Historie

Obrázek uživatele Lee

Made in Czechoslovakia

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Věnováno Zdeňkovi Fabiánovi, snad mi promine, že jsem si půjčila jeho text.

Drabble: 

Přijeli z Mosambiku, uzený hlavy...
Civilizací zjevně nepolíbeni, spory mezi kmeny řeší většinou klacky nebo kameny. Primitivové. Budou muset projít převýchovou, než se budou moc stát partnery v dialogu. Všechno něco stojí a pokrok je v tomhle směru neúprosný, je to všechno, nebo nic. Chtějí civilizaci a dostanou ji.
Už nejde postaru tlouct lidi řetězem...
Ekonomická soukolí se musí točit. Za baklažány tanky. Spokojení dodavatelé. Přátelské vztahy.
Když se to vyplatí,
ať se ten dobytek... tam v dálce vymlátí.

Za kvalitu ručíme. Nedodáváme žádné nemoderní krámy. Jsme hrdá socialistická republika.
Pošlem jim střelivo
a půjdem na pivo.

Na lepší zítřky!

Závěrečná poznámka: 

Ach jo, nejsem s tím moc spokojená, ta písnička je prostě příliš dobrá, aby se dala takhle prózou komentovat. (Respektive já k tomu nejsem způsobilá.) Ale když už jsem to napsala...

Obrázek uživatele Jacomo

Jeden z mnoha

Fandom: 
Drabble: 

Po dvou letech už se mi všechno slévá do jedné rozmazané šmouhy. Útok, ústup, útok, ústup, občas spánek, ne nutně v noci. A moře. Moře vody, moře krve, moře mrtvých. Všichni jsou stejní.
Ale dnešek, ten je výjimečný. Dnes vstupujeme do města, prý toho nejkrásnějšího na ostrově. No, ženské tu rozhodně krásné jsou.
Nemůžu se nabažit pohledu na jejich těla, na křivky prsou a širokých boků. Večer bude rozhodně stát za to…
"Tak pohni se, starče, ať už mám ty povinnosti z krku!" dupnu nohou do písku.
Muž se zamračí: "Noli tangere circulos meos!"
To určitě.
Tasím meč a bodnu.

Růžice remešské katedrály

Úvodní poznámka: 

Vlastně využití nápadu na téma s olověnými kruhy.
Téma možná trochu volněji, ale myslím, že to postačuje.

Drabble: 

Psal se rok 1580. Severní Francií se přehnala vichřice neslýchané síly. Nešetřila lidské příbytky ani Boží domy. Pevně vystavěné chrámy sice odolávaly, ne však jejich okna.
Překrásná rozeta katedrály v Remeši tlak nevydržela, zřítila se dovnitř chrámu a roztříštila se o kamennou podlahu.
Dílo středověkých sklářů a kovotepců vzalo zasvé, vznikla ale nová růžice. Vytvořil ji mistr Nicolas Dérodé. Možná doufal, že jeho okno už odolá nepřízni počasí a bude zdobit katedrálu až do konce věků.
Neodolalo. Ne ovšem nepřízni počasí.
Padlo za oběť ničivému ostřelování Remeše za první světové války.
Lidská zloba působí ještě větší škody než živelná pohroma.

Závěrečná poznámka: 

Inspiraci poskytly stránky Stavitelů katedrál.

Obrázek uživatele Dangerous

Můj folklor

Drabble: 

Byl to jeho sen. Nejdříve momentální nápad, který ale pučel a vyvíjel se a chtěl, aby ho zrealizoval. Touha sestavit vlastní taneční skupinu, která bude prezentovat egyptský taneční folklor.
Procestoval každý kout země, díval se, sepisoval, učil se... I když ne tak docela, výlet si udělal jen párkrát. Zbytek si prostě musel vymyslet. Postavit folklorní tanečnice na pódium byl otřesný nápad! Kroužek boky sem, kroužek boky tam, něco jako osmička… a tak pořád dokola. Kostýmy – kostýmy?! Zmatené pohledy, nevědí, kam se koukat… Ne, folklor nechá tam, kam patří. Pro pódium si vymyslí vlastní. Třeba se na to bude dát dívat.

Závěrečná poznámka: 

Mahmoud Reda dal v roce 1959 dohromady světoznámou The Reda Troupe, která prezentovala egyptské folklorní tance. Udělal pro tanec strašně moc, dal mu nějaký řád apod., ale stejně se stalo to, co je uvedené v drabble. Na autentický folklor se v divadle koukat nedá. A s tím jeho cestováním to prý taky nebylo tak slavné. :)

Obrázek uživatele Tora

Japonsko, 1562

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ DRABBLE!

Evropští námořníci - mimochodem Portugalci - nalezli Zemi vycházejícího slunce v roce 1543 tím, že ztroskotali u západojaponských břehů. O dva roky později už do Japonska připlouvaly evropské lodě pravidelně. Kromě námořníků začali přijíždět i jezuité. Snaha o evangelizování nové země vypukla naplno.

Drabble: 

Evropa objevila Japonsko v době jeho vnitřního rozkladu. Zemi chyběl císař, soupeřily mezi sebou jednotlivé klany i různá náboženství - šintoismus, taoismus, buddhismus, konfucianismus. Není divu, že křesťanství, přicházející spolu s Evropany, se šířilo jako kruhy na vodě. Císařský vazal Oda jej využil jako klacek na buddhistické mnichy. Kjúšský kníže Ómura přijal křest v roce 1562 - za podpory jezuitů založil prosperující přístav Nagasaki.
Budhističtí mniši se ale nevzdali. Tokugawa, nový faktický vládce Japonska, v roce 1587 udělal ostrý střih. Zakázal kostely. Od roku 1589 i křesťanství. Do roku 1614 zemřelo v Japonsku 200 tisíc křesťanů mučednickou smrtí. Nová víra byla smetena.

Závěrečná poznámka: 

V historii se mi opravdu zalíbilo, i když nacpat takové události do sta slov je někdy téměř nemožné. Doufám, že se mi v drabbleti povedlo naznačit, že si japonské náboženské skupiny dlouho své kruhy rušit nenechaly.
Mimochodem Nagasaki mělo opravdu krutou historii. O staletí dříve, než se zapsalo do dějin jako jedno ze dvou měst, zničených atomovou bombou, se nechvalně zapsalo do dějin jako mučednická aréna japonských křesťanů.

Obrázek uživatele Alistair Reuyter

Elipsa

Fandom: 
Drabble: 

To je ono! Elipsa!
To vysvětluje všechno!
Protože kruh je vlastně speciální elipsa. Nemůžou obíhat po kruzích, rovnice mají příliš odchylek, ale… elipsa vysvětluje vše!
Do Musaea vbíhá rozlícený dav s klacky a kameny, řítí se schodištěm amfiteátru jako záplava.
Ani nevzhlédne od písku, ve kterém právě opsala téměř dokonalou kružnici. A zjistila, že země může obíhat kolem slunce.
Místností uvyklou na poznání a rozjímání se rozléhá křik „Čarodějka!!“
První letící kámen uvrhá křesťanskou víru a celý směr světa na dlouhá staletí do doby temna.
Stále ani nevzhlédla.
Psal se rok 415 našeho letopočtu, dvanáct set let před narozením Koperníka.

Závěrečná poznámka: 

Možná jsem téma vzal příliš doslovně, ale jakmile jsem tenhle nápad dostal do hlavy, nemohl jsem to opustit, tak omluvte trochu moralizování které se v tom skrývá :-D
(Koho by to zajímalo, klíčové jméno je Hypatia)

Obrázek uživatele Kleio

Nábřeží

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Solasta

Drabble: 

Chtěl napsat Karině, co již není živa, nemlčet, hlavně nemlčet, když už se netoužívá. Skončil právě jeho nebezpečný věk? Co as pochopím tam? Co se tam nerozpadá?
Rytmus tramvají a výkřiky lidských těl, už se sbíhají a hledí na model.
Drží ho v náručí a volá o život, pomozte, pomozte. Padala slova, on však vnímal jen řeč bez řeči. Vnímal pláč, jež padal s deštěm slov, její pláč jež padal na jeho nečekaný hrob.
Plakala při jeho uvadání. Z těch očích hlubokých, snad hlubších, než kdy miloval, plakala do jeho umírání. Smrt přišla ve verši.
Však on nevěděl, on spisoval.

Závěrečná poznámka: 

Věnováno památce básníka Jiřího Ortena, který zahloubán do svého umění nevnímal kolemjedoucí sanitku.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Cheb 1634

Fandom: 
Drabble: 

Bílá noční košile se rychle barvila do karmínova. Třeštil oči na rostoucí skvrnu a snažil se pochopit, proč mu z hrudi trčí kus chladného kovu. Ani nestačil sáhnout po zbrani, prostě stál a cítil, jak ho opouští život. Než se nadál, přišlo chrlení krve, dechu se mu nedostávalo, v uších zněl nesnesitelný pískot. S otazníkem v tváři hleděl na důstojníka, který s dravčí nedočkavostí čekal, zda se bude bránit, či už nikoliv.
Vzpomněl Archimeda a na jeho smrt. Neruš mé kruhy, jak vznešená to smrt, napadlo ho na poslední chvíli. Místo důstojných posledních slov však Albrecht jen tiše zachroptěl: "Co?"

Krásná Simonetta

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Autorkou drabble je desetiletá Kočička.
Jestli jí to vydrží, založím jí vlastní identitu.

Drabble: 

"Když mám malovat zrození Venuše, bohyně lásky a krásy," přemítal Sandro, "musím najít model, který by to vystihoval." Vydal se do ulic Florencie a hledal bytost, která by se podobala jeho představám. Ovšem nikde nenašel ženu, která by byla tak krásná jako dívka, do které se před několika lety vášnivě zamiloval. Jmenovala se Simonetta Vespucciová. Kdysi ji už maloval. Ten obraz našel a zahleděl se do tváře, kterou tam zachytil. Rozhodl se vytvořit obraz, na kterém by bohyni krásy Venuši představovala právě Simonetta.
Nezabránilo mu v tom ani to, že krásná dívka byla v tu dobu již devět let mrtvá.

Obrázek uživatele Tora

Nebýt náhody, není krále

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ
Nejen s kočkami žije člověk. A tak si letos zkusím občas střihnout i druhé, nesoutěžní drabble - jen tak pro radost.

Drabble: 

Prosinec 1637.
Ludvíka XIII. zastihne v Marais silná bouře. Gardisté tuší, že další cesta by nemocemi sužovaného panovníka mohla stát život - a Francie nemá následníka trůnu!
Přemlouvají krále k přenocování v nedalekém Louvre. Král se brání - pobývá tam královna, nechce ji rušit. Popravdě, nechce ji ani vidět - nesnáší ji. Potratila přece kdysi jeho dítě!
Nakonec podlehne. Netuší, že zámek není dovybavený a vytápí se jen královniny komnaty. Po příjezdu už nemá na výběr. Po dlouhé době spí manželé opět v jednom loži.

Září 1638.
Narodí se Ludvík, budoucí Král slunce.

Kdoví, jak by Francie dopadla, nebýt bouře a nevytopeného zámku...

Závěrečná poznámka: 

Ludvík XIV. přišel na svět po 22 letech manželství Ludvíka XIII a Anny Rakouské, kdy spolu pár v podstatě vůbec nežil. Louvre v době královy návštěvy (5. prosince 1637) byl ještě středověký hrad, ve kterém prostě v té chvíli nebyla pro krále volná postel. Výbava králova apartmá se nacházela v Saint-Maur, kam byla odeslána toho dne ráno a druhé apartmá patřilo královně...

Obrázek uživatele Dangerous

Newstead

Drabble: 

Lačnýma očima pozoroval jezera a vřesoviště anglického venkova, louky, lesy. Několik mil za Nottinghamem vjel kočár do Sherwoodského lesa, projel mlázím, borovinou a pak se alej stočila. Na břehu jezera stálo krásné, zpola zarostlé gotické opatství. Proti šedému nebi klidné, melancholické, živé.
Všechno se rozpadalo. Střechu, zdi, podlahy léta nikdo nespravoval. Všude nepořádek a špína.
Přesto panství překonalo jeho očekávání. V srdci mu vzplál plamen, který nemohl nikdo nikdy uhasit. Láska bouřlivá jako tolik jiných v jeho životě, stálá jako žádná jiná.
Napůl v žertu zasadil do země žalud. Jeho dub bude na Newsteadu růst, dokud lord Byron bude žít.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Následník trůnu

Fandom: 
Drabble: 

Chodbami se nesl novorozencův pláč. Vymodlené děťátko. Následník trůnu. Silný chlapeček se pral o život, jak se na budoucího krále a císaře sluší, a svůj boj vyhrál.
Na lůžku v bolestech plakala Anna. Vymodlená královna. Prala se o život, ale byla slabá, příliš vyčerpaná náročným porodem. Bojovala statečně několik týdnů. Svůj boj prohrála.
Na budínském hradě vzlykal ovdovělý král. Nemocný, unavený, snad příliš starý na takové starosti. Bál se o život chlapce, jemuž matka nestihla dát jméno. Bál se o dynastii, jež visela na křehkém vlákně života malého prince.
Pokud život stojí život, raději by dal za syna ten svůj.

Závěrečná poznámka: 

Kdykoliv si čtu to Vladislavu Jagellonském, Anně z Foix a o Ludvíkovi, dojímá mě to a nemůžu si pomoct.

Obrázek uživatele Kleio

Zrození Venuše

Drabble: 

Skořápka mořské hladiny praskla. Bělostná pěna vytryskla do všech stran, ani Héliův vůz nezůstal ušetřen, vlny stoupaly k výšinám a rozběhly se k nejbližším břehům, aby přinesly zvěst. Na hladinu vystoupala lastura. Perla oceánů, země i nebes se právě zrodila.
Zefírové jí hýčkají kadeře a unášejí ji směrem ke břehu. Hóra, připravena na svou novou paní, vítá ji hedvábným oděvem. Kráska nad krásky však neděkuje. Že by plakala?

"Simonetto, zlatíčko, usměj se na Alessandra," povzbuzoval malíř svůj model.
"Čemu by se Venuše usmívala, když vstupuje z klidu moře na tento svět?"
Botticelli vzdychne a tahy štětce zvěční Simonettinu melancholickou tvář.

Obrázek uživatele Giles Rigby

Ušáček

Úvodní poznámka: 

Jak napsal Terry Pratchett: Ty nejstarší příběhy vždycky vyprávěly více či méně o krvi.

Drabble: 

Byl to čas zrození, ale tady se umíralo.
Zajíček vyskočil a zavětřil. Cítil jaro. Někde tam bylo, ale přebíjel ho pach bahna, krve a smrti.
Vojín Atkins ho stáhl zpět do zákopu: "Ne, Ušáčku, mohli by tě trefit."
Vojín Atkins se bál. Maskot jednotky ne. Nebál se střelby ani minometné palby. Byl tak odvážný, že se před ním Atkins občas styděl.
Nejvíc se styděl tu noc potom, co Ušáček padl. Potom, co se všichni báli jít do dalšího útoku na turecké pozice až na toho zatraceného králíka!
Tu noc osvětloval rozbitou krajinu po bitvě obrovský měsíc.
Tak se zrodila Austrálie.

Závěrečná poznámka: 

A proto, když připadne ANZAC Day na Velikonoce, ustoupí Velikonoce.

Čekání

Drabble: 

Ta nejdůležitější noc v Itztliho životě už trvala nepříjemně dlouho.

Veškeré ohně uhasili brzy večer, a celou zemi obestřela temnota. Pak, přesně o půlnoci, zabořil Itztli obsidiánový nůž do hrudi Cipactliho, svého předchůdce a učitele, a vynesl na světlo hvězd jeho stále tlukoucí srdce. V tu chvíli starý svět zmizel v propadlišti času.

Následovala nekonečná, bezčasá věčnost, ve které Itztliho mysl vířila obavami.

Obstojím ve zkoušce mezi dvěma světy?

Zachráníme vše svou obětí, tak jako bohové na počátku času?

Ta temnota je nekonečná.

Pak se na východě objevil slabý přísvit. Itztli si oddechl. Svět se obrodil.

Na příštích dvaapadesát let.

Závěrečná poznámka: 

Snad mi odpustíte trošku drsnější začátek. Aztékové se s tím nemazlili...

Zrození legendy

Fandom: 
Drabble: 

Splnit takový úkol se zdálo být téměř nemožné.
Nový produkt se musí vyrábět rychle, levně a hlavně jednoduše. Nic zbytečného, nic složitého. Ale současně musí mít slušný výkon.
A musí být nový a originální. Žádná kopie. Pro naše pracující jen to nejlepší!
Materiály? Tak to bude problém. Běžně užívaných materiálů je nedostatek. Musíte si nějak poradit, soudruzi, strana vám věří.
Třem inženýrům bylo vcelku jedno, jestli jim věří strana. Byli mladí, nadšení a plní ideálů. Vymýšleli, kreslili, počítali, upravovali, znovu počítali.
Aniž to tušili, stvořili nesmrtelný stroj, jehož šestadvacet divokých koní dodnes burácí na silnicích.
Stvořili legendu.
Zrodil se Trabant.

Obrázek uživatele Keneu

Jak byla River postavena mezi stavby

Obdarovaný: 
Carmen

Milá Carmen,
přeju veselé Vánoce! Potkala jsem pejska a kočičku a oni mi chtěli s tím psaním pomoct. Doufám, že to nedopadlo jako jejich dort. :) A hlavně - copak jsem si mohla nechat ujít tu možnost napsat povídku o Písni aka Písni pro Píseň? (Šílený etymolog, já? Ale kdepak!). Nechať se povídečka líbí.
Tvá Keneu

Přístupnost: pro všechny, komu navzdory jídlu, alkoholu a pohádkám ještě zbývají mozkové buňky, ta zatracená Keneu se opět rozhodla vás vzdělávat.
Shrnutí: výlet dějinami architektury se zastávkami v jejich obskurnějších částech.
Prohlášení: hlavní hrdinka je zcela svá (promiň, Moffate) a stala se obětí obchodu s bílým masem. Carmen ji nabízela za dvě sušenky!
Varování: Keneu, to je takové to stvoření, co neumí napsat povídku tak, aby si ji nechalo obetovat.

Obrázek uživatele Zuzka

Ztracení orli

Obdarovaný: 
ef77

Milá ef77,
přeju všechno dobré a klidné k Vánocům i do nového roku, ať máš jistý krok, bohatou inspiraci a psací potřeby vždy po ruce.
Musím se přiznat, že jsem s ježíškováním trochu bojovala a poněkud jsem si naběhla na meč (jak tematické...), protože psát na Vánoce o bitvě, která navíc dopadla jednostranně velmi blbě, je depréza sama o sobě. Nu ale nechala jsem postavy dělat, co se jim zachtělo (přísahám, že jsem to původně plánovala trochu jinak!) a ony to tak nějak udělaly.
Takže přeju dobré počtení a doufám, že na to tvé nervy budou dostatečně obrněné.
Zuzka

Obrázek uživatele ef77

Dopisy

Obdarovaný: 
Terda

Veselé Vánoce, milá Terdo! Přeji Ti krásné, radostné a požehnané svátky, dobrý vstup do nového roku, fůru zdraví a štěstí, lásky a přátelství, klidu a pohody, spoustu spisovatelských nápadů a fantazie a příznivý vítr do skřivánčích plachet.

Povídka je fikcí, vystupují v ní ale historické postavy, a tak se sluší poděkovat těm, od kterých jsem mohla čerpat: Vladimir G. Truchanovskij (kniha Osud admirála Nelsona), Monika Bandasová (bakalářská práce Admirál Lord Nelson), Mgr. Jiří Kovařík (blog Napoleon-knihy.blogspot.com).
Děkuji strejdovi Googlovi a tetě Wiki, kde bych bez vás byla! (Navíc neobracíte oči v sloup ani nekrčíte pohrdavě nos, ať se vás ptám kdykoli na cokoli)
A v neposlední řadě děkuji Terdě za výběr tématu pro dárek, objevila jsem díky tomu pro mě dosud neznámý kousek doby, kdy "lodě byly ze dřeva a muži z oceli".

Obrázek uživatele Aziz

Nikdo mi neškodí víc

Úvodní poznámka: 

Námořníci pro mě byli snad nejtěžší téma, i potom co jsem přišla na to, co bych mohla napsat, a chvíli jsem se bála, jestli projde. Nakonec se mi ale líbili nejvíc.

Drabble: 

Vrznutí dveří, nejisté přešlápnutí. “Jene?” Tak vzdálené rozbouřeným vlnám koncilu.
“Chtěl jsem se ti vyzpovídat,” špitl Jan. Příboj emocí.
“Nechtěl jsem, aby to takhle skončilo,” přiznal Štěpán. Přesto za ten proud, který je oba strhává, každého jinam, může jen on.
Mlčeli.
Pak Jan znova promluvil: “Štěpáne, omlouvám se, jestliže jsem řekl nějaké hanlivé slovo, že jsem tě zval Vymýšlečem. Můžeš mi odpustit?”

Štěpán nevěděl, kdo z nich se rozplakal první, ale když se objali, bylo to jedno.
Štěpán se topil v záplavě slov. Nedokázal říct jediné.
Každý sám, mezi divokými vlnami.

Slzy druhého je oba pálí víc než ty vlastní.

Závěrečná poznámka: 

Původní poznámka:
Téma je tam docela volně, tak snad je vidět.

Koho by to zajímalo >>> klik.

Obrázek uživatele Lodní šroub

Noční směna

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Drabble k letošnímu smutnému výročí.
Říká se, že histor(iograf)ie je hledání pravdy. Reálně je spíš hledáním kusých faktů a vztahů mezi nimi, se spoustou neznámých a nejistot, protože historie je o lidech a lidské paměti jakékoli formy, vy jste taky člověk a i když se snažíte oprostit od prekoncepcí a interpretací, sami ze sebe a z vlastního kontextu nevystoupíte.
Ráda hledám fakta. Je to pro mě jednodušší. Tolik nekompletních nebo protichůdných informací, jako o příčinách havárie z 26.4.1986 na Černobylu 4, aby jeden pohledal. O následných hodinách, dnech, měsících, letech se taky dovíte protichůdné věci, ale fakta se dají poskládat do navazujícího celku. Jen čísla se liší. Někdy hodně. Občas vyplynou na světlo nové informace, když se pootevře poklička.
Za účelem psaní tohoto drabblete a z vrozeného perfekcionismu jsem sestavila časovou osu konkrétního příslušníka noční směny. Ačkoliv už mám rešerši a hledání informací už pár let za sebou a teoreticky informace "rozchozené", nebylo vůbec lehké se k tomu vracet.

Varování: akutní radiační syndrom bez cenzury

Drabble: 

Vstát v deset večer.
Kafe.
Dát pusu spícím dětem.
Doběhnout autobus.
Dorazit na čtyřku.
Nezívat.
Vyrazit z kolegy Miliardu let před koncem světa.
Kafe. Kafekafekafe. Nepolít pult.
Típnout cigáro.
Zvednout výkon. Novovoroněž hlásí výpadek.
Zjistit, jestli útočí imperialisti nebo mimozemšťané.
Nezírat.
Nejít domů.
Otevřít ručně ventil.
Druhý.
Vyplivnout krev.
Dobrodit se k třetímu ventilu.
Nepozvracet čtvrtý. Tlačit do něj otékajícíma rukama.
Dýchat, dýchat, dýchat přes naběhlý jazyk.
Nesahat na popáleniny.
Nechat se odvézt do nemocnice.
Čekat, až zaberou léky proti bolestem.
Nesahat na svlékající se kůži.

Přehodit bílým prostěradlem.
Připravit prostěradla pro další dva. Do zítřka to mají za sebou.

Závěrečná poznámka: 

Na paměť A. Akimova, L. Toptunova a celé noční směny 26.4.1986 na Černobylu 4. Drtivá většina z nich zemřela o 2-3 týdny později.

Historická poznámka: Drabble je poskládáno z několika kusovitých narací a seříznuto Occamovou břitvou (viz 10. řádek, informace pochází z JE Černobyl z 90. let), takže neruším za správnost. Řádek 7 je zcela autorská licence (populární sci-fi v té době), řádek 11 parafráze jednoho svědectví (patrně přeživšího příslušníka noční směny A. Juvčenka).

Technická poznámka k tématu: Ruční otevírání ventilů chladícího okruhu za účelem zaplavení reaktoru vodou za dané situace nebylo prakticky k ničemu.

Vědecká poznámka: Příznaky odpovídají akutní otravě radiací (6-10 Sv), nastupují do hodiny po expozici (vypozorované pravidlo: zvracení do půl hodiny znamená jistou smrt), jsou doprovázeny vnitřním krvácením, zničením kostní dřeně a těžkým poškozením tkání. Akutní fáze trvá cca 48 hodin. Následuje latentní fáze se ztrátou vlasů a horní vrstvy kůže, poklesem leukocytů a vysokým rizikem infekcí. Úmrtnost je téměř 100% po 14 dnech.

Několik slov závěrem

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Poprvé jsem se s pojmem drabble setkala asi před půldruhým rokem na Dedeníku. Zaujal mě nápad vyslovit úvahu či příběh jinak, než co vidíme nejčastěji v dnešní době, kdy se mnoha slovy - neřekne nic. Vyzkoušela jsem a pomalu se začal rodit příběh.

Drabble: 

Děj se odehrává v době, kdy se k službě teprve připravuje Jan Hus, a skutečná jsou v něm jen místa - Cimburk, z něhož se dodnes dochovalo málo, a nedaleké Zástřizly.
Důsledkem jednoho zlého činu byl radikální zásah do života mnoha lidí. Muž ztratil milovanou manželku a nadějného syna a ani se nedozvěděl, že se má stát znovu otcem. Žena přišla nejen o manžela a syna, ale i o paměť. Dívka se nikdy nedověděla nic o svém otci a bratru a mladému muži zůstaly jen útržky vzpomínek a nesnadný život chlapce odtrženého od rodiny.
Možná se dozvíme více v dubnu 2017.

Hynek

Fandom: 
Drabble: 

Hlava bolí jako střep, bolí a bolí. A ten vůz div že z člověka duši nevytřese, mračí se Hynek. Při vzpomínce na včerejší pitku u kupce Ludvíka se mu zvedl žaludek. Raději půjde kousek cesty pěšky, snad se mu uleví.
Na čerstvém vzduchu bolest opravdu polevuje. Hynek se rozhlíží po kraji. Jeho pozornost upoutá podivně rozeklaná skála. Jako kdyby ji už někdy viděl... Hloupost,mávne rukou, tudy přece jedu poprvé. Náhle strne: toto je přece skupinka lip, které vídá ve snech, z nichž se vždy probouzí s tvářemi mokrými od slz, on, dospělý muž, vyděšený zoufalým křikem -Jindřichu, synáčku, uteč!"

Obrázek uživatele Liall

Morituri

Úvodní poznámka: 

Dneska jsem dvě hodiny psala referát o Spartakově povstání, takže je zřejmě jasné, jak mě tohle vlastně napadlo. o.O :)

Drabble: 

„Ave, Imperator, morituri te salutant!“ ozval se hluboký hlas gladiátora, který nastupoval do arény. Dnes se konal souboj, ve kterém se jeden odsouzenec mohl pyšnit bohatou zbrojí, zatímco ten druhý byl rád, že měl alespoň meč.
Římský lid na tribunách kolem dokola jásal, vřískal a těšil se, až uvidí téct krev. Je zřejmě jasné, který gladiátor měl v tomto souboji štěstí. Lid palec nasměroval dolů, což znamenalo, že pobitý chudák mohl být dobit.
Vítěz se necítil nijak šťastně, jelikož zabil svého přítele.
Odšoural se do cely.
„A teď spát!“ ozvalo se podzemím.
„A čekat na vlastní smrt,“ zašeptal si gladiátor.

Závěrečná poznámka: 

„You know that I'm the reason people lock their doors.“ - Hollywood Undead

Obrázek uživatele Wendyses

Vánoce

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Inspirace knihou Smrt je mým řemeslem.

Drabble: 

O Vánocích se říkalo, že jsou to svátky klidu a míru. Mohly by být.
I na východě by to bylo jednoduší. I na východě by je dokázal slavit. I na té proklaté východní frontě, na kterou se tolikrát hlásil.
Ale byl nepostradatelný.
Prý by se bez něj tato továrna neobešla.
Jenže věděl, že ať udělá cokoliv, bude Osvětim běžet dál.
Věděl, že za to může. Že nese svou vinu.
A ten pach.
Co je to za otce, co zavede rodinu na takové místo?
Co je to za otce, co zavírá oči ke spánku v automobilu, jehož výfuk zavedl do kabiny?

Proč?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Myšlenky neznámého vojína Rudé armády před koncem II. světové války.

Drabble: 

Jsem tady. Konečně u cíle své cesty. Byla to dlouhá léta války.
Mnoho a mnoho mužů zaplatilo svým životem. Mnoho mých známých padlo v této válce.
Viděl jsem smrt zblízka. Smrt si nevybírá. Otřesné věci se to děly.
Viděl jsem padnout celá města, hořet vesnice.
Viděl jsem mučení zajatců a několikrát byl i mučen.
Už mám toho dost. Na konci této hrozné války již nemám přátele. Všichni leží mrtví na stepích Ruska. Zahynuli v obraně své vlasti.
Nedali svůj život, svou zem, své ženy lacino.
K čemu to vlastně bylo?
Komu tohle pomohlo.
Už je čas.
Čas s tím skončit.

V Kapucínské kryptě

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mimo soutěž, protože přece jen nechci zakončit DMD tak morbidně...
Habsburská hrobka ve Vídni je velmi zajímavé, inspirující místo.

Drabble: 

Místo posledního odpočinku členů mocného rodu.
Vejděme, ale potichu. Nerušme jejich klid.
Barokní sarkofágy vypovídají o vznešenosti i pomíjivosti. Královské odznaky, kosti, lebky.
Tam v prosvětlené místnosti vidíme impozantní sarkofág pro dva. Pár spojený láskou navždy. Kolem spočívají jejich děti.
Další místnosti jsou fádnější. Ale jaké osobnosti! Císařovna francouzská, slavný vojevůdce, energická císařova matka. Nebohý mexický císař.
A konečně komora legendárního mocnáře. Spočívá na vyvýšeném místě mezi svými nejdražšími.
Tady nešťastný syn, kterého museli jeho rodiče přežít. (Údajně oběť nehody.)
Tady neklidná, podivínská manželka, unikající, přesto milovaná.
Tři, kteří se mnohokrát míjeli, opět spolu.
Křivdy a bolesti pomíjejí, mír přetrvává.

Závěrečná poznámka: 

Jen pro jistotu, v textu jsou připomínáni: císařský pár Marie Terezie a František Štěpán, potom Marie Luisa, Napoleonova žena, arcivévoda Karel, který se zapsal do dějin vítězstvím nad Napoleonem, Žofie Bavorská - nesmrtelná matička a tchýně, její druhý syn Maxmilián a nakonec samozřejmě František Josef s chotí Alžbětou a synem Rudolfem (o němž je tam uvedeno, že byl obětí nehody).

Hedvika

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Do třetice a vážně letos naposledy

Drabble: 

Když přišlo jaro, tak jsme se s maminkou a tatínkem všichni stěhovali. Říkali, že nás čeká velké dobrodružství, a taky jo!
Jeli jsme ke strýčkovi do takového zvláštního domu a bylo tam ještě plno jiných lidí a všichni byli na nás moc hodní. Někdy vypadali ustaraně a měli nějaké porady, ale to vůbec nevadilo, protože strýček si s námi občas hrál a dával nám čokoládu a taky jsme si hráli s jeho pejskem.
Jednou večer přišla maminka s panem doktorem a řekla, že se musíme očkovat.
Helga nechce, nevím, čeho se bojí.
„Tak a teď budete hezky spát,“ řekla maminka.

Závěrečná poznámka: 

Hedvika Johanna Goebbels byla páté dítě Magdy a Josepha Goebbelsových. Všech šest dětí Magda - jak známo - otrávila v bunkru pod Říšským kancléřstvím 1. května 1945. Návrhy několika funkcionářů, dokonce samotného Hitlera nebo pilotky Hanny Reitschové, na evakuaci dětí z bunkru odmítla. Magda s Goebbelsem se po smrti dětí navzájem zastřelili. Hedvice bylo bez čtyř dní 7 let, nejstarší Helze 12 a nejmladší Heidrun 4 roky. Těla dětí objevila v bunkru druhý den Rudá armáda. Co se stalo s jejich tělíčky se dodnes neví. Pravděpodobně byli všichni spáleni a jejich popel skončil v Labi.

Obrázek uživatele Dugi

O troch podvodníkoch #2

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pokračovanie článku http://sosaci.net/node/23001
Trináste stročie

Drabble: 

-Pán knihovník, hľadal som jednu knihu, no nenašiel som ju vo vašej knižnici. Máte niekde záznamy, čo majú iné knižnice?
-Sú dosť neaktuálne, ale mám.
-Ďakujem.
Hľadal, hľadal... a našiel. De Tribus Impostoribus vlastnila knižnica v Janove.

Vydal sa na cestu. Bez svojho mohamedánskeho kamaráta sa cítil zraniteľný, ten ale nechcel, že by ho šikanovali, tak zostal doma. Tá kniha by mohla pomôcť zbaviť sa nenávistnej nálepky. Vozom, peše a loďou prešiel pol Európy.

Janovská knižnica bola obrovská. Ale večer to našiel. Vtom ho niečo trafilo do ruky.
-A teraz spi, rúhač. Túto návnadu sme pripravili na takých, ako ty.

Závěrečná poznámka: 

-De Tribus Impostoribus (O Troch Podvodníkoch/Traktát o třech podvodnících) je legendárny spis (ktorý bol možno iba konšpiračnou teóriou pre prisudzovanie jeho autorstva politickým oponentom), ktorého obsah bol údajne kritikou cirkvi ako veľkého manipulátora ľudu, spomínaný už na prelome tisícročí

Obrázek uživatele Dugi

O troch podvodníkoch

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak zhruba nejaké štrnáste storočie

Drabble: 

-Čím je to väčší katolík, tým viac ma nenávidí.
-Nečudo, si mohamedán.
-Ja nikomu neubližujem.
-Cirkev ťa neovláda, prekáža im to.
-Táto cirkev je banda mocichtivých klamárov.
-Vaša nie je?
-Nie. Neprikazujú nenávisť.
-Nič s tým nespravíme. Naše myšlienky nie sú zakotvené v žiadnych prastarých spisoch ako tie ich.
-O jednom by som vedel.
-Čo máš na mysli?
-De Tribus Impostoribus. O troch podvodníkoch.
-Ááá! To nie!
-Prečo sa toho všetci bojíte ako diabla?
-To je spis zla! Ak to u nás nájdu, umučia nás!
-Ukážeme im len vybraný úryvok, na prastarom papieri.
-Dobre, skúsime to zohnať.
-Kde?
Pokračovanie čoskoro.

Závěrečná poznámka: 

-pokračovanie http://sosaci.net/node/23009
-zhruba do devätnásteho storočia boli moslimské krajiny oveľa tolerantnejšie a otvorenejšie ako európske, potom to obrátil vahábizmus (súfizmus)
-De Tribus Impostoribus (O Troch Podvodníkoch/Traktát o třech podvodnících) je legendárny spis (ktorý bol možno iba konšpiračnou teóriou pre prisudzovanie jeho autorstva politickým oponentom), ktorého obsah bol údajne kritikou cirkvi ako veľkého manipulátora ľudu, spomínaný už na prelome tisícročí

Stránky

-A A +A