DMD č. 15. pro 15. 4. 2012. Téma: Co je psáno to je dáno

Obrázek uživatele Erys

Sobotní odpoledne

Poznámka/upozrnění: Že bych měla BJB víkend?

Po sluncem zalité cestě se těžkým krokem pohybovala postava s podivnou kápí. Minula několik cedulek s nápisem 'všude leží led a sníh'.
Chlapec ve zbroji zvedl z kamene ve vypuštěném rybníčku papír, přečetl si ho a záhy se zdálo, že ztrácí vládu nad svým tělem. Z ruky mu vypadl sebraný papírek, hlásající 'Rostlina je jedovatá, tomu, kdo ji utrhne, způsobuje těžkou otravu'.
Dívka v plášti s velikou palicí vystoupila ze stínu stromů. Dva chlapci s meči se zatvářili vyděšeně a následně na dívku zaútočili. Zasáhli plášť v místech, kde měla cedulku 'Ledový troll'.
Nevinný kolemjdoucí přemýšlel, co znamená 'Larp SZ'.

Fandom: 
Obrázek uživatele may fowl

Nejde nepsat

Doktor Watson si na radu terapeutky vedl blog. Moriarty tak po celý rok mohl nahlížet do kuchyně konzultujícímu detektivovi.
Císařovna Cch‘-si poručila věrnému eunuchovi, aby po její smrti spálil přísně tajné svitky. Dodnes jsou vydávány knižně.
Ginny Weasleyová si vylévala srdce kouzelnému deníku. Málem ji to stálo život.
V Deníku Anny Frankové je ženská anatomie popsána lépe, než v TopDívce. Vydal ho její vlastní otec, když byla po smrti.
Winston Smith třikrát napsal do sešitu „Pryč s Velkým bratrem!“. Skončil v místnosti 101.

Všichni tušili, jaké riziko podstupují, a přeci vpletli své životy do písmen. Nemohli si pomoct.
Jako my.

Velkolepé dílo

Pracoval na své knize o léčivé moci vodních rostlin dvacet let. Pečlivě zakresloval každý lístek, kořínek, kvítek. Důkladně bádal nad postupy, vylepšoval recepty k dokonalosti, zkoušel nejrůznější poměry, lunární fáze sběru, hledal vhodnou výši hladiny i přílivu.
Dvacet let se den co den brodil jezerem, sbíral, sušil, louhoval, drtil, vařil, míchal. Analyzoval, třídil, a především – zkoušel na sobě i na těch, kteří za ním přicházeli pro radu, a těch bylo, jak jeho poznatků přibývalo, stále víc.
Nakonec měl v ruce velkolepé dílo. Teď poslouží výsledky jeho výzkumů všem lidem. Síla vodních rostlin překoná každou chorobu, co jich na světě je.

>Vojničův rukopis

Fandom: 
Obrázek uživatele Solast

Nechval dne před večeří

"Usekej drobně půl kilogramu vepřového masa... No, tak to bude napínavé."
Doktor předčítal z obrazovky, Jack měl na sobě zástěru se šňůrkami zavázanými za zády na mašličku, něco míchali v kastrůlku a významně nad tím mávali sonickým šroubovákem.
"Vraz do něho dvě celá vejce, přilej půl koflíka sladké smetany a dej k tomu strouhané žemličky tolik, mnoholi jest zapotřebí, aby to dobře pohromadě drželo, dej k tomu citronové kůry, nové koření, hřebíček a dobře to osol..."
Jack si otřel orosené čelo. Kde jen se takové přísady shánějí?
"Já nevím, jestli z tohohle něco bude. Doktore, kdo že byla ta Rettigová?"

Fandom: 
Obrázek uživatele Charlie

Svoboda vyznání

Skoro všechny lavice v kostele již byly obsazené. Nejstarší ministrant oběhl zkontrolovat, jestli někde něco nechybí. Spokojeně konstatoval, že je všechno v pořádku. Přejel pohledem řady věřících. Dneska se sešlo obzvlášť hodně lidí. Pak se zachmuřil. Co když zase přijdou ti blázni, kterým se minule marně snažil vysvětlit pojem „tisková chyba“? Ale ne, vždyť už je stejně čas začít mši. Vyrazil rychlým krokem k sakristii.
Brána za jeho zády zaskřípěla.
Neohlížej se. Neohlížej se!
Ohlédl se. Bezmocně si povzdechl. Dovnitř vkroužila několika půvabnými piruetkami paní Rimmerová následována svým manželem. Jediní Vířiví adventisté sedmého dne na světě byli připraveni k bohoslužbě.

Obrázek uživatele Hedera

Anders theme II

Anders se narodil jednoho podzimního večera. Stromy shazovaly zlatohnědé listí. Jeho vlasy získají stejnou barvu. Ramlice v kotci na dvoře předchozího dne odvrhla podzimní mláďata. Anderse odvedou ve dvanácti letech. Lovci z osad to ráno přišli se zprávou, že do kopců zavítal vlk samotář. Anders nikdy nepřestane přemýšlet, jaké je to mít domov. Začínala jelení říje. Anders bude mít jasné oči a pyšnou tvář. Porodní bába odehnala kočku, co se otřela o dveře. V cele bude jednou kocour jeho jediným společníkem. Nad pole se namáhavě vznesla poštolka s poškozeným křídlem. Po nebi se rozlily červánky. Stará matka zachmuřeně pokývala hlavou.

Fandom: 
Obrázek uživatele hidden_lemur

Raději to nečti...

Tedy, ne že bych ho nikdy neviděl ve špatné náladě. Frustrovaného. Ale výraz, který nasadil, ledva po vynikajícím obědě u Shorty usedl do ušáku s knihou, ten zkrátka neměl obdoby.
Dokonce ani já nenalézal dostatek slov, abych ho dokázal popsat. A to bylo na pováženou.
Seděl jsem tam jako na trní, upíjel portské a poočku pozoroval, jak čte. Byl zticha. Oh, ne úplně. Čas od času jemně vyprskl smíchy, potichoučku, jako když uchází balonek, a vzápětí se opět zachmuřil. Už už jsem se nadechoval, abych se zeptal, v čem je problém, když konečně zvedl hlavu.
„PREVÍT? Já že jsem Prevít?“

Obrázek uživatele Tess

Drobná nepřesnost

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)

Byla bezradná.
Odpovědi si zvykla hledat v knihovně.
Kdo jsem?
Bylo to poprvé, co si položila tuto otázku.
Ze stránek vyhledané knihy se na ni hrnuly informace.
Otrava magií Zóny. Nemoc. Smrt... nebo Přeměna.
Přeměnění jsou: agresivní, silní, nebezpeční. Téměř nesmrtelní. Zabíjejí pro radost. Jsou omezení, amorální... zlí. Už to nejsou lidé. Nepamatují si, jaké je to být lidmi.
Stála jako omráčená.
Musela se zeptat...
Bratr Knihovník potřásl hlavou.
„Představy a skutečnost jsou dvě různé věci. Každý ví, že Přeměnění nečtou, nemají na to trpělivost, a přece...“ ukázal na zaplněnou knihovnu.
„Slova nám budoucnost nediktují, máme ji ve vlastních rukou.“

Obrázek uživatele Lunkvil

Nezvedený potomek

Poznámka: Doufám, že mi projde to poněkud volnější pojetí zadání. A taky prosím omluvte absenci nějaké úžasné myšlenky.
-----------------------------------------------------------------------------
Maminka nešťastně koukala do žákovské knížky.
Při hodině slohu nedává pozor, vyrušuje a nechce psát podle zadaného úkolu.
Zhluboka si vzdychla. Poznámka nezněla kriticky, ale ona uměla číst mezi řádky. Když to bude pokračovat stejným způsobem, bude mít synáček v životě pořádné problémy. Musí ihned rázně zakročit.
„Takhle to dál nejde, Vojtíšku. Víš přece, že bez slohu v dnešní společnosti neobstojíš. Proč neposloucháš paní učitelku?“
„Když mě to nebaví psát,“ přiznalo dítě zkroušeně.
„A co to vlastně probíráte?“
„Procvičujeme základy oslavných komentíků…“
Mamince se před očima udělaly mžitky a při představě, co by tomu řekli v práci, omdlela jako špalek.

Obrázek uživatele Aveva

Sedmnáct

Varování: A tohle drabble už vůbec není kruté. Ale nemám čas vymýšlet nějakou drasťárnu a chce se mi spát ;o)

Nůž vzhůru zdvíhá...
Zívl.
Tohle byl jeho sedmnáctý zápis o odvrácení konce světa.
Bylo to stále stejné. Nudné.
V chladném přítmí knihovny na ceremoniál neviděl, ale dovedl si ho představit.
Přepadla ho mladistvě uličnická nálada.
…a když se silně krátkozraký První popáté netrefil, zvedl obětovaný oči k nebi, poprosil Boha za odpuštění a podřízl se sám.
Dopsal a mezi těžké svazky Chrámového archivu se vznesl smích.
Pak si povzdechl a natáhl se pro čistý papír. V té chvíli mu vypovědělo srdce.
Jeho neoficiální poslední zápis byl řádně označen a zařazen.
Ale vlastně to ani nevadilo, stejně zápisy nikdy nikdo nepročítal.

Obrázek uživatele Lyta

V dobrém i zlém

„Bylo to od nich hezký, že nám udělali rozlučkový večírek, obvykle ani nepoděkujou.“
„Víš, Donno, nebyla to úplně rozlučka, jako spíš, no, přečti si to sama,“ neochotně ji podal kus papíru.
„Oddací list?! Děláš si srandu?! Okamžitě to otoč, musíme se rozvést.“
„Jejich kultura rozvod neuznává, prostě to roztrhej a vyřešeno.“
„Úřední listinu nemůžeš přece jenom tak roztrhat, to by byl ve vesmíru pěkný chaos.“
„Ale prosím tebe, kdybych si nechával každý oddací list, co jsem kde kdy dostal,“ chtěl jí to vysvětlit, ale Donna se zlomyslným úsměvem listinu složila a schovala do výstřihu.
„Jen počkej, až to uvidí máma.“

Fandom: 

V čekárně u lékaře

„Jsem jak vymačkaná tuba. Pouštěj do mě elektriku a pořád mám ruku jako rozmixovanou. Možná se to ještě zlepší. Co chcete slyšet! Já když ráno vstanu tak vstanu… Kdybyste tak mohli jít místo mě. Já jsem měl tenkrát štěstí, tak tam mě něco dali a já spal. Jenom ty psí suchary by neměly bej. …Počkejte, příden můj syn. Lékař omluvně z dálky. Sorry, já nemohl otevřít, měl jsem jehlu v koleni.. To nevadí, celý den sedíme v kanceláři, tak tady postojíme 5 minut a támhle zase…. Jejda! Právě jsme prostály vobjed!“ Geniální surrealistický text. Co je psáno to je dáno.

Fandom: 
Obrázek uživatele Gary Stu

Hra

“Co je psáno, to je dáno...” řekl s úsměvem.
“Jo tááák,” zněla odpověď. Protihráč sáhl do tašky a vytáhl štos papírů.
“Nenech se rušit,” pokračoval, zatímco se jimi probíral.
Tedy pokračoval. Rychlý, kradmý pohled - štěstí, soupeř se teatrálně zabýval papíry. Trochu si pomohl. Šlo o hodně.
“Zase klika,” řekl. Náhle se před ním objevil papír. S fotkou. Znejistěl. Ale šlo o hodně, tak pokračoval.
“Smůla, co?” dověděl se. “Já ti dám, se mnou si zahrávat nebudeš!”
Na kostkách byly samé šestky. Podíval se na další papír, který se před ním zhmotnil. Polkl.
“Smůla,” souhlasil. “Vyhráls - vem si teda moje sirky!”

Fandom: 

Jak se říká...

Upozornění: Homosexualita - ale jen v náznacích ;P

Občas je fajn sednout si do kouta a jen... snít.

Kurt + Blaine skvělo se v trhačce v obrovském srdci, na něž se jistý hoch zaujatě koukal.

Ono se říká... Co je psáno, to je dáno. Když ale... Byli přátele, ano. Ale nebyl si jistý, jestli by Blaine... Jestli by mohli být něco víc.

Taky se říká 'Stačí jen věřit.' Ale věřit tomuhle? Nebylo by přiliš velké štěstí, kdyby Kurt konečně potkal někoho, jako je on sám a pak by byli... pár?

Rozhodně schoval trhačku a vydal se na schůzku Slavíků. Jak se říká... 'Lepší konat, než jen naprázdno doufat.'

Fandom: 
Obrázek uživatele Samantha

Co je psáno, to je dáno

Hermiona seděla u krbu a četla. Evžen Oněgin. Ta kniha ji uchvátila. Cítila se podobna Tatiáně. Hltala každé slovo a soucítila s hrdinkou. Její city byly zrovna tak ryzí... Ale v jednom se lišila. Ona nemohla jen tak napsat, co cítí. Tedy psala to do deníku, ale ne jemu. Jejich věkový rozdíl byl větší než Evženův a Tatiány, jejich životy tak různé... A snad právě proto ji o to více vylekalo a vytrhnulo z myšlenek zaklepání sovy na okno. Když rozbalila později dopis, údivem zadržela dech: "Hermiono, nechala jste u mne ve třídě svůj deník. Přijďte. Chci vás vidět. SS"

Fandom: 
Obrázek uživatele Jeřabina

Vorladung

Na jedné straně místnosti seděl Dietrich.
Na druhé straně místnosti ležel na stole papír. Na papíru stálo velké, zdobné a direktivní „Vorladung“.
Lejstro mu přikazovalo, aby si zítra sbalil svých pět švestek (o maximální váze padesát kilo), a samozřejmě hvězdu, a dostavil se k transportu. O důsledcích nedostavení se se nezmiňovalo. O tom se zmiňovala už hlavička Geheime Staatspolizei.
Dietrich přešel ke stolu a znovu dopis pečlivě prošel – jestli to tentokrát nebude nadějnější. Nebylo.

Když odcházel, zavazadlo ani padesát kilo nemělo. Hvězdu odpáral. Neuerbachovi ho vždycky brali jako vlastního a pořád mají z první války tu dvojitou stěnu na půdě.

Fandom: 
Obrázek uživatele Stevko

Gulička

„Keď sa tí traja hádajú o nejakú guličku, tak to nebude len tak nejaká gulička. Ukáž mi ju.”
„Tu máš.”
„Tu je niečo napísané.”
„A čo?”
„Hama foráž”
„Hama foráž? Hama foráž?”
„Áno, hama foráž. Tu je to jasne napísané.”
„Tak to nič nie je. Keby tam tak bolo šém ham foráž, to by bolo.”
„Ale nie je. Čo je tu napísané, to je tu napísané. Je tu hama foráž.
„Určite?”
Celkom určite. To,čo chceš ty, to je Šém Ha-M'foraš a píše sa to trochu ináč.”
„Tak im tú guličku teda necháme a budeme sa na nich dobre baviť.”

Autorská poznámka: Chcel som tam dať aj správny nápis na guličke a baviť sa na počte slov, ale nevyšlo to.

Obrázek uživatele Dangerous

Napsáno a darováno

Poznámka: Pokračování tohoto krátkého poučného příběhu (čtení vám zabere 20 vteřin).

Varování: Znevažování poučných příběhů.

------------------------------

Oblohu křižují tmavé mraky, schyluje se k dešti. Slunce si sem tam najde cestu, ale již nehřeje. Když zaduje vítr, zvíří prach, který štípe do tváří.
U kraje cesty stojí slepec. Šaty má roztrhané, boty nemá. V roztřesené ruce drží prázdnou plechovku. Žebrá.
Usměje se, když padne noc a po cestě již není nikoho slyšet. Ochranitelsky si odnese bohatou almužnu domů, převlékne se do svých nejlepších šatů.
Dříve děkoval muži, který mu na jaře zachránil život cedulkou „je jaro, slunce svítí a já jsem slepý“. Drobné se jen hrnuly. Teď mu provolává slávu. V zimě to totiž funguje ještě víc.

Obrázek uživatele Julie

Kdopak píše dějiny?

Poznámka: Snad jsem moc neujela od tématu. Každopádně vyhlašuji soutěž. Kdopak pozná, o kom je v drabblu řeč?

Historie je prý učitelkou národů. Nebo tak něco. Znal hodně učitelek. A zažil ještě víc historie. Nicméně většina učitelek měla větší smysl pro realitu, než „historie“. Alespoň v některých ohledech.
Slyšel, že lidé by se z historie měli učit, aby neopakovali stále stejné chyby. Dlouho o tom přemýšlel. Skoro sto padesát let. Potom začal historikům, kteří za ním často přicházeli konzultovat, některé věci zatajovat. Nevymýšlel si. Jen cenzuroval A taky nechával vzkazy. Moc dobře věděl pro koho.
Jednou se trochu přepočítal a pak s hrůzou zjistil, že z oficiálních psaných dějin vypadlo deset let. Naštěstí se po nich nikdo nesháněl.

Fandom: 
Obrázek uživatele Quiquilla

Kdo jsem?

Varování: Spoiler!
Poznámka: Nevím, kolik z vás bude znát fandom, ale to téma se k němu tak hodí, že jsem si nemohla pomoct. Doufám, že se alespoň někdo najde, kdo si to přečte.
Pro neznalé, jde o knihu, která se snaží stravitelným způsobem přiblížit mladému publiku dějiny filosofie, příběhem o mladé zvídavé Sofii.
_____________________________________________

„Takže to všechno bylo k ničemu?!“
„Vůbec ne, Sofie. Dozvěděla ses spoustu věcí o sobě a o světě, ve kterém žiješ,“ Alberto se na ni povzbudivě usmál.
„Jenže my nežijeme.“
„Ale ano, Sofie. To, že jsme jen postavami v knize, neznamená, že neexistujeme.“
„Připadám si jako ti lidé v jeskyni, o kterých mluvil Platón,“ povzdychla si, „Hilda jednou doopravdy vyroste, bude mít manžela a děti…“
„Třeba se Major rozhodne napsat pokračování,“ odvětil Alberto. „Možná mu k tomu napomůžeš ty sama. Už sis všimla, že jste s Hildou propojené. A Pravý filosof se přece nikdy nevzdává.“

„To je pravda,“ zašeptala Hilda.

Obrázek uživatele Sindual

Vyčteno z knih

„Tatííí, vzal sis maminku, abys byl králem?“ Malý Eldarion s tlustou bichlí v náručí vyšplhal otci na kolena.
„Jak tě to napadlo? Já byl králem už od narození, jen jsem neseděl tady na trůnu,“ podivil se Aragorn – občas se mu zdálo, že synek příliš věří knihám.
„Ale tady píšou, žes byl strážce hranic a maminka neteř Elrose, prvního krále lidí...“
„Já jsem také příbuzný Elrose. Je to můj vzdálený prapředek.“
„To ale musí být maminka strašně stará, a na to nevypadá.“
„Říkal jsem ti, že elfové jsou nesmrtelní.“
„Tady ale píšou, že všichni jednou umřou.“
„Elfové ne.“
„Tady ale píšou...“

Fandom: 
Obrázek uživatele Innes

Pro jistotu

Designer se zamyšleně díval za odcházející dvojicí.
Na stole po nich zůstaly dvě obálky. Obě obsahovaly několik dopisů a po jednom šperku. Liamův snubní prsten a Isabellin medailonek – věci, které ti dva nikdy nesundávali.
Upír se začetl do jednoho z listů. Zamrazilo ho. Dopis totiž začínal větou:
Já William Gaothaire Sullivan, za jasné mysli a v ohrožení těla, tímto prohlašuji toto za svou poslední vůli …
Designer poklekl uprostřed pokoje a sepjal ruce.
„Ahoj bože,“ zašeptal, „vím, že Tě jako nemrtvý nemám právo o nic žádat, ale z celého svého netlukoucího srdce Tě prosím, ať ty dopisy nikdy nebudu muset doručit.“

Obrázek uživatele Owlicious

Chaos a harmonie

Discord chaosem ničil Ponyville i celou Equestrii.
Její kamarádky se změnily k nepoznání a Elementy Harmonie odmítaly fungovat.
Twilight Sparkle bezradně svěsila hlavu a už se ani nesnažila předstírat, že věří ve vítězství.
Odplížila se do knihovny, v naději, že se z toho vyspí a až se probudí, svět bude v pořádku.
Když otevřela dveře, našla naříkajícího Spika, ze kterého padaly dopisy jako kroupy.
"Dopisy přece mám posílat já princezně, ne ona mně," pomyslela si.
Pak se ale do jednoho začetla a hlavou se jí začaly honit vzpomínky.
Připomněly jí, o čem je přátelství, a tím i jak zachránit Equestrii.

Obrázek uživatele Ebženka

Výstražný nápis

BJB.

Rob Kterýten se otřásal odporem, ale nebylo zbytí. Žanina nad ním stála se založenýma rukama a poklepávala nohou. Zakládání rukou a Poklepávání. Ale to, co Roba čekalo, bylo horší.
A nešlo by..."
"Je to pro dobro všeckých."
"Ale dyž to napíšu, tak..."
"Nejen že to napíšeš, Robe. Já to na věčnů paměť vyvěsím nad dvérca, a ty to nahlas říkneš, aby žádný pazgřivec jakýsi nemohl se vymlóvat, že to něvěďál."

Rob zaúpěl, ale neodvážil se protestovat, a tak za mnohého vzdychání a brumlání vytvořil cedulku.
Zněla:
BARANI SA NEŽERÚ AJI Z ROHAMA, A KDO ZOŽERE, BDE SI ZÁPCHU KURÝROAŤ SÁM!!!

Fandom: 

Povaha existence

Otázka povahy existence příběhů je přinejmenším komplikovaná. Je jejich bytí definováno procesem psaní? Nebo je dáno to, co je čteno? Žijí příběhy v mysli svého autora, nebo je na svět přivádí až mysl čtenáře, který je z autorových slov rekonstruuje?
Jednoduchá odpověď říká, že obé je pravdou. Existuje cosi jako sémantické pole příběhu – prostor, který je vymezen jak tím, co jako daný příběh vnímá vypravěč, tak pojetím příběhu v rámci chápání čtenářů. Příběh by pak byl monstrem zrozeným z kolektivního orgasmu nad množinou slov.
Nicméně vyvstává tu problém – nerada se opakuji, ale jak jsem již poznamenala – jednoduché odpovědi bývají chybné.

Lidové umění

Poznámka: Minerva. Navazuje na Zakázanou výpravu.
Varování: Sprostá slova.

Minerva přemalovávala hřbitovní zeď.

Hitler je (dvě kolečka a okurka).
S tím by se dalo souhlasit, ale ta forma…
Nový nádeník na statku šuká starou paní!
A taky dceru.
Glorie je kráva!
Nosí růžovou!
(Obrázek oběšence)
Jonasi nepřidělávej mě práci.
(R+S v srdíčku)
Ruth zdědí farmu a Sebastián ví, co chce.
Thomasovy se líbí Glorie.
Líbila. Po tom co ho pozvracela, se přitažlivost vytratila.
(Dva kosočtverce)
Někdo byl nápaditý.
Miluju Jonase! (Velké srdíčko)
Počkej tak rok, než se začne zajímat o děvčata.
Teresa je těhotná. (Malůvka)
Není, jen přibrala.
Minerva miluje Thomase!
Ne, to rozhodně v žádném případě není pravda.

Obrázek uživatele Keneu

Dr...

Nedal si pokoj, dokud tu tabulku nenašel. Způsobila jim tolik potíží a starostí, že ji nejprve chtěl roztřískat, rozšlapat, zničit. On, takový klidný a učený chlapec. Pak ho napadlo, že by to jméno mohl konečně dopsat. A tabulku omlátit Hálímu o hlavu. Ale to by taky k ničemu nevedlo.
Hálí měl vlastně pravdu. Ač oba nedoktoři, dokázali princeznu vyléčit. Tedy, on to dokázal. Dokázal jí zajistit světlo, vzduch a… Co jen bylo to třetí?
Usmál se pro sebe. Už věděl, co si s tou nešťastnou tabulkou a rozepsaným slovem počne. Podal si křídu a svým nejlepším písmem začal:
„Drahá Zubejdo…“

upřesnění fandomu: Lotrando a Zubejda

Fandom: 

Pozor na to, co píšete...

Psaní je dobrodružná činnost. Často ani předem neodhadnete, jak moc.
Nějaký ten pokus, a najednou stvoříte hrdinu. Možná to ani nebyl záměr, ale je tady. A co víc, je živý.
Když se potom pokoušíte psát dál, není to už jako dřív.
On ví nejlépe, jak by to mělo být, nechce se nechat vmáčknout do připraveného schématu, jde svou vlastní cestou.
Boří vaše původní plány, ale naznačuje nové.
Nezbývá se, než se podvolit a psát to tak, jak chce on.
Občas se ukáže, že už napsané texty nejsou k ničemu. Ještě že v počítači se dá všechno vymazat. A zgruntu přepsat.

Fandom: 
Obrázek uživatele Danae

Pošta v Highbury

Poprvé se tu objevila před měsícem a od té doby přichází pravidelně každé ráno. Kráčí jako bohyně, jako anděl, oči má hluboké a vážné. Přesto se na mě vždycky usměje a na chvíli mi zastaví srdce. Její poštu už mám dávno nachystanou, ale tvářím se zaměstaně. Chci, aby zůstala o okamžik déle, o chvíli déle dýchám stejný vzduch jako ona. Jednou za čas dostane dopis psaný drobným mužským písmem. Tehdy se jí rozzáří oči, je Afrodité. Štíhlé prsty, kterými loví v kabelce šilinky, se jí chvějí. Nikdy pro ni nebudu víc než posel dobrých zpráv. Přesto ji miluji. Zdáli. Navěky.

Ne tak úplně služebnictvo, ale nápad je nápad :)

Obrázek uživatele Profesor

Zkoušení

Poznámka: Obsahuje množství chyb z oblasti botaniky. Jsou ryze záměrné.
---
„Rostlinná pletiva dělíme na meristémy a pletiva trvalá. Meristémy umožňují růst rostlin. Existují dělivé a nedělivé.“
„Alespoň, že ten začátek byl správně,“ řekl Daniel von Drak studentovi kroutícímu se před tabulí. „Pletiva umožňující růst rostlin musí být z definice jaká?“
„Dělivá,“ odpověděl student.
„Výtečně. Pokračujte. Jak dělíme dělivé meristémy?“
„Na rhizodermis, sklerenchym a kadmium.“
„Prosím?“
„No… Já to mám takhle v sešitě,“ odpovídal hoch nešťastně.
Vyučující si povzdechl. „Co je psáno, to je dáno, ale studentské sešity by z této zásady měly být vyjmuty. Opravte si to. A uvědomte si laskavě, že pro datum příští pedagogické porady ona zásada platí.“

Stránky

-A A +A