Krutá realita

Obrázek uživatele L.P.Hans

Návštěva

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji DMD č. 29. pro 29. 4. 2023. Téma: Držte mě!

Drabble: 

Muž přišel domů z práce, shodil kabát a hned zamířil k lednici. Byl pátek a pivo už rozhodně potřeboval. Otevřel lednici a překvapeně zamžikal očima.
“Marie, nevíš, kde mám pivo?” zavolal.
“Drahý,” přecupitala žena. “Moji rodiče nás navštívili.”
“Trošku jsem tu uklidila,” vysvětlila tchyně. “A měl jste špinavou motorku. Nešlo, to dolů tak jsem vám ji vzala drátěnkou.”
Do garáže to vzal klusem.
“Tak to vám pěkně děkuji, maminko,” podařilo se mu procedit skrz zuby.
“Tatínku, držte mě, nebo vám ji zabiju,” zašeptal stranou tchánovi.
Tchán se na něj smutně usmál, přikývl, sebral z ponku hasák a podal mu ho.

Obrázek uživatele angie77

Jsou tu... a zase pryč

Drabble: 

Co už, pomyslím si rezignovaně. Šílenou rýmou měsíc začal, ještě šílenější končí. Nicméně aspoň jsem se díky tomu neomezila na jeden fandom a mohla jsem vyvenčit více oblíbenců.
Saturnin vejde, vzorně se ukloní, ale jiskra v očích napovídá, že je připraven reagovat na každou špatnost.
Hawkeye ležérně popíjí, cokoli se vylinulo z kolony, spokojeně přitom klábosí s B.J.em i s Margaret.
House přátelsky (cože?!?) kyne holí. Zjevně je předávkovaný Vicodinem.
Neo se vrhá zachránit svět.
Jon nic neví.
Bodie se culí jen a jen na mě.
Tak zase za rok, přátelé, zamávám jim. A nezapomeňte na šetření energiemi.

Závěrečná poznámka: 

Inu, všichni, které jsem tento měsíc venčila, se mi do rozloučení nevešli, ale pevně věřím tomu, že na mě nezanevřou.
Jako každý rok děkuji KaTužce, Nifredil a sosačkám za možnost se vyřádit. Bylo to opět skvělé.
Letos jsem nestíhala ještě víc než obvykle. Všem, kdo má díla komentovali, velmi děkuji. Všem, kterým jsem jejich díla nekomentovala, se velmi omlouvám a pokusím se to napravit.
Hasta la vista, baby! Zase za rok :-)

Zde panuje ticho

Úvodní poznámka: 

Ono to vlastně je docela poetické téma. Jenže tyhle asociace prostě nedají pokoj.

Varování: 

No, prostě připomínky strašných věcí, které se bohužel děly.

Drabble: 

V Malé pevnosti už rytmicky nedupou vojenské boty. Ani nezní hluk z dílen. Hrubé hlasy neštěkají ostře povely ani nechrlí nadávky. Dávno utichly i jiné, mnohem horší zvuky, které se tu ozývaly až příliš často, tvrdé údery, výkřiky, sténání.
Jenom všudypřítomné jiřičky tu od jara do podzimu létají a čiřikají, netušíce, jaké místo si vybraly.
Také na hřbitově panuje ticho. Naprosté, pokud nepřijede větší výprava.
Někdy, na jaře, za jasných dní, se dokonce i tady nese ve znamení rašící zeleně, zpěvu ptáků, věčně se obnovujícího života.
Jinak v něm však znějí osudy všech navždy umlčených. A takové ticho trhá uši.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Talentová zkouška

Drabble: 

Chlapec s pestrobarevným kohoutem, bundě s cvoky a botami s vysokou podrážkou vystoupil na pódium. Elektrickou kytaru připojil k aparatuře, vyzkoušel mikrofon.
“Skladba se jmenuje ‘Když vezmeš kočku sekerou’.”
A vskutku, zvuky, které se začaly rozléhat sálem, připomínaly poslední záchvěvy týraného zvířete. Ozvěna vracející se od vibrujících oken jakoby ho vyburcovala ještě k většímu výkonu a kočku nahradil slon přejetý parním válcem.
Když skončil, komise na něj konsternovaně zírala. Potom se předseda odhodlal: “Je nám líto, ale pro přehlídku talentů naší základní školy hledáme něco jiného. Až uvidíš maminku, vyřiď jí, že bychom si s ní rádi promluvili, ano chlapče?”

Obrázek uživatele Elluška

Koťátko moje

Úvodní poznámka: 

Nějak s těmi vzpomínkami nemůžu přestat, promiňte.

Varování: 

Ubližování dětem

Drabble: 

Malé, heboučké šedé kuličky v dlani šimrají a hřejou, možná jsou to opravdická koťátka, která nikdy nevyrostou…
Koťátko!
…která nepotřebují jíst ani pít, která nikdy neonemocní a neumřou.
Jsi moje kočička.
Utrhly je s maminkou, když šly ze školky. Kočičky rostou na kraji silnice, hned za cedulí, kde končí ves a začíná rozbitý betonový chodník do údolí. Dají si je doma do vázy.
Neodmlouvej!
Kočičky v dlani nepláčou, bydlí v krabičce na stole, můžou celý den spát.
Jsi hrozná! Nebuď drzá!
Budou tam přeci bydlet navždycky. Nikdy se nerozpadnou, nikdo je nevyhodí, protože čas se zastavil.
Tohle - tě - MÁ - bolet!

Obrázek uživatele L.P.Hans

CD

Drabble: 

“Teda Marie, já zírám. Jak se ti to povedlo?”
Dvě ženy seděly v křesílkách a popíjely kávičku. Kolem nich panáčkoval muž s tácem naložených zákusky.
“Úžasná věc, nebudeš mi věřit. Koupila jsem nějaké CD s hypnotickou hudbou, která tady Ňufíčkovi,” žena ukázala na pudlíka na klíně. “Měla mu pomoci s výcvikem. Pustila jsem mu to, když spinkal v pelíšku. No a Josef spal ve vedlejší místnosti. Teď mě poslechne na slovo, viď Pepo?”
“Ano, madam! Budete si přát?”
Manželka mu hodila suchar a on ho v letu chytil do úst.
“Marie, a myslíš, že bych si to CD mohla půjčit?”

Obrázek uživatele Elluška

Musíš nesmíš musíš nesmíš

Drabble: 

Nech ji vyplakat, seber jí ten dudlík, nesmíš ji nechat pořád po sobě lézt, proč jsi ještě nezačala s čajíkem, dej jí to klidně už teď! Plácni ji, ať si hraje sama, nerozmazluj. Neluč se s ní, odejdi potají. Musí cvičit denně, a dokud to nebude umět bez chyby, tak to neumí. Plácni ji přes zadek. Vem na ni vařečku, jen tak si to zapamatuje.

Vaše dcera si nedělá úkoly. Je přecitlivělá a to je vaše vina. Je rozmazlená, proč jste jí nepořídila sourozence? Je pořád nemocná. Spory si děti mají řešit samy mezi sebou. Vaše dcera je tu omylem.

Závěrečná poznámka: 

Vůbec se mi to téma nelíbilo, nemám ráda drezúru a co vyjadřuje. Vyvolalo to ve mně jen špatný vzpomínky. V průběhu psaní jsem si uvědomila, že jsem to nebyla jen já, kdo dostal špatnej výcvik.

Pokrok nezastavíš

Drabble: 

Emilka byla po všech stránkách dokonalé dítě. Například vůbec nepotřebovala dudlíka, protože prostě nikdy neplakala. Neplakala, protože ji maminka nosila celé dny v šátku na břiše.

Emilka byla osobnost, kterou její maminka moderně rozvíjela. Například si ji nikdy nedovolila přebalit, pokud se neujistila, že s tím Emilka souhlasí.

Ve třech letech pařila Emilka hry na tabletu lépe než o dva roky starší děti. Mluvit sice začala až skoro ve čtyřech, zato ale mluvila nejen česky, ale i anglicky a čínsky. Chodila totiž do speciální americké školky. Sice míchala všechny tři jazyky dohromady, ale co!

A že si neumí zavázat tkaničku?

Obrázek uživatele Peggy Tail

Hlavně elegantně

Drabble: 

„To je hrůza,“ prohodí frustrovaně Terka sledující jak jezdkyně na nádherném černém koni elegantně kluše po výběhu.

„Co?“ Zeptá se Alex.

„Všechno. To sedlo, ta miliarda popruhů, ta křeč...“

„Říkáš, že i do ježdění se vkradl modernizmus a všechno hyzdí?“

"Jo. Koně se šlechtí, aby zvládali zátěž dřív než je přirozené, aby mohli hned závodit, aby chodili hezky shromážděne, aby si kolenem skoro ukopli nos...
'Tohle mu zaklapne hubu, tohle mu nacpe hlavu dolů,' atd. A co je NEJVĚTŠÍ průser? Na těch závodech jsou dnešní pravidla nastavený tak, že tohle všechno je chváleno.“

Kůň najednou nepůsobil tak hezky jako předtím.

Závěrečná poznámka: 

Za odborný náhled děkuji Queen 24, která letos nestíhá psát.
https://www.databazeknih.cz/knihy/omyly-moderni-drezury-355402

K čemu je dobrý dějepis

Drabble: 

Hleděla na ně se značnou nechutí. Bylo jich moc. Bylo jich víc než moc.
Pohlédla z okna. Sluníčko svítilo, ptáci zpívali, den jako malovaný.
A ona tady musí sedět. Znova na ně s nechutí pohlédla. Kdyby jich byla jen polovina, pořád by to bylo moc.
„Co můžeš udělat dnes…“ zkoušela si připomenout výchovnou poučku z dětství. „To můžeš udělat i zítra,“ našeptávalo jí její horší Já.
„S chutí do toho, půl je hotovo,“ řekla by babička. Ani tahle vzpomínka nepomohla.
„Nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme. Hrrr na ně!“
Se vzpomínkou na Jana Žižku se konečně vrhla na opravování sešitů.

Obrázek uživatele Marek

Nečekané setkání po letech

Varování: 

Náznaky homofobie, xenofobie a transfobie.

Drabble: 

Konečně se mu jeho dcera ozvala. Moc se těší, až ji zase uvidí. Vlastně ho dost mrzelo, když s ním před deseti lety náhle přestala komunikovat. Představoval si, jak před něho předstoupí a odprosí ho za ta léta nejistoty. Také doufal, že se má skvěle. Vlastně ne. On to věděl. Vychoval ji dobře. Určitě má muže ze stejně smýšlející rodiny. Dobrou práci a dělá čest své vlasti.

Zvonek. Konečně. Přišel ke dveřím a otevřel. Před ním stojí cizí potetovaný muž s jiným cizím černým. Asi sluhou? Chvíle zmatení.

"Ahoj tati," promluví ten cizí muž. "Tohle je Hassan. Budeme se brát."

Závěrečná poznámka: 

Nemohl jsme se tohohle nápadu zbavit.

Obrázek uživatele angie77

Ach ta dilemata

Drabble: 

„Mají svíčkovou. Dám si svíčkovou!“ jásá Janča, když se usadíme do příjemné restaurace s krásným výhledem na Český ráj a najde na stole papír s doporučením šéfkuchaře.
V ten okamžik servírka přináší klasické jídelní lístky. A nastávají problémy.
„Mají i řízek se šťouchaným bramborem. A zelňačku. Sním polívku a hlavní jídlo?“ nakrčí starostlivě čelo a při přemýšlení otočí na další stránku.
„Palačinky s borůvkami! Ty já miluju,“ informuje nás, kdybychom to snad ze zářivého úsměvu nepochopili. „Mohla bych si dát polívku a palačinky, což je tak akorát. Pochutnám si a nebudu přecpaná.“
„A co ta svíčková?“ zeptá se ošklivý kamarád.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Jdu na pivo

Drabble: 

“Marie, mám toho dost! Jdu na pivo.”
“Nikam nechoď, ty blázne. Nejsem tvoje žena, jsem tvůj kolega. A nejsi doma, jsi na vesmírné stanici. Právě trpíš manickou psychózou a paranoiou.”
“Blbost, jestli někdo něčím trpí, tak jsi to ty, ty stará škeble. Nemysli si, že neslyším ty telefonáty s tou tvojí drahou krysí matkou. Jaká matka, taká Katka.”
“To není tvoje tchýně, to je Houston. Všichni o tebe máme strach. Pojď se posadit a já ti dám něco malého na uklidnění.
“Na uklidnění mi stačí pivo!”
Zabral za kliku.
“Neeee!” stihla jeho žena vykřiknout. Potom je dekomprese vysála oba ven.

Prázdnota vlastních slov a činů

Úvodní poznámka: 

Prostě takové rozvedení jedné myšlenky nastíněné v té knize.

Drabble: 

Byl to zvláštní sen. Šel po dlouhé cestě, vepředu viděl krajinu líbeznou nad všechno pomyšlení v jasných zářivých barvách. Náhle se však fata morgána rozplynula, ocitl se jakoby v mlze. Ještě slabě vnímal odlesky překrásné scenérie, jenže doopravdy měl kolem sebe cosi nepopsatelného, ne opravdovou mlhu, jakési beztvaré bezbarvé NIC. Tak prázdné, že se ani nemohl nadechnout, přesto neumíral. Prázdnota ho vtahovala, prostupovala jím, a najednou poznával její podstatu. Pozdě. Rozplýval se, aby už navěky zůstal její součástí…
Celý zpocený se probudil. Poprvé za celou svou úspěšnou kariéru marketingového specialisty si pomyslel, že by své životní cíle měl výrazně přehodnotit.

Závěrečná poznámka: 

Nicota v Nekonečném příběhu představovala lži a faleš, například reklam nebo slibů a frází nějakých veřejně činných osob. Je teda celá řada takových, kteří by tuhle noční můru mohli mít, ať už nějaký manažer v oblasti reklamy, nebo poradce nějakého falešného politika (ano, mám na mysli určité osoby, zdaleka ne jednu).

Obrázek uživatele angie77

Sebevražedné sklony?

Drabble: 

Dorazilo neobvyklé množství těch, kterým se nepěkně říká zahradníci. Mají pocit, že se jim ubližuje. Do už tak náročného programu vnášejí další zmatky.
„Proč urny? Nepěkné pohřební slovo…“ stěžuje si jeden.
„Zaužívaný pojem…“
„Navíc ani jedna není zelená. Zase diskriminace!“ přitvrzuje jiný.

„Já si to asi hodím,“ zaslechnu jednoho ze svých oblíbenců.
„Sebevražedné sklony?“ zašklebím se. „Tak zle snad nebude, jen pár hodin a končíme.“¨
„Ale ne… já myslel, že budu volit sebe. To jsem nikdy neudělal. Jenže když pozoruju tohle panoptikum, myslím, že do té urny, květináče, hrnce, nebo čehokoli jiného, přetřeného na zeleno, hodím lístek se svým jménem.“

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že se jedná jen o moji noční můru a toto nenastane... ale v sobotu se účastním jisté každoroční akce, kde to letos akutně hrozí :-)

Obrázek uživatele L.P.Hans

Kufříky

Drabble: 

Procházel po perónu a hledal svůj kontakt. Tam! Spatřil, co hledal. Stará žena s kufříkem a ve klopě bílý karafiát - poznávací znamení. Přistoupil k ní a položil kufřík na zem vedle jejího. Chvíli stál, čekal. Potom sebral její kufřík a zmizel.
***
Tlustý Tony byl rudý vzteky: “Kolumbijci tvrdí, že zboží nikdy nedostali! Kde je, ty nemehlo? A kde jsi vzal ty peníze?”
“Říkám šéfe, předal jsem ho spojce. Nějaká babka, ale znamení měla! Přísahám!”
***
Baculatá Boženka byla rudá vzteky:” Co to je?! Měla jsi donést pletací přízi z dovozu! Peníze jsou pryč a já tu mám kufr prášku do pečiva!”

Obrázek uživatele Naughtilus

Kam mě rozhovory zanesou

Drabble: 

Brzo mě to čeká. Rozhovory pohovory dejte vejce malovaný. Ale jinak to nejde. A samozřejmě, že nebude chybět otázka, co se jí tak děsím. Jo, to klišé s pětiletkou, soudruhu řediteli. Děsím se toho, že se neudržím a řeknu, že v zrcadle. To ještě není tak hrozný ale. Taky se člověk může vidět na nějaký kompilaci debilů, v krimi zprávách a tak. Koukáte někdy na různé dashcam kompilace, jestli se tam náhodou neuvidíte? Měl bych si taky tu kameru pořídit, na silnicích je to občas živá exotika. Tam jsem teď byl v sobotu a zaznamenal úspěch, nemám žádnýho novýho pavouka.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Autor

Drabble: 

“Opice lžíce patlala zelená stolice.”
Autor se zahleděl na stránku. Ne, to nevypadalo dobře. Místnost opět naplnilo cvakání psacího stroje.
“Skákající mísa s koženým policistou natřásal a zamíchal s napřaženou vlajkou projíždějícím kostelem na kamenném potoce.”
Autor zkřivil obličej rozčilením. Ne, ne a ne. Tohle opravdu nebylo, co by si představoval. Je možné, že to bude muset vzdát? Ne, musí vytrvat. Ještě jednou: cvak, cvak, cvak, rozezněl se stroj.
“Bylo nebylo, v pokoji seděl Autor a psal drabble.”
Autor se usmál. Vida, povedlo se na třetí pokus. Psaní přece jen není tak těžké. Nobelova cena za literaturu ho jistě nemine.

Nezapomenutelné poprvé

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod, vím, že je pozdě, letos nějak vůbec nestíhám. Ale to téma si o to prostě říkalo.
Navazuje na toto

Drabble: 

Ležela tam, tak sladce vonící, mladá a nevinná.
Zpěv ptáků, dle jeho mínění spíš jejich protivný bubínky drásající řev, jako by najednou umlkl. Ani ten smrad kytek už nebyl tak protivný.
Slunce na obloze příhodně zakryl lehký mráček, takže si mohl sundat sluneční brýle a důkladně si ji prohlédnout.
Ležela na zádech s rozhozenýma rukama, nohy mírně od sebe. Na levé noze jí chyběl střevíc.
Byla skutečně nádherná.
„Provedla jste ohledání, doktorko?“ zeptal se co nejúřednějším tónem.
„Jistě.“
„Jste si naprosto jistá, že nalezená je mrtvá?“
„Máte snad pocit, že se dá žít s uříznutou hlavou?“ zeptala se sarkasticky patoložka.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Polštářová bitva

Varování: 

Násilí dětmi na dětech

Drabble: 

Lucie slyšela starší sestru s kamarádkami na druhý konec domu. Rodiče jim dovolili udělat si u nich o víkendu přespání. Děvčata zrovna žertem sváděly polštářovou bitvu.
Lucie otevřela dveře do ložnice, svůj polštář držela v ruce.
“Můžu se přidat?”
Devčata se rozesmála, naposledy když se k nim ta malá holka přidala, tak to od nich pořádně schytala, až se rozbrečela.
“Když se nebudeš bát rány?!” sestra se jízlivě usmála.
Lucie se napřáhla a udeřila. A znovu a znovu. Po chvíli stála sama, ostatní ležely kolem ní a sténaly. Ta podkova co našla v kůlně a vložila do povlaku dost pomohla.

Obrázek uživatele Naughtilus

In the crowd

Drabble: 

The mass of bodies, dancing, laughing, pushing each other surrounds me. The pulsating music fades into the background, becomes a dull sensation overshadowed by the pulse of blood in my veins, in my ears, the beat of the heart trying to burst out of my ribcage. Sweat breaks out, hands shake, feels like I can't breathe. All thoughts are pushed aside by one that screams get out, get out, GET OUT of here, OUT OF HERE. And get out I do, weaving through the dancers or simply pushing through. Finally, I reach the edge. My lungs welcome the air again.

Obrázek uživatele Tora

Lodní právo z roku 1666

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD (není z mojí hlavy, ale moc se sem hodí)

Varování: 

Nebezpečná lidská blbost. Nakažlivá pro jedince slabší povahy (kteří se zde, předpokládám nevyskytují, ale přece jen, jistota je jistota).

Drabble: 

Většina světa funguje na principu lodního práva, pomocí kterého zotročují celý svět bankovní elity. V podstatě to znamená, že všichni lidé (živé bytosti) jsou po šesti letech svého života označeni za ztracené na moři, protože se nenahlásili jako živé bytosti. Od té doby se člověk stává personou, (obchodním zbožím, otrokem), s personální kartičku (občanským průkazem), ve firmě (o které lidé věří, že se jedná o stát). Každá persona je označena rodným číslem, kódem pojištění a křestním listem.

Pandemie koronaviru je ještě poslední pokus Kabaly nás skrze toto Lodní právo udržet v otroctví. Podle lodního práva totiž nejsme vlastníky svého těla.

Závěrečná poznámka: 

Mohla bych pokračovat v dalších desítkách drabblat, ale snad si ten generátor náhodných slov přečtěte sami (na vlastní nebezpečí). Bohužel je naprosto vážně míněný a spousta lidí jej sdílí a komentuje.

Lodní právo z roku 1666

Zmařené nedělní odpoledne

Úvodní poznámka: 

Předpolí Prahy, 1. června léta Páně 1817.

Drabble: 

Poté, co purkrabí Chotek otevřel Královskou oboru veřejnosti, stala se oblíbeným místem nedělních vycházek.
Oné neděle se tam tísnily celé davy. Pestré dámy v kuželovitých, vysoko utažených šatech, s paraplíčky a rafinovanými kloboučky vroubícími tváře, pánové v tmavých fracích, s cylindry a špacírkami. Všichni v napjatém, radostném očekávání. Na mlýnském náhoně se měla projet nově sestrojená paroloď.
Zčistajasna však nebe úplně potemnělo. Spustil se takový liják, že nastal doslova hromadný úprk.
Tedy, bohužel neutekli všichni. Kdosi stihl ukrást pokladnu s vybraným vstupným, které mělo pokrýt náklady.
Zklamaný vynálezce Josef Božek po takovém krachu navždy zanevřel na experimenty s parním strojem.

Závěrečná poznámka: 

Josef Božek, dost pozoruhodná postava v dějinách české vědy a techniky, měl tehdy za sebou už pokus s modelem parníku na jezírku ve Valdštejnské zahradě a dva roky předtím předvedl ve Stromovce úspěšně i parní vůz (něco jako kočár poháněný parou, tedy jakýsi předchůdce auta, ale přes úspěch oné akce tudy cesta dál nevedla). Ale tohle tedy byl konec. Místo toho se Božek věnoval vodárenským čerpadlům a také výrobě vagónů pro koněspřežky.
Někdy holt stačí málo - počasí je prevít a lidi bohužel ještě víc.

Obrázek uživatele Tenny

Nečekaná návštěva

Varování: 

Je to krvavé a nechutné!

Drabble: 

"Tak kde se to zaseklo? Jdeme ven, ne?"
"No jo, furt. Nestrkej do mně!"
"Tancuj, tancuj, trochu života do toho umírání!"
"Trhá se to, trhá, vážení!"
"Už vidim východ! Nic nás nezastaví!"
Místo kýženého světla je čekala zábrana z bílé látky.
"Jo, zapomněla, haha. No tak aspoň se vyválíme v čisté posteli."

Brzo ráno jí čekala krvavá apokalypsa.
"Do hajzlu! Už to byl měsíc. Já si říkala, že mně nějak bolí břicho. Myslela jsem z té česnekové pomazánky a ono tohle..."
"Hoď to do pračky a vem si ibáč, ne?"
"Ani ibáč mi na ty křeče moc nezabírá. Zatracená menstruace."

Závěrečná poznámka: 

Je těžký psát drabble, když vám to dělá bujarou strkanici v dolních oblastech. RIP me.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Vdova

Drabble: 

“Takové neštěstí, ještě ani šedesát mu nebylo.”
“A co ta chudinka vdova, vždyť to není ani měsíc, co se vzali.”
“Jakápak chudinka, víte co bude dědit?!”
“Peníze nejsou vše, musí to být pro ni náročné, vždyť je tak mladinká. A před rokem prvního manžela ztratila. Ten náš nebožtík jí prý od smutku hodně pomohl.”
“Slyšela jsem. Prý ten první taky byl starší a bohatý. No počkejte, jen aby to nebyla ta - černá vdova!”
“To jako že by ho jako… To? To ne, to už bych to vsadila na jeho synáčka, ten je pěknej lump...”
Opodál stojící vdova se neznatelně usmála.

To se dá vystát jen těžko

Úvodní poznámka: 

Oproti mým zásadám to zase o téma jenom šmrnclo, ale je tam.

Drabble: 

O vánočních svátcích Pražský hrad přetéká návštěvníky. Nevybrali si moc dobře. U každého vchodu nekonečná fronta kvůli takzvaným bezpečnostním kontrolám. Na vstupenky si vystojí druhou.
Další velká skupina přichází. Přijela tramvají, ovšem nějací chytráci si nepřečetli instrukce a čekali rovnou na Hradě. Naštěstí je odchytili asistenti agentury a mohou je připojit ke skupině.
Ta čeká na kontrolu před Prašným mostem. Fronta sahá až za roh. Kdekdo by rád zboural ty policejní boudy, a ty zátarasy, žluté ježky, naházel do pece ohnivé. Konečně průvodkyně přebírá zatoulané ovce.
„Já už mám dost,“ vzdychne unavená asistentka.
Z anglickojazyčné skupiny zazní česky: „Já taky.“

Závěrečná poznámka: 

Byla to totiž Slovenka, která si prohlídku prostě rezervovala v angličtině.
Jo, napsala jsem původně něco dost naštvaného a otráveného na téma kontrol na Hradě, ale hned nato se dostavil nápad to využít trochu jinak. Jenom stále s ježky naházenými do pece, ostatně myslím to upřímně.
Jo, a tolik k jistému článku, který tvrdil, že nekonečné fronty tam byly "hlavně zpočátku." Mohli by se tam jít podívat víceméně každou sobotu kolem poledne.

Tak a dodatek 17.4. - už je to pryč, juchuchůůůů! Teda ježci ne, ale fronty každopádně. Tady nelze než zvolat - sláva Pavlovi.

Obrázek uživatele ChaosPrince

(Ne)možnosti závodění

Úvodní poznámka: 

Nevím, dál

Drabble: 

Chápu to. Chcete se zúčastnit závodu - nečekáte, že bude snadný. Musíte počítat s překážkami, musíte být smířeni s tím, že se budete ztrácet, že vběhnete do slepých uliček (nebo přímo do dračího doupěte plného ostatků těch, kteří zabloudili před vámi). Tušíte, že se budete válet v blátě. Že budete mít hlad, že budete hořce litovat a volat „proč já vlastně nedělám COKOLIV jiného?“
To všechno se dá zvládnout.
Pokud vás ovšem už na startu pořadatelé nestřelí do obou nohou poznámkou, že ten závod musíte běžet pouze ve stoje na ramenou obrů.
To je pak šance, že spatříte cíl, opravdu mizivá.

Závěrečná poznámka: 

Tohle téma je pro mě tak matoucí, že prostě nevymyslim nic co by nebylo tenhle příšernej BlowJoB.

Obrázek uživatele Pikola

Zas a znova

Úvodní poznámka: 

Kdo kope jámu, spadne do ní, toho, kdo strhává zeď, uštkne had.
Kdo láme kámen, přichází k úrazu, kdo štípe dříví, je při tom ohrožen.
Ecclesiastes

Z deníku Modroočky

16 let a 11 měsíců.

Navazuje na Černobílé vzpomínky
Následuje: Neklidná doba

Varování: 

Tento a některé následující díly seriálu zahrnují popis vnímání světa a jednání hlavní postavy. Čtení příběhu může být pro někoho příliš těžké. Obsah je znepokojující a může vyvolávat nepříjemné pocity a flashbacky. Pokud začnete vnímat, že se vám tyto věci dějí, přestaňte číst. K textu se můžete postupně vrátit, nebo ho nemusíte číst vůbec. Buďte k sobě laskaví a respektujte své síly a hranice a to, co můžete a co už není únosné. Přesto vše si myslím, že není zbytečné o této problematice psát, protože se tak můžeme naučit chápat zdánlivě nepochopitelné.

Nezletilí mohou číst jen po uváženém souhlasu rodičů.

Varování platí i pro kontrolory. Nemusíte se čtením vůbec trápit, bod nepotřebuji.

Varování: pseudohalucinace, abúzus

Drabble: 

Stále mě pronásledují ty hlasy. Holky už moc nemluví. Zato Carlos je o to neodbytnější. Stále na mě útočí. Chce nade mnou získat kontrolu. Stále chce přebrat velení. Navádí mě k hrozným věcem. Je čím dál víc zlý a brutální.
Snažím se zpomalit dech i tok špatných myšlenek. Chvíli to jde, ale nedá se to dlouho vydržet.
Pomáhá mi pivo s whisky. Snad je to kouzelná moc sladu, který má tu schopnost. Zapíjím hrst léků. Přidávám kameny. Rychle cítím úlevu.
Hádejte, kde se za dva dny probouzím. Ano, opět na dětském u Milosrdných sester Pod Petřínem. Začíná to být stereotyp.

Závěrečná poznámka: 

Ačkoliv autorka považovala návykové látky za účinný lék své nemoci, později zjistila, že nejsou žádným řešením, ale naopak daleko větším problémem s trvalými následky.

Mluvy a výmluvy

Úvodní poznámka: 

Bohužel

Varování: 

Smutné a ošklivé

Drabble: 

"Já jsem sice ředitel podniku, ale zodpovědnost za nakládání s odpadními látkami nemám! To se ptejte na jiném oddělení..."

"Ano, je pravda, že v tomto místě ústí kanalizační potrubí, ale těchto materiálů vyplývá, že je na ně napojeno více firem. Nelze tedy nijak potvrdit či vyvrátit, že..."

"Tato svědectví by neměla být brána v potaz, jedná se s největší pravděpodobností o špinavý konkurenční boj. Kromě toho ministerstvo rozhodlo o uvalení informačního embarga..."

"Mohu pouze prohlásit, že expertíza potvrdila nadlimitní přítomnost určitých látek. Nemohu specifikovat jakých, protože stále probíhá vyšetřování..."

Řeči se vedly, a voda v Bečvě plynula dál. Tiše...

Mrtvě...

rip Bedřich

Drabble: 

Nikdo není dokonalý. Každý se o dokonalost snaží, ale nikdo jí nedosáhne. Jediný, o kom by se dalo říci, že se dokonalosti přibližoval, byl můj notebook.
Od doby, kdy opustil továrnu, mi byl vším: pomocníkem, rádcem a nestydím se to říci, i přítelem. Za léta jeho věrné služby jsme spolu rozluštili nejeden zapeklitý případ a někdy to byly pouze jeho logické připomínky, které mne uvedly na pravou cestu. Byl to také jediný osobní počítač, který dovedl předvídat potřeby svého majitele.
Prosím, vzdejme dnes čest jeho výjimečným relé obvodům, a nechť se mu v křemíkovém nebi vyhýbají všechny rozlité pivní půlitry.

Závěrečná poznámka: 

Kdo říká, že si nikdy nepojmenoval notebook, ten má pojmenovanej i budík!

Stránky

-A A +A