, Sue!“
„Musím, slečno, jinak vás štěstí opustí.“
Obrátila jsem další.
„Budoucnost.“
„Cesta. Možná cesta srdce…“
Poslední kartou měla být srdcová dvojka, ale vypadla mi.
Místo ní jsem otočila károvou dámu.
Obě jsme se zarazily.
Připravila jsem si ty karty dopředu. Myslela jsem, že mám v rukou všechny trumfy.
Ach, jak jen jsem se mýlila…

Fandom: 
Obrázek uživatele Blanca

Případ sličné slečny

Sherlock se zhluboka nadechl, jako plavec připravující se ke skoku.
Vkročil do místnosti, označené policejní páskou jako místo činu.
Nevraživý pohled Andersona, ústa Donovanové stažená do pevné čárky.
Oči přejely místnost, krok sem, skok tam.
Pokleknout k oběti, prohlédnout skrvnu na podlaze.
Verdikt pro Lestrada a Johna:
"Může za to kočka."
Nevěřícné pohledy všech zúčastněných.
"Nejspíš oběť vzbudila, proto ten župan. Šla jí dolít vodu, ale kočka se jí připletla pod nohy a ona upadla. Jak padala, džbán jí vyletěl z ruky, voda se vylila a prázdná nádoba jí spadla na hlavu. Jedna nula pro pachatelku, myslím, že vám proklouzla."

Fandom: 
Obrázek uživatele Innes

Toť otázka.

Zatím se hra vyvíjela podle jeho plánu.
Agnes ležela na zádech, hlavu položenou na Liamově klíně. Po měsících plných útrap, zabíjení upírů, kleteb a ostatních voodoo blbostí byl konečně klid.
Liam hladil fénix po vlasech. Všechny trumfy měl v rukou, teď jen stačilo neudělat žádnou pitomost.
Andrásův souhlas, prsten, kvůli kterému jeho přátelé přepadli Britské muzeum, a všechny ty ostatní věci.
„Agnes?“
A teď zachovat klid a soustředit se.
Lehl si vedle ní a vzal její ruce do dlaní. A mluvil. Nebyl si vůbec jistý, co říká, ale myslel to od srdce.
Jediné, na čem záleželo, byla její odpověď.
„Ano.“

Obrázek uživatele eliade

O zajících a dobrém obědě

A/N: Věnováno všem, kteří ve škole disponují takovýmito "trumfy".
A taky nám všem, kteří jsme dokázali tuhle drabblící hru hrát až do konce, ač jsme třeba všechny svoje trumfy už dávno použili, že :D.

Jednoho dne se paní učitelka rozhodla zkoušet z přírodopisu.
„Koho si dneska vyvoláme?“ zeptala se. Ve třídě bylo hrobové ticho. „Tak pojď, Machu, s tebou už jsem u tabule dlouho nemluvila.“
Mach vstal a nešťastně zamířil na stupínek.
„Tak nám pověz, co víš o zajících.“
„Ehm… V neděli nám maminka udělala jednoho na smetaně…“
Ze třídy se ozval smích. I paní učitelce trochu zacukaly koutky.
„A dál?“
„Dál? No, byla to dobrota.“
„Oběd nechme stranou. Řekni nám něco o zajíci obecném.“
„Zajíc obecný, no, žije… v lese. Jasně. Žije v lese.“
„A ještě?“
„Hm… žije v lese a… na poli!“

Obrázek uživatele Ebženka

Další ze snů Hanse Thomase

Křížová pětka s károvou sedmou ležely ve stínu obrovského fíkovníku. Blaženě se usmívaly, držely se za ruce a vzrušeně mumlaly: "Rebarbora... mango... gramíny... citron... hrušková marmeláda..."

Hans Thomas je okamžitě poznal, i když je viděl poprvé. Pohlédl na poloprázdné lahve a žhavá touha ochutnat alespoň jedinou kapku purpurové limonády ho na okamžik pohltila tak, že se zastavil.
"Ne. Musím být žolík. Musím najít Srdcové eso. Limonáda svádí k zapomnění," zašeptal si, a umíněně pokračoval, i když už ho nohy sotva nesly.

Prošel drobným remízkem a na pasece zahlédl zlatožluté mihnutí. Tančila. Rozbušilo se mu srdce. Počkej na mě, mami, prosím!

Obrázek uživatele Tyto Alba

„Ovšem váš bratr byl vrah!“

(Pozn. 1: Věnováno Bobertovi, neb ona to našla, i když jsem na to myslela, což ale nemohla vědět :)

Důsledkem příchodu lorda Alfreda na večírek byl nejprve hlasitý šepot a poté hrobové ticho. „A já myslela, že tu bude nuda,“ šeptla lady Cavendishová vzrušeně své společnici. „Četla jste jeho komentář k vystoupení naší hostitelky v roli Salome? Prý je jen podprůměrná tanečnice, které publikum aplaudovalo omylem!“Lady třepla vějířem. „Něco se stane!“
Nikdo nemohl slyšet, co Maud Allenová, dobrá hostitelka a podprůměrná tanečnice, na lorda Alfreda zasyčela. Jeho odpověď však druhého dne otiskly všechny větší noviny. „Jistě, madam,“ pronesl. „Ovšem váš bratr byl vrah.“

(Většina novin druhého dne otiskla také perokresbu vějíře slečny Allenové, dopadajícího na nos lorda Alfreda.)

***

(Pozn. 2: And that´s all, folks! Byl to dlouhý, ale hrozně krátký měsíc. Teď nezbývá, než napsat knihu. Organizátorům děkuju, čtenářům ještě víc... see you in 2013! :) Hú!)

Obrázek uživatele Anne

Trumfování postav

Pche, hlava v lednici, co teprve posprejovat Doktorovu TARDIS. Cha, pomočení osazenstva vážených básníků. Napsat, ,Hello Sweetie´ na betonovou zeď konce světa. Ále, dvacet tři břich rozpáraných za patnáct vteřin. Tss, říct grázlíkům, že jsou nanic. Slavnému fotbalistovi upřímně odhalit: „Jsi gay.“ Poslat Franka doprostřed bitevní vřavy před jídelnou v županu a s nohama v sádře. To tak jít v noci na hřbitov s mrtvou kočkou. Zavolat: „Hello, boy!“ na sebe sama. Skočit z jedenáctýho schodu. Vyprávět o smrtelném doteku stříbra pro upíry a máchat při tom stříbrnou vidličkou. Pod nosem a zákazem bratra si vyrazit na výlet po hospodách.

Fandomy: Sherlock BBC, Harry Potter, historie/RPS, Doctor Who, Samurai champloo, IT Crowds, Queer as folk, M*A*S*H, Dobrodružství Toma Sawyera, Torchwood, Přístav volá, Zaklínač, James Herriot

Obrázek uživatele Erys

Cesta na start

Poznámka: Poslední den by si možná zasloužil něco lepšího. Ale co už, snad si to aspoň někdo přečte rád.

-----

„Za zády mám Žichlínek, vlakem jezdím od plínek“

Aspoň skoro.
A dneska se ukáže, jestli to bude stačit.
Jestli znám železnici aspoň tak, jak si myslím.

„Třebová je vážně hezká,
ať je Dlouhá nebo Česká,
za ní vlak dál o kus cesty postoupí“

Tuhle trasu dneska nejspíš ještě pojedu.
Z České Lípy někam na trať Excelsioru to určitě půjde.
Excelsior někam na Olomouc, to slibuje spoustu bodů.
Jenže to pojedou všichni.
Můj trumf bude muset být něco jiného.
Taky uvidíme, co budou bonusové stanice.

Přijíždíme do Kolína, čas přestupovat. Zbývá poslední vlak.
„Tak přátelé mějte se, zpívejte a smějte se.“

-----

Poznámky vysvětlovací:
Ukradené úryvky jsou z písničky Hurá na Potštejn skupiny Trumf.
Vztaženo k 22. dubnu. Ten den proběhlo první kolo letošního mistrovství ČR v cestování vlakem, se startem v České Lípě.

Fandom: 

Májové dny

Nastává máj. Po bílých třešních přicházejí na řadu jabloně.
A jaro vytahuje své hlavní trumfy.
Koruny kaštanů se rozzáří jasně zelenou a zlatou a ozdobí se bílými nebo růžovými lampiónky. Všude rozkvétají šeříky a šíří kolem sebe nádhernou vůni.
Žádný den už není všední, všechny jsou projasněné sluncem a barvami. Po nich přicházejí čarovné večery, zelenomodré nebo nafialovělé, s vlahým vzduchem plným vůní. Pronikají i do šedých ulic, kde jako by utichal i hluk aut. Omamují, vyvolávají neurčité touhy. Rozletět se někam do dálky, splynout s květy na keři, protančit noc na trávě pod korunami stromů…
Triumfální vrchol a závěr.

Fandom: 

Černé eso

Oblohou se rozezněl dračí řev podobný zvuku deseti hromů a jedna z přepravních konstrukcí se začala tříštit. Étoile sebou leknutím trhla a vyděšeně se zadívala na velkého černého draka, který měl tu katastrofu pravděpodobně na svědomí – vypadal stejně překvapeně jako všichni kolem.
I posádka oněměla a zírala na tu spoušť. Kdo mohl tušit, že Britové vytáhnou takovýhle trumf?
Britští draci se vzpamatovali o okamžik dřív a posíleni novou nadějí zaútočili na řady Francouzů. Étoile rozčileně sekla drápy po kosokřídlatci, který prosvištěl kolem, aniž by jí věnoval pohled; věděl, stejně jako kdokoli jiný, že nové karty obrátily boj v prospěch ostrovanů.

Fandom: 
Obrázek uživatele Aveva

Čtyřiatřicátí

Byli čtyřiatřicátým národem, který si Ho zvolil za svého nejvyššího Boha.
Měl všechno, co požadovali. Velikost. Všudypřítomnost. Neuchopitelnost.
Věřili v Něj. Provázel je na každém kroku. Spaloval obviňujícím žárem. Jak by bylo možno v Něj nevěřit?
Uctívali Ho. Dával život. Dával světlo. Přicházel k nim každý den. Jak by bylo možné Ho neuctívat?
Někdy o Něm pochybovali. Ale to byl největší trumf slunečního Boha. Zatmění. Stačil okamžik a víra se obnovila. Čistší. Tvrdší. Zběsilejší.
Nemilovali Ho. Byl lhostejný a krutý. Báli se Ho. Ale lidé si tvoří bohy ke svému obrazu. Jeho krutosti a lhostejnosti je tedy zbytečné se divit.

Obrázek uživatele Rya

Jak přetrumfnout smrt

nesoutěžní, na rozloučenou. Díky moc, bylo to úžasné!

Když se kácí les, létají třísky.
Když probíhá povstání v ulicích města, dojde občas k nehodě. Smrtelné.
Barabáš by tomu neříkal tak úplně vražda, ale rozsudek smrti ho nepřekvapil.
Zato propuštění překvapivé bylo. Že si davy vyžádají jeho osvobození výměnou za smrt zjevně nevinného muže, to nečekal. A ten nešťastník ani neprotestoval!
S úšklebkem odsouzence pozoroval, jak klopýtá k popravišti. Jako jehně na porážku, pomyslil si.
Pak se jejich pohledy setkaly. V očích toho, který bude zabit místo něho, spatřil odvahu lva.
Bude žít jen díky tomu, že on zemřel.
Možná o tom Barabáš někdy přemýšlel.
A možná taky ne.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

Je Alenka?

A/N: Věnováno úžasným dokonalým organizátorkám DMD. Jste úžasné a milujeme vás! Ale remcat samozřejmě musíme, bez toho by zadávání témat nebylo úplné ;) Bylo to skvělé!
****

Je večeroles. Podzimní stmívák.
Všechno životné se stočilo do klubíčka a usnulo.
Selvy odsyštěly do korun stromů a tichounce vrkotají, aby uspaly mladé.
Měsícodlak vyluzuje houkavé skřeky. Kchrrrrá!
Holčička kráčí po mýtožině a ustrašeně se rozhlíží.
Temný lesoň jí hrozí housenkami.
Ztratila se tu. Hledají ji venku.
Není Alenka. Je jiná, nová, neumí snít, nechce tu být.
Šustí jí praská pod nohama, motýli s máslem na ni útočí ostrými křídly.
Před chvílí ji pronásledovala houpací vážka.
Ale největší nebezpečí číhá za růžovořem.
Velké červené srdce královnina vojáka se papírově dme.
Rudý trumf se založeným šípem.
Krvácí jezelen.
Nikdy ji nenajdou.

Obrázek uživatele Zuzka

Podfukář

Společnost vybraně pojedla, všichni svorně zasedli ke karetním stolkům.
Ten kurát má hubu plnou keců, špatný karty se mu v ruce jen hemží. Nemá šanci.
On byl švihák. Důstojník, krasavec, příjemný společník. Dopracovat se k takové pověsti ho stálo spoustu úsilí.
Ale vyplatilo se to. Věděl, že alespoň tři páry jiskřivých dívčích očí ho dychtivě sledují. Snažil se okouzlit tu, která se zdála nejchytřejší. Aspoň s ní bude zábava.
Visela mu na rtech, ráda se bavila na účet těch, kdo se jí znelíbili.
Měl v kapse finální trumf.
"Víte, slečno Elizabeth, že jsme s panem Darcym vyrůstali skoro jako bratři?"

Obrázek uživatele Suzanne

Nebát se a vyhrát

Rozehrála dlouhou partii.

Nejdříve ho přimět k hovoru. K hovoru, ve kterém ji nebude kritizovat. K hovoru o něm.

Po patřičné (dlouhé) době ho pozvala, aby s ní o pauze poobědval. Kručelo mu v žaludku, tak přijal.

K Vánocům mu darovala láhev archivního skřítčího vína. Vypili spolu.

Bylo slušné mu to oplatit. Pozvala ho k sobě domů. Navrhla tykání. Byl přiopilý, tak přijal.

Po patřičné (dlouhé) době ho políbila. Nebránil se.

Trvalo to celé měsíce, ale nakonec vyhrála. Měla nezvratný důkaz, že Severus Snape k ní cítí to samé, co ona k němu. Jeho patron změnil podobu. Vypadal jako vydra.

Fandom: 
Obrázek uživatele Dangerous

Trojka. Sedma. Eso.

Trojka.
Jedna byla mladá, černovlasá, s jemnou pletí, útlou postavou. Dlouhé řasy cudně zakryly krásné oči, bledá líčka zalil ruměnec.
Druhá byla stará, šedovlasá, s pletí vrásčitou, postavou nabobtnalou. Dívala se přímo na něho, její tvář navždy zesinala.
Sedma.
Sedm dní stával pod jejím oknem. Neslyšně, téměř bez hnutí, snad aby ji nevyplašil. Sedm dní něžné trpělivosti přineslo mu její úsměv.
Sedm sekund stál nad jejím křeslem. Neslyšně, téměř bez hnutí, snad aby se nevyplašil. Sedm sekund náhlé hrůzy nepřineslo mu vůbec nic.
Eso.
Lizaveta Ivanovna byla štěstím jiného muže.
Piková dáma strašila v obuchovské nemocnici v pokoji číslo sedmnáct.

Obrázek uživatele ef77

Nejvyšší karta

Krásnější než ve snech je hledané a nalezené Skryté údolí.
Ale je také pyšnější, než doufal.
Stejně jako ti, kdo tu žijí – neradi jej doprovodili tajnou cestou, neochotně mu otevřeli sedm bran; s nevolí jej přijímá povýšený král. V jeho očích je jen otrhaný psanec z divočiny, nuzák lidského rodu.
A přesto – on nese poselství mocnějšího pána, než je vládce utajené země, Velekrál Noldor. Promluví a odejde; i tulák má svou hrdost.
Vzhlédne ke králi, dřív však uvidí jeho dceru. Tehdy pochopí, že do sudby Gondolinu je od této chvíle vpleten i jeho osud.
Protože nejvyšší kartu nakonec vynáší láska.

Fandom: 
Obrázek uživatele Sid

DMD končí, my píšeme dál (č.2)

Irena doufala, že se jí konečně podaří přetrumfnout jistou upírskou lady a bude se moct vrátit domů.
Agnes dohlížela, aby se přitom vlkodlačice zvládla nepřerazit, protože by to pak Andrásovi těžko vysvětlovala.
Liam čekal na Agnes s trumfem v kapse.
Jessie se snažil trumfnout Boha a přebrat mu jistého pohledného kněze.
Kněz se modlil za duše všech Devampizátorů a nejvíc za tu Jessieho.
Veruna se nudila a vyhlížela, komu by pomohla či poradila, ať už dotyčný chce nebo ne.
Viktor hrál kdesi svlíkací poker a neslavně. Podřízení ho trumfovali pořádně.
Příběh ale dubnem nekončí… pokračování možná čeká právě na Vás.

pozn. sice to nedosahuje kvalit Miina loňského závěrečného drabblu , ale ráda bych tímto znovu udělala takovou malou reklamu na Equilibrium . Pokud by někomu náš fandom chyběl, má možnost se beztrestně zapojit do jeho tvorby ;) . Stačí se ozvat, nejlépe na fóru a pak už se vás někdo ujme...
pozn. č.2: Omlouvám se hrajícím, které jsem nezmínila - Edvina pravděpodobně spolkl časový vír a Erben Váh jistě zaskočil na návštěvu za Viktorem, jen mu nebylo dovoleno hrát, aby nerozmočil karty. :)

Obrázek uživatele kytka

Samaritánka

Na rozloučenou náladovka pod dojmem dnešního výletu.
Bylo mi ctí s Vámi strávit měsíc svého života.

Ve vlhkém přítmí staletého listnatého lesa leží rozsypané obrovské kamenné bloky. Jako by se tu kdysi zřítilo starobylé město obrů. Je tu zvláštní, mystické ticho, jakoby se tu ptáci báli zpívat. Uprostřed vyvěrá pramen a nad zřídlem v pískovcové stěně dávný umělec vytesal reliéf. Kristus a Samaritánka u studny. Jejich rysy pomalu stírá čas, ale stále je patrné, jak bývala žena krásná a muž oduševnělý. Vyrytý nápis již není k přečtení a také roucha, vlasy i ruce postav pokrývá vrstva tmavého mechu. Pouze obličeje zůstaly obnažené. Nebude trvat dlouho a i ty skryje zelená rouška.
Příroda vždycky vynese poslední trumf.

Fandom: 
Obrázek uživatele Profesor

Trumfy mládí

Poznámka: Omlouvám se za neveselý konec. Mám hodně špatnou náladu, proto ta písnička od Spirituál Kvintetu.
Poznámka 2: Odehrává se ještě před tím, než se Daniel von Drak stal správcem sbírek. První odstavec navazuje na Kterak hraběcí synek málem nedokončil základní školu.
---

„Víš, že tě pochválit nesmím?“ ptal se dědeček vnuka, který k němu utekl před hněvem rodičů. Malý mlčel.
„Ale ani ti nevynadám,“ prohlásil muž s úsměvem a podal malému zahradníkovi čokoládu.
***
„Máš všechny trumfy mládí, dlaně čistý máš, jen na tobě teď záleží, jakou cestou se dáš. Musíš za svou pravdou stát,“ hrálo tiše staré rádio na stole, u kterého seděli dva muži.

„Nic neříkej. Příčetnosti mě sice zbavili dřív, než ses narodil, ale loučení poznám,“ prohlásil stařec.
„Odcházím,“ potvrdil Daniel. „Začnu znovu, dokud můžu. Doma mi mládí nepomůže, tam bude mladý člověk s mými schopnostmi prospěšný. Na shledanou, dědečku.“

Obrázek uživatele may fowl

Naděje

„Hra, paní Hudsonová, začíná!“
A toho dne začal také můj opravdový život. Projednou jsem nebyl pěšákem na poli, byl jsem… čím jsem vlastně byl? Nejsem si jistý. Vím jen, že všechno najednou dávalo smysl.
Dnes je můj život bezútěšný a prázdný. Spíš než abych žil, přežívám. Sžírá mě nemoc, o které nás na Barts neučili. Nakažlivá nemoc, která nezabíjí a sama nikdy neumírá. To ona mě zparalyzovaného drží nad nedohranou partií.
Naděje je mrcha. Nedovolila mi ani dovolit paní Hudsonové uklidit Sherlockův pokoj. Vím, že je to bláhové, ale skrz naskrz doufám v poslední trumf.
Protože bez Sherlocka nejsem nic.

A/N: Jestliže každá hra končí vítězstvím jednoho z hráčů, pak není DMD hra, ale smrtelně vážná věc! Byl to super duben, díky za něj vám všem - organizátorům, spoludrabblitelům i čtenářům, a především lidem z mého okolí, kteří to se mnou tenhle měsíc vydrželi :) Těším se, až se tu za rok znovu setkáme!

Fandom: 
Obrázek uživatele zana

30. dubna

Na konci dubna bylo takové horko naposledy před dvěma sty let. Letní teplota, ptáci zpívají jak diví, kukačka kuká. Současně kvetou sasanky, třešně a jabloně. Začíná kvést šeřík.

Skokani v rybníčku zakládají na nové potomstvo, hmyz je z tepla a přemíry květů jako opilý.

Zasněžené Krkonoše z dálky vypadají jako trochu menší Alpy. Prý se tam bude zítra naposledy lyžovat.

U potoka posedávají partičky mladých s kytarami, o kus dál tatíci a maminy s dětmi v kočárcích. Někteří už zapálili ohně. Kouř voní úplně všude.

Hasiči mají pohotovost.

Za chvíli začne Valpuržina noc. Jaro definitivně prásklo dveřmi za odcházející zimou.

Fandom: 
Obrázek uživatele Kleio

Sen noci svatojánské

Pro budoucí choť ^_^

„Píši hru,“ zašeptal do tmy génius slov.
„Jaká bude?“ zeptala se tma hlasem mladíkovým.
„Plná elfů, skřítků a kouzel,“ zasnil se autor.
„Co budou čarovat, ta tvá kouzla?“ Sametová čerň pohladila druha po tváři.
„Očarují oči, srdce, duši. Kouzla lásky to budou.“
„I milenci budou ve tvé hře?“ Tichem zazvonil polibek.
„Krásné dívky, krásní chlapci. Královna vil rovněž propadne čarovnému mámení.“
„Čím se provinila?“ Temnota pevně objala.
„Manželovi dítě odňala. Ten však v ruce drží trumf – kvítek červený, jejž byl proklán šípem Amorovým.“
„Krásná hra,“ zašeptala tma hlasem mladíkovým.
„Bude čarovná jako téhle letní noci sen.“
Ticho objalo horký vzdech.

Stránky

-A A +A