Historické RPF

Obrázek uživatele Saphira

Co ani slova nedokážou

Drabble: 

Drahý Theo,

jsem místní krajinou naprosto okouzlen, zlatá pole a zelenkavé nebe, v dáli se modrají hory a po obloze se honí fialové mráčky, jen ten mistrál je ohlušující a brání příjemným procházkám pod rozpáleným sluncem. Rád bych ti tu krajinu popsal do nejmenších detailů, ale bojím se, že ani nejmalebnější slova ji nedokážou vykreslit tak, jak ji vidím. Budeš se muset spokojit zatím s malou kresbou, kterou přikládám, a počkat na první obraz. Až se tu trochu usadím, vyrazím do plenéru a namaluji ti, jak to tu vypadá.
Zatím se opatruj, můj milý Theo. Těším se dobrému zdraví.

Vincent

Obrázek uživatele Saphira

Mnoho pozdravů

Drabble: 

„Milý příteli,“ začala dopis jako vždy, ani o tom nemusela přemýšlet. Dál váhala nad vhodnými slovy, ale znenadání popustila uzdu své duši. Prožívala to, co popisovala, to vnitřní sevření, hledání, prázdno.
Chyběl jí a potřebovala mu to říct, ale jak? Tolik let si dopisovali a ona nenašla odvahu. A tak jen kroužila ve slovech, ve větách, v odstavcích, psala o své spoutanosti a bolesti, ale on nečetl mezi řádky.
Čekala na jeho odpovědi čím dál déle.
Nakonec to bylo tak dlouho, že už nikdy žádný přijít neměl.
Místo dopisu četla v pražském deníku o jeho sňatku s jakousi mladičkou Aťkou.

Závěrečná poznámka: 

Řeč je o Anně Fischerové, sestře Otokara Fischera. Právě v rámci edičního semináře zpracováváme její korespondenci a máme k dispozici bohužel jen její dopisy. Udržovala řadu let korespondenci s Milošem Martenem a je velkou otázkou, jaký mezi nimi byl vztah, protože máme jen její polovinu příběhu a není úplně jasné, jak to mezi nimi bylo. Ale je hezké se domýšlet, že :)
Nicméně přibližně v době, kdy se Marten skutečně oženil s jistou Aťkou, její dopisy končí, tomuto konci předcházely prodlužující se intervaly korespondence (minimálně z její strany). Jestli za to mohlo jeho zasnoubení nebo se dopisy jen ztratily, to nevíme.

Obrázek uživatele Keneu

Poběžíme spolu od betléma

Úvodní poznámka: 

nahrazuji téma pro 18. 4. Terno

Drabble: 

„Tady by to šlo.“
„No jestli musíš, Františku... Ale já ženskou nehraju.“
„Panenka Maria není žádná ženská! Tuhle roli si vezmu já, jen si vyčešu z vlasů zbytky toho hnízda. A jsem panic.“
„Ty jsi ještě panic? Kolik ti je?“
„Kolem čtyř set let, ale to nemá s věkem nic společného. Stoupni si vedle té krávy a radši mlč.“
František položí do jesliček ranec, prsty si rozčeše vlasy a postaví se k oslíkovi. Za chvíli už svítí spokojeností.

„Táto, v chlívku hoří!“
Když je sedlák žene z vesnice, zasípe věčný Žid k Františkovi: „S tebou cestovat, to je fakticky terno.“

Závěrečná poznámka: 

drabble patří ke všem vánočním Cyklostezkám
První betlém vůbec zinscenoval svatý František v roce 1223.

Obrázek uživatele Saphira

Barvy země

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Vincent hleděl na zdi svého pokoje v Saint-Rémy a cítil úzkost. Potřeboval tvořit, vypustit nashromážděnou energii, nechat ji vytrysknout v gejzíru barev na plátno.
Později mu dovolili malovat, i když zpočátku ho doprovázela nedůvěra. Hnědá, červená, zelená, v agresivních odstínech, pohnutky jeho duše.
Občas klesal na duchu, když pozorovat ostatní blázny – on mezi ně přece nepatří. A někdy si zas nebyl jistý tím, co je jeho představa a co skutečnost.
Pak se projasnilo nebe a s ním i jeho myšlenky.
Napsal mu Theo a on vzal do ruky štětec.
Maloval rozkvetlou zahradu a cítil, že odteď už bude jen dobře.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Saphira

Vytoužená

Úvodní poznámka: 

Za inspiraci dík Blueberry Lady :)

Drabble: 

Vystoupila jsem z lodi poprvé na švédskou půdu, jejíž jsem se stala královnou. Lidé volali „Desideria!“ a bylo to zvláštně dvojsmyslné. Vytoužený král a jeho vytoužená královna. A nástupník trůnu, můj malý Oskar. Otec budoucí dynastie. Byla to podivná představa.
Nikdy jsem tomu prostředí tady nepřivykla. Té zimě, tomu zvláštnímu jazyku, tomu prostředí královského paláce.
Byla jsem dcerou francouzského obchodníka, pocházela jsem z Marseille a mým dosavadním největším životním kotrmelcem bylo to, že jsem se málem provdala za budoucího císaře Napoleona.
Vkročila jsem na švédskou půdu jako královna dvou zemí, ale ve svém srdci jsem stále zůstávala dcerou svého otce.

Závěrečná poznámka: 

Désirée Clary, provdaná za francouzského maršála Bernardotta, se stala královnou Švédska a Norska a byla spolu se svým mužem Jean-Baptistem, králem Karlem XIV., zakladatelkou nové švédské královské dynastie. Désirée si ale nikdy na Švédsko nezvykla a pobývala tam zprvu jen velmi krátce, takže žila v odloučení od svého manžela i syna Oskara (který si mimochodem vzal vnučku Joséphine de Beauharnais, která Désirée Napoleona "ukradla", nicméně později se obě Napoleonovy ženy staly víceméně přítelkyněmi :))

https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C3%A9sir%C3%A9e_Clary

Obrázek uživatele Saphira

Zuáv

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Kontrast zeleného pozadí a červeného fezu, obličej orámovaný černou konturou; zuáv je pohodlně opřen o zeď a lenivě hledí do dáli, někam mimo obraz, mimo malířův pohled. Vypadá trochu smutně, pomyslí si Vincent a snaží se jeho výraz zachytit barvami. Modrá šerpa pod zlatě zdobenou černou kazajkou.
Maluje vojáka základními barvami, a přesto vyjadřuje celou škálu emocí. Vincent skoro až slyší vojenský buben dunět marš, když pozoruje mužovu tvář.
A ten jeho smutný pohled. Jako by se v něm odráželo něco z něho samotného, jakási lítost nad vlastním životem, vlastní ubohostí, nedokonalostí, nesmiřitelností.
A možná jen touží po své dívce.

Obrázek uživatele Scully

Naposledy

Drabble: 

Bylo parno, slunce ho pálilo v ryšavých vlasech. Dnes nefoukal mistrál, ani stéblo se nepohnulo. Maloval, upřeně hleděl na prašnou polní cestu mezi zlatými poli, ale v tom ho začala svírat úzkost. Vnitřní bolest tak silná, tak svíravá. Nemohl se nadechnout.
Upíral oči na cestu a věděl, že to je ona. Jeho poslední cesta. Cesta všech cest, po které se jednou vydáme všichni. Jen někteří dřív a z vlastní vůle, protože žití je pro nás příliš bolestivé.
Udělal pár kroků, ale bolest v břichu ho donutila klesnout na kolena.
Na konec cesty dojde, až si odpočine.
Nejdřív se musí rozloučit.

Obrázek uživatele Saphira

V záři slunečnic

Úvodní poznámka: 

Gwendolíně, protože mě inspirovala.

Drabble: 

Po devíti dnech, kdy jen maloval od rána do večera, potřeboval na vzduch. Vlhké stěny a plesnivý zápach ho pomalu užíraly zevnitř. Pomalu mu docházely náměty, cítil se prázdný. Malým špinavým oknem viděl slunečnice vyhřívající se ve sluneční lázni a najednou pocítil nutkání nastavit se léčivým paprskům. Vyšel z domu.
Venku do něj teplo a světlo vlily novou energii. Chvíli se jen oddával žluté síle, nasával její štěstí, a pak se hlasitě rozesmál. Upřímně, hrdelně. S úsměvem od ucha k uchu.
Rozběhl se ke slunečnicím a natrhal jich celou náruč.
Tři malé, tři větší, tři odkvetlé.
A všechny je namaloval.

Obrázek uživatele Keneu

Všechny cyklostezky vedou sem – reference, odkazy a narážky

Obdarovaný: 
Esti Vera

Letos jsem čerpala převážně z wikipedie, odborná literatura nebude. A pokud jsem se někde zmýlila, neproklínejte mě.

Obrázek uživatele Keneu

Kam vedou všechny cyklostezky

Obdarovaný: 
Esti Vera

Milá Esti Vero,
se zpožděním sobě vlastním Ti přináším vánoční povídku o přátelství, které trvá věčně. Veselé Vánoce, Chanuku i slunovrat.
Fandom: prosila jsi Ježíška mimo jiné o něco z jeho vlastního fandomu. Vzal to doslova a napsal Bibli, historii a RPF. A hlavně se nechal inspirovat divadelní hrou Franze Werfela Jacobowski a plukovník a televizním filmem Jmenoval se František.
Shrnutí: věčný Žid je odsouzen putovat světem až do druhého Kristova příchodu. Po pár staletích je to dost nuda. Najde přítele ve svém protikladu?
Varování: nelineární vnímání času. Spousta anachronismů. Prostor k dohledávání informací. Stopové prvky rouhání. Nebetováno.

Obrázek uživatele Lejdynka

Ostatky svatých

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, po limitu, dárek.

Pro IOANNINU, která způsobila to, že jsem si to prostě MUSELA napsat, protože ta představa byla neodolatelná. A navíc se to hodí na poslední téma! :)

Omlouvám se za nedostatek výzkumu, nicméně je to jenom taková vtipná maličkost pro pobavení, tak to snad nevadí.

Drabble: 

Ten den, kdy sluneční paprsky líbaly mlhu, nastal Den Posledního Soudu.
Hroby se otevíraly, rakve praskaly.

I světci vstávali z mrtvých.
Tedy - někteří by rádi vstali, ale...

Svatá Alžběta Durynská se sice zvedla, nicméně hned potom se chytila za ňadra, pak za hlavu a nakonec se zaúpěním spadla zpátky do hrobu.
Svatá Kateřina si zjednala odklad a vydala se hledat kusy svého těla po celé Itálii.
Svatý Antonín vyskočil ven s nehlasným a neadresným výkřikem "DJ SHMMMMM MMMMJ JZZZZZZK!"
A svatý Kamil si povzdechl, významně si poklepal na hruď a prohlásil, že ti věřící snad nemají kouska srdce v těle.

Obrázek uživatele Kleio

Tři karty

Drabble: 

V místnosti se vznášel namodralý cigaretový dým, vzduch prořezávaly táhlé tóny a občasné mručení hráčů; nedalo se rozeznati, zda se jedná o zpěv či jenom tiché radování nad kartami.
Alexandr neměl štěstí. Ten večer se sice zalíbil Nastasje, která se co chvíli přitočila a opírala se o něj jemnýma ručkama, ale karty mu nepřály. Míhaly se jedna za druhou, ne a ne se mu k ostatním dvěma připojit ta, na kterou vsadil. Další sada minula a protivník složil a shrábl výhru. Pošesté.
Alexandr se svého esa nedočkal. Rozladěn kráčel chladnými petrohradskými ulicemi. Zatracená piková dáma.
Pak přišel nápad na povídku.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že Alexandr Sergejevič Puškin je k poznání. Jinak už když jsem četla pikovou dámu, hledala jsem, jak se hraje ta hra "tři karty", o které se tam píše. Pointa je v tom, že v ruce smíte mít pouze tři karty a musíte jako první do té trojice dostat ty, na které jste si vsadili, a to rychleji než soupeři. Přijde mi to docela blbé, ale zas na druhou stranu, bavíme se o zemi, kde bylo za zábavu považována ruská ruleta.

Obrázek uživatele Lejdynka

Kdopak to mluví

Úvodní poznámka: 

Trochu bujabéza (díky Zuzce za vhodný termit), protože mě absolutně nic neinspirovalo a nenapadlo. :(

Drabble: 

Chlapec si v sednici maluje. Kreslí chaloupku a vedle prasečí chlívek.
"Už zase čárá," nahlíží mu přes rameno bratr.
"Chci být malířem!" odsekne vzpurně.
"Prosím tebe, jen ať ti to nezůstane, hochu!" spráskne rukama babička. "Malování tě neuživí!"
"A kdo za tebe bude platit studia?" táže se hřmotně otec. "Tady kocour, ne?"
"Mňáááááá!"
"Marš dolů a chytat myši budeš, drzoune," vzteká se starý a zdá se mu, jako kdyby se mu ten černý kocourek vysmíval, než poslušně zmizí za dveřmi.
Nastane ticho.
Otec se vrátí k spravování bot.
"Tos uhodl," ozve se ze dvora tichoučký hlásek, ale nikdo už neposlouchá.

Závěrečná poznámka: 

Trošku přímo inspirace tím geniálním utopickým pohádkovým dílem, které jsem včera po osmnácté dočetla.
No a kdyby to někdo omylem nepoznal, tak přece https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Lada :)

Obrázek uživatele Keneu

Odkoukat od budoucích

Úvodní poznámka: 

Ale tak jo, tu představu, že v lesích mezi Brnem a Blanskem, v Lesnickém Slavíně, je taková malá obdoba Ryhopského lesa, mám ráda. A ačkoli to asi není pravda (a z mobilu se mi nedaří dohledat), přísahala bych, že tu máme i ty Veverky.

Drabble: 

Pravěká tlupa z Býčí skály opět vytáhla proti osadníkům ze Starých Hamrů. Jejich šance byly malé, ale hnal je strach z těch ostrých blýskavých věcí.
Po boji, tedy hlavně pokřikování, si Hamřané uvědomili, že jejich příliš vzdálení sousedi sídlí příliš blízko na to, aby mohli setrvávat v nenávisti.
Dary a obezřetným seznamováním se dosáhli porozumění a začali své starší přátele učit. Každý pomocník se hodí, zvlášť když se právě pouštěli do výroby ruchadla. Ano, i osadníci dokázali využít své pozice mytág a z památníku bratranců Veverkových odkoukat, jak na to.
Blýskavé věci v rukou pralidí zkrotly a začaly vyrábět jídlo.

Obrázek uživatele Scully

Pryč s klasiky

Úvodní poznámka: 

Kašlu na metafory, řekla múza a napsala mi v hlavě toto.

Drabble: 

V historii jeho země bylo mnoho malířských mistrů, Jeroen Bosch, Rubens, Rembrandt van Rijn, všechno klasikové, obdivovaní, zbožňovaní. Jen témata se měnila, bohové, obrazy biblických postav, rytíři s meči... ale to Vincentovi už nepřipadalo zajímavé. To podle něj nebyl ten život, který cítil, ten život, který chtěl zachycovat na papír, ten život, který mu byl blízký.
Nechtěl malovat pány ve španělských límcích, žádné noční hlídky ani pekelná zjevení. Dokonce ani idylická zobrazení venkova, byť to mu bylo blíž.
Ne, on chtěl překovat meče pánů v srpy a pluhy obyčejných lidí plahočících se na poli.
Protože to byl ten opravdový život.

Závěrečná poznámka: 

Vincenta velmi inspiroval francouzský malíř Jean-François Millet, kterého často kopíroval. Další inspirací mu byl krajan Jozef Israëls, který byl o generaci starší.

A ještě taková hnidopišská poznámka na závěr: Bosch se nečte [boš], ale [bos] :)

Obrázek uživatele Keneu

Victory in Europe Night

Úvodní poznámka: 

Aspoň jedno drabble obsahující Sarah Gadon, juch!

Drabble: 

Ano, dívá se na filmy o sobě. Potíže nepůsobí, s Helen Mirren si popovídala...
Vzpomeňte si na zahájení olympiády v Londýně. James Bond a corgiové, ten nejlepší doprovod vůbec. Smysl pro humor nalezen.
Jo, vy myslíte tenhle film. Ten taky viděla. Přesně o sedmdesát let později, ještě před premiérou.
Já s ní pak mluvil, ale neřekla nic bližšího. Jen se tak usmívala. Čerstvě devatenáct, rodiče naživu, sestra naživu, konec války... Nostalgie by udolala každého z nás, a to jsme mnohem mladší. Film se líbil, ale víc nevím.
*
Stále ten úsměv.
Krabička převázaná stuhou.
Zbyl už jen stín dávné kopretiny.
Vzpomínka.

Závěrečná poznámka: 

Královna s Helen Mirren v hlavní roli
James Bond a corgiové na olympiádě
A Royal Night Out (kopretina k vidění v traileru)

Obrázek uživatele Scully

Prázdné ruce

Úvodní poznámka: 

Psáno při poslechu vám už určitě známé Starry Starry Night. Nějak mi z toho bylo zase smutno.
Dovolila bych si též upozornit na včerejší vincentovské drabblátko, které jsem vložila do bonusu a které patrně zůstalo opomenuto. Bude rádo za přečtení :)

Drabble: 

Vincent hleděl z okna ústavu v Saint-Rémy a pozoroval rozkvetlou zahradu. Byla plná rozličných květin, stromů obtěžkaných poupaty, zalitá sluncem a plná zpěvu ptáků.
Myslel na slunečnicovou zahradu u Žlutého domu, který měl v Arles.
Tady slunečnice nebyly.
Nesměl malovat. I přesto, že jeho tělo se napínalo touhou vzít do rukou paletu a štětce a vylít své bolesti optikou zobrazovaného světa na plátno.
V Arles maloval každý den. To bylo pryč.
Doktor mu zakázal se jakkoliv psychicky vypínat. A malování bylo zjevně jednou z duševně náročných činností.
Hleděl z okna na sluncem pozlacené jaro.
Slunečnice zůstaly jen na Vincentových obrazech.

Závěrečná poznámka: 

Zahrada Saint-Rémy

K tématu: Doufám, že je patrný ten stesk po věcech minulých, jestli si tak můžu loňské sněhy vykládat :)

Obrázek uživatele Kleio

Ze zdravotních důvodů

Drabble: 

Michail byl nemocen. Tedy úředně byl nemocen, jinak se cítil zdráv a koneckonců, díky Bohu, i živ. Ležel v posteli a psal. Psal, protože necítil bytostnější potřebu než psaní. Verše se hromadily jeden za druhým, metafora střídala metaforu, obdiv k Puškinovi pomalu vystřídala vlastní invence a styl. Jak rád by psal ještě den, dva, týden, celý život. Ale služba to nedovolila. Tento měsíc si vzal ze zdravotních důvodů volno již třetí. Bez armády by neměl živobytí, ale s úvazkem k armádě neměl čas na psaní. Nevěděl, zda mu dovolí další volný den, ale nepřemýšlel nad zítřkem. Vymyslel název. Bludný kruh.

Závěrečná poznámka: 

Michail J. Lermontov, velký ruský básník, musel kvůli výdělku i politické nemilosti sloužit u armády kdesi na Kavkaze. Nevadilo mu to, jako důstojník měl čas a klid na psaní, ale bral si až moc často volno, až jednoho dne jeho nadřízenému došla trpělivost. Lermontov ho urazil, důstojník se naprdnul, skončilo to soubojem a Lermontov si ke svým básním mohl přihodit i předčasnou romantickou smrt. Bylo mu šestadvacet let a zanechal po sobě přes dvě stovky básní. Jednou z nich byl i Bludný kruh.

Obrázek uživatele Scully

Příslib

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 17: Mazanec a mazanice

Drabble: 

Vincent kráčel ulicemi Arles. Byl Velký pátek a z boulangerií se linula vůně velikonočních briošek. Chvilku se cítil šťastně. Došel ke svému domu a u branky zahlédl Roulina.
„Krásný den, Vincente,“ volal na něj z dálky dobrosrdečný pošťák, „mám pro vás balíček!“
Vincent si pospíšil a už od něj přebíral velký balík zamotaný do hnědého papíru.
„Děkuji vám,“ řekl mu a nadzvedl na pozdrav svůj slamák.
Vevnitř nedočkavě roztrhal papír. Obraz! Před ním se skvěla nová Gauguinova mazanice. Ve skutečnosti to bylo velmi dobré dílo.
Vincent měl radost. Ve vzduchu cítil naději, že za obrazem bude brzy následovat jeho malíř.

Závěrečná poznámka: 

Poznámka k tématu: Ve Francii se na Velikonoce pečou briošky s čokoládou nebo rozinkami, což je obdoba českého mazance.

A Vincent si určitě nemyslel, že to je mazanice :)

Obrázek uživatele Aziz

Talk less, Smile more.

Úvodní poznámka: 

Alexander Hamilton a Aaron Burr. Založené na muzikálu Hamilton.

Drabble: 

Aaron Burr vždycky věděl, že nejbezpečnější bylo usmívat se a držet jazyk za zuby. Don’t let them know what you’re against or what you’re for.

Hamilton s ním tak docela nesouhlasil, psal a mluvil a psal, non-stop, a pak žil Burrovy sny, rozhodoval, hýbal světem.

To bylo jedno. Burr se tam dostane taky, sám, chytře a tiše. Tam - the room where it happens.

Nebo si to myslel. Jenže pak Jefferson, ne on, vyhrál prezidentské volby. Díky Hamiltonovi. Zatracený Hamilton a jeho zatracená slova.

Burr se rozhodl se něčemu postavit.

Look him in the eye, aim no higher--
Hamilton konečně zmlknul.

Závěrečná poznámka: 

Ono je tam to téma tak trochu dvakrát...?

Obrázek uživatele Tenny

Pomsta za nedokonalou péči

Úvodní poznámka: 

Já vám ani nevím, jestli je to parodie. Nechám to na posouzení sosaček.
Je to každopádně takové meta-něco a jediné, co mě napadlo.

Drabble: 

Někdo mu zaklepal na dveře velmi pozdě v noci. Vzal si svojí věrnou pušku a pohlédl skrze kukátko. Osoba za dveřmi měla obličej skrytý pod kloboukem.
"Kdo tam?" zeptal se.
"Přítel z Ameriky."
Věděl, že dělá chybu, ale nemohl si pomoci a otevřel. Vzápětí dostal ránu do hlavy.
"Já ti dám, žes byl v Americe! Víš o tom houby, mohl ses alespoň víc snažit!"
Další rána.
"Kdo sakra jste?" Zoufale se bránil, ale jeho útočník byl silnější.
"Nepoznáváš svého pokrevního bratra? To je mimochodem naprostá kravina, Šárlí!" zvolal Vinnetou a praštil svého autora ještě jednou.
"A to máš za Hitlera!"

Neviditelný fandom: 
Závěrečná poznámka: 

Asi bude třeba vysvětlení... Karl May byl svými díly tak posedlý, že o sobě tvrdil, že je Old Shatterhand a že všechny příběhy se opravdu staly a že se staly jemu. Ve skutečnosti ale v USA nikdy nebyl a všechny informace o indiánských kulturách měl napůl z druhé ruky a napůl vycucané z prstu. (např. celá ta záležitost s pokrevním bratrstvím)

Co se týče Hitlera, ten byl Mayovým velkým obdivovatelem a využíval Mayovi knihy k nacistické propagandě.

Aby bylo jasno, filmy i knihy byly součástí mého děství a mám pro ně slabé místo, ale stejně si nemohu pomoci a musím si rýpnout. :D

Obrázek uživatele Keneu

Malíř z časů budoucích

Úvodní poznámka: 

anachronické setkání kardinála de Richelieu a malíře Georgese Croegaerta

Drabble: 

Situace si žádá podrobný plán.
Kardinál je proti své vůli nervózní. Ne že by to na něm bylo poznat.
Host z takové dálky... Co si o mně řeknou, jestli to nevyjde?!
Bude potřebovat všechny. Cavois a Rochefort jsou zvyklí a mušketýři snad taky budou ochotní pomoci. Je to koneckonců pro budoucnost.

Croegaert přichází, všichni jsou ve střehu, kočky zatím nic nezničily.
Malíř obhlédne situaci a s chápavým úsměvem uklidňuje kardinála.
„Vaše Eminence, nedělám to prvně. Hlavní je přirozenost. V klidu se posaďte a kočky pusťte z hlavy. Pokud budou chtít, na obraze budou. Jinak s nimi nehne ani celá armáda.“

Závěrečná poznámka: 

K tématu: neřeší válku, politiku ani jestli mu jde někdo po krku, jen takové milé věci jako je obraz a kočky.

Obrázek uživatele Lejdynka

Nezájmem trpěti - neplechu dělati

Úvodní poznámka: 

Citace - první věty postav - pochází samozřejmě nikoli od Shakespeara, nýbrž od pana Hilského. Kéž tenhle drabble nikdy nenajde. :D

Jo, a celé je to samozřejmě příšerný anachronismus.

Drabble: 

"Romeo, Romeo, proč jsi Romeo!" lká zoufale krasavice.
"Co já vim," zavrčel, "se zeptej našich, proč mi dali tak blbý méno."

"Do hrobu kvítek pad, kdo slzami ho vykropil, kdo má ho tolik rád?" pláče Ofélie.
"Neřvi, budeš mít červený voči," drcne do ní Claudius. "Si ho prostě nevšímej, ne?"

"Desdemono, má Desdemono! Mrtvá!" řve Othello.
"Apríl, osle, apríl!" zvedá se Desdemona a mlátí ho po hlavě pánví.

"Tak. To máš za to, že se mi vůbec nevěnuješ, "ušklíbl se spokojeně desetiletý Hamnet, zahodil přepsané tátovy rukopisy pod postel, brk do krbu a šel si zase nevinně hrát na dvorek.

Závěrečná poznámka: 

Prosím organizátorky či počitatele/počitatelku, aby mi sdělili, jestli mám téma. Nejsem si úplně jistá, jestli jste to myslely takhle :D Nemusí to být jeden konkrétní fandom, že ne?

Jinak pro jistotu dodávám, že HAMNET není překlep.

Obrázek uživatele Lejdynka

Vzpomínky starého námořníka

Úvodní poznámka: 

Tenhle nápad už určitě někdo měl, tak se omlouvám!
EDIT: Hele, fakt neměl! :O Tak to koukám.

A ano, je to fikce. Fakt že jo. Skoro. ;)

Drabble: 

Plavili jsme se příliš dlouho. Nikoho cesta za poklady Orientu pranic netěšila.

Námořníci se potáceli se po palubě, živé mátohy.
Bezzubých bylo víc, než plachet na stěžních!
Při každém zvolání z dásní stříkala krev.
Hejna much bzučela nad převázanými balíky mrtvých.
Náš lodní lékař sám trpěl krvotokem.

A pak - zázrak, pane, učiněný zázrak! - se přišoural k našemu nemocnému doktorovi neznámý námořník. Široce se usmál a vložil mu něco do ruky.

"Banány jsou cool," pronesl prý mírně, a ztratil se v podpalubí.
Našli jsme tam toho pak ještě kolik kop!

A pak jsme konečně dopluli do - eh, dnes tomu říkají Amerika.

Neviditelný fandom: 
Závěrečná poznámka: 

Kdo nepoznal záhadnou nemoc, tak zase tak záhadná nebyla, protože ji měl v podstatě každý námořník - kurděje.
A na ty pomáhá vitamín C.
Předstírejme, že to ještě dotyční nevěděli, a že na lodi neměli dostatečnou zásobu kyselého zelí. :)

Obrázek uživatele Scully

Barvy

Drabble: 

Když Vincent zjistil, že jeho plán s výstavou v kavárně nevyšel, potřeboval si vytyčit jiný cíl, náhradní směr, kterým se vydá. Nakonec se rozhodl odjet na jih.
Venkovské ovzduší mu prospěje.
Zabalil si své malířské náčiní a s příslibem finanční pomoci od Thea odjel vlakem do Arles.
Nizozemce zvyklého na zlatavé duny a zelené pláně polderů nával barev Provence téměř oslepil. Do zad mu dul mistrál, který dokázal mnohé přivést k šílenství.
Okamžitě si to místo oblíbil. Každý den chodil malovat do plenéru a nikdy neměl dost.
Znovu se zamiloval.
Tentokrát do krásy všech barev, kterými příroda na jihu hrála.

Obrázek uživatele Dangerous

Rosemary

Drabble: 

Bublalo to. Někde uvnitř. Snažila se to ovládnout, uklidnit, ale dělalo si to, co chtělo. Křičelo to na ni. Ona křičela nazpět. A potom otec křičel na ni a ona brečela, protože to prostě nebylo fér.
Byla tu nuda. Učila se, jak mohla. Ale bylo to těžké. Ostatní nedělali skoro nic a chvála byla jejich. Copak ji nikdo nevidí? Snaží se. Prý ne dost.
Usmívá se a je krásná. Chlapci z města jsou hezcí a taky se usmívají. Znovu vyklouzne večer z kláštera.
Chytili ji. Ztratili trpělivost.
Jako poslední viděla obličej doktora, který s ní mluvil. Pak už nedokázala říct.

Závěrečná poznámka: 

Řeč je o Rosemary Kennedy.

Obrázek uživatele Scully

Rue Lepic 54

Úvodní poznámka: 

Právě se nacházím v Paříži na Montmartru a shledávám toto prostředí velmi inspirujícím :)

Drabble: 

Vincent horečnatě přecházel pokojem, v těle patrný neklid, usilovně přemýšlel o svém plánu.
"Představ si to, Theo, jaký to bude mít pro místní umělce význam. Zviditelníme se, prodáme svá díla, obyčejným lidem představíme nové umění, bude to úspěch," vykládal a popotahoval z dýmky.
"Vincente, to není jen tak, musíš to pořádně promyslet," snažil se ho Theo zklidnit, bez účinku. Vincent se pro svou ideu nadchl. Nebyl schopný svůj plán kriticky zhodnotit.
"Mám to promyšlené. Najdeme kavárnu, která vystaví naše obrazy. Lidé nezkažení uměleckým snobstvím určitě něco koupí."
Už nechtěl být na bratrovi závislý.
Nakonec musel uznat, že bratr měl pravdu.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Karel a Jan

Úvodní poznámka: 

Nějak mi z toho vznikl takový malý horor. Ale vlastně to docela odpovídá.

Drabble: 

Když se narodili dva silní chlapečkové, byla to v rodině miletínského ševce radost nad radosti. Dostali jméno Jan a Karel, po otci a po dědovi, ale dlouho se rodiče netěšili. Uplynul měsíc a starší z dvojčat náhle zemřel. Pro mladšího se rychle konaly křtiny, neb churavěl. Po kmotrovi dostal do vínku jméno Jaromír.
Karlík prostonal celé dětství, často plakal a silně koktal. Snad kdyby se někdo přímo jeho zeptal, co ho trápí, mohl by prozradit, že ještě vídá Jana. Vždycky před spaním šeptal jeho jméno.
Jako dospělý se ho snažil neslyšet. Neslušelo se, aby se muž bál svého mrtvého bratra.

Závěrečná poznámka: 

Kdybyste to do teď nevěděli, Karel Jaromír Erben opravdu pocházel z dvojčat a Jan zemřel bez křtu.

Obrázek uživatele Lejdynka

Jásot a vzlyk

Úvodní poznámka: 

Prostě vás může inspirovat všechno kolem vás, třeba - televize.

Drabble: 

Předtím.

Dvouleté batole pospává, stočeno v rohu postele.
Občas zakňourá, sen se mění ve skutečnost, skutečnost v sen.
Tvářičky zrudlé pláčem a vyrážkou.
Celou noc nemohli ho utišit, celou noc oplakával - ani snad neví co a proč. Maličký.
Zlatem se bleskne v okně, ranní slunce proniká dovnitř.
Modré očko se zaleskne novou slzou.
Sůl slz nad zlato šperků a třpyt klenotů.
Klapnou dveře.
Přicházejí.

"Tak pojď, vstávej," šeptá maminka do ouška. "Musíš se připraviti."
"Musím?" přetahuje si přes hlavu houni.
"Nezlob mě."

Potom.

Dvouletý král Václav, toho jména Čtvrtý, se batolí na trůn, dřevěného koníka pevně svírá v ruce.

Vzlyk.

Závěrečná poznámka: 

Ano, korunovali ho, když mu byly dva roky. A asi měl kliku, že ho rovnou neoženili.
Dokument na ČT2 byl fajn, děkuji za inspiraci.

Obrázek uživatele Scully

Jedlíci brambor

Úvodní poznámka: 

Bolí mě hlava, nestíhám a spala jsem asi 4 hodiny. Ale nakonec to přišlo.
O Jedlících brambor jsem už psala (De Aardappeleters), ale tak nějak mě to k nim přivedlo ještě jednou.

Drabble: 

Rychlé črty uhlem na papíře. Zapadlé oči, křivý nos, hranatá brada. Stín ve tváři. Prázdné oči.
Další. Bílý čepec, sklopená víčka. Mozolnaté ruce položené na zástěře.
Strhané výrazy předčasně zestárlých lidí. Byl to život. Zachycoval ho na papír pořád dokola.
To bylo před tím. Studoval jejich tváře a těla, aby je co nejvěrněji zachytil.
Ne takové, jak doopravdy vypadali, ale takové, jací doopravdy byli. Tam uvnitř, vonící zeminou a severním větrem.
Po mnoha hodinách příprav se dal do práce.
Napnul plátno na rám a na paletu nanesl barvy. Do zemitých tónů záblesk světla.
To bylo potom.
Jeho úplně první obraz.

Závěrečná poznámka: 

Ze začátku Vincent hodně jen kreslil, ve skutečnosti trvalo několik let, než se odvážil přejít k olejovým barvám. Pořád se jemu a jeho okolí nezdálo jeho kreslení dost dobré, a tak pořád dělal studie. Nakonec se k tomu odhodlal, naštěstí. Jeho první obrazy mají typickou holandskou barevnost - hnědé tmavé tóny - to se změnilo, když přijel do Arles na jihu Francie, kde ho naprosto očarovala barevná zářivost tamní krajiny.

Stránky

-A A +A