Ctnostná Isabelo,
odpusťte, že se odvažuji Vás oslovit. Musíte však, ve jménu mé ženy Mariany, na okamžik zapomenout na příkoří, která jsem Vám způsobil, a řídit se mojí radou. Jakmile budete v bezpečí, můžete mě dál nenávidět.
Kníže, ten milý a moudrý kněz, jehož znáte, je velmi rozhněván Vaším odmítnutím. Vás snad by ochránily klášterní zdi, za něž jste se opět ukryla, ale je tu i Váš bratr. Už jednou vyvázl jen tak tak. Teď chci naopak já jeho vyrvat knížecí zvůli.
Chcete-li mi ještě jednou důvěřovat, opusťte i s rodinou Vídeň. Nabízím vám svoji pomoc.
Vám vždy oddaný Angelo