Babička (Božena Němcová)

Obrázek uživatele gleti

Letní odpoledne

Fandom: 
Drabble: 

Nikdo o ní nemohl prohlásit, že by se oddávala zahálce. Dokonce i teď, když jí křížky táhly hřbet k zemi, nedokázala jen tak zbůhdarma nicnedělat a vypravila se s vnoučaty do lesa.

Jan s Vilíkem sice místo sběru šišek jen pobíhali a hráli si, ale nechala je, aspoň se vydovádí. Zato děvčátka se činila jedna radost. A tak přinesli plný koš otopu a bandasku lesních jahod. Ale ten nejdůležitější úlovek schovávala v kapsáři.

Opatrně ho vytáhla a uhladila. Pak otevřela dveře komůrky, která skrývala její největší poklad. Co se jen naskákala přes plot, aby ho nashromáždila dost pro všechna vnoučata.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Smrtijedka

Velké plány

Úvodní poznámka: 

Nebo také alternativní název: Neodvratný osud :D.

Drabble: 

Hned jak jsem jednou pobrala rozum, věděla jsem, že budu jiná. Jiná než matka a bába.
Nebudu celé dny šukat po světnici a ani mě nenapadne skákat přes plot kvůli peří. Když už, tak ho obejdu, jsem inteligentní žena. Vzdělaná, emancipovaná!
Neprosedím celý život u pece.
Až se budu vdávat, tak to bude z lásky. S mužem budeme společně bojovat za práva žen!
Já budu někdo – osobnost! Budou o mně psát knihy, děti o mně uslyší ve školách.
Nechci se za čtyřicet let podívat do zrcadla a vidět moudrou stařenku v kroji a s šátkem na hlavě... A do háje.

Závěrečná poznámka: 

Poněkud parodie.

Obrázek uživatele Lejdynka

Victoria

Úvodní poznámka: 

Ještě jedna nesoutěžní, která mě napadla večer a nedala pokoj. Myslím, že si to zaslouží.

Fandom: 
Drabble: 

V modré Vídni je tiše vojna.
Zvony se povalují po ulicích.
Střepiny skel.
Modrá a bílá v nebi.
V obličejích krev.
Tma, zima a chladno, protože jsem ho tam hledala a nikde ho nenašla.
Asi odešel za jinou loukou a jiným šátkem.
Asi nebyl.

V zeleném městě je tiše teskno.
Voda tam teče otevřenými dveřmi.
Z komínů se valí pára a mlha.
Seděla jsem večer u vody a slyšela jsem klinkání.
Žádné oči, žádní vojáci.
Ryby ke mně mluvily a zpívaly.
Zpívala jsem s nimi.

Chceš se tam podívat? Bude se ti tam moc líbit, děťátko moje, slibuji.
Pojď.

ŠPLOUCH.

Neviditelný fandom: 
Babička (Božena Němcová)
Obrázek uživatele Danae

Píseň o kovářce

Fandom: Babička/Budeč
Shrnutí a poznámka: Viktorčin příběh jinak. Psáno stylem „Pride, Prejudice and Zombies“ – některé věty jsou téměř doslovně přejaty od Boženy Němcové. Tento text je míněn jako pocta jejímu dílu.
Přístupnost: Všeobecná.
Věnováno Birute, která ve mně tento nápad zažehla svým vánočním přáním. Avevě děkuji za první přečtení a velké povzbuzení.
Tato povídka podporuje Azylový dům pro matky s dětmi R-Mosty http://www.r-mosty.cz/azylovy-dum.html
Dms ve tvaru DMS RMOSTY můžete zaslat na 87 777. Cena DMS je 30 Kč.

Kvítí z lesního palouku

Znala všechny kouty v lese. Vždycky objevila místo, kde vyrostly první petrklíče, když se země teprve probouzela a kvetlo jen málo květin.
I toho jara je natrhala. Svítily na zeleném palouku na kraji lesa. Některé dala děvčátku, které o ně zaprosilo. Jiné padly do vody a pluly daleko, předaleko…
Potom přišla strašlivá bouře, která zpustošila les.
Petrklíče na lesním palouku vykvétají dál každé jaro, ale žádná ruka už je netrhá. A splav v lukách dál hučí svou píseň, ale už se k němu nepřidá teskný ženský hlas. Na vlnách řeky už nepluje kvítí.
Petrklíče, které toho jara natrhala, byly poslední.

Obrázek uživatele Kleio

Viktorčina píseň

A/N: Volně inspirováno Písní o Viktorce Jaroslava Seiferta. Je to totiž skvělá věc. <3

Ještě jednou přiblížiti ret bych chtěla k retům tvým, ač kdysi váhavě jsem se tě ptala zdali vůbec smím. Ještě jednou vypít tvůj vonný dech, jehož teplo mě hladilo na ňadrech. Ještě jednou tě ovinout pažemi, lístky zelenými tě zahalit, slyšet přísahy a vyznání, když přede mnou jsi klečel na zemi. Tys vrostl mi do srdce, jsi krev mých žil. Táži se znovu, temný můj myslivče, proč jsi mne opustil?

Býval jsi světlo, plameny mámivé, říkaly, že zničí mne. Však namísto toho obavy shořely, když dlaně naše se poprvé sevřely.

Byl-li to sen, pak lásko neprobuď mé oči přede dnem.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Brygmi

Po jaru

A bylo jaro. Začalo to na jaře. A pokračovalo létem, podzimem, zimou... Už to bylo několik let. Stále se neomrzeli, stále se zbožňovali. Každou noc usínali pevně přitisknutí k sobě, pravidelný rytmus srdce i oddechování je vzájemně ukolébalo. Minuty, hodiny, dny, co na tom záleží. Společně běhali po lukách, byli na lovu, společně snili, společně... žili.
„Jenže co bude dál?“
„Jak... co bude dál?“
„Co bude... po jaru?“
„Zemřeme.“
Neměl strach. Tentokrát věděl, že po jaru bude konec pro ně oba. Už žádná vábení, žádné pošťuchování se v trávě, žádné další hry. Bude konec Sultána i Tyrla. Nezbývá než výt.

Rok: 
2010
-A A +A