Ze života

Obrázek uživatele Queen24

Piccolo neexistuje!

Úvodní poznámka: 

Vycházející slunce, vrčení kávovaru, štěbetání ptáků v zahradě a vůně kávy.

Drabble: 

,,Včera se mě nějaká paní ptala, v čem se liší filtrované kávy od klasiky." ,,A vysvětloval ti to už někdo?" Zavrtím hlavou. ,,Za barem jsem se zatím zaučovala jenom tak okrajově..." ,,V cajku. Vysvětlím," mrkne na mě Tom a sváže si dredy do culíku.

,,Takže ještě jednou. Filtry- French press, Aeropress, Batch brew. Jasný?" Kývnu.
,,Na základě espressa- espresso, espresso lungo- dolitý vodou, takže americano, double espresso- ze dvou shotů, potom ristretto- vyndavá se dřív, je nejsilnější, s mlíkem- capuccino, latté, Flat white- dva shoty a mlíko. Jasný?" Kývnu.
,,Kdyby se někdo ptal, momentálně máme Brazilskou, Honduras a Costa Ricu..."

Závěrečná poznámka: 

Což o to, slova jsou to opravdu malebná... :D no, tak snad se v tom časem budu bez váhání orientovat jako správný barrista ;)

Mimochodem, máme v kavárně na zdi plakát, kde jsou všechny ty kávy nakreslené a rozepsané i se všemi poměry kávy/vody/mléka, a dole v rohu je nápis ,,Piccolo neexistuje!" xD takže proto tenhle název ;-)

Jak zpívá život

Fandom: 
Drabble: 

"Je to kluk, maminko!" malebnost tónů těchto slov se mísí s krásou obsahovou, okořeněnou gejzíry neutuchající lásky.
Nemohu se vynadívat. Jsem fascinovaná všemi těmi zvuky, pohyby a detaily jeho maličké osůbky, kterých se mohu dotýkat a cítit nový, pulsující život. Miminko – jak krásné slovo! Slyšíte tu symfonii těch jemňounkých tónů, které jsou zosobněním bezbrannosti, lásky, krásy, života, čistoty a něžnosti?
Ani jsem se ještě nevynadívala a to moje mimi už sedí a žvatlá. Jééé...
"Máma!" vypouští ze své pusinky první slovo, doprovázeno zářící láskou v očích – nej všech nej – rajská hudba malebnosti, do níž se toužím ponořit na věky věků.

Malířem lidí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

co by to bylo za pondělí bez nedělní chvilky poezie

Drabble: 

Malovat slovy více než věty,
životy, chvíle, ztracené světy.
Malovat slovy víc než kdo čeká,
odkrývat skryté dřív než se svléká.
Malovat slovy v nejlepších barvách.
Člověk je dítě, motýl je larva,
to lepší ještě někdy se stane.
Ochoč si zítřek, buď jeho pánem,
schovej své možná, najdi své jistě,
zůstaň stát na tom ztraceném místě.
Malovat slovy obrazy z dálky,
zahodit jistoty, vyhrát své války,
prochodit aspoň dnes nejlepší boty,
cesta je útěkem od samoty.
Malovat slovy, vyprávět obrazy,
tančit a zpívat a milovat bez frází.
Malovat slovy víc než kdo vidí,
z nouze i z lásky malířem lidí.

Obrázek uživatele Eillen

Toužící po rozhovoru

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Stále si pamatují.
Na příběhy, které vyprávěli svým dětem a poté vnoučatům.
Na slova útěchy zahánějící pláč.
Na radostné výkřiky, když slavili úspěchy svých milovaných.

Stále si pamatují.
Ale okolní svět jako by zapomněl.
Sedí či leží a koukají do zdí a vzpomínají na hlasy milovaných.

Stále si pamatují.
A doufají, že jednoho dne se otevřou dveře a v nich budou stát jejich nejbližší.
Naděje však pozvolna umírá a oni si připadají osamělí.

A pak se jednoho dne dveře opravdu otvírají. Nestojí v nich však nikdo z rodiny, ale neznámý člověk.
Nevadí jim to. S úsměvem poslouchají malebná slova cizincova.

Závěrečná poznámka: 

Na Vánoce jsme se s přítelem zúčastnili akce Ježíškova vnoučata. Líbilo se nám, že si někdo vzpomněl na osamělé důchodce, pro které jsou Vánoce obdobím, kdy si ještě bolestněji uvědomují svoji samotu. Jediné, co nám bylo líto, bylo to, že šlo o jednorázovou akci. Jenže paní, která projekt Ježíškova vnoučata rozjela, se snaží, aby se babičkám a dědečkům vracel úsměv na tvář pravidelně. A proto je možné být Vnoučetem na přání ( https://www.jeziskovavnoucata.cz/sluzba/ ).

Nejsmutnější na té akci je, když si pročítáte přání babiček a dědečků (sepsaných ošetřovateli) a dočtete se, že mají velikou rodinu, ale nikdo je nenavštěvuje.

Obrázek uživatele mamut

Povídání o slůvcích

Fandom: 
Drabble: 

Mám jich okolo sebe spoustu.
Krásných a malebných (též slovíček hanebných - ty však nechme spát, o těch si nechceme povídat).
První mi šeptala maminka, když jsem byla malinká.
Pak přišly první lásky, něžné jako sedmikrásky.
Co řekne muž z lásky ženě, je navždy v srdci uložené.
Mé dítě, moje pýcha, pro něj moje duše dýchá, když poprvé se z breptání oslovení máma vymaní.
Pak spousty otázek a ptaní nás k odpovědím popohání.
Však co nám srdce otevírá, je nejkrásnější v nitru víra, že dítě, přítel, bratr, muž, každý kdo to vysloví, zlomí samoty okovy.
Stačí tři slůvka "Mám tě rád."

Obrázek uživatele Peggy Tail

Všichni nám chybíte

Úvodní poznámka: 

Na krásná témata se kolikrát špatně vymýšlí. Nakonec jsem to vzala nostalgicky. Kdo chová jakékoli zvíře, porozumí.

Drabble: 

A najednou nic.
Žádné chrastění, vrzání, pískání, hryzání, chroupání, škrábání, ťapkání, skákání na domeček, padání z domečku, čmuchání, odmítání fyzického kontaktu, řádění, pobíhání, napájení, papání, hraní si na oříšek, hraní si na placku, hraní si na větev, hraní si na sošku, vrhání té zvířecí pokerové tváře...
Prostě nic.
I klec jsem uklidila. Byl poslední z Bublíkovců. Poslední rodinné krve, kterou jsme chovali tak dlouho. Osmáci se dožívají až osmi let. Leovi bylo 9. Rozhodně nebyl nejstarší na světě, ale jeden ze starších nepochybně.
Teď máme tři. Třetí várku. Předtím byli vždy po dvou. Je to ještě hlučnější, než kdy předtím.

Závěrečná poznámka: 

Alvine, Bublifuku, Teo, Leo... nikdy na vás nezapomenu.
Mikeši, Donde a Dedonde, vy úžasní raubíři.

Obrázek uživatele Danae

Jak pěšinka ožila

Fandom: 
Drabble: 

Dlouho tichá pěšinka konečně ožila. Nejdřív jedna, dvě maminky. Za pár dní už jejich drobotina. Leze, poskakuje, přelézá, řádně se živí, aby hezky rostla. Netrvá dlouho, a z dětí jsou maminky a tatínci. Pěšinka je čím dál živější a veselejší. Když už tu začíná být trochu těsno, občas se nějaká rodinka přestěhuje na pěšinku, co se šťastně objeví poblíž.
Pak přijde pohroma. Nejprve Jacutin gel. Dospělí umírají po desítkách. Pak všiváček, který hledá děti jedno po druhém, zabodává se do jejich světa, dokud nenajde poslední. Pěšinka znovu osiří na dlouhé týdny či měsíce.
Dokud do školky zase někdo nepřitáhne vši.

Obrázek uživatele Queen24

Chůze mimo pěšiny zakázána

Úvodní poznámka: 

Trocha poezie, věčný (a vděčný) námět a hra se slovy :)

Drabble: 

Kdo z nás je na vině
že jsi mě nevinně
utopil ve víně

Když ležel jsi líně
s hlavou v mém klíně

Teď je ticho po pěšině

Nidko nás neviděl
Nikdo to nevěděl
Tak kdo je na vině
že jsi mě nevinně
sváděl i podváděl

Víno jsme dopili
Hvězdy nás viděly
Možná to tušily

Však nic neprozradily.

A já k nim teď křičím
Kdo za to může
žes nosil mi růže

Marně teď brečím
Kdo z nás je na vině
žes mě nevinně
Nechal na pěšině

samotnou stát.

Staré křivdy v nás
zhojí snad jen čas

Než uvidím tě zas.

Závěrečná poznámka: 

Upřímně, snad už ho nikdy neuvidím.

Po tichých pěšinkách

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mimosoutěžní. Trocha lyrizování umocněná nedávnými dojmy.

Drabble: 

Kraj přetichých pěšin.
Tak nazval básník Ladislav Stehlík oblast Blatenska a Lnářska.
Dnes bohužel nelze ticho zaručit vzhledem k traktorům, sekačkám a hlučným silnicím.
Ale ještě na mnoha místech klid narušuje jen zpěv skřivánka, volání kukačky, hlas křepelek a vítr ve větvích či vzrostlém obilí.
Pěšiny vroubené trnkovím a šípky, aleje třešní, jabloní nebo vysokých topolů. Cesty poli a loukami na mírných stráních protkaných remízky, zelenými lesy, kde zjara svítí hvězdy sasanek a voní konvalinky.
Nic mimořádného, a přece krajina neskonale malebná a poutavá.
Škoda, že mnohé pěšinky zarostly býlím i bodláčím nebo jsou rozježděné v hluboké koleje plné bláta.

Ošklivý mazanec

Fandom: 
Drabble: 

Zadělávám těsto a kolem poskakují pomocníčci - nezbedové ve velikonoční náladě.
„Co to děláš, teto?“
Nepřestávám pracovat vařečkou a jen zafuním: „Těsto.“
Rozumbrada krčí čelo: „To bude beránek?“
Přisypávám rozinky, nasekané ořechy, nakrájené sušené ovoce a kandovanou citrónovou kůru, „Kdepak. Beránek se sice taky peče na Velikonoce, ale tohle bude něco jiného.“ a zase beru vařečku.
„To bude vánočka!“ raduje se, že na to přišel.
„Ony jsou Vánoce?“ směju se zase já.
„Jo, jó! To bude takovej ten bochánek, co se peče na Velikonoce!“
„Správně, říká se tomu mazanec.“
Zamyslí se, „Mazanec je ošklivý slovo, já tomu stejně budu říkat velikonočka!“

Závěrečná poznámka: 

Arbitrovi krás naší rodné řeči a autorovi "velikonočky" je pět let.

Uživí žurnalistiku dobré zprávy?

Fandom: 
Drabble: 

Tušíte správně, dobré zprávy se nikomu nehodí. Takové železniční neštěstí, jo, to by byl trhák! Třeba teď minulý týden se utrhl kus traťového náspu a koleje zůstaly viset ve vzduchu. Takové pěkné téma – jenže nikomu se nic nestalo, protože železničáři včas zastavili provoz na trati. No uznejte, že z toho se přece nedá napsat článek! Napsat o tom, že někdo dělal dobře svou práci? Koho zajímá strojvedoucí, který si všiml něčeho podezřelého, nebo traťmistr, co to všechno správně vyhodnotil?
Co tedy vybrat, rozbitých strojů, zraněných ani ztrát na životech nemaje? Tak napíšeme alespoň něco pěkně jedovatého o nepřiměřené délce výluky.

Závěrečná poznámka: 

Věnováno železničářům, o jejichž zásluze v tomto případě je ticho po pěšině.
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/oprava-trati-u-karlovych-varu-potrv...
A díky za DMD drabblíky, kde lze načerpat spoustu dobrých zpráv i v kategorii Nekrolog :)

Obrázek uživatele galahad

Rozsypaná ryža

Fandom: 
Drabble: 

Denná cesta autobusom. Vyberiem telefón a idem sa učiť slovíčka. Pozerám, čo mi program dnes ponúkne.

Michi - cesta.

Ako by som si to zapamätal?

Miči... Mičíro rozfúkalo na ceste. To je ono!
A idú ďalšie!
Shiten – pobočka. Ši ten sveter na pobočke.
Yasai – zelenina. Jasaj, zelenina!
Uta – pieseň. Utajená pieseň revolúcie.
Kawa – rieka. Káva upláva dole po rieke.
Seito – žiak. Sej tomu žiakovi vedomosti.
Kyuuka – dovolenka. Kiu ukameňujú, ak im tam nedajú dovolenku.
Fuyu – zima. V zime býva fujuvica.
Yukkuri – pomaly. Pomaly ju kury ozobali.
Sobo – babka / nezdvorilo. Babka sobov je nezdvorilá.
Megane – okuliare. Nosím okuliare, lebo vidím mega nedobre.

Závěrečná poznámka: 

Pôvodne som chcel dať malebné kanji (podľa Wandriky je to rozsypaná ryža) rovno do drabble, ale nebudem už provokovať s počítaním slov, tak ich dám sem:

路 - cesta
支店 - pobočka
野菜 - zelenina
歌 - pieseň
川 - rieka
生徒 - žiak
休暇 - dovolenka
冬 - zima
ゆっくり - pomaly
祖母 - babka
眼鏡 - okuliare

Obrázek uživatele galahad

Žabirámus

Fandom: 
Drabble: 

„Pôjdeme pozrieť Žabku?“
„Jasné, teraz na jar majú svoje obdobie.“

Žabka je miestne malé jazierko, či skôr nikdy nevysychajúca kaluž. Povráva sa, že v nej sídli veľa žiab.
Že to bola pravda, sme sa presvedčili ešte než bola mláka na dohľad.
„Počuješ? Čo to je za divný rámus?“
„Ide to od jazera!“

A naozaj, pri priblížení sme rozoznali žabacie mručanie, kŕkanie a iné pazvuky.
Lenže keď sme prišli k vode, všetko naraz stíchlo. Stáli sme nehybne štvrť hodiny, ale žaby sa tvárili, že nie sú doma. Iba občas vystrčili oči nad hladinu.

Ak ich tam nikto neotravuje, kŕkajú tam dodnes.

Obrázek uživatele Queen24

Nic není zadarmo

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 15 ,,Na dně"

Ještě že ho píšu až dnes, náramně se mi hodí :D

Drabble: 

Letíme vpřed. Kopyta duní. Pevně ho přitáhu. Jau! Křeč v rameni. Sereš mě už, vyšlu k němu v duchu. Zprudka brzdí. Neposlouchá. Rozhodl se, že na něj přišlo jaro, nějaký moje pobídky okázale ignoruje. To tak, zatáčet! Nechce se mi! Švihá ocasem, vztekle kluše, v jeho očích vidím vzdor. Jsem zpocená od hlavy k patě, ale nehodlám se vzdát.

Zase vystartoval. ,,Zatoč! Bič! Nenech se!" Křičí za mnou trenérka.
V cestě překážka. Neubrzdil to. Letíme skrz, břevna padají, odráží se ke skoku, což nečekám.
Letím vzduchem. Dlouho.
Rána. Bok. Záda. Au! Kostrč. Nohy.

Ležím.
Dopadla jsem snad na dno jízdárny.

Závěrečná poznámka: 

Kdo chce koukat na svět z výšky, musí ho taky občas zahlédnout z úplného dna ;-)

Obrázek uživatele mamut

Tak končí show...

Fandom: 
Drabble: 

Nejprve jich chodilo procesí, všichni se rozplývali. Pak napsala máma. Na vánoce. A oni už nechodí, ne za ním.
Pak přijela Míša a televize a všichni se smáli. Dostali dárky a sladkosti a poukaz k moři. Jeli všichni i s Míšou. Zase to bylo v televizi.
Nakonec přestala chodit Míša. Za nimi. Chodí jen za malými.
Rozzářené oči posmutněly, až nakonec ztvrdly.

A potom přijdou k nám.
Nikomu nevěří, o nic už nestojí. Když to dopadne dobře, školu dodělají.
Mnozí to vzdají.

Osmnáct. Máma! Máma se ozvala! Máma mě chce!
Ale jen do té doby, co mám peníze z děcáku...

Závěrečná poznámka: 

Vídáme ve škole často smutnou realitu dětí z dětského domova.
Plny očekávání nakonec ztroskotají. Na neznalosti, na nenaučení od vzoru, ale často na hyenismu vlastních.
A pak končí na ulicích. Odtud se těžko zvedá.
Ne všichni, ale je jich hodně. A okolí odvrací oči.

Obrázek uživatele TimeGirl

Kontrolltest

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ aneb další neúspěšné odpoledne z němčinou, kdy jsem nemohla psát drabble.

Drabble: 

Trochu zaskřípám zuby, když uvidím svou známku z testu z němčiny. Ta potvora mi strhla body za sebemenší prkotiny, jen aby mi mohla dát o stupeň horší známku. Papír zmuchlám a ladným obloukem jej pošlu do koše. Jen co ho slyším dopadnou, ucítím příjemný pocit zadostiučinění. Známku tím sice nesmažu, ale co oči nevidí, to srdce nebolí.

Po hodině následuje obědová pauza a k mé smůle má dozor právě ona čarodějnice.

Usměju se na ní, ať vidí, že mi nemůže zkazit den.

„Dneska jste v podezřele dobré náladě," zasyčí a já trochu znejistím.

„To víte, paní profesorko, odteď jsem optimista."

Obrázek uživatele Lee

Žert?

Fandom: 
Drabble: 

Nebyl to den z nejveselejších, když ho zase jednou pro jistotu sebrali. Člověk by řekl, že už si na to zvykne, ale pořád ho to dopalovalo. Jedna věc ho ovšem přece jen při příjezdu překvapila. Kdyby žili v normální zemi, možná by se dokonce trochu urazil, protože vždy, když přijížděl on, ticho po pěšině, nikdo ho nevítal. Teď se jen pobaveně ušklíbl a v duchu krátce zasmál. Nad branou ruzyňské věznice byl velkými a čitelnými písmeny vyveden nápis: „Vítáme delegáty XVII. sjezdu KSČ!“
Člověk, co to tam napsal, byl buď neskutečně odvážný, nebo neskutečně blbý. Osobně hádal spíš to druhé.

Závěrečná poznámka: 

(Příčí se mi dávat historie, když je to v rodině.)

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Já na vší bídě rád hledám i klad

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ku poslechu doporučuji https://www.youtube.com/watch?v=ZOVESp0jS4I (jež mi bylo částečnou inspirací).
A když se přenesete přes mírný chaos, vykoukne na vás asi i to téma. ;)

Drabble: 

I když vstanu levou nohou, na pravou se postavím hned posléze.
Ujel mi autobus? Nevadí, projdu se. Aspoň udělám něco pro své zdraví.
Šéf v práci je rudý vzteky a bezdůvodně křičí po všem, co se hýbe. Můžu se tomu už jenom smát.
Pětka ze zkoušení z němčiny? Aspoň je prostor, kam se zlepšit.

Proč si lámat hlavu kvůli maličkostem?
Je to zbytečné.

Dřív pro mě byl problém vidět světlo na konci temného tunelu.

Teď už koukám na svět přes růžové brýle a je to fajn, věřte mi.

A i když mi někdy není do skoku, vždycky pak bude líp.

Závěrečná poznámka: 

Jo jo, kéž bych se tím vždycky dokázala řídit. :D

Obrázek uživatele Arenga

Tryzna za tovarem zneužitým

Fandom: 
Drabble: 

Koupila jsem vás plna optimismu, v naději, že budete mé dceři sloužit alespoň rok. Žel, opustily jste nás záhy, v rozkvětu své mladosti. Zjevně zraněny nešetrným zacházením, nebyly jste užívány k tomu, k čemu jste byly vyrobeny. Tak to stálo ve vyjádření k reklamaci, takže to musí být pravda!
Byly jste s námi tak krátce… Nebyla to samozřejmě vaše chyba! Tolik mne mrzí, že jsem se o tom odvážila pochybovat. Dcera, jaká hrůza, chodila ve vás, růžové tenisky, místo aby vaši krásu jen tiše zrakem svým obdivovala.
Buďte sbohem! Ve vašem obchodě domovském nekoupím však již ani tkaničky do bot…

Obrázek uživatele Erendis

Sobotní vyznání

Fandom: 
Drabble: 

Pochopila jsem, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému. Do vínku mu dal tvůrčí potenciál (Tvůrce tvoří tvůrce), svobodnou vůli (láska bez svobodné vůle není) a úkol Boha milovat.
Možnost přijmout pozvání. Nebe je blízkost Boží. Nic míň.

Daní (nezbytnou druhou stranou) je možnost zvolit si jinak. Boření, křivení místo tvoření, špatná kopie místo obrazu.
Možnost pozvání odmítnout. Peklo je Boží absence. Nic víc.

Jsme stvořeni k Božímu obrazu, obrazu Boha, který je Dobrý. Věřím, že v každém z nás dobro převáží (i kdyby jen sám Bůh byl tomu svědkem).

Žiju s nadějí (Nadějí). Nadějí, že peklo je (bude) prázdné.

Závěrečná poznámka: 

„Tvůrce tvoří tvůrce“ je myšlenka přejatá od Marka Váchy.

Obrázek uživatele Erendis

Zkratkou mezi opunciemi

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma Bodláčí. Drabble bylo dopsáno v patřičný den cca v 23:46...
Aneb prokrastinovat se nemá.

Drabble: 

Z modromodré vyhlídky nahoře ve městě je to na pobřeží sotva pár set metrů. Teoreticky. Válet sudy po skalách se nikomu nechce. Sestupujeme tedy pomalu po nekonečných serpentýnách klikatící se silnice. Míjejí nás taxíky, některé zpomalují, nabízejí odvoz. Na odmítavé zakroucení hlavou zakroutí svou vlastní, Evropané a chodí pěšky!
Horko zmáhá.
„Tady je cestička! Přímo dolů!“
Dlouho se nerozmýšlíme. Přelézáme nízkou kamennou zídku, mizíme stezkou mezi neznámé křoviny.
Na pláži skoro nikdo není, naše skupina vynořivší se z porostu téměř nevzbudí pozornost.
Konečně se můžeme osvěžit.
Jen ty droboučké ostny neznámých křovin si budeme vytahovat z kůže ještě několik dní.

Závěrečná poznámka: 

Obhajoba: Vím, že opuncie není bodláčí, ale sáhli jste si na ni někdy? (A myslím rostlinu, ne oloupaný plod.)

Konec světa

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Opět psáno na jeden zátah metodou ŽaVeS (žádný velký sraní :-)).

Drabble: 

V páteční kavárně to divoce bzučelo.
„...řikám, že Trump je úplnej magor a klidně rozpoutá třetí světovou válku!“
„No snad... takovej magor zase neni, protože...“
„...já jsem mu ale řekla, že takhle tam s ním nepojedu, chápeš, on si přijde ve čtyři ráno nalitej a v sedm nás má vézt k babičce, úplnej magor...“
„...a jestli se s tou vodou něco neudělá, tak může být do tří let kolaps, Cílek psal...“

Je šest ráno. V hlavě duní směs kocoviny a včerejších slovních dramat. Slunce vychází jako každý den za mým oknem a ptáci mě budí zpěvem.
Konec světa zase nepřišel.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Extrémně viskózní lihovina

Drabble: 

Zasedáme k počítačům, žena úpí po tématu, mně zbývá napsat optimistu. Manželka vytahuje z likérníku ajer koňak. Ouha, je to pevná fáze.
Houbeles pevná fáze, z přednášek fyzikální chemie si pamatuji, že co je tuhé, avšak nikoliv krystalické, je kapalina s extrémní viskozitou. Viskozitu tedy třeba snížit.
Šťourám v láhvi nožem, přilévám Božkov tradiční. Už jsem optimista, ztekutit to půjde. Oběma nalévám zatím jen hrudky. Chuťově to není špatné.
Pokračuji tedy v přidávání kapaliny. Na radu ženy měním Božkov za mléko, abych příliš nezvyšoval podíl alkoholu. Obsah dalších skleniček je již o poznání tekutější.
Však my ten ajer koňak znormalizujeme!

Závěrečná poznámka: 

Anebo dříve zkonzumujeme? Kdož ví.

Obrázek uživatele akai

Bod za snahu

Fandom: 
Drabble: 

Ráno vstal s unaveným, ale v zásadě spokojeným brbláním. Zahleděl se na vykukující slunce a uvědomil si, že by měl být šťastný.
Do práce jel s pocitem, že by si měl více vážit svého jednoduchého světa.
Po cestě zpět se styděl za myšlenky, které mu v hlavě řvaly, jak moc rád by zmizel.
Nasadil úsměv a pokusil se, jako už tisíckrát předtím, přesvědčit se, že je vše v pořádku.
Oklamal tím rodinu.
Na nějakou dobu tím oklamal i sám sebe.
Až do chvíle, kdy se jednou probudil do slunečného dne plného smíchu a radosti a něco v něm se zlomilo.

Závěrečná poznámka: 

Probrečené drabble. Věřím tomu, že se takhle nespočetně dní snažil dát sbohem čemukoliv, co ho to ničilo, a odteď být optimistou.
Psáno s tichou modlitbou za to, aby to jeho nejbližší rodina přestála.

Obrázek uživatele Lee

Prach jste, bohové

Fandom: 
Drabble: 

Hřeším myšlením, slovy i skutky a nekonám, co mám konat. Denně pošpiňuji svatou církev, vydávám falešné svědectví o své víře, zatloukám nové a nové hřeby do Kristova kříže. Mea culpa mi splývá po rtech spolu s hněvem a pokrytectvím. Jsem příkladná... v sobectví a pýše.
Přesto věřím, že nastává doba, kdy je třeba zvednout hlavu. Poznali jsme svůj hřích, nyní je třeba mluvit o dobru. Je třeba připomínat, že naše svědectví není ze světa, i když my jsme. Možná to právě dnes potřebujeme slyšet. Možná to druzí potřebují slyšet.
Ano, hřeším sedmasedmdesátkrát denně. Můj Bůh ovšem proto není méně Bohem.

Závěrečná poznámka: 

("Sedmasedmdesátkrát" vypadá zvláštně, ale když existuje takto psáno "sedmasedmdesát" a píše se "dvacetkrát" či "tisíckrát", soudím, že by to takto mělo být možné.)

Obrázek uživatele mamut

Král

Fandom: 
Drabble: 

Byl tady dávno před námi a doufám, že ještě dlouho zůstane.
Rozložitý ve své majestátnosti hlídá náš dům.
Teď na jaře se jeho holé větve ozdobí jehnědami a na konci větviček raší trsy malých střapatých lístků.
Do léta se pokryje zeleným hávem. Jeho koruna jako baldachýn poskytuje stín v parném dni.
Ráda pod ním sedávám a čerpám sílu, kterou rozdává.
Na podzim, až shodí svůj poslední list a oříšky rozdělí nám a veverkám, vezmu hrábě na tu zlatou nádheru.
Aby mohl klidně spát a snít sen o bosorce, co si zase na jaře sedne pod jeho korunu.
Král - Juglans regia.

Závěrečná poznámka: 

Jsem věčný optimista.
Každé jaro vítám tu sílu znovuzrození, každý podzim děkuji za úrodu a doufám, že se na jaře znovu sejdeme v trávě.
https://www.youtube.com/watch?v=d9zMeHb2X1E

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Osobní

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

dnes opět NESOUTĚŽNÍ odbočka z historie do života... prostě to bylo silnější než já

Drabble: 

Z pocitu doživotního osamění mě vytrhlo slunce. Nový život. Nová cesta. Radostí tolik, až srdce bolelo. Uspat všechny obavy. Tohle je odměna za všechnu bolest. A radost se najednou zdvojnásobila. Nebo ztrojnásobila? Vždyť najednou bychom byli tři.
A pak ouha. Krev. Spousty krve na bílý koberec a sváteční šaty. Bílý koberec střídaly bílé pláště, laskavá slova a spousty léků. Ale zbyla jenom samota a strach. Strach o život, který rostl a který byl. Neměl pokojík, neměl oblečení, neměl jméno. Ale byl. A pak už ne.
Je to dnes měsíc, co jsem matkou bez dítěte. Věřím, že ne na moc dlouho.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Opět optimistkou

Úvodní poznámka: 

Nadávka.

Drabble: 

Věděla, že to jednou přijde
ta osudná chvíle,
kdy bolest rozerve její srdce ve dví,
tak jako mnohým před ní
Všichni jí říkali, jak je veselá a milá
možná kdysi dávno byla
tu druhou nejradši by uhodila

„Kvete růže, podívej.“
„Drž hubu a zalívej.“
„Proč se mnou pořád hádáš?“
„Co se o mě vůbec staráš?!"
„Vážně nevíš?“
„Ne.“
„Co ti na mně tolik vadí?
„Jsi moc živá, hodná – zákeřná.“
„A ty hrozně nevděčná.“
„Super. Tak zalij tu kytku, nebo umře.“
„Vidíš, ty se staráš taky.“
„Ježkovy zraky. Proč se staráš ty?!“
„Starám se, protože jsi já.“
„...Tak to jsem nedomyslela.“

Závěrečná poznámka: 

Nevím, zda je to jasné. Jde o dvě části osobnosti, které se spolu hádají. Vznikly prožitou bolestí. Ta optimistická část ale spor nakonec vyhrává a osobnost se tak opět spojí. (Tím je myšleno, že vyhrála spor samotný, ne nějaký boj. Nemůžete bojovat sami se sebou a zahojit se. Ale ten odpor mezi nimi zmizel.)

Obrázek uživatele Erendis

Tryzna za padlé bojovníky

Fandom: 
Drabble: 

Dnes, krátce před polednem, nás nečekaně a předčasně opustil asi tucet našich odvážných spoluobčanů. Zahynuli byvše zákeřně zavražděni na běžné průzkumné misi, a to velice krutým způsobem – zamáčknutím.

Už nikdy se neprojdou chodbami naší základny. Už nikdy nepřinesou ukořistěné krystalky cukru, kapičky šťávy nebo drobečky pečiva pro své hladovějící soudruhy. Už nikdy nebudou našim dětičkám vyprávět příběhy o dobrodružstvích Ferdy Mravence, bájného to našeho hrdiny.

Za jejich tragický skon nese odpovědnost nemilosrdná příslušnice zlotřilého druhu Homo Sapiens, která nejenže nad svým hrůzným činem neprojevila sebemenší lítost, nýbrž si ještě pro sebe potěšeně řekla: „Alespoň teď budu mít o čem psát.“

Stránky

-A A +A