DMD č. 15. pro 15. 4. 2012. Téma: Co je psáno to je dáno

Obrázek uživatele Birute

Konečně svoji

Jeho rodina jejich lásce nepřála. Podle snoubencových příbuzných měly právo na štěstí po boku milovaného milionáře chudé švadlenky, děvčata z cihelny, doktorky bouřící se proti sňatku s přestárlým bohatcem, ba i feministické studentky filosofie, tedy všechny osoby ženského pohlaví a vhodného věku kromě ní.
Ona se však nedala odradit a, jelikož trpělivost přináší růže a láska přenáší hory, stanula přece jen před oltářem v běloskvoucích šatech a v závoji skrývajícím její nach.
Konečně stvrdila svým podpisem to, že i dívka z prosté měšťanské rodiny se může provdat za továrníka, který, pravda, není přímo milionářem, ale nemusí pršet, jen když kape.

Fandom: 

Co je psáno, to je dáno!

Pan Weasley jako každé ráno tohoto týdne vysedával u Denního věštce a hlasitě u toho nadával.

„Co je psáno, to je dáno.“ vybuchl zase „Ten Popletal už neví co má psát! Vymyslel si další
postihy pro ty, kteří se budou bavit tady s Harrym.“

Harry se zamračil. V tu samou chvíli se do kuchyně hlavního štábu Fénixova řádu došourala Paní Weasleyová.

„No podívej se, Molly!“ vyprskl. Harry už to dál nechtěl poslouchat, nemohl dovolit aby z toho rodina jeho nejlepšího kamaráda měla problém, že tam s nimi je přes Vánoce. Odebral se do svého pokoje a z police sundal kufr.

Fandom: 
Obrázek uživatele Saphira

Smrtelná nuda

„Muldere, nemůžeme přece obcházet nařízení ředitele Kershe,“ řekla a upřela na něj tázavý pohled.
Mulder zabodl tužku do stropu jediným rázným švihem. Znamení, že se smrtelně nudí.
„A to chceš sedět tady a dělat práci, která je pro nás příliš primitivní, zatímco venku se děje něco opravdu zajímavého?“ zeptal se.
„No, nic jiného nám asi ani nezbývá,“ odvětila Scullyová a obrátila se zpátky k monitoru počítače.
„Jak chceš, ale já se na to jedu podívat. Akta X nás potřebují,“ řekl rozhodně Mulder a oblékl si sako.
Scullyová si povzdechla, protože jí bylo jasné, jak to zase dopadne. Stejně jako vždy.

Fandom: 
Obrázek uživatele Blueberry Lady

Jmenovky

Klaus se potil. Violet se sevřelo hrdlo. Sunny mlčela jako pěna. Byl to bláznivý nápad, nikdo přece nemohl být tak hloupý, aby na to skočil. Levé oko kapitána lodi si je všechny měřilo svým ostrým pohledem.
„Jakže jste to říkal, že se jmenujete?“ Kapitán přejížděl prstem po nekonečném seznamu cestujících.
Klaus polkl: „Jsem Hilarius Dextrus Maximus, ředitel na penzi. Jedeme s mou chotí a vnučkou na týdenní dovolenou.“
Violet rychle dodala: „Podívejte se na naše jmenovky.“
Na palubu byli vpuštěni bez protestů. A všichni si utvrdili své přesvědčení o tom, že dospělí jsou, alespoň co se jmenovek týče, neuvěřitelně nerozumní.

Obrázek uživatele neviathiel

Chudáček já!

A/N:Za inspiraci děkuji Terdě. Drabble o dalším chudákovi, kterého nikdo nepolituje.

Někdy ty lidi fakt nechápu. Něco si spočítají na koleni, ani si to po sobě nezkontrolujou a vesele tomu věří.
Letím si jednoho krásného odpoledne v hladině 410 a najednou zjistím, že mám prázdné břicho. Takový pech! Já, takhle mladý, se mám rozmáznout o zem?
Nejdřív jsem letěl půl hodiny nasucho.
Pak mě otočili na bok a ještě hlavou dolů jako nějaký kluzák!
Nakonec jsem si na dávno nepoužívané runwayi rozbil nos o zábradlí stojící uprostřed ní a o gril, co tam nechali lidi, kteří s ječením zdrhli, jakmile mě uviděli.
Nikdo mě nepolitoval a ještě jsem dostal blbou přezdívku.

Fandom: 
Obrázek uživatele kopapaka

Prokletý

Mladík před chrámem. Nervózní.
Rok, celý předlouhý rok čekal na tuto chvíli. Náhle je uviděl.
Dva strážní pomalu procházeli, lhostejní.
Lesklé pancíře, přilby, štíty.
Pravidelný krok.
Ani nepostřehl, že v kamenných tvářích sídlí živé oči.

Rychlý, syčivý svist tasených ostří. Zachroptění. Smrt.

Dýka zazvonila na dláždění před chrámem. Na takové byli připraveni.
Náhle to ale bylo jiné. I ve smrti se usmíval. Jeho zbraní nebyla dýka.
Pro pomstu obětoval duši.
Smrtí zaplatil.

Svou, jejich.
Stvůry z temnot nebyly vybíravé.
Sytily dlouhý hlad.
Dlouho.

A on je přivolal.

Sestru zahubila víra. Slova. Chrám...
Uvěřil slovům v prokletých knihách.
Také byl obelhán.

Obrázek uživatele Mia

Co je vytesáno...

Pršelo. Jak jinak, byl v Anglii.
Kněz šeptal slova útěchy pozůstalým. András mlčel, po tvářích mu stékaly slzy, ale výraz měl klidný, vyrovnaný. Pozoroval nová slova vyrytá na náhrobním kameni.
Jane Thurzo, *5.8.1921 †9.11.2011. Beloved wife, sister, daughter and friend.
Nikdo se nad tím nepozastavil, i když ani jeden ze členů její rodiny už nebyl naživu. Když se Andráse kameník ptal, jestli mu nevypadlo také slovo „mother“, ztěžka polkl a mlčky zavrtěl hlavou.
Bylo zvláštní tu stát. Už jen kvůli prvnímu řádku na kameni.
András Thurzo, *15.3.1915 †19.1.1951. Beloved husband.
Tolik lží…

Obrázek uživatele Galadion

Noviny 3000

„Týjo, Bendere, tady píšou, že cena zlata roste!“
„Mě zlato nezajímá, já mám svý aktiva v ženskejch a chlastu.“
„Jé a tady se zas píše, že...“
„Hele, Fryi, co je to za pitomost, číst tyhle obstarožní noviny?“
„Náhodou, není to pitomost. Dozvíš se tam spoustu zajímavých věcí.“
„Třeba?“
„Třeba, že ABBA zase hraje v původní sestavě! Ringo, Paul, George i John!“
„Jseš s tím už fakt votravnej.“
„Tady třeba píšou, že se zase objevili vyhynulí kamzíci! Bendere, co je to kamzík?“
„To je taková blbá ryba.“
„Ale tady píšou, že skáče po skalách.“
„Aspoň vidíš, jak blbá je to ryba.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Tyto Alba

Ten, kdo diktuje, má mluvit plynně a nekašlat

(Pozn. I: Věnováno schovanému Lemurovi a Vlčce :))

(Pozn. II: Sova občas není sova)

„Tak pojď třeba do divadla!“
„Nemám chuť poslouchat!“
„Co varieté?“
„Nevydržel bych se dívat.“
„To je dobré. Cos říkal u divadla? Nemáš chuť – „
„Poslouchat.“
„Poslouchat. Opravdu, někdy míváš hroznou výslovnost, Bosie. Zkus mluvit plynně, prosím tebe. Nedbalá výslovnost nutí diváky, aby dávali pozor, a to je obtěžuje. A nekašlej!“
„Jak já mluvím je dočista moje věc, stejně jako můj kašel!“
„Nepochybně, ale já tu píšu hru a tvůj kašel zrovna trochu ruší.“
„Hru? Vždyť jenom zapisuješ, co říkám!“
„Ano, ovšem doufal jsem, že si toho všimneš až ve třetím dějství. Dělej jakoby nic. Kde jsme přestali… Nešel bys do klubu?“

Obrázek uživatele Joan Watsonová

My o barvičkách a nepřítel online

Místnost „Zbožňujeme kšandy“
Online: 456

Šmudlinka: na tumblru nový obrázky Jacka!!!
Anthea: Ty oranžové kšandy? Awwwwwwwwsome!
JohnWatson: ukaž
Anthea: -odkaz-
JohnWatson: dobrý
Šmudlinka: já říkal už loni, mandarinkové tango jde ke všemu8-)
JohnWatson: vy se vyznáte v těch barvách. nějaký tip na košili?
Anthea: Fuchsiová.
JohnWatson: počkej, v tom bych vypadal strašně
Anthea: Ty samozřejmě ano. Sherlockovi by slušela.
JohnWatson: já mu nechci kupovat košili!
Šmudlinka: škoda, ladila by mu k mobilu
Anthea: Sherlock má růžový mobil???
JohnWatson: počkat, jak víš o tom mobilu?
Šmudlinka: hlavně nezapomeň, slíbil jsi mi cheaty na WOWko. litera scripta manet, doktore Watsone
JohnWatson: Moriarty????????????????

Fandom: 

Co je psáno, to je dáno

Myslím, že to na mě bude mít nedozírný dopad. Myslím, že se z toho už nikdy nevzpamatuju. Moje deprese budou dlouhá a mučivá. Už nikdy pro mě nic nebude mít takový smysl jako dřív. Myslím, že už nikdy nevstanu a nebudu normálně chodit. Protože to prostě nebude mít smysl.
Život je občas takové zklamání. Je těžký a člověk v něm nemá žádnou radost. Pořád jen uspává díry ve své vnitřní prázdnotě. Myslím, že potřebuju tu prázdnotu zaplnit. Myslím, že opravdu nutně potřebuju ty boty.
Ale můj výpis z účtu na to má jiný názor. Co je psáno, to je dáno.

Fandom: 

Chybička se vloudila...

„Kapku dračí krve, desek kapek žluči, oči z netopýra, srdce ropuchy. Vraž to do kotlíku, oheň pod ním přikrmuj dřevem ze staré šibenice, na které nejmíň sedmero oběšenců viselo…“
Mladá pohledná čarodějka četla ve staré knize pokyny na přípravu lektvaru k přeměně nepřítele na obludu a pečlivě postupovala podle pokynů.
„Míchej sedmkráte doprava, sedmkráte doleva.“
Čarodějka poctivě míchala a velmi pečlivě počítala. Když dokončila míchání, nahlédla do knihy.
„Přidej lístky máty peprné…“
Čarodějka vykulila oči, v knize to však bylo napsáno a tak vhodila do kotlíku mátu.
Mohutný výbuch stříkl lektvar na nedaleký kámen, který ožil a vesele utíkal pryč.

Obrázek uživatele Sid

More you know...

Magie...
Upír Ignácius sice neoplýval nadáním, ale rád o ní četl. I když pravdivých děl bylo pomálu.
Třeba Kniha – zápisky o tom, jak to na světě ve všech sférách chodí. Autor musel mít alespoň v něčem pravdu, protože se za podivných okolností zbláznil a velmi brzy zemřel... ale publikace po něm zůstala, tu se vymýtit nepodařilo.
Obvykle to bylo naopak – někdo vydal snůšku žvástů, lidi četli a uvěřili... a když jich bylo opravdu hodně, magie se přizpůsobila.
Takže se docela bál, že se mu jednou začne kůže třpytit a on dostane neodolatelnou chuť obtěžovat psychicky labilní středoškolačky. Moc se bál.

Obrázek uživatele Kleio

Drobný přepis

A/N: Shakespearův text v překladu J. Joska.
-----------------------------------------------------
Robert Armin měl na čele výraznou vrásku. Nejprve měl radost, dostal příležitost zahrát si hlavní zápornou roli. Jenomže čím víc se nořil do scénáře, tím menší jeho nadšení bylo. Jako by nestačilo, že hraje největšího bídáka pod sluncem, celou práci mu ještě ztěžoval fakt, že ne zcela rozuměl textu.
„Já se rozhlížím po světě už čtyři krát sedm
let a ode dne, kdy jsem poprvé dokázal rozlišit
vítězství od výprasku, jsem nepoznal člověka,
co by měl sám sebe jaksepatří řád.“
Když si četl svou repliku asi po sté, rozhodl se, že od příště už bude raději hrát zase jenom blázny.

Obrázek uživatele galahad

Kniha Oka

Nadväzuje na Nadväzuje na Prvá úloha a Mesto detstva.

Ako si tu žijeme? Roľníci chodia na polia, obchodníci píšu účtenky, mnísi zase knihy. V noci každý zalezie do domu a dúfa, že dobre utesnil dvere a nebude počuť škrabanie.
Lukáš si predstavil spanie v malej miestnosti, oddelenej od ulice len tenkými dverami, keď v noci po ulici chodia prízraky.
To oko? To je symbol ochrancov tohto mesta, chápeš oko všetko vidí. Je na červenom pozadí, to je krv v ktorej je život. Nie, to nie sme my, my nevidíme zďaleka všetko. Ochrancovia raz prídu a dajú to tu do poriadku, ako je napísané.
Lukáš v to dúfal, ale neveril.

Fandom: 
Obrázek uživatele Doktor

Čtěte pozorně!

„Prostě jsem se rozmyslel,“ řekl klient. Představitelé Humánní Společnosti pro Euthanázii se netvářili zrovna nadšeně.
„Podívejte, ochrnul jsem na nohy. Jasnačka. Rozvedla se se mnou žena. Oukej. Ale dneska jsem viděl tak krásnej východ slunce...“
„Náš bratr je poněkud sentimentální," poznamenal jeden z představitelů Společnosti. „Lojzíku, přečti mu, co podepsal.“
„Ale to si pamatuju,“ namítl klient. „Mám kdykoli právo vzít své rozhodnutí zpět.“
„Lojzíku, lupu.“
Klient se zadíval do petitu, který předtím považoval za mušinec. „Pokud nás přeperete,“ četl ohromeně.
Představitelé Společnosti se na něj vrhli a začali ho humánně škrtit. Pro jistotu mu ještě připlácli na obličej namočený polštář.

Obrázek uživatele ioannina

Slovo silnější než zákon

„Zůstanu u tebe, mistře, viď.“
Severin svraštil rty, kousl se do nich. Zíral do tmy. Mlčel.
Černí mágové nesmějí adoptovat děti. Tak praví zákon. Černým mágům nenáleží starat se o děti. I kdyby měli ty nejlepší úmysly. Dokonce i učit smí černí mágové jen tehdy, když se za ně někdo zaručil. Tak je psáno.
„Mistře.“
Znovu vtáhl ret mezi zuby. Skousl.
„Půjdeš do školy.“
Z druhého kouta místnosti se ozvalo tiché posmrknutí. Žádný protest. Jen zaplakání ztlumené pokrývkou.
Severin polkl.
„Neboj se. Neopustím tě. Máš moje slovo.“

Hned druhý den ráno si sedne a napíše neslýchanou žádost k Čarodějné radě.

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Co je psáno, to je dáno

Varování: Homoerotické čtení na neděli. (Slash 15+)

Dneska mi všechno padalo z ruky. Představoval jsem si Jacka, jak si mě přitáhne za kravatu, sváže mi s ní ruce a sprostě mě zneužije. Myslim, že u tohohle mi upadla houbička na nádobí. Ten hrnek jsem rozbil při představě, jak mě spoutává svými kšandami, aby mi to udělal pusou. Jestli to takhle půjde dál, začnou si o mně myslet, že jsem neschopný. Ještěže jsem zrovna nic nedržel, když mě napadlo, jaké by to bylo, kdyby se mi posadil na klín na pryčně dole v celách...

Jack zaklapl Iantův deník a chlípně se pousmál. Bude to brát jako písemnou žádost.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lady Vader

Trhák

Starý muž zaplašil slzy.
Býval vládcem galaxie.
Daleké, předaleké.
Mnohokrát zemřel, mnohokrát se vrátil.
Přemohl smrt, nepřemohl hloupost.
Nebudoval světovládné Impérium kvůli touze po moci.
Měl vidění.
Musel ochránit galaxii před cizími nájezdníky.
Nevěřili mu, a proto byli nakonec zničeni.
Jen on přežil.
Nyní se protloukal na zaostalé kouli v jiné galaxii, v jiném čase.
„Tak co, Palppie, už jsi začal?“
„Skončil jsem.“
Pokorně podal mladému muži štos hustě popsaných papírů.
Nikdy nechtěl psát paměti.
Skrze okno zahlédl hvězdy. Někde tam býval Coruscant.
„Hvězdné války?“ pochybovačně se ušklíbl chlápek.
Palpatin se hořce pousmál: „Věř mi, Georgi Lucasi, bude to trhák …“

Fandom: 
Obrázek uživatele Aries

Čáry

Pozn. 1: Doufám, že to bude přijatelné, protože čáry se kreslí
Pozn. 2: Navazuje na Strašidelný dům

Zlá síla se plížila v patách, cítil ji, ale neotáčel se. Věděl, že stačí sebemenší náznak slabosti. Hrůza prolomí jeho štít a přemůže ho. Aby s ní mohl bojovat, musí najít zdroj, zjistit příčinu, proč se usadila právě v tomto domě.
Začal obcházet pokoj, hledal místa, kudy proudí energie, dotýkal se jemně stěn i podlahy, hladil je a snažil se získat si jejich přízeň, šeptem mluvil se starými cihlami, sliboval jim osvobození od zažrané černé nenávisti, prosil o pomoc.
Zaklínání nepostačí. Musí použít mnohem silnější čáry. Pečlivě narýsoval první mocný znak.
Temnota zavyla.
Běs se rozhodně nehodlá vzdát bez boje.

Obrázek uživatele Terda

Trest

Tak tentokrát to chronologicky nevyšlo :-( ... časově mezi Prosbou a Dobrou zprávou
----
„...Za zločiny vzpoury, zrady a vraždy důstojníka...“

Tři slova. Zrada. Vzpoura. Vražda. Tři rány hluboko do srdce. Frances stála nehybně. Oči upírala do země. Neodvažovala se vzhlédnout. Neodvažovala se čelit pohledům svých krajanů. Ale cítila je. Pálily jako rožhavené železo. To ona by měla stát na místě odsouzence. Ona by měla pykat...

„...se Robert Ryan odsuzuje...“

Prosím... prosím... ne smrt... ne smrt. Opakovala si neslyšená slova. Opakovala je jako modlitbu. Jako by tak mohla změnit dávno dané rozhodnutí. Rozhodnutí před kterým nebylo úniku. Věděla, že Robovi už nepomůže...

„...k trestu smrti provazem.“

Navždy bude žít s tím, že zabila přítele.

Fandom: 
Obrázek uživatele Rya

Na vlastní oči

Vnitřnosti se mu kroutily rozpaky, ale musel mít jistotu.
Nemohl zůstat naživu, po těch hrozných věcech, které mu udělali. Ledaže by byl opravdu tím, za koho se prohlašoval. Měl ho rád, následoval by ho kamkoliv–samozřejmě kromě místa, kde skončil –ale výroky typu "Je psáno, stane se to a to..." bral vždycky s rezervou.
Váhavě natáhl ruku a dotkl se hojící se rány. Pak opatrně stiskl jeho paži.
Muž naproti němu se usmál, v očích mu tančily plamínky veselí.
„Tak co myslíš, Tomáši?“
Klesl mu k nohám a šťastně přistiskl čelo na jeho kolena.
Byl tak rád, že se mýlil.

Fandom: 

DMD č. 15. pro 15. 4. 2012. Téma: Co je psáno, to je dáno

Krásné drabblení.

Téma pro 15 4. 2012: Co je psáno, to je dáno
Toto téma bude uzavřeno 15. 4. 2012 v 23:59.

Bodíky můžete sledovat zde.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.

Platné do: 
15. 4. 2012 v 23:59

Stránky

-A A +A