Krutá realita

Obrázek uživatele Gilnar

Okolo vrátek

Drabble: 

"Takže začneme?"
"Jo, určitě. Akorát ještě jenom s tím Filipem. Prostě už mě fakt vytáčí, jak se chová, a štve to i všechny ostatní, jakože každej jsme nějakej a chápeme, že Filip to nemá lehký, ale prostě tohleto už docela přehání a začíná to bejt břemeno pro ostatní."
"Rozumím. Ale-"
"Jasně, jasně. Ale víš, ona Lenka je taky trochu kráva, jak to s tím Ondřejem udělali. Ale prostě, nevím, Honza s Marií taky nejsou úplně tó... ale je to Filip, kterej furt něco, chápeš."
"Jasně. Ale už bysme fakt měli začít to drabble."
"Já vím, promiň. Kolik že máme slov?"

Obrázek uživatele L.P.Hans

Dvě strany jedné mince

Drabble: 

Skupina vyšetřovatelů stála ve výslechové místnosti kolem podezřelého.
“Kde jsi vzal ty peníze?!” zněla stále stejná otázka.
Kryse podobný mužík rozhodil rukama: “Kolikrát vám to mám říkat! Spadly z nebe. Hleděl jsem si svého a najednou přede mě dopadl trezor s penězi. No opravdu, čistočistá pravda.”
Kapitán si povzdychl.
***
V opuštěném skladišti v docích seděli dva muži přivázaní k židlím a kolem nich stál kruh mlčenlivých goril v oblecích.
“Kde jsou moje peníze,” zeptal se kápo a popotáhl z doutníku.
“No šéfe, vy nám to nebudete věřit, ale je to čistočistá pravda. Letadlo ztrácelo výšku a museli jsme odhodit zátěž…”

Obrázek uživatele Naughtilus

Tam vevnitř je pravda.

Drabble: 

Pravda? Pravda je takova, ze se letos potacim. Proste vsude. Plavu, placam se, potapim se do mozkove mlhy, mozna ve mne ten nas novodoby mor zanechal nejake to poskozeni mozku, neni energie, neni motivace se kamkoliv pohnout, jen tak prokluzuju tydnem za tydnem, a barvy jsou jak vyhled z kancelare za destivyho dne, A az v pulce jsem si vsimnul, ze pisu bez diakritiky. A neni to jedno, Antone Pavlovici? Ani nevim, jestli je takovyhle psani vubec koser. Popravde nevim, proc pisu dal. Mel bych psat hlavne pro sebe, ale stejne porad koukam, jestli nahodou nekdo neco nekam nekdy nepripise.

Zajímá někoho?

Drabble: 

Zahalená postava postávala opodál diskutujícího hloučku.
Právě řečnil Strach. Živě vykresloval nebezpečí známá, možná, nebo jen tušená, mluvil o utajených zlotřilých záměrech, o nedůvěryhodnosti a falši všeho a všech.
Mnozí bledli, někteří přikyvovali.
Na zahalenou postavu občas někdo zamyšleně pohlédl. Jiní o ni sotva zavadili okem.
Vystoupila Pomluva a spustila, co jí jen pusa jela. Ne všichni věřili, ale naslouchali alespoň bezděčně.
Diskutovalo se stále vášnivěji.
Teď se do popředí drala Lež, s podporou Pomluvy a opatrným zájmem Strachu.
Pravda toho měla právě akorát. Rázně vystoupila, odhodila závoje.
„Tak abyste věděli…“
Hned několik hlasů ji okřiklo. „Nekecej, vůbec tomu nerozumíš.“

Obrázek uživatele Peggy Tail

Můžeme

Drabble: 

Stála před ní, překrásná žena v načechraných šatech, které sahaly až na zem. Nahoře začínaly inkoustově modrou a dolů přecházely přes tyrkys až k zelené, která ji ladila s očima. Očima jasnýma jako hvězdy. V hnědých vlnitých vlasech měla květiny a dívala se na ni smutným pohledem.
„Proč jsi mě zatratila, dcero moje?“
„Cože?“
„Nenasloucháš. Copak nevidíš? Umírám. A vy se mnou.“
„Kdo jste?“
„Ty víš, kdo jsem. Moc dobře mě znáš. Každý den po mně chodíváš. Beze mne neměla bys, kde žít. Beze mě nebyl by nikdy blahobyt. A přesto, ke své Matce chováte se takto. Zastav to. Můžeš.“

Závěrečná poznámka: 

Včera byl den Země. (Postava je ztělesněním Matky Země.) Nevím, zda to splňuje podmínky bonusu, ale to je jedno. Chtěla bych vám říct, že třeba jen vyřčená myšlenka může něco změnit. Máte větší sílu, než myslíte.

Obrázek uživatele Keneu

Vraťte mi ty koleje, aneb, Velká vlaková výluka

Drabble: 

Cestování vlakem je můj denní chleba. Teda byl.

Kloubový autobus do Brna se pokusil otočit na adamovském náměstí a zablokoval sebe i silnici.
Autobus z Blanska se protijedoucímu autobusu vyhnul tak šikovně, že si vysklil okýnko a poničil prostřední dveře.
Autobus do Blanska nás (vizionářsky) zavezl až do Křtin. Trefit správnou odbočku měl problém i téhož dne večer.
Minibusy přes Útěchov (výluka výluky) se řítily jako šílené.
Polovina autobusů do Brna musí jezdit odklonem přes Křtiny, protože klasická cesta je podemletá a přetížená.
Na odklonu přes Křtiny jsme už taky zvládli zabloudit, vjet do zákazu vjezdu a kilometr couvat zpět.

A zase o dům dál

Úvodní poznámka: 

No nic, to samo.

Drabble: 

Lež si s rozkoší protáhla krátké nohy. Že prý daleko nedojde! Jen ať koukají, kam to dotáhla! Nadšeně přehlížela, co všechno si nakradla.
Vyplázla z okna jazyk na Poctivost, která prý měla dojít mnohem dál. Stála tam sice s Rozumem, ale na ni jsou krátcí.
Z nedalekého hradu blahovolně přihlížela Nenávist.
Jenže ouha, bestie Pravda ji zase dohnala! Vyhrabala toho na ni tolik, že proti Lži vytáhli i dosavadní spojenci Závist a Sobectví!
Vyčpělá Nenávist už nepomůže. Nezbývá než zdrhat.
Vyjela v novém obytňáku za všemi ochotnými ji sdílet, než to zakážou.
Cestou ještě zaskuhrala:
„To je všechno jenom kampaň!“

Závěrečná poznámka: 

Ale třeba se někdy i dohrabe do pekla. Pro jednou.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Rodinný život

Drabble: 

“Mámo, na mě to nějak přišlo,” ozval se do tmy mužský hlas.
“Prosím tě, neblbni a spi,” odpověděla mu rozespale žena.
Ozval se skřípot postele, jak se muž převalil na druhý bok.
“Mámo, já asi bez toho neusnu.”
“Dneska ne, bolí mě hlava.”
Chvíli bylo ticho.
“Mámo, já to ale asi nevydržím.”
Povzdechla si. “No tak dělej! Ale potichu ať nevzbudíš děti…”
Ozvalo se skřípnutí a… Nic! Otočila se, ale manželovo lože bylo prázdné. Našla ho až v kuchyni, jak do sebe cpe bábovku. Chytla koště a začala ho mlátit po zádech.
“Ty prasáku! To je na zítra pro návštěvu!"

Obrázek uživatele strigga

Spát se mi co?

Drabble: 

Spánku můj milovaný, vysněný, kýžený, v myšlenkách hýčkaný a opěvovaný, jak intenzivně po tobě toužím. Jak nejsem schopná myslet na nic jiného než na to, že až doskládám to prádlo, dopacifikuju ten bordel v kuchyni, dopřekládám poslední z těch otravných popisků a na záchodě a v koupelně radši nerozsvítím, abych tam náhodou nezačala uklízet, že pak si konečně v půl druhé ráno doopravdy lehnu. Složím hlavu na polštář, tak konejšivě měkký, zmatená změť myšlenek se pozvolna promění v počínající sen a já...
... se okamžitě vzbudím, když se mi hned u hlavy ozve zachrchlání a temný hlas z hlubin pronese:
"MÍKO?"

Závěrečná poznámka: 

A tak je to skoro každý den, to dítě má normální radar. :D
Doufám, že je to uznatelné, je tam chtíč jako zoufalá touha po spánku a ještě větší chtíč jako úporná snaha batolete sežrat mi prso za každou cenu. :D

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Irma

Úvodní poznámka: 

Já se do historie ponořím, ale tohle je silnější než já. :D

Drabble: 

Děláš, jako bys byla ráda, že jsem tě naposledy navštívila před rokem. Vždyť já jsem výsada. Pocta. To, co tě udržuje naživu déle.
Vždycky tvrdíš, že jsem protivná, ale jediná protivka jsi vždycky jenom ty, a to dokonce mnohem dřív, než skutečně přijdu na návštěvu.
Není super sežrat půl kila čokolády, steak si dát bez ostychu rare a večer stáhnout sedmičku merlotu?
Jako jo, uznávám, že mi to občas trochu ujede, ale tak ty rány do podbřišku se dají přežít. Všechny ženský ty moje kopance přežily.
No ták, už sakra nekoj, já tě potřebuju vidět. Jsem přece tvoje kámoška Perioda.

Obrázek uživatele Naughtilus

Stream of almost unconsciousness

Drabble: 

Bílá mě řeže do očí, nechává mě na holičkách leda tak tělo, co by už tak rádo spalo, nechává mě na holičkách mysl, která nic kloudného nevymyslí, neschopná se odpoutat od žen s nůžkami, co jsou vlastně kadeřnice, snad jenom nějaké záhadné přístroje a nástroje na holení, jenže co na nich nechat? Nebo koho, čeho? To takhle na střední, nebo možná ještě na základkolevelu i když to základka nebyla, tak jsme měli náramnou srandu z toho, jakoukoliv otázku nahrazovat "čeho?" a další věci, co jsme z nich vyrostli a nechali za sebou jako prázdnou slupku od korýše, v hlubinách dějin.

Závěrečná poznámka: 

Tohle me nejak zacina bavit. Ale zas mi to prijde takove "cheap", tak ja nevim...

P.S.: Hele a dark mode by nebylo? Ta bila je fakt na oci desna takhle v noci...

Obrázek uživatele Smrtijedka

Hebefrenie

Úvodní poznámka: 

Varování: zmínka o sebevraždě

Drabble: 

Rozhovory přestaly dávat smysl, témata mizí jako mikroplasty ve všem a v ničem. Domýšlím si. Proč mám sbírat nitě příběhů, pořád a dokola, proč se na mě sakra dívá tak divně? Proč vypouští slova, věty, odstavce, myšlenky textů? Nemluvíme, křičíme, nestýkáme se na žádných styčných plochách, řveme po sobě, každý o jiném voze. Musí slyšet, co já neslyším, vidět, co já nevidím. Něco tam v hlubině vlastního já, v jeskyni duše změněné rychlostí myšlenky. Něco volá z hlubiny, hlasy, zvuky, skřeky, docela obyčejné halucinace?

Vylezu si na rantl a proletím se. Možná tam dole najdu sebe v kusech mozkové hmoty.

Závěrečná poznámka: 

Hebefrenie nebo hebefrenní schizofrenie je psychiatrické onemocnění, které se nejčastěji projeví v období dospívání. Mezi jeho příznaky patří apatie, neschopnost vést rozhovor a držet se tématu, asociální chování, někdy halucinace. (Brát samozřejmě s rezervou, nejsem odborník.)

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

V neobvyklém prostoru

Drabble: 

Dvířka boxu se zavírají. Novorozenec se ocitá někde, kde to ještě nepoznal. Tma jak v ranci. Ale je to úplně jiné než to bylo u maminky v bříšku. Zima je tu. A hlad se dostavuje.
Ozývá se křik. Instinktivní křik. Ale nikdo nepřichází. Minuty plynou, marně plynou. Síly dítku docházejí, docházejí rychleji, než si kterýkoliv dospělák dokáže představit.
Hlas slábne. Slábne neustále, až nakonec utichá docela. Nikdo okolo zatím netuší, co se v hlubinách odehrávalo.
Technika, jakožto každý nedokonalý lidský výtvor, tentokrát selhala. Bohulibý účel tohoto zařízení nebyl naplněn. Příběh nějak započatý a dramaticky se rozvinuvší dospěl do finále smutného.

Závěrečná poznámka: 

Členky řídícího týmu nemohly při výběru tématu tušit, do jaké reality se časově trefí.
https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/v-bratislavskem-babyboxu...

Obrázek uživatele ChaosPrince

Deset minut nenávisti

Úvodní poznámka: 

Body nesbírám

Drabble: 

Vakcíny: utajená úmrtí. SVĚTOVÉ SPIKNUTÍ FARMALOBBY!
(tisíce sdílení, přes sedm set komentářů)

Světové elity potřebují krev dětí na výrobu adenochromu.
(po rozkliknutí následuje galerie s fotkami; tisíce shlédnutí)

Nový světový řád a Velký reset.
(top komentátoři: Jarka Veselá, Dubí - s profilovkou ošklivého uslintaného vnoučete - a Miluše Dvořáková, Všetaty - profilovka pejska)

Uprchlíci berou práci našim
(statisíce sdílení, komentáře naskakují po vteřinách.)

Uprchlíci berou dávky našim
(top komentátor: PaedDr. Luboš Dvořák, CSc., Všetaty - profilovka pejska)

Tak, a pro dnešek bylo internetu dost, pomyslím si. Končíme!
Kníkne zpráva.

"CHCÍPNI DEVIANTE SMAŽSE V PEKLE"

Kouknu, kdo mi tu lásenku posílá.
No ovšem.
Profilovka pejska.

Závěrečná poznámka: 

Já myslím, že internet byl prostě omyl.

Doufám, že souvislost drabble s dnešním tématem netřeba vysvětlovat. Pokud třeba, zajděte si do jakýkoli online diskuze.

Obrázek uživatele MataPeprna

Není na světě člověk ten

Drabble: 

Hezký, jenom nahradit spojovník pomlčkou a bude to skoro i česky.

V metru se na eskalátorech stojí VPRAVO, aby se vlevo dalo chodit. Šmarjá!

Jestli chceš ty ptáky zabít, tak jim těch slanejch drobků dej ještě víc.

Vždyť jí ani nepodržel dveře, hulvát.

Prej wi-fi free. Naučte se, jak funguje slovosled, Dráhy Český.

Podržet mi nějakej rádoby džentlmen dveře, tak ho asi rafnu. To si jako myslí, že my ženy nezvládnem nic samy?

Jak chce dělat ministra, když si ani neumí nasadit helmu? Těm mlíčňákum by šikla vojna.

Hele, elegán v černym vobleku dopoledne. A ještě se zaplym dolnim knoflíčkem.

Závěrečná poznámka: 

V některých vlacích ČD se opravdu vyskytují nápisy wi-fi free místo free wifi. Ministrem je pak Jan Lipavský, kterého někteří kritizovali za špatně nasazenou helmu. Ostatní body snad žádný kontext nevyžadují.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Kostýmek

Drabble: 

“Naprosto úchvatné! Ta přirozenost! A to sladění barev!”
Muže na lavičce probudil jakýsi barevný pták poskakující kolem. Zamžoural, promnul si oči a zjistil že se jedná o mladého chlapíka s fialovým přelivem. Ten byl navlečen do neméně duhového kaftanu, červených kovbojských bot a polo-průsvitných kalhot.
“Cožeto?” zamumlal.
“Ptám se vás, kdo vám navrhl tak úžasný kostým? Kde jste ho koupil?”
Muž se podíval na kombinaci hadrů a odpadkového pytle co měl na sobě.
“No normálně, za Kauflandem, jak jsou kontejnery. Ale tohle už tam nemaj…”
“Koupím! Řekněte si jakoukoliv cenu!”
***
Bezdomovec seděl na lavičce v duhovém kaftanu a počítal bankovky.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Predátor

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji DMD č. 14. pro 14. 4. 2022. Téma: Největší fanynka

Drabble: 

Pan Zpěvák procházel po koncertu koridorem fanynek, rozdávajíc úsměvy a podpisy na všechny strany. Fanynky na oplátku nešetřily superlativy.
“Jsem Vaše největší fanynka, mistře,” vykřikla jedna z nich tak nahlas, že ji Zpěvák slyšel i přes hlomoz davu. Zašeptal něco bodyguardovi a zmizel v šatně.
Za chvíli bodyguard uvedl fanynku.
“Ani nevíte jak dlouho jsem se s vámi chtěla setkat.”
Zpěvák se jen usmál, vstal a pomalu svlékal župan před velkým nástěnným zrcadlem. S údivem zjistil, že je v zrcadle sám. Otočil se, ale to se mu už do krku zakously dva zuby jako břitvy a přes zrcadlo vystříkla krev.

Komu není shůry dáno

Drabble: 

Po dlouhém čekání zapraskalo houští na protější straně mýtiny. Větve se pohnuly a na paseku ozářenou světlem Měsíce konečně vyšel On. Nádherný šestnácterák. Urostlý, vznešený, prostě hrdý král lesa.
Klidně a nevzrušeně kráčel pomalu mýtinou. Občas sklonil svoji ušlechtilou hlavu, aby si uždibl tu trochu travičky, tu zas trochu listí. Rozvážně kousal sousto a nevzrušeně se rozhlížel kolem sebe. Vítr vál směrem k němu.
Nádherný, nádherný kus! Výstavní exemplář. Čekat na tebe se vyplatilo. Dneska tě konečně dostanu.
Záblesk světla, jelen se otáčí a hbitě mizí mezi stromy.
„Ty idiote,“ křičím na kolegu, „to sis nemohl vypnout ten zatracenej blesk?“

Obrázek uživatele L.P.Hans

Bourák

Drabble: 

“Pane, tento zde má nejnovější typ motoru - pět set koní výkonu.”
“To je málo,” přerušil výklad zákazník v bílém obleku s kovbojským kloboukem.
“Prosím?” požádal o vysvětlení prodejce.
“Pět set koní je málo. Chci alespoň tisíc.”
“Bohužel takový motor se nevyrábí…”
“Tak tam dejte dva, peníze nejsou problém.
***
“Copak to tu máme, kolego,” dopravní strážník obcházel trosky automobilu. “Nějaká nehoda?”
“Spíše to vypadá na technický problém. Tato část auta po startu vystřelila tímhle směrem.” Druhý policista ukázal na roztavený motor.
“A kde je zbytek?”
“Vidíte tam v dáli ten kráter? Tam vystřelila druhá půlka i s řidičem a druhým motorem.”

Rozvíjej se, poupátko

Úvodní poznámka: 

Náhrada: 11. pro 11. 4. 2022
Téma: Neboj se rozkvést

Drabble: 

"Podívej, já vím, že všechno chce svůj čas, ale tohle už trochu přeháníš, nemyslíš?" Laskavý tón, o který se pokoušel ještě včera, byl nadobro ten tam. Ve hlase už naplno zaznívala nervozita a jasné podráždění. "Všechno, co sis mohla přát, jsem ti dal! Staral jsem se o tebe! Já vím, že hlídané poupě nevykvete, ale trpělivost prý růže přináší, takže se ptám, kde sakra jsou?!"
Růže - respektive naducaný červený pupenec, v němž se vší mocí poslední dva měsíce držela - ovšem na zahradníkovo lkaní nedbala a nekvetla, a nekvetla.
Dobře totiž viděla ty nůžky, které mu trčely z přední kapsy lacláčů.

Deník komparzisty

Úvodní poznámka: 

Krácení je zlo, takže tohle je nakonec jen odvar.

Drabble: 

26. listopadu 20xx
Budíček o půl třetí! Děsné. Ale autobus jsem chytla.
Na kostýmy tentokrát nebyla fronta, zato v maskérně to trvalo.
Na place jsme čekali ve stanu skoro do poledne. Aspoň že byly párky.
Zase jsme chodili po tržišti. Tu scénu točili snad stokrát. Trochu mrzlo. Aspoň už necouráme bahnem, jenže ten hábit moc nehřeje. (Jo, doporučovali termoprádlo...)
Konečně oběd. Pak další nekonečná scéna. To už jsem hodně mrzla a dřevěněly mi nohy. Asi hodinu nás nechali postávat venku, naštěstí rozdávali deky.
Štěstí, že je brzo tma a šlus.
V šatnách nekonečná fronta.
Zítra až od osmi. No sláva.

Závěrečná poznámka: 

Jo, je to radost, dělat kompars. Občas mě to bavilo, ale víc než tři dny po sobě už to není ono.
Jo, a bylo to něco středověkého, v umělém městečku, kde byly ulice samé bláto. Dokud netuhlo, pořád se mi u toho vybavovalo "a já se blátem brodil a o svý lásce snil."

Obrázek uživatele morpi

Když dojde majoránka

Drabble: 

„Skéro?“

Na tuhle zprávu se „ne“ jednoduše neodpovídá. Hodil jsem na sebe klokanku s nápisem Ježíš pro tebe umřel, vole, sebral huličovo náčiní a sedl na kolo.

Koubu jsem potkal po cestě. Ten vocásek s sebou táhl celou basu poličskýho. Ulehčil jsem mu od pár lahváčků a po přípravným cigáru jel dál. Víte, mám smysl pro loajalitu. Až se dokulí, dostane na uvítanou pořádnýho špeka.

***

Třetí budižkničemu, Podhorskej, seděl na kraji malého remízku.

„Co je?“ Houkl jsem. Tvářil se, jak kdybych mu místo piva podával vincentku.

Neodpověděl, jen zdrceně ukázal směrem k naší malé plantáži.

„Kdo může udělat takovou zkurvenost?“

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Na hranice a ještě dál

Úvodní poznámka: 

Obsahuje to hodně ošklivé věci - smrt, znásilnění, válku. Hlavně tu válku a vše, co obnáší.

Drabble: 

K hranicím. A čekat.
A pak? Za ně. Vlastně neexistujou, nebo brzy nebudou.
Jen si beru, co mi patří.

Vyrvat člověku srdce zaživa tím, o čem se nemluví.
„Bude to trvat tak dlouho, dokud nebudeš už nikdy chtít zplodit žádného ukrajinského bastarda!”
Kristus umírající znova a znova rukou nenávisti v každém nevinném člověku.
Polomrtvá lidskost leží krvácející v prachu u cesty.
Dunění bomb je děsivým bojovým pochodem.
Život nemá větší cenu než pár kulek.
Utrpení je cítit při každém nádechu.
Mrtvoly se povalují po ulicích.
Tanky se valí přes ně.

Necháváme za sebou spálenou zem.
Neexistujou hranice.
Všechno je dovoleno.

Závěrečná poznámka: 

Celý den jsem dneska myslela (a malinko se inspirovala při psaní) na kousek z modlitby papeže Františka, který náš farář použil na bohoslužbách už několik týdnů zpět. Tehdy jsem se neubránila slzám. Ani dnes ne. Silné a aktuální je to pořád:

Pane Ježíši, narozený pod bombami, padajícími na Kyjev, smiluj se nad námi.
Pane Ježíši, jenž jsi v charkovském bunkru zemřel v matčině náruči, smiluj se nad námi.
Pane Ježíši, poslaný ve dvaceti letech na frontu, smiluj se nad námi.
Pane Ježíši, jenž pořád vidíš ozbrojené paže ve stínu svého kříže, smiluj se nad námi!

Za trochu lásky šla by světa kraj

Drabble: 

"Mrrrrou!" Kočka mi dělala kolem lýtek neodbytnou osmičku a vrněla jako zbíječka.
"Nápodobně." Ale jinak to se mnou nehnulo.
"Mrrr - rrrrou!" pokusila se znovu a otřela se mi o nohu ještě vehementněji, přímo v místě, kde se skvěla čtveřice škrábanců z dnešního rána. Při tom na mě upřela naprosto oddaný pohled, v němž se zračil slib čelit všem nebezpečenstvím světa i za pouhopouhou možnost být v mé přítomnosti. Všechny staré roztržky urovnány, všechny staré křivdy zapomenuty, co je moje, je i tvoje! říkal ten pohled.
"Tak určitě," oznámil jsem jí a vyklopil jsem si do talíře právě otevřenou plechovku tuňáka.

Obrázek uživatele TQ-PoN

Rozvážka pizzy

Drabble: 

Rozvážku pizzy by si jednou za život měl zkusit každý. Jde totiž o poměrně pestrou práci. Zvláště pak ve městě, které není vaším rodným. A tuplem, když při tom během noční směny vozíte na spolujezdci ožralou kamarádku, která se vám snaží vyplakat na rameno všechny ty vztahový problémy, co teď se svým "miláčkem" zažívá! A vy teď kvůli nějakýmu pošahanýmu ZRZAVCI máte hlavu jak balon!
Slyším snad někoho říkat, že má podobnou zkušenost? Já říkám - víte kulový!
Jo a vám, kteří jste se celou dobu těšili na nějakou tu historku, radost neudělám. Nevyzbyli na ni totiž slova. Tak třeba příště.

Závěrečná poznámka: 

...Inspirováno skutečnou událostí

(dovážkou ze dne 12.4.2022, Olomouc)

Ještě že mám v pořádku očkování

Drabble: 

Když mě otec se slavnostním výrazem postrkoval směrem na zahradu, připadal jsem si jako ve snu. Nové kolo! Oni mi ho vážně pořídili! Málokdy dostanu, co doopravdy chci. Tetelil jsem se blahem. Dokud...
"To jako vážně?" pokusil jsem se potlačit skřípění hlasu. Pohled na skládačku, která jako by vypadla z výstavy 'Úžasný svět koroze', mě připravil o všechna slova a sny naráz.
"Samozřejmě, synu. Však sis to zasloužil," pravil otec, hrdě mě poplácal a taktně se vzdálil, aby nebyl svědkem toho, co patrně považoval za slzy štěstí.
Asi jsem měl specifikovat, že tím novým kolem jsem nemyslel "nové pro mě".

Obrázek uživatele TomBoombadil

Skluzná dráha

Úvodní poznámka: 

Rating 16+ (jen ať jsou ti mladí připraveni na všechno, co je může v sexuálním životě potkat).

Drabble: 

Většina kluků prý touží po sexu se zrzkou. A většina holek prý netouží po sexu se zrzkem. Rezavá střecha, vlhký sklep…? Dobře, chápu. Bohužel moje zkušenost se zrzkem (říkejme mu Zízí) byla velice specifická.

Zízí mi dal k narozeninám jedinečný dárek: stryptýz. Svůj. Pocit, když ležíte na posteli a před vámi se na tóny Lady Gaga svíjí bledý kluk se zrzavými chlupy (ano, všude) snažíc se vysvléct z ponožek a trenek, je k nezaplacení. A k tomu vlhkému sklepu: celý se u toho potíral jahodovým lubrikačním gelem, který na rezavých chlupech nepěkně zasychal. Připravoval skluznou plochu k cestě za vyvrcholením.

Závěrečná poznámka: 

Toto si zaslouží i vyvrcholení příběhu: opravdu se sklouznul. Tedy měl to v plánu. Ale jeho tělo se zaschlým lubrikačním gelem a slepenými chlupy mě při odíraných pohybech nepěkně popálilo. Tento specifický dárek jsem dostala i k svátku a Vánocům. Byla jsem mladá a byl to můj první partner. Nesuďte mě.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Kouzelný dědeček

Drabble: 

Bylo nebylo, jednoho dne mladík zachránil postaršího pána před jedoucím vozem. Ten se mu odvděčil: “Vidím že jsi odvážný. Tu máš, to jsou kouzelná semena. Rozkvetou-li, zlomíš mé zakletí a já se ti odměním. Ale dej si pozor, biřicové to nemají rádi.”
Mladík, poučený četbou Pána prstenů a Zaklínače dědečkovi rád uvěřil a jen co přišel domů rostlinky zasadil.
O měsíc později u něj zazvonila policie a jen co konopnou zahrádku spatřili, už ho brali.
“Počkejte, já za nic nemůžu, já ty semena dostal od kouzelného dědečka.”
“Jó mladej, kolikrát já už takovou pohádku slyšel. Tu můžeš povídat u soudu.”

Pozor na dobře míněné rady!

Úvodní poznámka: 

Souvisí s tímto

Drabble: 

„Mami, nejsi přeci ještě tak stará! Vypadáš pořád ještě k světu a když trochu podtrhneš svoje přirozené půvaby, nejeden mužskej se za tebou otočí,“ hučela do ní dcera.
„Ale Jaruško,“ pýřila se, „copak já, na mně už nezáleží, já mám svoje odžito, táta je starej morous, jen aby měl teplou večeři a pívo, víc ho nezajímá, na koncert ho stejně nevytáhnu…“
„No právě! Musíš mu připomenout, proč se do tebe kdysi zamiloval! A když s tebou na koncert nepůjde on, půjdeš sama a budeš se cítit dobře. Trochu přistřihnout vlasy, jemnej melírek…“
Kdyby jen Jaruška byla tušila, co tím způsobí!

Obrázek uživatele morpi

Čas na nový květináč

Drabble: 

Teda, řeknu vám, když jsem zjistil, že mě chce Anežka opustit, skoro jsem si to hodil. To uvědomění mě sejmulo jak Attila Végh Terminátora.

Byl jsem hloupej, mělo mi to docvaknout dřív. Když s vámi manželka nechce spát, měli byste se zeptat, proč. Problém byl v tom, že jsem s ní nechtěl spát já, a tak jsem byl rád, že je klid.

Další indicií byly přesčasy. Asi důležitej projekt, říkal jsem si. Ukázalo se, že jsem nebyl daleko od pravdy.

Důležitost projektu se ukázala, když jsem mezi časopisy náhodou objevil příručku pro „silnou a nezávislou ženu“ jménem Nebojte se roz(k)vést.

Stránky

-A A +A