Aldorma

Ve víru oslav se Sandrik dostal do části města, kam by se jindy neodvážil vstoupit.
Světla ubývalo. Zvuk muziky utichal. Ze zdí domů proudil nepříjemný chlad.

Sandrik se však nedokázal otočit a vrátit se zpět do bezpečí. Jako by ho něco táhlo dál. Pokračoval, dokud nedošel k domu, z jehož otevřených dveří se linulo příjemné měkké světlo.

„Vejdi s čistým srdcem a jménem přítele na rtu. A já ti povím, kam bude směřovat tvůj osud,“ ozval se hlas staré cikánky.

Sandrik vstoupil a vyslovil jména svých společníků.

„Jsou příběhy, které se neodvážím vyslovit ani ve zdejším podsvětí,“ zašeptala cikánka strachy.

Cestování s prasaty bylo strašné. Nechtěli jít, nechtěli se vozit, neustále s nimi byl nějaký problém. Koncert zkázy dokonala jedna smečka divokých psů, která je potkala, zrovna když se je snažili hnát dopředu kolem kočárů. Zanedlouho nebylo po žádném praseti ani památka. Nejspíš se stala chutnou večeří vyhladovělých psů a Brent musel uznat, že koupit prasata živá, byl jeden z nejhorších nápadů, které mohl mít.

„Stejně to bylo krásné dobrodružství, Brente.“
„S tebou to bylo jiné, ale mnohem, mnohem krásnější, Riso.“
„Ale už se mi moc stýská. Doufám, že se rodiče nebudou moc zlobit.“
„To už se brzo dozvíme, lásko.“

Jako královská princezna nikdy nemusela přemýšlet, čím se bude živit. Práce všeho druhu za ní vykonávaly její společnice, komorné a další lidé, kteří sloužili králi. Učila se jazyky, hudbu, tanec, společenské chování, ale nic z toho se nedalo rozumně využít, pokud by se musela živit sama.

Brent byl naštěstí schopný obchodník, ale musí doufat, že si svatbou nezavřeli dveře u bohatých šlechticů. Protože nikdo nechce být proti vůli krále. A pokud ten jednou rozhodne, že Brent u něj upadl v nemilost, nepochodí ani u jiných šlechticů. Najednou zalitovala svého ukvapeného jednání. Brenta milovala, ale někdy bylo lepší, chvíli si počkat.

Tezárie se Rise líbila. Sice ne tak moc, jako Aldorma, ale dovedla si představit, že zde bude žít. Chápala Amy, která se zde chtěla usadit a mít klid od všech intrik a válek. Doma o Amy nikdy neslyšela. Tušila, že zakopaný pes bude v tom, že její maminka byla vnučka Noemi, která mohla za vyhnání Amy, a tím pádem nemohla být v jejích očích ta špatná. Ale když slyšela příběh o velké válce, která vešla do dějin jako válka o Dračí trůn, i z druhé strany, uvědomila si, že není vždycky vše tak, jak se píše v kronikách. Povzdechla si.

Když konečně dorazili po dlouhé plavbě do Tezárie, první co uviděli, byl průvod masek. Každoroční průvod všemožných více či méně zdařilých postav končil v přístavu. Risa byla fascinovaná tím barevným rejem a přemýšlela, kdo všechno se za maskou skrývá.

Bylo tak jednoduché být skrytý. Člověk netušil, zda se tam skrývá muž nebo žena, mladý nebo starý. Přišlo ji, že možná sama, i když nemá na sobě kostým, nasazuje na svou tvář masku té, kterou chce být. Možná zbytečně bojuje proti ostatním, když by stačilo pokorně poslechnout radu a snažit se najít dohodu. Možná je čas přijmout to, co musí přijít.

Čím víc se blížili domovu, tím víc Risa přemýšlela, jak vratká je jejich svatba, pokud nebude čekat potomka. Ale zatím nic neukazovalo na to, že by počala. Navíc nevolnosti na cestách nejsou rozhodně nic příjemného. Uvažovala, jaká opatření byla doporučována na podporu porodnosti, teda kromě sdílení lože s manželem. Možná nějaké byliny, ale sehnat je na lodi bylo zcela nemožné. Možná si prodlouží pobyt v Tezárii, kde už bude snazší sehnat léčitele. Nakonec Veillovi, u kterých bydleli, byli vyhlášení léčitelé. A možná také zjistí, co se stalo s Adrianou, dcerou Amy, kterou nechala jako malé dítě v Tezárii u Veillů.

Karavana nadále zůstávala v oáze. Sandrik toho využil, a za pomoci rukou i nohou se dokázal domluvit a nechat si radit s úpravami mapy, kterou se cestou snažil zakreslovat.

Robin volný čas trávil s muži tvořící ochranu karavany a učil se od nich nové způsoby boje. Po celou dobu ale přemýšlel, proč karavana nehodlá pokračovat v cestě. Páté noci se mu dostalo odpovědi.

Už navečer se začal zvedat vítr a kolem půlnoci je dostihla pouštní bouře. Škrábavý zvuk písku narážejícího na stanové plátno, skučení vichru a praskot lámajících se palem tvořilo ničící symfonii.

Nad ránem bouře ustala.
Karavana mohla vyrazit.

Konečně pro Risu nastal čas odjezdu. Do té doby než odjela s Brentem, nebyla nikdy odloučena od své rodiny a zjistila, že se ji moc stýská. Ale chápala, že pro změnu Brent bude ten, komu bude po odjezdu smutno. Ačkoliv byli jeho rodiče šokováni zjištěním, koho si Brent vzal, chovali se k ní moc hezky. Jak ji jednou řekla jeho máma, děti nemůžou za chování svých rodičů a ona doufá, že budou spolu spokojeni. Když dračí kněz přišel požehnat jejich odjezdu, najednou se nad nimi objevili magické proužky v sedmi dračích barvách, které dokazovaly, že oni dva jsou vyvolení draky.

Amy s Brentem se rozhodli, že se zdrží ještě měsíc než vyplují směr Tezárie a potom zpátky do Aldormy. Doufali, že svou svatbu obhájí, a že budou moct zůstat. A kdyby ne, tak pořád ještě připadal v úvahu Tristenol případě Tezárie.

Mezitím kapitán lodi dostal kvalitní materiál a úkol zvelebit loď. Rekonstrukce probíhala podle plánů a tak zanedlouho nastal čas rozloučení. Brentovi bylo trochu líto, že jeho rodiče nejsou z Risy tak nadšení jako on, ale chápal, že příkoří, která byla na jeho rodině vykonána Risiny předky, se jen tak nezapomínají. Možná se stane nějaký zázrak a oni je pochopí.

Robin se Sandrikem a několika muži vyrazili Brettovi na pomoc. Na místě zjistili, že zbytečně.

Robin se díval na Brettova záda otřásající se tichým pláčem. Chtěl ho jít utěšit, ale Sandrik ho chytl za rameno.

„Nech ho. Potřebuje být sám,“ pronesl tiše. Robin ho však neposlouchal. Setřásl Sandrikovu dlaň, došel k Brettovi a jen se vedle něj posadil.

Brett se mu zadíval do očí, ale nic neřekl. Robin jen zavrtěl hlavou. Nechtěl nic slyšet. Nepotřeboval podrobný popis toho, co se událo. Jen tu byl pro svého přítele. Po chvíli se k nim přidal i Sandrik a mlčky hleděli na obzor.

Brett seděl vedle Kopra s pohledem upřeným do dáli. Doposud mu šlo o jediné – nenechat se zabít. Udělal pro to všechno. Teď se snažil odehnat myšlenku, že aby přežil, bude muset Kopra zabít.

„Vždycky jsi vtipkoval, že tě jednou přivedu do hrobu,“ pronesl smutně k ležícímu tělu. „Měl ses vsadit. Vyhrál bys.“

Nechtěl to udělat, ale musel. Musel chránit sebe a své přátele. Sevřel nůž pevně v ruce a naklonil se nad Kopra.

„Nechť nad tebou draci bdí,“ zašeptal a probodl mu srdce.

V ten moment nezabil jen Kopra, ale i část sebe samého.
Po mnoha letech se Brett rozbrečel.

„Při květu zlatých růží, došlo k splynutí duší,“ snažila se Risa potichu o veršování v krásné kvetoucí zahradě. Proto ji vylekalo, když najednou za sebou uslyšela Brenta.
„Splynutí uší, říkáš?“ dotazoval se pobaveně.
„Copak tu děláš?“ zeptala se a jeho otázku nechala nezodpovězenou.
„Šel jsem se podívat, kde jsi po obědě zmizela. Stýskalo se mi po tobě,“ řekl a sednul si vedle ní. Chytil ji za ruku a lehce políbil.
„Není ti smutno po rodině? Já jsem sice doma, ale cítím, že bys tady žít nechtěla.“
„Je to tu jiné než u nás doma. Krásné, ale jsem tu úplně cizí.“

Brett stále ležel nehnutě, ale cítil, že již brzy dojde ke střetu. Kopr začínal ztrácet trpělivost. Což povede ke vzteku, který ho donutí udělat chybu.

O půl hodiny později, kdy se Kopr zvedl ze svého úkrytu a začal pátrat po Brettovi.

„No tak, kamaráde, kdepak jsi?“ mluvil lehce zvýšeným hlasem.

Brett nereagoval. Kopr, aniž by to tušil, se pomalu blížil k Brettově úkrytu. Když mu Brett podrazil nohy, zmohl se jen na překvapené zalapání po dechu. Brett vyskočil na nohy, a bez váhání kopnula Kopra do hlavy.

„Zapomněl jsi na první pravidlo,“ odplivl si Brett. „Žoldák se nikdy nenechá vyprovokovat.“

Každým dnem na lodi byla do Brenta zamilovaná víc a víc. Usmála se, když si vzpomněla, jak toho kluka chtěla přehlížet, ale jak se jí čím dál tím více zarýval pod kůži, čím víc se snažila ho ignorovat. Nápad s tajnou svatbou v Tezárii dostala ona. Brent se ji přiznal, že neměl odvahu ji něco takového nabídnout, když je nejstarší královská dcera.

Netušila, jak její rodiče budou reagovat, až se dozví, že se bez jejich vědomí vdala, ani jestli vyluští tajnou šifru, ve které jim to sdělily. Ona ovšem o Brenta nehodlala přijít, ani kdyby kvůli tomu měli opustit Aldormu.

Když vypluli z Tezárie na velké obchodní lodi, bylo to pro Risu první cestování na vodě. Aldorma je totiž zcela suchozemská a těch pár větších řek se snad ani nedalo počítat. Houpání lodi nedělalo Rise nejlépe, ale i tak sledovala pobřeží vzdalující se země. Cestou míjeli menší i větší ostrůvky, které ji Brent komentoval.
„Tento ostrov má spoustu krásných jeskyní.“
„A co tamten napravo?“
„Na tom ostrově se nachází nemocní lidé, jsou tam v karanténě.“
„Co je to karanténa?“
„To je způsob, jak zabránit, aby se s nimi nepotkali další lidé a také neonemocněli.“
„To je smutné, musí být osamělí.“