Ze života

Obrázek uživatele mamut

Obrazy ve mně

Úvodní poznámka: 

Stále si je nosím v srdci a zde jsem se je pokusila ve sto slovech popsat.
Sto - málo nebo moc? Obrazy k nám mluví beze slov.

DMD č. 4. pro 4. 4. 2018. Téma: Královna cest

Drabble: 

Někomu voní dálkou, jinému svítí červeným kobercem úspěchu.
Pro mne má tvar obrazů starých mistrů.

Podzim
Holé stromy u hřbitova. Spadané listí šustí o dětské nožky, které hrnou tu barevnou záplavu.
Zima
Rolničky, tlumený dusot koňských kopyt a svištění saní po vyjetých kolejích v závějích sněhu.
Jaro
Zurčení pramínků, když se divoce derou cesta necesta z kopců do údolí a nad tím bzukot včel právě probuzených.
Léto
Je nejkrásnějším obrazem. Pěšinka v polích vyšlapaná. Zlatavé klásky se jemně vlní lemované vlčími máky, těmi dragouny s červenou čepicí.

Pro každého je trochu jiná.
Pro mne však stále stejná, cesta k srdci.

Obrázek uživatele Eillen

Toužící po rozhovoru

Úvodní poznámka: 

I když jsem psala dvě série, myslím, že tento kousek, který nepatřil ani do jedné z nich, si právem zaslouží zařadit do výběru pro letošní rok.

Ježíškova vnoučata. Akce, kterou má smysl podporovat. Akce, které má smysl se zúčastnit. (více informací: https://www.jeziskovavnoucata.cz/sluzba/ )

Psáno na téma Malebná slova

Drabble: 

Stále si pamatují.
Na příběhy, které vyprávěli svým dětem a poté vnoučatům.
Na slova útěchy zahánějící pláč.
Na radostné výkřiky, když slavili úspěchy svých milovaných.

Stále si pamatují.
Ale okolní svět jako by zapomněl.
Sedí či leží a koukají do zdí a vzpomínají na hlasy milovaných.

Stále si pamatují.
A doufají, že jednoho dne se otevřou dveře a v nich budou stát jejich nejbližší.
Naděje však pozvolna umírá a oni si připadají osamělí.

A pak se jednoho dne dveře opravdu otvírají. Nestojí v nich však nikdo z rodiny, ale neznámý člověk.
Nevadí jim to. S úsměvem poslouchají malebná slova cizincova.

Obrázek uživatele Skřítě

Případ, co má ambice, vyjít v černé kronice

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, nebodík

Drabble: 

Skvělý muž skvělou prý ženu si hledá,
nabídka, která se odmítnout nedá.
Nabízí jí hlavně sebe,
k tomu ještě modré z nebe.
Když slibuje hory, doly,
nemá tucha, co tím míní,
že krom různých jiných věcí
získá taky "skvělou" tchýni.
Příbeh jako z čítanek,
muž byl hrozný mamánek.
Jen telefon brnkl,
hned k mamince frnkl.
Vyprala mu, navařila,
byla na něj tuze milá.
On jí k vůli, za odměnu,
kašlal na svou novou ženu.
Pro syndrom prázdného hnízda,
na synka matka tak hvízdá.
Kdo z vás zve se pesimistou, možná právě míní,
rozvod nebo vražda že se strhne kvůli tchýni.

Obrázek uživatele Bilkis

Jan Šlapák 1948-2018

Úvodní poznámka: 

Protože jeden Honza se uzdravil (a já jsem za to denně neskonale vděčná), zatímco druhý odešel. Mnoho z nás v něm ztratilo otce, bratra, dědečka, poradce, přítele...

Napsáno na bonusové zadání - nekrolog.

Drabble: 

Jeník, kterému nikdy nikdo, možná kromě matky, neřekl jinak než Gejza, odešel tiše po zákeřné nemoci v únoru tohoto roku.
Kdo ho znal, vzpomíná na něj v nejlepším. Jeho mottem byla slova: Když můžu, pomůžu. A pomáhal, i když už vlastně nemohl. A nikdy nechtěl nic na oplátku, to nebyl jeho styl.
Mnozí si mysleli, že je to obecní blázen, ale on byl virtuoz mezilidských vztahů. Nic ho nedokázalo zlomit, nic mu nesmazalo úsměv z tváře, měl rád lidi a život.
Rád zpíval, rád tančil na stole, rád pil a strašně rád žil. Čest jeho památce!
Masaryk nás svolává, svolává...

Jak tetuje život

Fandom: 
Drabble: 

Jak tetuje život? Jako o život...
"Mamí, hele , tetovaný kůň!"
"Ten není tetovaný, je pruhovaný a je to zebra."
"Aha!"
"Mami, koukej! Támhle je lidská zebra!"
"Sárinko,ne, to je potetovaný muž."
"Aha!"
A naše babička je v obličeji potetovaná nebo pruhovaná?"
"Tím myslíš asi její vrásky! A čím ty jsou? Holka, to je těžká odpověď! Vrásky jsou tetování lidským životním osudem."
"Tak ten osud neumí malovat! Všimla sis mami, neumí nakreslit ani jednu rovnou čáru a co jich babička v obličeji a na krku má! A proč si ten osud raději nekoupí v malířských potřebách malířská plátna nebo omalovánky?"

Závěrečná poznámka: 

Náhradní za drabble č.29 pro 29.04.2018 , téma :Tetovaný

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Odjezd z tábora

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dřívější odjezd z tábora je věc velmi smutná...

Drabble: 

"Zvládněte to tady," objímám Značku.
"Srdíčko, opravdu musíš odjet?" zadržuje Značka slzy.
Brečím.
"Bohužel. Chtěla bych zůstat."
...
"Švestko, zbytek peněz je v zásobovacím stanu. Jinak...," předávám kolegovi svazek táborových bankovek.
Švestka se na mě usmívá:" Jo, neboj, to dáme."
...
Objímám žabičky, vlčátka, skauty, vedení, některé dvakrát.
Koukám na ohňostroj, který je tak trochu na moji počest. Všichni jsou na lodích a křičí AHOJ! přes potemňelou hladinu.
...
Otáčím se a snažím se zahlédnout kousek stanové plachty.
"Už musíme jet!" volá na mě mamka.
Zase brečím.
"Užijte si zbytek tábora! Snad se to beze mě nezhroutí," šeptám a odjíždím vstříc novým zážitkům

Závěrečná poznámka: 

Takže... Hrozně rychle mi to uteklo! Musím hrozně poděkovat KaTužce a Nifredil a všem, kteří se na organizaci DMD podíleli. Dík patří i všem, kteří četli, a hlavně těm, kteří komentovali. I díky vám jsem to nevzdala, i když jsem několikrát chtěla.
DMD úplně zlomilo asi tříleté (možná delší, nevím to přesně) období, kdy jsem dohromady nenapsala skoro nic, co by za něco stálo. A během tohoto dubna jsem téměř každý den vypotila jedno (i dvě nebo tři) drabble. Takže díky moc vám všem a snad mi to vyjde příští rok!

Obrázek uživatele Erendis

Dvojitý chaos

Fandom: 
Drabble: 

Ty pozornější z nás si všimnou horečnaté aktivity domácích, občasných cinknutí a následných hlášení: „Právě vyjeli,“ „Jsou tu za hodinu,“ či „Projíždějí Netolicemi.“
Posledním signálem k strategickému ústupu je brumčení auta na dvoře.
Protože z něj se vynoří dva malé postrachy, bez milosti převrátí vše naruby, naplní dům řevem, a kdykoli nás vidí, snaží se nás muchlovat. "Jé, kočička!"
Dobrovolné vyhnaství trvává dva dny či více.
Ty odvážnější provádí po večerech průzkum domácího terénu. (A taky mají hlad.)
Ostatní opatrně přikráčí, až když zvuk odjíždějícího vozu bezpečně zahlásí, že vládci chaosu jsou pryč a k nám se zase navrátil řád.

Závěrečná poznámka: 

Uf.
Nebudu popírat, že ke konci jsem měla jednu krizi za druhou.
Děkuji všem za povzbudivé komentáře a omlouvám se všem, jejichž drabblata jsem pro nedostatek energie jen přečetla a neokomentovala.
DMD zdar!

Obrázek uživatele Peggy Tail

Dnešek

Úvodní poznámka: 

Já nechápu, že je zas konec. Teď jsem se teprv rozjela. Tolik vás mám všechny ráda. I ty, co neznám. Jo. Jsem tak ráda, že jsem se tu objevila a jevím se zde pravidelně. Samozřejmě tu budu ještě dočítat, komentovat, výběrovat a tak. Nyní nashledanou. Děkuji všem.

Drabble: 

Duben
život vždy
ve mně probudí
v žilách krev
mi rozproudí
moje sny
jako lev
hlasitě zařvou
a do vět se otisknou
dnes však
noc před Májem začíná
konec
ta bolest nevinná
beztak
událost povinná
teď zas
pro sebe jen
budu psát
bez pravidel
budu hrát
tu hru podivnou
o bytí v čase
jenž není
s napětím v hlase
před setměním
než přijde
co nebylo
a přesto stále přichází
zákon sta slov
právě odchází
i s třiceti dny
jen s mými sny
se neloučím
dnes hoří ohně
mám co říct
je toho hodně
a ještě víc
jenže
tři
dva
jedna

Závěrečná poznámka: 

(Zapomněla bych se pochlubit, že letos poprvé jsem napsala uplně všechno i s bonusy a ani jednou jsem nenahrazovala! :D :))

Obrázek uživatele Aveva

Proč je třeba domýšlet důsledky

Fandom: 
Drabble: 

“Vyhráls,” odplivl si ďábel, “ale nemysli si, že ti to projde tak snadno!”
Mladý student odvážně vystrčil bradu: “Na moji duši nemáš podle podmínek smlouvy právo!”
“Na duši ne,” usmál se ďábel sladce, “ale dle podmínek si mohu odnést jeden z vašich fyzikálních zákonů.”
Ďábelsky se zasmál a se zahřměním zmizel zrovna ve chvíli, kdy student zoufale křičel: “Ale který?”
Student osaměl. Opatrně udělal krok. Gravitace to nebyla. Tření stále fungovalo.
A zatím se na mnoha místech hromadila energie, konečně nesvázaná zákonem svého zachování.
Když student kontroloval optické zákony, dosáhla energie nadkritického množství.
Planeta vybuchla.
“A sakra,” zaklel překvapeně ďábel.

Závěrečná poznámka: 

Není nad to si na závěr DMD ještě jednou vyhladit lidstvo ;o)

Obrázek uživatele mamut

Bylo, nebylo...

Fandom: 
Drabble: 

Znáte tu o dvanácti měsíčkách?
Chudák Maruška, vyslána zlou macechou a sestrou, chodila k nim tu pro jahůdky, tu pro fialky.
Páni měsíčkové, ač to odporuje zákonu času, z dobrého srdce si vymění berlu a čáry máry - jahůdky.
Bývávalo...
Před léty třemi se můj Duben dočista zjančil.
Vtrhne zde s divokou energií, zamotá řád mých všedních dní.
On sám - nad zákon.
A já sedím a píšu...
a píšu...
a píšu...
Ještěže je čtvrtletí uzavřené, protože asi bych nikomu nevysvětlila, že nemám známky.
Jak vletěl tak odletí, květen vše uhladí. A já celý rok zas dychtivá čekám na toho kouzelného blázna.

Závěrečná poznámka: 

Když vás jednou zvábí víly sosačky, propadnete kouzlu stoslůvek, bouráte zažité a stavíte a stavíte...
Příběhy krásné, příběhy poučné, příběhy laskavé i ty smutné.
Ale Duben zase odvál čas a já se těším za rok - zas :)

Obrázek uživatele Queen24

Podle vlastních zákonů

Úvodní poznámka: 

Nevím proč se mi teď vybavila věta Zdeňka Svěráka z filmu Vratné lahve: ,,Aby bylo vítání, musí být i loučení!"
A tak se tedy loučím :) stylovým drabblíkem, psaným na zahradě mé milované chalupy, za západu slunce, štěbetání vrabců, s vůní jara ve vzuchu a s vůní koní z mého oblečení (jak jinak xD) :))

Drabble: 

Mravenci s naprostým klidem opustili své úkryty ve škvírách a pochodovali po kuchyňské lince. Věděli, že v pondělí ráno už je tu klid a najdou po víkendu nejvíce drobečků.
Beruška lezla po okenní tabulce, jako by se nechumelilo.
Starý pavouk se vyhříval na stropě nad pecí, kam dopadaly paprsky vycházejícího slunce. Konečně nikdo neječel ,,Fuuj pavouk, tati, pojď ho sundat!"

Pampelišky se zase mohly vesele roztahovat až do záhonu jahod. Ani tráva na nic nečekala, rostla jako o závod.

Bouchnutí dveří od auta následovalo vrznutí branky.
,,No joo, musíme posekat! A vyplejt pořádně záhony!"

Mravenci postupně nenápadně zalézali do škvír.

Závěrečná poznámka: 

Věřím, že to tak na leckteré chalupě či chatě chodí, když za námi zaklapnou dveře :)

I když ještě nejspíš budu pár dní dočítat a komentovat, uteklo to hrozně rychle :( ale bylo to úžasné a inspirativní! :)) drabblilo se mi s vámi krásně, moc všem děkuji, mějte se skvěle a těším se zase v dubnu! ;)

Přichází máj

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní. Trocha lyrizování na rozloučenou s dubnem.
A tohle už opravdu není smutné.

Drabble: 

Bílé i růžové lampiónky kaštanů zářily naplno. Stříkance na stromech se rychle proměňovaly v jednolitou sytou zeleň. Střemchy a hloží se obalily bělostí, tak jako dříve trnky, nyní odkvétající, ušlechtilé stromové hlohy se ozdobily červenými květy. A ve všech parcích a vilových čtvrtích plnila vzduch sladká vůně šeříků, které se honosily padesáti odstíny fialové.
Vesna spokojeně přikývla. Ještě ji čeká finální práce.
Do přírody doplnit květy planých růží, do zahrad kosatce, lilie, růže šlechtěné a jasmín.
A potom jako každý rok její úloha skončí. Odejde a přenechá vládu Létu.
Ustane čas ve znamení rašení a velkého kvetení, nastane doba zrání.

Závěrečná poznámka: 

S Vesnou odejdou její zákony, nastanou jiné.
Tak jsme to zase zvládli. Nebyl to pro mě vždycky nejšťastnější ročník, ale stálo to za to. Moc ráda jsem u toho byla s vámi. Děkuji všem, nejvíc těm několika, co věrně komentovali... Děkuji všem, co se nějak podíleli na chodu DMD. Děkuji za všechny krásné, zábavné, dramatické, poučné a chytré stoslovky, a že jich bylo. A taky za všechny, třeba i bezděčné, inspirace. A srdečně zdravím všechny, co se mnou spoluúpěli - poslední dobou nám to sice skomíralo, ale ještě není všem úpům konec. Uvidíme, jestli se zase uvidíme.
Vaše Esclarte.

Obrázek uživatele Esti Vera

Otevřená náruč

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 7 - Nabídka, která se nedá odmítnout

Nevím, proč jsem to napsala. Nevím, proč je to to nejosobnější, co o sobě kdy pouštím ven. A pokud dělám chybu, doufám, že se z ní poučím.

Drabble: 

Přišel, i když o Něj někteří nestáli. Vždyť proč ne? Láska je bezpodmínečná a On je láskou. S otevřenou náručí vítá, zve a přijímá. Každého.
Nezasloužili jsme si to, ničím. A přesto přichází s nabídkou, která se nedá odmítnout, a zve blíž.
Nevím, proč mám strach.

Asi nejsem ten správný člověk, který by měl tenhle příběh vyprávět. Patnáctiletá holka z ateistické rodiny, která ví o životě málo a o víře ještě méně. Bibli jsem nečetla, na setkání věřících jsem byla jednou, z donucení. Jenže... co když je On ten nejlepší učitel?

A možná, možná je to všechno jenom o Lásce.

Obrázek uživatele Kumiko

Zklamání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 18 - Terno.

Jinak za mě asi nejtěžší téma...

Drabble: 

Žila tou představou celé poslední dva měsíce.
Ano, teď je to sice peklo, ale potom... potom. Až to skončí, tak budeš už úplně v pohodě... Žádný další opruzy. Představ si ten krásný pocit, až se budeš vracet domů a vědět, že už se nemusíš strachovat a vymýšlet, na co že jsi asi zapomněla! Jé, to bude krásný! Tak uvolněný...
Utěšovala se tím, kdykoliv se vynořila nějaká další komplikace, laskala se tou vidinou, když cítila, že už nemůže, a neuvěřitelně se na tu chvíli těšila...

Hm, fakt terno, pomyslela si, když se po skončení představení s neustávajícími bolestmi hlavy vracela domů.

Závěrečná poznámka: 

Nevím, jestli to tak máte taky, ale já většinou u dlouhodobých projektů nadšeně očekávám, až to bude za mnou, a mám pocit, že pak už nebude nic co by mě vzrušovalo... A když všechno skončí, jednou si v klidu vydechnu a pak si uvědomím, co všechno jsem za ten poslední měsíc zanedbávala a o nějakém uvolnění už nemůže být ani řeč...

Obrázek uživatele Erendis

Hymna brložských lesů a strání

Fandom: 
Drabble: 

Nad Doubravou svítá
když chór ptáků vítá
jej zpěvem a hlásá
Už vstal nový den!

Ta zpráva se šíří
po Přítěži víří
tam zpěváci hnízdí
tam rozkvétá rmen

Pak stáčí se do Zámku
bez klíčů, kde smetánku
jen marně bys hledal
kde levně lze žít

A dál je vrch Stržíšek
ten zdroj zbrklých rozmíšek
kde kalhoty trhal
kdo trním chtěl jít

Vrch Farský se sklání
nad ovocnou strání
zní v kostele cink
a zpěv Otče náš

Za ním se prostírá
okruh uzavírá
neustálá hlídka
tu Stráž drží stráž

A uprostřed schoulená
je vesnička milená
ji střeží a chrání
ten sbor

Závěrečná poznámka: 

Tohle téma byl čirý sadismus.

Obrázek uživatele may fowl

Buen camino

Fandom: 
Drabble: 

Jdi na samý kraj města. Nasedni do autobusu a nech se odvézt na mezinárodní letiště, chytni odpolední spoj do Stanstedu, dobře se uveleb v bezcelní zóně. Počítej do pěti. Každou hodinu se zrzka u pokladny trochu hladověji podívá na regál čokoládových tyčinek. Kup si čokoládovou tyčinku. Odleť do Madridu.

S batohem pod hlavou přečkej noc na zaprášené dlažbě. Spánková deprivace je tvůj přítel. Když vydržíš nespat, začneš slyšet hlasy a přestaneš slyšet vzpomínky.

Ranním autobusem odjeď do Sarrii. Jdi sto kilometrů pěšky, spi na palandách, propichuj si puchýře, pij víno, vstávej před svítáním.

Zapomeň na obličej vytetovaný pod tvými víčky.

Závěrečná poznámka: 

Před některými věcmi však neutečete, i kdybyste došli pěšky až do Santiaga...

Pedro

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.

Protože prostě nejsem soutěživá ;))

Drabble: 

Svoboda byla opojná.
Chutnala jako tráva u cesty, jako voda z louže, jako kus utopence zpod stolu na zahrádce hospody.
Voněla jako večerní mlha z řeky, jako rozpálený asfalt, jako potkan, který zmizel v nedovřené popelnici. Voněla jako tajná značka na rohu.
Svoboda volala. Volala jako stovky cvrčků na louce mezi přivaděči na dálnici, jako děti za plotem hřiště, jako rozzlobený uzenář.
Volala jako jeho vlastní lidé.
"Pedro! K noze! Pedroooooo!"
V noci, když usínal pod hvězdami, mu chyběli. Hlavně ti malí. Kudy se k nim vrátit? Už je necítil ani neslyšel.
Naštěstí měl ještě svůj obrázek, napsaný v uchu.

Obrázek uživatele Envy

A děti sedí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazované téma: Zadek sedí

Drabble: 

"Ták děti, uděláme si chvilku klidu, pojďte kreslit!" zazní třídou mateřské školy, bez ohledu na to, že by děti stále rády skotačily, povinně sedaj na zadky a berou tužky do rukou.

"Jé, koukněte, sněží!" zvolá spolužák na základce a všichni se otočí k oknu, nejradši by hned vyběhli ven užít si té nádhery přímo, ale zrovna probíhá hodina, a tak sedí jejich zadky na židlích do přestávky.

Krásný den, sluníčko příjemně svítí, venku švitoří ptáčci a všude je vůně květin a jara, ale také se blíží zkouškové, takže ona může jen sedět doma na zadku a toužebně dívat oknem ven.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Hymna Tlustých kotníků

Úvodní poznámka: 

Tak a je to, zakládám fandom :D "Tlusté kotníky" je název našeho neoficiálního klubu, který jsme vytvořili s kamarády. Resp. s kamarádkami, zatím do něj patří jen jeden muž. Jde o naše zážitky, příběhy a hlášky, které velice často nedávájí skoro žádný smysl, no a v tom je ten smysl. Snad mi hymna projde. Bylo to hodně těžké.

Drabble: 

Nakupují levně do svého batohu
který pak přivážou si ladně na nohu
jejich stehna v kalhotách se těsní
kiwi se slupkou jen tak někdo nesní

V záchodě již málem hnízdili
však jejich svaly všechno napravily
když ve stanu zvrací nemají to snadné
zpěv ozývá se v jejich těžké hlavě

Cink zvoní budík všichni vzbuďte se
ať se vám kotník smíchy roztřese
podprsenku hoďte si na záda
dolijte sklenku svého kamaráda

Tlusté kotníky zbrklé nesnáší
však trpělivost kavárnu přináší
spěchat v neděli zdravé vůbec není
kolem se potom všechno rychle mění

Tak podprsenku hoďte si na záda
dolijte sklenku svého kamaráda

Obrázek uživatele Keneu

Říci životu ano

Úvodní poznámka: 

nahrazuji téma pro 28. dubna Co když řeknu ne
mému pradědečkovi jsem věnovala už jedno drabble, ale o tohle téma si vyloženě říkal
a název je samozřejmě uloupený od Viktora Frankla

Drabble: 

Neměla muže. Neměla zastání. Neměla vlastní domek. Neměla nic než svoji práci. Nelitovala.

Nečekala to. Nebránila se. Nekřičela. Nebyla naděje. Nikdo by nepřišel, nikdo nepomohl. Snad nepočne. Nesnesla by to.

Přání se nesplnilo. Měsíčky nepřišly. Sedlák vlastní přičinění nepřiznal, leč podporu neodmítl. Bylinky na nechtěné početí nepoužila. Sama nevěděla proč.

Při porodu nezemřela ona ani dítě. Mléko dítěti neodpírala, něhu a lásku ne. Osudu nevzdorovala, ale k nemluvněti necítila nic.

Neřekla mu, kdo je jeho otec. Brzy nebude mít ani domov, matka nehodlá živit nemakačenka. Ne dítě, ne muž, neví kam jít. Neztrácí úsměv. Nesnázím a pesimismu navěky říká ne.

Obrázek uživatele Erendis

Stoprocentně přírodní

Fandom: 
Drabble: 

Nabídka tetovacího salonu „Život na farmě“

Varianta 1
Umístění: Na břiše kolem pupíku, na nártu a chodidlech, v menší míře na všech nepokrytých částech těla.
Trvanlivost: Smytelné vodou a mýdlem.
Původ: Čtyřhodinové sbírání kamenů na poli.

Varianta 2
Umístění: Dolní část zad, těsně nad horním okrajem kalhot.
Trvanlivost: V plné verzi několik dní, poté má sklon se sloupávat. Zcela zmizí až po řadě měsíců.
Původ: Dvě hodiny pobytu na zahrádce „jdu tam na chvíli, nebudu se mazat“.

Varianta 3
Umístění: Asi patnáct milimetrů nad levým obočím.
Trvanlivost: Celoživotní.
Původ: „Odneseš ten hrnec slepicím?“ „Jasné, babííí!“ Bác. „Au, já jsem spadla!“

Obrázek uživatele Queen24

Koně mě naučili

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji včerejší téma č. 28 ,,Co když řeknu ne?"

Bacha sprosté slovo... asi ;)

Drabble: 

,,Když on mě neposlouchá!" Stěžuje si dívenka, marně tahající za otěže poníka, který sklonil hlavu a nerušeně se pase. ,,Zaber! Musíš se prostě naštvat! Řekni NE! Pořádně zatáhni, pobídni ho!" Povzbuzuje ji trenérka, ale poník chabé, opatrné škubání otěžemi ignoruje.
Vždycky byla tichá, nenápadná. Nikdy ji nikdo neposlouchal a nebral vážně...

--------------------

Náhle se zastavil a sklonil hlavu k trávě. ,,No to ses posral ne," sykla, pleskla ho bičíkem a pobídla. ,,Koukej mazat!" Vystřelil dopředu a pokračoval klusem s hlavou nahoře.
Ví moc dobře, že není radno si s ní zahrávat. Vědí to i ostatní. Koně i lidi.
Dnes už jo.

Závěrečná poznámka: 

To, co se naučíte u koní, se pak hodně odráží ve vašem životě i osobnosti. Učíte se být trpělivý, spravedlivý, důsledný. Ke koni i k sobě. Je potřeba, aby vás kůň respektoval, zároveň vy musíte respektovat koně. Učíte se komunikovat, dělat kompromisy, vidět malé pokroky a úspěchy, chválit, odměňovat (koně i sebe).
Učíte se říkat NE. Stát si za svým. Nepovolit. Neustoupit. Vytrvat.
A to se v životě velmi hodí ;)

Obrázek uživatele wandrika

Toľko možností...

Fandom: 
Drabble: 

Modravé obrazce zložené z komplikovane prepletených pásov, umiestnené na pleci alebo na krížoch. Mnohé pôsobia drsne.
Žiadny z nich sa mi príliš nepáči.
Farebné kompozície, ktoré pokrývajú celé ramená alebo siahajú až k zápästiam. Kvety, listy, portréty, krajinky...
Nemôžem sa zbaviť dojmu, že tí ľudia by vyzerali lepšie bez nich.
Kaligrafické nápisy, ozdobné fonty, exotické písma.
Tisíce zbytočných slov vrytých nezmazateľne do ľudskej kože.
Moje jediné tetovanie bol nalepovací dráčik, ktorého som našla v balíčku žuvačiek. Vydržal asi dva týždne a neskôr ostal po ňom na čerstvo opálenej koži svetlejší obrys.
Potom som usúdila, že o trvalejšie obrázky nemám záujem.

Vodníkovo jezírko

Úvodní poznámka: 

Asi není nijak zvlášť výjimečné, ale ten vztah k němu prostě mám.

Drabble: 

To jezírko v lomu patří k mým nejoblíbenějším místům.
Malebně zasazené do prstence vysokých žulových skal, obrostlých břízkami a osikami, úplně nahoře orámovaných tmavými borovicemi. Vepředu široká skalní terasa jen kousek nad vodou, nalevo naopak srázná, skoro hladká stěna. Ve škvírách rostou fialové zvonky.
Většinou je tam živo, ale někdy, když jsem ve vodě sama, mám dojem, že mě v příští chvíli zatahá vodník za nohu.
Jenže.
Na čelní stěně se skví oranžový sprejový nápis. Pár tlustých písmen, rozhodně žádné veledílo.
Potetovaná skála. Počasí na tohle nestačí, odstraňovat to nikdo nebude.
Ale kdoví, třeba má už i vodník nějaké tetování.

Obrázek uživatele Esti Vera

Nepochopitelné přesuny

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 25 - Zadek sedí

Nedávno jsem absolvovala zácvik o manipulaci s invalidním vozíkem a teoretický výklad mě dost vyděsil. Naštěstí to je v reálu od dost jednodušší :)

BJB, mě na to téma zkrátka nic nenapadá...

Drabble: 

"Asi nejdůležitější jsou přesuny, třeba když chtějí lidé do křesla nebo na záchod, jasné?" vysvětluje mladá žena.

Přikývnu. Tohle chápu.

"Dobře. Když člověk sedí na vozíčku, sundáš bočnice, potom si k němu přijdeš, stoupneš si tak, abys měla jeho nohy mezi koleny. Dáš si ruce za jeho pas, on tě chytne kolem krku, jdeš do podřepu, pomalu se zvedáš, důležité je narovnat záda a zvednou se takovým zhoupnutím. Pak se natočíte, jdeš do podřepu, usadíš ho a zkontroluješ, jestli tam dobře sedí zadek, jinak to tlačí. Jasné?"

Zmateně zavrtím hlavou: "No, ne úplně."

"Kde ses ztratila?"

"Ehm... tak... ve třetině?"

Obrázek uživatele mamut

Hymna obchodníků

Fandom: 
Drabble: 

Cink, cink, cink
Market, Market. Božský hlas

Dnem i nocí, stále touží
Žádné levně, až se souží
Cink, cink, cink

Market, Market. Zní tu zas

Zde kostýmek v rámu hnízdí
Cenovka jej ale hyzdí
Cink, cink, cink

Market, Market. Jen na noc zhas

Šaty, saka, trika, kalhoty
Nezapomínejte na boty
Cink, cink, cink

Market, Market. Ráno otevřeme zas

Dej, ať nákup Váš není zbrklý
By úspory naše se nezcvrkly
Cink, cink, cink

Market, Market. Přijďte zas

Jen a jen pro Vás, den za dnem
Bez prodeje tiše chřadnem
Cink, cink, cink

Market, Market. Plaťte včas
Oberem i příště
Vás!
Cink!

Hymna nerozvážnosti

Fandom: 
Drabble: 

Prodělal jsem kalhoty,
ó jé,přichází čas mé nahoty.
To že prý bylo velmi levně,
krásný dům v Kopydlně.
Co je na tom špatného k vidění,
když dva se rozhodnou k vlastnímu bydlení?
Chtěl jsem se svou láskou hnízdit,to se stalo!
A pak se to podepsalo!
Co? No přece smlouva kupní!
Jenže táta - ty kluku zbrklý!
Oni slyší jen cinkot velký!
Cink,cink,cink!
Že ten dům je jen chatrná skořápka,
dal mi na srozuměnou pan Hromádka.
Jo, synku,nemáš chtít mít všechno hned,
pak by ti tak snadno nenamazali kolem huby med!
Tak táto,pošli Love hned teď.

Obrázek uživatele Envy

A najednou to jde

Fandom: 
Drabble: 

"Pojď udělat tohleto!" Huláká máma z kuchyně, pohánějíc dceru k domácím pracem.
"Ahhh, ano." Povzdechne si dívka rezignovaně zatímco se zvedá a jde směrem kde je její mamka.
"No tak, no tak. S trochou života by to nešlo? To tvoje 'ano' taky nemusí zní tak otráveně!" Hudruje žena, jež je neustále plná starostí, neznajíc slovo 'odpočinek'. Když už si nějaký dobřeje, tak se za něj cítí provinile a hledá omluvy.

Fajn, co když odteď budu říkat 'ne'! Pomyslí si dcera.

"Pojď udělat tohleto!" Ozývá se znovu bytem.
"Neeee," zakňourá dívka potichu pro sebe. Energeticky se pak ozve jasné "Ano, mami!"

Obrázek uživatele mamut

Kerka

Fandom: 
Drabble: 

Tož tak vas by zajimalo, co ja na ty kerky, ni.
No ja vam povim.
Tu v tym našim kraju se dycky našli taki chachaři pomalovani.
Chlapiskla jak dubi, oni jak vyšli z te ďury, oči podmalovane černym, to ste si až na dupe sedli.
Ty pracky, co s nima hajcmany lamali z rubani, měli takyma obrazkama pomalovane, že ani v Plajbóju to do dneska od hamby neukazali.
Tož tam same ty kosočtverečky a zvyřata chovne. (No kozy, no, kdo by nepochopil).
Ale dnes? No to děs.
Kdejaky chvistek, aj děvuchy, počmarany až za ušima.
Pry vyjadřeni identyty, či co.

Závěrečná poznámka: 

Volný překlad pro obyvatele vzdálenějších lokalit naší krásné české zemičky:
Takže Vás by zajímalo, jaký mám názor na tetování.
Inu, povím Vám to.
V našem kraji (myšleno Ostravsko) vždy byli potetovaní muži.
Rostlí chlapi, po slončení směny na šachtě, s usazený uhelným prachem okolo očí (šel by smýt, ale byla to taková výložka cechu), jeden se nestačil divit.
Ruce silné, že při likvidaci důlního díla po vytěžení uhlí nepotřebovali ani nářadí, měli potetované různými obrázky geometrických tvarů a části lidských těl (ženských těl).
Ale v dnešní době. Co na to říct.
Tetování má kde kdo. Někdy až moc.
Prý vyjádření postoje vůči společnosti.
volný překlad: mamut

Obrázek uživatele mamut

Klíšťata

Fandom: 
Drabble: 

Když jsem byla mladší, myslela jsem, že všichni lidé okolo mne jsou jako já.
Měla jsem za to, že když mne někdo o něco požádá a vyhovím, tak na oplátku mohu očekávat stejné od něj.
Změnit své plány, zrušit schůzky, abych pomohla.
Na oplátku: "Nemám vůbec čas. Nehodí se mi to."
Jako klíšťata - vysát a nic nedat.
A tak jsem postupně začala zjišťovat, co se stane, když řeknu ne.
Stalo se.
Někteří se odvrátili, mnozí se už neozvali.
Avšak zůstali ti, se kterými si nemusíme ani říct a víme, že jeden druhému pomůžeme. Někdy jen tím, že si spolu sedneme.

Stránky

-A A +A