DMD č. 8. pro 8. 4. 2021. Téma: Staré mistryně

Obrázek uživatele Roedeer

Když zpívá Maria Callas

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dodatečně doplňuji k tématu "Staré mistryně", samozřejmě bez nároku bodu; chtěl jsem si tohle zadání napsat, ale včera jsem na to bohužel nenašel čas.

Pohled do minulosti, volně do rozepsané série.

Drabble: 

„Maria Callas v Hamburku v šedesátém prvním, to je nahrávka, která mi pořád ještě chybí,“ posteskl si Felix postarší zákaznici, ale už se musel věnovat dalšímu v řadě.
Dalším v řadě byl Tomáš, tenkrát ještě bezejmenný. Opět si přišel pro krabičku Paralenu a pro odpověď na otázku „A někam na skleničku nezajdeme?“
„Ne, díky, mimojiné jsem zadaný.“
Objevil se znovu za pár týdnů, chtěl vitamíny. Ale nepřišel s prázdnou. Přinesl gramofonovou desku. Přinesl Mariu Callas v Hamburku 1961.
Doma ji Felix nedočkavě usadil do gramofonu. A když Maria Callas propukla v zpěv, věděl, že jeho současný vztah je u konce.

Pro Madam

Fandom: 
Drabble: 

Před sedmnácti dny Madam vydechla - DNES NAPOSLED. MLÝNSKÉ KOLO V SRDCI MÉM ji oplakává, JÁ VÍM, že "BOŽE MŮJ, JÁ CHCI ZPĚT" bychom z jejích rtů neslyšeli - TEN ZLODĚJ ČAS v jejím případě bral plnými hrstmi.
Teď je JINDE, a ať je to v PENZIONU NA PŘEDMĚSTÍ nebo V OPEŘE, samozřejmostí je VANA PLNÁ FIALEK a chuť ČEREŠNÍ na rtech. Možná právě šeptá LÁSKO, LÁSKO NÁDHERNÁ svému MILORDU nebo OLIVERU TWISTOVI.
TAK ABYSTE TO VĚDĚLA, Madam, Vaším krédem budiž ŽILA SOM SPRÁVNE, JÁ SE VRÁTÍM - jste tu dál, v každé písni. Děkuji Vám.
ČÍMŽ CHCI ŘÍCT...ZHASNĚTE LAMPIONY, Madam odešla.

Obrázek uživatele Kahvi

It's Complicated

Fandom: 
Drabble: 

"So you've known him a long time, then?" Yaz sat down next to her on the stairs that lead deeper into the TARDIS.

"Who?" The Doctor looked at her, sideways. "Oh. Him."

"The Master? Why's he called that, anyway?"

"Long story. And to answer your question, yeah. Very long time."

"And..." This was a good time to ask, and Yaz was dying to. "Is he like you? You said he was a woman, before..."

The Doctor frowned. "Did I? I suppose I did." Yaz looked at her, encouragingly.

"It's not quite like that."

Yaz took her hand. "Care to explain?"

Obrázek uživatele Blanca

Wise and Wiser

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

And I thought Swan was... seasoned. Maddie smirked, only to send a paranoid look around, as if the Director could hear her half across the world.
"But then, she isn't the only telepath alive, either."
The clear voice made Maddie jump.
"I didn't mean..." she started, but the wizened old lady only waved her apology away.
She didn't ask the young agent to sit down. Instead she just levitated herself to her eye level.
The silence has become almost oppressive, as the bottomless dark eyes bore into Maddie's soul.
"You don't like hiding, do you, little one," she finally spoke.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele L.P.Hans

Restaurace

Drabble: 

“Šéfe! Šéfe, tohle musíte vidět!”
Mladičký restaurátor skluzem zabrzdil o dveře kurátora muzea.
“Co se děje? Snad jste obraz nepoškodil?!” zhrozil se muž s prošedlými vlasy sedící za stolem.
“Ne, ne…” sotva popadal dech restaurátor. “Pojďte se podívat!”
Uprostřed dílny upevněná ve stojanu stál portrét známý světu jako Mona Lisa, okolo něj na stolcích pak byly celé řady precizních nástrojů.
“Jen jsem to tady zezadu trošku očistil a pod nánosem špíny jsem našel popisek!” horečně vysvětloval restaurátor.
Kurátor se shýbl k obrazu a potom vykřikl: “U svatého Lukáše! Tohle mění vše!”
Na zašlé cedulce bylo mistrovým nezaměnitelným rukopisem napsáno: “Autoportrét”

Obrázek uživatele eliade

Vrásky už jim vrásky nedělají

Drabble: 

Ani letošní ročník plazího beachvolejbalového mistrovství nepřinesl velká překvapení. Už po čtyřicáté páté v řadě zde zvítězily želvy sloní, nejdéle aktivní plážové volejbalistky všech dob.

Začátky této legendární dvojice přitom nebyly jednoduché. Protože jejich sportovní výkony byly takřka bezchybné, zaměřili se kritici alespoň na jejich vzhled. Nejčastěji jim bylo vytýkáno, že se odvažují ukazovat svá vrásčitá těla v tak titěrných dresech.

„Brečela jsem jako želva, když jsem si o nás něco podobného poprvé přečetla,“ přiznává jedna z volejbalistek. „Ale teď už si z toho děláme legraci.“
„Koneckonců, v našem věku už na to máme nárok, být trochu svraštělé,“ dodává druhá.

Obrázek uživatele kytka

Co dělají krávy celý boží den

Drabble: 

Krávy přátelsky žďuchají Anežku vlhkými čumáky. Zato děvečky se netváří přátelsky ani trochu.

"Krávy nejsou v čistotě," oznámí Anežka nejbližší stračeně. Kravka rozvážně pokýve hlavou.

"Tady jste v chlívě, milostpani," odsekne hned tělnatá Liduna, "todle neni lekárna."

Vladěna přikývne: "Bodejť, hovada celej boží den nedělaj nic jinýho, než že žerou a se..."

"Seno žerou," skočí jí do řeči Liduna.

"Ahá," protáhne Anežka jako slečinka z města, "myslela jsem, že dělají i něco jiného."

Vladěna s Lidunou svorně zavrtí hlavou. "Kdepák."

Anežka se narovná, sevře mozolnatou ruku v pěst a dokonale napodobí sarkastický tón svého bratra:

"Myslela jsem, že vás živí."

Závěrečná poznámka: 

Téma myšleno ironicky.

Obrázek uživatele Voldemort

Chytit vzpomínku

Úvodní poznámka: 

Navazuje na loňská drabblata popisující osud Minervy po bitvě v Bradavicích. Snažím se psát pozitivně, moc mi to asi nejde, ale přísahám, že na konci je naděje!

Drabble: 

Návštěvní hodiny u svatého Munga se chýlily ke konci. Dvě návštěvnice a jedna pacientka seděly mezi fotoalby a stovkami samostatných obrázků roztroušených po posteli jako metafora jednoho života.
„Mami, podívej!“ zajásala Rowena nad fotkou famfrpálového týmu. Tucet havraspárských si rozjařeně předávalo pohár.
„Pěkné,” řekla Minerva, protože nechtěla urazit tu paní, o které občas věděla, že je její dcera.
„Někde by tady…“ mumlala Isobel a těžkopádně se prohrabovala v krabici s fotografiemi u nohou postele. „Ha!“
Šestnáctiletá Minerva McGonagallová triumfálně oblétá brankové obruče.
Mysl se rozevřela… „Tehdy jsme hráli deset hodin. Měli jsme mizerné chytače.“ ...a vydala vzpomínku. Další díl skládačky.

Závěrečná poznámka: 

Kdo si nepamatuje, Isobel je Minervina matka a kdyby slova dala, dozvěděli byste se, že v Bradavicích byla hvězdou famfrpálového týmu stejně jako jako její dcera i vnučka.

Obrázek uživatele Owlicious

Dvě báby

Fandom: 
Drabble: 

Do těžkých chvil přinášely radostný zvuk polnice a jas Boží nádhery.
Tiše jako stíny, pokorně skloněné v šeru pokojů, doprovázečky největšího ze zázraků.
Jejich řemeslo je oddělovalo a naplňovalo potřebu rostoucího národa.
Tváří v tvář lidské krutosti zní v jejich nitru ozvěna Boží otázky - cožpak má ten, kdo dává život, zavírat lůno?
Promluví na obranu těch nebezbranějších. Neskloní se tváří v tvář neřešitelné situaci. Láska a úcta jim velí pořád věřit v zázraky.
Dál vkládají matkám do náručí děti a jako štít stojí mezi nimi a dorážejícími vojáky.
Vždyť v tomhle národě je každá žena hrdinkou.
Služebnice Hospodina nebudou zapomenuty.

Obrázek uživatele Jahodový pohár

Jak to obvykle bývá

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Co na to říci, je to vzkaz do téhle těžké doby. Na sto slov je to připomínka pro ztracené malé duše. Psát budu až do podzimu, a pak se o to podělím. Potřebujeme naději.

Drabble: 

Ze stínů vyšly čtyři postavy. Tmavé pláště a špičaté klobouky daly jasně vědět publiku, koho to vidí. Publikem byl orvaný kocour bez jednoho ucha.

"Pro ptáky nad nebesy ti dávám plášť s kápí, ať je ti teplo."

"Pro lva na trůně ti dávám nůž který je začátkem a koncem."

"Pro skrytosti pod zemí ti dávám zlatou minci. Všude tam, kde večer ulehneš a ráno se vzbudíš."

Poslední vědma se zarazila. Dítě se zvědavě zavrtělo v plenkách.

"Pro tebe dávám to, co se ostatní bojí vyslovit a ty dokážeš nakreslit."

Všechny se na ni otočily.... "Ano, krutý žert... Ona to zvládne."

Závěrečná poznámka: 

V obvyklosti je možná taky vzácnost. Kdo si to přečte, je možná zvláštní, protože typičtí se tomu nejspíš vyhnou.

Obrázek uživatele Karin Schecter

Daughter of the Elements

Fandom: 
Drabble: 

It all felt like a dream. Leaving my mother when I was still a child and losing my brother just days later. I was terrified when I was sitting in the boat. I didn't know when or if ever I'll see my family again. And then we arrived. They welcomed me with open arms and eventually became my new family. They taught me things I didn't know were possible. Mistresses of their art, many of them already had white hair. They devoted their lives to their religion. To our religion.
Today is my initiation. To finally become one of them.

Závěrečná poznámka: 

Fun fact: Daughter of the Elements is an actual song https://www.youtube.com/watch?v=QhC8U4sbgTM, sometimes used as a chant during rituals.

Obrázek uživatele Achája

Nejkrásnější řemeslo

Drabble: 

Často a ráda vzpomínám na svá učňovská léta. Sešlo se nás tenkrát pět dospělých, kteří měli pocit že jim střední a vysoké školy nedaly do života nic pořádného.
Vzala nás pod křídlo malinká paní vedoucí.
Nadšeně krmila náš hlad veškerým svým umem a neprominula nic. Vedla nás laskavě i přísně.
Ráda vyprávěla. Nejlepší byly historky z jejího vlastního učení. To strávila, se svou nejbližší přítelkyní, na dílně plné pánských krejčích. To byli Páni krejčí, ti zažili ještě První republiku.
U oné přítelkyně jsem prvně viděla magii plisování látek.
Ty dvě drobné dámy jsou opravdové mistryně ve svém řemesle, krásné krejčovině.

Závěrečná poznámka: 

Trochu jiný pohled do mé příležitostné krejčovské série. Říkám si, jestli už by si nezasloužila vlastní fandom :-D
O mojí milé paní Mistrové bych mohla napsat esej a pořád by to bylo stručné, tohle zkracování opravdu bolelo :-)

Obrázek uživatele Lejdynka

O Bohu a Vesmíru

Fandom: 
Drabble: 

První malířka širého, nedozírného plátna života. První tesařka trámů, na kterých stojí celý Vesmír. První hrnčířka, v jejímž džbánu bublá živá voda. První tkadlena, jejíž plátno uchrání lidstvo před potopou. První švadlena, která jehlou propíchala nepoddajnou zem. První ševcová, jejíž kroky zní neslyšně i uschlým listím, nezmáčí se v řece, nespálí je oheň. První kněžka, vzývající sama sebe i svého Otce.

První láska.

První dítě.

První matka.

Původní stará mistryně je pouze jedna, jediná. A z jejího těla vychází jen několik dalších. Těch, které stvoří civilizaci. Těch, které jsou Bytí.

Sedm dcer Evinných. Uršula, Xénie, Helena, Velda, Tara, Kateřina, Jasmína.

Ženy z hor

Drabble: 

Jejich moudrost nebyla vepsaná do knih, ale do tepla jejich mozolnatých dlaní, do očí, které viděly přes všechny nánosy společenské přetvářky, konejšily, posilovaly a zpytovaly zároveň. Nespočívala ve slovech, ale tam, kde slova nejsou zapotřebí. Na rozdíl od svých mužských protějšků nebyly velebeny, ale v patách jim stále řinčely okovy a plály ohně a přesto za nimi chodily zástupy všech, kterým život ohnul záda a svěsil ramena. Ženy, srostlé s krajinou, dechem stromů a nasládlou vůní bylin, průvodkyně prvních i posledních nádechů. Nikdy nemohly vládnout světu, protože po tom nebažily. Moc si je našla právě proto, že jí nevěnovaly pozornost.

Obrázek uživatele Tess

Udělej si sám

Drabble: 

Ten pes pelichá. Strašně.
Když ho vyčešeš, zbude ti hromada chlupů stejně velká jako on a ještě k tomu celý jeden pes navíc. Když ho nevyčešeš, roztrousí své chlupy po celém domě, hlavně do tvého zavřeného šatníku.
Marthě vždycky přišlo škoda takové množství chlupů vyhazovat. Za rohem stříhali ovce, není to stejné?
Podnikla malý výzkum, pořídila vřeteno, zkrotila ho a pomalu a pečlivě spřádala.
Chlupů bylo na celý svetr.
Když o pár let později přestal být přístup ke kupované přízi, o své znalosti se podělila.
Ve svých šestnácti letech naučila příst celé okolí.
Kdo říká, že mistryně musí být staré?

Závěrečná poznámka: 

V Lochinveru mají dokonce klub!

<<< První
< Předchozí | Další >

Obrázek uživatele Amy

Ráda tě nesnáším

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Zase další love/hate vztah, tentokrát femslash.

Pár: Triss/Yennefer

Drabble: 

Triss a Yennefer se příliš nemusely.

A nebylo to jen kvůli Geraltovi.

Yennefer se nově rozhodla Triss urazit kvůli jejím nedostatečným znalostem magie. "Jak můžeš neznat tohle zaklínadlo? Každá mistryně magie ho ovládá."

Triss potlačila pokušení na ni vypláznout jazyk. "Staré mistryně magie možná. Za sto let se ho třeba naučím."

Yennefer se zablýsklo v očích. "Odvolej to."

"Ne."

"Já nejsem stará," zasyčela Yennefer.

"To jsem nikdy neřekla."

"No jistě." Úšklebek. Odmlka. "Mohla bych ti to dokázat."

Triss věděla, že je to past, ale stejně do ní vlezla. "Jak?"

Stěží se stačila nadechnout, než Yennefer přitiskla své rty na její.

Obrázek uživatele strigga

Potvorstvo malé i velké: atlas vašich horských přátel a nepřátel, str. 232

Úvodní poznámka: 

Krapet zkatalogizovaná horská vzpomínka ze stejného soudku jako tahle loňská (nijak na sebe nenavazují, k pochopení naprosto netřeba číst).

Drabble: 

BABČU na horách rozpoznáte snadno. Obvykle vypadá přinejmenším na sto dvacet let a vyskytuje se již od kuropění na místě, kam jste po mnohahodinovém utrpení dofuněli ve tři odpoledne. Nabídne vám grog nebo domácí buchtu, usměje se a svižně odkvačí, přeskakujíc přitom balvany velikosti menšího nákladního vozu, protože má dnes v plánu stihnout ještě dva tři vrcholy.
Zásadně také chodí ve vytahaném svetru a sandálech bez ponožek. Přes tuto zcela nedostačující výstroj se jí nikdy nic nestane, zatímco vám se postupně odlepí podrážka z nových pohorek, promokne nepromokavá bunda, kvůli nefunkční GPS ztratíte značku, zasype vás lavina a sežere medvěd.

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Tajemství smrtelnosti

Úvodní poznámka: 

Navazuje na má loňská a letošní drabble o Múze a jejím mladém spisovateli.

Drabble: 

Mladý spisovatel seděl u stolečku a pozoroval černobílé fotky slavných sportovkyň, mistryň světa a olympijských vítězek na stěnách kavárny. Mnohé z nich jsou dnes již staré a některé jsou po smrti, ovšem všechny zanechaly nesmazatelný odkaz.
“Vaše káva, pane,” řekla Múza noblesně a položila před něj espresso. “Za chviličku končím,” poznamenala a odtančila.
Sledoval ji jak odchází za pultík a sevřelo se mu srdce.
Múza - nesmrtelné stvoření. Marie - jeho Marie, jež si vybrala život a tím pádem i stáří a smrt.
Naplnil jej smutek, ale i obdiv, vděčnost a neskutečná touha žít.
Marie zvedla hlavu a usmála se na něj.

Obrázek uživatele Aveva

Vzestup a pád

Fandom: 
Drabble: 

Pracovaly ve vzájemné shodě téměř beze slov. Léta cviku jim propůjčila nevídanou bravuru. Pod jejich zručnýma rukama rostly nebetyčné hradby a štíhlé věže mířící k nebesům.
Příkopy obranných valů se zalévaly vodou, na jejíž hladině se v letním slunci kolébaly květiny.
Cesty dlážděné kamennými mozaikami se leskly a přímo zvaly k projížďce.
Město, které právě budovaly, bylo dokonalejší, než kterékoli před ním.
Žel, jejich ostraha před narušiteli selhávala...
“Brácho!” zařvala vztekla stará mistryně číslo jedna.
Stará mistryně číslo dvě stoicky pohlédla na batole s červenou lopatičkou uprostřed písečných trosek a pokrčila rameny: “Nech ho, je malej. Půjdem radši na prolejzačky.”

Obrázek uživatele Profesor

Mistryně všedního dne

Úvodní poznámka: 

Letošní salesiánské drabble. O matce Dona Bosca jsem již kdysi psala, ale mám ji moc ráda, proto je tu zas.

Drabble: 

Je podzim, druhá polovina října. Markéta Bosco sedí u stolu a pozoruje svého nejmladšího syna.
"Maminko," promluví nakonec Jan. "Nechtěla byste dělat matku mým chudým chlapcům?"
Markéta chvíli mlčí. Je jí padesát osm let. Tady v Becchi je ctěná a milovaná matka, babička. Na stěhování se cítí stará. Přemýšlí, nakonec přikývne.
Netuší, co ji čeká. Kolik odříkání a ústrků bude muset se svým nejmladším vytrpět. Neví, že se nakonec rozloučí i se svou tolik střeženou svatební výbavou, ještě neví, že jí rozjívení kluci podupou zeleninovou zahrádku.
Neví ani, že ač stará, bude mistryní všedního dne ještě dávno po své smrti.

Závěrečná poznámka: 

Citát z knihy Maminka Markéta od Teresia Bosca, kdy kněz Jan Bosco žádá matku, aby odešla s ním do Turína:
"Viděla jste, jak mě chlapci z oratoře mají rádi a jak jsou ubozí. Jednou jste řekla, že nevstoupíte do mého domu, stanu-li se bohatým. Vidíte, jak jsem chudý a jak hodně potřebují pomoci moji chudáčkové. Nechtěla byste dělat matku těmto chudým chlapcům?"

Sudičky

Fandom: 
Drabble: 

Matná zář svíčky osvětlovala spokojenou tvářičku spícího novorozence. Nad kolíbkou se skláněly tři stařenky.
"Nebudeš moc chytrý, zato budeš spokojený," pronesla první.
"Oženíš se s ošklivou, ale hodnou ženou," pokračovala druhá.
"Budeš tesařem a na pile přijdeš jen o dva prsty," dodala třetí.

Na schodech z půdy se ozval dupot, pak do místnosti vrazili rozrušení rodiče.
"Tohle má být nějaká sudba? Koukejte to změnit. Z našeho Cristiána bude přinejmenším hrabě!" spustila matka.
"Sudbu přeci nemůžeme změnit," chlácholila ji první sudička.
"Podívejte, každý nemůže mít velkolepý osud," přidala se druhá.
"My hrabata stejně neděláme, jsme sudičky modrých límečků," pokrčila rameny třetí.

Obrázek uživatele Bilkis

Z deníku zlomatky 23

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!

Drabble: 

Někdy je to vyloženě k nasrání, když to tak řeknu. Máte dítě, docela čerstvě, a představujete si, že jste pro něj celý svět a že teda máte všechno, co potřebuje. Jenže ono to tak prostě není, ať se snažíte, jak chcete. Třeba to moje. Myslela jsem si, jak se budeme mazlit, jak budu kojit, houpat ho v náručí a uspávat ho tím. Ideál, ne? Kdeže! Dítě mi usínalo při "kojení" a prakticky kdekoliv jinde, jen v náručí ne.
Ale přišly zasloužilé matky, pochovaly a dítě spalo jako dudek.
Někdy to bylo vyloženě k nasrání.
A někdy to bylo: Panebože, děkuju!

Závěrečná poznámka: 

Zdravíme babí, babičku a bábu. :D

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Hodina mezi čajem a dortem

Drabble: 

Aby byl člověk nazván starým mistrem, musí mít za sebou roky praxe a své řemeslo dovést k dokonalosti. Kdo ale tvrdí, že proto musí být starý, nikdy nepotkal mladé dámy na olympiádě v zapírání.

Seděly v kavárně, myslely, ale neříkaly nic.
Lina věděla – naprosto jistě! – že Judita zažívá vášnivou romanci, a nechtěla se přiznat, že s Antoinem ještě ani nemluvila o samotě.
Usrkla čaje, protože kávě nikdy nepřišla na chuť.
Judita se nemohla přimět k přiznání o absenci své vášnivé romance, neboť tušila, že je Lině vzorem, a nechtěla jí kazit vyhlídky.
Načala čokoládový dortík.

Staré mistryně se opět ukázaly.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Nová generace

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Poznámka první - pokud téma nebude zcela čitelné, na bodu netrvám. Únava materiálu.:D

Poznámka druhá - hrdinka sice mistryně je, nicméně za označení stará by mi pravděpodobně nakopala prdel. Inu, nevadí.

Drabble: 

Lynn se dívá. Je to sranda, ale stejně ji těší to jejich zaujetí pro věc.
Upije čaj a pozoruje, jak se první z mladých mužů svléká. Hoch cílevědomě odhodí ručník, důležitě se rozhlédne a vkročí do jezírka. Okraj zvoní tenkým ledem, Lynn by považovala za nanejvýš vhodné, kdyby se v té vodě začal hýbat, on ale natáhne ruku do výšky a udělá si selfíčko. Pak - což ji udiví nejvíc - vyletí z vody jako vystřelený.
Lynn zamrká, ale pak se usměje.
Pořád ten pomyslný ledoborec táhnou dál. Svým způsobem. A jí bude příští týden pětašedesát.
Možná si aspoň zopakuje La Manche.

Závěrečná poznámka: 

Lynne Cox je neuvěřitelná. Ta dáma svého času přeplavala všechny slavné průlivy. Taky jezero Bajkal. A jezero Titicaca. Uplavala neskutečný vzdálenosti ve vodě tak ledové, že by v ní umrzla prdel i tučňákovi. Pro výzkum vlivu chladu na lidské tělo udělala víc, než kdokoli jiný. Sooo, sbal si svý ezo tretky, Wimme, přichází Mistryně.:D

Obrázek uživatele Queen24

Navždy spolu

Fandom: 
Drabble: 

Vždycky všechno tak uctivě ztichlo, když vstoupila do stáje. Hihňající se děti i koně v boxech přežvykující seno.

Kráčela chodbou s milým, shovívavým úsměvem ve vrásčité tváři.

Se stejně skromným úsměvem tenkrát přebírala pohár, když se potřetí v řadě stala mistryní světa. To už je dávno...

Kráčela elegantně, i přes nepatrné kulhání. Holt mnohačetná zranění a operace nohy se podepsala...

Klisna vytáhla hlavu nad dvířka boxu. Poznala její kroky jako vždycky. Byla téměř slepá, na jednom oku zákal. Vzhledem k úctyhodnému věku ani není divu.

Kráčely spolu chodbou ven. Kopyta klapala na dlažbě.
Šly se projít.

A prostě být.

Spolu.

Závěrečná poznámka: 

Jen bych ráda řekla, že si moc vážím všech lidí, ať už jsou to závodní jezdci nebo rekreační jezdci, kteří si nechávají svoje koňské parťáky na dožití u sebe. Chápu, že ne vždy se může člověk o stárnoucího koně postarat, zajistit mu velké pastviny, stádo, veterinární péči... V takovém případě samozřejmě, pokud dá koňského seniora do dobrých podmínek, udělá nejlépe.

ALE bohužel, ač se o tom moc nemluví, existuje stále i mnoho lidí, kteří vysloužilé koně dají prostě "někam pryč", protože už na něj není čas, není místo, koupí si koně nového... a mnohdy neřeší kam kůň putuje, ocitne se na měsíc tam, další měsíc jinde, pak se nedej bože ocitne u nějakého překupníka...

Tohle drabble věnuji Hubertovi. Hubert nebyl Mistr světa, ani nezávodil. Přesto byl velmi vzácný (v mých očích samozřejmě). Byl to můj první koňský učitel. Učil mě první kroky na koňském hřbetě, s trpělivostí, opatrností. A i mnoho dalších lidí. Mrzí mě, že neměl hezčí důchod. Dozvěděla jsem se až po mnoha letech, docela nedávno, co a jak.

Nikdy na tebe nezapomenu.

Obrázek uživatele gleti

Obraz z půdy

Fandom: 
Drabble: 

Ten obraz visel u Blackových na půdě a nehýbal se. To je zvláštní, kde se v domě čistokrevné kouzelnické rodiny, zakládající si na svém původu, vzal mudlovský obraz, žasla Hermiona. Na druhý pohled se divila ještě víc. Umělec totiž namaloval tři staré ženy v temné jeskyni, kterak připravují lektvar.

„Síriusi, co to máte na půdě za obraz?“
„Jaký obraz?“
„Vypadají jako tři čarodějnice z Mackbetha.“
„Ty myslíš Staré Mistryně? Matčina oblíbená čmáranice, tvrdila, že jsou to pratetičky Burkeové. Furt dokola mleli Klopotem se kouzlo dař, ohni hoř a kotle vař! Otravovalo mě to, tak jsem na ně seslal umlčovací kletbu.“

Obrázek uživatele Wolviecat

Důstojnost stáří

Drabble: 

Amka si v duchu napočítal do deseti.
"Babičko," začal opatrně. Dvě vrásčité tváře se k němu tázavě obrátily. Zpotil se mu zátylek.
"Tady nemůžete sedět.." Další tázavé ticho. “Vidíte, tady..."
"Nevidím!" Menší z babiček mu najednou strčila hlavu až do obličeje, takže si mohl prohlédnout její zakalené oči. "Takovej junák a dělá si šoufky ze starý ženský..." Popotáhla.
"Jen seďte!" zakoktal Amka: "Tak si náčelník Tonraq přesedne..."
"Nepřehnalas to?" dívala se Katara za zdeptaným Amkou. Toph si hodila nohy na vedlejší sedadlo.
"Má dávat pozor v dějepise," odfrkla si. "Nebojovala jsem s Firelordem, aby mi pak nějakej cucák říkal babičko..."

Obrázek uživatele Marek

Takměř dokonalý sport

Fandom: 
Drabble: 

"Jsem rád, že mohu na pódiu přivítat letošní mistryně světa, a to v otevírání plných sklenic od okurek na čas, se zavázanou jednou rukou, při stoji na jedné noze, v bazénu při teplotě blížící se nule, zatímco jim nad hlavami hraje parta Estonců serenádu na dudy!" zvolal komentátor a publikum hlasitě aplaudovalo.
"Sláva! Vivat! Hurá!" neslo se nad nepřebernými davy, které se jednoho krásného, teplého, květnového dne shromáždily na nejmenovaném, rozlehlém, stinném, veřejném místě.
"Tímto bych chtěl vítězkám moc pogratulovat k fantastickému času. Cenu, kterou se pro letošní rok stal tento hodnotný šek, přicházejí předat staré mistryně z minulého roku!"

Obrázek uživatele Palečka

Otázka života

Fandom: 
Drabble: 

Ráda se vracím k těm dávným dnům, kdy jsem nebyla stará, kdy jsem neměla zkušenosti a i když jsem chybovala, nebylo těch chyb tolik, jako dnes. Ale to dá přeci rozum, no ne?
I já jsem měla vzor, učitelku, dámu, ke které jsem vzhlížela a která mi byla velmi blízká, přestože byla taková ke všem.
Ale vždy mi říkala: ,,Ty jsi opravdu výjimečná, něco v tobě je, nějaký potenciál."
A komu by to nelichotilo, komu by se nelíbilo tohle slyšet? Ale mám podezření, že to říkala kdekomu, když pro ni byli všichni důležití.

Taky říkala: ,,Až umřu, budu skutečně žít."

Obrázek uživatele Envy

100 let ve 100 slovech

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Záběr skutečně cca 100 let.

Drabble: 

Na začátku to byly ženy z nejchudší oblasti Čech. Braly každou práci, i když byly velice obírány o výdělek, a na úkor toho, že dřela celá rodina od rána do večera.

Po válce se stavěly továrny, kde se tyto ženy a jejich dcery a vnučky shlukovaly a společně pracovaly, aby vytvářely výrobky, které byly známé a chtěné po celém světě. Přesný zrak a pevná a šikovná ruka byly zapotřebí. Stalo se ale, že továrny zavřeli. Ženy znalé řemesla najednou bez práce.

Několika z nich se podařilo uchytit se, a stále se řemeslu věnují, ale nemládnou, a není pomalu koho učit.

Závěrečná poznámka: 

Řeč je o rukavičkářství. Loni v červnu jsme s kamarádky navštívily Dobříš, no a nebyla by to naše parta abychom nevlezly do muzea o rukavicích. Přiznám se, že jsem o tom neměla do té doby vůbec přehled.

Práce je to poměrně tvrdá a v minulosti to skutečně dělaly ženy, jejichž rodiny byly nesmírně chudé, přitom je o většinu výdělku obrali muži, kteří jim práci dávali. Po válce /za komunistů vznikla v Dobříši továrna, kde pracovali muži i ženy a vytvářely umělecká díla, která lze nosit na rukou, vyváželo se do celého světa, kolem let 2000 však továrnu postupně uzavřeli a řemeslo skončilo. Téměř.

Před pár měsíci jsem v televizi viděla reportáž s paní, která odkoupila část strojů, najala bývalé pracovnice a nadále pokračují ve výrobě. Mladé kolegyně snad v té době neměly, ale to si už úplně nevybavím.

Toť z mé paměti. Na internetu toho jistě bude více a přesnější info.

Stránky

-A A +A