Equilibrium RPG

Fandom: Equilibrium (opět vzdálená budoucnost)

Byl konečně pátek, venku svítilo jarní sluníčko, Leandros se pohupoval na židli, televize monotónně odříkávala jakýsi přírodopisný dokument a pubertální nadpřirozená stvoření nenadšeně zívala při další nudné hodině domácího vyučování.
„Africká příroda je velmi rozmanitá. Zde například máme lvy…“
Aiden strčil loktem do Riz a zazubil se. „Víš, že jsem někde četl, že to lev dokáže dělat až třicetkrát za den?“ zašeptal.
„Fákt?“ ozval se Alex z druhé strany.
„Fakt.“ Ušklíbl se Aiden a pokýval významně hlavou. Pak ale zkřivil obličej bolestí a ohnal se po Leandrově ruce, co ho chytla bolestivě za ucho. „Strejdo, vždyť to je taky biologie!“

Komandér Bigglesworth, kapitán fregaty Velkolepého britského impéria, s reakcí na nouzové volání dlouho neotálel, dopil čaj a okamžitě rozhodl o změně kurzu. Byla-li kolonie Nové Hebridy skutečně napadena, mají jako nejbližší loď povinnost ji bránit.
Cestou studoval záznamy a mračil se čím dál víc. V sázce bylo přes sto tisíc občanů a značné materiální statky v tamních továrnách, to všechno bez adekvátní obrany.
Po dvaadvacetihodinové cestě skončili přímo nad cílem a pochybnosti rázem zmizely. Planeta byla vypleněná a na orbitě odpočívala flotila černých křižníků čerstvě nakrmených Nosferatu.
HMS Hope sestřelili jedinou znuděnou salvou dřív, než stačila znovu nahodit nadsvětelné motory.

Fandom: Equilibrium (rok 4012)

Fandom: Equilibrium

Vrzly dveře, ozvaly se kroky.
Průvan rozevlál potrhané závěsy a přes nos ho praštil zápach čerstvé krve. Oblízl si mlsně rty a šelmí oči se mu rozzářily do tmy. Zavětřil. Pak vstoupil.
Našlapoval opatrně mezi skleněnými střepy.
Na tu první málem spadnul. Ležela tváří k zemi v kaluži krve, která jí slepila i vlasy na zátylku. Tu vázu o ni někdo rozbil. A pak z ní vysál život.
Druhá a třetí vypadaly jako vyrušené milenky. Jedna objímala druhou, kůži rozdrásanou, nehty rudé od laku, který běžně nekoupíte.
Čtvrtá ho pozorovala prázdnýma očima.
Pátá ho prosila. Ležela mu u nohou, ruce dlaněmi vzhůru, jako by žadonila o almužnu. Život ale z kapsy vytáhnout nemohl.
Šestá… šestá měla do vlasů vpletené drobné bílé kvítí. Přes obličej měla závoj z pavučin, jako by tu na něj čekala už roky.
Sevřel v prstech dřevěný kolík a pro jistotu se pomodlil.
Sedmou krásku nikde neviděl.
Ale ona viděla jeho. Skrytá před jeho bystrými vlkodlačími smysly, pozorovala každý jeho pohyb.
Bylo tu příliš krve, aby ji vycítil. Příliš smrti, aby ho zajímala jedna nemrtvá.
Možná viděl ve tmě stejně dobře jako ve dne. Možná že prohledal každý kout, aby ji našel.
Ale na strop se nepodíval…

Fandom: Equilibrium (nějaká jeho vzdálená budoucnost)

Ozvala se rána a najednou se celá místnost zahalila do černočerného kouře. Kdesi od stolu, kde to předtím zalomil Leandros, se ozvalo zadunění, jak cosi tvrdě dopadlo na podlahu.
„Co se to tu kur…ník děje?!“ zaklel, ale neznělo to naštvaně, a když otevřel okno, bylo skrz clonu vidět, jak se ohání rukama, aby se dostal ze štiplavě zapáchajícího vězení. Na to, aby to byla vina mladého phebuse, to byl až moc velký smrad.
Uprostřed toho všeho seděl za svou chemickou bichlí rozzářený Alex.
„Nepovedený pokus, hádám?“ poplácal ho Leandros po rameni.
„Tak trochu… ve skutečnosti ta rána měla být větší.“

Pozn.: Phebus – vymyšlený odborný název pro křížence fénixe a inkuba

Fandom: Equilibrium
Říjen 1944, kdesi na západní frontě
Když si obě strany dávají v boji pauzu, nastává ten správný čas pro obchodníky.
----------------------------
„Libo trochu štěstí, skoťáku?“ tázal se Hannigan.
„Ještě mě netrefili, krysy mi přestaly žrát Earl Gray a kuchař konečně sehnal sůl. Štěstí mi dnes přeje,“ smál se Liam
Obchodník se nesouhlasně zamračil: „Tohle nic není. Dneska se štěstí prodává po lahvích. A půllitr tekutého štěstí tě bude stát pouhých 75 liber.“ V jeho ruce se objevila láhev ‚Skotské‘ kterou by Skoti nepoužili ani ke konzervaci mrtvoly.
„Nech si ji, já jsem tak trochu dítě štěstěny,“ řekl Liam.
Než se s ním obchodník stihl začít hádat, trefila ho mezi oči zbloudilá kulka.
„Já to říkal, Hannigane. Dítě štěstěny,“ ušklíbl se Liam.

fandom: Equilibrium
pozn.: inspirace se na mě vykašlala, BJB

„Dobrou noc, leannan.“ Usmála se na něj.
„Dobrou noc, Irén.“ Zašeptal, políbil ji na čelo a pak se na ni díval tak dlouho, dokud neusnula.
Věděl, že jednoho dne sem můžou vtrhnout ti z Nebe i ti z Pekla a zničit všechno, co pro něj něco znamenalo. Že kdyby se tak opravdu stalo, zemře při tom spousta lidí, na kterých mu záleželo. A přesto to byl všechno ochoten riskovat pro ni a pro její děti, které přijal za svoje a které mu přirostly k srdci.
Miloval je všechny tři a ani v nejmenším nelitoval svého rozhodnutí. Stáli mu za to.

Fandom: Equilibrium (rok 1066)

Byl naštvaný. Oba drzé lapky se mu sice povedlo zabít, ale sám na tom byl dost špatně. Vyčerpáním padl na slaný písek a sledoval, jak z něj proudem teče krev.
Jak ležel, uvědomil si, že smrtí v boji si zaslouží věčný život na Valhale, kde mu nic nebude chybět. Naštvanost byla ta tam. Usmál se na přilétající valkýru a byl rád, že o své víře nikdy nepochyboval. Poslední pohled na moře si chtěl užít.
„No tak, nezdržuj,“ pokárala ho s úsměvem na rtech Hlökk. „U Stamford Bridge se to začalo mlít, nemám na práci jenom tebe.“
Závěrečný výdech ochotně urychlil.

Fandom: Equilibrium (jeho pokřivená paralelní realita)

Dnešní brífink se výjimečně konal u Freye v Sessrúmniru, protože tentokrát to byl bůh lásky a plodnosti, prostě sexu, kdo potřeboval něco zařídit tam dole. Konkrétně osvobodit jednoho seidmadra, runového kouzelníka, ze spárů upířích hraběnek.
O té zemi měla severská rozvědka jen kusé informace od svých slovanských spojenců, protože víra tam dávno vymřela. Vaří tam údajně nejlepší pivo na světě, prezidentka aktivně popírá globální oteplování, za které ostatně můžou ty čubky z Pekla, a taky se tam strašně krade.
„Dost keců, šup z vámi do Prahu,“ zahřímala Tóra na Edvinu a její spolubojovnice, Arnu a Mey, načež je bleskově přenesla.

„Tati? Proč je v létě teplo a v zimě sněží?“
András si jen povzdechl a otočil další stránku burzovních novin.
„Tati, proč oheň pálí?“
András se nadechl k odpovědi, pak se zarazil, zamračil se a ústa zase mlčky zaklapl.
„Tati, proč je voda mokrá?“
Jen cosi tlumeně zpoza papírové bariéry zabručel.
„Tati, proč je krychle hranatá a koule kulatá?“
Žádná odpověď.
„Tati? Ty s náma nemluvíš?“ zadívala se dvojčata na Andráse.
„Ale mluvím.“ Pousmál se.
Na pár vzácných vteřin bylo ticho.
„Tati a odkud vane vítr, když je tornádo?“
András rezignovaně položil noviny na stolek. „Tak to doufám nikdy nezjistíme.“

Kdesi v srdci Sibiře
---------------------

Seděli kolem krbu. Podle předpovědi se mělo vyjasnit, ale z oblohy se zatím stále sypalo. Sucuby se odmítly jít koulovat a tak se dalo zabavit jen košíkem s pletením nebo křížovkou.
Pletení po chvíli skončilo roztrhané v koutě a společnost mrtvých neposedů se začala věnovat náročnější zábavě.
„Prázdniny jinak,“ přečetla Trix svým kolegům.
„Volno,“ vyhrkl Sergej.
„Plod dubu,“ pokračovala Sucuba.
„Žalud,“ řekl Ian.
„Teď ty Ivane - krychle latinsky.“
„Kolik písmen?“ chytal se stébla blonďatý Incubus.
„Na pět.“
Ivan jen smutně koukal. Jeho hlava prostě nebyla stvořena k myšlení.
Trix si zhluboka povzdechla.
„Cubus ty obrtlíku. Máš to i ve jméně.“

Když Andrásovi do kafe dopadl už třetí žalud, usmyslel si, že bude muset těm hlodavým mrchám a jejich nenechavým kolegům vyjasnit, kdo je tady pánem. S povzdechem ho vylovil a prsty otřel do roztrhané utěrky.
Poslední dobou se toho na něj sypalo tolik, že si ani nestačil užít nějaké to volno. V téhle vzácné chvilce pozoroval děti, jak pobíhají po zahradě s košíkem a točí se jako na obrtlíku při sbírání čehosi, co jim Leandros házel do trávy z pestrobarevné krabice ve tvaru krychle.
Pak se ale ve dveřích objevil ruský upír Ivan a celá idyla šla rychle do kelu.

ako každý rok, i letos se Chcípáci, ono Odinovo elitní komando proslulé svým specifickým přístupem k práci, rozhodli upéct svému milovanému šéfovi dortík k dalším smrtozeninám.
Použili již klasický piškotový korpus a spoustu šlehačky, kapku rtuti pro barvu, lžíci kyanidu draselného pro vůni, nějaký ten melittin, ať je to zdravější, a samozřejmostí je dovnitř zabudovaná směrová nálož, ať to má grády.
Pokud by náhodou hodlal přežít a úplně si tak zkazit celou oslavu, bezpochyby ho zabije to výběrové francouzské víno, co dostane k tomu.
Jako každý rok, i letos je Edvin bojkotoval a radši zmizel s valkýrou v Temném lese.

Nestávalo se to často, ale občas přeci jen navštívil Valhalu zástupce nějaké jiné astrální sféry. Björn Bledý, který většině delegací zprostředkovával prohlídku, na většinu dodnes rád vzpomíná.
„Se Svarogem byla sranda, přes den se zašil v kovárně a od večera do rána chlastal. Quetzalcoatl sice skoro nepil, ale přinesl popcorn. S Bastet to bylo horší, všichni vlkodlaci se museli umýt a schovat, ale guláš jí moc chutnal. Zato Héra, to bylo za trest. Nejen že chtěla, ať přitopíme, ale k jídlu vyžadovala nějakou jejich domácí srajdu.
Dostala medovinu a vepřové a tak jako ona tady na stolech nikdy nikdo netancoval.“

Šárka se o existenci upírů dozvěděla teprve nedávno, ale protože byla správná uvědomělá dark and evil gothička, které nikdo z komerčního a mainstreamového okolí nerozuměl, záhy se rozhodla, že bude hrozně husté se stát jednou z nich.
Čtením Utrpení mladého Werthera a podobné kvalitní literatury, při kterém jedla zásadně čokoládu hořkou jako bytí, si zkazila oči a taky měla pár kilo nadváhu. Vyhledala pomocnou upíří ruku a jakmile se stala ghúlem, bylo hned všechno mnohem lepší.
Dál dlabala čokoládu po kilech, brýle už nepotřebovala a brzy byla o patnáct kilo lehčí, to když jí Edvin při práci usekl obě nohy.

Téma: Kluci nepláčou

Inspirováno skutečnými událostmi
Monte Carlo 1913
----------------

Krupiér sledoval hráče s rostoucím napětím. Zůstali už jen dva.
„All in,“ usmála se a mrkla na svého spoluhráče. Sergej se na ni zadíval. Hledal zaváhání, možnost proniknout obranou, ale dívka byla ztělesněním naprostého klidu. Souhlasně kývl.
„Tak se ukažte,“ zašvitořila.
„Four of a Kind.“
„Royal Flush,“ pronesla a shrábla hromádku.
Rus zavřel oči. Jeho jmění bylo pryč. Neměl už nic. Vstal a lehce se uklonil. „Bylo mi potěšením, madame,“ řekl a zamířil ke dveřím. Dívka ho sledovala vědoucím pohledem. Zapálila si.
Z venku se ozval výstřel.
Labužnicky vyfoukla kouřový kroužek. „Opravdu nepláčou,“ zašeptala a dál se věnovala své cigaretě.