Historie

Obrázek uživatele Lejdynka

Zaplať a zemři

Fandom: 
Drabble: 

V domě je tma. Okenice sbité do úzkého proužku měsíčního světla. Trosky nábytku praskají v ohni. V hloubi domu sténání. Každý vzdech je dýkou úzkosti.
"Eliáši, musíš", špitne žena.
Muž se unaveně zvedá.
Ulice jsou pusté.
"Tak kolik"? ptá se skřípavým hlasem cizinec.
Třesoucími se prsty stahuje zlatý prsten.
"Kéž byste vychcípali", odplivne si muž, když mu předává - vědro vody. Daň za život.
Netuše, že sám má smrt v podpaží, obírá umírající chudáky.
A volá Shylock krkavčím hlasem, že stejná krev teče z Žida i křesťana, a stejnými nemocemi trpí a stejně umírá, Lyon a židovské ghetto, v smrti pospolu.

Závěrečná poznámka: 

Inspirováno úryvkem příběhu, který jsem včera četla - stalo se v dobách moru v Lyonu, že po objevení morové nákazy ve městě se zapečetilo židovské ghetto (na jednu stranu i proto, aby se tam nepořádaly pogromy, protože "za všechno můžou Židi", žejo) a nikdo nemohl dovnitř ani ven. Problém byl, že v ghettu nebyl žádný zdroj vody, a tak si Židé museli draze a tajně kupovat vodu od lidí zvenku, aby vůbec přežili. A mnohdy za to poslední, co měli. A mnohdy jim to nebylo nic platné.

Láska v pokojíku

Fandom: 
Drabble: 

"Jaká to malebná slova, jaká to nádhera!" rozplýval se mladý muž nad tisky, které právě pročítal. Seděl v pohodlném křesle svého pokojíku v rodinném domě, před sebou tisky rukopisů. Na posteli seděla jeho drahá Františka a zašívala ponožky. Usmívala se, byla šťastná, když viděla svého Josefa takto rozradostnělého. Nebývalo to v těchto dnech pravidlem.
"Přečti mi ještě jednou o kněžně Libuši," požádala ho.
Josef jí milerád vyhověl a celou báseň přečetl.
"Jaké by to bylo, být kněžnou?" zasnila se Františka.
"Já z tebe kněžnu udělám," prohlásil její milý, sedl si vedle ní a vzal její ruku, "namaluji tě jako Libuši."

Obrázek uživatele Erendis

Slova malovaná

Fandom: 
Drabble: 

Boha ni člověka nezobrazíš.
Můžeš však psát.

Geometricky úhelné i obloukovité, oddělené i propletené, mozaiky kúfické. Najdeš cestu skrz bludiště?
Třetinové stožáry jako čnějící kmeny s větvemi a kořeny zamotanými do sebe a rozsypaným čajem na pozadí. Oddělíš, jako holoubci, zrna od plev?
Vlající díwání jako fáborky ve větru. Komu mávají, na uvítání, na rozloučenou?

Hvězdy i květiny, brány i šelmy, lodě i ptáci, věže i plody, koně i nástroje.
Na stěnách, na oděvech, na dveřích, na kobercích, na plátně, na papíře.

Umět číst nestačí. Je třeba jim rozumět.
Jinak nepoznáš, nezasvěcenče, že hledíš na dílo literární stejně jako výtvarné.

Závěrečná poznámka: 

Ukázky kúfického písma třeba zde.
Třetinového (ath-thulth) zde.
Díwání zde.
Kaligrafických písem je samozřejm mnohem více.

Obrázek uživatele saasa

Proletariát

Fandom: 
Drabble: 

"Kolikrát jste v posledních týdnech pracovali i po konci směny?"

Hlavy v davu se otáčely jedna na druhou a bylo vidět, že se snaží najít odpověď. Nakonec se ze zadních řad ozvalo:

"Skoro každej den!"

"Skoro každý den! A kolikrát jste přišli domů a našli své děti hladové a ženy plačící?"

Teď byl dav podstatně odvážnější:

"Každej den!"

"Každý den! A jak by se vám všem, co tady dnes se svými soudruhy stojíte, líbilo mít svoji pracovní dobu ve svých rukách?"

"Ano!"

"A mít své odměny ve svých rukách?!"

"Ano!"

"Vyrvat svůj život z rukou otrokářů ve vedení továrny?"

"ANO!"

Obrázek uživatele Šmelda

Nejlépe chutná za studena

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

To malebné jsem si vzal hodně doslova, pokud to neuznáte, zcela to chápu:)

Drabble: 

Když uslyšel slovo nevinen, ulevilo se mu tak, jak se může ulevit jen člověku se špatným svědomím. Od soudu odešel s úsměvem na tváři, a na tu její brzy zapomněl.

Co provedl, ji navždy poznamenalo.
Pomstím se
Kdyby se narodila o čtyři sta let později, všechnu svou energii by přenesla na plátno, na kterém by zanechala stopy od letících barev vržených v bezmocném vzteku.
Pracovala jinak.
Pomstím se.
Postupovala systematicky, tak jak se to vždy učila. Všechno bylo propočítané, naplánované. Zosnované.
Nikdy jeho tvář nezapomněla, a teď ji zas jednou viděla před očima. Ležela v kaluži krve.
Na jejím plátně.

Závěrečná poznámka: 

Inspirací mi byl příběh tohoto obrazu od italské malířky Artemisie Gentileschi, kterou navzdory tomu, že byla žena, přijal do učení malíř Agostino Tassi, který Artemisii pravděpodobně znásilnil, ale u soudu byl shledán nevinným. Artemisia Gentileschi, bezesporu nadaná a pokořená, se rozhodla, že se svému bývalému učiteli pomstí.
A místo aby sháněla muže, kteří by se jí zastali, nechala svou pomstu uležet a namalovala obraz.
Obraz starozákonní, téma docela tradiční, židovská hrdinka Judita stínající Holoferna s dopomocí služky. Tam, kde Caravaggio maluje falchion hladce se zakrajující do krku, ze kterého vychází paprsek krve, maluje o dvacet let později Artemisie obraz muže ležícího na zválené a zkrvavené posteli se zvrácenýma rukama a zkrouceným krkem a tváří bledou v agonii. Muž má tvář Agostina Tassa, a Judita má tvář Artemisiinu

Obrázek uživatele Kumiko

Okno

Fandom: 
Drabble: 

Psal. Celou svou duši, celou svou víru, to, co naplňovalo jeho život, vše pečlivě vepisoval do tohoto svého díla. Věřil, že bude monumentální. Že přiblíží lidi k Bohu.

Samozřejmě, držel se pravidel. Lidé museli jeho výtvoru porozumět. Ale přesto měl pocit, že do něj dává něco svého. Něco víc. Práce to byla zdlouhavá. Ale viděl její plody. A naplňovala ho. Když s ní pozdě večer končíval, kochal se jejím postupem. A věřil, že ho přežije. Ne, že by ji hodlal podepsat. Velice brzy už nikdo neměl tušit, kdo je jejím autorem. Ale o to tady přeci ani nešlo.

Psal ikonu.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Milostná psaníčka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Slasti i strasti renesančního kavalíra...NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Jak jsi krásná, přítelkyně, jak jsi krásná.
Tvé prsy...

ŠKRT
Ne, tohle určitě zná. Zkusím to znovu a jinak.

Srdéčko bolí,
v krvi plavaje,
tvé milosti žádaje...

ŠKRT
To ne, krev a bolest, to není nejlepší způsob, jak jí povědět, co je mým záměrem.

Pod nebem roste to stvořenie,
pro něhož jímá mě hořenie,
jiného než květu růže v srdci nemie....

ŠKRT
Tomu asi nebude rozumět.

Ó má najmilejší, krásná paní,
já sem se zapálil v tvém milování,
že hořiem právě jako v peci!
Prosím tvé milosti, rač se svléci
a lehnúti ke mně sem!

To už ne naprosto jasné...

Závěrečná poznámka: 

Básně jsou úryvky z Písně písní, tzv. Závišovy písně, Slóvce M a na závěr útržek z Májového snu od Hynka z Poděbrad, hříšníka a chlípníka v očích soudobé šlechty, ale jinak hodně príma chlapíka.

Obrázek uživatele Lejdynka

Barokní bohatství - bludy a bazilišci

Drabble: 

Zámek zívá zelenými zuby, závěj zimostrázu. Vítr vrká, vzpomíná velkých veselic, velkolepých vět Viléma vznešeného, venkoncem věrného vlasti. Stíny - stovky slepců, syčících sroubenými skříněmi, starci, stydící se sami sebe.
Honosná historická hladina, hlas hrkotá:
Úspěch. Umanutost. Urtica Urens. Uroboros. Unikl. Utrápil. Uzamkl. Unaveně umřel.

Malebné meče mocných myšlenek:
Potius mori quam foedari.
Uhádněte, jaký koníček měl náš kníže.
Kamile Josefe Idesbalde Filipe, kníže z Rohanu, bereš si...
Macla sine macula.
Ano, beru.
Roi ne puis, duc ne daigne, Rohan suis.
Dokud vás smrt nerozdělí.
Najděte obraz muže s náušnicí.

Syrový Sychrov. Moli mramoroví, mezičas milování, malá mapa marných masek minulosti.

Závěrečná poznámka: 

Sice to z toho asi není poznat, ale je to vlastně prohlídka zámku na Sychrově (byli jsme včera). Zámek je fascinující, krásný, zachovalý, původně patřil šlechtickému rodu Rohanů. Navštěvovali ho potentáti z celé Evropy, mimo jiné také zmiňovaný císař Vilém (který tam mimochodem ukradl vázu). Téma je schované nejenom ve formě drabblu, ale také v tom, že vlastně všechno, co jsme se dozvěděli, byly jenom fráze, strojový hlas průvodkyně, suchá fakta, která skrývala minulost, skutečnost a pravdu. Malebná slova, která nejsou nic, než slova. Na to odkazují také citace rodových hesel, ukázky průvodkyně a kousek svatebního ceremoniálu. Ten je tam mimochodem proto, že kníže Kamil Rohan s jeho manželka Adéla se tak bytostně nenáviděli, že se téměř nesetkávali, měli oddělené části zámku, oddělené ložnice a dokonce se nepřemohli ani k tomu, aby zplodili alespoň jednoho potomka. Tedy vidíte, že svatební slib byla vlastně také jen taková malebná slova.

Rodová hesla.
Potius mori quam foedari = Raději zemřít, než být nečestný.
Macla sine macula = víceméně totéž.
Roi ne puis, duc ne daigne, Rohan suis = Králem nemůžu, vévodou nechci být, jsem Rohan.
Urtica urens = kopřiva žahavka (kníže Kamil Rohan byl botanik)
Uroboros = mytologický tvor, had, který obepíná svět (V bestiáři, který kníže Kamil Rohan vytvořil, byli i mystičtí tvorové, jako sedmihlavá saň, jednorožec, bazilišek atd.)

Více o knížeti Kamilovi, který zámek koupil a zrenovoval, zde: http://www.osecna.cz/data/historie/knize-kamil_rohan.pdf

Více o prohlídkách na Sychrově obecně a o tom, co se mezi průvodci povídá, zde: https://www.denik.cz/cestovani/se-zubarem-na-zamku-jeden-den-ceskeho-pru...

Obrázek uživatele Giles Rigby

Vlk v exilu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jde o manželskou korespondenci mezi Takagi Tokio a jejím manželem, mužem mnoha jmen. To nejslavnější, pod kterým vystupuje v nespočetné řadě fiktivních příběhů je Saitou Hajime.

Drabble: 

Svět už se změnil,
tak co nám stojí v cestě?
Kde tě mám hledat?
Jsi smutný rybář v Sumě,
či slavný v hlavním městě?

S rukávem vlhkým
čeká rybář neznámý.
Čím ten tvůj zvlhne?
Se mnou příbojem v Sumě,
či beze mě slzami?

Noci jsou delší
strachem až dech se tají.
Odcházíš nerad,
když teď podzimní rána
cáry mlhy ukrývají?

Bývá mi smutno,
když opouštím tvá vrátka.
Co na tom změní,
zda noc, co s tebou trávím
je dlouhá nebo krátká?

Přicházíš za tmy
a před svítáním vstáváš.
Pověz mi, milý,
copak se bojíš pomluv,
že s vlastní ženou spáváš?

Závěrečná poznámka: 

Jedná se o japonské básně ve formě waka (tanka), ve kterých používám některé tradiční obraty. Jsou vcelku srozumitelné. Snad jen vysvětlím, že přístav Suma je metafora pro politický exil, který si Saitou ve skutečnosti odbyl v provincii Aomori.

Do Říma

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak zase Giordano Bruno, ach jo. Raději bych o něm napsala něco veselejšího.

Drabble: 

(Čekal mírný trest. Vždyť se - skoro - podřídil.)
"Přece odvolal, ne? Nebo prohlásil, že se nechá poučit. Tak ho někam ukliďte, zavřete do kláštera, ale proč bychom ho měli posílat do Říma? Budeme hlasovat. Uvidíte, Benátky si do svých záležitostí mluvit nedají."
...
"Vyžaduje papež? Hrozí interdiktem? Budeme hlasovat."
...
"Hm. Tak si ho v tichosti odvezte."

V Římě se už nepokoušel smlouvat. Nebo možná po letech vězení začal mluvit otevřeně. Protokoly se nezachovaly, podlehly Napoleonovu recyklačnímu úsilí.
"Nemám touhu se kát, nemám před kým se kát, nemám zač se kát."
Cestou na Campo dei Fiori mu pro jistotu dali jazyk do kleští.

Závěrečná poznámka: 

Bruno měl tu smůlu, že když prošel jedním procesem v Benátkách, kde to chvíli vypadalo trochu nadějně, tak si jeho převezení do Říma a vedení procesu zde vyžádal přímo papež.
Pár těch římských protokolů odněkud nedávno vyplavalo, byly prý nějakou dobu vystaveny na speciální výstavě "100 divů z vatikánských tajných archivů" (spolu s neuvěřitelnou mobilní aplikací, kde si návštěvníci mohli virtuálně Bruna znovu upálit), ale ještě jsem je nečetla.
Věta o pokání je citát.

Malebnost jazyka českého

Drabble: 

„A frontman kapely nás pak pozval do bekstejdž, kde dělal intervijů. I selfíčka, jés, mám dvě! Ty vole, von byl fakt kůl, asi aploudnu video, no budu vidět zejtra, jestli budu redy. To víš, ňáký ty džojnty, eště sem daun…“
Mé oči plní se slzami lítosti a sahám pro čistonosoplenu, bych svému žalu mohla dáti volný průchod.
Kdeže časy libého jazyka mateřského jsou, kdy spěšnovedové psaní lidem rozváželi, chřípoprachu šňupali a posléze nohotrapem zkoušeni v péči svého dítka či sestromuže umění jazyka českého obětavě vybrušovali, by knihovtipníci v neporušené čisté mateřštině vědomosti do lbi své soukati mohli!
Hlubozník tvrdí hudbu!

Závěrečná poznámka: 

Snad sdostatkem slov malebných potěšila jsem laskavé čtenářstvo

Kartuše

Fandom: 
Drabble: 

Na stole se vršila hromada jeho zápisků. Na jedné straně zpracované tabulky písem a znaků, na druhé hromady popsaných útržků.

To nechápu. Tenhle ovál přece znamená znak nejvyšší úcty, musí v něm být jméno, ale tyhle znaky nedávají smysl. Ledaže...

Ledaže by to byly jednotlivé hlásky. Pak by to muselo...

Tohle je kopec, takže "kh"... tady sup, "a", tady taky...

***

Tváře mu hořely vzrušením. Dokázal to! Konečně, po tisících letech. Díval se na namalovaná slova a náhle viděl jejich význam.

Pro všechny ostatní to byly namalované obrázky.

hora, lev, list rákosu, květina, rohož, sup, bochník chleba, otevřená ústa, sup

KLEOPATRA

Obrázek uživatele Lejdynka

Pichlavá krása

Úvodní poznámka: 

Já sice vložila téma 23:53, ale zobrazené je v 0:16 (netuším jak), takže pro jistotu vkládám i sem, abych nepřišla o bodík.

Nahrazuji téma č. 17, Bodláčí.

Drabble: 

Bodláčí bodláčí, co jsi již zažilo,
když cizí vojsko kraj v pustinu spálilo?
Bodláčí bodláčí, vyprávěj zvolna,
jakápak v gaeltachtech zuřila vojna.

Co budu povídat, sami jste viděli,
pod mostem v Stirlingu mrtvoly seděly.
Wallace sic zvítězil - za jakou cenu,
když příští srpen byl popraven v plénu?

Co budu povídat, Bannockburn prastarý -
v bitvě o svobodu kosti jen praskaly.
Bruce se stal hrdinou, Eduard zbabělcem,
anglický voj úpěl krvavým kobercem.

Co budu povídat, dneska se nestřílí,
prohrát však můžete poslední košili.
Evropa skomírá, Anglie skorem
mrtvě se potácí makovým polem.

Děkuji, bodláčí, za tvoji pohádku,
tvá slova zpřetrhám raději pozpátku.

Tajná schůzka

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma 17 Bodláčí.
Nenapsání v termínu nesouviselo s nefunkčností serveru - odpadla jsem dávno před desátou večerní :)

Drabble: 

Dvojice tvořená starší paní a mladou dívkou vešla do zahrady. Potřebovaly nerušené místo na důležitý rozhovor. Všude bylo krásně rozkvetlo, tak jak to jen jaro umí. Než se k hovoru dostaly, starší z nich, uchvácená krásou kolem, povzdechla: „To je nádhera!“
Mladší se zdvořile zeptala: „Máte ráda květiny?“
Starší se rozzářila: „Květiny jsou velký dar Boží k potěše naší duše.“
„A jakou květinu máte nejraději?“ zvědavě se ptalo děvče.
„Bodlák.“ odpověděla bez přemýšlení.
„Bodlák?“
„Ty víš, že jsem byla v kriminále. Ze všech květin jen bodlák tam v koutě dozorci nedokázali nezadupat. Buď v životě taky taková věrná a nezdolná.“

Závěrečná poznámka: 

Matka Vojtěcha Hasmandová byla generální představenou boromejek. Přestože strávila v padesátých letech 8 let v kriminále, nenechala se tím udolat – v sedmdesátých letech začala tajně přijímat nové kandidátky do řádu. Drabble je pokus o obrázek jednoho z rozhovorů s takovou dívkou.
V současné době probíhá proces blahořečení matky Vojtěchy.
http://matkavojtecha.boromejky.cz/
https://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad1504/081-088.pdf

Dost už bylo odkladů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Itálie, první polovina 13. století.

Drabble: 

Papež Řehoř IX. zuřil.
Křížová výprava opět nebude?
Tolik slibů! Přes deset let to trvá. Císař se zavázal nejprve jeho předchůdci, který mu dopomohl na trůn. Řehořovi už také víckrát. Opakovaně přijal kříž a potom výpravu odložil.
A proč? Aby upevňoval vládu na Sicílii, kterou dávno slíbil předat synovi. Zasahuje i do severní Itálie, takže papež je Štaufy obklíčen.
Že epidemie? Bůh ví.
Pohár trpělivosti přetekl. Císař byl exkomunikován.
Slibu tentokrát dostál, jenže pozdě. A tak panovník prokletý církví vedl křížovou výpravu. Navzdory klatbě celkem úspěšnou: dohodou se sultánem získal víc než válčením. A ještě se sám prohlásil jeruzalémským králem.

Závěrečná poznámka: 

A vysvětlivky:
Jsme v letech 1227-1229 a jedná se opět o štaufského císaře Fridricha II., se kterém jste se mohli seznámit už v téhle stoslovce: http://sosaci.net/node/29988
Jak řečeno, při nástupu na trůn dal papeži různé sliby a ne všechny hodlal dodržet, nebo byl při jejich plněné dosti laxní. Nutno ale brát v úvahu, že křížová výprava byl mimořádně náročný a vyčerpávající podnik, který opravdu nebylo možné jen tak uskutečnit. V roce 1227 byla nakonec skutečně naplánovaná a už se shromáždilo vojsko, jenže v táboře vypukla epidemie. Císař chtěl nejprve i tak výpravu uskutečnit, jenže špatné okolnosti ho přece jen donutily k odkladu.
Podle všeho to tentokrát bylo míněno doopravdy vážně, takže po exkomunikaci se výprava konala. Tak došlo k skutečnému paradoxu - zatímco křižáci byli požehnáni, měly jim být odpuštěny hříchy a těšili se četným výsadám, zde byl vůdce výpravy církví proklet. Nicméně Fridrichovi to nebránilo v tom, aby se (díky sňatku s dědičkou jeruzalémského království) v Jeruzalémě prohlásil králem, čímž papeže popudil tím víc. Navíc si u něj nezískal sympatie ani tím, že namísto válčení se se sultánem al Kámilem dohodl v míru a přistoupil na to, aby byl Jeruzalém městem jak křesťanským, tak muslimským.
Celkově ale křížová výprava zůstala spíš velkolepým gestem než nějakým výrazným císařovým úspěchem. Po dalších konfliktech Fridrich II. nakonec dohody s papežem dosáhl, ale jen na několik let; nakonec zůstal v otevřeném nepřátelství s papeži až do konce života. Byl příliš mocným a nezávisle vystupujícím panovníkem na to, aby mohlo dojít k smíru.

Obrázek uživatele Keneu

Poběžíme spolu od betléma

Úvodní poznámka: 

nahrazuji téma pro 18. 4. Terno

Drabble: 

„Tady by to šlo.“
„No jestli musíš, Františku... Ale já ženskou nehraju.“
„Panenka Maria není žádná ženská! Tuhle roli si vezmu já, jen si vyčešu z vlasů zbytky toho hnízda. A jsem panic.“
„Ty jsi ještě panic? Kolik ti je?“
„Kolem čtyř set let, ale to nemá s věkem nic společného. Stoupni si vedle té krávy a radši mlč.“
František položí do jesliček ranec, prsty si rozčeše vlasy a postaví se k oslíkovi. Za chvíli už svítí spokojeností.

„Táto, v chlívku hoří!“
Když je sedlák žene z vesnice, zasípe věčný Žid k Františkovi: „S tebou cestovat, to je fakticky terno.“

Závěrečná poznámka: 

drabble patří ke všem vánočním Cyklostezkám
První betlém vůbec zinscenoval svatý František v roce 1223.

V zákopu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazení tématu č.20 - Shoď skopce z kopce

Drabble: 

Pršelo a zákopy se proměnily v příkopy plné bahna. Země se chvěla, jak kanóny pálily na nepřítele na druhé straně země nikoho.
Seržant si roztřesenou rukou zapálil dýmku, rozhlédl se po svých mužích. Většina z nich byly kluci, čerství odvedenci, kteří nahradili muže padlé v tomto šíleném mlýnku na maso.
"Takže chlapi, tamhle na tom kopci, který teď rozrývá naše dělostřelectvo, jsou skopčáci. Až zazní píšťalka, tak vylezem z tohohle zákopu a z toho kopce je shodíme dolů, že se zastaví až v Berlíně."
Někteří vojáci se pousmáli, ale bylo vidět jak obrovský mají strach.
"Bůh s námi," zašeptal seržant.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Probuzený

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ výlet do staré Indie

Drabble: 

Když jsem byl chlapcem, neokusil jsem jiného než luxusu, žil jsem nanejvýš zhýčkaně a cestu před mými kroky vždy mi umetali sloužící, abych ponejvíce měkce mohl choditi.
Když jsem se stal mužem na prahu zralosti, žil kráčel jsem po cestách sladkých opojení, neb neznám nic, co by poutalo mysl muže více než chuť a vůně ženy.
V tom nejlepším domě jsem také mohl poznat, že to, co vstupuje do života lidského smysly, je nanejvýše pomíjivé. Proto již léta kráčím po pěšině vědění a mlčím. Mlčím, protože má slova nejsou významnější než ticho. Až zbavím své tělo žádostivosti, stanu se Probuzeným.

Závěrečná poznámka: 

A z ticha, askeze a meditací se z prince Siddhárthy stal ten, jemuž říkáme Buddha, tedy Probuzený.

Obrázek uživatele Leon

Dopisy ze kdysi

Drabble: 

Věděla, že porušuje pravidla, když podléhá milostným citům v době, jako je tato.
Věděla, že není profesionální zaplétat se s lidmi, kterým poskytuje podporu.
Věděla, že nesmí očekávat víc než prchavé okamžiky štěstí.
Věděla, že tím riskuje vlastní bezpečí.
Věděla, že Němci jsou prvotřídní honicí psi.
Věděla, že gestapácká mašinérie je stejně jednou všechny semele.
Věděla, že Václava nakonec dostanou.
A pak už bude jen dlouhé, všeprostupující, naléhavé, nezrušitelné, bolavé ticho.
Ve schránce jeho konspiračního bytu se budou hromadit dopisy, které už nikdo neotevře.
Nikdo už na ně neodpoví.
Přesto je bude posílat dál.
Dokud si nepřijdou i pro ni.

Závěrečná poznámka: 

Řeč je samozřejmě o Marii Magdě Rezkové a Václavu Morávkovi. Pokud to někoho pohoršuje, tak se omlouvám, je to licence, rád si jejich vztah romantizuji.

Obrázek uživatele Leon

Hospodské hovory

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 20 - Shoď skopce z kopce.

Drabble: 

Jenda s Jožkou dostali po třech týdnech intenzivního výcviku ve Skotsku a ještě náročnějším týdnu v Ringway dva dny osobního volna.
Bylo příjemné držet v ruce místo pistole pintu piva a namísto samopalu svírat v náručí mladou Angličanku.
„Velšanku,“ opravila Jožku maličko načuřeně. „Nejsem Angličanka, ale Velšanka!“
„Já taky nejsem Čech, ale Slovák,“ poučil ji na oplátku. „To je tak, když se několik národů domluví, že budou mít jeden stát.“
Jak přibývalo vypitého piva, atmosféra u stolu se značně uvolnila.
„Měli by na Hitlera spáchat atentát,“ řekla ta Velšanka. „Pořád se staví na nějaké pódium. Tak ať ho shoděj dolů.“

Obrázek uživatele Šmelda

Hluboké nadechnutí před skokem do vody

Fandom: 
Drabble: 

Červen se blíží ke konci a slunce rozpaluje ulice města. Je neděle a stovky se lidí se snaží uniknout vedru, jedni korzují, druzí sportují a třetí vyrážejí k vodě, aby si ochladili nohy.
O půl tisíce kilometrů dál objímá muž umírající ženu. Žofie, miláčku, neumírej, zůstaň tu pro naše děti. Se slovy nic mi není umírá.
Zprávy o jejich smrti obletí svět na zadních stránkách novin. Pohřeb je skromný, mimo město a v neúplném rodinném kruhu.
"Hrůza! Chudinky jejich děti," říkají si Vídeňáci, "ale život jde dál, viďte?"
A někde ve stínu, mimo dohled veřejnosti namáčejí diplomati pera do inkoustu.

Závěrečná poznámka: 

Zprávu o vlažné reakci vídeňské veřejnosti na smrt Františka Ferdinanda jsem převzal ze skvělých memoárů Stefana Zweiga Svět včerejška, které nemohu než doporučit.

Jen žádnou paniku

Fandom: 
Drabble: 

To klidné sobotní ráno voněl vzduch sluncem a jarem. Děti dováděly venku, z otevřených oken kuchyní zavoněl oběd, z každé domácnosti jiný. Někteří tatínci si jdou se džbánkem pro točené.
Vnímavý pozorovatel však slyší, že ptáčci cvrlikají nějak jinak, silný jarní vzduch pomalu těžkne, slunce nezáří tak jasně. Něco se děje, nikdo však netuší co.
Večer obyvatelé západních a jižních Čech ladí na svých televizorech jako obvykle rakouské a západoněmecké zprávy. Nechce se jim věřit tomu, co se dovídají. Druhý den letí ta neuvěřitelná zvěst o výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu od úst k ústům.
Československá televize a rozhlas mlčí.

Obrázek uživatele Šmelda

Dědictví

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Chtěl bych si nahradit devatenácté téma, Dcera svého otce

Drabble: 

Stál tváří v tvář s maskami předků, které na něj hleděly ze stěn. Dokázal mnoho, víc než oni. Nesměl to dát najevo.
Teď když měl své mládí za sebou, musí on, Gaius Julius Caesar Octavianus vypadat jako poslední z Římanů. I když je vlastně první.
Jeho otec kdysi řekl, že ho příroda učinila plešatým, ale Štěstěna ho obdařila věncem, kterým to mohl zakrýt. On teď zakrývá, čím ho Štěstěna obdařila. Načechral si doma tkanou tuniku a prošel se po domě.
On se snaží být lidový, a jeho dcera si škube šediny.
"Chceš být šedivá nebo plešatá?" utrhl se na ni.

Závěrečná poznámka: 

Gaius Iulius Caesar, Imperátor, Boží syn, Augustus, první z římských občanů, se po divokém mládí, kdy si musel upevnit moc po celé říši, skutečně snažil žít jako prostý občan, obyčejný úředník.
Přepych pokládal za nevhodný, proto se snažil žít skromně, a (možná jen naoko) odmítal svoje zbožštění, proto vystupoval jen jako syn boží, totiž syn prvního (i když vlastně druhého, myslím toho z Asterixe) Julia Caesara.
Skromné vystupování žádal i od svých nejbližších, a nedodržení bylo příčinou jeho roztržky s dcerou Julií, která si skutečně trhala šedé vlasy, dokud jí to Augustus výše citovanými slovy nezatrhl.

Obrázek uživatele Šmelda

Poslední dny

Fandom: 
Drabble: 

Noha se mu zabořila do hlubokého sněhu. Sice neslyšel, jak mu sníh křupe pod nohama, zato jeho starými klouby projela ostrá bolest.
Přivinul si kabát pevně k tělu, sklonil hlavu před ostrým větrem, sevřel svou drahou pušku a šel.
Takhle už dlouho. Spolu s ním šel dlouhý průvod mužů, chlapců a žen nesoucích děti. Jejich nářky neslyšel. Šli několik dní. A několik staletí. Čím dál dál od bílých.
Když se schylovalo k večeru, dopřál si krátkou přestávku. V kolenou mu píchalo. Zrovna tady to bylo příhodné.
Tady už snad budou mít klid. Jeho národ vždy přežil. Najdou si novou zem.

Závěrečná poznámka: 

Promiňte, vlastně to není optimistické, ale znáte to, když se něčeho chytnete...
Inspirovala mě Radůza

Hlavní hrdina drabblu je Černý Kojot, hluchý muž z kmene Lakotů, který kvůli své hluchosti odmítl odevzdat 29. prosince 1890 svou pušku při odzbrojování kmene Lakotů u říčky Wounded Knee. Kojotova puška nešťastnou náhodou vystřelila, což vyděsilo vojáky americké armády, která vyhnání Lakotů organizovala.
Zmatek vyústil v bitvu, nebo spíš masakr, u Wounded Knee, kdy bylo zabito možná až tři sta indiánů, většinou žen a dětí. Amerických vojáků nepadlo ani třicet.

Obrázek uživatele Lee

S nadějí

Fandom: 
Drabble: 

Když vzpomenu na všechno, čím jsme spolu prošli, jsem Bohu nesmírně vděčný, že mi dal příležitost spolusdílet s tebou tvé životní osudy. Ač jsi nesl odloučení od vlasti obzvlášť těžce, nikdy ses nevzdal, nikdy jsi nemlčel, nikdy ses nechoval, jako by se tě politická situace netýkala. Bůh ti sice nedal dožít se návratu do vlasti, ale dopřál ti poct, kterých se nedostalo nikomu před tebou. Snad v budoucnu přijde doba, kdy budeme moci vyplnit tvé přání a společně s tvými ostatky navrátit do vlasti i tvůj odkaz, který nám bude mocnou oporou.
Kéž tě Bůh přivítá ve svém království, Josefe.

Rinope

Fandom: 
Drabble: 

Tohle je nejkrásnější den mého života! Nedoufal jsem, že se toho dočkám.
Sestřel nad Paříží, útěk z nemocnice, cesta do Británie.
Nekonečné souboje s Luftwaffe, kdy o přežití rozhodovala nejen obratnost, ale i notná dávka štěstí. Tolik startů s nejistotou přistání, letecké souboje, padlí kamarádi.
Akutní zánět slepého střeva a znova do vzduchu.
Ale dnes je to let klidný, slavnostní. Zbrusu nové Spitfiry se řadí do formace a přelétají nízko nad Václavským náměstím a Pražským hradem, pak nasazují na přistání na Ruzyni. Oči jsou plné slz dojetí.
Od teď už bude jen dobře, říká si František Peřina v srpnu pětačtyřicátého.

Závěrečná poznámka: 

František Peřina, Generál nebe, si moc klidu po návratu do vlasti neužil. Po válce v Malackách velel vojenské letecké střelnici, ale 1. března 1949 byl z politických důvodů postaven mimo službu a v dubnu se pak rozhodl odejít znovu do exilu. Společně s manželkou a kamarádem uletěl na sportovním letounu M-1C Sokol z Chocně do americké zóny obsazeného Německa.
Podruhé se domů - tentokrát natrvalo - vrátil až v roce 1993.

Nadějné vyhlídky

Fandom: 
Drabble: 

4. února 1815

Dnešním dnem to přesně deset měsíců, co se uchvatitel, kdysi svrchovaný vládce celého dílu světa, uchýlil na Elbu. Muž ten, co vládl stovce milionů duší, teď zove se císařem ostrůvku, kde jich sotva pár tisíc. Myšlenka tato naplňuje nás radostí, neboť pokládáme ho za muže nadobro ztraceného pro Francii i pro náš trůn.

Naše radost je o to větší, že poslední chmurný stín, totiž ten, že Elba přece jen příliš blízko, zdá se být zažehnán. Svatá Aliance zamýšlí totiž jeho přeložení. Novým domovem stát se mu má Svatá Helena, ostrov to pustý africký, dva tísíce mil vzdálený.

Závěrečná poznámka: 

Napoleon z Elby utekl 26. února...

Obrázek uživatele Keneu

Nenechám se strhnout do pekel

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

děkuji tetičce Wiki a doufám, že jsem s tímto výkladem tématu první

Drabble: 

Padám.
Snad postrčený z útesu? Řítící se z hory? Co se stalo? Kam se řítím a proč můj pád trvá tak dlouho? Prosím, chci dopadnout, ať už to skončí! Sténám.
Náhle na svém těle pocítím zvláštní chlad. Kde jsem? Co se děje? Ach bratře! Už rozumím...
Očišťuji se od hříchu, trpím za vše, co jsem kdy spáchal, ale už brzy budu čistý jak bílá holubice, jen vydržet, nepodvolit se bolesti, nenechat se ďábelským mámením srazit do pekel, mé utrpení by pak bylo věčné.
Vydržím! Zbavil jsem své tělo prvotního hříchu, přijal velkou pečeť naší společnosti.
Jsem skopec, věrný následovník Krista.

Závěrečná poznámka: 

ruští skopci
(bacha ošklivé obrázky, v angličtině mnohem víc informací)

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Rudolf Beran - nepřítel státu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ identita dnes s pochmurným pohledem do české minulosti.

Drabble: 

Nepřítel. Kulak. Buržoust. Podvraceč. Hni, se šmejde. Chcípni, ty milovníku nácků. Tumáš, žer hlínu, když ji tak žereš. A znovu nepřítel státu. Takhle i jinak mu nadávali ti, které se snažil chránit. Ti, kteří neměli ani ponětí o půdě a o jejích darech. Ti, kteří mu podráželi denně nohy, aby si užili, jak kromě občanské cti ztrácí i tu lidskou. Snažil se zachovávat úroveň, ale nucené práce mu vysávaly duši. Kdyby alespoň Marii nechali na pokoji...
Každá cesta k výslechu byla ponižující, ale jako by nebylo možné dosáhnout dna. Z předsedy vlády byl nejpřísněji střežený zločinec. Zločinec, který miloval Československo.

Závěrečná poznámka: 

Rudolf Beran, český sedlák a agrárník, spolupracovník Švehly a předseda české agrární strany si to za následujícího režimu užil ještě víc, než co byli schopní vymyslet nacisté. Po turné v českých věznicích nakonec skončil v Leopoldově na Slovensku, kde byl víceméně vystaven tak příšernému zacházení, až tam vyčerpáním a na následky neléčených zranění zemřel.
Cesta Berana až na dno byla opravdu příšerná.

Obrázek uživatele Lejdynka

Mučedníkem, poustevníkem, hlava pomazaná

Úvodní poznámka: 

... Komentář na konci.

Drabble: 

V té rakvi je muž.

Jak ho popsat? Práchnivost padesátiletá, ale ten prach voní, chutná, zázrak člověka, jak dýchá pokora?

Křik mučených světců, zatrpkne, nezatrpkne?

V Německu Bůh, v Čechách, v ne-srdci lidí není, umučilo ho Gestapo, SNB, KGB. Nedopřejeme ti kříž, táhni.

Táhl, za sebou břemeno, ke sv. Petru, možná Františku, a tam usedl.

Nepomucenum. Nepokořit. Nepotopit. Nenapomenout. Nezapomenout.

Pak ji nalezli, předaleko ve zlatě (v blátě?), tu rakev.

A teď padá. Padá, padá, dosedá měkce, na prachové peří, do pražské kotliny.

Spočine s povzdechem, úsměvem, duše odlétá, je volná.

Kardinál Josef Beran se vrací, snad nikdy neodešel sám.

Závěrečná poznámka: 

Fakt se omlouvám, ale může za to Hayato Okamura, který na svém profilu na FB sdílel příspěvek o tom, jak se kardinál Beran po 50 letech vrací domů. Uvědomuju si, že jsem magor, děkuji za optání.

Doufám, že jsem tímhle splnila zadání, ale nikdo nemůže říct, že by tam nebylo shazování "skopce" z kopce. Jako.

Stránky

-A A +A